Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/0059(COD)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

A7-0052/2010

Rozpravy :

PV 20/10/2010 - 10
CRE 20/10/2010 - 10

Hlasování :

PV 21/10/2010 - 7.4
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0381

Rozpravy
Středa, 20. října 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

10. Nástroj pro stabilitu – Finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci – Zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě - Finanční nástroj pro spolupráci s průmyslovými zeměmi - Finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava o následujících zprávách:

– zpráva Franzisky Kathariny Brantnerové za Výbor pro zahraniční věci o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1717/2006 o zřízení nástroje stability (KOM(2009)0195 – C7-0042/2009 – 2009/0058(COD)) (A7-0066/2009),

– zpráva Gaye Mitchella za Výbor pro rozvoj o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1905/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, a kterým se mění nařízení (ES) č. 1889/2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (KOM(2009)0194 – C7-0043/2009 – 2009/0060A(COD)) (A7-0078/2009),

– zpráva Kingy Gálové a Barbary Lochbihlerové za Výbor pro zahraniční věci o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1905/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci, a kterým se mění nařízení (ES) č. 1889/2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (KOM(2009)0194 – C7-0158/2009 – 2009/0060B(COD)) (A7-0188/2010),

– zpráva Helmuta Scholze za Výbor pro mezinárodní obchod o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1934/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro spolupráci s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy (KOM(2009)0197 – C7-0101/2009 – 2009/0059(COD)) (A7-0052/2010), a

– zpráva Charlese Goerense za Výbor pro rozvoj o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1905/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (KOM(2010)0102 – C7-0079/2010 – 2010/0059(COD)) (A7-0285/2010).

 
  
MPphoto
 

  Franziska Katharina Brantner, zpravodajka.(DE) Pane předsedající, máme dnes jednat o několika finančních nástrojích. Dnes ráno jsme již o jednom aspektu diskutovali, ale já začnu mluvit nejprve o nástroji stability. Byl vytvořen v roce 2006 a jedná se o nejlépe financovaný nástroj v oblastech nešíření zbraní hromadného ničení, předcházení konfliktům, civilní pomoci při následcích přírodních katastrof, civilních opatření na budování míru a také v oblasti soudnictví a policejní práce v boji proti terorismu. I tak je ale objem financování poměrně malý. Dosud tento objem v rámci finančního výhledu čítá 1,4 miliardy EUR. Není to mnoho peněz, ale jsou to dobré peníze, protože je lze použít poměrně pružně. Stále znovu se uvažuje o zkrácení těchto prostředků, ale dosud se nám vždy podařilo zajistit, aby nebyly rámci rozpočtu seškrtány. V čem spočívá přezkum v polovině období tohoto nástroje? O čem tedy diskutovat? Existuje několik málo bodů, ale některé z nich jsou co do obsahu důležité.

Zaprvé jde o to, že dlouhodobá opatření jsou ve smyslu čl. 4 odst. 3 určená k tomu, aby umožnila zavést opatření na podporu účasti žen na politických procesech, zejména pokud jde o média. To, o čem tady hovoříme, je tedy otázka přesunutí již dnes velmi úspěšné oblasti do čl. 4 odst. 3. Dosud se například jednalo o podporu mediálního vystupování afghánských žen, jež kandidovaly do parlamentu. To bychom chtěli začlenit mezi dlouhodobá opatření, aby tak mohly být tyto ženy touto cestou podporovány i nadále, v dlouhodobém horizontu.

Zadruhé chceme, aby bylo v nařízení výslovně zmíněno partnerství pro budování míru. Nejen aby bylo odměněno rozvíjení formálního dialogu s občanskou společností, ale také aby se tento koncept přenesl do nové éry Evropské služby pro vnější činnost. To bychom neměli nechat vytratit, a proto považujeme za důležité, aby byla tato záležitost jmenovitě uvedena.

Zatřetí jsme pro zvýšení prostředků přidělených na dlouhodobá opatření podle čl. 4 odst. 3 z 5 na 10 %. Chtěla bych ale znovu připomenout vysoké představitelce, že Výbor pro zahraniční věci podpořil tento nárůst na poslední chvíli, protože nám bylo přislíbeno, že budou podniknuta rozsáhlá opatření v rámci budoucího nástroje pro boj proti protipěchotním minám, kazetové munici a opuštěným skladům munice. Jinak řečeno byl tento nárůst prostředků na dlouhodobá opatření z 5 na 10 % celkového rozpočtu dohodnut podmínečně. Očekáváme, že vy, paní Ashtonová, a Evropská služba pro vnější činnost tuto dohodu dodržíte a že to bude zohledněno i ve strategickém dokumentu pro rok 2012/2013. Zkrátka je to pro nás důležité. Zachovat se jinak by bylo proti duchu dané dohody.

Pokud však Parlament a Komise zvítězí, bude největší inovací v textu o přezkumu v polovině období explicitní rozšíření působnosti i na ruční a lehké palné zbraně (SALW). Chci nyní znovu vyzvat předsednictví, aby tuto myšlenku přijalo. Evropský soudní dvůr se rozhodl ji podpořit. Vím, že pro někoho je to stále problematické přijmout. Doufám však, že s Evropskou službou pro vnější činnost budeme snad schopni tento rozkol mezi Radou a Komisí překonat a dospět ke shodě, jak v otázce ručních a lehkých palných zbraní pokračovat. Považuji tento bod za velmi důležitý.

Můj poslední bod se týká problematiky přenesených pravomocí. Diskutovali jsme o tomto problému již dnes ráno. Jsem přesvědčena, že potřebujeme politické, nikoliv soudní řešení této otázky, které by nás přivedlo do slepé uličky. Velmi stručně k bodu na závěr: pokud se týká nástroje stability a programu Evropské služby pro vnější činnost – jsme opravdu pevně přesvědčeni, že plánování a stanovování programu musí i nadále zůstat na těch lidech, kteří je dosud prováděli, a že tito lidé nesmějí být degradováni na „finanční management“, ale musí i nadále provádět obsahové plánování.

 
  
MPphoto
 

  Franz Obermayr (NI).(DE) Pane předsedající, chtěl bych vyjádřit své rozladění nad tím, že zatímco tu dnes jednáme o tak důležitých otázkách, jako je financování, rozvojová pomoc a demokratické principy, zde sedí – myslím, že jsem počítal správně – pouze 14 poslanců. Jistě tomu tak je z důvodů jiných velmi důležitých nebo nešťastně načasovaných kolidujících událostí, kterých se ti ostatní disciplinovaně účastní. Je to nefér vůči těm, kteří zde vystupují, vůči těm, kteří zde dnes hovoří jako zpravodajové, a zrovna tak i vůči ostatním poslancům, nemluvě o zaměstnancích a zástupcích Komise, kteří zde musí sedět před prázdnou sněmovnou.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Vážení kolegové, toto není procedurální připomínka: je to zajímavá poznámka, kterou by možná ráda odvysílala nějaká regionální televizní stanice, ale není to procedurální připomínka. Nepřerušujte laskavě zasedání takovýmito poznámkami.

 
  
MPphoto
 

  Iva Zanicchi, zpravodajka. (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpravodaj za Výbor pro rozvoj pan Mitchell mě požádal, abych ho zastoupila, protože dnes nemůže být přítomen. Chtěla bych mu poděkovat za práci, kterou odvedl se svou obvyklou přesností, a za velmi kvalitní návrhy, které se setkaly se souhlasným – řekla bych jednomyslným – názorem Výboru pro rozvoj. S ohledem na důvody, jež předložím, a především na práci, již dnes pan Mitchell odvedl, jsem přesvědčena, že může být tato zpráva odhlasována velkou většinou.

Přejděme nyní k samotné zprávě. Evropská komise předložila v průběhu roku 2009 pozměňovací návrh k nařízení 1905/2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci. Komise tímto návrhem požádala Parlament, aby přijal pozměňovací návrh, jenž by umožnil nevládním organizacím využít výhodu daňových úlev při svém působení v rozvojových zemích. Tento požadavek jsme přijali.

Nařízení o rozvojové spolupráci však také obsahuje prováděcí pravidla pro rozvojovou politiku Evropské unie. Tato pravidla stanoví, že pokud Komise přijme financování, musí dodržovat postupy projednávání ve výborech. To znamená, že Parlament může zkoumat tyto návrhy financování, a pokud Komise překročí své pravomoci, může Parlament přijmout usnesení, jímž požádá Komisi o změnu příslušných rozhodnutí.

Jen v období od roku 2006 do dnešního dne došel Parlament minimálně ve 12 případech k přesvědčení, že Komise překročila své výkonné pravomoci, ale jen ve třech případech návrh svého rozhodnutí pozměnila nebo od něj odstoupila. Poté, co vešla v platnost Lisabonská smlouva, navrhl Výbor pro rozvoj uplatnit postupy pro akty v přenesené pravomoci stanovené v článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Přijetí tohoto postupu by znamenalo, že by měl Parlament významnější roli, minimálně pokud jde o rozhodnutí o strategickém financování, jež musí Evropská komise přijmout. Prakticky to znamená, že podle Lisabonské smlouvy může Parlament v některých přesně definovaných případech přenést pravomoci strategického rozhodování na Komisi. Ale jakých rozhodnutí by se to mělo týkat? Právo výběru zemí, jimž by měla Evropská unie poskytnout rozvojovou pomoc, podle našeho názoru náleží zákonodárnému sboru.

Pak je tady také otázka, které oblasti v otázkách financování upřednostnit: vzdělávání, zdravotnictví, ochrana životního prostředí, kapacity pro řádnou správu nebo rozvoj malých podniků? A jak můžeme v řízení rozvojové pomoci zajistit transparentnost?

V těchto otázkách a záležitostech by měl hrát Evropský parlament zásadnější roli než v minulosti. V těchto oblastech musí zákonodárná moc dávat moci výkonné přesné pokyny. A věřím, že právě tímto směrem jdou i přání evropských občanů. Upřímně doufám v co možná největší shodu na přijetí této zprávy pana Mitchella.

 
  
MPphoto
 

  Kinga Gál, zpravodajka. (HU) Pane předsedající, pane komisaři, paní Ashtonová, dámy a pánové, evropský nástroj pro demokracii a lidská práva je finanční nástroj podporující lidská práva, právní sát, ochranu demokracie a předcházení konfliktům po celém světě. Příjemci tohoto finančního nástroje jsou především organizace občanské společnosti; ty organizace občanské společnosti a jednotlivci, kteří bojují za lidská práva v těch nejobtížnějších podmínkách v třetích zemích. Na rozdíl od jiných geograficky zaměřených nástrojů má tento nástroj velkou výhodu v tom, že z něj lze vyplatit prostředky bez souhlasu vlády země přijímající pomoc. Proto má tak důležitou úlohu. V případě tohoto nástroje nicméně nebylo možné hradit náklady spojené s platbami DPH z rozpočtu Společenství. Proto iniciativa Evropské komise navrhla technickou změnu, která by pomohla organizacím občanské společnosti v třetích zemích využít tyto prostředky pro svou práci a fungování. Vzhledem k tomu, že mají tyto organizace zásadní význam pro podporu lidských práv v těchto zemích a pro rozvoj politického pluralismu, je velmi důležité, abychom jim nedělali jejich práci ještě obtížnější, protože už tak čelí složitým situacím. Proto vítáme tuto iniciativu Komise a spolu s kolegyní zpravodajkou paní Lochbihlerovou jí vyjadřujeme svou plnou podporu. To je ale jen jedna strana mince.

