Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2663(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

B7-0271/2010

Rozpravy :

PV 20/05/2010 - 12.1
CRE 20/05/2010 - 12.1

Hlasování :

PV 20/05/2010 - 13.1
CRE 20/05/2010 - 13.1

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0194

Rozpravy
Čtvrtek, 20. května 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

12.1. Svoboda náboženského vyznání v Pákistánu
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 
 

  Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o sedmi návrzích usnesení o svobodě náboženského vyznání v Pákistánu(1).

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, autor. – Paní předsedající, neschopnost Pákistánu vytvořit silnou a trvalou demokracii ovlivnila – podle mého názoru, dost vážně – svobodu náboženského vyznání v této zemi. Řada po sobě jdoucích vrcholných představitelů používala a používá islám , aby ospravedlnila potlačování menšin a autokracii, zejména vojenského rázu, přestože je třeba uznat nedávné vládní snahy o řešení tohoto problému.

Přestože pákistánská ústava formálně chrání svobodu náboženského vyznání, stále ještě povoluje zákony, jako jsou zákony proti rouhání, které jsou vůči nemuslimským osobám diskriminační, a společným rysem je pronásledování šíitské a ahmadíjské menšiny. Bohužel se zdá, že důraz na náboženskou identitu, která byla základem pro zřízení Pákistánu a jeho založení, podporuje atmosféru netolerance, a mnohdy dokonce i násilí proti těm, kteří se nacházejí mimo hlavní náboženský proud.

Šíření madras deobandské školy hlásajících poselství nenávisti vůči západu vytvořilo prostředí, v němž vzkvétá extremismus a fundamentalismus, přičemž až příliš mnoho občanů EU – včetně občanů z mé vlastní země, Spojeného království – prošlo jejich spáry. Nejjasnějším projevem je pákistánský Tálibán, teroristické hnutí, jehož záměry se nedávno opět ukázaly v plné kráse při, naštěstí nevydařeném, bombovém útoku na Times Square v New Yorku.

Osobně se obávám, že se v Pákistánu nic nezmění do té doby, než tato země vytvoří vzdělávací a politický systém, který bude skutečně podporovat zásady svobody náboženského vyznání, tolerance a rovnosti.

 
  
MPphoto
 

  Anneli Jäätteenmäki, autorka. – Paní předsedající, má skupina ALDE vítá opatření přijatá pákistánskou vládou v zájmu náboženských menšin od listopadu 2008 a podporuje úsilí federálního ministra pro menšiny o vytvoření sítě místních mezikonfesijních výborů porozumění na podporu dialogu mezi náboženstvími.

Na cestě ke skutečné svobodě náboženského vyznání v Pákistánu je však třeba ještě učinit mnoho. Zprávy a šetření nezávislých agentur ukazují, že se menšinám v Pákistánu upírají základní občanské svobody a rovné příležitosti v zaměstnání, vzdělávání a politickém zastoupení.

Právní předpisy jsou nebezpečně vágní, a nadále je možné je zneužít, což má dopad na občany všech vyznání v Pákistánu. Rovněž víme, že ženy v Pákistánu čelí domácímu násilí, včetně fyzického a psychického. Je proto nutné učinit ještě mnoho.

 
  
MPphoto
 

  Eija-Riitta Korhola, autorka.(FI) Paní předsedající, naše usnesení o Pákistánu důsledně poukazuje na problémy, které podle nás vyplývají zejména ze zákonů proti rouhání. Současně však rádi uznáváme výtečnost změn, které v Pákistánu probíhají za současné vlády, a nabádáme tuto zemi, aby pokračovala v demokratické politice reformy, která respektuje práva menšin.

Shahbaz Bhatti, první ministr pro menšiny v pákistánské historii, byl minulý týden hostem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Velice si ceníme jeho práce a reforem, které tato vláda provedla. Seznam zlepšení je impozantní: kvóta ve výši 5 % pro menšiny ve veřejném sektoru, uznání menšinových slavností a místo menšin v budoucím senátu, zmíním-li jen některé.

