Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o šesti návrzích usnesení, které se týkají Keni: neúspěchu při zatčení prezidenta Umara al-Bašíra(1).

  Charles Tannock, autor. − Paní předsedající, Mezinárodní trestní soud obvinil súdánského prezidenta Umara al-Bašíra z genocidy v souvislosti s údajným nařízením páchat závažné trestné činy v Dárfúru.

Nedokážu si představit, že byste mohli takového člověka považovat za čestného hosta, proto na základě obvinění ze strany Mezinárodního trestního soudu (ICC) mělo Turecko zrušit jeho pozvání na loňské ZASEDÁNÍ Organizace islámské konference v Ankaře

Je smutné, že pozvání nedávno učinil i prezident Keni na slavnostním obřadu při vyhlášení nové keňské ústavy. Je pravda, že mnoho vládních představitelů ze slabé koalice Keni, včetně premiéra Odinga, cítilo v souvislosti s přítomností Bašíra jisté rozpaky, avšak škoda byla napáchána a pověst Keni jako regionálního vůdce je v souvislosti s demokracií a prosazováním mezinárodního práva poněkud poskvrněna.

Mezinárodní trestní soud vznikl právě proto, aby vysocí představitelé, či dokonce hlavy států, mohli být předvoláni k zodpovězení se z údajných zločinů, pokud se jedná o zločiny proti lidskosti, genocidu či válečné zločiny, a mohli tak být vystaveni univerzální soudní pravomoci signatářů Římského statutu.

Odmítnutí Keni dostát svým závazkům spojeným se členstvím v Mezinárodním trestním soudu je odsouzeníhodné. Poslední zprávy, že Keňa bude spolupracovat s ICC při vyšetřování tragického násilí, ke kterému došlo po volbách před třemi lety, jsou však velmi pozitivní, a to i přesto, že od události uběhla již dlouhá doba a je pravděpodobné, že se jedná o následek rozruchu, který vznikl v souvislosti s Bašírem.

  Marietje Schaake, autorka. − Paní předsedající, Keňa je, stejně jako další africké státy, v mnoha stěžejních oblastech, jako je bezpečnost, rozvoj či obchod, pro EU důležitým partnerem.

Afrika měla zásadní roli při vzniku ICC a její závazek ke statutu soudu je také posílen článkem 4 zakládajícího aktu Africké unie.

Dohoda z Cotonou mezi EU a Keňou stanoví podmínky partnerství a detailně popisuje podmínky obchodu a pomoci v souvislosti s dodržováním demokratických norem a lidských práv.

Avšak dne 27. srpna přijel na oficiální návštěvu Keni Umar al-Bašír jako host vlády, hodnostář. K této situaci došlo v období, kdy byl na Umara al-Bašíra vydán zatykač za jeho údajné podílení se na genocidě v súdánském Dárfúru.

Al-Bašír se může před Mezinárodním trestním soudem obhájit, avšak nejdříve musí být dopraven do Haagu. Keňa měla povinnost Bašíra zatknout, když pobýval na jejich území, ale neučinila tak. To představuje závažný problém. Je to znamení, že vláda není příliš důvěryhodná při dodržování dohod, ke kterým se sama zavázala, což by pro EU mělo představovat velký problém.

Musíme se ujistit, že v boji s beztrestností dodržujeme naše vlastní pravidla, a musíme tento boj vést zejména v Africe, abychom zde zajistili větší stabilitu a pevnější demokracii. Ráda bych vysokou představitelku požádala, aby proti Keni učinila diplomatické kroky a připomněla jejím představitelům závazky spojené s Římským statutem.

  Barbara Lochbihler, autorka. – (DE) Vážená paní předsedající, na letošní konferenci o revizi Mezinárodního soudního dvora v Kampale se jasně potvrdilo, že tento soud může svou práci vykonávat efektivně pouze za podpory členských států, zejména těch, které ratifikovaly Římský statut. Členské státy EU musí mít tuto skutečnost neustále na paměti, protože často narážíme na strach spojený s diplomatickými problémy a s možnými politickými předsudky, což omezuje soustavnou činnost, týkající se například zatýkání osob podezřelých z válečných zločinů.

