Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o sedmi návrzích usnesení o Severní Koreji(1).

  Bastiaan Belder, autor. − (NL) Paní předsedající, represe jakékoli potenciální kritiky zavedeného pořádku v Severní Koreji je tak silná, že na veřejnost neproniknou žádné informace o jednotlivých disidentech či aktivistech. To je jako břitva ostrý závěr otevřeného dopisu ze dne 14. června, který byl ministrům zahraničních věcí Evropské unie adresován pěti organizacemi zabývajícími se lidskými právy. Je rovněž měřítkem toho, jak vážná je situace v Kim Čong-ilově vyhladovělém impériu. Nemáme k dispozici žádná jména disidentů či aktivistů na území Severní Koreje. Tyto informace k nám musí proniknout. Tamější situace je se situací v bývalém Sovětském svazu či v Ceausescově Rumunsku neporovnatelná.

Otevřený dopis ze dne 14. června naléhavě žádá evropské vládní úředníky, aby v reakci na neustálé porušování základních práv severokorejských občanů uvnitř i vně hranic jejich země dělali mnohem více. Ve společném usnesení Evropského parlamentu lze nalézt různá konkrétní doporučení. Výborně! Připomínejme například nadále na všech evropských politických úrovních Číně její smluvní odpovědnost vůči severokorejským uprchlíkům.

Z celého srdce rovněž podporuji odstavec 14 zmíněného usnesení. Komise chrání práva severokorejských pracovníků v průmyslovém komplexu Kaesong začleněním významově jednoznačné doložky o této otázce do dohody o volném obchodu s Jižní Koreou.

Paní předsedající, Severní Korea oficiálně tvrdí, že svým 24 milionům obyvatel zaručuje náboženskou svobodu. Ve skutečnosti je však dle svědectví uprchlíků kdokoliv, kdo je zpozorován, jak šíří bible nebo se účastní tajných modlitebních setkání, odvezen do pracovního tábora nebo dokonce popraven. Počátkem tohoto měsíce jsme zjistili, že Son Jong Nam byl v severokorejském vězení umučen k smrti za hlásání evangelia svým korejským bližním. Jaké jsou důkazy jeho zločinu: 20 biblí a 10 pásek s modlitbami? Mohlo by se zdát, že toto je věc, ze které má severokorejské vedení doslova smrtelnou hrůzu.

  Gerald Häfner, autor. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, je dobře, že jsme se dnes chopili příležitosti projednat situaci v Severní Koreji, v zemi, která se tak razantně odřízla od dohledu zbytku světa, že jen pár lidí ví, co se v ní skutečně děje, v zemi, v níž lidé v podstatě nevědí, co se děje v onom zbytku světa.

Rád bych se zaměřil na dvě věci. První je stav lidských práv v Severní Koreji, kde lidé mizí z ulic a zbytky svých životů tráví v táborech; kde někdy i lidé z druhé generace tráví celé své životy uvězněni v táborech, protože jejich rodiče údajně spáchali zločiny; kde jsou lidé veřejně popravováni a ostatní jsou povinni tyto popravy sledovat, a mnoho dalšího. Domníváme se, že je nejvyšší čas na to, aby bylo postavení lidských práv v Severní Koreji přešetřeno nezávislou komisí tak, jak jsme navrhli ve společné zprávě.

Je zde ještě druhý bod, který bych chtěl zmínit. Dostat se pryč z této země, uprchnout, je absurdně těžké. Jedním z nejstěžejnějších a nejsamozřejmějších lidských práv by mělo být právo mít možnost zvolit si místo k životu a právo volného pohybu. Přesto však v současné době zastáváme pozici, že ti, kteří dokáží opustit Severní Koreu, často nejsou v ostatních zemích přijati a mnoho z nich je posláno zpět.

Rád bych tudíž naléhavě vyzval zejména velvyslanectví EU, aby přijímala lidi, kterým se na tato velvyslanectví podařilo uprchnout, a aby jim pomohla dostat se do bezpečnějších zemí, kde by našli dostatečnou podporu a mohli začít nový život. Při zvažování naší pozice je důležité s těmito lidmi počítat. To, co se v Severní Koreji v současné době děje, je otřesné.