Nejinspirativnější projekt představují zdola vycházející mezikonfesijní výbory porozumění, pokud se jim podaří zmírnit napětí mezi rozdílnými skupinami v zemi, a zabránit tím náboru teroristů. Jedná se o významný mírový čin, jehož výsledky budou mít daleký a široký ohlas. Tato mírová práce beze zbraní je tím nejlepším způsobem války proti terorismu, protože řeší jeho prvotní příčiny. Pokud se tímto způsobem dosáhne úspěchu, bude to hodno ceny za mír. Ráda bych řekla panu Tannockovi, že toto zároveň představuje ten vzdělávací systém, po kterém volal.

 
  
MPphoto
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, autorka.(PL) Jako zástupci společenství založeného na svobodě, rovnosti a toleranci máme povinnost odsoudit diskriminační praktiky, i když k nim dochází daleko za hranicemi Unie. Odstranění zástupců náboženských menšin ze seznamu voličů, což se stalo v roce 2007 v Pákistánu, je jistě jednou z takových praktik. Kromě toho, podle článku 260 pákistánské ústavy jsou občané této země rozděleni do dvou kategorií: muslimové a nemuslimové. Nedávno bylo také stanoveno, že náboženská identita musí být uváděna v cestovních pasech. Skupina, která diskriminací v Pákistánu zvláště trpí, je ahmadíjská komunita, jíž pákistánské úřady dokonce ani neumožňují účast na veřejných shromážděních, nebo vydavatelskou činnost.

Zákon o trestném činu rouhání a trest smrti, který s sebou nese, rovněž ovlivňuje zejména náboženské menšiny. Rada Evropské unie by měla tuto záležitost naléhavě zařadit na pořad jednání ve vztazích s Islámábádem. Koneckonců, v rámci dohody o spolupráci podepsané před šesti lety mezi Evropskou unií a Pákistánem na období 2007–2013 je Pákistán příjemcem 200 milionů eur z rozpočtu EU.

Nedávné události v Pákistánu ukázaly, že je tato země připravena na zásadní změny svého systému. Doufám, že stejně jako v případě dlouho očekávané úpravy ústavy, která byla nakonec provedena, bude brzy možné změnit další právní předpisy, jež jasně diskriminují pákistánské menšiny.

 
  
MPphoto
 

  Nicole Kiil-Nielsen, autorka.(FR) Paní předsedající, svoboda náboženského vyznání není v Pákistánu zaručena.V roce 2009 byl pozorován nárůst násilných útoků proti náboženským menšinám, a to včetně vražd.

Kromě toho, téměř 80 % obyvatel patřících k menšinovým skupinám žije pod hranicí chudoby. To však není jediný problém týkající se porušování lidských práv v Pákistánu: k dalším patří svoboda shromažďování, výhrůžky organizacím občanské společnosti, zatýkání odborářů, únosy a vraždy novinářů.

Od té doby, co Pákistán vyjádřil podporu válce proti terorismu vedenou Spojenými státy, byly stovky, ne-li tisíce, lidí podezřelých ze spojení s teroristickými skupinami svévolně zadrženy: jednalo se o zatýkání bez zatykače, věznění bez právního základu nebo přístupu k právníkovi, zadržování bez udání místa zadržení, násilná zmizení, špatné zacházení a mučení.

V jediné věznici v Láhauru bylo v roce 2009 zadržováno 4651, přičemž tato věznice má kapacitu pouze 1050 vězňů. Násilí páchané na ženách je i nadále na vzestupu: znásilnění, sebevraždy, kyselinové útoky a upálení žen. Potřebovala bych ne dvě minuty ani dvě hodiny, ale celé dva dny, abych popsala muka, která utrpěly mladé dívky a ženy v Pákistánu.

V této souvislosti se tato sněmovna, která je znepokojena ohledně dodržování práv žen, svobody svědomí a lidských práv, chystá využít své nové právo veta při uzavírání dohody o zpětném přebírání osob mezi Evropskou unií a Pákistánem, a požaduje tak dodatečné záruky týkající se podmínek při provádění takové dohody o zpětném přebírání pákistánských státních příslušníků a Afghánců, kteří prošli přes Pákistán.

 
  
MPphoto
 

  Joe Higgins, autor. – Paní předsedající, jako mezinárodní socialista pevně hájím právo každého jednotlivce na svobodu náboženského vyznání a praktik za předpokladu, že nejsou narušována základní práva ostatních. Obyvatelé Pákistánu, a zvláště náboženské menšiny, v současné čelí z jedné strany institucionální bigotnosti pákistánského státu a z druhé krajně reakcionářským a tmářským silám v některých oblastech.