V našem návrhu usnesení dnes kritizujeme kroky keňské vlády, která pozvala súdánského prezidenta Umara al-Bašíra a poté neprovedla kroky k jeho zatčení. Zatykač na Umara al-Bašíra byl vydán kvůli páchání válečných zločinů a genocidy. Vzhledem k této skutečnosti Keňa porušila mezinárodní právo a veřejně tak deklarovala, že solidarita mezi africkými vládami je důležitější než potírání a trestání tak závažných trestných činů, jako jsou zločiny proti lidskosti. To není dobré znamení pro miliony Afričanů, kteří se stali oběťmi strašného násilí páchaného prezidentem al-Bašírem, ani pro ty, kteří zažili útrapy v dalších válečných konfliktech a občanských válkách. Oběti a jejich rodiny potřebují péči, spravedlnost a měli by vidět tyto zločince, i když se jedná o vysoké státní představitele či příslušníky armády, jak za své ohavné zločiny nesou zodpovědnost.

Skutečnost, že Africká unie veřejně vystoupila proti zatčení prezidenta al-Bašíra, je také velice závažná. Ukazuje falešnou solidaritu mezi jejími členy, podporuje beztrestnost pro vysoké vládní představitele a oslabuje tolik potřebné dobré vedení – vedení, které by svá rozhodnutí mělo opírat o stávající mezinárodní právo. Smutná je také skutečnost, že Africká unie odmítá zřízení regionálního úřadu Mezinárodního trestního soudu v Addis-Abebě.

To je důvodem obnovené výzvy Komisi, aby tento problém, kdy některé státy nespolupracují a odmítají spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem, zařadila na pořad jednání příštího summitu EU a Africké unie.

  Marie-Christine Vergiat, autorka. – (FR) Paní předsedající, mnoho z nás zde ve sněmovně je velice zarmouceno tím, jaká rozhodnutí Keňa přijala, Africká unie a Liga arabských států odmítají uznat mezinárodní zatykač vydaný na Umara al-Bašíra kvůli páchání zločinů proti lidskosti. Súdánský prezident se tak pohybuje zcela beztrestně v mnoha afrických a arabských zemích. Mnoho z nás, i když zajisté již méně, si přeje, aby mezinárodní spravedlnost platila pro všechny na celém světě bez rozdílu.

Všichni víme, jak obtížné bylo Mezinárodní trestní soud ustanovit. Víme také, že je před námi stále ještě dlouhá cesta, než bude tento soud plně fungovat po celém světě. Měli bychom však více důvěryhodnosti, pokud by členské státy, konkrétně Francie, tolik neváhaly s úpravou svých zákonů tak, aby byly v souladu s mezinárodním právem. Měli bychom více důvěryhodnosti, pokud by se největší státy jako USA samy této mezinárodní spravedlnosti nevyhýbaly.

Troufám si říci, že evropské státy mají za Afriku velkou odpovědnost a nesmíme v nich vzbuzovat dojem, že používáme jakýsi dvojí metr, protože my musíme vzít na vědomí, že to vypadá, jakoby mezinárodní právo platilo především pro africké země, pokud tam však vlády určitých evropských států nemají své zájmy.

Proto je nám v této sněmovně velice líto, že rozhodnutí ICC nebylo v případě Umara al-Bašíra, který je zodpovědný za mnoho zločinů, respektováno. Chceme však spravedlnost bez rozdílu pro všechny, i na půdě Evropské unie. Jen za této podmínky – tedy, že sami půjdeme příkladem – se může Evropská unie stát skutečným prostorem svobody a spravedlnosti a my tak budeme moci postupně nastolovat univerzální právo, demokracii a dodržování lidských práv.

A proto mám velikou radost, že dnes dopoledne velká většina této sněmovny odsoudila veškeré projevy diskriminace Romů, zejména xenofobní poznámky francouzského prezidenta, který má stále tu drzost odvolávat se na Všeobecnou deklaraci lidských práv.

Nyní, paní komisařko, musíme změnit naše slova v činy, pokud chceme, aby naše slova stále ve světě vzbuzovala důvěru.

