Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava o následujících zprávách na téma mezinárodního obchodu:

A7-0312/2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách (2009/2219(INI)), kterou jménem Výboru pro mezinárodní obchod předložila paní Saïfiová;

– A7-0310/2010 o politikách mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu (2010/2103(INI)), kterou jménem Výboru pro mezinárodní obchod předložil pan Jadot;

– A7-0317/2010 o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu (2009/2201(INI)), kterou jménem Výboru pro mezinárodní obchod vypracoval pan Désir.

  Tokia Saïfi, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, téma této zprávy vyprovokovalo diskusi v mezinárodním společenství. Rozvojové země si myslí, že vyspělé země se odvolávají na lidskoprávní doložky proto, aby zavedly jakousi formu maskovaného protekcionismu, zatímco vyspělé země odsuzují sociální a environmentální dumping rozvíjejících se zemí. Chtěla jsem použít pozitivní přístup a ukázat, jak se sociální a environmentální normy a obchodní zájmy mohou navzájem podporovat, pokud budou mít všechny země rovné podmínky.

EU musí uplatnit svůj vliv v mezinárodním obchodě, aby iniciovala změnu. Postupovala by v souladu se svými zakládajícími texty, jež stanoví, že EU by měla přispívat zejména k udržitelnému rozvoji, volnému a spravedlivému obchodu a ochraně lidských práv. Podle mého musí jednat souběžně na mnohostranné, dvoustranné i jednostranné úrovni.

Na mnohostranné úrovni musí EU povzbuzovat mezinárodní organizace, zejména Světovou obchodní organizaci, aby více zohledňovaly sociální a environmentální normy. Zároveň by tyto mezinárodní organizace měly více spolupracovat. Zejména z tohoto důvodu navrhuji, že by Mezinárodní organizaci práce měl být udělen status oficiálního pozorovatele ve WTO.

Pokud jde o životní prostředí, domnívám se, že pozornost by měla být přednostně zaměřena na zlepšení přístupu k ekologickým výrobkům a technologiím, neboť nejen že podporují nové formy zaměstnaneckých politik, ale poskytují také nové možnosti růstu pro evropské podniky v této oblasti, které dosahují vynikajících výsledků. Pozornost je třeba věnovat také vytvoření skutečné Světové organizace pro životní prostředí, které by mohly být předkládány případy environmentálního dumpingu.

Na dvoustranné úrovni může jít EU skutečně příkladem. Jsem potěšena, že dohody o volném obchodu „nové generace” obsahují závaznou doložku o lidských právech, zároveň bych si přála, aby byly začleněny také do kapitoly o udržitelném rozvoji.

Dále, tyto dohody sjednává Evropská komise. Měla by zajistit, aby obsahovaly soubor sociálních a environmentálních norem, který by měly dodržovat všichni obchodní partneři EU. V závislosti na stupni hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje příslušné země by tyto základní normy mohly být v jednotlivých případech doplněny dalšími úmluvami. Tento odstupňovaný a flexibilní přístup by umožnil spravedlivější přístup k našim obchodním partnerům a byl by spravedlivější pro všechny. Především musí být lépe sledováno provádění dvoustranných dohod. Proto navrhuji, aby bylo prováděno posouzení dopadů před jednáními, během jednání i po nich a aby se nesoustředilo jen na udržitelný rozvoj, ale zohledňovalo také otázku lidských práv.

A konečně velmi doufám, že na jednostranné úrovni věci půjdou rychle, neboť brzy by měl být reformován všeobecný systém preferencí. Jak víte, všeobecný systém preferencí vyžaduje ratifikaci přibližně 30 mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv a pracovního práva, ochrany životního prostředí a řádné správy věcí veřejných. Tyto úmluvy byly sice z větší části ratifikovány, ale jejich praktické provádění je slabé, a právě na tento bod bychom měli zaměřit naše úsilí. Komise musí zahájit šetření nebo dokonce pozastavit preference, pokud by existovaly nějaké příznaky nasvědčující tomu, že tyto úmluvy nejsou dodržovány.

Na závěr, některé z těchto opatření lze přijmout hned teď, ale postoje se nezmění přes noc. EU musí přijmout postupná opatření na všech úrovních, aby dosáhla lepších a spravedlivějších obchodních vztahů.

  Yannick Jadot, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, domnívám se, že je třeba uvítat tu skutečnost, že současně s tím, jak se Evropská unie pokouší po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost znovu definovat svou obchodní politiku, a zároveň se pokouší sladit ji se svou průmyslovou politikou, projednává tento parlament současně projednává tři zprávy o otázkách, jež rozhodně spadají do stejné politické a veřejné diskuse o tom, „co je to obchod a jak by měl být sladěn s otázkami sociálních, environmentálních a lidských práv?”..

Ve skutečnosti se nepochybně nacházíme ve stavu permanentní schizofrenie: všude se přemisťují společnosti, jsou zpochybňována sociální práva, stále více se zhoršuje životní prostředí, a zároveň sjednáváme dohody o volném obchodu, jednáme se Světovou obchodní organizací (WTO) o celé řadě opatření, která jsou bohužel zcela v rozporu s veřejnou diskusí, do které se snaží naši občané zapojovat.

Jak dnes vysvětlíme naší veřejnosti, že fotbalový míč přicházející na evropský trh, který byl vyroben za slušných pracovních podmínek a s ohledem na životní prostředí, a fotbalový míč vyrobený dětskou prací nebo v zemi, kde jsou zakázány odbory, je tentýž fotbalový míč? To našim občanům nevysvětlíme. Naší povinností je proto dnes začlenit tyto environmentální a sociální otázky do oblasti obchodu.

Pokud jde o mou zprávu konkrétněji, v oblasti obchodu existují v současnosti některé evropské země, u kterých dovoz výrobků do značné míry vyrovnává snížení jejich vlastních emisí. Třetina evropských emisí není produkována v Evropě, ale připadá na dovážené zboží. Je proto nezbytné začlenit otázku klimatu do našich obchodních politik.

Jak vysvětlíme naší veřejnosti, že současně s uzavíráním dohod o volném obchodu, jež potenciálně povedou k odlesňování, jedeme do Cancúnu jednat o dohodě o snížení emisí způsobených ztrátou a a znehodnocováním lesů (REDD) s cílem poskytnout finanční náhrady za neodlesňování v jižních zemí? Proto je nezbytné tyto různé otázky sladit.

Když jsme připravovali tuto zprávu – a chtěl bych poděkovat stínovým zpravodajům z různých skupin –, snažili jsme se být co nejvíce konstruktivní. Doufám, že se to projeví během zítřejšího hlasování. Pokusili jsme se také učinit přítrž černobílým diskusím. Neříkáme již, že liberalizace obchodu a boj proti změně klimatu zničí 100 % našich průmyslových odvětví v Evropě, kde na to svým způsobem nedbáme, protože změna klimatu musí mít přednost.

