Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o vnější strategii EU ohledně jmenné evidence cestujících (PNR).

  Annemie Turtelboom, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Paní předsedající, vážení poslanci, domnívám se, že význam a nezbytnost údajů jmenné evidence cestujících (PNR) je v posledních letech stále očividnější. Stačí jen pomyslet na útoky v New Yorku a také na neúspěšný útok proti letu z amsterodamského letiště Schiphol do Detroitu. Samozřejmě i v posledních dnech jsme zaznamenali, že míra ohrožení je velmi vysoká.

Stačí se jen podívat na informace přicházející z některých členských států a také na rostoucí míru ohrožení v některých zemích, jako je Francie a Španělsko. Také moje země na některých místech vyhlásila zvýšené ohrožení a nedávno jsme též ze Spojených států obdrželi varování pro cestující. Domnívám se, že Komise a Rada v posledních několika měsících vyvinuly v oblasti PNR velké úsilí.

Současný stav věcí je takový. Komise dne 21. září informovala Radu o politice EU v oblasti předávání údajů o cestujících třetím zemím. Předložila také tři návrhy mandátu ke sjednání dohod s Kanadou, Spojenými státy a Austrálií, přičemž obsah všech tří je identický.

Rada proto neprodleně, dne 7. října, o těchto návrzích – o postupu a načasování těchto tří mandátů – jednala a rozhodla, že všechny tři mandáty by zajisté měly mít totožný obsah, že je Rada schválí ve stejnou dobu, že jejich platnost začne ve stejnou dobu a že jednání se Spojenými státy, Kanadou a Austrálií by měla začít nejpozději v prosinci tohoto roku.

Co se týče obsahu mandátů a dohody o PNR, Rada si je vědoma, že nejdůležitější u těchto tří dohod je zajistit dostatečně vysokou úroveň ochrany údajů. I naši zahraniční partneři podle musí mého názoru získat záruku, že jejich osobní údaje budou dostatečně chráněny. To jsme ovšem my vždy požadovali při uzavírání dohod s jinými zeměmi. Evropská unie se na to vždy zaměřovala, a to i ve svých předchozích dohodách s jinými zeměmi.

Měla bych ovšem poznamenat, že jedna z těchto předchozích dohod – s Austrálií – byla kdysi označena za dohodu roku, s nejlepší ochranou údajů. Proto se domnívám, že Evropský parlament oprávněně požaduje co nejpřísnější ochranu údajů. Rada proto zajistí, aby požadavky na ochranu údajů byly i nadále respektovány, a zcela jistě se zaměří především na bezpodmínečné dodržování zásady přiměřenosti, čímž zabrání jakémukoli porušování práva na ochranu soukromí.

Z toho důvodu Rada v textu mandátů k vyjednávání kladla velký důraz na význam článků 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie. Kromě toho tyto mandáty stanoví dobu uchovávání a dobu trvání přístupu k údajům PNR, které jsou přiměřené a omezené.

Vezmeme-li v úvahu různé způsoby, jimiž mohou být údaje PNR použity, nabývá tento požadavek ještě více na významu. Zpětné údaje smí být používány pouze ex post, současné údaje smí být používány v reálném čase a rizikové profily budou sestavovány zejména pro proaktivní použití.

Pokud jde o modely rizik, jsme si vědomi, že Evropský parlament je tímto „profilováním” velmi znepokojen. Komise proto ve svém návrhu velmi podrobně objasní, co přesně se rozumí pod „profilováním”. Předsednictví kromě toho zajistí, aby posouzení rizik nikdy nevyústilo ve stigmatizaci osob určitého etnického původu.

Ráda bych ve svém stručném úvodu učinila ještě dvě poznámky. 1) Údaje PNR skutečně smí být používány pouze leteckými společnostmi, samotné orgány členských států k nim tedy přístup nemají, a jejich použití leteckými společnostmi samozřejmě vyžaduje povolení od Evropské unie. 2) Předsednictví si je také vědomo toho, jaký význam přikládá Parlament všeobecné dohodě mezi EU a Spojenými státy v oblasti ochrany údajů. Chtěla bych v této souvislosti poukázat na diskusi, kterou jste před chvílí vedli v této Sněmovně s  mým kolegou, ministrem spravedlnosti.

V tomto stručném úvodu bych chtěla jednoznačně prohlásit, že údaje PNR jsou pro Radu opravdovou prioritou a že Rada skutečně hodlá v maximální možné míře zohlednit oprávněné obavy Parlamentu o nalezení přiměřené rovnováhy mezi soukromím a bezpečností, která je za každých okolností nezbytná. Myslím si, že nedávné události a hrozby nás i nadále nutí vyrovnávat se s fakty. Paní přesedající, budu samozřejmě Parlamentu kdykoli k dispozici – nejen dnes, ale také v příštích několika týdnech – abychom v diskusi o údajích PNR a o mandátech mohli pokračovat.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, dne 21. září vydala Komise soubor návrhů týkajících se výměny údajů o jmenné evidenci cestujících se třetími zeměmi, který zahrnoval sdělení o vnější strategii EU a některé zásady, jak jste požadovali ve svém usnesení z května tohoto roku. Byla tam také tři doporučení ke směrnicím pro sjednání nových dohod o PNR s Kanadou, Austrálií a USA. Ráda bych poděkovala autorům květnového usnesení za vynikající týmovou práci, kterou jsme odvedli, za velmi konstruktivní spolupráci při přípravě této složky a váš konstruktivní způsob nalézání řešení, jak v rámci nového institucionálního rámce pokročit.

Cílem sdělení je poprvé stanovit soubor kritérií a zásad, jimiž bychom se mohli řídit ve svých vnějších vztazích, jež se týkají PNR. Můžeme ho používat jako metodu ve styku se třetími zeměmi, ale také jeho pomocí určit svou vlastní politiku. Sdělení bude samozřejmě usilovat o soudržnost s PNR Evropské unie, jež budou předloženy v pozdější fázi.

Směrnice dosud nebyla přijata, to znamená, že mandáty nebyly dosud Radou schváleny, avšak mandáty samozřejmě navazují na strukturu obecného sdělení.

Belgické předsednictví nastolilo také otázku profilování. Posouzení rizik je otázka, která, jak vím, vyvstává při diskusích velmi často, a proto jsem se rozhodla ji nastolit ihned. Pojem profilování sám o sobě není definován v žádném právním nástroji, ale to neznamená, že  pro něj nemáme žádné právní předpisy. Dotýkají se ho nástroje na ochranu údajů, ale nazývají ho „zákazem automatického zpracovávání”: znamená to, že právní předpisy EU na ochranu údajů zamezují tomu, aby byl kdokoli nucen podrobit se rozhodnutí, jež vychází pouze z automatického zpracování údajů a z nějž pro danou osobu vyplývají právní důsledky nebo které se jej významně dotýká. Není zakázáno zpracovávat údaje automatickým způsobem, ale rozhodnutí, které se právně dotýkají jednotlivců, nesmí být přijímána automatickým způsobem.