U pravicových skupin tohoto Evropského parlamentu samozřejmě existuje základní rozpor, když prohlašují, že trvají na svobodě a lidských právech v Pákistánu, zatímco podporují válku v Afghánistánu, jež má vážný přesah do Pákistánu s velmi nepříznivými důsledky. Zabíjení civilních obyvatel v Afghánistánu silami NATO a výzbrojí dodávanou Pákistánu Západem, může vehnat některé civilisty do náruče reakcionářských skupin, mimo to, že je samo o sobě zločinné.

Jádrem krize v Pákistánu jsou feudální kapitalistické struktury, pod kterými v současné době bují ohromná míra chudoby. Ani zkorumpované špičky Pákistánu, které zastupuje současná vláda, ani hlavní opoziční strana nemá obyvatelům co nabídnout. Nezávislé organizace zastupující pracující a chudé mají kritický význam. Progresivní federace pracovníků je jednou z těchto organizací, jejíž půl milionu členů se snaží obnovit silné sociální tradice, a sjednotit tak pracující lid, překročit národní a náboženské hranice a spojit muže a ženy. To je budoucí směr, kterým se musí Pákistán vydat.

 
  
MPphoto
 

  Bernd Posselt, jménem skupiny PPE.(DE) Paní předsedající, k Pákistánu, který je naším důležitým spojencem, musíme zaujmout kritický, ale zároveň velmi objektivní přístup s rozlišováním. Pákistán je islámská země, a to musíme respektovat. Byl založen muslimy z Britské Indie na základě náboženské příslušnosti stejným způsobem, jakým byla hinduisty založena Indie. V obou zemích žily od začátku menšiny a obě vytvořily velkou tradici tolerance. Tento respekt všech náboženských menšin, zejména křesťanů, je třeba posílit. Jsem přesvědčen, že na to klást důraz můžeme. Kdo totiž podpoří věc křesťanů, když ne Evropa – kontinent, který je svou podstatou téměř celý křesťanský?

Máme velmi zvláštní povinnost, ale zároveň musíme dát jasně najevo, že respektujeme hlavní a často konstruktivní úlohu, kterou Pákistán hrál a nadále hraje v islámském světě.

 
  
MPphoto
 

  Marietje Schaake, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, jak mnozí kolegové poukazují, zákony o rouhání v Pákistánu snadno zneužívají extrémisté jako záminku k použití násilí proti náboženským nebo nenáboženským menšinám. Svoboda náboženství je samozřejmě důležitá, ale ochrana svobody před náboženstvím je důležitá také.

Tyto zákony o rouhání představují ve společnosti, v níž je svoboda projevu potlačována ve jménu náboženství, další riziko; soud v Pákistánu zakázal minulou středu sociální síť Facebook v této zemi. Pákistánský úřad pro telekomunikaci dal pokyn všem poskytovatelům internetových služeb, aby blokovali tuto internetovou stránku. Toto opatření se přijalo, aby se lidé nedozvěděli o údajných urážlivých výrocích o islámu a proroku Mohamedovi. Iniciativu převzal karikaturista, který vyzval občany, aby kreslili obrázky proroka na odpor vůči tlakům, jako je ten, jemuž byl podroben seriál South Park a který vedl k úpravám v tomto programu.

Facebook, jakož i on-line služby a programy jsou důležitou virtuální cestou ke zbytku světa. Pákistáncům otevírá informační zdroje a kontakty a umožňuje jim zapojit se do výměny názorů; zejména mladá generace Pákistánců může v internetu získat osvětu, protože školní materiály často obsahují diskriminační a jednostranný jazyk. Kriminalizování svobody projevu není účinným způsobem, jak umožnit pákistánské společnosti vypořádat se s rozmanitostí. Karikaturisté, novináři a občané by měli mít možnost svobodně vyjádřit své názory, přestože to může být pro některé lidi urážlivé.

Svoboda projevu nečelí výzvám výhradně jen v Pákistánu; v Evropě rovněž čelíme vážným výzvám otevřené diskusi. Hrozby novinářům, karikaturistům a umělcům jsou stále častější a zpochybňují naši liberální, demokratickou společnost. Autocenzura je stále častější a politici, karikaturisté a novináři nyní potřebují ochranu před vyhrůžkami smrti.