  Miroslav Mikolášik, autor. − Paní předsedající, jelikož je tamní porušování lidských práv označováno za nejhorší na světě, je Korejská lidově demokratická republika cokoliv, jen ne demokratická. Při mém osobním setkání se zástupci občanské společnosti na Korejském poloostrově se mi naskytl další bolestný důkaz o nesmírně rozrušujícím a kritickém porušování lidských práv v této zemi. Jsem hluboce zklamán tím, že postavení lidských práv v KLDR se od posledního usnesení Evropského parlamentu nezlepšilo, ba naopak, spíše se zhoršilo. V koncentračních táborech je stále uvězněno přes 150 000 politických vězňů, kteří jsou vystavováni nuceným pracím, mučení a úmyslnému hladovění. Mimoto jsem šokován praxí uplatňování viny z důvodu spoluúčasti, která má za následek zatýkání a uvězňování celých rodin i s dětmi. Proto musí EU a její členské státy vyvinout na vládu KLDR větší diplomatický a politický tlak, aby respektovala lidská práva svých obyvatel.

Dovolte mi skončit jednou myšlenkou. Musíme zároveň zamezit bilaterálním a multilaterálním sankcím s vážným negativním dopadem na obyčejné a zchudlé obyvatele Severní Koreje, kteří soustavným hladověním a útlakem již trpí.

(Potlesk)

  Janusz Wojciechowski, autor. – (PL) Paní předsedající, je velmi dobře, že se Evropský parlament zajímá o situaci v Severní Koreji, protože tato situace je v naší společnosti důvodem toho nejvyššího znepokojení.

V nedávné době jsme měli při mistrovství světa ve fotbale FIFA možnost vidět severokorejské sportovce. Byli jsme ohromeni zejména jejich prvním utkáním, při kterém předvedli vyrovnanou a tvrdou hru proti Brazílii. V následujících utkáních si tak dobře nevedli. Proč mluvím o této sportovní události? Existují zprávy, podle nichž při účasti Severní Koreje ve finále mistrovství světa před 40 lety (při které severokorejští hráči dosáhli skvělého úspěchu) nebylo vedení severokorejského režimu dostatečně spokojeno s jejich výkonem. Hráči se poté potýkali s represemi a byli drženi v táborech nucených prací. K této skutečnosti upoutávám pozornost proto, abychom se podívali na situaci nynější a pokusili se zajistit, aby se nic podobného již nestalo. K tomu potřebujeme apel a nátlak ze strany sportovních institucí, protože mají jisté možnosti, jak na severokorejské vedení vyvinout nátlak, aby se tentokrát nic podobného nestalo. Obáváme se, co se s těmito sportovci bude dít dále.

  Jaromír Kohlíček, autor. – (CS) Korejská lidově demokratická republika je již řadu let představována jako říše spojená s těmi nejhoršími prohřešky proti lidským právům. Jistě je třeba souhlasit s návrhem usnesení v bodech, které vyzývají k zastavení veřejných poprav, zrušení trestu smrti stejně jako k zastavení mučení a k propuštění politických vězňů.

Na druhou stranu výzvu k zajištění přístupu k jídlu a k humanitární pomoci pro všechny občany, kteří to potřebují, považuji za pokrytectví. Je totiž notoricky známo, že Severní Korea má dlouhodobě problémy se zajištěním dostatečného množství potravin, a pokud se nemýlím, podobné problémy mají v řadě zemí Afriky a Asie, a přesto podobné výzvy Evropský parlament vůči vládám těchto zemí nepřijímal.