Sdělení o PNR tyto zásady zdůrazňuje a stanovuje účelná a účinná opatření na ochranu zájmů subjektů údajů. Každé automatizované rozhodnutí by zejména mělo být ověřeno lidskou bytostí, a subjektu údajů by mělo být umožněno vysvětlit své stanovisko. To znamená, že konečné rozhodnutí přijaté vůči dané osobě nikdy nesmí být přijímáno automatickým způsobem. Sdělení se tímto způsobem snaží zajistit, aby zpracovávání údajů nepřesáhlo rámec toho, co je zákonné, a aby tyto postupy byly v souladu se základními právy, včetně našich stávajících pravidel pro ochranu údajů.

Požadovali jste také, aby Komise vysvětlila současný stav dvoustranných dohod a memorand o porozumění vztahujících se k programu bezvízového styku. Pokusím se vám to poněkud osvětlit. V USA byl v srpnu 2007 přijat zákon z roku 2007 o provádění doporučení komise pro vyšetřování událostí z 11. září a jeden z jeho oddílů se vztahuje k modernizaci programu bezvízového styku. Obsah a podmínky tohoto právního předpisu se týkají všech členských států EU bez ohledu na to, zda jsou zařazeny do programu bezvízového styku, nebo ne.

Ze strany EU vedl tento předpis k dvouúrovňovému přístupu, který odsouhlasila Rada v březnu 2008. Úroveň EU se týká jednání mezi EU a USA o podmínkách vstupu na území USA a samozřejmě programu bezvízového styku. To spadá do pravomocí EU – repatriace vlastních občanů, lepší zabezpečení cestovních dokladů a bezpečnost letišť. Vyústilo to v dohodu EU-USA, která potvrdila, že EU tyto podmínky splňuje.

Máme také bilaterální úroveň: dvoustranná jednání mezi EU a mezi USA a členskými státy o splnění podmínek USA pro přístup k programu bezvízového styku, který spadá do pravomocí členských států v protikladu k pravomocím EU. To jest, spolupráce s USA v oblasti závažné trestné činnosti, iniciativ v boji proti terorismu a sdílení informací v těchto oblastech.

V rámci této bilaterální úrovně některé členské státy nejprve podepsaly s USA memorandum o porozumění. To nemělo samo o sobě poskytovat právní základ pro jakoukoli výměnu údajů. Potvrzovalo připravenost smluvních stran sjednat dohody o informacích o cestujících, o informacích zjištěných v rámci šetření týkajících se známých teroristů nebo osob podezřelých z terorismu, o informacích pro boj proti terorismu a závažné trestné činnosti a o záležitostech týkajících se informací, migrace a hraniční bezpečnosti.

Podle informací, jež Komise zcela nedávno obdržela od členských států, memorandum o porozumění podepsalo s USA osm členských států.

Po podpisu těchto memorand USA a některé členské státy sjednaly dva druhy dohod. Za prvé, dohody o posílení spolupráce v oblasti prevence závažné trestné činnosti a boje s ní: to se týká spolupráce při porovnávání otisků prstů a vzorků DNA. Totožné dohody s USA má čtrnáct členských států.

Za druhé, dohody o výměně informací zjištěných v rámci šetření týkajících se známých teroristů nebo osob podezřelých z terorismu: ty se týkají výměny konkrétních informací o osobách, které jsou podezřelé z terorismu, nebo o známých teroristech, a sice se jedná o jejich plné jméno, datum narození, cestovní pas a státní příslušnost. Takové dohody má deset členských států. Dovolte mi ještě dodat, že žádná z těchto dvoustranných dohod nezahrnuje údaje PNR. Výměna údajů PNR se provádí pouze v rámci dohody EU-USA.

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a zrušením dřívějšího systému pilířů nyní spadají všechny podmínky amerického programu bezvízového styku do pravomoci EU. Komise právě nyní vyhodnocuje, zda by dvouúrovňový přístup dohodnutý v roce 2008 měl být po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost aktualizován. Budu vás o tom samozřejmě průběžně informovat.

Usnesení Parlamentu se také týká spolupráce EU-USA v oblasti jednorázových bezpečnostních kontrol v letectví. To je v pravomoci místopředsedy Kallase, který je komisařem pro dopravu. Vede jednání se správou pro bezpečnost dopravy USA s cílem vyjmout osoby cestující z USA z opětovné kontroly na letištích EU. To by mělo zvýšit efektivitu na letištích EU, aniž by byla ohrožena ochrana. Místopředseda Kallas o těchto otázkách průběžně informuje Výbor pro dopravu a cestovní ruch této sněmovny.

Je důležité zdůraznit, že tato otázka se od PNR ve velké míře liší. Spolupráce v oblasti jednorázových bezpečnostních kontrol v letectví se netýká osobních údajů a netýká se ani zpracovávání informací s ohledem na stíhání osob podezřelých z trestné činnosti nebo terorismu, takže jako takovou ji při jednáních o PNR nenastolujeme.

Závěrem – a omlouvám se, že hovořím poněkud dlouho, ale myslím si, že bylo nutné to vysvětlit – bych ráda podotkla, že Rada, jak řekl úřadující předseda Rady z belgického předsednictví, schválí mandáty k vyjednávání velmi brzy. Jsem odhodlána vás jako vždy průběžně informovat o pokroku dosaženém ve všech fázích jednání. Bylo již rozhodnuto, že jednání povedeme se všemi třemi zeměmi paralelně, ale nemusí být nutně dokončena ve stejnou dobu.

Vím, že tato oblast se ve vaší sněmovně těší zvláštnímu zájmu, a proto vám zůstávám k dispozici pro diskusi nyní nebo kdykoli si to budou přát příslušné výbory a  další poslanci.

  Axel Voss , jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, zítřejší hlasování o jmenné evidenci cestujících by nebylo nutné, kdyby nás, totiž tento Parlament, braly Komise a Rada vážněji a po přijetí rozhodnutí o SWIFT nám lépe podávaly informace o předávání údajů třetím zemím ze strany EU a jejích členských států. Budou-li interinstitucionální vztahy pokračovat tímto způsobem, existuje riziko, že  v oblasti PNR skončíme s USA v psychologicky stejné situaci, jako tomu bylo v případě SWIFT. To nikdo nechce, a také si myslím, že by to bylo velmi nebezpečné. Musíme nicméně stále vyvíjet úsilí, abychom to vyřešili.

Když jsme u toho, mám pocit, že zde chybí jasná koncepce, jaká výměna údajů je nezbytná, abychom mohli předcházet teroru; na základě toho pak můžeme zaujmout postoj. Nejprve SWIFT, poté PNR; pak přišlo memorandum o porozumění s přístupem do databází jednotlivých zemí; poté rámcová dohoda s USA; poté změna našeho vlastního pozměněného předpisu o ochraně údajů; nyní chceme zavést tento program o jednorázových bezpečnostních kontrolách – to vše se mi zdá poněkud nesystematické.