Inspirujme se a postavme se za svobodu projevu v Evropské unii, ale také v Pákistánu a na celém světě. Je to ten nejlepší lék proti extremismu.

 
  
MPphoto
 

  Tomasz Piotr Poręba, jménem skupiny ECR.(PL) Volby v roce 2008 v Pákistánu obnovily demokracii a civilní vládu, i když tato demokracie není zcela stabilní.

Několik rozhodnutí pákistánských úřadů o otázkách svobody náboženského vyznání si zaslouží respekt, ale zdá se, že by nyní byla potřebná další opatření. To, že členům náboženských menšin bylo umožněno pracovat ve federálním sektoru a byly uznány jejich svátky a zaveden mezinárodní den menšin, je krokem směrem ke stabilizaci a demokratizaci této země. Je však třeba zdůraznit, že zde stále ještě neexistují přesně definovaná práva k ochraně menšin, což může vést k bizarním situacím, jako je například trest odnětí svobody na 25 let křesťanskému páru za to, že se nečistýma rukama dotkl svaté knihy Korán.

Některé náboženské komunity jsou stále perzekvovány a je rovněž znepokojivé sledovat účinné provádění předpisů vycházejících z práva šaría ve venkovských oblastech, zejména v severní části této země. I nadále bychom měli poskytovat finanční pomoc obhájcům lidských práv v Pákistánu a naléhat na pákistánské úřady, aby daly svým občanům plná práva na svobodu náboženského vyznání.

 
  
MPphoto
 

  Eva-Britt Svensson, jménem skupiny GUE/NGL.(SV) Paní předsedající, souhlasím s mnohým, co bylo v souvislosti s porušováním lidských práv v Pákistánu řečeno.

Především bych chtěla poukázat na situaci ahmadíjských muslimů a pronásledování, kterému jsou vystaveni. Má podobu pravidelné perzekuce, chladnokrevných vražd, diskriminace a obtěžování na všech úrovních společnosti. Stále k tomu dochází, navzdory skutečnosti, že bylo jak předchozí, tak i současnou vládou přislíbeno zlepšení. Taková zlepšení nepřichází, a pronásledování pokračuje.

Nadešel čas, aby se mezinárodní společenství a EU probudily a přijaly opatření k zastavení porušování lidských práv, ke kterému v Pákistánu neustále dochází.

 
  
MPphoto
 

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD.(NL) Když byl v roce 1947 založen stát Pákistán, jeho zakladatel Muhammad Alí Džinnáh řekl tato památná slova: „Začínáme se základní zásadou, že jsme všichni občané, sobě rovní občané, jednoho státu.“ V těchto dnech jsou to prázdná slova, zejména pro zhruba 15 milionů křesťanů žijících v Pákistánu. Jsou obklopeni všudypřítomnou atmosférou zastrašování a hrozeb, a to jak ve městech, tak i na venkově, a dokonce i v hlavním městě Islámábádu.

Pákistánský právní systém bohužel přehlíží prekérní situaci domácí křesťanské menšiny v této zemi. To je výsledkem historického procesu plíživé islamizace pákistánské společnosti od konce 70. let, která vedla k alarmujícímu zhoršení právního postavení pákistánské křesťanské komunity.

Konkrétně hovoříme o svědectvích a zákonech proti rouhání z osmdesátých let, právních nástrojích, které v podstatě zakázaly křesťanství, neboť svědectví, které u soudu poskytne nemuslim, má jen poloviční hodnotu oproti svědectví, které poskytne muslim – a to jen v případě, kdy si soudce přeje vyslechnout svědectví křesťana!

Zákony proti rouhání představují pro pákistánské křesťany ještě větší nebezpečí. Předepisují doživotní věznění za znesvěcení Koránu a trest smrti za hanlivé poznámky o islámu a proroku Mohamedovi. Stručně řečeno, v Pákistánu může křesťan náhle skončit v cele smrti, pokud proti němu svědčí jakýkoliv muslim!

Paní předsedající, dámy a pánové, toto vytvořilo téměř nesnesitelnou atmosféru strachu a nejistoty. Stovky pákistánských křesťanů přežívají ve věznicích několik let, aniž by jim byl umožněn přístup k řádnému právnímu procesu. Proto vyzývám Radu a Komisi, aby jakoukoliv formu pomoci pákistánské vládě svázala s bezodkladným zrušením této smrtící diskriminace náboženských menšin v této zemi.

