Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2078(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0314/2010

Předložené texty :

A7-0314/2010

Rozpravy :

PV 22/11/2010 - 13
CRE 22/11/2010 - 13

Hlasování :

PV 23/11/2010 - 6.16
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0418

Rozpravy
Pondělí 22. listopadu 2010 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

13. Výroční zpráva ECB za rok 2009 – Poslední vývoj v oblasti mezinárodních směnných kurzů (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předseda. – Dalším bodem je společná rozprava na následující témata:

– zpráva pana Balze o výroční zprávě ECB za rok 2009 (2010/2078(INI)) (A7-0314/2010), kterou předkládá jménem Hospodářského a měnového výboru, a

– prohlášení Komise o posledním vývoji v oblasti mezinárodních směnných kurzů (2010/2914(RSP)).

 
  
MPphoto
 

  Burkhard Balz, zpravodaj.(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, právě jsme byli požádáni, abychom se všichni trochu ztišili. Možná by někteří kolegové mohli této prosbě vyhovět.

Dámy a pánové, moje dnešní zpráva se v zásadě zabývá fungováním Evropské centrální banky v roce 2009 – tedy v období, kdy byla ekonomická, finanční a stále častěji také politická opatření přijímána zejména s ohledem na hospodářskou krizi. Krize, která byla zpočátku krizí ryze finanční, se rozšířila a ve druhé vlně zasáhla také celou reálnou ekonomiku. Hospodářská aktivita na celosvětové úrovni ochabla a klesající daňové příjmy a v důsledku krize rostoucí výdaje na sociální zabezpečení zároveň vedly k prohloubení schodků veřejných financí. K míře zadlužení přispěla i další opatření na podporu hospodářství. V důsledku tohoto zvýšení schodků schválily vlády v celé Evropské unii rozsáhlé úsporné balíčky. Tyto balíčky byly podle mého názoru nezbytné a v některých případech měly dokonce přijít dříve. Omezily však akceschopnost vlád.

Přestože v druhé polovině roku 2009 začalo docházet k hospodářskému zotavení, hrozilo tehdy, že finanční a hospodářská krize přejde v roce 2010 ve třetí vlně v krizi veřejného dluhu. Podle mého názoru toto nebezpečí nebylo dosud zažehnáno. V nedávných dnech nám situace v Irsku až příliš jasně připomněla, že problém předluženosti v členských státech nebyl v žádném případě vyřešen, a proto také souhlasím s předsedou Van Rompuyem, že krach eura nepřipadá v úvahu. Nicméně to je současná situace. Má zpráva se však zabývá rokem 2009, o němž můžeme říci, že ECB zareagovala na tyto výzvy přiměřeně – vlastně dokonce správně. Ukázalo se, že její opatření jsou široce úspěšná a zachránila řadu finančních institucí před pádem. Nicméně likvidita finančních institucí se ne vždy plně odrazila v reálné ekonomice a výsledkem bylo, že potenciál těchto opatření pro hospodářské zotavení nemohl být plně využit.

Vzhledem k tomu, že tato opatření zahrnovala mimořádné kroky, je nyní nezbytné, aby rušení těchto opatření bylo uvážlivé a pečlivě naplánované. Problémy v Řecku a v jiných zemích eurozóny mohou mít částečně původ v zemích samotných, ale zároveň vynesly na světlo zásadní problémy, které existovaly uvnitř hospodářské a měnové unie. Zásady Paktu o stabilitě a růstu nebyly dodržovány. Nyní zažíváme důsledky, a to včetně toho, co se děje v Irsku. S tímto porušováním pravidel je nutno nyní skoncovat a zabránit novému porušování. Pakt o stabilitě a růstu je třeba posílit a hospodářská a měnová unie musí být ve větší rovnováze.

Nedostatečná koordinace hospodářských politik v rámci měnové unie umožnila v minulosti vytvoření značné hospodářské nerovnováhy mezi jednotlivými zeměmi eurozóny a eurozóna byla ponechána bez předem definovaného systému krizového řešení. Má-li eurozóna zabránit nové krizi, bude muset tuto nerovnováhu vyřešit. Nicméně proces strukturálních reforem spojený s přezkoumáním regulačního rámce finanční politiky může nakonec eurozónu posílit. Významným aspektem nové správy ekonomických záležitostí bude také otázka nezávislosti Evropské centrální banky, zejména pokud jde o nedávno zřízenou Evropskou radu pro systémová rizika. Proto bude Evropský parlament i nadále plnit svou povinnost a velmi důsledně kontrolovat fungování ECB.

Jsem plně přesvědčen, že Evropská unie a eurozóna najdou z této krize východisko, a mohly by z ní vyjít dokonce silnější než kdy předtím. V příštích měsících se však musíme z toho, co se stalo, náležitě poučit. To je nemalý úkol, ale ve své dosavadní historii Evropská unie neustále dokazuje, že se nejlépe vyvíjí, když musí zdolávat náročné úkoly. Tato krize proto představuje příležitost, kterou bychom měli využít.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem stínovým zpravodajům z ostatních skupin za jejich velmi příjemnou a konstruktivní spolupráci na této zprávě. Není to něco, co je možno považovat za samozřejmost, ale v tomto případě je na místě zvláštní důraz.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Claude Trichet, prezident Evropské centrální banky.(FR) Pane předsedo, pane Balzi, dámy a pánové, mám tu čest předložit vám výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2009, jak stanoví Smlouva. Loni v březnu jsem k vám hovořil na téma předchozí výroční zprávy kvůli tomu, že harmonogram poněkud narušily volby do Evropského parlamentu. Letos se tedy obracím k Evropskému parlamentu podruhé.

Především mi dovolte, abych vyjádřil radost z toho, že Evropský parlament ve svém návrhu usnesení opět podpořil pravidelná slyšení před Hospodářským a měnovým výborem a obecněji udržování úzkých vztahů s Evropskou centrální bankou. Těší mne to tím více, že Evropský parlamentu letos velmi přesvědčivě prokázal, že má vůli a schopnost prosadit hlavní evropský zájem, zejména pokud jde o balíček finančního dohledu.

prezident Evropské centrální banky. (DE) Na začátku bych vás chtěl seznámit se stručným přehledem opatření měnové politiky přijatých Evropskou centrální bankou během finanční a hospodářské krize. Kromě období krize bych se rád ohlédl zpátky za prvními dvanácti lety působení ECB. V závěru bych se chtěl zaměřit na nejnaléhavější úkoly, které nás čekají v roce 2011.

prezident Evropské centrální banky Pane předsedo, dovolte, abych se nejprve zmínil o tom, jaká opatření byla přijata během krize.

Rok 2009 byl pro měnovou politiku ECB nejtěžším rokem. Začal prudkým celosvětovým hospodářským propadem, kterému předcházelo vypuknutí finanční krize na podzim roku 2008. V tomto prostředí utlumených inflačních tlaků jsme i nadále uplatňovali svou politiku snižování klíčových sazeb. Celkem jsme během pouhých sedmi měsíců – od října 2008 do května 2009 – snížili svou hlavní refinanční sazbu o 325 bazických bodů. Naše hlavní refinanční sazba tak poklesla na 1 %.

Ve snaze zajistit, aby tyto nanejvýš příznivé finanční podmínky přinesly užitek domácnostem a podnikům v eurozóně, jsme v roce 2009 i nadále – a to v ještě větší míře – poskytovali zvýšenou podporu úvěrování bank eurozóny. Reagovali jsme tak na nefunkční finanční trhy, které oslabily schopnost měnové politiky ovlivnit perspektivu cenové stability pouhým rozhodováním o výši úrokové sazby. Mezi těmito nestandardními opatřeními, jak jsme si zvykli je nazývat, je tím nejdůležitějším poskytnutí likvidity s plným přidělením prostřednictvím našich refinančních operací bankám eurozóny proti dobré záruce, a to při hlavní refinanční sazbě platné v té době pro některé termíny splatnosti značně přesahující týdenní operace. V roce 2009 jsme také prodloužili splatnost naší dlouhodobější refinanční operace na jeden rok. Tato rozhodnutí měla samozřejmě mimořádný význam.

Jak bylo správně zdůrazněno ve vašem návrhu usnesení o výroční zprávě ECB, tato zvýšená podpora úvěrování úspěšně zabránila tomu, k čemu by došlo, pokud by se objevila další dysfunkční napětí – a to propadu nebo mnohem hlubší recesi. Dovolte, abych zdůraznil, že celý náš postup byl plně v souladu s naším mandátem udržet ve střednědobém horizontu cenovou stabilitu v eurozóně jako celku. To, že jsme dokázali svůj mandát věrohodně plnit, se odráží v příznivém inflačním výhledu a dobře ukotvených inflačních očekáváních v eurozóně.

Po určitém zlepšení podmínek na finančních trzích v průběhu roku 2009 znovu vypuklo napětí na trzích v celé řadě segmentů na trhu s dluhopisy eurozóny. Vzhledem k tomu, že hladké fungování trhu s dluhopisy je nezbytné pro přenos klíčových úrokových sazeb ECB, rozhodli jsme se do trhů s dluhovými cennými papíry eurozóny zasáhnout, a pomoci tak obnovit běžnější přenos měnové politiky do ekonomiky. Za tímto účelem jsme zavedli náš program pro trhy s cennými papíry. Abychom se ujistili, že tento program neovlivní náš vztah k měnové politice, stahujeme zpátky veškeré investované prostředky.

Shrnu-li to, dovolte mi zdůraznit, že všechna nestandardní opatření, která jsme přijali v období náhlého finanční tísně, mají dočasný charakter a byla navržena s tím, že se počítá s jejich ukončením. Některá nestandardní opatření zahájená v roce 2009 a začátkem roku 2010 byla již ukončena, neboť se zlepšily podmínky na některých finančních trzích a bere se v úvahu i pokračující oživení ekonomiky eurozóny.

Dovolte, abych se s vámi na chvíli podělil o některé myšlenky z dosavadní bilance eura. Zásadní jsou podle mého názoru tři body.