Na druhé straně stojí politický význam této záležitosti. Problematika finančního nástroje se stala součástí interinstitucionálního boje, který se odehrával poslední rok. A právě proto, že je nástroj pro financování lidských práv zásadní pro organizace občanské společnosti, je důležité, aby měl Evropský parlament podíl na stanovování strategických a víceletých rámcových plánů. Bojujeme tedy za to, aby měl Evropský parlament své slovo – nakolik to bude třeba – při vypracovávání strategických plánů pro finanční nástroje spíše na základě každoročních přezkumů než v sedmiletých intervalech v období rozpočtových cyklů. To je smysl pozměňovacích návrhů, které bychom tu rádi podpořili. Lisabonská smlouva stvrdila právo Evropského parlamentu na dohled, jež je vlastně institutem „přenesené pravomoci“, kterou již mí kolegové poslanci zmínili a kterou v tomto případě podle našeho názoru musíme prosadit a uplatnit. Tato záležitost je skutečně prvním příkladem rostoucí úlohy Evropského parlamentu od 1. prosince roku 2009.

Na základě diskusí, jež jsme dosud vedli, a parlamentních rozprav jsme my, zpravodajové pro finanční nástroje, dospěli k společnému závěru, že je třeba postoupit tyto dokumenty do druhého čtení, protože nyní, kdy už platí Lisabonská smlouva, bychom měli jednat v jejím duchu. Jsme přesvědčeni, že právě pro tyto nástroje je nejzásadnější, aby Parlament skutečně využil svého demokratického práva dohledu.

 
  
MPphoto
 

  Barbara Lochbihler, zpravodajka.(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, evropský nástroj pro demokracii a lidská práva je velmi mladým nástrojem. Už nyní lze ale říci, že odvádí mnoho smysluplné a důležité práce. Je to možné poznat z reakcí, které dostáváme od představitelů občanské společnosti jak v EU, tak mimo ni. Pro Evropský parlament i celou EU představuje také velmi pozitivní doplněk politiky v oblasti lidských práv.

Práce v oblasti lidských práv se často odbývá ve velmi složitých podmínkách. Proto je obzvláště důležité, aby tyto nástroje Evropské unii daly možnost poskytnout finanční podporu organizacím občanské společnosti bez souhlasu vlády země, v níž působí, či případně i bez toho, aby byly příslušné vlády o takové finanční podpoře vůbec informovány. Musíme opakovaně zdůrazňovat, že je tuto pomoc třeba zachovat a – tam, kde je to třeba – rozšířit.

Stejně jako má spoluzpravodajka paní Gálová mohu i já podpořit návrh Komise, že v těch zemích, kde jsou platby z těchto finančních nástrojů stále zdaňovány, by mělo být toto zdanění zrušeno. Mimo jiné i to by značně usnadnilo práci příslušných nevládních organizací.

Práci s tímto finančním nástrojem však vnímám jako permanentní výzvu. Na jedné straně na něj totiž máme stížnosti a negativní reakce, jež jasně hovoří v tom smyslu, že pro organizace občanské společnosti, které prostřednictvím tohoto nástroje shánějí podporu, znamená tento nástroj větší byrokratickou zátěž. Samozřejmě tu ale existuje i druhá stránka věci. Je zde totiž nutnost transparentnosti v tom, kolik peněz se utratí a zda a jakým způsobem se použijí. Stížnosti malých organizací bychom však měli brát vážně, zejména to, že nemohou této podpory využít. A to je záležitost, kterou nyní musíme řešit.

Stejně tak vnímám jako problém, že je obtížné mnoho místních organizací na venkově, tedy nikoliv v metropolích jižní polokoule, dostihnout. Jinak řečeno, že je obtížné dát jim vědět, že takovýto finanční nástroj existuje, a sdělit jim, jak jej mohou využít. Představte si takovouto situaci: venkovská oblast, kde není vždy elektřina, dokumentace je tu spíše výjimkou než pravidlem – proto je nutné, aby byla věnována zvláštní pozornost zajištění těchto iniciativ. Příležitost vidím v rozšíření místních zastupitelstev EU. Rozumí se samo sebou, že na každém takovém místním zastupitelstvu EU je třeba mít k dispozici v rámci personálu také pracovníky, kteří se budou zasazovat o lidská práva a demokracii. Budu je nyní označovat jako agenty pro lidská práva. Tito agenti by se měli intenzivně snažit zaujmout právě roli prostředníka, to znamená poskytovat informace a sdělení a také kontaktovat místní iniciativy, jejichž zástupci třeba ani neumějí komunikovat v angličtině, francouzštině, španělštině nebo v jiném jazyce EU.

V současné době je stále ještě příliš brzy na souhrnné zhodnocení tohoto nástroje. Časový rámec je opravdu příliš těsný, a tak by výsledky nebyly příliš vypovídající. Ale v horizontu několika let se budeme muset takovémuto velmi zevrubnému vyhodnocení intenzivně věnovat. Hodnocením nemyslím jen ohlédnout se zpět za tím, co se dařilo, ale také zvážit, jaké nové záměry přijmout a jak lze tento finanční nástroj dále rozvíjet.

 
  
MPphoto
 

  Andris Piebalgs, člen Komise. – Pane předsedající, chtěl bych poděkovat všem zpravodajům – paní Brantnerové, paní Gálové a paní Lochbihlerové, stejně jako panu Mitchellovi, panu Scholzovi a panu Goerensovi.

Návrhy, jež před námi leží, vycházejí z přezkumu v polovině období, který provedla v roce 2009 Komise na požádání Parlamentu. Závěr tohoto přezkumu konstatuje, že dané nástroje fungují dobře. To je velmi pozitivní a dává nám to stabilní rámec pro naše vnější vztahy až do roku 2013. V některých případech Komise navrhla jen technické změny, aby se dané nástroje přizpůsobily ostatním nástrojům. Jsme rádi, že máme v těchto technických záležitostech vaši podporu.

Zásadní záležitostí, kterou jsme díky tomuto přezkumu zjistili, jsou námitky Parlamentu v otázkách poskytování pomoci, kterou nelze považovat za oficiální rozvojovou pomoc, v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci. Zde bere Komise názory Parlamentu plně v potaz. Předložili jsme návrh rozšiřující nástroje jednotlivých zemí tak, aby pokryly činnosti, jež nelze považovat za oficiální rozvojovou pomoc. Jedná se o spolupráci s důležitými bilaterálními partnery a globálními hráči, u nichž má Evropská unie strategický zájem na rozšiřování různorodých vazeb, jako je Indie, Čína nebo Brazílie. Tyto země mají také zájem zapojit se do hospodářské, akademické, obchodní a vědecké výměny s Evropskou unií.

Tento pozměněný nástroj nazvaný ICI Plus je krátkodobým řešením na tříleté období. Nepředjímáme budoucí přezkum finančních nástrojů pro vnější činnost v období po roce 2013. Parlament už schválil rozpočet pro tento nástroj v roce 2010. Abychom splnili rozpočet na rok 2010, musí být tyto nástroje přijaty nyní, a proto velmi vítám práci, kterou odvedli zpravodajové ve snaze najít širokou shodu.

Na základě rozhodnutí Soudního dvora z roku 2008 Komise navrhla začlenit do nástroje stability činnost EU v boji proti šíření ručních a lehkých palných zbraní. Diskutujeme o otázkách vznesených v Radě a musíme se shodnout na řešení. Mohu vás také ujistit, že finanční podpora občanské společnosti v rámci složky týkající se připravenosti na krize v tomto roce dále poroste.

V letech 2011–2013 se navíc plánuje zdvojnásobit objem finančních prostředků pro partnerství pro budování míru. To poskytne široký rámec pro financování činností občanské společnosti. Ještě důležitější je 22% podíl pro financování občanské společnosti v rámci rozpočtu na reakce v krizi od roku 2007. To poukazuje na schopnost nevládních organizací s ohledem na budování míru a reakci na krize. Je to skvělý příklad přidané hodnoty, kterou nástroj stability vnesl do celkové činnosti EU v rámci zranitelných a válkou postižených zemí na celém světě.

Poté co byly předloženy návrhy týkající se přezkumu v polovině období, byl 17. března 2010 představen další pozměňovací návrh k nástroji pro rozvojovou pomoc. Takzvaná doprovodná opatření týkající se banánů mají jasný cíl: podpořit přizpůsobení 10 zemí AKT vyvážejících banány měnícím se dovozním clům na banány v EU.

Banány byly předmětem nejdéle trvajícího obchodního sporu na světě. EU musela najít řešení a uzavřít dohodu dodržující pravidla Světové obchodní organizace. Doprovodná opatření pro banány jsou integrální součástí této dohody a snížení cel již proběhlo.

Chtěl bych znovu velmi poděkovat zpravodajovi za jeho velmi konstruktivní přístup. Domnívám se, že nyní máme účinný program, který by bylo možné začít plnit, jakmile ho přijmeme. Cla jsou již dána a země AKT naléhavě očekávají finanční podporu, kterou jim EU v průběhu jednání přislíbila.

Nyní se dostáváme k nejdiskutovanější otázce. Všechny výbory přijaly pozměňovací návrhy, aby mohly projednat strategické dokumenty a víceleté plánování jako akty v přenesené pravomoci podle nového postupu stanoveného ve smlouvě v článku 290. Jak víte, Komise ani Rada toto stanovisko nesdílí. Myslíme si, že tyto strategické dokumenty a víceleté plánování do článku 290 nespadají, protože nejsou dodatkem ani změnou nějakých nepodstatných prvků legislativního aktu.

Plně ale souhlasíme s tím, že je nutné zajistit, aby byl Parlament do obecných strategických rozhodnutí silně zapojen. Je také v zájmu nás všech zajistit, aby utváření programu probíhalo v praktickém duchu a hladce. Dosud byl Parlament do záležitostí strategických dokumentů a víceletého plánování zapojen prostřednictvím postupu demokratické kontroly, který byl ustanoven v roce 2006. Prostřednictvím těchto postupů vstupuje Komise s Parlamentem do dialogu o obsahu těchto strategií. Tento konzultační proces jde nad rámec přísných mezí projednávání ve výborech.

Jasněji řečeno, rozhodně musíme ihned najít řešení. Komise je otevřená diskusím s Parlamentem, abychom našli cestu vpřed, která by zohledňovala i zájmy Parlamentu. Všichni tři předsedové zaslali minulý týden pozvání k neformálnímu setkání řídícího výboru v Parlamentu, Komisi a Radě, který se touto problematikou zabývá.

Toto pozvání velmi vítáme. Vysoká představitelka, zástupce Rady a já jsme se setkali s řídící skupinou dnes dopoledne. Bylo to velmi plodné setkání a velmi jasně potvrdilo, že je nezbytné najít řešení v co možná nejkratší době a uvést Lisabonskou smlouvu plně v platnost tím, že budeme zohledňovat naléhavé praktické záležitosti, a to nejen otázky rozpočtové.

Jsem si jist, že řešení můžeme najít, pokud budeme konat společně.

 
  
MPphoto
 

  Olivier Chastel, úřadující předseda Rady.(FR) Pane předsedající, paní baronko Ashtonová, pane komisaři Piebalgsi, vážení kolegové, také já bych chtěl – pochopitelně za celou Radu – poděkovat zpravodajům za jejich práci a nasazení. Dovolte mi připojit několik málo slov k poznámkám pana komisaře Piebalgse, které Rada samozřejmě plně podporuje.