 
  
MPphoto
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE). – Paní předsedající, ústava Pákistánu rozlišuje mezi muslimy a nemuslimy, čímž umožňuje diskriminaci na základě náboženského vyznání. V této souvislosti je nutné připomenout, že v prosinci 2009 zopakoval prezident Asif Alí Zardárí slib PPP (Pákistánské lidové strany) prosazovat práva menšin na to, aby se s jejich příslušníky zacházelo jako s rovnými občany.

Zprávy a průzkumy nezávislých agentur bohužel ukazují, že jsou menšiny v Pákistánu odpírány základní občanské svobody a rovné příležitosti v zaměstnání, vzdělávání a politickém zastoupení. Celkový obraz svobody náboženského vyznání v Pákistánu, aniž bych zacházela do podrobností, je tedy kontroverzní a zavdává mnoho důvodů k obavám.

Ráda bych rovněž upozornila na rozpor mezi závazkem pákistánské vlády ke svobodě náboženského vyznání a její vedoucí úlohou v organizaci islámských zemí při schvalování jejich agendy „Boje proti hanobení náboženství“ v Organizaci spojených národů. V této souvislosti bych chtěla připomenout závěry Rady EU z 16. listopadu 2009 o vztahu mezi mezinárodním humanitárním právem, které chrání jednotlivce a skupiny jednotlivců, a pojmem hanobení náboženství.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Vážení kolegové, ráda bych vám všem připomněla, že budeme mít odpoledne málo času a každý, kdo překročí časový limit, snižuje počet jednominutových příspěvků v rámci postupu zdvižené ruky, které budeme moci přijmout.

 
  
MPphoto
 

  Ryszard Czarnecki (ECR).(PL) Jedno americké pořekadlo říká, že nic není zdarma. Měli bychom tedy říkat, že Evropská unie nemůže poskytovat pomoc zdarma a že nemůžeme poskytnout 200 milionů eur, aniž bychom za ně něco nepožadovali. Pojďme něco požadovat! Měli bychom požadovat alespoň dodržování například norem podobným těm, jež jsou pro nás svého druhu morálním, etickým a politickým vodítkem. Situace, která již mnoho let v Pákistánu panuje, kdy dochází k perzekucím občanů jiného vyznání než islámu – z nichž většina jsou křesťané – je naprosto nepřijatelná. Často hovoříme o záležitostech různých menšin v Evropě a ve světě, a nemusí se nezbytně jednat o menšiny náboženské. Braňme nyní křesťanskou menšinu a ostatní náboženské menšiny v Pákistánu, přestože se samozřejmě nejedná o jediný problém, před kterým země sužovaná vážnými politickými konflikty a čelící vyhlídce destabilizace, stojí.

 
  
MPphoto
 

  Csaba Sógor (PPE). (HU) Pokud se podíváme na situaci Pákistánu, stojíme před dvěma nespornými fakty. Za prvé, Pákistán je klíčovým strategickým hráčem v boji proti terorismu. Musíme udělat vše proto, aby bezpečí evropských občanů nebylo ohroženo. Za druhé, Pákistán má jiný pohled na náboženské a etnické menšiny, než je pohled založený na hodnotách, které zastává Evropa a vyspělé liberální demokracie. Evropa nesmí mlčet, když ostatní státy hrubě porušují lidská práva, a proto musíme vyjádřit své znepokojení i přesto, že se týkají jednoho z našich strategických partnerů. Kroky Evropské unie vůči třetím zemím mohou být věrohodné pouze v případě, pokud uspokojivě vyřeší problémy náboženských a národnostních menšin na svém vlastním území. Celému světu musí být jasné, že jednou ze základních hodnot EU je vysoká úroveň ochrany lidských práv a práv menšin, která EU považuje za závazná v prvé řadě pro sebe, nebo by tvrdila, že by je měla považovat za pro sebe závazná. Teprve pak můžeme účinně požadovat, aby naši partneři uskutečnili kroky na cestě směrem k těmto právům.

 
  
MPphoto
 

  Zbigniew Ziobro (ECR).(PL) Vítáme skutečnost, že je Pákistán zapojen do boje proti mezinárodnímu terorismu, ale tyto okolnosti nesmí zakrývat jiná, velmi drastická fakta, která ukazují, že v této zemi dochází k drastickému porušování práv náboženských menšin, zejména křesťanů.

