Předsedající. – Dalším bodem je zpráva Pascale Grunyové jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci o atypických smlouvách, zabezpečených profesních drahách a nových formách sociálního dialogu (2009/2220(INI)) (A7-0193/2010).

  Pascale Gruny, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, zde si musíme odnést jediné ponaučení, a sice že normou musí být i nadále smlouvy na plný úvazek a dobu neurčitou.

V prvé řadě bych chtěla poděkovat všem kolegům, kteří se podíleli na vzniku této zprávy.

Pociťuji dnes zklamání, že se otázka, jako je tato, která má zásadní význam pro strategii 2020, nestala předmětem rozpravy. Řada mých kolegů chtěla k tomuto tématu vystoupit, nedostali však příležitost. Přesto bych je ráda rozhodně povzbudila k tomu, aby své příspěvky v písemné formě předložili parlamentním službám.

 Pociťuji i zklamání nad tím, že po úzké spolupráci se všemi politickými skupinami na dosažení dohody, které předcházely početné konzultace, předložila skupina Zelených / Evropské svobodné aliance vlastní usnesení, které je téměř totožné s mou zprávou.

Moje skupina nemůže podpořit dva prvky, které k alternativnímu usnesení doplnila paní Schroedterová, a parlamentní výbor je v hlasování zamítl.

Nejdříve k základu těchto návrhů, které se týkají hlavně „nepravých“ samostatně výdělečně činných osob. Je pravda, že ty představují skutečnou pohromu a jak se ve zprávě uvádí, přáli bychom si lepší definici osob samostatně výdělečně činných, zároveň však musí být jasně stanovena kritéria pro osoby, které nejsou samostatně výdělečně činné, místo toho, abychom se spoléhali na presumpci zaměstnanosti. Definice, kterou navrhují Zelení, je mnohem méně přesná a oproti textu přijatému ve výboru nepřináší žádnou přidanou hodnotu.

Zadruhé, co se týče požadavku, aby existovala směrnice, která bude všem pracujícím zaručovat stejná práva, především právo na svobodu sdružování, bez ohledu na jejich postavení v zaměstnání; není mi úplně jasné, o jakých právech se zde hovoří, nebo kdo zaměstnancům či osobám samostatně výdělečně činným brání ve vstupu do odborů či v jejich vytvoření. Požadovat takovou směrnici podle mého názoru nemá smysl a nespadá to do pravomoci evropských orgánů.

V mé zprávě se mi jednalo o to, aby se smlouvy na plný úvazek a na dobu neurčitou staly normou a aby bylo odsouzeno vykořisťovatelské nahrazování řádných pracovních smluv smlouvami atypickými. Dovolte mi připomenout, že princip flexikurity neznamená jen flexibilitu v zájmu přizpůsobení se požadavkům pracovního trhu, ale především hovoří o jistotě pracovních míst, přičemž jeden tento princip nelze uplatňovat na úkor druhého.

Evropská unie musí zvýšit své úsilí o investování do kvalifikací a odborné přípravy, aby bylo možné podpořit udržitelnou zaměstnanost. Míra nezaměstnanosti je v Evropské unii stále příliš vysoká, a atypické smlouvy proto mají na trhu práce svou úlohu.

Pokud jde o mladé lidi, atypické smlouvy by jim například mohly zprostředkovat jejich první zkušenost na pracovním trhu. Kdyby atypické smlouvy měly nabízet mladým lidem příležitost a usnadňovat jim, aby se stali placenými zaměstnanci se smlouvami na dobu neurčitou, pak bych takové smlouvy podpořila. Pokud jde o lidi, kteří se potýkají s dlouhodobou nezaměstnaností, tak opět – jestliže atypická smlouva usnadní jejich návrat na trh práce, pak jsem zastáncem takových smluv. A konečně je-li atypická smlouva využívána v souvislosti s přechodem z jednoho zaměstnání do druhého nebo do jiného pracovního zařazení v rámci jednoho zaměstnání, pak bych je opět podpořila, neboť hlavním cílem je zde udržet lidi v zaměstnání.