  Thijs Berman, autor. − (NL) Paní předsedající, není moc důvodů, proč věřit v nějaký pokrok. Hrůzy války a pronásledování ve dvacátém století nás v tomto století nutí k větší umírněnosti. Domnívám se však, že v jedné oblasti o určitém pokroku hovořit můžeme, a to je oblast mezinárodního trestního práva. Vše začalo Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), následoval Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) a nakonec vznikl Mezinárodní trestní soud. Spravedlnost je vykonávána nikoli vítěznými stranami válečného konfliktu, jak tomu bylo v Norimberku, ale nezávislým mezinárodním soudem. Mohou zde být souzeny nejzávažnější zločiny, pokud je stát, ve kterém byly spáchány, záměrně či z jiného důvodu ne potrestá sám. Tímto způsobem může být ve světě svět opět nalezen smysl pro spravedlnost poté, kdy byly spáchány ty nejodpornější zločiny, oběti dosáhnou zadostiučinění a jen tímto způsobem můžeme dojít k usmíření. K trvalému míru. Tento trestní soud slouží jako odstrašující prostředek pro další možné válečné zločince. Beztrestnost je cestou k páchání dalšího násilí a nemůže a nesmí být tolerována, zejména v případech takových zvěrstev, ze kterých je obviněn Umar al-Bašír. Keňa je signatářem Římského statutu. Pacta sunt servanda, smlouvy se musí dodržovat, jinak nemají potřebnou účinnost, proto je nepřípustné, aby al-Bašír mohl bez zábran oslavovat v Keni demokracii, když jeho jménem došlo k tak závažnému porušování lidských práv v jeho vlastní zemi Súdánu. Chápejte to proto jako výzvu, podobně jako výzvu paní Vergiatové, těm zemím, které ještě musí podepsat Římský statut, z nichž máme na mysli zejména Spojené státy. Na co Barack Obama čeká? Posílení Mezinárodního trestního soudu nám pomůže dosáhnout takového pořádku ve světě, o nějž usilujeme, pořádku, který neumožní beztrestnost válečných zločinů, který nás přiblíží míru a který je založen na skutečnosti, že lidská práva jsou dodržována po celém světě.

  Tunne Kelam, autor. − Paní předsedající, myslím, že dnešním tématem je to, zda lze zodpovědnost za zločiny proti lidskosti použít v praxi.

Súdánský prezident Bašír je z takových zločinů obviněn Mezinárodním trestním soudem a byl na něj vydán zatykač. Dnešní otázka zní, zda nalezneme dostatek politické vůle na mezinárodní úrovni a dostatek součinnosti takové pachatele trestně stíhat.

27. srpna keňská vláda tuto příležitost propásla. Pozvala prezidenta Bašíra jako hosta. Měli bychom vědět, že keňský premiér přiznal, že toto pozvání bylo chybou a že Keňa porušila své mezinárodní závazky.

Nyní žádáme státy Africké unie, aby se bez výjimky připojily k mezinárodnímu úsilí přivést prezidenta Bašíra k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu, kde mu budou přiznána veškerá práva na obhajobu. Jsem velice potěšen, že je dnes v souvislosti s tímto bodem tato komora zcela jednotná a chce přivést prezidenta Bašíra k Mezinárodnímu trestnímu soudu.

  Filip Kaczmarek, jménem skupiny PPE. – (PL) Paní předsedající, v Polsku máme rčení, že nikdo nemůže být těhotný napůl, ale to je přesně to, o co se snaží Keňa. Na jedné straně zve a vítá prezidenta al-Bašíra a na straně druhé je signatářem Římského statutu. Tyto dvě skutečnosti nemohou být nikdy v souladu. Keňa se musí rozhodnout – buď zločince pronásledovat, nebo jim umožnit žít v klidu a míru. Předstírat, že tyto dvě možnosti mohou být v souladu, je, zcela jednoduše, nečestné. Argument keňských představitelů, že západ není sousedem Keni a že právě proto byl prezident al-Bašír pozván, je nepřijatelný, protože je zcela v rozporu s předchozími formálními, politickými a morálními závazky. Představitelé Keni, Čadu a dalších zemí, které ratifikovaly Římský statut, by se měly řídit jeho jednoznačně formulovanými zásadami. Chápu, že někteří lidé souhlasí s beztrestností zločinců, ale nechápu a nemohu přijmout skutečnost, že někteří lidé předstírají, že zločince pronásledují, ale nečiní tak.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, jménem skupiny S&D. – (PL) Historie ukazuje, že spravedlnost válečné zločince i přes jejich snahy vyhnout se zákonu nakonec dostihne. Adolf Eichmann, jeden ze strůjců nacistické operace na vyhlazení Židů, byl po 15 letech zatčen v Buenos Aires. 13 let po masakru ve Srebrenici byl srbskou policií zatčen Radovan Karadžič.