Za prvé, ECB splnila to, co se od ní v souladu s jejím mandátem stanoveným Smlouvou očekávalo, tedy udržení cenové stability. A skutečně, průměrná inflace v eurozóně za posledních téměř 12 let činí 1,97 %. To plně odráží naši definici cenové stability, tedy náš cíl udržet roční míru inflace v eurozóně pod 2 % a ve střednědobém horizontu okolo 2 %. V tomto smyslu systém eura fungoval v posledních 12 letech jako pevný základ stability a důvěry a stejně působil v nedávné době i přes náročné podmínky vytvořené globální finanční krizí.

Za druhé – a to se příznivě odráží na důvěryhodnosti měnové politiky ECB – inflační očekávání, jak už jsem řekl, zůstala pevně ukotvena na úrovni odpovídající cenové stabilitě.

Za třetí, tento úspěch je dle našeho přesvědčení založen na úplné nezávislosti ECB na politickém vlivu, na jejím hlavním úkolu udržet cenovou stabilitu a na její transparentní komunikaci, zejména pokud jde o definici cenové stability. Měnová strategie ECB využívající dva pilíře umožňuje zaměřit její činnost, která se opírá o pevný analytický rámec, do budoucna a na střednědobý horizont. Tento rámec zahrnuje podrobnou analýzu měnového vývoje a vývoje v oblasti úvěrů s přihlédnutím k peněžnímu charakteru inflace ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.

Domníváme se, že tento komplexní přístup umožňuje kvalifikované a soudržné rozhodování a zároveň je stabilizujícím faktorem přesahujícím krátkodobé výkyvy.

Pokud jde o vnější rozměr eura, dovolte mi jen podotknout, že naše měna se etablovala na mezinárodní úrovni. V roce 2009 tvořilo euro přibližně 30 % zásob zahraničních dluhových cenných papírů a zásob světových devizových rezerv.

Když mluvíme o vnějším rozměru eura, zmíním se o problematice současných zahraničních směnných kurzů, což je oblast, kde bych nabádal k velké obezřetnosti.

Existují zde dvě hlavní témata. Jedním je vztah mezi hlavními směnitelnými měnami průmyslových zemí s pohyblivým kurzem, jako je dolar, euro, japonský jen, libra šterlinků a kanadský dolar. Tyto měny mají pohyblivý kurz od zhroucení brettonwoodského systému na počátku 70. let minulého století. Měl bych zdůraznit pevné přesvědčení mezinárodního společenství, že nadměrné výkyvy a chaotičnost směnných kurzů mají nepříznivé dopady na hospodářskou a finanční stabilitu.

Dovolte, abych řekl, že ECB vítá nedávná prohlášení amerických orgánů, a sice amerického ministra financí a předsedy Federální rezervní banky, v nichž opakovaně zaznívá, že silný dolar vůči ostatním hlavním směnitelným měnám je v zájmu Spojených států. Tento názor plně sdílím. Dolar, který se mezi hlavními měnami vyspělých ekonomik těší důvěryhodnosti, je v zájmu Spojených států, Evropy i celého mezinárodního společenství.

Druhé téma se týká měn rozvíjejících se tržních ekonomik, které mají přebytky na běžném účtu a jejich směnné kurzy nejsou dostatečně pružné. V této otázce se mezinárodní společenství shoduje v tom – a znovu to zaznělo minulý týden v Koreji a tvrdí to také Komise – že přechod k systémům směnných kurzů více řízených trhem, zvýšení stability kurzů, které by měly odrážet skutečnou situaci, a upuštění od konkurenční devalvace měn jsou v zájmu rozvíjejících se ekonomik i mezinárodního společenství.

Představitelé ECB říkávali, že teď není čas podléhat samolibost. Nyní to platí více než kdy předtím. Před sebou máme nejrůznější výzvy. Všechny příslušné orgány stejně jako soukromý sektor musí plně převzít svou odpovědnost, a to platí pro výkonné složky, centrální banky, regulátory, orgány dohledu, soukromé subjekty i finanční odvětví. Současná krize především jasně ukázala, že uskutečňování ambiciózních reforem hospodářského vládnutí je v zájmu jednotlivých zemí eurozóny i eurozóny jako celku.

Návrhy předložené předsedou Van Rompuyem týkající se reformy správy ekonomických záležitostí v EU, jež byly schváleny na zasedání Evropské rady v říjnu 2010, představují zdokonalení současného rámce pro dohled na úrovni EU a zdají se být obecně vhodné pro země EU, které nejsou zapojeny do měnové unie. Nicméně co se týče specifických požadavků eurozóny, postrádají podle našeho názoru to, co považujeme za nezbytné pro zajištění co nejlepšího fungování ekonomiky s jednotnou měnou.

Jsem přesvědčen o tom, že v příštích měsících Evropský parlament pomůže Evropě udělat potřebný zásadní pokrok v oblasti správy ekonomických záležitostí. Prostřednictvím své legislativní úlohy v souvislosti s finančním dohledem a Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) prokázal Evropský parlament své odhodlání, pokud jde o zásadně důležité otázky.

Rád bych využil této příležitosti, abych vám za to poděkoval a znovu vyjádřil své přesvědčení, že vliv Parlamentu v rozpravě o správě ekonomických záležitostí bude rozhodující.

Další důležitý úkol se týká finanční regulace. Měli bychom plně využít poučení z krize a udržet tempo finanční reformy. Jak se uvádí ve vašem návrhu usnesení, klíčový význam má rychlé provedení Basilejské dohody III. K dosažení transparentnějšího a pružnějšího finančního systému jsou nezbytné také legislativní návrhy Komise o krátkém prodeji a OTC derivátech.

Čeká nás rozhodující rok. V roce 2011 by mělo dojít k přijetí revidovaného rámce správy, k velmi důkladné diskusi o rámci pro řízení krizí a případně k zahájení postupu pro změnu Smlouvy. Je zapotřebí všechny tyto reformy řádně provést, aby eurozóna a Evropa jako celek byly schopny účinněji a s větším přesvědčením čelit budoucím výzvám.

Rok 2011 bude také prvním rokem existence Evropské rady pro systémová rizika. Jak požaduje váš návrh usnesení, děláme vše, co je v našich silách, abychom tento nový subjekt podpořili. Zároveň ovšem zůstává zachována úplná nezávislost a hlavní mandát ECB zakotvené v Maastrichtské smlouvě; tuto věc jsem již Evropskému parlamentu zdůraznil.

I nadále budeme naplňovat svůj mandát. Právě to od nás Smlouva požaduje. Můžete se spolehnout, že to, co naši spoluobčané očekávají, splníme.

 
  
MPphoto
 

  Olli Rehn, člen Komise. – Pane předsedo, dovolte, abych nejprve poděkoval zpravodaji Burkhardu Balzovi za důkladnou a komplexní zprávu o výroční zprávě ECB za rok 2009. Komise zprávu, která odpovídajícím způsobem odráží klíčové otázky, vítá. Zpráva uznává a oceňuje práci, kterou ECB odvedla při řešení krize. Komise tento názor sdílí. ECB pod pevným vedením prezidenta Jean-Clauda Tricheta v této obtížné situaci obratně a bezpečně manévrovala.

Chci využít této příležitosti a poděkovat Jeanu-Claudu Trichetovi za skvělou spolupráci, a především za jeho klíčovou úlohu v této bouřlivé době. Tím, že ECB důsledně sledovala dění a přijala nestandardní opatření, byla nápomocna při naléhavém řešení nastalé situace s cílem překonat krizi, a položila tak základy pro udržitelný růst a vytváření pracovních míst.

Vaše zpráva správně zdůrazňuje, že finanční krize odhalila nutnost posílení ekonomického dohledu v eurozóně. Komise s tímto souhlasí, a právě proto jsme předložili několik legislativních návrhů na posílení správy ekonomických záležitostí v EU, a především v eurozóně.

Vzali jsme v úvahu také některé návrhy představené ve zprávě poslance Feia s cílem posílit a rozšířit správu ekonomických záležitostí v Unii. Hospodářský a měnový výbor obdržel návrhy Komise a v současné době usilovně pracuje, aby dodržel náročný termín v červnu příštího roku, což oceňuji a vítám.

Dovolte, abych nyní přešel k druhé části rozpravy, tedy k poslednímu vývoji v oblasti mezinárodních směnných kurzů. Je pravda, že v posledních týdnech se zvýšila kolísavost na zahraničních devizových trzích a nastaly významné posuny v hodnotě hlavních dvoustranných směnných kurzů.

Od června letošního roku posílilo euro vůči dolaru vzhledem k přesvědčivějším údajům o hospodářství eurozóny a vzhledem k další expanzi americké měnové politiky. Nicméně později v důsledku zvýšených obav o veřejné finance členských států – především v Irsku – euro vůči většině měn poněkud oslabilo. Reálná hodnota eura se aktuálně pohybuje kolem svého dlouhodobého průměru poté, co v letošním roce došlo k jejímu poklesu z nadhodnocené úrovně z konce loňského roku. Ve srovnání s počátkem roku poklesla hodnota eura reálně asi o 7 %.

V souvislosti s pomalu probíhajícím oživením ve vyspělých ekonomikách a s velkým přílivem kapitálu do rozvíjejících se ekonomik se mnohé země snaží oslabit svou měnu nebo se alespoň uchylují k jejímu podhodnocení, aby tak získaly konkurenční výhodu. Je proto důležité, že vedoucí představitelé zemí skupiny G20 na summitu v Soulu minulý týden velmi jasně a závazně prohlásili, že se zdrží konkurenční devalvace svých měn.

Na summitu G20 bylo zároveň dohodnuto, že bude skupina i nadále usilovat o opětné nastolení rovnováhy globálního růstu. Skupina se dohodla na tom, že bude pracovat na orientačních pokynech. Je zřejmé, že při nezbytném znovunastolení rovnováhy musí určitou roli hrát pružnost směnných kurzů, aby tak směnné kurzy odrážely ekonomickou realitu, jak zdůraznil prezident Trichet. Komise bude podporovat tento důležitý prvek v činnosti skupiny G20 i nadále, jež bude i jednou z klíčových věcí, na které se zaměří francouzské předsednictví skupiny zemí G20 v příštím roce.