To nic nemění na faktu, že je nedostatek potravin a že tento nedostatek je objektivně velkým problémem a způsobuje podvýživu a na ni navazující zdravotní problémy části obyvatel země. Situace je nesporně vážná a já vůbec nejsem přesvědčen o tom, že některá navrhovaná opatření usnesení přinesou významné zlepšení. Kritika vznesená autory, kteří ji prosadili vůči Číně, je klasickou pokryteckou obezličkou, která má ukázat politiku dvojího metru uplatňovanou autory. Ve směru Severní Koreji je výzva k přijímání uprchlíků zeměmi Evropské unie, naopak vůči všem jižním sousedům Evropské unie se aplikuje readmisní dohoda. Pokud právě tohle není metoda dvojích standardů, potom už opravdu nevím, jak tyto pokrytecké formulace nazvat.

V celém usnesení není ani náznak snahy o uvolnění napětí a demilitarizaci Korejského poloostrova, to jsou totiž ty potřebné kroky správným směrem. Pro takto formulované usnesení celá skupina GUE/NGL nemůže hlasovat.

  Kristian Vigenin, autor. − Paní předsedající, ze všeho nejdříve bych rád zdůraznil, že v tomto Parlamentu panuje ohledně situace v Severní Koreji všeobecná shoda. Dosáhnout společného usnesení bylo velmi jednoduché a jak vidíte, stojíme za ním tak jednotně, že k usnesení nebyly předloženy žádné pozměňovací návrhy.

Na druhou stranu bych rád vyzdvihl jeden bod – který byl v rámci mé skupiny projednáván i včera - a to, že použití postupu naléhání není v těchto otázkách nejlepším způsobem, protože v Severní Koreji se nestalo nic naléhavého. Možná bychom měli věnovat více času přípravě ucelenějšího usnesení a podrobnějšímu projednání možných doporučení a komplexnějších řešení, která můžeme nabídnout.

Nechci opakovat, co již bylo v usnesení ohledně vážného porušování lidských práv v Severní Koreji řečeno. V současnosti na světě pravděpodobně neexistuje žádná podobná země. Rád bych však zdůraznil, že ze všech těchto porušování lidských práv jsou nejodpornější veřejné popravy, kterým jsou přítomny děti. Nemyslím si, že bychom měli tato porušování lidských práv jakýmkoli způsobem seřazovat podle jejich důležitosti či závažnosti, nicméně toto je něco skutečně velmi odporného.

V našem usnesení jsme připustili, že v této záležitosti může svou roli sehrát Čína. Změny v Číně včetně změn v oblasti lidských práv nám nemusí připadat dostačující, nicméně jsou dobrým příkladem, a Čína může eventuálně využít své vztahy k podnícení některých změn v Severní Koreji. Toto by mělo být jedno z příštích témat našich jednání s Čínou v rámci našeho bilaterálního dialogu.

Za poslední mi dovolte říci, že jmenování zvláštního představitele EU pro Severní Koreu by mohlo být velmi dobrým krokem k tomu, abychom byli v této záležitosti schopni prosazovat komplexnější přístup.

  Monica Luisa Macovei, jménem skupiny PPE. – Paní předsedající, v Severní Koreji zůstává vážným problémem obchodování s lidmi. Až 80 % Severokorejců se údajně stává oběťmi obchodování s lidmi. Ženám hrozí zejména prostituce, znásilnění, dohodnuté sňatky a sňatkoví obchodníci. Mnoho obětí obchodování s lidmi neumí čínsky a fakticky jsou tito lidé drženi jako vězni.

Právní postavení Severokorejců a čínská vládní politika zadržování a posílání uprchlíků zpět do Severní Koreje zvyšuje pravděpodobnost, že se uprchlíci stanou oběťmi obchodování s lidmi za účelem nucené práce či sexuálního vykořisťování. Ani od čínských ani od severokorejských úřadů se jim nedostává žádné ochrany a od mezinárodního společenství se jim v jejich obtížné situaci dostává jen malého uznání. Čína musí změnit své zákony tak, aby oběti před obchodováním chránily, místo toho, aby je vracely zpět do Severní Koreje. Za poslední, jsou-li lidé zabíjeni, mučeni a nezákonně vězněni, je to vždy velmi naléhavá záležitost.