Kromě toho musíme jednou pro vždy vyjasnit nebo určit jaké údaje USA skutečně potřebují pro prevenci teroru, jak tomu můžeme napomoci a jak toho lze dosáhnout. To, co jsme až dosud viděli, je jakási salámová taktika, a to je škodlivé.

Vím, že zde došlo k přerušení v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, ale ještě více je pro nás škodlivé, jestliže nás Rada a Komise o těchto procesech průběžně neinformují.

Žádám proto představitele Rady a Komise o pět věcí. Za prvé, vypracujte prosím citlivou koncepci, která vyčerpávajícím způsobem a definitivně stanoví, co zahrnuje výměna údajů pro účely boje proti terorismu. Žádám vás také, abyste v EU zajistily soudržnost ohledně záležitostí souvisejících s předáváním údajů a nerozdělovaly je na záležitosti jednotlivých zemí a evropské záležitosti. Žádám také, aby pravomoc přijímat rozhodnutí o těchto záležitostech byla stanovena na obecné evropské úrovni a případně s přihlédnutím k tomu, že možná upřednostníme uzavření dohody o PNR s Kanadou a Austrálií. A konečně žádám o urychlení procesu, protože teroristé neustále odhalují, kde je naše bezpečnost nedostatečná – jako tomu bylo zcela nedávno v případě nákladní dopravy.

  Birgit Sippel, jménem skupiny S&D. – (DE) Paní předsedající, v globalizovaném světě podléhá celosvětové organizaci bohužel i terorismus a trestná činnost a proto víme, že musíme mezinárodně spolupracovat a sdílet údaje. S potěšením přijímám slova Komise a Rady o tom, že práva občanů a ochrana údajů jsou pro ně záležitostmi, jimž připisují vysokou prioritu. To však neznamená, že Parlament může usnout na vavřínech, neboť otázky, jako je doba uchovávání údajů, množství údajů, omezení účelu, a také kontrolní opatření a zda je skutečně možné ustanovení o ochraně v oblasti ochrany údajů použít, zůstávají mimořádně důležité. V  této citlivé oblasti nepotřebujeme kontroly naslepo, ale více důvěry.

Podmínky, za kterých se údaje vyměňují, musí proto být také stanoveny na vysoké úrovni, neboť to není pouze záležitost konkrétních dohod s Austrálií a USA; dohody o PNR s námi chtějí uzavřít i některé další země jako Korea a Indie. Také z tohoto důvodu je velmi důležité, abychom v tuto chvíli zavedli zvlášť náročné bezpečnostní normy. Totéž platí pro předávání údajů třetím zemím. Zde opět musíme velmi pečlivě prozkoumat podmínky, které chceme včlenit.

Zároveň při diskusi o údajích PNR musíme vyhlédnout i za tento rámec. Jaký smysl má udržet při jednáních o PNR množství údajů co nejmenší, jestliže USA jako protitah oznámí, že chtějí nejen zavést vstupní poplatek, ale také shromažďovat další údaje od cestujících?

Máme problém i v Evropské unii. Jaký smysl má dohodnout se na co nejnáročnějších normách a pokoušet se omezit množství údajů, jestliže jsou současně uzavírány dvoustranné dohody, aniž bychom cokoli věděli o jejich obsahu a o bezpečnostních normách? Paní Malmströmová řekla, že nejde o údaje PNR, ale že veškeré shromážděné údaje by spíše měly zjevně sloužit k účelům boje proti terorismu a boje proti trestné činnosti. Ráda bych na závěr vyslovila ještě jednu žádost: potřebujeme nejen dobrá ustanovení k jednotlivým opatřením, ale konečně také získat celkový přehled o všech opatřeních a všech údajích, které EU a členské státy předávají. Musíme mít zcela jasno v jednom: nikdy nedosáhneme stoprocentní bezpečnosti, ať přijmeme sebevíc opatření a shromáždíme sebevíc údajů. To je skutečnost, se kterou bychom se měli vyrovnat.

  Sophia in 't Veld, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, chtěla bych poděkovat paní komisařce a paní ministryni za jejich úvodní vystoupení. Velmi vítám velice kooperativní přístup Komise a Rady. Měli jsme v minulosti případy, kdy spolupráce nebyla tak dobrá. Myslím si, že tento příklad ukazuje, že dokáží-li tyto tři hlavní instituce dosáhnout shody, můžeme vystupovat jednotně jménem 500 milionů občanů – a to je velmi silný hlas.

Toto usnesení je předkládáno společně šesti politickými skupinami, což znamená, že tento Parlament vysílá velmi silný politický signál. Chtěla bych poděkovat také všem stínovým zpravodajům z jiných skupin za velmi dobrou spolupráci. Existuje jeden aspekt, o kterém se paní komisařka ani paní ministryně ve svých vystoupeních nezmínily: otázka přiměřenosti a nezbytnosti. Rada i Komise stále tvrdí, že rozsáhlý – nikoli případ od případu – sběr a ukládání údajů PNR jsou nezbytné a přiměřené s ohledem na boj proti terorismu. Jsem ochotna jim věřit, ale toto tvrzení musí být zdůvodněno: potřebujeme důkaz o nezbytnosti, důkaz o přiměřenosti. Proč? Zkouška přiměřenosti není politickou zkouškou, jde o zkoušku právní.

Evropské právní předpisy v oblasti ochrany údajů vyžadují, aby sběr a ukládání údajů byly přiměřené a nezbytné. Není to něco, na čem se můžeme politicky dohodnout; je to něco, co musí být soudně prokázáno. Předloží-li někdo tuto záležitost soudu a ten rozhodne, že dohody jsou propustné, pak budeme vypadat jako idioti. Od Evropského parlamentu nelze požadovat, aby podpořil něco, co může být právně zpochybněno. To je zásadní problém.

Existují některé další aspekty, které vyžadují objasnění. S potěšením jsem přijala zprávu o tom, že Komise zkoumá otázku profilování, ale myslím si, že k tomu potřebujeme podrobnější diskusi. Některé členské státy navrhují doložku o skončení platnosti. Samozřejmě bych to upřímně podpořila; doufám, že Rada rozhodne ji zavést. A konečně, Evropská komise poukazuje na dobré vztahy se třetími zeměmi, ale tyto dohody nelze považovat za nástroje mezinárodní diplomacie. Jsou to nástroje mezinárodní spolupráce pro vynucování práva a na ochranu civilních svobod a právního státu. Musíme je získat ihned, protože nejen vyjednáváme s USA, Kanadou a Austrálií, ale vytváříme také vzor a příklad pro dohody s jinými zeměmi.