A konečně vás musím informovat o důležitém vývoji v rámci eurozóny. Včera, poté co Rada ECOFIN příznivě přijala žádost irské vlády o finanční pomoc ze strany EU, se ministři shodli s Komisí a ECB na tom, že poskytnutí pomoci Irsku je oprávněné v zájmu zajištění finanční stability v Evropě. Finanční podporu je možné poskytnout v rámci programu podmíněného přijetím přísných pravidel, o kterém v současné době s irskými orgány jedná Komise a MMF ve spolupráci s ECB. Prostřednictvím tohoto programu budou zásadním způsobem řešeny fiskální problémy irské ekonomiky a program bude zahrnovat také fond pro případné budoucí kapitálové potřeby bankovního sektoru. Pro odstranění napětí v bankovním sektoru bude nutno přijmout celou řadu opatření, včetně snižování zadluženosti a restrukturalizace, s cílem přispět k tomu, aby irský bankovní systém plnil řádně svou úlohu v rámci fungování celého hospodářství.

Technická jednání o programu EU a MMF jsou nyní v plném proudu a vyjednávání může být uzavřeno do konce listopadu. Kromě financování ze strany EU a MMF vám mohu sdělit, že Velká Británie a Švédsko uvedly, že jsou připraveny podílet se na programu prostřednictvím dvoustranných úvěrů, což je vítaná skutečnost.

Celkově jsou včerejší rozhodnutí zásadním krokem vpřed ve společném úsilí o stabilizaci irské ekonomiky, a tedy o zajištění finanční stability v Evropě.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Paul Gauzès, jménem skupiny PPE.(FR) Pane předsedo, pane Trichete, pane komisaři, dámy a pánové, samozřejmě se připojuji k slovům chvály na činnost ECB, nebudu však opakovat to, co již řekl můj kolega pan Balz nebo to, co je uvedeno v usnesení. V krátké době mně, kterou mám k dispozici, bych chtěl pouze říci, že musíme brát ohled na své spoluobčany.

Proč to dnes takto říkám? Protože včera večer se na všech francouzských televizních programech předváděl jeden budoucí prezidentský kandidát, který roztrhal okopírovanou a zvětšenou 10 eurovou bankovku a dokazoval, že tím, že tuto bankovku roztrhá, roztrhá i příčinu všech našich problémů.

To pochopitelně není pravda. Zapotřebí je jediné, a to společně se snažit vzájemně komunikovat. Práce v oblasti dohledu, organizace a regulace, o níž jste se, pane předsedo, zmínil, byla odvedena prvotřídně. Víte, že máte podporu Parlamentu, sám jste to řekl. Máme však před sebou opravdový úkol, pokud jde o ty naše spoluobčany, kteří nechápou, co se jim sděluje.

Novinové titulky přinášejí den ode dne chmurnější řešení a nepravděpodobné situace a mohu vám říci, že v pátek, když jsem byl v terénu, jak my v politice říkáme, setkal jsem se téměř se 100 až 150 lidmi. Všichni se mě ptali na totéž. Co se stane s eurem? Strach, který pociťují naši spoluobčané, neodpovídá tomu, co dělá, a dobře dělá, Evropská centrální banka.

 
  
MPphoto
 

  George Sabin Cutaş, jménem skupiny S&D.(RO) Pane předsedo, nejprve bych chtěl poděkovat zpravodaji, panu Balzovi, za spolupráci. Vítám také skutečnost, že Evropská centrální banka získala po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost statut orgánu EU.

Za druhé bych chtěl upozornit, že mezi ekonomikami eurozóny existují značné makroekonomické rozdíly, které zdůrazňují potřebu užší harmonizace mezi hospodářskými a měnovými politikami. Pakt o stabilitě a růstu není vhodným nástrojem pro řešení současné hospodářské nerovnováhy. Jedním z východisek z této patové situace by mohlo být vydávání státních dluhopisů na úrovni EU. Tento mechanismus solidarity by zajistil stabilní financování členským státům, které se ocitly ve velké tísni, vedl by k účinnějšímu rozpočtovému dohledu a podstatně by zlepšil likviditu. Jednotnou měnu by mělo doplnit zpřísnění fiskální politiky a společný dlouhodobý dluh.

Nezodpovědné chování finančních subjektů přispělo ke vzniku hospodářské a finanční krize. Kromě toho nedávné spekulativní útoky proti některým členským státům ztížily těmto státům možnost půjčit si peníze na mezinárodních finančních trzích, což mělo v praxi vliv na stabilitu celé eurozóny. Domnívám se proto, že je třeba mít stálý mechanismus, který by eurozónu chránil před spekulativními útoky. Je úkolem Evropské komise, aby sledovala činnost stávajících ratingových agentur a navrhla strukturu pro ratingovou agenturu na úrovni EU.

Musíme mít také na paměti, že úsporná opatření přijatá vnitrostátními vládami by mohla výrazně zhoršit vyhlídky na oživení evropského hospodářství. Proto je požadován model správy ekonomických záležitostí na úrovni EU, který v sobě bude spojovat fiskální konsolidaci s tvorbou nových pracovních míst.

Komise také musí navrhnout konkrétní cíle na překlenutí rozdílů v konkurenceschopnosti jednotlivých ekonomik EU a v neposlední řadě pokročit s investicemi do zelených energií.

 
  
MPphoto
 

  Sylvie Goulard, jménem skupiny ALDE.(FR) Pane

předsedo, pane komisaři, v první řadě se připojuji ke slovům chvály na našeho zpravodaje, který tento problém dle mého názoru nastínil velice jasně.

Ve své zprávě klade důraz na inovace, které umožnila Lisabonská smlouva, a opravdu chci poděkovat vám, pane Trichete, že jste dnes večer opět připomněl těm z nás, kteří si toho patrně nejsou vědomi – mimochodem včetně těch, kteří ji podepsali a ratifikovali – že Lisabonská smlouva zahrnuje zásadní novinku: budeme mít možnost diskutovat veřejně, v tomto sále, o reformě Paktu o stabilitě.

Komise pod vedením pana Rehna navrhla soubor návrhů, které jsou na správné cestě a jsou značně odvážné, zejména v požadavku na posílení kázně zohledněním makroekonomické nerovnováhy, o které se pan Balz ve své zprávě vlastně již zmínil. A co víc, několikrát, pane Trichete, poukazujete na „zásadní pokrok“, jinak řečeno, skutečný krok kupředu v této správě.

Plně souhlasím s tím, co řekl pan Gauzès. Když vyjdeme do terénu, téměř si klademe otázku, zda jsou návrhy, které Komise předložila v září, zcela na místě a zda by se v zájmu dosažení co největšího pokroku neměla vzít v úvahu krize probíhající v současné době. Chtěla bych zde poukázat na to, že ti, kteří navrhli euro, nikdy nepomysleli na to, že bychom prostě mohli dlouhodobě koordinovat hospodářské politiky. Předpokládala se politická unie, tedy schopnost přijímat rozhodnutí pod dohledem Parlamentu.

Co osobně považuji za poněkud zarážející, když mluvíme s občany, je to, že zde nakonec máme motoristy – členské státy – kteří jsou současně za volantem i na kraji silnice v roli policistů. Tak nějak stávající systém funguje, jinými slovy, jsme současně řidičem, i tím, kdo uděluje pokuty, a tím, kdo má ostatní auta kontrolovat. Myslím, že takhle silniční provoz v žádné zemi neprobíhá. Chtěli bychom proto trochu zvýšit pokuty a budeme na tom pracovat. Děkuji vám, že jste nám připomněl, že jsme to v obecném evropském zájmu již v praxi udělali v souvislosti s reformou finančního dohledu.

 
  
MPphoto
 

  Sven Giegold, jménem skupiny Verts/ALE.(DE) Pane předsedo, nejprve mi dovolte, abych jménem své skupiny vyjádřil poděkování panu Balzovi za vstřícnou atmosféru, ve které probíhala naše jednání. K ještě větší vyváženosti zprávy přispělo i několik našich návrhů. Pro období let 2009–2010 byla charakteristická mimořádná opatření ze strany Evropské centrální banky a s ohledem na tento mimořádný hospodářský vývoj bych rád ještě jednou poděkoval panu Trichetovi za přijetí těchto opatření, zejména proto, že ne vždy byla dobře přijata v jeho vlastní instituci.

V tomto období jsme pozorovali, že Pakt o stabilitě a růstu je nedostatečný. Potřebujeme spíše účinnou koordinaci hospodářské politiky, která zohledňuje nejen dluh veřejných financí, ale také dluh soukromého sektoru, a která řeší hospodářskou nerovnováhu nejen v zemích se schodkem, ale také v zemích vytvářejících přebytek. Co se týče cen, musíme se zaměřit nejen na spotřebitelské ceny, ale také na ceny nemovitostí, jejich spekulativní vývoj a vytváření bublin.

Především – a to neustále prosazujeme – potřebujeme pro daňovou konkurenci v Evropské unii už jednou provždy nějaký rámec. Je nepřijatelné, abychom měli rozsáhlé úsporné programy na straně výdajů, zatímco na straně příjmů panuje mezi jednotlivými zeměmi i nadále neomezená daňová konkurence.

Obzvláště je nepřijatelné – a je nemožné vysvětlit to našim občanům – že v takové situaci, jakou v současnosti máme, zachraňujeme irské banky, ale už se zároveň nesnažíme o to, aby skandálně nízká sazba daně z příjmu právnických osob, která v Irsku činí 12,5 %, byla upravena na obvyklou evropskou sazbu 25 %. Zde musíme vést nějaká přímá jednání.

Také bych chtěl požádat pana Tricheta, aby se vyjádřil ke dvěma otázkám ve zprávě, a to k otázce transparentnosti, jak je uvedeno v bodě 21, a k otázce akceptované záruky, jak je uvedeno v bodě 39. Tyto otázky jste dosud nekomentoval. Jménem všech zpravodajů a stínových zpravodajů bych uvítal, kdybyste se konkrétně k těmto věcem vyjádřil.

 
  
MPphoto
 

  Kay Swinburne, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, chtěla bych poblahopřát panu Balzovi k jeho zprávě. Nicméně v době, kdy euro každý den čelí novým krizím a kdy se všeobecně má za to, že pro přežití jsou potřebné nové formy vládnutí a nová pravidla, je těžké, aby ECB řešila vnější globální otázky.