Často, skutečně velmi často, se dozvídáme informace o dalších útocích, bití, vyhrožování a dokonce i vraždách, včetně upalování křesťanů zaživa, a to i žen a dětí, jen proto, že jsou křesťané. Tento druh informací vyvolává otázku. Proč se toto děje v zemi, která hraje tak významnou roli v mezinárodních vztazích a boji proti terorismu? Inu, děje se to bohužel proto, že pákistánské úřady jsou do značné míry zodpovědné za vytvoření atmosféry, která nabádá k takovýmto činům; jsou zodpovědné prostřednictvím nevhodných právních předpisů proti rouhání a tím, že nereagují na nevhodné kroky soudního systému v Pákistánu a složek, jejichž úkolem je prosazovat právo.

Musí dojít k zásadní změně ve vztahu k takovému jednání, a to i u Evropské unie a jejích orgánů.

 
  
MPphoto
 

  Martin Kastler (PPE).(DE) Paní předsedající, přibližně 75 % – 80 % ze všech lidí vystavených náboženské perzekuci na celém světě jsou křesťané. My v Evropském parlamentu bojujeme na celém světě zejména za lidská práva. Pro mě je svoboda náboženského vyznání ústředním pojmem naší politiky lidských práv. Proto lituji, že zástupci levice a liberální levice v Evropském parlamentu společně často mlčí o osudu křesťanů.

Zároveň jsem rád, že dnes společně předkládáme usnesení o hrozné situaci v Pákistánu. Ze 156 milionů obyvatel Pákistánu tvoří 95 % muslimové, okolo 3 % křesťané a okolo 2 % hinduisté. Jako křesťan bych se chtěl opět zaměřit na situaci pákistánských křesťanů, kteří jsou vystaveni krutému pronásledování. Každému, kdo dopustí násilné útoky proti křesťanům, musí civilizovaný svět odpovědět. Proto by měla EU do své rozvojové politiky a hospodářské spolupráce zavést kritérium, které tuto problematiku řeší a v případě potřeby umožní uplatnit sankce.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Nyní přistoupíme k části rozpravy postupem zdvižené ruky. Obdržela jsem více žádostí, než můžeme stihnout. Měli bychom mít už jen dvě minuty. Přijmu jen čtyři řečníky.

 
  
MPphoto
 

  Michael Gahler (PPE).(DE) Paní předsedající, v případě jakékoliv země je nutné zvážit její počátky a to, zda se vývoj v oblasti lidských práv a práv menšin ubírá správným směrem. Jako vedoucí pozorovatelské mise Evropské unie během posledních voleb před dvěma lety jsem předložil několik doporučení a těší mě, že tato země začala některá z nich provádět. Mezi ně patří ratifikace Mezinárodního paktu o občanských a politických právech – který nebyl jen podepsán, ale skutečně ratifikován – a také Úmluvy OSN proti mučení. Je dobře, že nyní existuje ministr, který je za menšiny ex officio zodpovědný a který se bude postupně snažit o překonání diskriminace.

Mezi jiným byla rovněž vznesena otázka ahmadíjské komunity. Jedno z mých doporučení bylo to, že by příště měli být ze svého samostatného seznamu voličů přesunuti a začleněni do hlavního seznamu voličů. Jsem přesvědčen, že by se jednalo o konkrétní opatření, které by napomohlo ukončit diskriminaci této menšiny.

 
  
MPphoto
 

  Heidi Hautala (Verts/ALE).(FI) Paní předsedající, ráda bych poznamenala, že jsem se tento týden rovněž setkala s ministrem pro menšiny. Nabyla jsem přesvědčení, že se snaží o vzájemné porozumění mezi náboženskými skupinami. Ani on však nebyl schopen odpovědět na otázku, proč Pákistán, přestože je členem OSN a Rady pro lidská práva, ze své pozice v organizaci islámských zemí velmi silně obhajoval nový mezinárodní kodex pro boj proti rouhání a hanobení náboženství. To jistě nepředstavuje ideální způsob, jak podpořit vzájemné porozumění mezi náboženskými skupinami.