  Jan Philipp Albrecht, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, paní Malmströmová, dámy a pánové, my jako Parlament přijmeme zítra společné usnesení, které znovu zdůrazní naše obavy týkající se výměny údajů jmenné evidence cestujících. Proč to učiníme? Protože jsme několik let vznášeli kritické připomínky s pocitem, že jim v probíhajících jednáních není věnována dostatečná pozornost, a jelikož zohlednění této kritiky je pro nás od počátku důležité, abychom této dohodě zajistili alespoň naději na získání souhlasu zde v Parlamentu.

Existují tři hlavní kritizované body, a pan Voss se již o některých zmínil. Především je důležité a nezbytné pochopit, že chceme společný evropský přístup, a ne různá opatření v oblasti výměny údajů s různými ustanoveními o ochraně údajů. Je proto důležité jasně říci, že by v tomto ohledu mělo být nalezeno jednotné řešení se smluvními stranami na evropské úrovni.

Druhým momentem – a ten je ještě důležitější – je to, aby vše bylo podle pravidel a v souladu s právním základem ve smlouvách. Jako Parlament jsme mnohokrát jasně prohlásili, že odmítáme použití údajů jmenné evidence cestujících pro účely profilování a že dlouhé doby uchovávání jsou neslučitelné s ústavním právem. Pro nás to znamená, že proaktivní a zpětné používání údajů jmenné evidence cestujících je skutečně v zásadě vyloučeno. To musí být jasně uvedeno v mandátu a také na jednáních, aby nakonec mohl Parlament udělit souhlas.

  Philip Bradbourn, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, PNR, jak bylo uznáno, je důležitým nástrojem národní bezpečnosti. Je to klíčová složka boje za udržení našeho bezpečí nejen ve vzduchu, ale i na zemi. PNR však musí zůstat pouze nástrojem boje proti terorismu. Nesmí se stát univerzálním povolením pro uchovávání údajů vládami nebo jejich orgány.

Proto musíme důkladně zvážit, komu povolíme k těmto údajům přístup a proč; nejen které zemi, ale kterým orgánům. Jaké výhody nám poplynou z jejich přístupu k údajům? Jak tyto země zaručí ochranu údajů a, což je důležité, jak si můžeme být jisti, že to tak zůstane? Musíme mít také jistotu, že veškerá opatření se třetími zeměmi jsou vzájemná, takže také nám přinesou užitek. PNR je důležitá zbraň, která nám pomůže uchránit se před takovým terorismem, ale není to zbraň jediná: pragmatismus a přiměřenost by měly být klíčem ke každému rozhodnutí, které v této sněmovně přijímáme; u tématu jmenné evidence cestujících tomu není jinak.

  Rui Tavares, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) Vedeme-li tuto rozpravu o dohodě o jmenné evidenci cestujících (PNR), všichni si vzpomeneme, co se přihodilo v případě SWIFT; již to v této rozpravě několikrát zaznělo. Případ SWIFT byl výmluvný. Možná se neshodneme, pokud jde o SWIFT samotný, a jistě jsme v této sněmovně hlasovali rozdílně, ale všichni jsme se shodli na jednom: velice jsme se poučili, co dělat a co nedělat.

Tedy co dělat: zjistili jsme, že Parlament musí vystupovat velmi důrazně na obranu zájmů týkajících se soukromí 500 milionů občanů. Na formulaci usnesení se tentokrát podílí celých šest politických skupin, což znamená, že hlas Parlamentu hodláme použít jednoznačněji a jednotněji.

Víme však také mnohé o tom, co nedělat. To, čemu jsme se naučili, můžeme v této fázi jednání o PNR stále ještě využít. Jde bezpochyby o to, že by Rada měla připravit svůj mandát, který my velmi pečlivě prostudujeme; Komise by měla vést jednání, protože je vyjednavačem; a poslední slovo by měl mít Parlament. Zároveň jsme ale zjistili mnohem více. Parlament by očividně měl být průběžně informován ve všech fázích, ale v tomto důležitém bodě se obracím přímo na Komisi: Komise by mohla přijímat myšlenky Parlamentu i v průběhu tohoto procesu. Vzpomínám si, že například v případě SWIFT přišla myšlenka ustavit dozorčí orgán ve Washingtonu právě ze strany Parlamentu. V průběhu tohoto procesu je Parlament povinen přicházet s mnoha nápady, jež by mohly být zahrnuty do jednání, aniž bychom samozřejmě porušovali pravomoci Komise, ale faktem zůstává, že Parlament bude mít k tomuto jednání de facto a de iure poslední slovo, a zajisté ho využije.

Ještě na jeden aspekt bychom dle mého názoru neměli v průběhu tohoto procesu zapomínat, jak jsme to v některých případech učinili, a sice, že tyto údaje jsou osobními údaji. Znamená to, že máme co do činění s vypůjčenými údaji, které patří příslušníkům veřejnosti, jak říkáme ve svém usnesení, když hovoříme o pojmu informačního sebeurčení. Znamená to, že ve všech momentech tohoto procesu a během používání takových údajů v budoucnu budou muset mít přímý přístup k tomu, co se s jejich údaji provádí.

  Jaroslav Paška, jménem skupiny EFD. – (SK) V současné době dochází k předávání osobních údajů našich občanů do Spojených států podle rozličných dohod. Patří k nim bilaterální dohody a memoranda o porozumění, jež některé členské státy uzavřely s USA, a právě ty vzbuzují vážné obavy o porušování práv evropských občanů na ochranu údajů.

Je proto dobré, že se Evropská komise obrátila na Evropskou radu s požadavkem zahájit jednání mezi EU a USA o vytvoření nové rámcové dohody o předávání a zpracovávání osobních údajů pro účely prevence, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů v rámci policejní a justiční spolupráce ve věcech trestních.

Paní komisařko, při jednáních s našimi americkými přáteli však musíme trvat na tom, aby nová rámcová dohoda byla vyvážená a korektní vůči právům občanů EU v oblasti ochrany jejich osobních údajů. Dále by bylo dobré, kdyby se touto novou dohodou upravily stávající dvoustranné dohody, které jsou nekorektní a jež v mnohém přesahují práva našich občanů na ochranu osobních údajů.

  Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Paní předsedající, Nizozemská strana za svobodu (PVV) velmi podporuje opatření, jež by mohla pomoci v boji proti terorismu, a zejména proti islámskému terorismu. PVV také přikládá velký význam ochraně soukromí nizozemských občanů a zastává názor, že tam, kde se střetávají zájmy, je nutné je pečlivě navzájem porovnat.

Spojené státy mohou mít některé údaje našich cestujících, ale pod třemi podmínkami: první je, že tyto údaje budou používány pouze v boji proti terorismu. Druhou podmínkou je vzájemnost. Americké letecké společnosti musí také zajistit, že tyto údaje budou posílány evropským orgánům, jako je tomu v opačném směru. Tyto údaje by neměly být poskytovány nějaké evropské agentuře, ale spíše orgánům evropského členského státu, který je tranzitním nebo cílovým státem dotyčného letadla.