Nicméně právě v tom by mohl být ten problém. Doposud se většině velkých globálních hráčů dařilo spolupracovat a společně hledat řešení problémů globální finanční krize. Koordinace reformy právních předpisů v oblasti finančních služeb, zejména v oblastech, jako jsou např. deriváty, neměla obdoby. Když jsou však bráněny vnitrostátní měny na rozdíl od nadnárodních bank, je zde velké nebezpečí, že se mnohostranná koordinace začne rozpadat.

Pokud se ovšem ECB bude starat především o ochranu eura, Federální rezervní banka bude chránit dolar a Číňané jüan, prohrajeme všichni.

Od svého vzniku vykonává ECB nesnadnou práci při vyrovnávání různých kultur a metod měnové politiky. Věřím, že i když je pod silným vnitřním tlakem, využije svých odborných znalostí v těchto oblastech a pozvedne spolupráci nad rámec EU na globální úroveň.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: SILVANA KOCH-MEHRIN
místopředsedkyně

 
  
MPphoto
 

  Jürgen Klute, jménem skupiny GUE/NGL.(DE) Paní předsedající, chtěl bych nejprve upřímné poděkovat panu Balzovi za konstruktivní spolupráci. Mohu jen zdůraznit, že i přes naše rozdílné postoje byla společná práce pozitivní zkušeností.

Mnozí se domnívali – a to bych zde chtěl znovu zdůraznit – že krize v eurozóně skončila. Irsko ukazuje, že tomu tak není. Stejně jako dříve se Evropa dobrovolně sama vydává finančním trhům. Členské státy EU stále musí nabízet své státní dluhopisy v bazaru finančních trhů a snaží se získat důvěru spekulantů přijímáním sebevražedných úsporných balíčků. O víkendu jsme opět mohli pozorovat, kam nás to vede. Tentokrát to nebyli Řekové, kteří mají údajně všichni sklon podvádět, nýbrž vzorné Irsko, které bylo nuceno obrátit se s žádostí na evropský záchranný fond, aby zachránilo svůj bankovní systém – systém, který byl dlouhou dobu považován za příkladný vzor deregulace.

Mezitím již finanční sektor pošilhává po kapitulaci Portugalska, neboť jeho úrokové sazby i nadále stoupají. Evropská centrální banka musí nést za toto dramatické dění část odpovědnosti. Nepodařilo se jí a stále se jí ještě nedaří využít evropské dluhopisy jako civilizovanou alternativu k hazardnímu přístupu. I když polovina Evropy se z krize zotavuje, ECB nečinně přihlíží, jak se zbývající část dál a dál propadá do chudoby a nejistoty. Zničující paušální škrty jednotlivých vnitrostátních ekonomik mohou být po chuti evropským investičním a bankovním gigantům, ale v ničem nepomáhají ani Irsku, ani měnové unii a ECB.

Nevěnujte prosím pozornost zjednodušené finanční abecedě paní Merkelové, pane Trichete. Pokud chcete zachránit hospodářskou a měnovou unii, nenechávejte evropské státní dluhopisy ležet ladem. Zaveďte evropské dluhopisy dříve, než si spekulanti vyžádají svou další oběť.

(Řečník souhlasil s přijetím otázky podle postupu modré karty podle čl. 149 odst. 8)

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI).(DE) Paní předsedající, chtěl jsem se zeptat pana Kluteho, jak může být jeho návrh celoevropských státních dluhopisů a evropských dluhopisů v souladu s postojem německého Spolkového ústavního soudu k těmto otázkám a jaký by byl podle něj výsledek, pokud by takové opatření bylo předloženo německému Spolkovému ústavnímu soudu v Karlsruhe.

 
  
MPphoto
 

  Jürgen Klute (GUE/NGL).(DE) Paní předsedající, připouštím, že je to těžké odhadnout. Takhle spatra na to nedokážu odpovědět. Nepochybně se jedná o složitou situaci, ale myslím, že věci už dospěly tak daleko, že by snad bylo možné to přehodnotit. Je mi líto, ale na tuto otázku neumím dát okamžitou odpověď.

 
  
MPphoto
 

  John Bufton, jménem skupiny EFD. – Paní předsedající, s velkým zájmem jsem si přečetl zprávu Hospodářského a měnového výboru o výroční zprávě Evropské centrální banky. Zpráva potvrzuje, že k problémům, kterých jsme svědky, přispěly obrovské rozdíly mezi členskými státy eurozóny. Zpráva uvádí, že „tyto rozdíly znamenají značné problémy z hlediska vhodné měnové politiky v eurozóně,“ a zdůrazňuje, že „finanční krize v některých zemích eurozóny má výrazný dopad na eurozónu jako celek,“ přičemž je odrazem tohoto „nedostatečného fungování eurozóny“.

Snažím se vidět smysl toho, že je požadována větší koordinace hospodářských politik v rámci eurozóny. Prvotní reakcí bylo posílit správu ekonomických záležitostí, ale právě omezení daná vnucovaným sjednocováním ve spojení s vnějšími příčinami, které jsou dosud mimo naši kontrolu, zavedla jednotlivé členské státy do finanční krize. Tento systém možná neposkytuje potřebnou ekonomickou pružnost a sebeurčení, které by vládám umožnily účinně řešit jejich specifické problémy, jako je například míra inflace.

Zpráva tuto otázku objasňuje a konstatuje, že krize a následná záchranná opatření a balíčky ekonomických pobídek „vedla k přijetí rozsáhlých úsporných opatření… která značně omezují schopnost vlád jednat“.

Jeden z argumentů zní, že nemůžeme mít jednotnou měnu bez dalšího sjednocování, které má odstranit rozdíly mezi členskými státy a v úrovni bohatství. Nicméně každý realisticky uvažující člověk ví, že k tomu nedojde. Je to proti lidské přirozenosti, která by se logicky měla projevovat v demokracii, ať jakkoli nepohodlné.

Je eurozóna připravená v lednu na Estonsko? Pozdvihuji obočí nad tvrzením, že „přijetí eura v Estonku je důkazem statutu, který euro má“, které naznačuje, že to „povzbudí (další) členské státy, aby usilovaly o členství.“.

Ideologické lpění na euru povede k tomu, že problémy s měnou opět vystoupí na povrch. Jednotná měna funguje pouze v pevně propojeném federálním prostředí. Jestliže takový byl konečný záměr Komise, možná proto zapřáhli koně za vůz.

I když Spojené království není v eurozóně, trpíme důsledky toho, že přispíváme na záchranná opatření a kvůli složitě provázaným ekonomikám v rámci Unie nemá smysl čekat na chvíli, kdy dojde na slova těch, kteří to přece říkali. Ta chvíle už minula.

 
  
MPphoto
 

  Hans-Peter Martin (NI).(DE) Paní předsedající, bylo by dobré, kdyby tato zpráva pana Balze mohla být předkládána na rezervaci, a sice na rezervaci memoárů. Myslím, že bychom se dozvěděli mnohem více, kdybyste kapitolu o období let 2008–2009 představil z vašeho pohledu, pane Trichete. Pokud tyto znalosti nemáme, při práci tady poněkud tápeme a je důvod domnívat se, že existuje řada vnějších okolností, které v současné době neznáme. Nicméně jste, pane Trichete, uvedl, že dlouhodobější finanční opatření byla opět prodloužena. Možná je to dobře. Historie nám ukáže, zda to byla skutečně tak dobrá myšlenka. Nemusíme vždy ukazovat prstem přímo na Alana Greenspana.

Je tu něco, co mě znepokojuje, a to že našim občanům se jednoduše neříká, k čemu je tato likvidní pomoc skutečně používána, a také mě znepokojuje nedostatečná transparentnost, pokud jde o to, jakým způsobem jsou Irové nuceni – v očích mnoha lidí – schovat se pod tento deštník. Víme, že Irsko již obdrželo 130 miliard EUR, z nichž 35 miliard EUR šlo dceřiné společnosti jedné německé firmy – Hyporealestate. Tak proč se v současné době hromadí tolik tlaku? Proč nejsme schopni říci, kdo jsou skuteční věřitelé irských bank? Je to moje životní pojištění u pojišťovny Allianz? Jsou to ve skutečnosti německé banky, jak se stále tvrdí? Pokud tomu tak je, nevedeme tady náhodou nesprávnou debatu? V tom případě bychom měli našim občanům poctivě říci, že jsou to oni, koho zachraňujeme, že to mohou být vaše vlastní peníze, které jste mylně investovali v Irsku, do bankovního prostředí na vratkých základech. To přirozeně vyvolává otázku, zda je každá irská banka pro tento systém nezbytně nutná. Proč nemáme odvahu smířit se s tím, že některá banka zkrachuje? Řešení jako v případě banky Leman Brothers nemůže být vždy odpovědí. Je nutné, aby rizika byla spravedlivě rozložena, protože velká část dřívějších zisků plynula nepochybně do soukromého sektoru.

 
  
MPphoto
 

  Ildikó Gáll-Pelcz (PPE). (HU) Pane předsedo, nejprve bych chtěla poblahopřát zpravodaji ke skvěle odvedené práci. Vzhledem k tomu, že Evropský parlament je hlavním orgánem, jehož prostřednictvím je Evropská centrální banka odpovědná evropským občanům, jsem velmi potěšena účastí pana prezidenta Tricheta na tomto plenárním zasedání a také mě těší, že se pravidelně zapojuje do diskusí o měnách v Hospodářském a měnovém výboru.

Finanční ekonomika má globální charakter. Krize je také globální. A právě proto musí být řešení krize rovněž globální. Nemůžeme přehlížet, že hospodářské a finanční problémy členských států stále ovlivňují euro ve všech jeho aspektech. Zde opět souhlasím se zpravodajem. Bohužel evropská měnová unie není v souladu s Paktem o stabilitě a růstu ani nevolá členské státy k odpovědnosti za dodržování všech jeho zásad. Proto mluvíme o narůstání veřejného dluhu a proto jsme nyní svědky nové vlny krize, která je krizí státních dluhů.