Zároveň bych ráda zdůraznila, že klíčovou roli při vytváření a provádění politik zaměstnanosti hrají sociální partneři a organizace občanské společnosti. Vyzývám členské státy, aby zajistily jejich plnou účast, neboť příliš často se míra jejich zapojení stát od státu liší. A konečně musíme zajistit, aby se jim dostávalo vyšší míry uznání, a to jak ve společnosti, tak na institucionální úrovni.

Evropský parlament touto zprávou vysílá významný signál vládám členských států a Komisi. Podstatný aspekt sociální Evropy jsou zabezpečené profesní dráhy. Teď je míč na straně Evropské rady. Doufám, že se Rada bude držet svých usnesení v oblasti zaměstnanosti, která přijala na jaře 2010.

Evropská unie potřebuje v rámci strategie 2020 jasně cílená a konkrétní opatření, která budou chránit zaměstnanost a přinášet nové pracovní příležitosti.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, chtěla bych paní zpravodajce poděkovat za tuto zprávu, která se věnuje skutečně aktuálnímu problému na evropském trhu práce – flexikuritě. Statistiky ukazují, že v posledních letech došlo k jednoznačnému posunu od plných ke zkráceným úvazkům. Není to jediná změna, k níž došlo, posílily i atypické formy zaměstnávání. Musíme o těchto změnách diskutovat a vyhodnotit je zejména v kontextu ochrany práv zaměstnanců, neboť řada pracovních míst je v současnosti ohrožena. Navíc jsou tyto atypické pracovní vztahy často zneužívány.

Tato zpráva nám ukazuje jasný směr, který nám pomůže na tyto změny správně reagovat. Věnuje se důležitým otázkám, mimo jiné vytváření udržitelných pracovních míst, podpoře vzdělávání a odborné přípravy a podpoře rovných příležitostí pro ženy a muže. Přednosti flexikurity musí mít jednoznačnou podporu. V této oblasti je třeba vynaložit další úsilí.

  Sergio Gaetano Cofferati (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych paní Grunyové poděkovat za vynikající práci a obrovskou dávku citlivosti, s jakou byla schopna vnímat i pohled jiných politických kultur.

Není tomu tak vždy, a pokud se tak stane, je namístě to vyzdvihnout. Některá z prohlášení, která tento dokument obsahuje a která zde byla opakovaně zmíněna, jsou velmi důležitá, jako třeba to, že normálním pracovním poměrem by měly být smlouvy na dobu neurčitou a že v každém případě všichni, kdo pracují na základě smlouvy na dobu určitou, ať už z vlastní vůle, či z jiného důvodu, musí mít možnost počítat se stejnými právy jako ostatní, jelikož všechno musí směřovat k normalizaci a snižování nejistoty.

Avšak velmi důležité je i to, co jste opakovaně potvrdila v souvislosti se sociálním dialogem: že je třeba uznat hodnotu zastoupení, a to jak v případě podniků, tak pracovníků. Kolektivní zastoupení – stejně jako kolektivní vyjednávání – vnáší do vztahů prvek zdvořilosti a soudržnosti.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, vytrvalé prosazování flexibility a tzv. flexikurity vedlo k rozšíření nejistého a atypického zaměstnávání. Od chvíle, kdy jsme se na pracovišti vydali cestou flexibility a tzv. flexikurity, přestalo být najímání žen a mladých lidí výjimkou a stalo se pravidlem.

Tato situace je společně s růstem nezaměstnanosti jednou z viditelných stránek kapitalistické krize, kterou nyní prožíváme, a je obzvláště zodpovědná za nárůst počtu pracujících, kteří žijí v chudobě, neboť jejich platy jsou příliš nízké na to, aby jim zaručily životní minimum.

Na konci roku 2008 jich v Evropské unii bylo již 19 milionů. Dnes, při růstu nezaměstnanosti, bude v chudobě nepochybně žít mnohem více milionů, a to navzdory tomu, že mají práci.

Je proto třeba skoncovat s neoliberálními politikami, jež práva pracujících oslabily, včetně flexikurity, která vždy bude ignorovat jejich zabezpečení. Je na čase začít respektovat důstojnost těch, kteří pracují a vytvářejí hodnoty.