  David Martin, jménem skupiny S&D. – Paní předsedající, v Evropském parlamentu panuje téměř jednotný postoj, a to ten, že postavení lidských práv v Severní Koreji je příšerné. Nebudu tedy dále rozvíjet to, co již sdělili ostatní kolegové.

Opravdovou otázkou je, co s tím můžeme dělat? Jen proto, že se Severní Korea rozhodla být Gretou Garbo mezinárodního společenství – „chceme být o samotě” – neznamená, že bychom je o samotě měli nechat. V Severní Koreji je 24 milionů lidí, kteří potřebují naši pomoc. V souladu s usnesením bych rád navrhl čtyři věci, které můžeme udělat.

Zaprvé musíme pokračovat s poskytováním humanitární pomoci, avšak musíme zajistit, že se pomoc dostane k lidem a že žádným způsobem nepodpoří režim. Zadruhé bychom měli pokračovat ve zvyšování našeho financování nevládních organizací, které se do Severní Koreje snaží dostat pomoc, a zejména těch nevládních organizací, které se do Severní Koreje snaží dostat informace. V zemi, kde nejsou dostupné žádné informace, je zaopatření rádiem zcela zásadní záležitostí. Zatřetí bychom měli požádat Catherine Ashtonovou, aby jmenovala zvláštního představitele pro dialog s Číňany, Rusy a Organizací spojených národů s cílem udržovat nátlak na Severní Koreu. Za poslední bychom měli udělat vše, co je v našich silách, pro uprchlíky. Jak již řekli ostatní kolegové, ze Severní Koreje prchají lidé a těmto lidem se nedostává pomoci, kterou si zaslouží.

  Marek Henryk Migalski, jménem skupiny ECR. – (PL) Věci se bohužel nemají tak, jak pan Vigenin a pan Martin uvedli. Bohužel není pravda, že jsme zde v sále ohledně této záležitosti dohodnuti, protože před chvílí jsme ze strany komunistů slyšeli, že mají k našemu postoji jisté výhrady. To je politováníhodné, protože v této otázce bychom, zdá se, měli být sjednoceni.

Pocházím ze země, ve které byli u moci komunisté. Jako mladý dospělý člověk jsem byl svědkem, čeho jsou komunisté schopni, a pamatuji si naději, s jakou jsme čekali na hlas svobodného, západního světa. Někdy jsme přecenili jeho důležitost, ale s radostí a nadějí jsme čekali na to, že se někdo nahlas zastane našich práv. Myslím, že jako občané svobodného světa bychom měli zajistit, aby byl tento hlas dnes slyšet. Jak řekl pan Häfner, k tomu je v Severní Koreji potřeba zajistit alespoň existenci svobodných sdělovacích prostředků a přístup k nim. O to bychom - samozřejmě ve spolupráci se Spojenými státy – měli usilovat, protože pouze prostřednictvím takové spolupráce budeme schopni zajistit, aby měli Severokorejci přístup ke svobodným sdělovacím prostředkům. To je něco, co bychom měli zabezpečit.

  Thomas Mann (PPE). – (DE) Paní předsedající, my, fotbaloví fanoušci, v současné době zažíváme, co je dobré na sportu : týmový duch, radost z vítězství a, tak jak tomu bylo včerejšího večera, úctu k družstvu soupeře. Přesto všechno jsme se dočkali toho, že fotbalisté byli činěni osobně odpovědnými za porážky.

Vedou se neustálé dohady o tom, že po časném opuštění mistrovství světa museli severokorejští reprezentanti konat nucené práce – to je doufejme nepravdivá informace. Vyzývám severokorejskou vládu, aby jasně sdělila přesné místo pobytu fotbalistů. Pokud si uvědomíme, že jde o zemi, kde vedení státu trestá jakoukoli kritiku, kde je deset tisíc lidí mučeno a týráno a kde je bezpočet lidí podvyživených, skutečnost, že o ně máme obavy, je jen stěží překvapující.