Pevně věřím, že otázky týkající se nezávislosti ECB a její odpovědnosti za rozhodování budou uspokojivě vyřešeny a že toto spolu s programem reforem zaměřeným na vytvoření úspěšné hospodářské unie přispěje k posílení Evropské unie a v ní existující eurozóny. Jsem přesvědčena, že se dokážeme z krize a ze svých chyb poučit a že krize nám poskytne nové příležitosti.

 
  
MPphoto
 

  Robert Goebbels (S&D).(FR) Paní předsedající, dámy a pánové, euro má problémy, ale která směnitelná měna je po systémové krizi způsobené zdivočelými financemi nemá?

Zadluženost států je vážný problém. Nicméně nárůst schodků veřejných financí je výsledkem záchranných opatření pro soukromé banky z veřejných prostředků. Kromě toho hospodářství nutně potřebovalo oživení. Finanční krize se rychle rozšířila do reálné ekonomiky, což vedlo k prudkému poklesu hospodářské činnosti a k nárůstu nezaměstnanosti.

Šílený svět financí se zřejmě z krize nepoučil. Finanční instituce na Wall Street a v londýnské City, které přežily, spekulují na měnových trzích a nakrátko prodávají swapy úvěrového selhání, které dokonce ani nemají. Vzhledem k podezření, že by mohlo dojít k neplnění závazků, je nutné zvyšovat úrokové míry půjček pro státy, a to nepřímo, uložením úsporných opatření, což ještě více ztíží jejich hospodářské oživení.

Evropská solidarita se projevuje ztěžka a střídmě. Záchranná opatření pro Řecko znamenají v první řadě finanční záchranu francouzských a německých bank, které drží významné portfolio řeckých dluhů. Podpora poskytnutá Irsku je především finanční sanací britských a německých bank, které by případný pád irských bank velmi těžce poškodil.

Skutečnost, že kurz eura i nadále kolísá, není známkou toho, že společná měna je slabá. Je to odraz napětí na trzích, zejména vzhledem k měnové válce mezi Američany a Číňany.

Od začátku roku si už Čína dolary nepůjčuje, ale prodává je. Daňová situace ve Spojených státech je horší než v Evropě. Kromě federálních schodků veřejných financí jsou tu také obrovské schodky soukromé. Čtyřicet osm z padesáti států americké Unie má schodkový rozpočet.

Pan Van Rompuy hovořil o tom, že euro bojuje o přežití. Je na omylu. Euro, tento maják stability, o němž právě mluvil pan Trichet, pana Van Rompuye přežije, protože Evropská unie a její nosná struktura, Euroskupina, jsou tou nejvýznamnější hospodářskou jednotkou světa. I přes reálné problémy, na které Evropa neustále reaguje pouze váhavostí, je třeba zdůraznit, že ve světovém měřítku je 27 členských států největšími vývozci zboží, největšími dovozci zboží a největšími vývozci služeb.

Máme nejsolventnější vnitřní trh na světě. Mimo to vývoz evropských podniků v rámci vnitřního trhu je dvakrát větší než vývoz na světové trhy. Unie je hlavním cílem přímých investic třetích zemí. Společnosti v Evropské unii mají největší zásobu světových investic.

S 500 miliony obyvatel, respektive 7 % světové populace, vytváří Evropská unie 30 % hrubého světového produktu. Spojené státy vytvářejí 25 %, Japonsko 8 % a Čína 8 % světového produktu.

Naše Evropská unie, která také poskytuje 55 % světové rozvojové pomoci, by mohla mít větší vliv, kdyby naši vedoucí představitelé měli trochu více politické odvahy, kdyby využili sílu Evropy.

Na závěr chci dodat, že pro mezinárodní finance je nutno zavést přísný a transparentní rámec. Musíme pracovat společně, abychom naše problémy překonali.

 
  
MPphoto
 

  Sophia in 't Veld (ALDE). – Paní předsedající, jak již zdůraznil náš kolega pan Gauzès, někteří lidé nemají euro rádi, vidí v něm původce všeho zla a radují se z vyhlídky na rozpad eurozóny. Ale tito lidé jsou na omylu a žijí v minulosti. Současné problémy nezpůsobuje euro, naopak, euro nás chrání, aby nebylo ještě hůř. Potřebujeme společnou měnu, ale potřebujeme také řádnou správu eurozóny, volná spolupráce na základě jednomyslnosti už není možnou volbou.

Kolegové, jsme na lodi s obrovskou dírou v boku, teď jde o to buď jít ke dnu, nebo plavat. Ale vlády členských států si zřejmě stále myslí, že stačí vytvořit operační a pracovní skupiny a mluvit tu o hledání užší spolupráce, tu zase o něčem jiném. Dobrá zpráva je, že v případě Irska, jak se zdá, jednají s větší rozhodností a rychleji, protože rychlý zákrok je potřebný a vítaný. Nejedná se pouze o záchranu jednotlivých zemí, ale také o důvěryhodnost eurozóny. Jde o to, že svět si nás prověřuje.

Jsme ochotni a schopni jednat? Důvěra světa v eurozónu je nutnou podmínkou pro stabilitu naší měny. Peníze v našich kapsách závisí na důvěře, kterou v nás mají druzí. Vyzývám proto politiky jednotlivých států, aby přestali hrát na populistickou kartu nebo veřejně trhat eurobankovky a aby si raději naši společnou měnu přisvojili a převzali za ni odpovědnost.

Na závěr ještě slovo o úsporných opatřeních. Jsou velmi kritizována a někteří lidé dokonce tvrdí, že poškodí hospodářství. Nepochybně musíme postupovat opatrně, ale tato opatření jsou nutná pro ozdravení veřejných financí v dlouhodobém horizontu a jsou také známkou solidarity mezi zeměmi eurozóny. Domnívám se, že bychom měli hovořit nejen o straně výdajů, ale také o straně příjmů, protože i tam jsou reformy potřebné a velmi dlouho očekávané – ať se jedná o pracovní trh, důchody nebo sociální zabezpečení.

 
  
MPphoto
 

  Peter van Dalen (ECR).(NL) Paní předsedající, od zavedení eura nezažila Evropská centrální banka rok tak bohatý na události, jako byl rok 2009. Boj s krizí stál velké úsilí a stále probíhá. Myslím si, že k řešení krize bychom měli zaujmout lepší a rozhodnější přístup. Zřízení evropského fondu pro mimořádné události není systémové řešení. Stále budeme mít obrovské dluhy, které země, jako je Řecko nebo Irsko, nikdy nebudou schopny splatit. Co však doopravdy pomáhá, je tvrdá, přísně vymezená rozpočtová kázeň a doprovodné automatické sankce. Naštěstí je zpráva pana Balze v tomto bodě zcela jasná. Rada by měla zaujmout stejný postoj při přizpůsobování Paktu o stabilitě a růstu. Máme-li krizi překonat, škrty jsou potřebné. Většina zde v sále by měla tuto zásadu vztáhnout také na evropský rozpočet. Souhlas s navýšením rozpočtu o 2,9 % je již značný kompromis. Nikdo z občanů nepochopí, proč Parlament chce stále více a požaduje další kompromisy. Proto to prosím nedělejte!

 
  
MPphoto
 

  Jaroslav Paška (EFD). (SK) Paní předsedající, podle zápisu z jednání ministrů financí Evropské měnové unie začátkem září letošního roku, který zveřejnila tisková agentura Reuters, jste se, pane prezidente Trichete, údajně vyjádřil, že kdybyste věděl, že se Slovensko nepřipojí k dobrovolné finanční pomoci pro řeckou vládu, nikdy byste nesouhlasil s jeho přijetím do eurozóny. Pokud však vím, uvedený projekt, jehož cílem je ochránit velké finanční instituce před rozsáhlými finančními ztrátami vyplývajícími z neschopnosti Řecka splácet své závazky, jste navenek označil jako projev dobrovolné solidarity.

Možná vám, vážený pane prezidente, při vašem každodenním nakládání s miliardami ušlo, že ze stejné finanční částky, jakou vy sám dostáváte měsíčně za výkon funkce, musí u nás doma za měsíc vyžít téměř stovka rodin.

Pokud si, pane Trichete, opravdu myslíte, že by si tyto rodiny žijící z částky 600 až 700 EUR měsíčně nebo důchodci žijící z 300 EUR měsíčně měli odepřít další jídlo denně jen proto, aby si vaši kolegové z bank a finančních fondů udrželi svoje zisky, mohli si vyplácet vysoké odměny a dopřávat si ještě více kaviáru, tak to prosím nenazývejte solidaritou.

Vím, že situace v Evropě je velmi složitá, ale Slovensko rozhodně není tou zemí, kterou byste mohli oprávněně kritizovat.

 
  
MPphoto
 

  Elisa Ferreira (S&D). (PT) Paní předsedající, zásah v Irsku v podstatě dokazuje, že EU měla přijít se společným řešením pro evropské banky, zejména velké banky, dříve než se začala zabývat čímkoli jiným. V praxi dnes otevřeně mluvíme o selhání států, nicméně jasný návrh řešení pro evropské banky nemáme.

Intervence v Řecku a její průběh ukazuje, že Evropa potřebuje evropská řešení. Dosavadní řešení je v podstatě založeno na dvoustranné pomoci, kdy každou zemi musí posoudit její partneři na základě kritérií, která nejsou ani jasná, ani pevná. Evropská centrální banka (ECB) působila v této situaci jako stabilizační prvek a zaplnila některé mezery, zejména co se týče zranitelnosti státního dluhu. Ale nenechte se mýlit, pokračovat dál tímto způsobem ve střednědobém horizontu není možné.

Chtěla bych proto položit prezidentovi Evropské centrální banky následující tři otázky. Za prvé, jaký je postoj ECB ke stabilnímu modelu pro vytvoření skutečně solidárního systému mezi členskými státy s ohledem na státní dluh? Potřebujeme ho a neměli bychom se vyhýbat realitě. Za druhé, jaké rozdíly, pokud je dokážeme určit, vedly ECB k tomu, aby neschválila všechna doporučení ve zprávě vypracované pracovní skupinou pod vedením Van Rompuye? Za třetí, domnívá se ECB, že Evropská unie může přežít v situaci, kdy se prohlubují rozdíly v růstu mezi jednotlivými členskými státy, a bez společného nástroje, který v těchto růstových strategiích znovu nastolí určité sbližování?