Podobný scénář tedy čeká i súdánského prezidenta Umara al-Bašíra, původce etnických čistek v Dárfúru, kterého Mezinárodní trestní soud hledá od loňského března. Co může pro jeho předvedení před soud učinit Evropská unie? Především může vyvíjet nátlak na země, které podepsaly Římský statut, protože tento statut představuje pro práci soudu právní základ. Nesmí se opakovat situace, ke které došlo 27. srpna, kdy, aniž by policie podnikla jakékoli kroky, přijel prezident al-Bašír zcela bez problémů do Keni, do země, která podepsala Římský statut, na oslavy spojené s přijetím nové keňské ústavy, a poté se pokojně vrátil do Súdánu. Musí být využity veškeré diplomatické možnosti, včetně aktivní účasti vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, a použity veškeré dostupné prostředky, jako jsou pravidelné summity Africké unie a dohoda z Cotonou, aby mohl být al-Bašír, který je obviněný z genocidy, konečně zatčen.

  Frédérique Ries, jménem skupiny ALDE. – (FR) Paní předsedající, skutečnost, že keňští představitelé v srpnu vřele přivítali súdánského prezidenta, vedla Parlament prostřednictvím našeho usnesení k tomu, že chceme znovu potvrdit určité neměnné zásady, které jsou pro nás velice důležité.

Jako jakákoli jiná země musí se i Keňa řídit mezinárodním právem. A proto by měla umožnit zatčení Umara al-Bašíra, vůdce, na kterého – jak již bylo řečeno – Mezinárodní trestní soud vydal zatykač pro páchání zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a genocidy v Dárfúru. Nevím, zda je třeba připomínat, že se jednalo o více než 300 000 nevinných obětí.

I další africké státy zaujímají vůči súdánskému prezidentovi naprosto stejný postoj: mimo jiné Libye, Katar či Saúdská Arábie. Evropa proto musí přijmout jednotnou politiku – neústupnost – ohledně de facto spoluviny Africké unie, která nabádá své členy, aby prezidenta nezatýkaly. Tato sněmovna musí zůstat ostražitá a vyzývat Evropskou unii, zejména baronku Ashtonovou, aby považovala dodržování mezinárodního práva a lidských práv za nejdůležitější bod pořadu jednání nadcházejícího summitu Evropské unie a Africké unie, který se bude konat 29.–30. listopadu v Libyi

  Jaroslav Paška, jménem skupiny EFD. – (SK) Skutečnost, že se súdánský prezident Umar al-Bašír i přes mezinárodní zatykač, který na něho Mezinárodní trestní soud 4. března 2009 vydal za páchání zločinů proti lidskosti, včetně vraždy, vyhlazování, deportace, mučení a znásilňování, stejně jako za válečné zločiny jako plánování útoků na civilní obyvatelstvo v provincii Dárfúr, může svobodně pohybovat po Africe a Asii, dokládá, že představitelé mnoha afrických a asijských států neberou své mezinárodní závazky příliš vážně a že mají ve srovnání s Evropou jiný práh tolerance vůči zločinům páchaným na bezbranných civilistech.

Stanovisko Africké unie z července 2009 či postoj Ligy arabských států, které odmítají v tomto směru s Mezinárodním trestním soudem spolupracovat, jasně ukazuje, že mnoho představitelů těchto států neshledává na jednání súdánského prezidenta Umara al-Bašíra nic závažného, co by se mělo stát předmětem šetření Mezinárodního trestního soudu. Jinými slovy, mnoho z těchto představitelů považuje tyranii a genocidu milionů civilistů za zcela přijatelný postup, který by možná i oni uplatnili v případě nepokojů obyvatelstva, pokud by náležitě neocenilo jejich způsob vlády a odvážilo se dát najevo nespokojenost.