  Oreste Rossi (EFD). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych se připojit ke slovům mé předřečnice. Má naprostou pravdu – je pravda, že příliš nízké platy brání oběhu peněz. Chudoba znamená omezení oběhu peněz, a vede proto k narůstání problémů.

Práce na atypické smlouvy je posilujícím trendem, který, je-li využíván účinně, může být účinným nástrojem pro únik ze současné hospodářské a sociální krize. Máme-li však dosáhnout tohoto cíle, musí atypické smlouvy splňovat určité podmínky. Flexibilita se musí snoubit se zabezpečením, aby nedocházelo k tomu, že málo kvalifikovaní pracovníci budou přijímat místa s nízkými požadavky za nízký plat.

Otázka flexikurity je svázaná s odborným vzděláváním osob v průběhu jejich profesního života, vzděláváním, které platí jako záruka profesního zapojení a sociálního začlenění. Větší ochrana atypických forem práce má význam pro omezení černého trhu a jako záruka lepšího zacházení se ženami a mladými lidmi.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedající, chtěl bych poděkovat paní zpravodajce Grunyové za její zprávu. Myslím, že i načasování je velmi šťastné, neboť je evidentní, že přichází velmi vhod a že je tu silná provázanost mezi touto zprávou a zprávou, o níž jsme vedli rozpravu před několika okamžiky.

Otázky, jimiž se zpravodajka ve své zprávě zabývá, jsou velmi aktuální, neboť atypické smlouvy, flexikurita a význam sociálního dialogu jsou velmi důležité pro nastolení nových a dobrých podmínek na trhu práce. Zároveň vítám klíčová poselství zprávy a s potěšením konstatuji, že jsou z velké části v souladu s přístupem Komise a novou strategií Evropa 2020.

Je pro mne skutečně uklidňující, že Parlament jednoznačně podporuje spravedlivé a vyvážené prosazování zásad flexikurity. I já souhlasím s tím, že ve světle současné krize je nutno náš postoj k flexikuritě přehodnotit. Zůstávají sice v platnosti obecné zásady a čtyři složky flexikurity, je však nutné je dále rozpracovat s ohledem na nové okolnosti vyplývající ze současné hospodářské krize – zejména vyšší nezaměstnanost, rozpočtová omezení, rozvoj nových forem zaměstnávání, rychlejší a složitější změny a rozrůzněnější profily uchazečů o práci.

Současně se domnívám, že by měl být na všech úrovních – evropské, vnitrostátní, místní a co je velmi důležité, také na úrovni společností – posílen sociální dialog o flexikuritě. Je to základ pro její úspěšné provádění. Komise bude podporovat provádění strategie Evropa 2020 zejména prostřednictvím řady stěžejních iniciativ. O jedné z nich jsem se před chvílí zmínil, další stěžejní iniciativy pak vzniknou v oblasti nových kvalifikací a pracovních míst, kde budeme analyzovat pracovní požadavky, které budou na mladou generaci kladeny v následujících letech.

Návrh Komise, který by mohl být přijat v listopadu, bude zaměřen na vytvoření podmínek pro modernizaci evropských trhů práce s ohledem na stoupající míru nezaměstnanosti a zajištění udržitelnosti našich sociálních modelů. Bude se zabývat řadou témat uvedených ve zprávě paní Grunyové, včetně flexikurity a sociálního dialogu. Jsem tedy Parlamentu za jeho příspěvek velmi vděčný.

