Anneli Jäätteenmäki, autorka. − Pane předsedající, znovu se zabýváme složitou situací v Zimbabwe.

V současnosti panuje v Zimbabwe vysoká míra inflace, dosahující stovek milionů procent, a taková míra nezaměstnanosti, která 90 milionům obyvatel země znemožňuje postarat se o své živobytí. Dochází rovněž k velmi častému porušování lidských práv.

Parlament se ptá, co by se mělo dělat. Už mnohokrát jsme opakovali, že se s porušováním lidských práv nesmíříme. Africkým zemím v této věci již přímo udělujeme příkazy, nic se ale neděje.

Domnívám se, že pokud budeme v budoucnu africkým zemím poskytovat humanitární pomoc, musíme její získání podmiňovat dodržováním lidských práv. V některých případech jsme nebyli dostatečně přísní, v jiných jsme pouze rozkazovali, co dělat.

Možná bychom měli se všemi africkými zeměmi i s Africkou unií navázat těsnější spolupráci a snažit se o to, aby pochopili situaci, že pokud budou nadále porušována lidská práva, nebude Evropská unie rozdávat dále své peníze.

  Judith Sargentini, autorka. − Pane předsedající, první bod našeho usnesení říká vše: „S ohledem na svá četná předcházející usnesení o Zimbabwe, z nichž poslední bylo přijato dne 8. července 2010.“ Hovořili jsme tehdy o porušování lidských práv na diamantových polích v Zimbabwe, dnes hovoříme o vystěhovávání z okolí města Harare.

Vystěhování se dotýká těch lidí, kteří byli v roce 2005 již jednou vystěhováni během operace Murambatsvina, což mimochodem znamená „vyklidit odpad“. Ti samí lidé, kteří byli minule odklízeni jako odpad, jsou nyní znovu vystěhováváni. Naposledy šlo o Mugabeho vládu bojující proti MDC. Tentokrát jde o vládu národní jednoty stran ZANU a MDC. Musím přiznat, že mě hluboce zklamala skutečnost, že i pod touto vládou národní jednoty porušování lidských práv nadále pokračuje.

Nemyslím si, že toto bude naše poslední usnesení ohledně Zimbabwe. Budu zde i příště a znovu to připomenu.

  Véronique De Keyser, autorka. − (FR) Pane předsedající, na toto naléhavé humanitární usnesení je třeba pohlížet v kontextu politických neshod probíhajících mezi Robertem Mugabem a Morganem Tsvangiraiem. Právě tyto neshody jsou příčinou, proč se po Evropské unii žádá, aby nové velvyslance jednostranně jmenované panem Mugabem nepřijala. Toto naléhavé humanitární usnesení však souvisí i s volbami a možnými politickými výhodami vystěhování obyvatel z osad, které nyní obývají.

Vraťme se v našich myšlenkách do června roku 2005 k právě zmíněné operaci Murambatsvina: osada musela čelit násilnému a čistě politicky motivovanému vpádu buldozerů Roberta Mugabeho, o svůj domov přišlo na sedm set tisíc lidí. To samé se odehrává i dnes: dvaceti tisícům těch nejchudších obyvatel Zimbabwe, žijícím v osadě Hatcliffe Extension nedaleko města Harare, hrozí nucené vystěhování pouze proto, že si nemohou dovolit neúměrně vysoké poplatky za prodloužení nájemních smluv, které jsou po nich požadovány; jde o poměrně rozsáhlou operaci.

Mějme na paměti i to, že humanitární a hospodářská situace se pro miliony obyvatel Zimbabwe neustále zhoršuje, že míra prevalence AIDS je v Zimbabwe čtvrtá nejvyšší na světě a dětská úmrtnost je na každodenním pořádku.

V daný okamžik existuje mnoho důvodů jak pro toto naléhavé usnesení, tak pro jasnou výzvu celému mezinárodnímu společenství, že toto usmíření – mimochodem, nechci říkat pseudo-usmíření se zimbabwskou koaliční vládou, ale zkrátka usmíření – kvůli těmto agresivním přípravám v předvečer voleb nesmí zkrachovat.

  Marie-Christine Vergiat, autorka. − (FR) Pane předsedající, mám pocit, že situace lidských práv v Zimbabwe naneštěstí není tím, co bychom v tomto Parlamentu obvykle označili za naléhavý případ.