Pan komisař správně upozornil na hlavní záležitost, jež zůstává nevyřešená, totiž na přání Parlamentu, aby se strategické dokumenty a víceleté plánování považovalo za akty v přenesené pravomoci. Nemám v úmyslu tu dnes odpoledne podrobně představovat postoj Rady, ale řeknu jen tolik, že je předsednictví zjevně nadmíru šťastné, že došlo k dohodě uspokojivé pro všechny tři orgány, která nám umožňuje přijmout finanční nástroje co nejrychleji. Ano, mám v této souvislosti na mysli především ICI plus a doprovodná opatření týkající se banánů.

Ze setkání s paní Ashtonovou, komisařem Piebalgsem a zpravodaji dnes odpoledne mám radost. Máme za to, že toto setkání jasně ukazuje na skutečnou vůli našich tří orgánů dohodnout se. A předsednictví je přesvědčeno, jak víte, že by měla být tato současná diskuse o finančních nástrojích vedena odděleně od probíhajících vyjednávání mezi Parlamentem a Radou o postupech projednávání ve výborech a aktech v přenesené pravomoci.

Prozatím víte, že Rada tyto dvě záležitosti zkoumá a že jakékoliv případné řešení musí samozřejmě váš Parlament podpořit. To je důvod, proč potřebujeme – s ohledem na naléhavou potřebu přijmout finanční nástroje – podniknout mimořádný krok a vyvinout řešení, které bude těmto dvěma záležitostem šité na míru.

Belgické předsednictví ve svém předsednickém období zajistí, aby práce, která má být na základě dnešního dopoledního setkání provedena, byla rychlá a vedla k hmatatelným výsledkům, které nám umožní dosáhnout co nejdříve shody. Setkání z dnešního dopoledne nás vede k přesvědčení, že Parlament tento cíl plně sdílí.

 
  
MPphoto
 

  Barbara Lochbihler, zpravodajka pro stanovisko Výboru pro zahraniční věci.(DE) Pane předsedající, hovořím o nástroji ICI plus. Nástroj pro spolupráci s průmyslovými a  a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy (ICI) byl spuštěn již v minulém volebním období. Výbor pro zahraniční věci ve svém stanovisku vyzval k vytvoření finančního nástroje pro zahraniční věci, který by neměl žádnou souvislost s rozvojovou pomocí, ale který by byl zaměřen na země Latinské Ameriky, Asie a Středního východu. Komise pak vytvořila malý nástroj – nástroj ICI, ale bohužel v něm spatřovala jen prozatímní řešení. Rozšířila seznam zemí spadajících do nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI), ale jinak udělala jen málo nového a zacházela s tímto nástrojem jako s nástrojem obchodním. Výbor pro zahraniční věci proto předložil pozměňovací návrh týkající se názvu nástroje, který by jasně odrážel původní záměr určit jej jako nástroj zahraniční politiky. Nový název zní „Finanční nástroj pro spolupráci se zeměmi Blízkého východu, Asie, Severní a Jižní Ameriky a jižní Afriky“. Žádáme vás v této věci o podporu. Bylo by více než politováníhodné, kdyby EU neměla žádný finanční nástroj pro zahraniční politiku, který by měl jako takový i odpovídající název.

 
  
MPphoto
 

  Nirj Deva, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rozvoj. – Pane předsedající, musíme si uvědomit, jak jsou finanční nástroje – nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI), nástroje stability a nástroje pro lidská práva – důležité pro „soft power“, vliv, který Evropská unie uplatňuje po celém světě. Tento vliv roste, což ukázaly naše volební kontroly, pozorování, kampaně za demokracii a další.

Parlament se po zřízení nástroje pro rozvojovou spolupráci vzdal 16 průzkumných nástrojů. Měli jsme 16 základních rozhodovacích pravomocí, jež jsme postoupili Komisi kvůli kontrole nástroje pro rozvojovou spolupráci a umožnění širší spolupráce. Funguje to dobře. Nyní máme nástroj stability pro pokrizový rozvoj. Je třeba ho posílit podstatnou částkou peněz, protože ve světě je mnoho civilních a vojenských krizí. V současné době probíhá na 36 občanských konfliktů.

Myslím, že nástroj pro lidská práva by měl mít v jistém smyslu energii. Není dobré stále dokola jen mluvit: potřebujeme lidi, nástroje pro pozorování voleb, dobrou správu a vůbec všechno ostatní, na co požadujeme prostředky. Jsem velmi potěšen, že to mohu podpořit.

 
  
MPphoto
 

  Ivailo Kalfin, zpravodaj pro stanovisko Rozpočtového výboru.(BG) Dovolte mi zahájit tím, že vyjádřím svůj plný souhlas se závěry zprávy pana Goerense, že nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI) a jeho přínos pro politiky Evropské unie musí pokračovat.

Také souhlasím s tím, že Evropská unie musí najít způsob, jak pokračovat v podpoře zemí pěstujících banány i poté, co Světová obchodní organizace zakázala s platností od začátku tohoto roku poskytovat těmto zemím zvýhodněné podmínky. Komise mimochodem od roku 1994 do dnešního dne ani jednou nevydala hodnocení dopadu této pomoci na oněch 12 zemí, což je dosti podivné, a je třeba to do budoucna změnit.

To, na čem Rozpočtový výbor trvá a s čím nesouhlasíme, je to, že se zdroje berou z jiných politik, aby se tak rozdělilo oněch 190 milionů EUR do příštích třech let. Trváme na tom, aby byla hájena zásada, že se nové politiky musejí financovat z nových zdrojů. Znamená to, že tato nová politika – jakkoliv by mohla být zaplacena z finančního rámce Evropské komise – by měla být finančně zajištěna z rozpočtu, a nikoliv z prostředků na jiné programy.

 
  
MPphoto
 

  Tunne Kelam, jménem skupiny PPE. – Pane předsedající, paní vysoká představitelko, pane komisaři, především bych chtěl říci, že vítám podrobné a pozitivní prohlášení pana komisaře Piebalgse o situaci a jeho závěry, že finanční nástroje fungují dobře.

Domnívám se, že nástroj stability byl v otázkách konfliktů a krizí velmi užitečný, a proto bychom se měli více zaměřit na prevenci konfliktů a další pokračování tohoto nástroje. To také znamená pevnou podporu pro budování občanské společnosti. Zde je opět třeba přivítat oznámení o podstatném růstu prostředků na budování míru.

Také vítáme zprávu o zvýšení stropu pro prostředky podle čl. 4 odst. 1 ze 7 na 10 %. Potřebu tohoto navýšení chápeme. Zároveň je zásadní zajistit, aby byly různé nástroje a programy EU využívány koherentně a se smyslem pro komplementaritu.

Lisabonská smlouva musí EU učinit soudržnější a účinnější. My jsme zde v Parlamentu pochopili potřebu technických změn. Jak už bylo řečeno, otázkou je spíše politické řešení. Týká se to přenesených pravomocí a práva Evropského parlamentu na kontrolu.

Dnes mě povzbuzuje vyjádření otevřenosti jak ze strany Rady, tak Komise. Je to signál, že jste připraveni dosáhnout dohody v co možná nejkratší době. Velmi doufám, že takovéto dohody, jež zajistí spravedlivou rovnováhu mezi těmito třemi orgány EU, můžeme dosáhnout.

 
  
MPphoto
 

  Gianluca Susta, jménem skupiny S&D. (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, předně musím poblahopřát panu Scholzovi za sestavení této zprávy, která zavádí finanční nástroj pro spolupráci s průmyslovými zeměmi. Je správné, že je tento nástroj řízen Výborem pro mezinárodní obchod, protože se především vztahuje ke spolupráci s průmyslovými a rozvíjejícími se zeměmi, takže v tomto případě existuje ve srovnání s jinými nástroji jistý rozdíl.

Zaprvé a především považuji za nutné zdůraznit roli Parlamentu. Po přijetí Lisabonské smlouvy jsme ztratili příliš mnoho času ve sporech s Radou a Komisí o naprosto jasnou záležitost. Musíme hájit centrální charakter Parlamentu jak ve vztahu k přeneseným, tak i k výkonným pravomocem. Zadruhé vnímám jako nutné zdůraznit strategickou důležitost celé této hry a – zatřetí – potřebu prohloubit spolupráci s rozvojovými a rozvíjejícími se zeměmi, aniž bychom brali peníze z  určené pro ty nejchudší země.

Musíme vyvinout úsilí, abychom v rámci rozpočtu Evropské Unie přesunuli více zdrojů do nejchudších zemí. Musíme si také uvědomit, že problémy související s rozvíjejícími se zeměmi jsou více spojené s pravidly než s financováním. Je každopádně třeba podporovat také inovace, ale z dodatečných zdrojů, které nejdou na úkor nejchudších zemí.

 
  
MPphoto
 

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. (NL) Pane Chasteli, paní baronko Ashtonová, dámy a pánové, diskutujeme o různých finančních nástrojích, které Evropské unii umožňují konat v oblasti zahraničních věcí. Všechny tyto nástroje jsou poměrně nové a navíc se jedná o nástroje dosti originální povahy. Předtím jsme neměli nic srovnatelného a jinde ve světě či v jiných mezinárodních či nadnárodních institucích existuje skutečně jen velmi málo modelů takových nástrojů, jaké vyvíjí Evropská unie. Díky průlomovému charakteru této soustavy nástrojů jsme prozíravě ujednali, že je budeme každých několik málo let vyhodnocovat a v případě potřeby je upravíme. A právě tím se tu dnes odpoledne zabýváme.

Mezitím ale došlo i k jiným podstatným změnám. V současné době je vysoká představitelka zároveň místopředsedkyní Komise. Na tomto zasedání se po nás žádá, abychom schválili základní texty o Evropské službě pro vnější činnost, která je takříkajíc diplomatickou paží Evropské unie. To je také velmi důležitá inovace.

v A v neposlední řadě se pravomoci Parlamentu významně rozšířily. Dosud jsme měli mnoho příležitostí těchto pravomocí využít, a jak to tak u mladých institucí bývá, snažíte se prosazovat tyto nové pravomoci, jak nejvíce to jde. Proto nyní diskutujeme s ostatními orgány, kde přesně se mají vytyčit hranice.

Potěšilo mě také to, že pan komisař Piebalgs a úřadující předseda řekli, že existuje vůle k dohodě. Jelikož jsem byla dříve ve své zemi součástí výkonné moci, rozumím argumentům všech stran a doufám, že můžeme dosáhnout shody. Odvažuji se též doufat, že Parlament nebude hrát nad své možnosti.

Závěrem bych chtěla říci k nástroji pro stabilitu – ještě mi zbývá pár vteřin –, že velmi vítám, co řekl pan komisař, totiž to, že záměrem je, abychom se kromě jiného soustředili na boj proti obchodování s ručními a lehkými palnými zbraněmi; že je záměrem více zapojit nevládní organizace do fungování nástroje pro stabilitu a plně využít tohoto ještě průlomovějšího souboru nástrojů pro budování míru. Pokud se toto stane skutečností, pak můžete od naší skupiny počítat s plnou podporou.

 
  
MPphoto
 

  Franziska Keller, jménem skupiny Verts/ALE. – Pane přesedající, chtěla bych přednést otázku nástroje pro rozvojovou spolupráci, kde spolu se svými kolegy z Výboru pro rozvoj vidím naléhavou potřebu posílit právo Parlamentu na kontrolu. To proto, že Parlament má povinnost kontrolovat, na co Komise vydává prostředky a zda je vydává v souladu s určením, což je v tomto případě na Oficiální rozvojovou pomoc (ODA).