Paní Grunyová, vážení poslanci Evropského parlamentu, já osobně i Komise se velice těšíme, že diskuse s vámi o těchto záležitostech bude i nadále pokračovat.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat zítra, v úterý 6. července ve 12:00 hodin.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) V době, jako je ta naše, s ohledem na krizová čísla a znepokojivou míru nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě, je vztah mezi mladými lidmi a pracovním trhem velmi důležitou a nevyhnutelnou otázkou, uvědomíme-li si naléhavost, s níž občané, a zejména naši mladí lidé očekávají konkrétní reakci. K tomu, abychom dosáhli světla na konci tunelu, jímž je rekrodně nízká nezaměstnanost, bude nutné upevnit především vazbu mezi podniky a odborným vzděláváním a současně při tom usnadnit přenos dovedností a „know-how“. Před nástupem informační společnosti byly znalosti a informace získávány téměř výhradně ve škole. V dnešní době údaje potvrzují, že znalosti jsou ve školách zjevně získávány jen zčásti, přičemž klíčovou roli mají nepochybmě multimédia a odborné vzdělávání na místě. Proto se domnívám, že vazby s místní oblastí, budeme-li uvažovat o malých a středních podnicích a místní řemeslné výrobě jako potenciální studnici stáží a odborné přípravy, mohou nabídnout jedinečnou vzdělávací příležitost pro přenos kvalitního know-how, které bude možné vyvézt někam jinam.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) V četných usneseních a rozhodnutích, která Parlament a Rada EU přijaly v posledních třech letech v oblasti práce, byla stanovena celá řada kroků, které jsou nutné, abychom realizovali cíle pro dosažení vyšší míry zaměstnanosti, zvýšení flexibility a sociálního zabezpečení, boje proti nehlášené práci a posílení sociálního dialogu. Legislativní úsilí však nebylo převedeno do realizace lisabonských cílů a atypické formy práce – které byly navrženy proto, aby se usnadnil vstup na trh práce a s cílem snížit jeho celkovou nepružnost – se velkou měrou proměnily v nástroje pro zneužívání sociálních slabostí. Nejzranitelnější kategorie lidí – ženy, mladí lidé, staří lidé, lidé s nízkým vzděláním a lidé z méně rozvinutých oblastí – bývají vystaveni pracovním podmínkám, které jsou spíše tísnivé než flexibilní. Návrh předložený Komisi přichází v citlivém okamžiku pro světové hospodářství, který pro zaměstnanost může mít nakonec další škodlivé dopady. Rázná opatření na evropské úrovni, jež by měla podporovat politiku sociální soudržnosti – pilíře evropské jednoty –, která umožní zbořit hradbu mezi pohlavími a zmenšit geografické nerovnosti, jsou k dosažení těchto cílů nezbytná. Větším investicím EU do odborné přípravy, zjednodušení a sociálního zabezpečení musí odpovídat i větší investice ze strany členských států. Práce musí být opět považována za hodnotu.

  Sirpa Pietikäinen (PPE), písemně. – (FI) Hlavní témata zprávy, ochrana a rozvoj evropského modelu pracovního trhu, pracovní smlouvy na dobu neurčitou a systém tripartity a dále i řešení problémů atypické práce a práce vykonávané v rámci šedé ekonomiky, to vše jsou cíle, které si zaslouží naši pozornost. Ve stávajícím ovzduší rychlých změn v pracovním životě se bohužel atypické pracovní smlouvy staly typickými.

Právě teď je velmi důležité se podívat, co se děje na ose zaměstnanec – podnikatel. Vzhledem k tomu, že je prahová hodnota pro podnikání snížena, je zároveň důležité zajistit, aby zaměstnanci nebyli externě využíváni jako fiktivní podnikatelé, kdy postavení těchto osob je oproti ostatním horší, například v otázce sociálního zabezpečení a ochrany před propuštěním. V poslední době počet atypických smluv, zejména v případech, kdy se jedná o nejstarší a nejmladší pracovníky a ženy, dramaticky vzrostl. To je znepokojivým ukazatelem také proto, že tyto skupiny jsou první, kdo musí ukázat svou flexibilitu v otázce pracovních podmínek či dokonce co se týče jejich pracovního místa.

Problém atypických smluv byl hojně diskutován jednotlivými orgány EU. Kromě všech projevů, zpráv a společných předpisů jsou členské státy Evropské unie povinny, aby šly příkladem. Měly by se zavázat k takovému přístupu, který nepovede ke zbytečnému zavádění či udržování systému atypických smluv ve jejich vlastním veřejném sektoru.