Třetí podmínkou je, aby předávané údaje nebyly diskriminační povahy. Spojené státy, a tedy i evropské země mohou požadovat veškeré údaje, jež byly poskytnuty cestujícími dobrovolně. Zdůrazňuji slovo „dobrovolně”. Údaje o náboženském vyznání, ideovém přesvědčení, adresa, telefonní číslo, číslo platební karty a údaje uvedené v cestovním pase mohou být poskytnuty, ale moje strana zastává názor, že údaje, které cestujícími nebyly poskytnuty dobrovolně, jako jsou údaje o sexuálním zaměření, etnickém původu nebo postižení, poskytovány být nesmí.

Paní předsedající, chtěl bych také zopakovat, proč jsou tato opatření nezbytná. Udělejme si jasno v tom, že nejsou nezbytná pro boj proti křesťanskému nebo buddhistickému terorismu. Tato opatření jsou bohužel nutná kvůli hrozbě, kterou pro svobodný svět představuje islám. Je na čase, aby to poslanci této sněmovny konečně pochopili.

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE). – (ES) Paní předsedající, svoboda a bezpečnost jsou nezbytnými prvky uplatňování jakékoli stávající demokratické právní struktury, v níž je bezpečnost využívána jako nejcennější nástroj svobody, jímž zajišťuje ochranu.

Předávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) je nezbytnou součástí nadnárodního boje proti terorismu a organizovanému zločinu. Mělo by být založeno na přísném dodržování pravidel EU pro ochranu osobních údajů, jak to stanoví články 7 a 8 Listiny základních svobod a článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie. Z toho důvodu musíme uvítat sdělení Komise o globálním přístupu k předávání údajů PNR třetím zemím a její doporučení, aby Rada poskytla mandát pro zahájení jednání s Austrálií, Kanadou a Spojenými státy v této oblasti, neboť oba nástroje navazují na obavy Parlamentu ohledně bezpečnosti, obrany základních práv a ochrany osobních údajů.

Nutno však poznamenat, že údaje PNR nesmí být používány pro profilování, což je důvod, proč se Komise snažila vysvětlit – podle mého názoru úspěšně – rozdíly mezi výrazy „posouzení rizik” a výše uvedeným profilováním.

Paní komisařka kromě toho uvedla, že prověrky budou prováděny lidskými bytostmi, a ne automaticky. Dobrá, uvidíme, co se bude dít.

Paní předsedající, potřebujeme jednu obecnou právně závaznou dohodu na ochranu osobních údajů. Tato dohoda na nejvyšší úrovni musí být prováděna odvětvovými dohodami, aby bylo možné bojovat proti teroru a organizovanému zločinu.

Pokud jde o nutnost, paní předsedající, ta je očividná. Pokud jde o přiměřenost, to musí být každopádně požadavek, z něhož nelze ustoupit.

  Juan Fernando López Aguilar (S&D). – (ES) Paní předsedající, chtěl bych se připojit k těm v Parlamentu, kdo podpořili užitečnost a včasnost doporučení ohledně sjednání rámcové dohody o předávání údajů a o ochraně osobních údajů mezi Spojenými státy a Evropskou unií, které Komise předala Radě. Rád bych také vyjádřil svou podporu pro smířlivý přístup, tak aby tato rámcová dohoda pokrývala nejen všechny budoucí dohody o předávání údajů mezi Evropskou unií a Spojenými státy, ale také dvoustranné dohody uzavřené mezi Spojenými státy a jednotlivými členskými státy v rámci justiční a policejní spolupráce.

Za druhé bych se chtěl připojit k těm v Parlamentu, kteří se s politováním a zavržením vyjádřili k opatřením přijatým ze strany orgánů Spojených států s cílem prostřednictvím elektronického systému povolování cest zavést správní poplatky v rámci Aktu na podporu cestování, což zvýší náklady na cestování a v důsledku omezí pohyb osob.

Prakticky se to rovná dani a opětovnému zavedení víz, k čemuž můžeme přičíst vyloučení Rumunska, Polska, Bulharska a Kypru z bezvízového styku, a znamená to tedy dvoustupňový systém a dvojí přístup vůči členským státům. Vyzýváme proto Komisi, aby v rámci svých priorit vyjádřila odmítavý postoj k těmto opatřením a aby také zvážila možnost recipročního postupu.

Za třetí bych však chtěl říci, že význam jmenné evidence cestujících a právní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy spočívá právě v tom, že musí propojit ochranu údajů s jejich výměnou, a tudíž zaručit zásady obsažené v usneseních Parlamentu a tudíž i v usnesení, které přijmeme zítra: potřebu posilovat zásadu přiměřenosti a zásadu nezbytnosti, minimalizaci nepotřebných údajů a samozřejmě omezení účelu. Tyto zásady zaručují existenci rovnováhy mezi svobodou a bezpečností, protože svoboda je jedním ze závazků Parlamentu. Bezpečnost je však nyní jedním z cílů Evropské unie, jak paní komisařka sama uznala.

Proto vás vyzýváme k začlenění tohoto závazku na posílení záruky soukromí a základních lidských práv do budoucích opatření bezpečnosti ve vzduchu, do ochrany jmenné evidence cestujících, do přezkumu bezpečnostních kontrol a do stávající rozpravy o zavedení bezpečnostních skenerů na letištích.

  Judith Sargentini (Verts/ALE). – (NL) Pane předsedající, jsme si dobře vědomi, že vždy poněkud zaostáváme za společností. Události se dějí, a politika a legislativa je následují. Stávající úprava nyní zahrnuje požadavky v oblasti občanských práv, které musí být dohodou o jmenné evidenci cestujících (PNR) dodržovány, což je velmi rozumné, zároveň je to však dokladem toho, že i nadále zaostáváme za vývojem. Ilustrovala to i předchozí rozprava k rámcové dohodě o ochraně údajů.

Neobávám se toho, že tento seznam, který vypadá dobře, nyní existuje a je používán; má obava souvisí se zachováním různých dvoustranných dohod mezi členskými státy a jinými zeměmi. Mám proto otázku pro paní Turtelboomovou z Rady, a sice, zda může zaručit, že platnost těchto dohod definitivně skončí? Chtěl bych vyjednavačům poradit, aby si s sebou vzali Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod v knižním vydání a před zahájením jednání si ji položili na stůl před sebe, aby do ní mohli pravidelně nahlížet.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL). – (FR) Paní předsedající, opět nás žádají o dohodu, která se bude týkat ochrany údajů evropských občanů v případě, že jsou předávány Spojeným státům, a jež se rovněž použije pro Kanadu a Austrálii. V této sněmovně cítíme všichni velkou zodpovědnost vůči bezpečnosti našich spoluobčanů. V této rozpravě o to nejde.

Ano, naši spoluobčané mají právo na bezpečnost, ale mají na ni právo ve všech oblastech, včetně právní jistoty. Víme, že zejména ve jménu boje proti terorismu jsou porušovány mnohé záruky, na které mají všichni občané právo, a že kvantitě je až příliš často dávána přednost před kvalitou.