 
  
MPphoto
 

  Seán Kelly (PPE).(GA) Paní předsedající, jako poslanec za Irsko nemohu říci, že jsem příliš hrdý na to, co se v současné době v mé zemi děje. Jsem si však jist, že většina našich občanů chce udělat všechno, co je potřeba, aby se věci daly do pořádku.

– A k tomu, aby se věci v Irsku daly do pořádku, jsou nutné dvě věci. Za prvé jsme se bohužel museli obrátit na ECB a MMF s žádostí o krátkodobou pomoc. Za druhé, a co je důležitější, struktura dohledu ze strany evropských orgánů musí fungovat účinně, aby se v budoucnu už nevytvořil pohodlný vztah mezi pochybnými bankami, liknavými regulátory a slabými vládami. Za třetí, chci požádat občany, aby se trochu uklidnili, pokud jde o daň z příjmů právnických osob, protože je to za prvé otázka subsidiarity, za druhé, jiné země v EU mají podobné sazby a za třetí, v současné době by to ještě zhoršilo už tak velmi složitou situaci v Irsku.

(GA) Vím, že občané Irska velmi chtějí mít práci a že se věci, až přijde čas, změní.

 
  
MPphoto
 

  Proinsias De Rossa (S&D). – Paní předsedající, komisař Rehn a pan Trichet nám zde dnes večer poskytli více informací než irská vláda, která nás uvedla v omyl a celé měsíce nám lhala. Více se starala o bránění svého historického dědictví než o obranu obživy našich občanů v budoucnu a samozřejmě peněžní měny Irska a Evropy.

Vyzývám dnes večer komisaře Rehna a pana Tricheta, aby zajistili takový časový rámec pro pomoc a cíle, pokud jde o schodky a dluh, který by zohledňoval sociální cíle Evropy a rovněž potřebu zajistit, aby nebyla narušena schopnost Irska dosahovat hospodářského růstu a vytváření pracovních míst.

Prosím potvrďte také, že plně chápete, že zvýšení 12,5% daně z příjmu právnických osob není řešením krize v Irsku ani současné krize v Evropě, ale ve skutečnosti by to mohlo v Irsku vytvořit hospodářskou a pracovní pustinu?

 
  
MPphoto
 

  Olle Schmidt (ALDE).(SV) Paní předsedající, chtěl bych velmi poděkovat panu Trichetovi a panu Rehnovi za to, jak naprosto skvělou práci v této neklidné době odvedli. Na oba mám velmi specifickou otázku. V mé zemi, která není členem eurozóny, probíhá v současnosti asi takováto diskuse: „Přesně to dokazuje, co jsme říkali, když jsme v roce 2001 hlasovali proti euru. Ukazuje se, že jsme měli pravdu – euro nemůže fungovat“.

To je samozřejmě chybné tvrzení. Proto vám oběma, pánové, položím otázku. Domnívám se, že klíčovou otázkou na vás dva a klíčovou odpovědností je vysvětlit, proč se Evropa a eurozóna dostaly do této obtížné situace. Je to proto, že eurozóna a společná měna mají problémy? Nebo proto, že máme řadu politiků v jednotlivých zemích, tedy v zemích, jako je Irsko, Portugalsko, Španělsko a Řecko, kteří ve skutečnosti nedělali svoji práci? Pánové, to musíte vysvětlit. Jinak to nikdy nedokážu vysvětlit, až se vrátím zpátky domů.

 
  
MPphoto
 

  Joe Higgins (GUE/NGL). – Paní předsedající, chtěl bych položit otázku panu Trichetovi. Proč jste vy jako prezident Evropské centrální banky a Evropská komise zcela kapitulovali před spekulanty a nejrůznějšími žraloky na mezinárodních finančních trzích? Dovolili jste jim, aby kvůli irské krizi vyvolali paniku na trzích – paniku naplánovanou tak, aby vás to přinutilo zasáhnout, a zaručit tak držitelům dluhopisů miliardy, které vsadili na špatné dluhy. Protože vám hrozili, že příště zaútočí na Portugalsko a Španělsko, vy a komisař Rehn jste úplně kapitulovali před tržní diktaturou, která je nevolená, bez tváře a bez odpovědnosti.

Mohu vás požádat, abyste to ospravedlnili? Soukromí spekulanti a držitelé dluhopisů hazardují s desítkami miliard v soukromých obchodech se soukromými developery a soukromými bankéři v Irsku pro soukromý zisk, a když riskantní hra nevyjde, podpoříte ubohou vládu v Irsku, aby náklady za tuto hru uvalila na pracující, důchodce a chudé lidi. Nyní jste vyslali MMF jako úderné jednotky neoliberálního kapitalismu, abyste přinutili irské občany platit.

Z morálního hlediska a ve všech ostatních ohledech by platit neměli a tomuto ničivému útoku na jejich služby, životní úroveň a demokracii se musí vzepřít.

 
  
MPphoto
 

  Gerard Batten (EFD). – Paní předsedající, mí voliči v Londýně si jednoduše nemohou dovolit věnovat odhadovaných 288 liber na rodinu jako svůj příspěvek na sedmimiliardovou finanční záchranu Irska. Irové si za svůj osud mohou sami, jejich vláda špatně řídila hospodářství země a podporovala rozmach výstavby nemovitostí bez ohledu na realitu. Ale nejhorší je, že přistoupili k jednotné evropské měně.

Prvním krokem při řešení jejich problémů má být opuštění eura. Místo toho se Irsko rozhodlo, že se podřídí finanční správě z Evropské unie. Čím déle potrvá, než euro opustí, tím horší budou následky tohoto kroku. Totéž platí pochopitelně pro Portugalsko, Itálii, Španělsko a Řecko a nepochybně i pro další země. Jedinou rozumnou věcí, kterou udělala minulá a nikým neoplakávaná labouristická vláda, bylo to, že udržela Británii mimo euro. Rozumnou věcí, kterou může udělat koaliční vláda, je neztratit ve snaze o záchranu ještě více.

 
  
MPphoto
 

  Mairead McGuinness (PPE). – Paní předsedající, pan Batten má pravdu. Irská vláda řídila naši zemi hrozným způsobem a pro irské občany je to smutný den, že se o nás mluví zde ve sněmovně v takových souvislostech. Ale jsme v situaci, kdy potřebujeme solidaritu. Možná pan Batten tomu slovu nerozumí, nebo nerozumí tomu, že Irsko potřebuje Anglii, stejně jako Anglie potřebuje Irsko a jeho ekonomiku.

Jsme vzájemně úzce propojeni, na to nezapomínejme.

Mohu ještě položit několik otázek? Protože v této zjitřené době potřebujeme pár chladných hlav a jasné informace.

Kde jsou dnes večer zátěžové testy bank, když irské banky se zdají být naprosto přetížené a vystresované.

Za druhé, je tu otázka, na kterou by měla odpovědět ECB, a sice jaký je její mandát. Domnívám se, že to bylo naznačeno v úvodní poznámce, neboť mezi všemi bankami existují vzájemně propojené vztahy. Tyto banky z Německa a Francie a dalších zemí, které investovaly do irských bank, se musí zamyslet nad tím, co udělaly a proč to udělaly.

A poslední věc, dnes večer panuje v Irsku politická nestabilita. Je to politováníhodné, ale je nutno uspořádat všeobecné volby.

 
  
MPphoto
 

  Liisa Jaakonsaari (S&D).(FI) Paní předsedající, Robert Schuman, zakladatel EU, řekl, že Evropská unie se bude vyvíjet prostřednictvím řady krizí, a tento vývoj může být nyní docela rychlý, protože všude kolem je krizí poměrně dost. Pro politický systém v Evropské unii a v členských státech to představuje obrovskou výzvu.

Je nutno říci, že problémy Irska jdou zčásti na vrub toho, že země má slabou vládu. Politický establishment musí nyní dávat pozor, aby léčba nebyla horší než samotná choroba. Například zástupce skupiny Zelených/Evropské svobodné aliance zde prohlásil, že daň z příjmů právnických osob v Irsku by se měla zvýšit na evropskou úroveň, ale to by pro Irsko, jeho růst a zaměstnanost mohlo ve skutečnosti znamenat smrtelný úder. Představa je získat Irsku zpátky peníze, a to formou růstu a zaměstnanosti, a nikoli zemi trestat. Musíme Irsku pomoci, ne ho trestat.

 
  
MPphoto
 

  Wolf Klinz (ALDE).(DE) Paní předsedající, pane Trichete, všichni víme, že hlavním úkolem Evropské centrální banky je zajištění měnové stability a že tohoto cíle je možno nejlépe dosáhnout, když máte politickou nezávislost. V tom jsme vás vždy podporovali.

Krize v posledních dvou letech ukázaly, že máte další úkol, a to zajištění stability finančních trhů a finančního systému. Také tento úkol jste zvládli velmi profesionálně a přesvědčivě. Nicméně abyste toho dosáhli, museli jste přistoupit na spojení s dotčenými vládami. Neboli nemohli jste zde vystupovat jako plně politicky nezávislý subjekt, nýbrž jste museli spolupracovat s vládami.

Zajímalo by mě, jak konkrétně byste chtěli tuto úlohu pojmout v budoucnu, abyste si za prvé zajistili nezávislost a za druhé abyste mohli tento úkol řádně plnit i nadále a aby vlády nevyužily této příležitosti k narušení vaší nezávislosti.

 
  
MPphoto
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL).(PT) Paní předsedající, nerovnováha a rozdíly mezi jednotlivými ekonomikami v eurozóně se přes všechny sliby a návrhy prohlubují, a nabízí se tedy otázka, zda již nenastal čas přezkoumat politiky? Cožpak nevidíte, že vyžadovat od zemí s tak slabou ekonomikou důsledné dodržování přísných mezinárodních kritérií Paktu o stabilitě a růstu vede k ještě větším rozdílům a nerovnostem, k nezaměstnanosti a chudobě?