Lidská práva jsou v této zemi ve skutečnosti porušována opakovaně, jak ukazují i mnohá usnesení, o nichž jsme zde hlasovali. V tom posledním, jak bylo řečeno, jsme odsoudili uvěznění, k němuž došlo 22. července, pana Faraie Muguwu, zakladatele a ředitele Centra pro výzkum a vývoj, který se provinil tím, že podal zprávu o zvěrstvech páchaných na diamantových polích, mezi jinými, i vojenskými autoritami.

Dnes se zabýváme otázkou nuceného vystěhovávání. Nejde o nic nového. Jak říkala paní De Keyserová, podobná operace na příkaz zimbabwských úřadů skutečně proběhla v roce 2005. Byla nazvána „Murambatsvina“, což znamená nastolit pořádek. A to byl opravdu pořádný program, jak budete jistě souhlasit, který jasně ukázal, co si zimbabwské úřady pod slovem pořádek představují. Postiženo bylo tehdy na sedm set tisíc lidí.

Mezinárodní společenství použité metody jednohlasně odsoudilo. Jaká je situace dnes? Většina postižených dosud žije ve stanech. Ba co hůř, v srpnu ozbrojení policisté – ano, opravdu jsem řekla policisté – přišli a podpálili příbytky asi 250 vystěhovaným, kteří nalezli útočiště na předměstí Harare. Dvaceti tisícům lidí – jak už bylo rovněž řečeno – nyní hrozí stejný osud, protože nezaplatili daň za pobyt, kterou si opravdu nemohou dovolit.

Tito muži, ženy a děti jsou ve skutečnosti jedni z nejchudších obyvatel celé země. Necháme to takhle být, aniž bychom cokoli namítali? Nepřipomeneme důrazně ještě jednou zimbabwským úřadům jejich mezinárodní závazky, jako to učinila baronka Ashtonová při nedávném červencovém summitu EU-Zimbabwe?

Jsme si dobře vědomi toho, že mezi prezidentem Mugabem a premiérem od podpisu globální politické dohody dne 15. září 2008 a ustanovení vlády národní jednoty 13. února existuje napětí.

Ještě nedávno hrozil prezident Mugabe téměř okamžitým rozpuštěním vlády, protože si dovolila mu připomínat jeho ústavní povinnosti.

V Zimbabwe, stejně jako v mnoha jiných zemích po celém světě, nastal čas konat a zastavit dialog s diktátory, kteří se drží u moci prostřednictvím páchaného násilí a podvodů a jejichž jediným cílem je drancování zdrojů vlastní země pro svůj osobní prospěch.

  Alain Cadec , autor. − (FR) Pane předsedající, vynasnažím se mluvit pouze jednu minutu, která mi byla přidělena.

Pane předsedající, dámy a pánové, Zimbabwe prochází smutným obdobím. Opět musíme přijmout naléhavé usnesení o této africké zemi. Odsuzujeme v něm porušování lidských práv během operace Murambatsvina, o níž jsme právě hovořili. Byla zahájena v roce 2005 a vedla k nucenému vystěhování 700 000 lidí, kteří přišli o své domovy a živobytí. Dvacet tisíc jich musí žít v provizorních přístřeších v krajních podmínkách, k nimž patří chudoba, nejistota a promiskuita.

Tato nesnesitelná situace nás znepokojuje. Musíme vyzvat zimbabwskou vládu národní jednoty – jak již bylo řečeno, ve skutečnosti to vláda národní jednoty není –, aby těmto lidem poskytla základní potřeby pro přežití a aby zrušila poplatky za nájemní smlouvy, jaké se požadují např. v oblasti Hatcliffe v blízkosti města Harare a o kterých lze již říci, že jsou vyděračské. Takovou situaci musíme během hlasování odsoudit.

Vyzývám Jihoafrickou republiku, která v regionu jižní Afriky hraje klíčovou úlohu, a Evropskou unii, aby společně se zimbabwskými orgány nastolily dialog o současných socioekonomických podmínkách v této zemi. Příští týden se setkáme s kolegy z Jihoafrické republiky a doufám, že budeme mít příležitost promluvit si o této tragédii.