Dámy a pánové, nejsem si jistý, zda je v pořádku, když civilizovaný svět poskytuje takovýmto vládcům jakoukoli formu finanční či materiální pomoci. Bylo by zřejmě lepší se s těmito vládci co nejdříve sejít a důrazně jim vysvětlit, že nedodržování mezinárodních závazků se neslučuje s finanční a materiální pomocí, kterou od nás dostávají. Pokud to z jakéhokoli důvodu nepochopí, bude nutné přijmout taková opatření, která se používají pro ostatní barbarské režimy. Je prostě nepřijatelné, aby naši občané v této obtížné době přispívali na pomoc vládcům, kteří pomáhají mařit výkon spravedlnosti Mezinárodního trestního soudu.

  Eija-Riitta Korhola (PPE). - (FI) Paní předsedající,

smluvní strana ICC musí dostát svým závazkům a řídit se mezinárodním právem. Keňa tyto zásady nedodržela a neuposlechla rozhodnutí soudu zatknout súdánského prezidenta.

Tato situace je velice nepříjemná a má význam pro minulé i budoucí události. Sousední státy upřednostňují dobré vztahy se Súdánem, a to i na úkor mezinárodního práva. Zároveň miliony obětí konfliktu v Dárfúru si zasluhují dosáhnout spravedlnosti a nalézt úlevu za své utrpení. Navíc nastává důležitá fáze provádění mírových dohod z roku 2005: lednové volby týkající se autonomie Jižního Súdánu. Bez ohledu na výsledek bude velice obtížné vyhnout se nepokojům. Rozvážným poskytnutím pomoci bychom mohli zabránit opakování katastrofy v Dárfúru.

Právě proto nyní žádám EU, aby posílila svou roli v Súdánu, vzhledem ke kritice rozhodnutí Keni. Musíme dát nyní najevo, že EU rozhodně podporuje provádění mírových dohod. Zároveň se EU musí zavázat k pozorování lednových voleb, a to během celého procesu od registrace voličů až ke sčítání hlasů, a také se připravit na mimořádné události v Súdánu.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Umar al-Bašír se opět dokázal vzepřít mezinárodnímu společenství a já tímto odsuzuji keňské představitele za rozhodnutí pozvat súdánského prezidenta na slavnostní obřad na počest nové ústavy a zejména za rozhodnutí prezidenta nezatknout.

Vysvětlení keňských představitelů, že tak učinili na základě udržení dobrých sousedských vztahů, je v tomto případě zcela nepřijatelné. Jako smluvní strana Římského statutu má Keňa jasnou povinnost spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem. Zvěrstva napáchaná v Dárfúru byla navíc postoupena soudu na základě rezoluce Rady bezpečnosti č. 1593 z roku 2005, přijaté podle kapitoly 7. Tento text je závazný a nařizuje všem státům a mezinárodním organizacím, aby plně se soudem spolupracovaly v souladu s odstavcem 2.

Keňský ministr zahraničí také zmínil rozhodnutí nespolupracovat s Mezinárodním trestním soudem, které vloni přijala Africká unie a které bylo znovu vzneseno v červenci na setkání v Kampale. Toto vysvětlení však také není přijatelné, protože zmíněné rozhodnutí je v rozporu s mezinárodním právem.

Myslím si, že členské státy Africké unie by měly být mezi prvními při spolupráci s ICC v boji proti beztrestnosti, vzhledem k tomu, k jak závažným zločinům v Africe dochází.

  Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Paní předsedající, musíme citlivě vyjádřit nesouhlas s chováním keňské vlády a pohrozit snížením podpory, kterou této zemi poskytujeme. Je nepřijatelné, aby súdánský prezident Umar al-Bašír, na kterého ICC vydal dva zatykače pro obvinění z páchání zločinů proti lidskosti, vraždy, vyhlazení, mučení a pro válečné zločiny, mohl být pozván a se všemi poctami přivítán na státních oslavách. Odpovědnost nese Keňa, která ratifikovala zakládající listinu Mezinárodního trestního soudu a zavázala se tak zatknout jakoukoli hledanou osobu nebo jí upřít vstup na své území. Naléhavě zde žádám o změnu postoje a o dodržování mezinárodních závazků. Vyzývám africké státy, aby přijaly plnou zodpovědnost za potírání zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, které nemohou zůstat nepotrestány a jejichž pachatelé by měli stanout před soudem v Haagu.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Oficiální oslava u příležitosti vyhlášení nové ústavy v pokrokovém západním stylu byla jednou z největších událostí v historii Keni od vyhlášení nezávislosti v roce 1963 a bude navždy poskvrněna návštěvou súdánského válečného zločince Umara al-Bašíra. Tím, že Keňa pozvala člověka zodpovědného za vraždění civilistů v Dárfúru a spojeného s pácháním válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidou, dala najevo, že nové snahy o posílení svobody, demokracie a právního státu jsou jen prázdnými pojmy.