Chtěla bych poblahopřát naší zpravodajce k práci, kterou odvedla a jež se ubírá správným směrem, zejména ve svém důrazu na otázky nezbytnosti a přiměřenosti. Ráda bych to doplnila o otázku vzájemnosti. V otázce lidských práv nejsou Spojené státy ani zdaleka vzorem a víme, že evropští občané tam nemají stejnou úroveň ochrany jako v Evropě a že vůči některým z nich je pravidelně uplatňováno něco, co bych nazvala administrativním obtěžováním, a to – co je horší – na základě podezření, že jsou teroristy. Co to znamená? A co je ještě horší, co se stane s těmito zárukami, jsou-li tyto údaje předávány třetím zemím, zejména pro účely prevence?

Víme, že 80 % těchto údajů již přišlo do Spojených států. Prohlášení, která jsem před chvílí vyslechla, nejsou bohužel ani zdaleka přesvědčivá.

  Monika Flašíková Beňová (S&D). – (SK) Evropská strategie poskytování osobních údajů o cestujících je důležitým krokem k harmonizaci právních předpisů v této oblasti. Potřebu konzistence vyvolává více souběžných legislativních iniciativ. Nutno však říci, že tato strategie má několik nedostatků, a to zejména v oblasti ochrany osobních údajů, jak zde již vícekrát zaznělo.

Dokument Komise zveřejněný nedávno v září kritizoval i evropský inspektor pro ochranu údajů. Souhlasím s jeho kritikou v části, která se týká míry nezbytnosti a oprávněnosti požadování určitého typu údajů. Možnost využívat údaje ke tvorbě profilů a k odhadování rizika je podle mne nutné výrazně omezit.

Toto zacházení s údaji je třeba podložit lépe, než je tomu ve stávajícím znění textu, a zároveň musíme přesněji uvést, jak zabráníme zneužití údajů.

Uvedu nyní několik příkladů z jiných dohod, včetně dohody mezi EU a USA o poskytování údajů o cestujících americkému ministerstvu vnitřní bezpečnosti. Dohoda obsahuje kontroverzní porovnávání těchto údajů s údaji z databází o imigrantech. Nevím, ale podle mého názoru tato podmínka neodpovídá záměru dohody bojovat proti terorismu a závažné trestné činnosti.

Bude tedy nezbytné, abychom se těchto kontroverzních chyb ve formulaci dohod v budoucnu vyvarovali, a věřím, že se to Komisi podaří, jelikož současný materiál rozhodně nemůžeme považovat za dostačující, zejména v oblasti ochrany osobních údajů.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, paní ministryně, paní komisařko, dámy a pánové, soudě podle závažných slov, které zde doposud zazněly z úst mých kolegů, není pochyb, že potřeba dosáhnout patřičně rychlého porozumění ohledně znění této rámcové dohody o jmenné evidenci cestujících je pro Parlament velmi podnětná.

Vyjdeme-li z předpokladu, že v současné době neplatí žádný ucelený legislativní rámec – což je v zásadním rozporu s reálnou či subjektivně vnímanou potřebou bojovat proti terorismu pomocí agresivních a rázných opatření, která nahlodávají soukromí a bezpečnost – dojde člověk nutně k závěru, že opatření k zajištění bezpečnosti lze efektivně realizovat prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Před nějakou dobou při schvalování dohody SWIFT jsme v Parlamentu byli svědky toho, že musíme mít na paměti mandát Rady k vyjednávání, ale zároveň nezapomínat na významný přínos Parlamentu, jejž bude moci nabídnout i v situaci, kdy prostřednictvím rámcové dohody bude možné řešit boj proti nelegálnímu přistěhovalectví.

  Petru Constantin Luhan (PPE). – (RO) V době velké mobility nemůžeme bez efektivní výměny údajů zajistit bezpečnost. Je naší povinností chránit naše občany před teroristickými útoky a organizovaným zločinem. Je však nutné nalézt rovnováhu mezi bezpečností a soukromím. Evropský parlament ve svém usnesení zdůrazňuje, že údaje PNR nesmí být využity k profilování, což jsem uvítal. Domnívám se, že partnerství mezi USA, Kanadou a Austrálií na jedné straně a Evropskou unií na straně druhé může poskytnout ideální řešení boje proti terorismu a organizovanému zločinu.

Myslím si, že obě strany především musí najít společný základ pro pochopení, co dosažení tohoto cíle obnáší. Musíme si uvědomit, že Evropané díky své mentalitě přikládají mimořádný význam respektování svého soukromí. EU k tomu nemůže dát souhlas, dokud nebudou vyjasněny všechny podrobnosti týkající se bezpečnosti údajů předávaných mezi stranami.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Navrhovaná strategie znamená pokrok z hlediska přístupu k budoucím dohodám v této oblasti. Je důležité nastolit rovnováhu mezi ochranou soukromí a základními právy a potřebou bojovat proti terorismu. Bude-li tato strategie uplatňována způsobem, jak je prezentována, poskytne pevné, vymahatelné záruky dodržování práv, jež mají evropští občané v Evropské unii. Jak nás ujistila paní komisařka Malmströmová, profilování pomocí automatického zpracování poskytnutých údajů nebude možné. Doufáme, že tomu tak bude, protože to byla spolu s dobou uchovávání údajů jedna z našich obav.

Ačkoli se nejedná o osobní údaje, v podstatě se domnívám, že je to koneckonců záležitost práva občanů na soukromí. Z tohoto důvodu musí být zajištěn i postup pro správní nebo soudní nápravu občanům poškozeným zneužitím poskytnutých údajů. Předávání údajů PNR třetím zemím musí být prováděno podle jednotlivých případů a pouze s výslovným souhlasem Evropské unie.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, způsob, jakým Komise předložila k diskusi svůj globální přístup k předávání údajů jmenné evidence cestujících třetím zemím, je třeba uvítat, zejména předtím, než budou zahájena jednání s třetími zeměmi. Ukazuje to, že se poučila z minulých postupů. Jak bylo již mnohokrát řečeno v souvislosti s ACTA a SWIFT, i já zde mám velké obavy ohledně norem pro ochranu údajů. V tomto případě však jde především o zacházení s údaji, s jejichž pomocí orgány například hodlají odhalovat případné spolupachatele podezřelých osob. Na první pohled je to něco velice prospěšného, ale při bližším zkoumání jde o velmi závažný předpoklad, jímž vystavíme evropské občany trvalému podezření na základě skrovných náhodných indicií. Skutečně bychom poskytovali jména a údaje pro tento účel?