  Nirj Deva, autor. − Pane předsedající, tento Parlament znovu a znovu schvaluje usnesení, jimiž odsuzuje tragédie v Zimbabwe. Pan Mugabe nás znovu a znovu ignoruje a chová se tak, jako bychom ani neexistovali a jako by mu naše názory byly lhostejné.

Je něco, co bychom mohli udělat okamžitě, abychom panu Mugabemu dali najevo, že na našich názorech záleží. Neměli bychom přijímat nominaci velvyslankyně Zimbabwe při EU paní Margaret Muchady, jež byla panem Mugabem jednostranně jmenována, a to v přímém rozporu se zimbabwskou ústavou.

Můj kolega, Geoffrey Van Orden, napsal o této záležitosti pánům Barrosovi a Van Rompuyovi. Máme-li vůbec nějakou odvahu a sílu, měli bychom panu Mugabemu, který se nám jenom vysmívá, ukázat, že naše slova mají váhu a že chceme, aby se tato dáma, jeho nominovaná velvyslankyně, navrátila zpátky.

  Filip Kaczmarek, za skupinu PPE. – (PL) Vystěhovávání v Zimbabwe představuje pobuřující způsob ignorace mezinárodně uznávaných lidských práv. Nucené vystěhovávání bez poskytnutí kompenzace nebo náhradního ubytování je zcela v rozporu s mezinárodním právem. Zimbabwská vláda hrozným způsobem porušuje občanská, politická, hospodářská a sociální práva, zaručená Africkou chartou lidských práv a práv národů. Pokračující vystěhovávání vystavuje rostoucí počet dalších lidí nedůstojným podmínkám a bezdomovectví.

Vyzýváme vládu Zimbabwe, aby s těmito praktikami skoncovala a přestala s nuceným vystěhováváním. Lidem, kteří už byli vystěhováni, by se mělo dostat právní ochrany, stejně jako kompenzace a náhrady za jejich majetek a všem lidem by především mělo být zajištěno přístřeší a přístup k jídlu a vodě.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, za skupinu S&D. – (PL) Stačí si pouze udělat seznam z novinových titulků týkajících se Zimbabwe za posledních pět let, a získáme představu o tom, jaké podmínky panují v zemi, jíž tři dekády vládne Robert Mugabe. Titulky jako: „Zimbabwe – policie ztloukla opozici“ nebo „Mugabe zničil Afriku“ jsou jedny z nejmírnějších a představitelé tohoto afrického režimu se nachází pod stálým tlakem mezinárodního veřejného mínění. Extrémní chudoba a nedostupnost základních lékařských služeb, obrovská míra nezaměstnanosti dosahující 90 % a krátká průměrná délka života, jež dnes činí pouhých 44 let, jsou skutečnou tváří Zimbabwe.

Za těchto okolností je těžké pochopit, proč tamní vláda za prioritu považuje vystěhování 20 000 občanů z předměstí hlavního města Harare a nutí je nechávat za sebou jejich skromný majetek. Připojuji se k výzvě mezinárodních organizací, jako je Amnesty International, aby zimbabwská vláda přestala trestat své vlastní občany a soustředila se na poskytování skutečné pomoci ve školách, nemocnicích a na pracovním trhu. Zimbabwe, jež je chudou zemí, si nemůže dovolit plýtvat časem a penězi na investice do jiných oblastí.

  Marietje Schaake, za skupinu ALDE. – Pane předsedající, na summitu EU-Afrika, který se bude konat příští listopad v Libyi, by se mělo jednat o tom, jak Mugabe a jeho blízcí spolupracovníci zůstávají trvalou překážkou v procesu politické a hospodářské rekonstrukce a usmíření v Zimbabwe. Drancují zimbabwské hospodářské zdroje pro svůj vlastní prospěch a svým občanům nezaručují základní práva.

Zhruba 20 000 lidem žijícím na předměstích Harare hrozí nucené vystěhování. Vláda požaduje poplatky za prodloužení nájemních smluv ve výši až 140 USD, což je ovšem v zemi, kde je příjem na osobu nižší než 100 USD, v podstatě nesplnitelné a takový požadavek se tím pádem de facto stává povolením ke zneužívání. V roce 2005 bylo vystěhováno 70 000 lidí, kteří dodnes přežívají v zoufalých podmínkách.