Když jsme například pracovali na otázce úniku uhlíku, vždy jsme se snažili specifikovat, které odvětví nebo činnost mohou být ohroženy a které nástroje by měly být vyvinuty na ochranu tohoto odvětví. Totéž platí o zákonech stanovících rámec pro jednání o antidumpingových opatřeních ve WTO. Totéž platí o výrobních postupech a metodách. U všech těchto otázek jsme se s ostatními skupinami pokusili přijít s návrhy, jak posunout věci vpřed, a domnívám se, že jsme přišli s konkrétními návrhy, jež jsou měřitelné s našimi ambicemi, s mandátem Evropské komise a všech evropských orgánech.

Chtěl bych ještě jednou vyjádřit naději, že kooperativní, konstruktivní duch, ve kterém jsme tuto zprávu vypracovávali, se odrazí na zítřejším hlasování, a ještě jednou bych chtěl poděkovat všem svým kolegům za práci, kterou odvedli.

  Harlem Désir, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, chtěl bych začít poděkováním svým kolegům z Výboru pro mezinárodní obchod a zvláště stínovým zpravodajům za jejich spolupráci při vypracování této třetí zprávy k danému tématu. Díky této spolupráci jsme dnes schopni předložit soubor inovativních, konkrétních návrhů na zvýšení sociální odpovědnosti podniků v rámci obchodní politiky EU.

Po mezinárodní krizi, jež způsobila hospodářské a sociální škody, po diskusích, jež vyvolala, po očekáváních veřejnosti a politických očekáváních o tom, jaká poučení je třeba vyvodit, jsme dospěli ke společnému přesvědčení, že obchodní politika Evropy musí více než kdy předtím přispívat ke splnění cílů v oblasti regulace globalizace a zejména ke splnění jejích sociálních a environmentálních cílů.

Tato regulace se týká států a jejich hospodářství, ale je jasné, že hlavními hospodářskými hráči jsou podniky a zejména nadnárodní korporace: ty jsou hlavními hráči na poli světového obchodu. Ty nejvíce těží z liberalizace trhu, nejen pokud jde o získání přístupu k zákazníkům, ale i o cíle vyvážet část své výroby a diverzifikovat svůj systém dodávek. To činí často takovým způsobem, že čerpají ze zemí, kde jsou nízké výrobní náklady a především kde jsou méně přísně uplatňována sociální a environmentální pravidla.

Liberalizaci obchodu doprovází ostrá soutěž mezi zeměmi, jež se snaží přitáhnout zahraniční investory, a ještě tvrdší soutěž mezi podniky. To vše až příliš často vedlo k nepřijatelnému porušování pracovních podmínek a k porušování lidských práv a ke škodám na životním prostředí.

Od neštěstí v indické dceřinné společnosti chemické nadnárodní korporace v Bhópálu, které si vyžádalo tisíce lidských životů a za které mateřská společnost dosud nebyla potrestána, až po způsoby chování ropných a těžebních společností v Africe, Barmě a mnoha dalších zemích, jež ničí jejich životní prostředí a deklasuje jejich pracovníky na úroveň otroků, a od dětské práce v asijských textilkách až po vraždy odborářů v zemědělských podnicích ve Střední Americe, příkladů je bezpočet. A jsou ještě více nepřijatelné vzhledem k tomu, že se často týkají podniků z průmyslových zemí, jejich dceřinných společností a jejich dodavatelského řetězce, včetně evropských podniků.

To před mnoha lety vyvolalo diskusi a kampaň, které se, dodávám, při několika příležitostech dostalo podpory v tomto parlamentu v podobě přijetí usnesení o sociální a environmentální odpovědnosti podniků. Pokrok dosažený v oblasti sociální odpovědnosti podniků dosud není stejný, jako v případě diskuse o sociálních normách v obchodních dohodách, což je téma zprávy paní Saïfiové. Je to pochopitelné, protože obchodní dohody se týkají právních pravidel, která jsou mezi státy závazná, zatímco sociální odpovědnost podniků se týká jejich dobrovolných závazků. Zároveň však jde o paradoxní situaci, protože sociální odpovědnost podniků a sociální a environmentální doložky jdou stejným směrem, totiž ke globalizaci, která je šetrnější k lidským právům a životnímu prostředí a směřuje k udržitelnému rozvoji.

Proto doporučujeme začlenit sociální odpovědnost podniků do obchodních dohod, konkrétně tedy včlenit doložku o sociální odpovědnosti podniků do kapitol o udržitelném rozvoji, a zejména do dohod o volném obchodu s některými jednoznačnými a ověřitelnými závazky podniků. Za prvé, musí existovat reciproční závazek mezi Evropskou unií a jejími partnery, že budou povzbuzovat podniky, aby přijaly závazky v oblasti sociální odpovědnosti podniků a ověřovaly jejich plnění: zřízení kontaktních míst nejen za účelem lepšího poskytování informací, ale také pro příjem stížností ze strany odborů a občanské společnosti; požadavek, aby korporace pravidelně zveřejňovaly své účetní závěrky, což zlepší transparentnost; požadavek na podávání zpráv; a požadavek, aby podniky zajistily náležitou péči a přijímaly preventivní opatření.

A konečně navrhujeme, že v případě závažných porušení zásad, ze kterých vychází sociální odpovědnost podniků, a take v případě porušování sociálních práv a sociálních a environmentálních zákonů by měl existovat mechanismus ...

(Předsedající řečníka přerušil)

  Předsedající. – Rád bych všechny požádal o shovívavost, ale existují určité věci, které bychom prostě neměli připustit. Vaše řečnická doba je čtyři minuty. Nehledě na mé přerušení jste hovořil více než čtyři a půl minuty. Stanovil jsem pro každého poslance této sněmovny přísný limit. Snažím se být co nejspravedlivější, ale uprostřed svého vystoupení jste řekl: „Neustále si kontroluji čas.” Chceme-li mít živější rozpravy, nutně to neznamená, že musíme pronášet svá vystoupení rychleji. Neměl byste myslet jen na své francouzské voliče – a to se týká všech poslanců, kteří by neměli pomýšlet na svou vlastní voličskou základnu – , protože přístup k tlumočeným vystoupením mají prostřednictvím internetové stránky všichni občané Evropské unie.. Nestačí-li tlumočníci sledovat, co se říká, nebudou lidé ve zbytku Evropy vašemu vystoupení rozumět, protože bylo předneseno příliš rychle. Každý by proto měl dodržet svou řečnickou dobu a neměl by zasahovat do řečnické doby jiných poslanců, protože ta je koneckonců odečtena od postupu zvednuté ruky.

  William (The Earl of) Dartmouth (EFD). – Pane předsedající, je to podruhé, co jsem seděl v této sněmovně a byl svědkem toho, že předsedající přerušil jednoho z řečníků na základě toho, že mluví příliš rychle.

Nevím, jak často vystupujete vy sám, ale měl byste pochopit, že takové přerušení zcela zmaří vystoupení.

I když nyní výhradně nesouhlasím s tím, co řekl pan Désir, myslím, si, že tlumočníci jsou placenými zaměstnanci, a když nestíhají, je to jejich problém. Předsedající by neměl přerušovat tak, jak jste to právě učinil.