Nemyslíte, že je načase věnovat pozornost sociální udržitelností? Jedním z příkladů je situace v Portugalsku, kde pracující mají tento týden uspořádat generální stávku na protest proti tzv. úsporným opatřením, která znamenají snižování mezd a investic a spustí ještě hlubší recesi. Nemyslíte, že je načase změnit politiky a plně se zaměřit na sociální udržitelnost a vytvořit mechanismy solidarity, zejména …

(Předsedající řečnici přerušila)

 
  
MPphoto
 

  Olli Rehn, člen Komise.(FI) Paní předsedající, vážení poslanci, nejprve vám chci poděkovat za velmi odpovědnou rozpravu.

Paní Jaakonsaariová uvedla, že vývoj Evropské unie vždy provázela řada krizí. To do značné míry platí, a v krátkodobém horizontu je tomu tak také i tentokrát, i když musíme být jako hasičský sbor a hasit požáry, které nyní planou a ohrožují finanční stabilitu v Evropě. V současné době působíme hlavně v Irsku, abychom udrželi stabilitu evropského hospodářství. Zároveň se snažíme vybudovat dlouhodobější evropskou architekturu, která opravdu posílí hospodářskou unii a upevní měnovou unii, která je v této chvíli již pevná, a to pomocí silné a autentické hospodářské unie, což jinými slovy znamená uskutečnění původního cíle hospodářské a měnové unie.

Oba úkoly jsou důležité a nemůžeme si dovolit ani jeden z nich zanedbat. Spíše musíme celou dobu fungovat jako hasičský sbor hasící lesní požáry a zároveň budující novou evropskou architekturu pro lepší regulaci finančních trhů a hospodářské unie.

Irsko má problémy. Paní Jaakonsaariová dobře ví, že u nás ve Finsku máme rčení, které volně přeloženo, znamená „pomoz člověku, když je v nesnázích, ne když v nich není“. To samozřejmě platí stejně tak dobře i pro ženy. Nyní je velmi důležité, abychom si všichni zachovali chladnou hlavu a snažili se podpořit Irsko, které má problémy. A to nejen kvůli Irsku samotnému, ale také kvůli evropské hospodářské stabilitě, aby tato situace nepoškodila první zelené výhonky oživení. Je důležité, abychom umožnili udržitelný růst evropské ekonomiky a aby se zlepšila naše schopnost udržet zaměstnanost. Právě to je hlavním tématem: udržitelný růst evropského hospodářství a zaměstnanost.

člen Komise. – Chci vám poděkovat za podstatu rozpravy a samozřejmě souhlasím s panem Gauzèsem, že ano, musíme lépe vysvětlovat, proč děláme to, co děláme, a musíme uklidnit své občany. Doba je dnes těžká a zmatená. Náchylná k nervozitě a dezinformaci, a proto musíme všichni přispět svým dílem k důkladné komunikaci o výzvách. Evropský parlament a vy všichni jako zástupci občanů zde hrajete klíčovou úlohu.

Nejde o to, abychom našli viníka, je třeba posílit evropskou konstrukci, která chránila a chrání evropské občany před mnohem horšími důsledky. Jakékoli řeči o rozebrání evropského projektu jsou nezodpovědné. Všechny členské státy by na tom bez Evropské unie a jejího ochranného štítu byly mnohem hůře. Euro je a nadále bude základním kamenem Evropské unie, není to jenom technická měnová soustava, jedná se skutečně o zásadní politický projekt Evropské unie. Proto je samozřejmě naprosto nezbytné, abychom udělali vše, co je v našich silách, a chránili a posilovali tuto evropskou konstrukci.

Na závěr bych chtěl říci, že paní Goulardová se zmínila o velmi důležité věci, když poukázala na původní cíl tvůrců Hospodářské a měnové unie, a to mít velmi silný politický rozměr, ve skutečnosti politickou unii. Předseda Trichet má oproti mně výhodu a může to dosvědčit, protože byl tehdy u toho, ale spíše bych se klonil k tomu souhlasit, a proto v našem legislativním balíčku, který je nyní ve vašich rukách a v rukách Rady, chceme, aby nakonec silná měnová unie byla doplněna vytvořením skutečné a silné hospodářské unie. Podle mého názoru je nyní opravdu nejvyšší čas, abychom písmeno „H“ v HMU naplnili obsahem, a právě o to v legislativním balíčku pro posílení správy ekonomických záležitostí nakonec jde.

člen Komise.(v reakci na pana De Rossu, který hovořil s vypnutým mikrofonem.) Paní předsedající, jak dobře víte, jsem připraven setkat se s irskými poslanci EP a diskutovat o otázkách souvisejících s Irskem, ale – ať je v dané chvíli situace v Irsku jakkoli důležitá a komplikovaná – tato rozprava se týká Evropské centrální banky a zprávy Parlamentu o ECB.

V průběhu této diskuse zaznělo v souvislosti s Irskem tolik otázek, že zkrátka není možné na všechny reagovat. Jak jsem řekl, jsem připraven setkat se s irskými poslanci EP a doufám, že s vámi se všemi se uvidím zítra, abychom o tom mohli diskutovat podrobněji.

 
  
MPphoto
 

  Jean-Claude Trichet, předseda ECB.(FR) Nejprve mi dovolte říci, že otázky, které byly položeny, jsou plně na místě a velice do hloubky postihují všechna témata, která jsou dnes důležitá.

předseda ECB. – Na poslance budu reagovat najednou, protože řada vašich otázek se sobě podobala.

V první řadě bych chtěl zopakovat, že v názvu HMU jsme odpovědni za „M“, tedy za měnovou unii. Pro „H“, tj. hospodářskou unii máme pochopení, ale odpovídáme za „M“, a to, čím nás občané Evropy a parlamenty, které hlasovaly pro Maastrichtskou smlouvu, pověřili, je udržení cenové stability. To je náš úkol. Jsme nezávislí s cílem zachovat stabilitu cen pro 330 milionů spoluobčanů.

Jak jsem před chvíli vysvětlil, zajišťujeme cenovou stabilitu v souladu s naší definicí navazující na nejlepší definici na světě a dovolím si tvrdit, že naše definice cenové stability, jak se zdá, je nyní globálním měřítkem. Udrželi jsme stabilitu cen po dobu téměř 12 let existence eura a podle všech informací, které máme, jsme v příštích 10 letech považováni za důvěryhodné.

Takže chci, aby to bylo zcela jasné, protože – jak řekl Olli Rehn – mnohé z otázek, které jsem dostal, se týkají hospodářské unie, která je samozřejmě součástí HMU, ale za hospodářskou unii my neodpovídáme. Máme své představy, máme svá doporučení, máme svou diagnózu a analýzu a k tomu se samozřejmě ještě vrátím.

Moje druhá hlavní poznámka. Prožíváme nejhorší celosvětovou krizi od druhé světové války. Kdybychom rychle a odvážně nezareagovali – a to jak centrální banky, včetně ECB, tak vlády – zažili bychom nejhorší krizi ne od druhé světové války, nýbrž od první světové války, protože by došlo k hluboké depresi, a to, že jsme se vyhnuli velké celosvětové depresi, si vyžádalo obrovské zásahy vlád a parlamentů.

Podle naší vlastní analýzy riziko daňového poplatníka, že byl využit, aby pomohl zabránit dramatické depresi, je zhruba stejné na obou stranách Atlantiku, pokud jde o HDP, a to přibližně 27 % HDP. Nebylo to pochopitelně využito na výdaje, a tím méně na pokrytí ztrát, pokud mohu říci, ale stálo to nicméně ohromné úsilí. Jinak bychom měli dramatickou krizi. To ovšem znamená, že světové finance a světové hospodářství jsou velice křehké a my musíme v celosvětovém měřítku najít způsoby, jak se této křehké stability vyvarovat.

Ale toto není evropská krize. Je to odraz globální krize v Evropě, v evropské správě věcí veřejných, a přesně stejným způsobem uvažují a přemýšlejí o tom, jak postupovat, v USA a v Japonsku, abychom uvedli dvě další velké vyspělé ekonomiky. Také oni mají obrovské problémy a byl bych nerad, kdyby se z legitimních úvah o tom, jak lépe řídit hlavní vyspělé ekonomiky, stala kritika eura, které jak jsem řekl, přesně splnilo to, co se očekávalo.

Dovolím si také konstatovat, že když se podívám na finanční a fiskální pozici, fiskální pozici hlavních vyspělých ekonomik, mohu říci, že z hlediska schodku veřejných financí je Evropa jako celek, a EU zvlášť, v lepším stavu – jak to řekl pan Goebbels – než Japonsko nebo Spojené státy. Možná něco kolem 6 %, dokonce ještě trochu méně, při konsolidované fiskální pozici v příštím roce, když ve dvou dalších hlavních vyspělých ekonomikách je to v řádu 10 či více.

Říkám to také proto, abychom řádově měli představu. Co tedy máme, je škodlivé chování ze strany řady zemí, které si samy sobě vytvářejí problémy u sebe doma a vyvolávají finanční nestabilitu. V sázce zde není euro, jedná se o finanční nestabilitu udržovanou nesprávným chováním fiskální politiky, samozřejmě vždy ve vzájemném působení s trhy, neboť jsme v tržním hospodářství. A opět v podstatě platí, že podle naší diagnózy nenormální ve fungování Evropy bylo to, že jsme měli špatnou správu, tedy špatnou správu hospodářské unie.

Mohu říci, bohužel, že to není žádné překvapení, protože Pakt stability a růstu byl některými neprávem kritizován už od samého počátku. A musím vám připomenout, že já sám jsem podával hlášení v Parlamentu o našem boji, protože velké země chtěly pakt rozcupovat, nebo ho minimálně výrazně oslabit. Bohužel musím konstatovat, že to byly velké země uvnitř eurozóny a že malé a střední země se této snaze bránily. To bylo v letech 2004 a 2005. Možná si budete pamatovat, že to byl ostrý boj, protože to šlo až k Soudnímu dvoru, a Komise – musím Komisi vzdát čest – jednala v té době jasně, s větší logikou než Rada a my jsme Komisi plně podporovali. Musím to proto vám všem připomenout.

Nyní jsem měl řadu otázek, které se týkají právě toho, co v této fázi požadujeme. Musím říci, že jsme hned tvrdili, když Komise svůj návrh předložila, že to podle nás nestačí.