Humanitární, politická a hospodářská situace Zimbabwe se všeobecně zhoršuje a milionům lidí stále hrozí riziko vyhladovění. V zemi je čtvrtá nejvyšší míra onemocnění HIV a vysoká dětská úmrtnost. Lidé nemají mnoho příležitostí vyrůstat za zdravých podmínek a v prosperitě, a pokud ano, nedostává se jim základních svobod, jako je svoboda vyjadřování.

Zimbabwe je na 123. místě v žebříčku svobody tisku. Návrat nezávislých deníků je pro přístup veřejnosti k informacím krokem vpřed, situace je však stále velmi křehká. Ráda bych upozornila zejména na situaci komunity LGBTI v Zimbabwe. Lidé potřebují neomezený přístup k pomoci, humanitární přístup a podporu, aby Zimbabwe mohlo začít pracovat na dosažení rozvojových cílů tisíciletí. To je velice důležité.

  Timo Soini, za skupinu EFD. – (FI) Pane předsedající, žalostná situace v Zimbabwe, diktatura, která zde již více než 30 let vládne, je hanbou jak pro mezinárodní společenství, tak pro Zimbabwe samotné.

Taková diktatura, jež utlačuje své vlastní občany, je naprosto nepřijatelná. Mugabeho kohorty se přežírají, žijí v luxusu a válí se v penězích, a zároveň jiní přežívají na ulicích nebo v chatrčích, z nichž jsou nyní ještě navíc vystěhováváni.

Je třeba říci, že existují hranice toho, co mezinárodní společenství a Evropská unie ještě mohou tolerovat. Jde o zcela ostudnou situaci, mezinárodní společenství by mělo podpořit úplný bojkot celé země. Neměla by dostávat žádné peníze. Je čas vyhnat jejího diktátora, utlačujícího své občany, jednou provždy. Důvod je ten, že každý den, kdy tento gang zůstává u moci, odráží naši bezmocnost a skutečnost, že mezinárodní společenství nemá sílu tohoto utlačovatele udržet na uzdě.

Kromě jiného systematicky perzekvuje nejrůznější menšiny: rasové menšiny, sexuální menšiny i všechny ostatní menšiny, a to v jejich vlastní zemi. To zkrátka nelze tolerovat a já plně podporuji hlasy, že by tento diktátor měl být sesazen. Z toho důvodu musí EU zaujmout velmi pevné stanovisko, což máme nyní zcela oprávněně v úmyslu.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Jak už zmínili moji kolegové, kteří dosud hovořili, čelíme nyní velmi složité situaci, neboť 20 000 obyvatel osady Hatcliffe Extension hrozí vystěhování. Jak víte, tito lidé patří k nejzranitelnější skupině obyvatel Zimbabwe, země se značnými politickými problémy, v extrémně zoufalé hospodářské situaci.

Od svého vytvoření v únoru 2009 zimbabwská vláda národní jednoty učinila jen velmi málo pro zlepšení situace obyvatel, především těch vystěhovaných v roce 2005. Domnívám se, že naše odpověď nebo reakce na tuto situaci je velice jasná. Vláda Zimbabwe musí aktivně dodržovat své mezinárodní závazky. To znamená zastavit nucená vystěhovávání a/nebo jim předcházet. Na druhou stranu si všichni přejeme, aby byla v Zimbabwe obnovena demokracie. To, co tam nyní panuje, už jí nemůže být vzdálenější.

  Corina Creţu (S&D). – (RO) Jak už bylo v tomto Parlamentu řečeno, Zimbabwe je jednou ze zemí, kde hlad dosahuje katastrofických rozměrů, což dokazuje zpráva Mezinárodního institutu pro výzkum potravin (IFPRI) zveřejněná minulý týden. Míra podvýživy v populaci, počet podvyživených dětí a míra dětské úmrtnosti jsou tři ukazatele, které dramaticky zdůrazňují chronickou situaci v oblasti nedostatku potravin, jež se dotýká milionů lidí.