EU musí v dialogu s takzvaným Drahým vůdcem Korejské lidově demokratické republiky neustále pokračovat. Je zapotřebí učinit přítrž nucené práci a mučení a zrušit trest smrti a veřejné popravy. Ani působivá fotbalová vítězství nemohou skrýt realitu současného stavu. Severní Korea stále pokulhává ve všech oblastech: lidská práva, naději na přežití a úctě k jednotlivci.

  Charles Tannock (ECR). - Paní předsedající, izolace KLDR je takového rozsahu, že o porušování lidských práv, které se tam v současné době odehrává, se můžeme jen dohadovat. Od utečenců občas uniknou nějaké zprávy a realita je skutečně hrůzostrašná. Charakteristickými znaky Kim Čong-ilova krutovládného režimu se zdají být tábory nucených prací, despotická zatýkání a mučení. Trest smrti se obvykle používá zcela bez ohledu na právní řád.

Severní Korea nám všem neustále dělá nesmírné starosti. Nejen kvůli vnitřním poměrům, ale kvůli veškerému agresivnímu a vznětlivému, až paranoidnímu chování na mezinárodní scéně. Pchjongjang bohužel disponuje jadernými zbraněmi a usiluje o spolupráci s dalšími zločinnými režimy ve světě, jakým je například Írán. I nedávné potopení jihokorejské námořní lodě bylo bezpochyby dobře promyšleným útokem Severní Koreje.

V tomto ohledu je třeba, aby se ČLR jako člen Rady bezpečnosti OSN chopila odpovědnosti vyvíjením nátlaku na Severní Koreu. Myslím si nicméně, že trvalé zlepšení postavení lidských práv v Severní Koreji je možné jen prostřednictvím změny režimu a demokratizace a doufejme i prostřednictvím případného znovusjednocení s demokratickou Jižní Koreou.

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Paní předsedající, mám velmi složité jméno a jsem zvyklá na to, že se lidem obtížně vyslovuje.

Historie ukazuje, že v zemích ovládaných totalitním režimem je porušování lidských práv na denním pořádku, v Severní Koreji je však situace přímo děsivá. Vláda Korejské lidově demokratické republiky existenci jakýchkoli problémů s porušováním lidských práv popírá. To je však v naprostém rozporu s očitými svědectvími uprchlíků a přeběhlíků. Jsou tam pracovní tábory, jež jsou pro mnoho tisíc Korejců, kteří se odvážili kritizovat totalitní zřízení nebo kteří jsou politicky „nebezpeční“, místy mučení, otrocké práce a hladu. V Koreji je člověk ponížen na pouhou věc bez svobodné vůle či bez možnosti svou vůli otevřeně vyjádřit. Víme například o manželských párech, které byly donuceny k rozvodu, protože manželé patřili k různým společenským třídám.

Obracím se tedy na všechny země, které mají se Severní Koreou jakékoli ekonomické vazby, aby na tamní vládu vyvinuly nátlak, jímž dají najevo, že situace mnoha tisíc Korejců není světu lhostejná a že nadále nezůstane jen záležitostí Severní Koreje.

  Jacek Protasiewicz, (PPE). – (PL) Paní předsedající, Severní Korea a Kuba jsou posledními pozůstatky komunismu ve světě. Je nešťastně tragické, že 20 let po pádu tohoto zločinného systému v Evropě jsou země, kde lidé ve jménu této zvrácené ideologie umírají hlady, kde jsou lidé mučeni, vězněni a nuceni pracovat v pracovních a koncentračních táborech.