  Předsedající. – Je samozřejmě mou povinností, abych přerušil. Můžete zaplatit běžci na 100 metrů 1 milion EUR, aby uběhl stometrovou trať za 10 sekund. Ale i když mu zaplatíte 100 milionů EUR, nedokáže ji uběhnout za pět sekund. Jsem povinen poslance přerušit, pokud hovoří příliš rychle. Byl jsem poslancem této sněmovny 13 let a vím velmi dobře, že když tumočníci již nestačí tempu, zmačknou tlačítko a na mém stole se rozsvítí žárovka. Jste srdečně vítán, abyste se na to podíval. Je u ní nápis „zpomalte”. Setkal jsem se s tím již ve výborech. V určitém momentu tlumočníci sdělují, že přestanou tlumočit. Pokud si pak poslanec stěžuje, vše se zadrhne a řečník nemůže ve svém vystoupení pokračovat.

(Rozruch)

Paní Berèsová, dělám totéž, co děláte i vy ve vašem výboru, totiž vysvětluji situaci, když je vznesena procesní námitka.

(Rozruch)

Je to přesně totéž.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, chci vás ujistit, že kdybych měl někdy běžet 100 metrů, trvalo by mi to nejméně 15 sekund, takže se mnou není žádný velký problém – alespoň ne v tomto ohledu.

Za prvé bych chtěl poděkovat zpravodajům a Výboru pro mezinárodní obchod za tyto zprávy, které nastolují důležité problémy týkající se přínosu obchodní politiky EU k dosažení některých základních cílů veřejné politiky: dodržování lidských práv, dosažení hospodářské prosperity a sociální spravedlnosti, dosažení udržitelného růstu a respektu k životnímu prostředí a zejména ke klimatickému systému.

Jistě pochopíte, že v krátké době, kterou mám dnes k dipozici, není možné zabývat se podrobně každou z nich. Ale dovolte mi několik obecných poznámek.

Tyto tři zprávy mají mnoho společného. Všechny se zabývají soudržností politik, a konkrétněji potřebou obchodní politiky prováděnou v rámci celkových cílů EU, zejména jejích hospodářských, sociálních a environmentálních cílů. Nemohu než plně souhlasit se záměrem plně využít k dosažení těchto cílů všech nástrojů, které máme k dispozici. Zároveň je třeba zdůraznit, že účinná opatření musí využívat těch nástrojů, které jsou pro řešení každého z problémů nejvhodnější.

Obchodní politiku považuji za jeden z klíčových faktorů prosazování a ochrany sociálního modelu Evropské unie, jejích hodnot a jejích zásad, a jsem si vědom, že v tomto ohledu existují vysoká očekávání. Musíme však mít na zřeteli, že ne všechny problémy lze nutně řešit prostřednictvím obchodní politiky. I jiné politiky mohou nabízet zásadní prvky nebo dokonce lepší možnosti účinných řešení. Musíme si také uvědomit, že základem politických opatření je vyvažování různých zájmů. Takže vždy bude třeba volit z více variant.

Také výzvy se budou lišit podle toho, zda zvažujeme samostatné nástroje, jako je všeobecný systém preferencí, dvoustranné dohody nebo mnohostranné dohody. Zpráva paní Saïfiové o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v obchodních dohodách uznává, že každá z těchto dimenzí nabízí různé možnosti.

Obecně řečeno, mezinárodní spolupráce umožňuje aktivovat účinnější postupy. Na druhé straně, na tango musí být dva. Musíme zvážit, co je přijatelné pro naše obchodní partnery – a za jakou cenu.

Zejména v případě mnohostranných ujednání může být dosažení konsensu velmi obtížné. EU má celkově zájem na zlepšování mezinárodní správy, včetně zlepšení soudržnosti mezi činnostmi na různých fórech: WTO, MOP, na mezinárodních jednáních týkajících se klimatu a tak dále.

Uvedené tři zprávy v tomto ohledu nastiňují několik možných směrů práce. Musíme být pragmatičtí a musíme umět rozlišovat mezi praktickými kroky, které pravděpodobně mohou být úspěšné z krátkodobého pohledu, a kroky, které mohou přinést ovoce spíše při dosahování dlouhodobých cílů. Musíme dbát na to, abychom mysleli dopředu a abychom mysleli ambiciózně. Na druhé straně Komise chce, aby obchodní politika a naše činnosti v obchodních institucích měly konkrétní dopad a přinášely výsledky.

To platí i o našich dvoustranných dohodách. Ustanovení o volném obchodu obsažená v našich dohodách tam nejsou proto, aby se stala pouhými deklaracemi dobrých úmyslů. Musí být „proveditelná”.

Když přejdu ke zprávě pana Jadota o změně klimatu, rád bych poukázal na to, že je třeba zajistit, že všechny možnosti volby budou ovšem schopny účinně snížit riziko úniku uhlíku a musí být uskutečnitelné při rozumných nákladech. Všichni například víme, že takové možnosti volby, jako jsou opatření na hranicích, vyvolávají některé otázky: jak měřit, jak monitorovat atd. Je pravdou, že musíme zachovávat opatrnost a posuzovat všechny relevantní otázky a nepřijímat ukvapená rozhodnutí. To jest, EU by rozhodně i nadále měla zvažovat všechny dostupné možnosti volby.

Pokud jde o zprávu pana Désira o sociální odpovědnosti podniků, povšiml jsem si výroku, že „iniciativy Komise by se měly zaměřovat na podporu, a ne na regulaci čnností v oblasti sociální odpovědnosti podniků”. Je však nutné vést jasnou dělící čáru mezi podporou, regulací a prosazováním – linii, kterou zpravodaj dovedně zkoumal, která však vyvolává velké množství politických a praktických otázek. Sociální odpovědnost podniků ovšem nemůže nahradit státy nebo z nich sejmout odpovědnost za prosazování svých zákonů – právě tak jako státní orgány zde nejsou od toho, aby prosazovaly politiky podniků jako takové. Je užitečné poznamenat, že mnohé z těchto otázek jsou posuzovány v aktualizovaných pokynech OECD pro nadnárodní podniky, které mají být přijaty v roce 2011. Je to jeden z příkladů užitečné práce, která je odváděna a na které se aktivně podílíme.

Zprávy, které dnes projednáváme, se velmi konkrétně zaměřují na možné směry rozšiřování působnosti, zlepšování efektivity, důslednosti a transparentnosti našich opatření z hlediska sociálních a environmentálních ustanovení v dohodách o volném obchodu, včetně ustanovení týkajících se sociální odpovědnosti podniků nebo problematiky změny klimatu. Je třeba říci, že Komise bude tyto směry nadále brát v úvahu. V souladu s námitkami, které jsem právě vyslovil, byste měli očekávat vážné výhrady k některým bodům – jakož i plný souhlas s jinými body.

Budeme mít spoustu příležitostí, například v rámci přezkumu všeobecného systému preferencí v příštím roce, abychom o těchto záležitostech v příštích měsících nebo letech dále diskutovali, a to i v souvislosti s připravovanými právními předpisy nebo povolovacími řízeními. Evropská komise je ochotna zkoumat – spolu s Evropským parlamentem – vhodné, účinné a použitelné prostředky, aby se zajistilo, že obchodní politika náležitě zohledňuje sociální zájmy. Klíčovou zásadou by měla být pečlivá, analytická tvorba politiky na základě prozíravě stanovených cílů, ale i realistických očekávání.