Zároveň byly stovky tisíc nejchudších obyvatel Zimbabwe vystěhovány ze svých domovů v rámci barbarské operace, jejíž brutální název se obvykle překládá jako „zbavit se odpadků“. Tito lidé nepřišli jenom o své domovy, ale také o práci, čímž míra nezaměstnanosti vzrostla na 90 %. To se odehrává ve stejný okamžik, kdy diktátor Mugabe prohlašuje, že lidé jsou velice šťastní. Takto cynicky vyjadřuje své názory muž, jenž se do historie zapsal jako tvůrce té nejkrutější dlouholeté diktatury na světě.

Jsem přesvědčena, že je pro nás absolutně nezbytné požadovat od zimbabwského režimu, aby zastavil nucené vystěhovávání, skončil s vážným porušováním lidských práv a perzekucí představitelů občanské společnosti a zdržel se jakýchkoli násilností, jejichž počet vzrůstá znepokojivou rychlostí.

  Jaroslav Paška (EFD). - (SK) Zimbabwe je zemí, v níž si mocní vládci dlouhodobě neváží obyvatel své země a dávají to také náležitě najevo.

My samozřejmě můžeme protestovat, namítat, že s bezbrannými lidmi se nemůže zacházet jako s dobytkem, vyhánět je jen tak, pro nic za nic na ulici a nechávat je bez jakékoliv pomoci. Nucené vystěhovávání chudých lidí v Harare je pouze malou ukázkou způsobu vládnutí Roberta Mugabeho a jeho kompliců, kteří sedí jako žáby na prameni na nerostném bohatství krajiny, z tohoto bohatství těží a bohatnou a obyvatele své země nechávají umírat hladem. Očekávat, že domluvami a kritikou dokážeme něco změnit, je myslím naivní. Naše kroky by měly být důraznější, lidé jako Mugabe dokážou naslouchat jedině finančním postihům nebo hrubé síle. Domnívám se, že máme v rukou ty finanční nástroje. Je třeba zvážit poskytování finanční a materiální pomoci režimům, které se chovají podobně jako ten Mugabeho, a jednoduše hledat cesty sankcí, které by mohly dotlačit takovéto diktátory k tomu, aby respektovali základní, podotýkám, základní lidská práva.

  Eija-Riitta Korhola (PPE). - (FI) Pane předsedající, není vůbec překvapivé, že naše kolegy Mugabeho přístup tak rozčiluje. Svoji zemi, úrodnou sýpku Afriky, proměnil v dodavatele špatných zpráv.

Náhradní ubytování poskytnuté vládou se ukázalo jako absolutně nedostatečné a vedlo ke zhoršení životních podmínek, které už tak byly mizerné. Jedním z oficiálních důvodů pro provedení celé operace byla snaha zabránit šíření nemocí, ale skutečnost, že po vystěhování nebylo žádné ošetření dostupné, vrhá na motivy vlády pochybnosti.

Každý o situaci v Zimbabwe ví. Zkorumpovanost vlády a celkový chaos jak v hospodářství, tak ve společnosti dohromady vedou k situaci, kdy základní životní potřeby prostě neexistují. Proto musíme od Zimbabwe požadovat, aby dalo jasně najevo svoji schopnost a ochotu ochránit životní standard svých občanů.

I v případech, kdy musí velký počet lidí uvolnit cestu rozsáhlým projektům, musí klíčovým výchozím bodem zůstat blahobyt vystěhovaných obyvatel. To je něco, co Zimbabwe nezpochybnitelně ignoruje, bez ohledu na to, zda jsou jeho důvody přijatelné či nikoli.

  Monica Luisa Macovei (PPE). - Pane předsedající, současná situace v Zimbabwe je otřesná a nepřijatelná. Téměř 700 000 osob se v roce 2005 stalo oběťmi nuceného vystěhování v rámci operace Murambatsvina. Dnes čelí nucenému vystěhování 20 000 občanů z osady Hatcliffe Extension poblíž Harare.

Vláda vystěhovaným uložila neúměrně vysoké poplatky za prodloužení nájemních smluv, aniž by o tom jednala s občany nebo je o připravovaných opatřeních alespoň informovala. Operace Garikai s cílem pomoci těm, kdo byli postiženi vystěhováním v roce 2005, je pouhým pokračováním stejného zneužívání lidských práv.