Snem mnoha Severokorejců je zkrátka uprchnout ze své vlastní země. Jako lidé svobodného světa jsme povinni – zejména skrz vztahy s Čínskou lidovou republikou, protože tyto vztahy se rozvíjejí – zajistit, aby tito uprchlíci nebyli vraceni korejským úřadům, protože to pro ně znamená přísný trest vězení či jednoduše smrt. Zaměřuji se na tuto stránku našeho usnesení, protože nevěřím v účinnost výzev Evropského parlamentu ani výzev celého svobodného světa volajících po zastavení porušování lidských práv v Severní Koreji. Jelikož nemůžeme dosáhnout efektivního zlepšení situace v Koreji samotné, dovolte nám učinit vše možné pro to, aby ti, kterým se podařilo uprchnout z tohoto vězení, měli šanci na lepší život – třeba i v Číně, státu na hony vzdáleném evropským standardům svobody, demokracie a úcty k lidským právům. Přesto je tam však život lepší než v Severní Koreji.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Postavení lidských práv v Severní Koreji dává obzvlášť vážný důvod k obavám. Vedoucí představitelé této země zakázali jakoukoliv formu politické opozice, demokratické volby, svobodu tisku a vyznání.

Utrpení obyvatel Severní Koreje způsobené nemožností přístupu k základním potravinám či humanitární pomoci nás nemůže nechat klidnými. Zvláště se obávám o postavení severokorejských žen a dětí, jelikož více než třetina z nich trpí podvýživou.

Podle zpráv je více než 150 000 Severokorejců stále drženo v šesti pracovních táborech. Nedostává se jim žádné lékařské péče a dostávají jen velmi málo jídla. Měnová reforma v listopadu roku 2009 ve skutečnosti selhala a vedla ke zvýšení stupně chudoby obyvatelstva.

Myslím, že Evropská unie musí vyjádřit svou podporu zřízení vyšetřovacího výboru OSN, který porušování lidských práv v Severní Koreji dosvědčí.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (S&D). – (PL) Paní předsedající, Organizace spojených národů a mnohé nevládní organizace neustále mezinárodnímu společenství podávají informace o represích, jež se dotýkají desetitisíců Severokorejců. Mučení a odsuzování k nucené práci v pracovních táborech, často kvůli politickým názorům, je tam na denním pořádku. Významná část obyvatelstva trpí podvýživou a nedostatkem vhodné lékařské péče a severokorejská vláda odmítá veškeré formy spolupráce s orgány Organizace spojených národů, což obyvatelům Severní Koreje znemožňuje přístup k jakékoli mezinárodní humanitární pomoci.

Myslím, že Evropský parlament má morální povinnost vyzvat vedoucí představitele Korejské lidově demokratické republiky, aby tyto praktiky co možná nejdříve ukončili. Vzhledem k obrovskému vlivu Čínské lidové republiky na politiku Pchjongjangu by navíc Komise měla povýšit tyto záležitosti na součást dialogu Evropské unie a Číny. Abychom mohli lépe koordinovat náš postup, bylo by dobrým nápadem jmenovat zvláštního představitele Evropské unie pro Severní Koreu.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Korejská lidově demokratická republika je snad už posledním přežívajícím pozůstatkem 2. světové války. Ideologické rozdíly a mocenské zájmy rozdělily korejský národ na dva státy, jejichž vůdci dodnes soupeří o svá práva a svůj filosofický názor na svět.

Na sevru Korejského poloostrova tak vzniklo jedno obrovské ghetto, v němž jsou uvězněny miliony Korejců, kteří mohou pod militantní správou svého režimu o svobodném životě jen snít.

Severokorejští vůdci pod záminkou, že je země ve válečném stavu, stále drží své občany v tomto militantním režimu. Jak tedy Korejcům v této situaci pomoci?

Aktivnějším společným postupem světových mocností. Právě tyto mocnosti Korejce rozdělily, a proto nyní musí společně na vůdce Severní Koreje vyvinout důrazný tlak, i pod hrozbou trestního stíhání za zločiny proti lidskosti, aby severokorejskému lidu dopřáli svobodu.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) V Severní Koreji se odehrává tolik porušování lidských práv, že je všechna nelze vyjmenovat. Nejvážnějšími z nich jsou pravděpodobně hladovění obyvatelstva a nerovnoměrná distribuce potravin mezi ty, kteří jsou režimu blízcí a ty, kteří nejsou.