  Andrew Henry William Brons (NI). – Paní předsedající, nejsem samozřejmě zastáncem toho, aby si Evropská unie vůbec přisvojovala právo na uzavírání smluv. Pokusím se však o objektivní pohled na zásady, jimiž se smlouvy o PNR řídí. Uplatněný přístup pro zvážení dvou někdy si odporujících potřeb soukromí a bezpečnosti je v zásadě správný. Lidé mají právo na zachování důvěrné povahy podrobností o jejich životě, avšak orgány mají nejen právo, ale povinnost ochraňovat životy občanů. Obě tyto potřeby by bylo možné souběžně uspokojit jen v případě, že by teroristé a pachatelé závažných trestných činů chodili v černých kloboucích a zlověstně se tvářili.

Unie však dovolí, aby se dosažení správné rovnováhy postavily do cesty její vlastní ideologické zábrany. Dokážu pochopit její odmítavý postoj ke zbytečnému odhalování informací o původu nebo názorech lidí. Tam, kde s terorismem nesouvisejí nebo k němu dokonce nemají přímý vztah, jsou tyto zábrany správné. Avšak v době, ve které určitá složka obyvatelstva je v nepřiměřené míře zapojena do terorismu – a tato složka by se mohla měnit – , nevidím žádné námitky proti profilování těchto obyvatel.

  Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, teroristická hrozba stále existuje a musíme se s ní vyrovnat. Máme k tomu mnoho nástrojů, ale klíčové v tomto ohledu jsou výměna a sdílení informací. Máme dohody o PNR. Viděla jsem již pádné důkazy toho, že jmenná evidence cestujících je nezbytná pro rozpoznávání a prevenci teroristických útoků. Chceme zajistit, aby tyto důkazy byly poskytnuty Evropskému parlamentu s konkrétními příklady jak z těchto tří zemí, o kterých diskutujeme, tak z následné evidence jmen cestujících v EU. Je to nezbytné, abyste to mohli řádně zvážit a projednat se svými voliči.

Jmennou evidenci cestujících bychom si vyměňovat měli, ale nemělo by se to dít bez pravidel. Potřebujeme příslušné informace, abychom si mohli učinit jasný obrázek a stanovit jasná pravidla. Musíme určit zaměření, stanovit dobu uchovávání údajů, zaručit vysokou úroveň ochrany údajů a jednotlivcům poskytnout možnost odškodnění. Potřebujeme jasná pravidla pro předávání třetím zemím a musíme zachovat přiměřenost. To vše je ve sdělení Komise obsaženo a jsem velmi ráda, že vaše vystoupení se v mnohém ubírají stejným směrem, přestože v podrobnostech se mohou rozcházet.

Právě tyto otázky bude nutné projednat s našimi třemi partnery; bude to obtížné, ale z naší strany ambiciózní. Mým cílem je učinit to společně s Radou a s ostatními třemi orgány EU tak, aby mohly vystupovat jednotně a být srozumitelným partnerem.

Od počátku jsem se snažila zapojit Parlament a vést s ním, jeho příslušnými výbory, zpravodaji, stínovými zpravodaji, koordinátory atd. otevřený a transparentní dialog, a budu v tom pokračovat. Zavazuji se, že ve všech fázích jednání, jakmile tato jednání budou zahájena, vás budu průběžně, v plném rozsahu a neprodleně informovat. Ačkoli jednání povede Komise, jsem ochotna s vámi diskutovat, poskytovat vám informace a v tomto ohledu udržovat dobrou spolupráci.

PŘEDSEDAJÍCÍ: EDWARD McMILLAN-SCOTT
Místopředseda

  Annemie Turtelboom, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Pane předsedající, každopádně bych chtěla nejprve říci, že jako ministryně vnitra vím, že se nám podařilo zabránit případným útokům často jen díky výměně a vyhodnocení informací. A samozřejmě právě z tohoto důvodu má tato rozprava a uzavření seriózní dohody o jmenné evidenci cestujících takový význam.

Vím, že jakmile bude mandát Radou schválen, octne se Komise před velmi obtížným úkolem; bude muset zahájit skutečná jednání a nalézt rovnováhu mezi tím, co zde chce každý – tedy ohledně čeho zde panuje všeobecná shoda – a sice, mezi ochranou osobních údajů na jedné straně, a na straně druhé zvučným tenorem, který tuto sněmovnu rozeznívá slovy: tyto údaje PNR potřebujeme, potřebujeme častou informovanost, například právě proto, abychom byli chráněni před teroristickými útoky.

Jsem však potěšena, že Evropský parlament, Rada a Komise jsou naladěny na stejnou vlnovou délku a ve skrytu své duše chovají stejnou rovnováhu: rovnováhu mezi ochranou údajů a bezpečností, za kterou všichni neseme odpovědnost. Myslím si, že jsme nyní dospěli do bodu, ve kterém můžeme mandáty schválit. Poté nastane obtížná práce skutečných jednání; musíme zajistit, abychom se příliš neodchýlili od svého mandátu a abychom i nadále sami tuto rovnováhu určovali.

Chtěla bych se vyjádřit k některým konkrétním otázkám, jako je poznámka týkající se doložky o ukončení platnosti. Je ovšem důležité poukázat na to, že tento mandát má sedmiletou platnost, že po čtyřech letech bude vyhodnocen a že kdyby mělo být dosaženo dohody a tato dohoda zde také byla schválena, prodloužení je možné jen po rozpravě zde v Parlamentu; což je, myslím, logické. Není to skutečná doložka o ukončení platnosti, ale velmi silně ji to připomíná, pokud jde o konečnou lhůtu a přezkum po čtyřech letech.

Kromě toho závěry Rady oprávněně konstatují, že články 7 a 8 Listiny základních svobod Evropské unie stanoví vysokou prioritu – na toto téma již fakticky zazněly připomínky – a musíme je i nadále garantovat. Pro nás všechny je samozřejmě důležité – a to je v mandátu také obsaženo –, aby byl ustaven nezávislý orgán, u kterého si jednotlivci budou moci stěžovat, pokud zjistí, že jejich údaje byly použity neoprávněně nebo pro jiné účely.

A konečně – a to bude velmi obtížný prvek – otázka profilování, a samozřejmě všichni chceme posouzení rizik. Posouzení rizik může koneckonců probíhat na základě shromážděných údajů, aby bylo umožněno přijetí správných rozhodnutí. Na druhé straně je zcela nezbytné zabránit stigmatizaci určitých etnických skupin, přestože se o to jedna skupina možná zasazuje. Domnívám se, že chceme naprosto zamezit etnické stigmatizaci. Věřím, že i to patří k základním právům, která máme všichni jako evropští občané zaručena, a především z pozice úřadující předsedkyně Rady chci zajistit, že se do takové situace nedostaneme.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek 11. listopadu 2010, ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Cílem Parlamentu je upevnit postupy pro předávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) třetím zemím. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat ochraně osobních údajů cestujících. Orgány činné v trestním řízení mohou používat údaje poskytnuté cestujícími při vyšetřování spáchané trestné činnosti a při posuzování rizik. Parlament proto v usnesení zdůrazňuje, že je třeba chránit právo osob na přístup k informacím a jejich právo na soukromí. Parlament dále chce, aby předávání údajů splňovalo evropské normy pro ochranu údajů. Je velmi důležité zavést vymahatelné normy pro ochranu osobních údajů, které by zaručily ochranu základních lidských práv a svobod. Za dodržování těchto norem musí zodpovídat nezávislé vládní instituce na obou březích Atlantiku. Parlament souhlasí s doporučením Komise zahájit jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o ochraně osobních údajů při jejich předávání a zpracování pro účely prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestné činnosti včetně terorismu. Aby se zajistila účinná spolupráce mezi institucemi, měla by Komise v každé fázi jednání o ochraně osobních údajů poskytovat Parlamentu aktuální informace.