V minulosti jsme přišli na případy, kdy nebyly peníze utraceny v souladu s kritérii Oficiální rozvojové pomoci nebo kdy vyplacení prostředků nebylo v souladu s cílem vymýcení chudoby. Když jsme měli pouze právo konzultace, nebyly naše návrhy a myšlenky přijímány. To jasně ukazuje, že potřebujeme silnější postavení. Potřebujeme právo spolurozhodovat o tom, kam peníze půjdou.

Závazky ve věcech soudržnosti rozvojových politik nemá jen Komise, ale i my jako Parlament. Také se potřebujeme přesvědčit, zda jdou vyplacené prostředky správným směrem a zda i ostatní oblasti politiky pracují ve prospěch vymýcení chudoby.

Parlament má také odpovědnost vůči občanům Evropské unie. Konkrétně v záležitostech vymýcení chudoby musíme lépe hlídat, za co jsou peníze vydávány. Evropští občané jsou pro rozvojovou pomoc. Jak ukazují průzkumy, podporují dokonce zvýšení rozvojové pomoci, ale my také musíme jasně ukázat, jak jsme jí využili a že jsme jí využili ve prospěch chudých.

Proto vás já i celý Výbor pro rozvoj naléhavě žádáme, abyste schválili přenesené pravomoci pro nástroj pro rozvojovou spolupráci.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, EU je největší mnohostranný dárce rozvojové a humanitární pomoci na světě. Hraje také důležitou politickou roli v prosazování lidských práv a demokracie ve třetích zemích.

Má skupina, skupina ECR, je pevně přesvědčená, že správně strukturované nové finanční nástroje EU mají zásadní význam. Zajišťují účinnější a účelnější způsob rozdělování peněz evropských daňových poplatníků a umožňují Parlamentu – zejména po přijetí Lisabonské smlouvy – otevřenějším a transparentnějším způsobem kontrolovat výdaje a strategickou politiku.

Tato demokratická odpovědnost má zásadní důležitost, zejména v době, kdy samy jednotlivé členské státy dělají zásadní škrty ve svých vnitrostátních výdajích. Investice a rozvoj, demokracie a lidská práva, to mohou být důležité způsoby, jak – zejména prostřednictvím soft powers – podpořit širší cíle zahraniční politiky EU. To by také mohlo přispět ke snížení vnitřních migračních tlaků na vnější hranice EU. Silné mechanismy pro předcházení korupci a zneužívání prostředků EU jsou ale zásadní a my bychom měli být také obezřetní, abychom pod rouškou lidských práv nevnucovali své vlastní západní hodnoty, a zejména takzvaná reprodukční práva, ostatním, kteří jsou pro ně špatně vybaveni nebo se je zdráhají přijmout.

 
  
MPphoto
 

  Sabine Lösing, jménem skupiny GUE/NGL.(DE) Pane předsedající, je tady důležité ozřejmit, že pokud jde o finanční nástroje zahraniční politiky EU, zrušila Lisabonská smlouva právo Parlamentu na dohled. Tím byly kompetence k těmto finančním nástrojům plně převedeny na Komisi a vysokou představitelku, a s ní na Evropskou službu pro vnější činnost. Považuji za naprosto nepřijatelné, že je Parlament a Rada opomíjena, a to i přesto, že se zde jedná o rozsáhlá opatření zahraniční politiky a jejich zavádění.

Podporujeme snahu Parlamentu, jež jde napříč skupinami a která cílí na znovuzavedení parlamentního dohledu nad finančními nástroji. Proto podpoříme pozměňovací návrhy ve věci přenesených pravomocí, o nichž se ovšem diskutovalo dříve. Na závěr bych chtěla také vyjádřit své velké obavy zejména ohledně nástroje pro stabilitu a Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva. Jsem totiž přesvědčena, že tyto nástroje jsou využívány nedemokratickým a netransparentním způsobem a v některých případech proti vůli dotyčných zemí, což jim propůjčuje ráz intervenční zahraniční politiky EU.

 
  
MPphoto
 

  William (The Earl of) Dartmouth, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, po karáčských bazarech koluje anekdota, která zní asi takto: zloděj zastaví pákistánského prezidenta a říká: chci vaše peníze. Pákistánský prezident mu na to odpoví: já jsem prezident Zardárí, váš prezident! A zloděj řekne: v tom případě chci svoje peníze!

Týká se to i dnešní debaty, neboť to zdůrazňuje klíčový bod: Evropská komise nemá žádné peníze. Všechny peníze Komise pocházejí od daňových poplatníků členských států, nebo přesněji řečeno od daňových poplatníků 14 členských států, kteří jsou čistými přispěvateli. I pokud Komise někdy dostane své vlastní prostředky, což vzhledem k předchozím dnešním hlasováním vypadá tíživě pravděpodobně, stejně budou tyto Komisí vynaložené peníze stále penězi daňových poplatníků.

Proto vám nechávám k úvaze a žádám vás, abyste se pečlivě zamysleli nad tím, zda lze zejména v dnešních podmínkách opravdu předpokládat, že budou silně obtížení evropští a britští daňoví poplatníci chtít, aby byly utraceny další 2 miliardy EUR – protože tak s tím tyto návrhy počítají – jen proto, aby se mohl Komisař EU natřásat na světové scéně.

 
  
MPphoto
 

  Andreas Mölzer (NI).(DE) Pane předsedající, jako vždy mají financující orgány EU nějaké potíže. Na finanční pomoc je těžké dosáhnout, protože je to velmi složité a kontrolní systémy jsou zatím i nadále stanoveny nevyhovujícím způsobem. Příkladem může být předvstupní pomoc, která se, jak všichni víme, poskytuje potenciálním kandidátským zemím, ale již má smysl poskytovat pouze tehdy, pokud se daná země pustí do boje s korupcí, případně pokud má skutečně ustanovené nezbytné struktury. Doufám, že se EU v této souvislosti poučila ze svého ukvapeného rozšíření v roce 2007. Pokud se jedná o nástroj pro stabilitu a rozvojovou spolupráci, rozpočtové prostředky se až příliš často nedostanou k těm místním institucím, jimž byly určeny, nebo se k nim dostanou jen částečně. Je to zčásti způsobeno slabými institucemi v přijímajících zemích, ale také chybně nastavenou strukturou pobídek a absencí účetní dokumentace. Dostatečným námětem k přemýšlení je, že podle jedné studie MMF jsou veřejné výdaje ve 33 zemích závislé z více než z 50 % na mezinárodní rozvojové pomoci. Je třeba zpřísnit kontrolu veškeré finanční pomoci z EU.

 
  
MPphoto
 

  Godelieve Quisthoudt-Rowohl (PPE).(DE) Pane předsedající, nejprve bych ráda vyjádřila své upřímné díky zpravodajovi panu Scholzovi za pozitivní a otevřenou spolupráci, jíž jsme se s radostí účastnili. Zejména v třístranných rozhovorech nepanovala vždy shoda, ale byla radost diskutovat v tak konstruktivní atmosféře.

Rozšíření finančního nástroje pro spolupráci s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy poskytne Evropské unii příležitost navázat spolupráci se zásadními rozvíjejícími se a rozvojovými ekonomikami na rovnoprávném základě. To zahrnuje i vzdělávací výměnné programy v rámci programu Erasmus Mundus a podpůrnou podnikatelskou či kulturní spolupráci, což velmi vítám. Chtěla bych upozornit na to, že – vzhledem k finanční situaci EU i jednotlivých členských států – je pro skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) nepřijatelné požadovat pro účely realizace těchto opatření nové prostředky, které nejsou momentálně k dispozici. Je zde třeba finančního vyrovnání s nástrojem pro rozvojovou spolupráci, jehož prostředky byly určeny výhradně pro účely všech rozvíjejících se a rozvojových zemí. Proto jsem jménem skupiny PPE předložila pozměňovací návrh, který umožňuje takového finančního vyvážení dosáhnout.

Chci také v rychlosti říci několik slov o přenesených pravomocích. Jedná se o důležitou záležitost, která již byla dnes odpoledne dvakrát zmíněna. Co se mě týče, nemám naprosto žádné pochyby o tom, že Parlament musí mít právo dohledu a právo veta nad celým balíčkem pro financování zahraniční spolupráce, o němž se právě jedná prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. Je zde třeba respektovat ducha Lisabonské smlouvy. V otázce, zda mají být přenesené pravomoci zahrnuty ve finančních nástrojích či nikoliv, není žádný prostor pro kompromis.

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes (S&D). – Pane předsedající, Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva je zásadní pro zahraniční politiku EU, která se vážně angažuje v prosazování demokracie, právního státu a lidských práv po celém světě. Je to jediný nástroj, který nyní můžeme mobilizovat na pomoc těm, kteří se zasazují o demokracii a lidská práva v zemích, kde jsou omezeny základní svobody. Můžeme tak učinit bez souhlasu tamních vlád. Je jasné, že takto hodnotný nástroj musí být pod patřičnou kontrolou Evropského parlamentu, a proto požadujeme postup pro akty v přenesené pravomoci.

Měli bychom si ale uvědomit, že je tento nástroj co do dostupných financí poněkud omezený a značnou část těchto financí vydává na volební pozorovatelské mise EU, konkrétně 22 % pro období 2011–2013. To znamená, že rozpočet přidělený Evropskému nástroji pro demokracii a lidská práva je třeba výrazně navýšit.

Chtěla bych využít této příležitosti a poukázat na nový prostředek, s jehož vytvořením by měl Evropský parlament pomoci a jejž by měl tento nástroj financovat a účinněji, a pružněji tím pomáhat lidem, kteří často riskují své životy v boji za demokracii, právní stát a lidská práva v zemích s diktátorskými nebo utlačovatelskými režimy a v zemích, které se snaží přejít k demokracii, ale kde je třeba čelit násilným protidemokratickým silám a kde je třeba mnohem více pomoci pro budování obranných kapacit proti těmto antidemokratickým silám.

Potřebujeme nevládní evropskou nadaci s podporou napříč stranami, která by byla obdobou Národní nadace pro demokracii (National Endowment for Democracy) zřízené kongresem Spojených států.

(Řečník souhlasil s položením otázky zvednutím modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu.)

 
  
MPphoto
 

  Heidi Hautala (Verts/ALE). – Pane předsedající, děkuji za slovo. Chtěla bych se paní Gomesové v souvislosti s její vynikající zprávou zeptat, jak myslí, že se můžeme naučit podle amerických modelů tohoto druhu pružnějšímu a řekněme méně byrokratickému financování demokratizace a lidských práv.

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes (S&D). – Pane předsedající, kouzlo spočívá právě v pružnosti. Kdybychom měli nadaci s podporou napříč stranami, uměli bychom rozpoznat určité případy, u kterých bychom dospěli široké shody, že potřebují zvláštní pomoc, jež obejde obstrukční vlády, orgány nebo síly, a tak bychom mohli vybudovat možnosti pro ty, kteří bojují za lidská práva. Myslím, že příklad Národní nadace pro demokracii ve Spojených státech je vskutku velmi poučným příkladem a my bychom se neměli ostýchat následovat to, co v jiných částech světa funguje, v tomto případě u našich amerických partnerů.

Už máme nadace různých stran, které v Evropě působí, ale často s různými agendami, a jistě je mnoho záležitostí, v nichž by se měly harmonizovat, a tak účinněji poskytovat pomoc těm, kdo bojují za demokracii a lidská práva.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Teď jsem se od vás nechal oklamat, Ano. Myslel jsem, že už končíte, a pak jste najednou ve svém projevu pokračovala, a tak jsem nevěděl, jestli mám nebo nemám udeřit kladívkem. Skutečnost je taková, že při položení otázky zvednutím modré karty má tazatel 30 vteřin a respondent jen 30 vteřin.