Na základě svého dojmu z fungování Evropy jako celku, 27 a 16 (a zítra 17) a s přihlédnutím k tomu, čeho jsme svědky, jsme došli k závěru, že první návrh Komise je příliš slabý z hlediska hladkého fungování a z hlediska přísnosti správy, jak pro fiskální dohled, tak pro ukazatele konkurenceschopnosti, nerovnováhy.

Takže k tomu, že současná podoba návrhu předloženého Radou ještě oslabuje návrh Komise, vám, vážení kolegové, nemůžeme říci nic, jen tolik, že pevně věříme, že se s nároky, které na nás klade současná situace, vyrovnáváme, a tato situace vyžaduje velmi důsledný dohled, velmi pevné řízení.

V roce 2005 jsem jménem řídicího výboru Rady konstatoval, že vůbec nejsme spokojeni s postojem, který v té době zaujímala Rada, a s tím, co bylo nakonec přijato.

Nechci tedy zacházet hlouběji, protože budeme mít řadu příležitostí být s Parlamentem ve spojení. Samozřejmě jsem zaznamenal, co prohlásila paní Goulardová o velmi tvrdé práci Parlamentu spolu s Radou a Komisí na přípravě toho, co v konečném výsledku bude postojem Evropy. Ale znovu opakuji, naše poselství v této věci je velmi jasné.

Nyní mi dovolte, abych na minutu přešel k otázce komunikace. Komunikaci je samozřejmě nutno neustále zlepšovat. O to se snažíme. Jen bych rád doplnil, že pokud jde o naši vlastní komunikaci, uvádíme jasnou definici cenové stability, která každému umožňuje posoudit, co v reálném čase trvale děláme.

Chtěl bych také říci, že jsme byli první velkou hlavní centrální bankou, která zavedla tiskové konference bezprostředně po zasedání Rady guvernérů. Také jsme jako první zveřejnili úvodní prohlášení, které je naší diagnózou situace. Takže z hlediska komunikace se snažíme postupovat s co největší odpovědností.

Jediné, co neděláme, je, že nezveřejňujeme jednotlivé postoje různých členů Rady guvernérů. Jsme přesvědčeni, že je to velmi důležité, a pro instituci vydávající měnu pro 16 států, které jsou sjednoceny v Evropě, ale pořád zůstávají svrchovanými státy, je lepší, když se u našeho rozhodnutí uvádí jako odpovědný subjekt Rada guvernérů.

To tedy byla řada velmi důležitých otázek. Dovolte mi pouze zmínku o poznámce, že odpovídáme za „M“, ale vzhledem k tomu, že „H“ je věcí vlád a Komise, musíme v této oblasti samozřejmě vzít „H“ v úvahu, jako vždy, stejně jako to dělá každá nezávislá centrální banka. Pokud je fiskální politika zdravá a přiměřená, zatížení měnové politiky při udržování cenové stability není velké. Pokud máme špatnou fiskální politiku, pak rozhodnutí, která musí centrální banka přijímat, nás velice zatěžují.

Řekl bych, že totéž pro nás platí z hlediska vzájemné součinnosti s vládami, ale my jsme naprosto nezávislí, a to, že jsme museli přijmout řadu nestandardních opatření, jak jsem objasnil, nám mělo umožnit co nejlépe předat impulsy naší měnové politiky v podmínkách nesprávného fungování trhů, a proto rozhodnutí, která jsme přijímali v oblasti úrokových sazeb, nebyla správně přenášena do ekonomiky jako celku.

Podstatou nestandardních opatření je pomoc při obnově normálnějšího fungování přenosových kanálů měnové politiky a my jsme velmi zřetelně rozlišovali – zopakoval jsem to na našem nedávném kolokviu, kterého se zúčastnil Ben Bernanke – mezi standardními opatřeními, která jsou z hlediska postoje k měnové politice skutečně důležitá, a nestandardními opatřeními navrženými k tomu, aby napomohla přenášení měnové politiky.

Nyní mi dovolte jen poznámku, že jsem zaznamenal také důležitou otázku ...

předseda ECB.(FR) Pokud jde o otázku pana Gauzèse týkající se komunikace, kterou, myslím, zopakovali další, některé komunikační kanály mají sklon považovat Evropu za jakéhosi obětního beránka. Pokud se něco nedaří, je to chyba Evropy. Víme, že to není pravda, a Evropský parlament to samozřejmě ví lépe než kdo jiný.

Je také snaha říkat, když něco nefunguje dobře, že za to může Komise nebo že za to může Evropská centrální banka, nebo ještě lépe, že za to může euro. To je klasický případ obětního beránka. Euro je měna, která si pozoruhodně dobře udržela svou vnitřní i vnější stabilitu. Kromě toho jsem ještě neřekl, že je to pozoruhodnější než cokoli, co centrální banka kdy udělala v rámci zakládajících zemí eura za posledních 50 let – šetřil jsem si to naposled, mohu-li to tak říci. Jsem přesvědčen, že zde máme měnu, která je skutečně pevná, a to pevná i při zpětném pohledu. Dávejme si proto pozor, abychom se nestali obětním beránkem.

Musím říci, že je třeba, abychom se všichni velice usilovně snažili, pokud jde o komunikaci, ale tento vzkaz adresuji také Evropské centrální bance a systému eura jako celku, jinými slovy všem národním centrálním bankám, které spadají do eurozóny. Kromě toho bych řekl, že je to nepochybně zároveň problém, s nímž se potýká EU-27, a tudíž problém Evropské unie jako celku.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Velmi vám děkuji za podrobnou odpověď, pane Trichete. Domnívám se, že v této chvíli je třeba odpovídat podrobněji, než je v této sněmovně zvykem.

 
  
MPphoto
 

  Burkhard Balz, zpravodaj.(DE) Paní předsedající, chtěl bych vyjádřit velké poděkování panu Trichetovi, komisaři Rehnovi a především poslancům tohoto Parlamentu za tuto otevřenou a komplexní rozpravu. Byla velice objektivní, i když ke konci se naši poslanci z Irska občas nechali unést emocemi – což je pochopitelné.

V krátkém čase, který mám k dispozici, bych chtěl uvést tři body. Za prvé, nezávislost Evropské centrální banky. Domnívám se, že bylo správné a důležité, že hlavy států a představitelé vlád – pod společným vedením Helmuta Kohla, čestného občana Evropy a v té době německého kancléře – prosadily nezávislost ECB. Evropská centrální banka je strážcem eura. Mám za to, že euro bylo v posledních měsících krize stabilní právě proto, že konečně takovou ECB máme. Chtěl bych vás proto, pane Trichete, požádat, abyste v nadcházejících měsících i nadále jednal nezávisle, a to pokud možno v co největší míře. Pokud vám lidé sdělují své názory, samozřejmě jim naslouchejte, ale nakonec si předseda a představenstvo ECB stejně musí zachovat svou nezávislost.

Za druhé, musíme být k občanům Evropské unie otevřenější. To je důležité. Především bychom jim neměli poskytovat informace vždy v jazyce Bruselu, za což jsme byli do jisté míry kritizováni, nýbrž tak, aby tomu skutečně rozuměli ti, kterým je náš vzkaz určen – občané Evropy. To osobně považuji za velmi důležité.

Nakonec se pan Trichet zmínil o Basilejské dohodě III. To je další věc, kterou chci určitě zdůraznit. Basilejskou dohodu III chceme provést rychle. Nicméně já si přeji rychlé provedení Basilejské dohody jen tehdy, pokud ji současně provedou všechny země skupiny G20. Není možné, aby se Evropa znovu ujala vedení, a byla přitom jediným průkopníkem, k velké škodě naší mezinárodní konkurenceschopnosti. Proto tvrdím, že Evropa by to skutečně měla provést společně se svými partnery po celém světě anebo zvážit, jaké jsou jiné možnosti.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Společná rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  Elena Băsescu (PPE), písemně. (RO) I já bych chtěla poblahopřát panu Balzovi za veškeré jeho úsilí při přípravě této zprávy. Balíčky úsporných opatření navržené pro překonání krize by neměly vést k opatřením, která by mohla ohrozit hospodářské oživení. Domnívám se, že je třeba nastolit rovnováhu mezi posilováním ekonomiky a ochranou investic prostřednictvím pracovních míst a trvale udržitelného vývoje. Poučení ze situace členských států, které vstoupily do eurozóny nepřipravené, nás musí časem přimět zcela vážně se zamyslet nad stanovením reálných lhůt. Zpoždění o rok o dva může být v současné situaci přijatelné. Rozšiřování musí pokračovat, ovšem pod podmínkou, že budou splněna maastrichtská kritéria. V tomto směru jsem přesvědčena, že by přijetí eura nemělo být považováno za krátkodobé řešení, ale za součást střednědobé komplexní politické strategie.

 
  
MPphoto
 
 

  Edward Scicluna (S&D), písemně. – Vítám a podporuji tuto zprávu. Měli bychom však mít na paměti, že jakmile skončí diskuse o fiskální konsolidaci, regulaci a makroekonomickém řízení, musíme prověřit, jaký vliv to mělo na hospodářskou činnost – která je to nejdůležitější v každé diskusi. Skutečností je, že potřebujeme dobrou a účinnou regulaci a lepší hospodářskou správu, aby se malé a střední podniky, které jsou hlavním motorem hospodářského růstu, mohly rozvíjet a růst. Smutnou pravdou je, že tyto podniky v posledních dvou letech značně utrpěly. Výsledkem je vysoká a stále rostoucí nezaměstnanost. Politika ECB, kdy byly do zadlužených bank napumpovány miliardy eur na jejich záchranu, byla správná, ale mnohé banky začaly na likviditu ECB příliš spoléhat. Takže teď nastala situace, kdy banky, které velmi ochotně poskytovaly úvěry v letech prosperity, odmítají půjčovat malým podnikům. Pokud to tak bude pokračovat, nedosáhneme růstu potřebného ke snížení rozpočtových schodků a veřejného zadlužení. Poroste nezaměstnanost a výkonnost našeho hospodářství bude stagnovat. Jednejme moudře, pokud nechceme občany Evropy opět zklamat.

 
Poslední aktualizace: 8. dubna 2011Právní upozornění