Lhostejný postoj Keni k plnění mezinárodních závazků je dle mého názoru velice znepokojující a rád bych se přidal k výzvě, aby Keňa ukázala politickou vůli a rozhodnutí plnit závazky vyplývající z Římského statutu upravujícího Mezinárodní trestní soud.

  Ana Gomes (S&D). - (PT) Tento Parlament, Komise, Rada a evropské vlády musí jednohlasně odsoudit chování keňských představitelů, kteří pozvali súdánského prezidenta Umara al-Bašíra a navzdory zatykači Mezinárodního trestního soudu pro páchání válečných zločinů a genocidy na občanech jeho vlastní země v Dárfúru ho nezatkli. Jako smluvní strana Mezinárodního trestního soudu porušila Keňa své mezinárodní závazky a také závazky vyplývající z dohody z Cotonou, a musí proto nést následky.

Keňští představitelé zcela zradili zájmy svého lidu, když potupili všechny ty, kteří v Africe a vůbec na celém světě usilují o potrestání zločinců, jako je prezident al-Bašír. Keňští představitelé za podpory Africké unie a Ligy arabských států zostuzují Afriku, když tiše podporují zločince, který bude dříve či později zatčen a postaven před mezinárodní soud.

  Anneli Jaatteenmaki (ALDE). - (FI) Paní předsedající, genocida je velice závažný zločin. Ti, kteří ji sami spáchají, nařídí nebo organizují, musí být trestně stíháni a odsouzeni.

Evropská unie musí na nadcházejícím summitu EU a Africké unie toto téma postavit na první místo pořadu jednání. Lidská práva a tento případ genocidy, který zasáhl stovky tisíc – miliony – lidí, musí být prošetřen. Zatykač vydaný Mezinárodním trestním soudem musí být vykonán. EU musí nasadit veškeré síly a prostředky, aby se tak stalo.

  Franz Obermayr (NI). – (DE) Paní předsedající, podle materiálů Regionálního informačního centra OSN EU ve své thorlivosti utrácet peníze napomáhá od roku 2004 Africké unii v rozvoji africké bezpečnostní struktury. Do roku 2007 bylo na tuto podporu vynaloženo nejméně 300 milionů eur.

Tato finanční podpora však má smysl pouze v tom případě, kdy se Africká unie aktivně podílí na zabezpečování míru v krizí zasažených oblastech Afriky. Je však zcela zřejmé, že ve skutečnosti Africká unie příliš nespolupracuje. Na summitu v Libyi v červenci 2009 padlo rozhodnutí, že členské státy súdánského prezidenta nevydají, pokud na tamní území vstoupí. Existuje ne příliš pěkné, ale do jisté míry pravdivé staré rčení, a to „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Jednoduše řečeno, znamená to, že vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku musí dát jasně najevo, že prostředky vynakládané EU na mírová opatření v Africe mohou být poskytnuty pouze v tom případě, že Africká unie a Liga arabských států budou v budoucnu spolupracovat s Mezinárodním trestním soudem, namísto toho, aby jeho práci mařily.

  Connie Hedegaard, členka Komise. − Paní předsedající, Římský statut je nejdůležitějším nástrojem mezinárodního společenství v boji proti beztrestnosti při páchání nejzávažnějších zločinů. Parlament si je vědom, že EU Mezinárodní soudní dvůr dlouhodobě podporuje. Důsledkem je všeobecná podpora Římského statutu a jeho uskutečňování v rámci našeho politického dialogu s partnerskými zeměmi.

Revidované znění dohody z Cotonou je dalším nástrojem, který máme k dispozici na podporu a posilování míru a mezinárodního práva, jímž můžeme zajistit, aby partneři AKT ratifikovali Římský statut.