 
  
MPphoto
 

  Louis Michel (ALDE).(FR) Pane předsedající, jsem velmi na rozpacích, protože jsem se chtěl zapojit do této diskuse. Velmi silně pochybuji, že je americký model efektivnější než ten evropský. Americký model je při řešení otázek lidských práv zásadně selektivní a sleduje výhradně vlastní cíle, protože pravda je taková, že model Spojených států je především a hlavně orientován na aktivní bilateralismus.

Chtěl bych poblahopřát panu kolegovi Charlesi Goerensovi k jeho práci, protože se mu podařilo posílit rozvojový rozměr celkového přístupu, a také bych chtěl pochopitelně poděkovat panu komisaři Piebalgsovi za jeho pečlivost, přízeň a pozornost, kterou tomuto požadavku věnoval.

Za sebe bych chtěl v krátkosti zmínit tři poznámky. Zaprvé, příliš rychlé rozpuštění systému preferencí může mít a bude mít dramatické důsledky na země AKT, které stále vyvážejí banány. Některé tyto důsledky budou mít přímý vliv na schopnost zemí AKT podporovat udržitelný rozvoj. Z tohoto důvodu bych chtěl prosazovat rozumnou a mírně pružnou interpretaci kritérií pro přidělování pomoci. Pomoc by se měla přiznávat přednostně těm zemím AKT, které chtějí zachovat své odvětví pěstování a vývozu banánů kvůli pozdějším efektům na udržitelný rozvoj těchto zemí. Z tohoto hlediska by bylo užitečné mít již ex ante posouzení dopadu na situaci v zemích vyvážejících banány. Takový požadavek tu již byl, ale bez odezvy.

Mám ještě dvě další obecné poznámky, ke kterým se ještě jistě vrátím v příštích týdnech. Podle mě je bezpochyby nejlepší cestou pro poskytování této pomoci obecná rozpočtová pomoc všude tam, kde je to možné, a odvětvová pomoc tam, kde je to žádoucí. Také by asi bylo bývalo vhodné vést diskusi o objemu pomoci a odměňování závazků, které členské státy v roce 2005 učinily. To je také na této diskusi nejdůležitější. Navíc to, co jsem tu slyšel od některých kolegů, je hluboce znepokojující. Evidentně tu vládne sobectví. Musím říct, že mě to dost překvapilo.

Konečně bych chtěl v odpověď na řadu otázek oživit myšlenku zahrnutí Evropského rozvojového fondu do rozpočtu. To by nám totiž jednoznačně umožnilo přímou kontrolu politických kroků Komise.

 
  
MPphoto
 

  Catherine Grèze (Verts/ALE).(FR) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat panu Goerensovi, že vzal v úvahu mezinárodní standardy v oblasti zdraví a bezpečnosti pracovníků a mezinárodní standardy v oblasti životního prostředí, samozřejmě zejména ty, které se vztahují k expozici pesticidům.

Podle mě je obrana malých výrobců v této zprávě zásadní. Je třeba upozornit, že tito výrobci totiž nakonec dostanou jen 1,5 % z ceny, kterou zaplatí cílový spotřebitel. Jistě dobře víte, že jsou miliony malých zemědělců nuceny každým rokem stěhovat se do chudinských čtvrtí ve městech. Když se nyní zde v Parlamentu zabýváme bojem proti pesticidům a proti expozici pesticidům ve velkém měřítku, považuji za zásadní uplatnit stejné požadavky ve Francouzských Antilách, kde se používá chlordekon, i  a v nejzazších oblastech. Vyzývám Komisi, aby tak učinila.

Závěrem bych chtěla říci, že ačkoliv vítám dosažený pokrok, chtěla bych znovu zdůraznit, že základním problémem obchodu s banány je evidentně zemědělský model, který je třeba přehodnotit, protože je zaměřen výhradně na vývoz. Zemědělský model je třeba přetvořit tak, aby byl kladen důraz na větší soběstačnost.

 
  
MPphoto
 

  Marek Henryk Migalski (ECR). (PL) Plně souhlasím s paní Gomesovou, že otázka lidských práv je v rámci naší práce jednou z nejdůležitějších záležitostí. Proto docela nerozumím tomu, co řekla paní Lösingová, totiž že peníze vydávané na lidská práva jsou někdy, pokud ne často, vynakládány nevhodně. Tomuto prohlášení nerozumím. Je to přece základním, možná dokonce tím nejdůležitějším úkolem nás, jako Evropského společenství.

Chtěl bych se také zmínit o jednom z nástrojů pro podporu demokracie a lidských práv ve světě a o prohlášení, že by se měly tyto nástroje zavádět a provozovat bez ohledu na to, zda k tomu daly vlády třetích zemí či jiné veřejné orgány svůj souhlas. Myslím, že toto je klíčová věta, která poukazuje na naše povinnosti. Občas musíme pomáhat budovat demokracii a posilovat lidská práva navzdory vládám některých zemí. Myslím, že to stojí za to dělat, a to obzvláště a především tam, kde je porušováno právo na svobodu projevu. Je to naše povinnost.

 
  
MPphoto
 

  Joe Higgins (GUE/NGL). – Pane předsedající, v této debatě se v mnohém projevuje slabý smysl pro realitu. Všechny tyto zprávy o podpoře demokratických a lidských práv ve světě a finančních nástrojích pro rozvojovou spolupráci je třeba vidět v kontextu až mrazivě neútěšného prohlášení, které zde v Parlamentu včera učinil generální tajemník OSN. Řekl, že jen v tomto roce bude ve světě uvrženo do extrémní chudoby dalších 65 milionů lidí.

Tato tvrdá realita se zde střetává s vybranými slovy vlády a Komise. Venku za zdmi tohoto Parlamentu jsou veliké billboardy s logem EU a heslem: Zastavte chudobu. Zároveň Evropská komise a také velké skupiny v tomto Parlamentu prosazují neoliberální ekonomické politiky, které prudce snižují rozpočty a omezují veřejné služby a srážejí životní úroveň řadových občanů, zatímco přelévají ohromné prostředky na pomoc bankám a spekulantům.

V oblasti rozvojové spolupráce se Komise chlubí snížením daní na banány, které dohodla s producenty z Latinské Ameriky, ale ve skutečnosti prospívá tato dohoda mocným nadnárodním korporacím. Největší vývozci banánů, jako je Chiquita a Del Monte, ohromně získají, zatímco africké, karibské a tichomořské země a drobní producenti budou ničeni. Podpora malým pěstitelům banánů, kteří kvůli nové smlouvě čelí krachu, samozřejmě nesmí jít z ustanovených sociálních fondů, ale odjinud z rozpočtu EU. Obchod by měl prospívat malým producentům a pracujícím – tedy většině –, nikoliv velkým nadnárodním korporacím.

 
  
MPphoto
 

  Nikolaos Salavrakos (EFD).(EL) Pane předsedající, obávám se, že rozpočet Evropské unie na rok 2011 je chybný jak v položce přezkumu v polovině období, tak v zavedení přímého příjmu z nových daní, které ve výsledku zaplatí koncoví spotřebitelé, jinak řečeno evropští občané. Myslím si, že teď není vhodný čas pro uvalení těchto daní. Evropa nyní upadá do recese a pracovníci ztrácejí svá pracovní místa, svou kupní sílu a především práva na sociální zabezpečení. Namísto toho, abychom evropským spotřebitelům dávali, tak jim bereme. Mohlo by se zdát, že jsme ve snaze dosáhnout rozpočtové disciplíny opět odložili své plány pro růst a že jsme pro samou ekonomickou teorii zapomněli na teorii politickou.

Musíme například přesvědčit evropské občany, že o ně pečujeme nejlepším možným způsobem. V tomto zásadním okamžiku bychom se proto neměli chovat jako Marie Antoinetta. Proto mám dva zvláštní návrhy. Zaprvé by měl být náš poslanecký plat v roce 2011 snížen o 1000 EUR a každý by měl za tyto peníze zaměstnat jednoho mladého nezaměstnaného občana ze své země. Zadruhé bychom měli snížit své cestovní náklady tím, že budeme létat v ekonomické třídě.

 
  
MPphoto
 

  Nick Griffin (NI). – Pane předsedající, jak tomu v případě návrhů v EU bývá, obsahují tyto finanční nástroje opatření, jež v sobě nesou velký citový apel. Všichni slušní lidé jako my chtějí zastavit pašování drog, obchodování s lidmi a dodávání lehkých zbraní do oblastí konfliktů, ale být citově zaangažovaný a velkorysý za peníze jiných lidí je velmi snadné.

A tak zatímco je společnost obyčejných lidí v Řecku, Francii, Irsku a ve Velké Británii rozbitá díky škrtům, a zatímco jsou jejich bedra přetížena daněmi, zpráva pana Scholze přidává 176 milionů EUR k již přislíbeným 172 milionům na pomoc kapitalistům třetího světa, aby mohli spolknout ještě více pracovních míst. Zpráva pana Goerense odvane 190 milionů EUR, včetně 17,4 milionů EUR na nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích. Možná to vaší pozornosti uniklo, ale ceny potravin rostou i v našich volebních obvodech.

Nejhorší ze všech je ale zpráva paní Brantnerové. V ní se na straně devět hovoří o finančním krytí ve výši 2 062 miliard do roku 2013. Je to samozřejmě chyba tisku. Modlím se k Bohu, aby to byla tisková chyba, ale už jen fakt, že může takto úsměvná chyba projít přes všechny odborníky a poslance, kteří tuto zprávu četli, jasně vypovídá o bezstarostném klidu, s jakým Evropská unie utrácí peníze.

Tyto peníze nerostou na stromech. Nepadají z žádného kouzelného oslíka, pokaždé když se otřese. Nejsou to peníze Komise, nejsou to peníze evropských poslanců. Jsou to peníze daňových poplatníků a z nepoměrně velké části jsou to peníze britských daňových poplatníků.

 
  
MPphoto
 

  Maurice Ponga (PPE).(FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Evropská unie již po mnoho let udržuje zvláštní a silné vztahy se zeměmi AKT. Tyto zvláštní vztahy vyústily zejména v poskytnutí celních preferencí. Je to i případ odvětví banánů, kde země AKT využily výhody preferenčního obchodního režimu pro vývoz do Evropské unie.

Tato preference byla napadena u Světové obchodní organizace (WTO) hlavně ze strany zemí Latinské Ameriky, jež jsou velkými vývozci banánů. V zájmu splnění pravidel WTO a ukončení dlouhotrvajícího sporu přistoupila Evropská unie v prosinci roku 2009 na snížení celních sazeb na dovoz banánů.

Ale vzhledem k privilegovanému partnerství, které Evropská unie se zeměmi AKT udržuje, chtěla EU zemím AKT produkujícím banány pomoct se s touto zvýšenou konkurencí vyrovnat. Proto Unie přislíbila vyčlenit 190 milionů EUR do roku 2013, aby tak pomohla zemím AKT vyvážejícím banány adaptovat se, stát se konkurenceschopnými a restrukturalizovat své odvětví banánů, pokud by bylo třeba.

Ve zprávě, o níž budeme zítra hlasovat, Evropský parlament opět potvrzuje svůj závazek vůči zemím AKT vyvážejícím banány a vyjadřuje jim svou podporu, což velmi vítám. Proto jsme mimo jiné navrhli, aby mohla Evropská unie v případě potřeby přijmout doplňující opatření pro období po roce 2013.