Podle Amnesty International trpělo minulý rok hladem zhruba 9 milionů občanů Severní Koreje, tedy více než třetina obyvatelstva.

Za hluboce znepokojující považuji i situaci týkající se kolektivních trestů, při nichž jsou někdy až tři generace rodinných příslušníků posílány do věznic, v nichž, jak již zmínil pan Tannock, vládne brutalita, mučení, nucené práce a veřejné popravy. Většina těch, kteří jsou do těchto táborů posláni, už se z nich nikdy nedostane. Pokud mají tito lidé děti, mohou tyto děti strávit zbytky svých životů ve vězení.

Rád bych závěrem řekl, že ačkoli severokorejská vláda souhlasila se zapojením do univerzálního periodického hodnocení prováděného Radou pro lidská práva Organizace spojených národů, je strašné, že doposud nepřijala žádné z doporučení, která v tomto rámci obdržela.

  Tadeusz Zwiefka (PPE). – (PL) Paní předsedající, do seznamu navýsost dramatických vyprávění o Severní Koreji musíme přidat jednu položku. Tou myslím vydírání a vyhrožování jadernými zbraněmi, které Kim Čong-il v jistém smyslu používá k paralyzování zbytku světa. Ačkoli neochotně, západní svět raději od dění na Korejském poloostrově odvrátil svou pozornost. Musíme proto hovořit výslovně o zločinech páchaných v současnosti a obnovit naše výzvy. Mezinárodní společenství musí nalézt takovou podobu sankcí, které budou samotní obyvatelé Severní Koreje pociťovat co nejméně. Přesto však nesmíme klamat sami sebe: veškeré sankce, které na režim dopadnou, nevyhnutelně zanechají své stopy i na společnosti.

Myslím si tudíž, že jediným v současné době účinným opatřením může být - zejména co se týká pomoci uprchlíkům - spolupráce s nejbližšími sousedy Severní Koreje, protože v budoucnu budeme schopni jednat za lidi, kteří k tomu v současné době nemají vůbec žádnou příležitost jen tehdy, pokud budeme mít o stavu komunistického režimu přesné informace.

  Kristalina Georgieva, členka Komise. − Paní předsedající, ráda bych Evropskému parlamentu poblahopřála k tomu, že se pustil do této rozpravy. Pokud dovolíte, ráda bych rozpoznala mladého chlapce za sedadlem č. 582, protože budoucnost Severní Koreje se týká budoucnosti našich dětí.

Je velmi smutné zaznamenat, že v posledních sedmi letech, tedy od přijetí první rezoluce v kontextu OSN odsuzující žalostné postavení lidských práv v Severní Koreji, byl ke zlepšení situace učiněn jen velmi malý, pokud vůbec nějaký krok. Komise plně sdílí zájem na potřebě zaměřit se na velmi závažné postavení lidských práv v této zemi, jak je vyjádřeno ve společném návrhu usnesení, který zde dnes projednáváme.

EU pracuje na zlepšení situace v mezinárodním kontextu již od roku 2003, kdy v Ženevském výboru pro lidská práva iniciovala první usnesení odsuzující situaci v Korejské lidově demokratické republice, která, jak již mnozí zmínili, příliš demokratická není. Dále EU v našem bilaterálním politickém dialogu se Severní Koreou pokračuje ve vyzdvihávání problematiky lidských práv. Jak již několik řečníků poukázalo, vyzdvihujeme tuto problematiku i při našich jednáních s Čínou, zejména pak problematiku nuceného návratu severokorejských občanů, kteří do Číny vstoupili ilegálně. Budeme v tom pokračovat. Tito lidé si jednoduše nezaslouží, aby se na ně pohlíželo jako na „ekonomické migranty“.

Mnoho prvků začleněných v tomto návrhu usnesení je tak již součástí politiky lidských práv EU ohledně Severní Koreje. Velice vítáme sblížení názorů členů Evropského parlamentu a Komise. Plně souhlasíme s tím, co je třeba udělat, včetně bodu, na který poukázal nejeden řečník, totiž že potřebujeme zachovat existenci stávajících programů, abychom v Severní Koreji pomohli většině ohrožených lidí čelících strašlivému utrpení. Neměli bychom je trestat za hříchy jejich vůdců.