S obavami proto zaznamenáváme, jak na červencovém summitu vyzývá Africká unie své členy, aby ignorovali zatykač vydaný na prezidenta al-Bašíra. Dalším znepokojujícím signálem ze strany našich afrických partnerů je červencová oficiální návštěva prezidenta al-Bašíra v Čadu či jeho pozvání do Keni na slavnosti spojené s přijetím nové ústavy.

EU je toho názoru, že Keňa musí uvést své právní a politické závazky do rovnováhy – jako smluvní strana Římského statutu musí dostát svým závazkům před ICC a musí dodržovat závazky vyplývající z mezinárodního práva, zejména rezoluce Rady bezpečnosti č. 1593.

Jako výraz podpory národní dohody v Keni, jejímž prostředníkem je Kofi Annan a jejímž hlavním cílem je boj proti beztrestnosti násilí spáchaného po volbách, bude EU i nadále Keňu podporovat ve spolupráci s ICC, což se týká i naší rozpravy o článku 8.

Vážíme si skutečnosti, že Keňa potvrdila svůj závazek spolupracovat s ICC při řešení vnitřních problémů, což ukázala minulý týden během návštěvy tajemníka ICC. Můžeme jen doufat, že Keňa si osvojí takové způsoby chování i v souvislosti s mezinárodními problémy.

V souladu s postojem EU k Mezinárodnímu trestnímu soudu vydal dne 27. srpna mluvčí vysoké představitelky a místopředsedkyně prohlášení, ve kterém vyjádřila své obavy ze selhání Keni v souvislosti se zatčením al-Bašíra, a delegace EU v Keni měla za úkol předat diplomatický protest a vyjádřit naše znepokojení vládě. To se stalo včera. Ráda bych vysoké představitelce v rámci této debaty sdělila, že si moc přeji, aby toto téma bylo zmíněno na příštím jednání EU a Africké unie.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena

Hlasování se bude konat za chvíli.

Písemná prohlášení (Článek 149)

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Já rovněž odsuzuji skutečnost, že představitelé Keni se i navzdory závazkům vyplývajícím z mezinárodního práva rozhodli nezatknout súdánského prezidenta a navzdory závazkům k obětem, které čekají na spravedlnost.

Připomeňme si, že al-Bašír je Mezinárodním trestním soudem obviněn z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy. V Jižním Súdánu bylo zavražděno či přemístěno několik milionů lidí. Jaký vzkaz svým rozhodnutím Keňa obětem posílá? A co můžeme spolu s občany Keni očekávat v souvislosti se spoluprácí této země s ICC ohledně závažných zločinů spáchaných v roce 2007 po volbách v samotné Keni? Chtěla bych říci jasně: nebudeme tolerovat beztrestnost. Al-Bašír musí být zatčen a předán Mezinárodnímu trestnímu soudu.

  Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Evropská unie by měla ostře reagovat na nepřijatelný postoj keňských orgánů poté, co nezatkly prezidenta Súdánu, na něhož je vydán zatykač, když byl v Keni. Umar al-Bašír byl Mezinárodním trestním soudem označen za spolupachatele na genocidě, která byla spáchána v provincii Dárfúr. Je to poprvé, kdy Mezinárodní trestní soud obvinil hlavu státu, která stále vykonává svoji funkci. Kruté postupy Umara al-Bašíra mají za následek tisíce obětí a mnoho těch, kteří přežili, bylo donuceno opustit své domovy a žít v exilu. Keňská vláda se úmyslně rozhodla přehlížet své mezinárodní závazky. Nejen že hostila al-Bašíra při příležitosti slavnostního vyhlášení ústavy, ale neučinila ani žádné kroky, aby přistoupila k jeho zatčení. To jasně potvrzuje, že místní zájmy a sousedská solidarita se ukázaly jako důležitější než rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu. Nikdo by však neměl být zproštěn trestu, a zejména pak nikoli osoba odpovědná za závažné zločiny. Prezident Súdánu by měl nést následky svých činů na základě mezinárodního práva a keňské orgány by měly napomáhat k dosažení tohoto cíle. Evropská unie musí vyvinout odpovídající úsilí, aby přesvědčila země Africké unie o nutnosti dodržovat zásady všeobecné soudní pravomoci. Není to pouze v zájmu orgánů, ale hlavně v zájmu občanů členských států Africké unie.