 
  
MPphoto
 

  Thijs Berman (S&D). – Pane předsedající, musíme do rozpočtu prosadit co nejvíce transparentnosti a odpovědnosti, protože to významně přispěje k legitimnosti vnější politiky EU.

Hovoříme o značných sumách vydaných na základě nařízení, která Komisi ponechávají nemalý manévrovací prostor. To je v pořádku, ale my musíme plně uplatnit svou kontrolu nad strategickými dokumenty, víceletými orientačními programy a podobně, protože mají obecný význam a doplňují finanční nástroje tím, že stanovují prioritní oblasti a cíle.

Komise by měla ukázat své výsledky ve výroční zprávě Parlamentu se zvláštním ohledem na způsobilost pro oficiální rozvojovou pomoc u všech projektů. Vytváření programů a plánování by se měli věnovat titíž odborníci, kteří se tomu věnují už nyní, ale Služba pro vnější činnost potřebuje víc odborníků na rozvoj a lidská práva, kteří by těmto nástrojům rozuměli a pracovali s nimi v Bruselu i v rámci delegací EU ve třetích zemích.

 
  
MPphoto
 

  Takis Hadjigeorgiou (GUE/NGL).(EL) Pane předsedající, chtěl bych se v krátkosti zmínit o otázce demokracie a financování podpory v zahraničí. Považujeme demokracii za lidský výdobytek, jejž je třeba chránit. Je ale demokracie, jak ji známe, právě tou demokracií, jíž chceme – a musíme – vyvážet? Jsem si naprosto jistý, že první věc, kterou musíme udělat, je zlepšit demokracii u sebe doma. Jak můžeme hovořit o demokracii v případě země, kde více než 50 % lidí nepřijde k volbám? Jsou-li miliony lidí bez zaměstnání, dá se mluvit o demokracii? Pokud se demokracie neprosazuje skrze volené zástupce, ale převážně se prosazuje skrze média, která ji zároveň kontrolují, co na to říct? Je tohle ta demokracie, na niž můžeme být hrdí a již chceme vyvážet?

Věřím, že opravdu existují národy, jež potřebují pomoc, aby se jejich právům dostalo potřebné podpory a uznání ze strany jejich vlád. Jistě. Ale neměla by se taková pomoc poskytovat s opatrností, na základě dlouhodobých šetření případných negativních, spíše než pozitivních výsledků? Může někdo říct, že financování demokracie v Afghánistánu posunulo tamní demokracii dopředu? Myslím, že je toho mnohem víc, jak můžeme z naší demokracie učinit následováníhodný vzor, než abychom platili ostatním, aby nás napodobovali.

 
  
MPphoto
 

  Alf Svensson (PPE).(SV) Díky Lisabonské smlouvě a nové Službě pro vnější činnost máme možnost silnější přítomnosti na světové scéně. S tím jde samozřejmě ruku v ruce také větší zodpovědnost.

Máme obzvláštní zodpovědnost ve všech typech vztahů s nedemokratickými zeměmi, ať už se jedná o pomoc nebo obchod. Evropa a EU by se měla a musí se ujmout vedení. EU musí ukázat cestu. Mezi finančními nástroji, o nichž právě jednáme, existují některé základní stavební prvky, které nám poskytují nutné podmínky pro skutečné změny. Tyto podmínky tu jsou, ale to samo o sobě neznamená, že budeme slavit úspěch. Aby mělo každé euro, které se vydá na pomoc, optimální efekt, musí být naše rozvojová práce prodchnuta iniciativami prosazujícími demokracii a formování názorů. To se může zdát samozřejmé, ale ve skutečnosti tomu tak není u každého.

V OSN se EU v tomto ohledu prosazuje nejvíce. Je to EU, která vystupuje při jednáních proti totalitním režimům, a jsme to my, kdo stojí setrvale a neochvějně na straně zranitelných; a tak to má samozřejmě být. Je proto smutné vidět, že směr vývoje v otázkách demokracie a lidských práv nejde globálně tam, kam bychom si přáli. A mám pocit, že někteří členové Parlamentu zcela nedoceňují důležitost demokracie coby nejvýznamnějšího a nejzákladnějšího stavebního kamene rozvoje.

V pravidelných intervalech jsme ve Výboru pro rozvoj svědky pokusů představit texty, které nenápadně, jen tak mezi řádky, nebo i docela otevřeně přiznávají určitou míru souhlasu s totalitními režimy. Nedávno se tam například psalo, že největší problém diktatur představuje riziko, že by mohlo být privatizováno zdravotnictví. Skutečnost, že v demokracii nikdy nedošlo k rozsáhlejšímu hladovění, jen zřídkakdy někdo zmíní.

Tento přístup je zkrátka a jednoduše neudržitelný. Aby naše finanční nástroje v rámci rozpočtu na pomoc fungovaly co možná nejlépe, je třeba dosadit podporu demokracie do samotného středu pozornosti v rámci všech našich vnějších vztahů. A nesmí tomu tak být jen formálně, nesmí se o tom jen mluvit: musíme podnikat praktické kroky.

 
  
MPphoto
 

  Patrice Tirolien (S&D) . – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, ve svém projevu se chci zaměřit na zprávu pana Goerense, která se zabývá doprovodnými opatřeními AKT v oblasti banánů.

Jelikož sama pocházím z jediného regionu v Evropě, kde se banány pěstují, nemohu než vyjádřit solidaritu s dotčenými AKT producenty. Hlavně a především solidaritu, protože s Evropskou unií váže tyto země silné historické pouto a na nás je udělat vše proto, abychom zajistili, že i tyto země budou moci maximalizovat svůj prospěch z procesu globalizace, jehož bývají většinou prvními oběťmi.

Solidaritu také, proto, že obchodní koncese velkoryse udělené Komisí Světové obchodní organizaci jsou ohroženy fatální ranou tomuto zemědělskému odvětví v našich partnerských zemích AKT. A ještě jednou solidaritu, určitě ne naivitu, protože návrh na regulaci doprovodných opatření týkajících se banánů předložený Komisí klade přespříliš velký důraz na aspekt ekonomické diverzifikace.

Vzhledem ke ztrátě celní preference, jež vyplývá z dohody Světové obchodní organizace, je jednoznačně hlavním cílem tohoto programu zajistit udržitelnost vývozu banánů ze zemí AKT, to jest pomoci jim stát se konkurenceschopnými.

Kromě toho, upřímně řečeno, vyčleněné prostředky z doprovodných banánových opatření rozhodně nejsou dostatečné, aby udržely diverzifikaci po dostatečně dlouhou dobu.

Konečně bych chtěla dodat, že pokud si uvědomíme naléhavost situace, můžeme přistoupit na to, aby byla tato doprovodná opatření financována na základě rozsáhlých přesunů v rámci rozpočtového okruhu IV. Rada musí být zodpovědná a pracovat v zájmu dosažení schůdného řešení víceletého financování tohoto programu.

 
  
MPphoto
 

  Lena Kolarska-Bobińska (PPE). (PL) K evropskému nástroji pro demokracii a lidská práva se podle mého názoru v současné době přistupuje příliš technicky a podle toho je i využíván. Měl by být ve větší míře politickým nástrojem, protože má veliký potenciál pro podporu a prosazování demokracie. To by ale vyžadovalo změnu v přístupu k tomuto finančnímu nástroji. Dosud byla otázka podpory demokracie zastíněna otázkou lidských práv. Ta jsou pochopitelně mimořádně důležitá, ale já si myslím, že samotné podpoře demokracie, což je něco trochu jiného, by měl být přiznán daleko vyšší status a daleko větší váha.

Proto také musíme posílit nevládní organizace v zemích s autoritativními vládami. V těchto zemích bychom se měli zaměřit na demokracii na místní úrovni a budovat ji odspodu. To znamená zaměřit se na organizace občanské společnosti, které nabízejí inovativní metody šíření do veřejného prostoru. Aby se nám to podařilo, musíme nejprve zavést pravidelný monitoring výsledků těchto organizací, které jsou příjemci evropských peněz. Je také třeba – s čímž souhlasí i samy dotčené organizace – ustavit pravidelně se scházející fórum pro usnadnění komunikace mezi dárci a příjemci, a to nejen s dárci z Evropské unie, ale také odjinud. Je třeba, abychom zjednodušili své formuláře pro žádosti. V současné podobě jsou totiž prostě za hranicí chápání mnoha lidí. A konečně, Komise musí usilovat o uvolnění finančních nařízení.

 
  
MPphoto
 

  Kader Arif (S&D).(FR) Pane předsedající, dámy a pánové, titul této rozpravy může vzbudit jistý optimismus, protože teoreticky se jedná o stanovování postupů pro země AKT vyvážející banány. Skutečnost je ale zcela jiná a musím říct, že způsob, jakým jsou tyto postupy v této zprávě upraveny, je zkrátka a dobře nepřijatelný. Musíme mít především na vědomí, že odvětví banánů je pro mnoho afrických a karibských zemí životně důležité.

I přesto usilovaly tyto země, aby byla ve Světové obchodní organizaci přijata dohoda, která snižuje celní sazby na 114 EUR na tunu, aby tak ukončily dlouhý spor s producentskými zeměmi z Latinské Ameriky. Zdá se ale, že je Komise zapomněla informovat o probíhajících bilaterálních jednáních s těmito zeměmi o daleko nižším clu: 75 EUR na tunu. Jinak řečeno budou obchodní důsledky těchto dohod velmi citelné v kontextu toho, že lví podíl evropského trhu s banány již ovládají nadnárodní společnosti se sídlem v Latinské Americe.

Na posledním plenárním zasedání valné hromady AKT-EU v Tenerife souhlasili všichni členové vzhledem k této situaci jednomyslně s přijetím deklarace vyzývající k tomu, aby byla neprodleně zavedena podpůrná opatření vytvořená na míru potřebám producentů.

Zpět do Bruselu a Štrasburku. Zde vidím, že se pravice bohužel zdráhá přijmout a dokonce vyloženě odmítá jakýkoliv odkaz na tuto deklaraci. Není to žádné překvapení. Z tohoto dvojího jednání jsem už unaven. Ale především se bojím, že tuto únavu sdílejí i naši tradiční partneři, kteří už přestali věřit v naši skutečnou vůli podpořit jejich rozvoj.

 
  
MPphoto
 

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, vítám tento přezkum v polovině období Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva, oceňuji práci zpravodaje a vítám změny umožňující provést platby daní. Dvě třetiny lidskoprávních organizací nedosáhly na místní výjimky, takže tento nedostatek, který umenšil reálnou potřebu projektů, bude nyní napraven.

Na adresu Komise bych chtěl říct, že vítám strukturovanou spolupráci, která umožnila zohlednit postoj Parlamentu ve vašich ročních programech, a podporuji další dnešní pozměňovací návrhy týkající se přenesených pravomocí. Také připomínám nutnost začlenit nálezy volebních pozorovatelských misí do dalšího sledování země.

A členským státům připomínám, že pokud se týká příštího finančního výhledu, nedejte se přesvědčit k ukončení Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva. Takové pokusy už proběhly a neuspěly a tento Parlament zajistí, že se to nepodaří ani napříště.

 
  
MPphoto
 

  Elena Băsescu (PPE).(RO) Chtěla bych upozornit na zavádění Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva v Podněstří, v separatistické oblasti Moldavské republiky. Podněstří se dopouští závažného porušování zásad demokracie a dodržování lidských práv. V tomto smyslu je využití tohoto nástroje dobrou cestou, jak podpořit demokracii, právní stát a dodržování lidských práv v tomto regionu.