  David Martin, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zahraniční věci. – Pane předsedající, mělo by v obchodní politice Evropy jít jednoduše o získání co největší hospodářské výhody, nebo by měla být používána na podporu našich širších cílů: udržitelné environmentální politiky, boje proti změně klimatu, našeho sociálního modelu, podpoře lidských práv a demokratických hodnot? Tři řečníci přede mnou – tři zpravodajové – všichni potvrdili, že odpověď by měla být kladná, a jsem rád, že mohu sdělit, že jde i o názor pana komisaře. V praxi ovšem již začleňujeme do svých dvoustranných obchodních dohod oblast lidských práv, ochranu životního prostředí a pracovní normy. Otázka však zní: děláme to způsobem, který nám umožňuje zajistit řádné uplatňování a dodržování těchto norem?

Podvýbor pro lidská práva tohoto Parlamentu má vážné pochyby o naší dosavadní efektivnosti. U budoucích obchodních dohod bychom chtěli zajistit, aby ještě před parafováním jakékoli dohody byla příslušná dohoda o volném obchodu podrobena posouzení dopadu z hlediska oblasti lidských práv, a tím se zajistilo, že z příslušné dohody nevyplynou jen hospodářské výhody, ale že každá taková dohoda prospěje i lidským právům.

Domníváme se, že systém pozastavení platnosti dohod o volném obchodu kvůli porušování lidských práv musí být transparentnější a dostupnější, a jsem si vědom toho, že v případě dohody o volném obchodu s Koreou se pan De Gucht touto cestou již vydal.

Domníváme se, že v souvislosti s všeobecným systémem preferencí (GSP+) musí příjemci být podrobeni důslednému a spravedlivějšímu hodnocení podle pevných kritérií, aby byla zajištěna vysoká úroveň a konzistentnost při plnění environmentálních, sociálních a lidských norem.

Paní Saïfiová, pan Désir a pan Jadot, ti všichni velmi jasně ukázali, že na obchod nelze pohlížet jako na účel sám o sobě, ale musí být součástí širší, globální strategie na podporu spravedlivější, bezpečnější a zdravější planety.

  Filip Kaczmarek, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro rozvoj. – (PL) Pane předsedající, potěšilo mne, že pan De Gucht, pan Désir a paní Saïfiová velmi dobře chápou, že kdybychom měli mít rovné obchodní podmínky, pak normy – a myslím tím normy v širším smyslu, včetně lidských práv a sociálních a envoronmentálních norem – musí projít rozsáhlou harmonizací. Tyto normy jsou mimořádně důležité, nejen pro světový trh, ale také pro rozvojovou spolupráci, a co je ještě důležitější, pro prosazování hodnot, které nazýváme základními hodnotami.

Výbor pro rozvoj předložil ke zprávě paní Saïfiové několik připomínek. Mrzí nás například, že Evropská unie nemá vypracován celkový přístup k tomu, jakým způsobem podniky plní závazky v oblasti lidských práv. To některým firmám a členským státům umožňuje tyto normy ignorovat. Trváme na dodržování základních norem Mezinárodní organizace práce jako předběžné podmínce pro uzavírání obchodních dohod.

  Catherine Grèze, zpravodajka pro stanovisko Výboru pro rozvoj. – (FR) Pane předsedající, ráda bych, když dovolíte, na úvod jménem Výboru pro rozvoj zopakovala některé klíčové myšlenky.

Chtěla bych zopakovat, že změnou klimatu jsou postiženy nejzranitelnější skupiny obyvatelstva, včetně původních národů, a proto je nezbytná jejich účast při tvorbě politik, zejména obchodní politiky.

Dále bych chtěla zopakovat, že obchodní politiky EU musí být konzistentní s bojem proti změně klimatu a proti chudobě. Požadujeme začlenění environmentálních doložek do všech obchodních smluv EU a Světové obchodní organizace (WTO), přezkum mechanismů čistého rozvoje, reálného přenosu technologií a boje proti biologickému pirátství.

V neposlední řadě, protože 20 % emisí pochází z dopravy, musíme přejít ke krátkým distribučním kanálům, zejména a především v zemědělství, což povede k tvorbě pracovních míst v našich vlastních zemích i v rozvojových zemích a ke snížení našich emisí.

  Pervenche Berès, zpravodajka pro stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci se podepisujeme pod logiku zprávy vypracované panem Désirem ve Výboru pro mezinárodní obchod. V našem výboru, stejně jako kdekoli jinde, je otázka smyslu sociální odpovědnosti podniků jednou z nejvíce diskutovaných otázek. Je to cíl sám o sobě, anebo by měla vést k přijetí právních právních předpisů, když už je uplatňován v mnoha podnicích? Tato rozprava to jednoznačně nevyřeší; povzbuzuje nás, abychom rozvíjeli své myšlení, pokud jde o průnik firem do správy věcí veřejných, a abychom tyto dvě diskuse sladili.

Ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci zastáváme názor, že sociální odpovědnost je nezbytná, chceme-li prostřednictvím obchodních dohod bojovat proti daňovým únikům a nehlášené práci. Také si myslíme, že mezi zainteresované strany, které jsou klíčovými pro zvýšení významu sociální odpovědnosti podniků, se musí plně zapojit odbory, sociální dialog a evropské rady zaměstnanců, protože jejich přínos je zcela zásadní. Zároveň si myslíme, že pro zajištění plného využití těchto nástrojů má zásadní význam Rada OSN pro lidská práva se svou iniciativou „Chránit, respektovat a napravovat”, a toho musíme využít.

Také si myslíme, že sociální odpovědnost podniků je nástroj ke zvýšení konkurenceschopnosti, který musí být prozkoumán. Když však byl znovu dosažen konsensus, když byla sociální odpovědnost podniků definována pomocí norem, které jsou konečně všobecně akceptovány, měla by být úspěšná, aniž by nahrazovala pracovní předpisy nebo kolektivní dohody.

A konečně si myslíme, že sociální odpovědnost podniků, včetně obchodních dohod, musí být dynamická a musí se umět přizpůsobit novým odvětvím, na která se bude vztahovat.

  Richard Howitt, zpravodaj pro stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – Pane předsedající, jako zpravodaj tohoto parlamentu pro problematiku sociální odpovědnosti podniků již po více než tři funkční odbobí, zásadně vítám iniciativu svého kolegy pana Désira týkající se obchodu a sociální odpovědnosti podniků.

Společnosti často říkají, že by měly zahrnout sociální odpovědnost do své činnosti, a tato iniciativa ukazuje, že by to měla udělat i veřejná politika. Velmi doufám, že pan komisař De Gucht zohlední tato doporučení v novém sdělení o obchodní politice.