Doufám, že Evropská unie v této záležitosti podnikne rozhodnější kroky na mezinárodní úrovni, aby zabránila tomu, že tyto nové právní předpisy ohrožující uplatňování lidských práv, vstoupí v platnost. Spojené státy americké jsou v této záležitosti aktivnější než Evropská unie.

 
  
MPphoto
 

  Jacek Olgierd Kurski (ECR).(PL) Paní předsedající, situace v Pákistánu se dynamicky vyvíjí a my získáváme rozporuplné informace, přičemž tamější situaci musíme sledovat velmi pozorně, abychom neudělali chybu. Je dobře, že vláda Pákistánu přijala některá opatření v zájmu náboženských menšin, např. kvótu 5 % pracovních míst ve veřejném sektoru pro menšiny. Je dobře, že vláda Pákistánu vyhradila, nebo přislíbila vyhradit, pro menšiny křesla v senátu, a to i pro ženy zastupující menšinové skupiny.

Přesto je však třeba něco udělat. Jak pákistánská vláda, tak pákistánské úřady musí něco udělat se zákonem proti rouhání, který s sebou v Pákistánu nese trest smrti, a často se využívá k ospravedlňování cenzury, kriminalizace, perzekuce a v některých případech k vraždám členů politických, rasových a náboženských menšin. Pákistánské úřady musí změnit trestní zákoník, který stanovuje trest smrti pro všechny občany, kteří se provinili a byli odsouzeni za rouhání.

V zemi, která přijímá pomoc od Evropské unie, a ve 21. století nesmí být takové zabíjení lidí povoleno. Velmi vám děkuji.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu (PPE).(RO) Po téměř devíti letech vojenské diktatury předznamenaly pákistánské volby v roce 2008 zahájení procesu demokratizace této země. Benazír Bhuttová byla bohužel několik týdnů před volbami zavražděna. Pákistánská lidová strana, kterou vedla, tyto volby vyhrála. Přestože menšiny v Pákistánu čelí řadě problémů, současná vláda zahájila několik opatření. Podporuje se mezinárodní dialog, stanovila se 5% kvóta pro menšiny ve veřejném sektoru a uznaly se některé muslimské svátky. Je třeba pochválit pákistánskou vládu za to, že se zavázala poskytnout menšinám křesla v senátu. A konečně bych ráda zdůraznila důležitou úlohu, kterou Pákistán hraje v boji proti terorismu a extremismu.

 
  
MPphoto
 

  Antonio Tajani, místopředseda Komise.(FR) Paní předsedající, vážení poslanci, Evropská unie pozorně sleduje situaci kolem náboženských menšin v Pákistánu. Pákistánská ústava uznává svobodu náboženského vyznání a stanoví, že stát chrání práva menšin.

Pákistán v poslední době dosáhl pokroku: ten obnáší přijetí ústavních změn, posílení role volených shromáždění v Pákistánu, institucionální vývoj v oblasti lidských práv, zejména zřízení ministerstva pro lidská práva a ministerstva pro menšiny. Kromě toho byla zřízena nezávislá státní komise pro lidská práva.

Pákistán navíc ratifikoval Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za předpokladu, že se tyto nástroje účinně provádějí, se jedná o krok správným směrem. Přesto by měl Pákistán zdvojnásobit své úsilí, aby zajistil lepší integraci náboženských menšin, včetně křesťanské menšiny, v rámci sociálních, hospodářských a politických institucí. Mezinárodní pověst Pákistánu pošpinily incidenty jako je ten, k němuž došlo loni v Gojre, kdy bylo zaživa upáleno sedm křesťanů, když extrémisté napadli kostel a domovy lidí; stejně jako útoky na šíitské muslimy a diskriminace příslušníků ahmadíjské komunity.

S ohledem na práva náboženských menšin EU důsledně využívá politického dialogu s Pákistánem k nadnášení otázek lidských práv a zároveň několikrát podnikla diplomatické kroky. Kromě toho EU od roku 2007 udržuje dialog o lidských právech v rámci dohody o spolupráci s Pákistánem, která obsahuje ustanovení o pravidelném dialogu o správě věcí veřejných a lidských právech.