I já trvám na tom, že Zimbabwe musí vystěhovávání z oblasti Harare zastavit. Vyzývám vládu Zimbabwe, aby okamžitě upravila operaci Garikai tak, aby byla v souladu se všemi závazky mezinárodních a lidských práv.

Prosím Komisi, aby tuto naléhavou záležitost začala se zimbabwskou vládou řešit.

  Charles Tannock (ECR). - Pane předsedající, neměl jsem původně v úmyslu vystoupit, můj kolega Geoffrey Van Orden však tento týden bohužel nemůže být přítomen. On sám odporný a brutální režim prezidenta Roberta Mugabeho kritizuje už dlouhou dobu. Bohužel se domnívám, že diktatura ZANU-PF a Mugabeho může skončit jedině tak, že bude vyvezen v rakvi.

Když se před několika lety díky zprostředkované dohodě o rozdělení moci stal premiérem Morgan Tsvangirai, doufal jsem, že se naskytne šance na usmíření, mír a proměnu ve skutečnou demokracii, zdá se však, že Mugabemu se podařilo znovu si zajistit absolutní moc a vrátit se ke svému starému chování, jímž se až příliš proslavil – násilí, vystěhovávání a represím. Nyní v téměř úplně zdevastovaném hospodářství nakonec nejvíce trpí chudí obyvatelé Zimbabwe. Kdyby život Zimbabwe neprodlužovaly dary od vlád zemí, jako je Čínská lidová republika, nebo peníze z Libye a dalších států, nepřežilo by.

Musím přiznat, že mě zklamala nedávná návštěva prezidenta Zumy v tomto Parlamentu. Přijel s prosbou, aby Evropská unie zrušila sankce uvalené na Zimbabwe, a to kvůli uprchlíkům proudícím do Jižní Afriky. Obávám se, že panu Zumovi musíme odpovědět, že to zkrátka není možné. Musíme dát najevo důrazný nesouhlas se způsobem, jakým Mugabe s vlastními lidmi zachází. Rád bych podpořil předchozí slova mého kolegy Nirje Devy o tom, že jedním možným gestem by bylo odmítnutí uznání nově jmenované velvyslankyně Zimbabwe při Evropské unii.

  Máire Geoghegan-Quinn, členka Komise. – (GA) Pane předsedající a vážení poslanci, jsem velice vděčná všem poslancům, kteří k této diskuzi přispěli.

členka Komise.− Evropská unie se této záležitosti velmi důkladně věnuje, zejména s ohledem na „operaci úklid“ z roku 2005, jež měla katastrofální vliv na životní podmínky 700 000 obyvatel Zimbabwe.

V roce 2005 úřad EU pro humanitární pomoc ECHO poskytl částku 3,25 milionu eur na podporu potravinového zabezpečení a zemědělskou činnost a distribuci přídělů potravin nejohroženějším osobám.

Současná situace není opakováním událostí, které se v Zimbabwe v roce 2005 odehrály. Komise bere na vědomí usnesení tohoto Parlamentu a jeho doporučení. Dodnes jsme od svých partnerů nedostali jasný důkaz toho, že by se situace z roku 2005 měla opakovat.

Situaci pozorně sledujeme prostřednictvím naší kanceláře EU i prostřednictvím místní kanceláře ECHO. Jsme ve stálém kontaktu s Mezinárodním úřadem pro migraci a místními organizacemi pro lidská práva, jichž se tato záležitost týká.

Tentokrát bylo obyvatelům zasláno upozornění na prodloužení nájemních smluv platné na pět let. Nájemníci neschopní sehnat potřebné prostředky byli vyzváni, aby svůj případ oznámili ministerstvu pro místní správu a mohli tak získat podporu od místních nevládních organizací pracujících s bezdomovci.

Díky podpoře místních lidskoprávních nevládních organizací, konkrétně Zimbabwských právníků pro lidská práva, budou jejich případy tento týden projednány před soudem.

EU již nyní podporuje činnost této lidskoprávní nevládní organizace reprezentující zájmy těch nejchudších, kteří nejsou schopni zaplatit požadované poplatky a mohli by tak přijít o svůj domov.

Mohu vás však ujistit, že EU bude situaci nadále pozorně sledovat a v případě potřeby zmobilizuje svoji podporu.

  Předsedající. - Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat po skončení rozpravy.