V posledních letech jsem v rámci své práce rostoucí měrou zastupoval evropské zájmy při prosazování globálních mechanismů v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Proto, jako stoupenec pokynů OECD – podle mého názoru nejpropracovanější mezinárodní normy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, ke které se také vlády smluvně zavázaly, – rozhodně podporuji článek 25, podle kterého by se budoucí obchodní dohody EU měly na tyto pokyny výslovně odvolávat.

Komise oficiálně provozuje národní kontaktní místa podle těchto pokynů a doufám, že také tento závazek bude přezkoumán.

Jako konsultant profesora Johna Ruggieho pro záležitosti podnikání a lidských práv podporuji požadavek obsažený v odůvodnění Q této zprávy, aby společnosti zajistili náležitou péči, a blahopřeji předchozímu švédskému předsednictví k tomu, že v závěrech Rady plně podpořilo doporučení zvláštních představitelů OSN.

Jelikož Komise uplatňuje své nové pravomoci v oblasti investic, pan komisař by si měl zejména přečíst Ruggieho tvrdou kritiku toho, jak vlády nerespektují aspekty lidských práv..

Jako člen poradního sboru Globální iniciativy pro podávání zpráv bych chtěl chci podpořit cíl transparentnosti v článku 15, ale zároveň požádat, aby nezbytná veřejná konzultace Komise o poskytování informací nefinanční povahy byla rozhodně směřována k přijetí zásady integrovaného podávání zpráv o finančních, sociálních, environmentálních a lidskoprávních dopadech činnosti společností.

  Předsedající. – Chtěl bych vám to znovu připomenout. Tentokrát jsem upustil od přerušení řečníka krátce před ukončením jeho řečnické doby. Avšak jakmile přestal hovořit, tlumočníci mi sdělili: „Hovoří skutečně velmi rychle. Litujeme.” Chtěl bych požádat poslance, aby dodržovali normální tempo řeči.

  Daniel Caspary , jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, pane Wielande, dámy a pánové, chtěl bych poblahopřát všem třem zpravodajům k jejich zprávám. Myslím si, že diskuse a jednání o těchto třech zprávách byly velmi dobrým příkladem toho, jak můžeme v Parlamentu dosáhnout společného přístupu k důležitým tématům, jako je toto.

Chtěl bych se zaměřit především na jeden aspekt. Mám dojem, že v těchto třech zprávách velmi podrobně hovoříme o přínosu obchodní politiky pro tři oblasti politiky, kterých se zprávy týkají. V případě zprávy pana Désira týkající se společností, zprávy paní Saïfiové týkající se lidských práv a environmentálních norem, a zprávy pana Jadota o změnách klimatu, jsme velmi zevrubně zkoumali, jak může obchodní politika napomáhat těmto dalším oblastem politiky. Často si však kladu otázku, čeho samotné tyto jednotlivé oblasti politiky dosahují. Jsme dostatečně nároční na tvůrce politik v oblasti životního prostředí a v oblasti sociální a tvůrce politik v jiných oblastech, když jim zadáváme úkoly týkající se jejich vlastních témat?

Abych zabránil vzniku nedorozumění mezi námi, chtěl bych říci, že si myslím, že na cílech se všichni shodujeme. Někdy však mám obavy, že příliš zatěžujeme obchodní politiku, když ostatní oblasti politiky stále častěji neplní své úkoly. Jako příklad lze uvést tvůrce environmentální politiky v Kodani, kterým se nepodařilo nalézt řešení v případě politiky v oblasti změně klimatu. V důsledku toho byla obchodní politika nadměrně zatížena povinností kompenzovat všechny tyto nedostatky.

V této souvislosti bych byl velmi vděčen, kdybychom se zde v Parlamentu mohli v příštích několika týdnech a měsících seriózně zabývat tím, jak by jiné oblasti politiky mohly napomáhat obchodní politice. Rád bych proto slyšel, jak v budoucnu budeme říkat „obchod a ...”, a ne stále jen diskutovat o všem možném a až na posledních místech také o obchodu.

  Kriton Arsenis, jménem skupiny S&D. – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, jsem si jist, že vám vaše útvary často vysvětlují, že určitá nezbytná opatření v oblasti změny klimatu nemohou být přijata a uplatňována.

Hrozba změny klimatu je však tak obrovská, že otázkou pro nás není to, co se bude uplatňovat, ale jak najít způsoby řešení tohoto problému, jak najít způsoby uplatnění těchto nezbytných opatření.

Jedno řešení, o kterém se diskutuje z hlediska jeho přínosu pro obchod a změnu klimatu, je úprava daní na hranicích, zdanění dovozu ze zemí, jež neuplatňují stejná opatření v oblasti změny klimatu jako my.

Musíme také prozkoumat překážky, které odrazují od obchodování s takovým zbožím. Mezi místní zdroje patří voda, a přesto země jako Francie a Belgie zároveň figurují mezi největšími evropskými vývozci i největšími evropskými dovozci vody.

  Metin Kazak, jménem skupiny ALDE. – (BG) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, na úvod bych rád poděkoval třem zpravodajům, paní Saïfiové, panu Désirovi a panu Jadotovi, za dobrou práci, kterou odvedli při vypracování svých příslušných zpráv. Výzvu k začlenění právně závazných doložek o normách v oblasti lidských práv do mezinárodních obchodních dohod vítám a podporuji myšlenku, aby na jejich dodržování byla zaměřena větší pozornost.

Chci zaměřit pozornost hlavně na dodržování pracovního práva, a to zejména u žen a dětí v zemích, se kterými Evropská unie obchoduje. Jak všeobecný systém preferencí, tak GSP+ jsou efektivními nástroji na podporu demokratických hodnot v partnerských zemích. Je však nutné zajistit lepší vzájemnou provázanost mezi lidskoprávními doložkami a GSP+. Měla by se zlepšit koordinace mezi Světovou obchodní organizací na jedné straně a vysokým komisařem OSN pro lidská práva a Mezinárodní organizací práce na straně druhé. Proto se domnívám, že MOP musí získat status oficiálního pozorovatele ve Světové obchodní organizaci.

V neposlední řadě bychom jako představitelé evropských občanů měli být v souvislosti s novými pravomocemi, které má Evropský parlament podle Lisabonské smlouvy, podrobně informováni o jednáních o mezinárodních obchodních dohodách.

Pokud jde o zprávu pana Jadota, musíme samozřejmě podporovat „ekologický” obchod. Musíme však opět být mimořádně opatrní při rozhodování, které výrobky budou označeny za „ekologické”. Stejně tak musíme klást větší důraz na podporu obnovitelných zdrojů energie šetrných k životnímu prostředí jako alternativu k poskytování dotací na fosilní paliva.

Spravedlivé vyčíslení ceny životního prostředí v souladu s globálními normami ochrany životního prostředí je dalším důležitým aspektem obsaženým v této zprávě, který vítám. Protože neexistuje vyhlídka na dosažení mnohostranné dohody o klimatu v blízké budoucnosti, je důležité usilovat na evropské úrovni o vyvinutí mechanismu pro snižování emisí oxidu uhličitého. Myslím, že biopaliva i biomasa musí být zahrnuta mezi povinná kritéria udržitelnosti vzhledem k jejich nejednoznačnému dopadu na životní prostředí.

Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem kolegům poslencům a doufám, že tyto zprávy významně ovlivní jednání o mezinárodních dohodách.

  Keith Taylor , jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, byl jsem stínovým zpravodajem skupiny Verts/ALE pro zprávu paní Saïfiové a zprávu pana Désira. Vítáme je jako důležité kroky směřující k zajištění lepších lidských práv a sociálních a environmentálních norem v zemích, jež jsou našimi obchodními partnery.

Chtějí-li tyto země prodávat na lukrativních trzích EU, měli bychom je povzbuzovat k přijetí slušných a udržitelných norem u nich doma. Zajistit zlepšení prostřednictvím povinných doložek a požadavklů v obchodních dohodách je jedna cesta, jak toho dosáhnout.

Paní Saïfiová, která jako zpravodajka odvedla vynikající práci, konstruktivním způsobem zkoumá různé úrovně a aspekty lidských práv a environmentální a sociální normy na různých úrovních. Souhlasíme s návrhem paní Saïfiové na zřízení světové organizace pro životní prostředí a na posílení statusu Mezinárodní organizace práce. Líbila se nám kapitola o udržitelném rozvoji v dohodách o volném obchodu, ale přejeme si, aby tyto normy byly povinné, a nikoli dobrovolné. Podobně všeobecné systémy preferencí by měly být účinně posíleny a měly by být právně vymahatelné.

Nesouhlasili bychom však se zpravodajkou v tom, že doložka o lidských právech v dohodě o volném obchodu s Kolumbií byla uspokojivá. Ve skutečnosti jsme soudili, že to byla bezvýznamná, deklarativní doložka o lidských právech, která je výsměchem úsilí této sněmovny v této oblasti.

Nyní ke zprávě pana Désira, museli jsme s ním naprosto souhlasit, když označuje nadnárodní korporace za zdroj nepříznivých dopadů na životní prostředí a na naše sociální normy. Těží z liberalizace obchodu a využívají levnou pracovní sílu – a až příliš často i levné materiály –, avšak přiměřeně zpětně nerozdělují bohatství, jehož nabyly na účet ostatních.

Úspěšně jsme prosadili změny v obou zprávách a obě podpoříme při hlasování. Na závěr bych chtěl velmi stručně zdůraznit, že je třeba udělat více v oblasti definování lidských práv a sociální odpovědnosti, kterým chceme věnovat prvořadou pozornost. Měli bychom to učinit formou závazných požadavků, a nespoléhat se na dobrovolné kodexy.

  Peter van Dalen, jménem skupiny ECR. – (NL) Pane předsedající, paní Saïfiová vypracovala solidní zprávu. Čistě obchodní zájmy nikdy nesmí převážit nad starostmi o naše spoluobčany v jiných zemích, zejména v rozvojových zemích. Dodávám, v těch zemích, kde křesťané a další náboženské menšiny jsou pronásledováni pro svou náboženskou víru. EU má například obchodní vztahy s Pákistánem. Nyní se snažíme poskytnout této zemi dodatečné obchodní výhody, abychom jí pomohli postavit se na nohy po záplavách. Využijme našich obchodních vztahů k tomu, abychom odsoudili náboženské pronásledování a zákon o rouhačství v Pákistánu. V této souvislosti bych se také zmínil o jednáních mezi Evropskou unií a Indií. Evropa nesmí podlehnout tlaku Indie, aby záležitosti neobchodní povahy vypustila z nové obchodní dohody. Lidská práva a dětská práce nemohou být posuzovány odděleně od obchodu a investic. Vyzývám Komisi a kolegy poslance, aby v tomto ohledu zaujali pevný postoj v souladu s usnesením Evropského parlamentu z března 2009.

  Helmut Scholz, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, pane De Guchte, dámy a pánové, existuje pádný důvod, proč diskutujeme o těchto třech zprávách ve společné rozpravě. Chtěl bych poděkovat třem zpravodajům za jejich vynikající práci. Ze všech zpráv jasně plyne, že všechny skupiny v Evropském parlamentu chtějí zasadit obchodní politiku EU do širších souvislostí.

Doba nepružné, jednostranné vnější hospodářské pomoci by nyní měla skončit. Dnešní diskuse se proto odehrává ve velmi vhodné době, protože jednáme na základě obchodní strategie předložené panem De Guchtem, která by měla zahrnovat některé návrhy a úvahy a také konkrétní projekty.

Ochrana klimatu, životního prostředí a lidské důstojnosti, spolu s vymýcením chudoby jsou ve světě definovanými a uznávanými společnými cíli pro celé lidstvo. Tyto úkoly jsou mnohem důležitější než běžné obchodní zájmy. Je však důležité, aby tyto cíle byly začleněny do moderní obchodní politiky.

Zlepšování sociálního blahobytu, jak je definováno v indexu lidského rozvoje, a právní stát jsou v nejlepším zájmu evropské ekonomiky. Umožní ji úspěšnou cestou propojit s jinými ekonomikami. Tyto záležitosti do určité míry zahrnují pojem sociální odpovědnosti podniků, ale nemohou být prováděny bez vnitrostátního rámce.

Chtěl bych zdůraznit, že moje skupina by byla ráda, aby některé z aspektů, jež jsou řešeny v těchto třech zprávách, byly dále rozpracovány. Ačkoli vítáme, že společnosti plní svou sociální odpovědnost z vlastní iniciativy, je pravdou, že tisíce lidí po celém světě každý den zjišťují, že jejich práva existují v lepším případě jen na papíře, a v jejich každodenním pracovním životě jsou prostě ignorována. Podmínky v subdodavatelských společnostech a u dodavatelů, včetně těžby surovin, jsou často otřesné. Demonstrují to filmy o dětské práci v odvětví výroby čokolády.

Abychom měli udržitelné, nepřetržité dodávky surovin a energie, jak je to popsáno ve vaší strategii, pane De Guchte, musíme mít aspekty těchto tří zpráv na zřeteli.

  William (The Earl of) Dartmouth, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, obchod přináší oboustrannou prosperitu, a zdůrazňuji slovo „oboustrannou”. Z toho tedy vyplývá, že obchodní politika by neměla být téměř nikdy zatěžována politickými otázkami.

V osobní rovině si velmi vážím zpravodajům pro tyto tři zprávy, ale filozofie, ze které zprávy vycházejí, byla prosazována v mnohých volbách a většinou byla přehlasována.

Jsme svědky pokusu o manipulaci obchodní politiky Evropské unie – kterou je bohužel momentálně vázáno i Spojené království –, abychom v tajnosti uskutečňovali socialistický program, který je důsledně odmítán.

Na politické úrovni vypadají machinace zpravodajů dosti působivě. Avšak jako demokrat je musím odmítnout, a proto budu zítra hlasovat proti.