Všeobecně se shodneme na tom, jak to provést, avšak jsou zde tři body, na které má Komise poněkud odlišný pohled – a ráda bych vysvětlila, které to jsou a proč se v pohledech na tyto body lišíme.

Prvním je návrh zahrnout do smlouvy o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou doložku o monitorování severokorejských pracovníků pracujících v průmyslovém komplexu Kaesong. Sjednaný text této smlouvy o volném obchodu uvádí možnost navržení vnějších výrobních zón. Obě strany uznávají, že tyto zóny by mohly posílit mír na poloostrově, avšak před tím, než by takové zóny mohly být smlouvou o volném obchodu uznány, musí být jednou ze stran navrženy a následně uváženy zvláštním výborem představitelů obou stran. Za současných politických poměrů je však nepravděpodobné, že bude návrh učiněn, jakmile smlouva o volném obchodu vstoupí v účinnost. Přesto bych vás ráda ujistila, že Komise se bude těmito rozsáhlými příležitostmi k projednání této problematiky zabývat v pozdější fázi.

Druhý návrh obsažený v návrhu usnesení se zabývá možností nominace zvláštního zmocněnce EU pro Severní Koreu, a mnoho řečníků dnes tento návrh podpořilo. EU je zavázána posilovat své přispění k mezinárodní koordinaci a Vysoká představitelka/místopředsedkyně se o toto velmi zajímá. Nyní však zvažuje všechny možnosti v kontextu dvou hlavních variant. První je revize mandátu všech zvláštních představitelů EU a druhou je založení Služby pro vnější činnost. V tomto kontextu by Vysoká představitelka/místopředsedkyně usilovala o vzrůstající účast EU na mezinárodní koordinaci.

Třetím bodem je návrh usilovat o založení vyšetřovací komise OSN. Evropská komise si odůvodnění tohoto návrhu v návrhu usnesení hluboce cení. Zároveň se domníváme, že v této fázi by bylo rozumné vynaložit veškeré naše úsilí na podporu mandátu nového, nedávno jmenovaného zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v Severní Koreji, pana Marzukiho Darusmana, který byl Radou pro lidská práva OSN zmocněn k tomu, aby se věnoval záležitosti lidských práv v Severní Koreji. S tímto na mysli potřebujeme zajistit, aby se mu pro výkon jeho práce dostalo veškeré podpory. Z pozice Komise dnes tuto cestu vnímáme jako lepší.

(Potlesk)

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat záhy.

Písemná prohlášení (článek 149)

  George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Situace ohledně lidských práv a humanitární pomoci v Severní Koreji pro Evropskou unii jakožto pro mezinárodního hráče celosvětově prosazujícího lidská práva stále zůstává ožehavým tématem zájmu. Na druhou stranu rezoluce Organizace spojených národů ze dne 25. března 2010 vyjádřila znepokojení ohledně vážného porušování občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv v Korejské lidově demokratické republice. To, že severokorejská vláda přijala rozhodnutí odmítnout spolupracovat s OSN skrze mechanismy podporující lidská práva, včetně mandátu zvláštního zpravodaje pro stav lidských práv v Severní Koreji, je politováníhodné.

Je povinností EU naléhat na Severní Koreu, aby respektovala lidská práva. EU rovněž musí samostatně pracovat na tom, aby obyvatelům této země pomohla prostřednictvím pokračování programů humanitární pomoci, udržování komunikačních kanálů uvnitř Severní Koreje a udělování azylu severokorejským uprchlíkům, kteří se dostanou do členských států.

Jmenování zvláštního představitele EU pro Severní Koreu by nám umožnilo blíže sledovat postavení lidských práv v této zemi a zajistilo by lepší koordinaci reakcí členských států na tuto problematiku.