V rámci tohoto nástroje se rozběhly některé projekty, jako například v roce 2009 zahájený projekt týkající se budování kapacit a prosazující lidská práva a demokratické instituce v moldavském regionu Podněstří. Tento projekt znamenal zapojení občanské společnosti do demokratického procesu. Zkušenost ale ukázala, že tento nástroj nebyl aplikován ve své maximální kapacitě a při jeho zavádění byla zaznamenána četná zpoždění a problémy s transparentností. Musím zdůraznit nutnost přehodnotit tento nástroj s cílem vypracovat účinné strategie zavádění v tomto regionu.

 
  
MPphoto
 

  Miroslav Mikolášik (PPE). (SK) Prostřednictvím rozpočtu na období 2007 až 2013 ve výši 1 miliardy 100 milionů EUR Evropský nástroj pro podporu demokracie a lidských práv významně přispívá k dodržování a rozvoji lidských práv i k posilování demokracie ve světě.

Mám radost, že soubor dodatečných pozměňovacích a doplňujících návrhů bere v úvahu a zároveň zohledňuje změny vyplývající z Lisabonské smlouvy tím, že přiměřeně posiluje práva Parlamentu na kontrolu v této oblasti. Za podstatný přínos pro Parlament považuji také výslovné stanovení možnosti vznést námitku proti aktu v přenesené pravomoci ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení. Posílení pravomoci Parlamentu podle mého názoru napomůže tomu, aby se tento nástroj stal pružnějším, splňoval nové požadavky stanovené ve Smlouvě o fungování Evropské unie a lépe čelil výzvám spojeným s ochranou lidských práv a demokracie ve světě.

 
  
MPphoto
 

  Corina Creţu (S&D).(RO) Společným jmenovatelem tří zpráv, o nichž tu teď diskutujeme, je analýza nástrojů určených k financování podpory rozvojové spolupráce a kroků k prosazování demokracie a lidských práv ve světě.

Považuji za přirozené, že provádíme takováto hodnocení finančních nástrojů pro financování rozvojové spolupráce, stejně jako považuji za přirozené, abychom v rámci postupů projednávání ve výborech využili svého práva na kontrolu a abychom upozornili na řadu problémů spojených se způsobem, jakým Komise daný nástroj uplatnila a jak interpretovala některá jeho zásadní opatření.

Chtěla jsem svým projevem podpořit návrhy předložené Výborem pro rozvoj, které doplní doprovodná opatření navržená Komisí, a to zejména pro odvětví banánů. Na druhé straně bych všem chtěla připomenout, že účelem rozvojové politiky Evropské unie je snížení a v dlouhodobém horizontu pak vymýcení chudoby. I já si myslím, že kromě lidských práv a prosazování demokracie nesmíme zapomínat na tento základní cíl, kterým je právě vymýcení chudoby.

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Předmětem návrhu Komise, kterým se mění a doplňuje nástroj pro financování spolupráce s průmyslovými zeměmi, je rozšíření geografické působnosti původních 17 zemí o dalších 46 zemí, na něž se dosud vztahoval finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci.

Těší mě, že se Evropská unie v souladu s programem finančního nástroje pro spolupráci s průmyslovými zeměmi rozhodla rozšířit tuto spolupráci o další země. Nerozumím ale motivaci pro zařazení některých zemí do tohoto seznamu. Obdivuji občany Korejské lidově demokratické republiky, že dlouhá desetiletí tolerují a snášejí šikanu militantního režimu, nerozumím ale úředníkům v Komisi, kteří nám v předloženém návrhu nepřímo doporučují, abychom Kim Čong-ilovi pomohli zdokonalit technickou základnu jeho vojenského průmyslu, aby mohl ještě účinněji zastrašovat a ohrožovat okolní země. Jsem přesvědčen, že modernizace Korejské lidově demokratické armády by neměla být prioritou, na niž se mají skládat občané Evropské unie, a že Korejská lidově demokratická republika zatím do seznamu zemí, které v příloze navrhuje Komise, nepatří.

 
  
MPphoto
 

  Franz Obermayr (NI).(DE) Pane předsedající, než začnu, chtěl bych vám poděkovat za konstruktivní způsob, jimž předsedáte našemu zasedání a za vaši spravedlnost při určování řečníků.

Země OECD každoročně pumpují do rozvojové pomoci přes 100 miliard USD. To představuje 90 % z celkového objemu veřejně financované rozvojové pomoci. EU je největším světovým dárcem rozvojové pomoci. Každým rokem se ale kvůli kvalitativním nedostatkům ztratí pomoc v hodnotě 3 miliard EUR. Co se s tím dá dělat? Do budoucna očekáváme kontroly, které zajistí, že se finanční prostředky vydávají sledovatelným a stálým způsobem.

Také očekáváme, že budou přijímajícím zemím sděleny jejich povinnosti, například co se týká spolupráce při navracení nelegálních přistěhovalců. V každém případě je možné použít rozvojovou pomoc jako prostředek k vytvoření tlaku na uzavření dohod o zpětném přebírání osob. Země původu milionů nelegálních migrantů, které nespolupracují, se nemohou těšit na miliony z rozvojové pomoci. Na nadcházejícím listopadovém summitu EU-Afrika v tomto ohledu očekávám jasné slovo.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: MIGUEL ANGEL MARTÍNEZ MARTÍNEZ
místopředseda

 
  
MPphoto
 

  Mariya Nedelcheva (PPE).(FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, finanční nástroje pro rozvojovou spolupráci a pro prosazování demokracie a lidských práv by měly být pružné, aby se předešlo patovým situacím, jaké už jsme mnohokrát zažili.

Evropská unie skutečně uvolňuje značné prostředky. Ty by se neměly stát kvůli příliš složitým postupům nedosažitelnými. Kromě pružnosti těchto nástrojů bych ale chtěla zdůraznit, že ještě důležitější je zajistit, aby mohly těchto grantů využít také malé organizace a struktury. V dnešní době se totiž až příliš často setkáváme se situacemi, kdy jich mohou využít jen velké nevládní organizace, a navíc jen krátkodobě.

Skutečně věřím, že dlouhodobější upřednostňování malých nevládních organizací by mohlo zajistit mnohem lepší výsledky. V současné době existuje mnoho místních organizací, které na místní úrovni dlouhodobě odvádějí skvělou práci. Jsou skutečnými nositeli změny, a proto by měly mít i tyto organizace možnost čerpat z této pomoci.

 
  
MPphoto
 

  Andrew Henry William Brons (NI). – Pane předsedající, dávat peníze z vlastní kapsy je velkorysé. Dávat peníze z kapes jiných lidí, z kapes daňových poplatníků, je jak o poznání méně velkorysé, tak poněkud nečestné. Dalších 176 milionů EUR nebude věnováno jen těm nejchudším zemím, ale také rozvíjejícím se zemím, jejichž vývozy již dnes a stále více ničí naše výrobní základny a pracovní místa pro naše daňové poplatníky.

Touha části EU prosazovat demokracii a lidská práva ve třetím světě by mohla být obdivuhodná, kdyby nebylo skutečnosti, že Evropské země mohou uvěznit a vězní lidi, kteří se nedopustili ani násilí, ani krádeže, ale prostě jen vyjádřili své heretické nebo nesouhlasné názory na politická či akademická témata.

Země Evropské unie mohou zakazovat a zakazují politické strany otevřeně, jako například v Belgii či Německu, nebo v tichosti za pomoci občanskoprávních řízení, jako například ve Velké Británii. Pokud chceme šířit demokracii a lidská práva ve světě, dařilo by se nám to lépe a levněji, kdybychom sami šli dobrým příkladem.

 
  
MPphoto
 

  Andris Piebalgs, člen komise. – Pane předsedající, byla to úžasná rozprava. Svým způsobem úzce souvisí s včerejším projevem, který zde přednesl generální tajemník Pan Ki-mun, když jasně řekl, že EU a OSN sdílejí zodpovědnost v boji proti chudobě, v boji proti změně klimatu a v boji proti šíření jaderných zbraní na celém světě. Čelíme tak společné výzvě.

Celkově se naši občané této záležitosti nebojí, protože věří, že se o to postaráme a prosadíme své hodnoty. Bylo zmíněno Podněstří. Není od nás vzdáleno tisíce kilometrů, je velice blízko. Co se týče míru a bezpečnosti, je pravda, že nevedeme žádný zásadní konflikt, ale je tomu tak proto, že máme mimořádně aktivní vnější politiku, abychom zabránili jakémukoliv konfliktu už v jeho zrodu.

Jsem přesvědčen, že máme zkušenosti, na něž můžeme být hrdí. Finanční nástroje rozhodně pomáhají tyto výzvy řešit. Myslím, že dnešní rozprava byla v zásadě velmi pozitivní ohledně zkušeností, jež jsme učinili s finančními nástroji. Zároveň bych chtěl zdůraznit, že neseme plnou zodpovědnost a že se jedná o peníze daňových poplatníků. Kdykoliv zahajujeme nějaký projekt, vždy provádíme ex ante a poté i ex post kontroly. K tomu máme Účetní dvůr Evropské unie, který neprověřuje jen to, zda jsou peníze vyplaceny správně, ale i politické odůvodnění pro jejich vyplacení. Výbor pro rozpočtovou kontrolu přistupuje ke všem výdajům Komise velmi přísně, takže vás mohu ujistit, že si peněz daňových poplatníků velmi vážíme a vydáváme je na dobré účely.

Stále diskutujeme o tom, jak být efektivnější, ale mohu vás ujistit, že sledujeme politické cíle ujednané zde v Parlamentu. Dnešní rozprava již odstartovala další, protože snahy o přehodnocení finančních nástrojů byly až dosud velmi nepatrné. Chtěli jsme je s některými výhradami přijmout do roku 2013.

Někteří z vás zmínili výzvu, jíž budou čelit země se zvláštními problémy, které vyplývají z naší dohody o obchodu s banány. Je nutné přijmout doprovodná opatření týkající se banánů, co nejdříve to bude možné. V sázce není jen důvěryhodnost; země opravdu čelí výzvám. To je ten důvod. Myslím si, že Parlament zde byl velmi nápomocný. Začali jsme diskutovat o tom, co bude po roce 2013, a já bych vás chtěl upozornit na skutečnost, že právě toto je začátek této debaty. Nepředjímáme, co se bude dít po roce 2013. Komise přijala přezkum rozpočtu včera; bude zvážen zde v Parlamentu.

Mám v úmyslu diskutovat o Zelené knize o politice modernizace a rozvoje v rámci Komise. Myslím, že i mí kolegové přijdou se svými otázkami. Musíme se dohodnout na politických prioritách a také na finančních nástrojích v dostatečném předstihu, abychom je nemuseli upravovat posléze – když zjistíme, že není v některém nástroji dost peněz – tím, že se budeme pokoušet pokrýt některé priority přesouváním peněz.

Chápu, že to není nejlepší možný způsob, ale znamená to, že před úpravou finančního rámce bychom se měli dohodnout, čeho bychom chtěli dosáhnout, které nástroje je třeba zavést a v jakém rozsahu.

Chtěl bych zdůraznit, že coby komisař podléhám dvěma rozpočtovým orgánům. Jedním je jednoznačně tento Parlament, druhým je Rada. Myslím, že to znamená, že musíme – ve všech kontrolách, jež budeme provádět a na nichž se musíme dohodnout – dodržovat literu Lisabonské smlouvy s politickou vůlí k nalezení správného kompromisu, aby tak mohla demokratická kontrola jasně ukázat, že je účinná, pohotová a účelná.