  Laurence J.A.J. Stassen (NI) . – (NL) Pane předsedající, příčiny a dopady změny klimatu se opírají o teorii, ale zdá se, že mají spíš povahu náboženského přesvědčení. Nicméně vše je tomuto náboženství podřízeno, jak můžeme vidět i při čtení této zprávy týkající se mezinárodního obchodu. To, co se navrhuje, je skutečná klimatická diplomacie; to znamená, že Evropská unie ráda obchoduje, ale jen za přísných podmínek neutrálních vůči klimatu – přesně tak, jak to má Evropská unie ráda – jako by tito obchodní partneři nechtěli nic jiného než se neprodleně přizpůsobit vývoji jednotného trhu. Koneckonců vývoz znamená dopravu, a více dopravy je velmi špatné kvůli globálním emisím CO2. Je pravda, že Evropa s tím rozvojovým zemím skutečně pomůže – zejména zemím, které závisí například na vývozu konkurenceschopných zemědělských produktů. A co to má společného s Evropskou unií? Pane předsedající, tento dokument vykazuje nedostatek ekonomického chápání. Rád bych citoval ze zprávy vypracované panem Jadotem, článek 57: „vyslovuje politování nad tím, že významná část mezinárodního obchodu sestává z homogenních výrobků, které by mohly být stejně tak snadno vyrobeny lokálně”. Konec citátu. Který ekonomický génius to vymyslel? Každý, kdo má alespoň špetku ekonomického vzdělání, bude obeznámen s ekonomickou zásadou, že specializace a obchod jsou skutečnými hybnými silami hospodářského růstu. Naivní argumentace obsažená v této zprávě by pro světové hospodářství byla katastrofou. Není divu, že většina občanů a podniků se může bez evropských klimatických cílů obejít. Avšak Evropa trvá na svém a navrhuje kdovíkolikátou řadu absurdních klimatických cílů. Rozvíjející se ekonomiky, jako je Čína a Indie, se o to nestarají a budou jen těžit z omezení, která si Evropa sama ukládá. Kdo za prosazování evropské utopie nakonec zaplatí? Budou to občané a podniky.

  Małgorzata Handzlik (PPE). – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, především bych chtěla poděkovat panu Désirovi za velmi dobrou spolupráci při přípravě zprávy o sociální odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách. Byla jsem stínovou zpravodajkou za skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) pro tuto zprávu. O sociální odpovědnosti podniků se v diskusi o mezinárodním obchodu již nějaký čas hovoří, a je to patrné z odkazu na zásady sociální odpovědnosti v obchodních dohodách, které Evropská unie nedávno sjednala se zeměmi jako Jižní Korea, Kolumbie a Peru.

Jsem potěšena tím, že Parlament touto zprávou zdůraznil, že použití těchto referencí, jež ve zprávě nazývá doložkami o sociální odpovědnosti podniků, je nutné dál rozšiřovat. Jsem přesvědčena, že začlenění takových doložek do mezinárodních dohod přispěje k větší rozpoznatelnosti nástrojů sociální odpovědnosti podniků a k podpoře a stimulaci toho, aby je ve větší míře používaly samotné podniky.. Neměli bychom totiž zapomínat, že správné fungování těchto nástrojů záleží do značné míry na vůli samotných podniků, protože jsou to podniky, kdo rozhodují, zda překročit rámec právně závazných norem.

Dámy a pánové, během své poslední návštěvy v Indii jsem se ptala podnikatelů, s nimiž jsem měla možnost se setkat, jaké kroky podnikají v oblasti sociální odpovědnosti podniků. Všichni mi uváděli velmi konkrétní příklady opatření, jež v této oblasti přijímají. To mne osobně naplňuje značným optimismem. Doufám, že Désirova zpráva bude novým hlášením o opatřeních přijatých Unií a přispěje k ještě širšímu uplatňování norem sociální odpovědnosti podniků.

  George Sabin Cutaş (S&D). – (RO) Pane předsedající, rád bych poděkoval panu Jadotovi za ambiciózní návrhy, které ve své zprávě předložil, a zejména za ochotu dosáhnout kompromisu se všemi politickými skupinami, jež předložily pozměňovací návrhy.

Musíme přiznat, že existovaly klíčové momenty, kdy Evropská unie měla možnost vystupovat jednotně. Jednou z nich byla Kodaň, kdy celá planeta očekávala, že se Evropská unie postaví do čela boje proti změně klimatu a popostrčí opatrné státy stejným směrem. Očekávání se bohužel nenaplnila a přímo úměrně tomu bylo i zklamání.

Závěr, který z toho lze vyvodit, je ten, že v Unii nebyl dostatečný konsensus. Existují vlády jednotlivých zemí, které nejsou ochotny přijmout podstatné závazky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Jedním nesporným vysvětlením by mohla být hospodářská a finanční krize, která zmírnila jejich nadšení pro to, aby se zavázaly vytvořit ambiciózní politiku v oblasti klimatu.

Boj proti změně klimatu na místní i světové úrovni však musí být předmětem neustálého zájmu všech zemí světa. Nejde jen o to, že bude narušena budoucnost dalších generací, ale také o globální spravedlnost.

Není spravedlivé nechat rozvojové země, aby platily cenu za globální oteplování, zatímco průmyslové země pragmaticky myslí na své vlastní potřeby. Je nutná skutečná solidarita Sever-Jih.

Proto považuji summit v Cancúnu za příležitost dosáhnout více než jen operativní dohodu. Cancún musí být ve znamení celosvětové, právně závazné dohody, která pomůže udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia.

Je třeba také ověřovacího postupu, který bude definován jasněji než postup přijatý v Kodani. Kromě toho úsilí samotné Evropské unie bojovat se změnou klimatu nemůže zaručit úspěšnost dohody v období po roce 2012. Musíme úspěšně přesvědčit i další strany, aby přijaly ambicióznější závazky v oblasti snižování emisí plynů, včetně skleníkových plynů.

V neposlední řadě bych se chtěl zmínit o vztahu mezi mezinárodním obchodem a změnou klimatu. Obchod je důležitým nástrojem přenosu technologií do rozvojových zemí. Proto musí být odstraněny bariéry, jež brání ekologickému obchodu, např. formou zrušení celních sazeb na ekologické výrobky, přinejmenším v rámci Světové obchodní organizace. Zároveň si musíme uvědomovat rozkol, který ve světě způsobuje stávající obchodní systém, pokud jde o práci a výrobu založenou na dopravě. Proto končím výzvou, abychom podněcovali místní výrobu v Evropské unii.

  Catherine Bearder (ALDE). – Pane předsedající, chtěl bych pana komisaře upozornit, že teorie a praxe sociální odpovědnosti podniků se za poslední desetiletí rychle rozšířily napříč podnikatelským sektorem. Kdo může něco namítat proti takovým zásadním hodnotám, jako jsou společnosti s dobrým přístupem ke svým zaměstnacnům a respektující lidská práva a životní prostředí?

Přesto doposud byla vazba mezi obchodem a sociální odpovědností podniků v lepším případě volná a docházelo k množství sporů. Mezinárodní obchod se řídí dohodami uzavřenými mezi jednotlivými státy, avšak měla by sociální odpovědnost podniků být závaznou povinností, kterou tyto podniky musí převzít? Nebo ji mají plnit dobrovolně?