  Ágnes Hankiss (PPE) , písemně. – (HU) Je EU opravdu schopna přijímat zpravodajské údaje přicházející ze Spojených států? Návrh usnesení o jmenné evidenci cestujících (PNR) je vítán, neboť se snaží prosadit dohodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií založenou na rovnováze mezi bezpečností a ochranou údajů. Jeden prvek však považuji za nepřiměřený. Souhlasím s důrazem paní Redingové na kulturu vzájemnosti, a v souvislosti s tím bych chtěla vznést otázku: zda skutečně považujeme za důležité, aby výměna údajů byla vzájemná – to jest, že bychom měli nejen poskytovat, ale také dostávat od Spojených států informace potřebné pro prevenci terorismu –, nestačí jednoduše předložit USA seznam svých přání, ale musíme fakticky vytvořit nebo jmenovat orgán EU, který bude odpovědný za příjem a zpracování zpravodajských údajů získaných od USA a zároveň zaručí jednotný přístup členských států k těmto informacím. Tento problém již vystoupil do popředí v souvislosti s dohodou SWIFT, jíž bylo zakotveno předávání údajů o bankovních transakcích, od té doby však nebyl vyřešen. Bylo by vhodné, kdyby usnesení také na tento úkol důrazně upozornilo.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) V posledních letech bylo ve jménu boje proti teroru omezováno stále více základních práv. Tato logika je ovšem pochybná. Zatímco cestující jsou prohledáváni téměř až na spodní prádlo a není jim povoleno převážet v zavazadlech pilníčky na nehty nebo deodorant, prohlídky přepravovaného zboží jsou často ponechány na samotných odesilatelích. Jestliže se to v budoucnu změní, musí být zachována rovnováha mezi svobodou a bezpečností, protože v případě prohlídek cestujících byla již ztracena, a tak s ustupující hysterií kolem terorismu se zmírňují i požadavky.

Stejně sporná je otázka, zda musí FBI v případě cestování do USA znát něčí jméno, adresu, adresu elektronické pošty, číslo platební karty a číslo zavazadla a zda jí musí být dovoleno uchovávat tyto údaje až po dobu 15 let. Pokud někdo v budoucnu vzbudí lehké podezření například ve Spojeném království – ne kvůli náboženské příslušnosti, která je prokázaně spojena s terorismem –, ale je podezřelý, protože letí na poslední chvíli, možná bez zavazadel a platí v hotovosti, pak by u předání údajů jmenné evidence cestujících, a nejen do USA, mělo být přinejmenším zaručeno obecné právo si stěžovat a podat žalobu a údaje by prostě neměly být uchovávány navěky. Údaje samozřejmě smějí být uchovávány pouze pro konkrétní účel. Jsou-li porušována základní práva, aby byl vyvolán pocit bezpečnosti, musí být míra porušení co nejmenší a práva postižených osob musí být obnovena.

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Komise předložila řadu návrhů, které se týkají výměny údajů jmenné evidence cestujících (PNR) se třetími zeměmi a zahájení jednání o dohodách s Austrálií, Kanadou a USA. Stanovení obecných zásad ohledně PNR je jedním z nástrojů pro prevenci nadnárodní trestné činnosti a terorismu. Vzbuzuje však obavy ohledně ochrany občanských svobod a základních práv. Údaje v databázi PNR jsou poskytovány cestujícími při rezervaci a odbavování a příslušným orgánům umožňují vyšetřovat trestné činy spáchané v minulosti, předcházet nové trestné činnosti a provádět analýzu rizik. Tento bezpečnostní nástroj je nyní využíván třetími zeměmi, což vyvolává potřebu právního zajištění bezpečnosti těchto údajů. Tyto návrhy se zaměřují zejména na druhy přenosu údajů PNR, na normy pro sledování správného provádění dohody o PNR a na otázku vzájemnosti. Parlament podporuje doporučení Komise a stanovisko evropského inspektora pro ochranu údajů a zároveň zdůrazňuje, že nesmí být narušeno soukromí cestujících a že tyto údaje by měly být používány výhradně pro zamýšlené účely.

  Georgios Toussas (GUE/NGL), písemně. – (EL) Společný návrh usnesení znovu dokazuje, že Evropský parlament stejně jako všechny evropské orgány představuje vážné nebezpečí pro základní svobody a demokratická práva. Usnesení využívá záminku terorismu a „potřebu protiteroristické spolupráce” mezi EU a Spojenými státy k ospravedlnění toho, že jsou uchovávány obecné záznamy o všech osobách cestujících z EU do Spojených států, Kanady a Austrálie. Plané řečnění o takzvaných zárukách ochrany osobních údajů slouží Evropskému parlamentu jako výmluva pro schválení podpisu dohody mezi EU a Spojenými státy o evidenci cestujících, kterou až dosud pokrytecky označoval za nepřijatelnou. V tomto společném návrhu usnesení političtí mluvčí kapitálu v těsném sepětí s oportunisty urážlivě klamou veřejnost slovy o dohodě, která bude zdánlivě obsahovat záruky ochrany osobních údajů. Žádná dohoda a žádná záruka nemohou zabezpečit ochranu osobních údajů poté, co byly předány a jsou odkázány na milost tajných služeb a represivních mechanismů Spojených států a dalších zemí. Řecká komunistická strana hlasovala proti tomuto nepřijatelnému usnesení a vyzývá veřejnost, aby vystupňovala svůj boj proti EU a její protilidové a utlačovatelské politice, která omezuje sociální, demokratická a základní lidská práva.

  Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Jednou z největších hrozeb, jimž svět v posledních letech čelil, je asymetrická válka proti terorismu, spolu s hrozbami vyplývajícími z růstu mezinárodního organizovaného zločinu. Vytvořit spolehlivý ochranný deštník proti tomuto riziku není možné, pokud Evropa a USA nebudou za tímto účelem spolupracovat. Jedním z rozhodujících aspektů této spolupráce je výměna informací, a z tohoto důvodu je PNR zcela nezbytným prvkem společné bezpečnosti.  Nesmíme však zapomínat na to, že její účinnost závisí na bezvýhradné vzájemnosti výměny údajů s USA. Doufám také, že sjednání této dohody urychlí ratifikaci dohod mezi USA a Evropskou unií o programu bezvízového styku, což umožní zrušit vízovou povinnost s USA, mimo jiné pro polské občany.