EU vždy během těchto rozprav trvala na dodržování práv jednotlivců a práv menšin. V rámci tohoto dialogu o lidských právech s pákistánskou vládou EU rovněž opakovaně vznesla otázku používání zákona proti rouhání. Z absolutních čísel se zdá, že většina obviněných jsou muslimové, ale vím, že se zákony proti rouhání často používají proti náboženským menšinám, a že se vznáší falešná obvinění jako způsob vyřizování osobních účtů nebo z důvodu finanční chamtivosti. Poslední zasedání smíšeného výboru se konalo 25. března 2010 a o den dříve mu předcházelo zasedáním podskupiny ke správě věci veřejných, dodržování lidských práv a migraci.

Při té příležitosti byla vznesena otázka menšin v Pákistánu. Zároveň jsme se neváhali zabývat se pákistánskými obavami nad situací v oblasti náboženských menšin u nás doma, v Evropě.

Evropská unie by rovněž ráda tyto otázky vznesla na příští schůzce s Pákistánem, která se bude konat letos 4. června. Mnoho pákistánských obyvatel nemá přístup ke vzdělání a nezná základní pravidla sociálního chování. Prostřednictvím pomoci na podporu spolupráce poskytnuté Evropskou komisí se priority dostalo zlepšení přístupu k základnímu vzdělání v rámci pákistánské politiky a vzdělávání. Doufám, že to ve střednědobém horizontu povede k tolerantnějšímu postoji ke konceptu svobody náboženského vyznání.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat za chvíli.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Pákistán má údajně netvrdší zákony proti rouhání na světě. Využití práva na svobodu projevu a náboženství může vést k trestu odnětí svobody a trestu smrti. Ustanovení článků 295B a C pákistánského trestního zákoníku kriminalizuje hanlivé poznámky o Koránu a prorokovi a stanoví za první trest odnětí svobody na doživotí a za druhé trest smrti. Článek 298 trestá záměrné zraňování náboženského cítění a články 298A, B a C trestají hanlivé výroky o světcích a svatých místech a zakazují ahmadíjskou náboženskou skupinu (jejíž příslušníci sami sebe považují za muslimy). Svoboda náboženského vyznání obnáší svobodu věřit v jakékoliv náboženství i svobodu nevěřit v žádné náboženství. Pákistánský ministr pro menšiny včera oznámil, že se připravují novelizace, aby se zamezilo zneužívání zákonů proti rouhání. Jsem přesvědčena, že by se měly tyto zákony zrušit, protože jakýkoliv upravený text bude jen dědictvím minulosti a umožní pokračování násilí a diskriminace.

 
  
MPphoto
 
 

  Cristian Dan Preda (PPE), písemně.(RO) Pákistánská vláda přijala v posledních letech řadu opatření, která jasně ukazují určitou citlivost vůči situaci národnostních menšin. Patří mezi ně jmenování Shahbáze Bhattiho federálním ministrem pro menšiny, 5% kvóta pro pracovníky ve veřejném sektoru a závazek umožnit náboženským menšinám zastoupení v senátu, abych vyjmenovat alespoň několik. Tyto snahy je třeba podpořit. Pro zlepšení situace náboženských menšin je však třeba podniknout mnohem více kroků.

Jsem přesvědčen, že jedním z klíčových prvků je přezkum ustanovení o deliktech spáchaných proti náboženství, známých jako zákon proti rouhání. Možnost zneužití ustanovení tohoto zákona vytvořila atmosféru netolerance, jež podněcuje k náboženskému násilí, diskriminaci, zastrašování a pronásledování náboženských menšin. Kromě právního hlediska je důležité, aby vláda přijala rozhodná opatření k prevenci násilí. Podpora tolerance je klíčem k ochraně náboženských menšin v Pákistánu.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Záborská (PPE), písemně. (SK) Evropská civilizace, jak ji známe dnes, by nemohla existovat bez svobody náboženského vyznání. Hledání toho, co člověka přesahuje, musí být doprovázeno tolerancí. Neboť cesta k Bohu – stejně jako cesta od Boha – je u každého člověka jiná a jedinečná. Pokud nic jiného, tak to jsme se naučili během dvou tisíců let křesťanství v Evropě. Tato zkušenost byla dlouhá a bolestná, vykoupená životy milionů nevinných lidí. Proto máme my Evropané právo radit ostatním, aby touto cestou nešli. A proto vždy a v každé zemi budeme odsuzovat násilí a vraždění páchané na nevinných. Zejména tehdy, jde-li o našeho spojence a přítele.

 
  

(1) Viz zápis.

Poslední aktualizace: 27. srpna 2010Právní upozornění