Přesně o tom jsme diskutovali na dnešním setkání, o němž jsem se zmínil ve svém prvním vystoupení. Mám všechny důvody se domnívat, že nezbytný kompromis najdeme. Nebude to snadné a bude to vyžadovat mnoho politické vůle. Na straně Komise rozhodně politická vůle nechybí, protože vím, co je v sázce, zejména v případě některých opatření, kde potřebujeme, aby proces byl rychle uzavřen.

Děkuji vám mnohokrát. Velmi oceňuji práci zpravodajů, kterou z naší strany vnímáme jako velmi hodnotnou.

 
  
MPphoto
 

  Franziska Katharina Brantner, zpravodajka. – Co se bude dít po roce 2013?

Co se týče nástroje pro stabilitu, viděli jsme, že je úžasný v tom, že je pružnější než jiné nástroje, ale že občas vede k použití pro jiné účely, pro potravinové krize, pro humanitární a přírodní katastrofy. Tomu je opravdu třeba zabránit a my bychom měli jasně říci, že pro období po roce 2013 je tento nástroj určen skutečně výhradně pro případy konfliktu a možná bychom měli dodat více pružnosti jiným nástrojům, aby pokrývaly více různých situací stavu nouze.

Pak tu byla další věc, na niž bych chtěla upozornit. Nedávná zpráva britského ministerstva obrany klade předcházení konfliktům do samého středu zájmu Služby pro vnější činnost. To je podle mého velmi zajímavé. Myslím, že je správnou cestou vpřed, pokud řekneme, že by se měla Služba pro vnější činnost stát osou pro předcházení konfliktům v zájmu mezinárodní soudržnosti. Nástroje, které potřebuje, musí obsahovat nástroj stability. Vidím i další, jako jsou například mediační střediska, ustavená v rámci příslušných struktur. Myslím, že bychom na tom měli ve výhledu na období po roce 2013 stavět a ptát se: Kolik peněz a jaké zdroje potřebujeme, abychom se skutečně stali vůdčí silou v oblasti předcházení konfliktům?

 
  
MPphoto
 

  Iva Zanicchi, zpravodajka.(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych chtěla srdečně pozdravit pana komisaře Piebalgse a požádat ho, aby se o aktivně zapojil – a myslím, že tak s radostí učiní – do témat, o nichž budeme zítra hlasovat. Jedná se totiž o velmi důležitou záležitost pro Evropský parlament, který bude mít po Lisabonské smlouvě větší moc. Děkuji vám, pane komisaři Piebalgsi.

Chtěla bych také poděkovat všem řečníkům, kteří dnešní rozpravu podpořili. Upřímně doufám, že bude hlasovat pro velká většina – pokud nebude zítřejší hlasování jednomyslné –, čímž zajistí velké vítězství zprávy pana Mitchella – právě proto, že je tak důležité, aby měl Evropský parlament po Lisabonské smlouvě větší pravomoci.

 
  
MPphoto
 

  Kinga Göncz, zpravodajka. (HU) Chtěla bych poděkovat svým kolegům za účast na této rozpravě. Vaše komentáře upozornily na tytéž otázky, s nimiž jsme se museli v poslední době potýkat i my, zpravodajové. Chtěla bych poděkovat panu komisaři za jeho konstruktivní přístup k této rozpravě. Vyšlo dnes najevo – a potvrdili to skoro všichni řečníci –, že Evropský finanční nástroj pro demokracii a lidská práva je velmi důležitým a pravděpodobně jediným nástrojem Evropské unie pro demokratizaci třetích zemí a obranu lidských práv navržený tak, že organizace občanské společnosti mohou čerpat pomoc přímo. Může být vyplacena přímo organizacím, které působí v terénu, aniž by bylo třeba souhlasu dotčené třetí země. Proto je tento nástroj tak důležitý a my považujeme za nezbytné podporovat jakékoliv technický prostředek, který těmto organizacím umožní přístup k pomoci, což bývá často zásadní pro jejich přežití.

Zároveň a ze stejného důvodu – jelikož tento program pokrývá tak prioritní oblast a jelikož hovoříme o nástroji, který je určen přímo pro tyto nevládní organizace a organizace občanské společnosti – je důležité, aby měl Parlament své slovo ve vypracovávání strategických a dlouhodobých programů. Je také zásadní, aby viděl, jak jsou tyto prostředky použity, a to nejen na konci sedmiletého finančního rámce. Proto považujeme za důležité posílit demokratické právo Parlamentu na dohled a jeho právo do věcí promlouvat. Věřím, že dojdeme ke společnému řešení, zejména po dnešním dopoledním setkání s paní Ashtonovou a panem Komisařem Piebalgsem. I já jsem pevně přesvědčena, že pokud bude politická vůle, budou právní překážky překonány. To je tedy postoj, který bychom měli při výhledu do příštích týdnů zaujmout.

 
  
MPphoto
 

  Barbara Lochbihler, rapporteur.(DE) Pane předsedající, spolupráce mezi Komisí a Parlamentem byla ve vztahu k nástroji pro demokracii a lidská práva dobrá; byl to opravdu velmi kooperativní vztah. Příležitostně byli přizváni členové Parlamentu, aby se v rámci zvláštních programů účastnili výměny názorů mezi Komisí a občanskou společností. I rozprava ukázala, že ve spravování tohoto nástroje lze těžko hledat problémy. To nicméně neznamená, že se v budoucnu nemohou vyskytnout případné potíže v jeho zavádění. Proto je tak důležité, aby měl Parlament právo dohledu. Na čem jsme se ale dosud nebyli s to shodnout, je bod týkající se ustanovení závazného práva Parlamentu na dohled, který mu umožňuje Lisabonská smlouva. Proto se připojuji k mnoha dalším, kteří vyjádřili naději na dosažení rychlého kompromisu – neboli politického řešení –, jenž bude plně respektovat práva Parlamentu.

 
  
MPphoto
 

  Helmut Scholz, zpravodaj.(DE) Pane předsedající, pane komisaři Piebalgsi, dámy a pánové, před blížícím se závěrem rozpravy bych jen chtěl ještě jednou vyjádřit své vřelé díky stínovým zpravodajům a paní Lochbihlerové za konstruktivní a cílevědomou kooperaci po celou dobu naší více než roční společné práce.

Dnešní rozprava ukázala, že finanční záležitosti, využití rozpočtových zdrojů, plánování a otázka politické kontroly těchto nástrojů jsou záležitostmi navýsost politickými. Na závěr této rozpravy bych proto rád shrnul, jakou podobu by měly tyto nástroje mít. To, jak je budeme realizovat, má mnoho co dočinění s tím, jak budou evropští občané vnímat Evropskou unii, a tedy i s tím, jak bude využití prostředků pro jeden či druhý nástroj občany přijímáno. Proto mohu jen zopakovat to, co jsem řekl baronce Ashtonové a vám, pane komisaři, dnes ráno při briefingu řídicího výboru pro pracovní skupinu zabývající se přenesenými pravomocemi, totiž že se domnívám, že je třeba urychleně dosáhnout řešení ve vztahu k přeneseným pravomocím a zároveň zachovat právní a politickou odpovědnost zákonodárců a Komise. Nástroj pro spolupráci s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy (ICI) doznává v tomto volebním období zásadních změn. Plánujeme uvolnit až 348 milionů EUR na spolupráci v oblasti vědy, akademických výměn, programu Erasmus Mundus, kultury, ochrany životního prostředí a obnovitelných zdrojů energie a na stimulaci dvoustranných obchodních vztahů. Cílem zde je obzvláště zohlednit malé a střední podniky.

Následující musím říci do prázdných lavic před sebou, protože pan Griffin už tu není: jsem přesvědčena, že toto je velmi důležitý příspěvek k otevřenosti Evropské unie vůči zbytku světa a k přijetí jak vlastními občany, tak jinými zeměmi, s nimiž vstupujeme v jednání.

Závěrem, vyslali jsme tedy díky úspěšným kompromisním jednáním mezi Radou a Parlamentem do světa tento finanční nástroj a pokusili jsme se přizpůsobit jej výzvám budoucnosti a dosáhnout dohody ve všech souvisejících otázkách. Doufám, že díky zítřejšímu hlasování podnikneme rozhodný krok kupředu.

 
  
MPphoto
 

  Charles Goerens, zpravodaj.(FR) Pane předsedající, nijak neskrývám, že prostředky vyčleněné v doprovodných opatřeních týkajících se banánů představují z několika důvodů hazard s budoucností.

Zaprvé se v brzké budoucnosti nezmění obecný trend omezování obchodních preferencí, z nichž dosud země AKT profitovaly. Probíhající jednání se už zaměřují na celní sazby blížící se 75 EUR za tunu banánů, zatímco my zde pracujeme na základě částky 114 EUR za tunu.

Zadruhé nemá Komise jinou možnost než přistoupit na jednání o dohodě o snížení celní sazby se zeměmi konkurujícími zemím AKT vyvážejícím banány. Jiné řešení by znamenalo nechat orgán WTO pro řešení sporů, aby tento problém urovnal. Já osobně si myslím, že dojednané řešení je pro země AKT menším zlem a v tomto duchu také musíme přistupovat k doprovodným opatřením týkajícím se banánů, protože ta by nebyla automatickým výstupem případného výroku orgánu WTO pro řešení sporů.

Zatřetí, jelikož svět nekončí v roce 2013, tedy v roce, kdy skončí doprovodná opatření týkající se banánů, i nadále se domníváme, že je důležité zahájit přípravy na období po roce 2013 hned teď.

Je jasné, že celní sazba ve výši 114 EUR zaplacená na hranicích Evropské unie za každou tunu banánů bude již brzy v praxi překonána. Na začátku jsem říkal, že už jsme hovořili o částce 75 EUR za tunu.

Proto považuji za rozumné – a to je můj čtvrtý bod – zachovat dohlédací pravomoci Evropského parlamentu. Musíme zajistit, aby se právo dohledu nad strategickými dokumenty ustanovené v článku 290 nestalo mrtvým kusem papíru. Myslím, že lze rozhodně říci, že v tomto ohledu byla naše spolupráce s Komisí mimořádně plodná. Tento Parlament nevyvolává problémy, naopak vždy obohacuje debatu a pomáhá Komisi pohnout se v této otázce vpřed.

A nakonec, se jedná, pane předsedající, o můj osobní poznatek, ale i tak ho zmiňuji coby zpravodaj. Znovu jsme zde svědky třenice mezi rozvíjejícími zeměmi na jedné straně a nejméně rozvinutými zeměmi na straně druhé. Navíc, pokud by Evropská unie nejednala jako spojenec slabých, aby zmírnila pravděpodobné dopady obchodních dohod v celé jejich brutalitě, cítily by se ty nejméně rozvinuté země ještě více izolované.

Vyzývám Komisi, aby začala už nyní uvažovat o období po roce 2013, protože věřím, že opatření, o nichž se rozhodne již nyní a která, jak doufám, vejdou v platnost včas, budou stačit k tomu, aby zajistila udržitelnost produkce banánů v dotčených zemích. Doufám, že tato opatření pomohou zajistit dlouhodobé udržení odvětví banánů a že ti, pro něž je produkce neudržitelná, budou mít možnost najít jinou alternativu.

Jak už jsem řekl, myslím si, že i po roce 2013 poteče voda pod mosty klenoucími se přes Rýn a že problémy s odvětvím banánů tu budou i tehdy. Už nyní musíme rozvažovat strategii na období po roce 2013.

 
  
MPphoto
 

  Přesedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 21. října 2010 ve 12:00.

 
Poslední aktualizace: 7. února 2011Právní upozornění