Informovanost evropských občanů se zlepšuje. Takže mnohé nedávné pohromy – nejen únik ropy společnosti BP – ukázaly, že normy a etická pravidla, jimiž se řídí naše evropské společnosti při svých zahraničních činnostech, musí být monitorovány.

Obyčejní Evropané již nejsou ochotni vítat a podporovat rozšiřování mezinárodního obchodu čistě na hospodářském základě. Pokud obchod ničí přírodní prostředí a zhoršuje životní úroveň místního obyvatelstva, my říkáme, co je moc, to je moc. Pouze vlády mohou stanovit normy, které zajistí, že těm, kdo se chovají eticky a transparentně, nebude podkopávána půda pod nohama těmi, kdo tak nečiní.

Evropská unie musí povzbuzovat podniky, aby přijímaly závazky v oblasti sociální odpovědnosti podniků při veškerých svých obchodních činnostech doma i v zahraničí, a aby o tom podávaly zprávy. Jinak hrozí, že sociální odpovědnost podniků zůstane jen o málo víc než pouhé cvičení v oblasti veřejných vztahů pro několik nadnárodních společností.

Vítám tuto zprávu z vlastního podnětu, jež vyzývá Komisi, aby zajistila, že sociální odpovědnost podniků bude zaujímat stěžejní místo v mezinárodních obchodních dohodách EU. Musímem zaručit, že respektování udržitelného rozvoje a pracovních práv bude při prosazování obchodních zájmů Evropské unie v zahraničíi i nadále stejně důležité.

  Jacky Hénin (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, Komise při obraně zásad bezuzdého volného obchodu, organizujíc obchodní odzbrojení Unie, sehrává až do konce svou servilní roli jako nástroj sloužící velmi pochybným cílům, které poškozují evropské zaměstnance. Svobodná. ničím nerušená hospodářská soutěž je mýtem, který ničí pracovní místa a životy lidí.

Vždyť je-li soutěž svobodná, pak je možný dumping v jakékoli formě od daňového, sociálního, monetárního až po environmentální dumping. Soutěž je nutně narušována. K tomu, aby bylo nalezeno východisko z této situace, která ubíjí zaměstnanost v průmyslu a uvrhuje zaměstnance a jejich rodiny do krajní chudoby, musí existovat přísná kontrola pohybu kapitálu ze strany členských států, daňové ráje musí být zrušeny, životně důležitá odvětví – energie, voda, léky, zemědělství a odborný výcvik – musí být z oblasti obchodu vyjmuty, a předevím musí být definována a uzákoněna environmentální a sociální kritéria zaručující rovnost v obchodních činnostech a práva zaměstnanců.

  Elisabeth Köstinger (PPE). – (DE) Pane předsedající, Evropská unie nese v rámci svých stávajících a budoucích obchodních vztazích velkou odpovědnost za lidská práva, sociální normy a ochranu životního prostředí. Tyto normy tvoří důležitý základ pro diskuse týkající se dohod o volném obchodu. EU by při všech svých jednáních měla jít příkladem a požadovat spravedlivé podmínky v zaměstnání a udržitelné využívání zdrojů. V souvislosti s tím bych chtěla poukázat zejména na probíhající jednání se zeměmi Mercosuru a na jednání s Indií. Skutečně chce Evropská unie dovážet levné výrobky, které byly vyrobeny za využití dětské práce a jsou spojeny s ničením přírodních zdrojů? Naším cílem musí být zajištění dobrých pracovních podmínek a slušných mezd v těchto zemích, a ne rychlých zisků. Evropská komise musí i nadále začleňovat jasné normy do budoucích obchodních smluv a učinit je součástí mezinárodních jednání.

U těchto norem však nejde jen o etické zřetele a hodnoty, jež EU reprezentuje, ale také o rovný přístup k výrobcům v Evropě i mimo ni. Jiným důležitým faktorem je rostoucí poptávka evropských spotřebitelů po výrobcích a sledovatelnosti výrobních metod. Vzhledem k tomu bych se ještě úplně nakonec rád pozastavila u zprávy pana Jadota. V článku 48 se ostřé kritizuje společný zemědělský model. Tento model však zaručuje bezpečné dodávky vysoce kvalitních potravin. Zpráva poukazuje najeho zjevný negativní dopad na změnu klimatu. Chtěla bych zcela jasně pohlásit, že prioritní je zde bezpečnost potravin pro 500 milionů občanů. EU musí zůstat soběstačná v dodávkách potravin a nesmí se stát závislou na dovozu. To by byla kastrofa. Máme jasné povinnosti vůči občanům EU, a proto tuto pasáž ve zprávě nemohu podpořit.

  Zuzana Roithová (PPE). – (CS) Jsem nadmíru spokojená s novou strategií o mezinárodním obchodu. Jako členka výboru INTA v minulém období jsem trpělivě volala po tom, aby naše obchodní politika byla nástrojem na podporu spravedlivé soutěže, klíčem k udržení evropských hodnot a obchodních zájmů na globálním trhu. Tlak na zvyšování sociálních a environmentálních standardů je cesta, jak odstranit nespravedlnost a nerovné podmínky v mezinárodní obchodní soutěži. Přes šest let volám po tom, aby všechny obchodní dohody měly lidskoprávní doložky, jejichž dodržování by podmiňovalo preferenční politiku.

Konečně dnes Evropský parlament žádá touto zprávou Komisi, aby předložila návrh nařízení, které by zakázalo dovážet do Evropské unie zboží vyrobené s využitím moderních forem otroctví, nucené práce a v zemích, kde jsou porušovány základní normy lidských práv. A týkat se to musí jak zemí AKT, tak Číny. Děkuji a blahopřeji ze srdce kolegyni Saïfiové k tomuto dokumentu, který je příkladem, že Parlament kráčí kupředu.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, možnosti, které přineslo přijetí Lisabonské smlouvy, umožňují dlouho očekávané nastolení rovnováhy mezi obchodním právem a lidskými právy. Jsem hluboce přesvědčen, že Evropská unie v zájmu posilování své důvěryhodnosti a integrity musí tuto možnost aktivně využívat a v oblasti lidských práv začít vystupovat konzistentně ve své vnitřní i vnější politice.

Zdůrazňuji požadavek, aby Komise uzavírala dohody obsahující doložky týkající se demokracie, lidských práv a také dodržování sociálních, zdravotních a environmentálních norem, aby zároveň zajistila účinnou kontrolu dodržování a uplatňování uvedených norem v praxi. Zvláštní pozornost v dohodách o komerčních aspektech práv duševního vlastnictví vyžaduje zaručení ochrany práv na zdraví, které je úzce spojeno se samotným právem na život. Blahopřeji paní Saïfiové k velmi odvážnému a konzistentnímu textu.

  Carl Schlyter (Verts/ALE). – (SV) Pane předsedající, myslím, že můžeme shrnout tyto tři zprávy tím, že řekneme, že přecházejí od pohledu na lidi jako na nástroje, které mají být využívány v obchodu, k pohledu na obchod jako na nástroj, který má být používán pro lidi. Chceme se vzdát logiky, při které zisk eura z obchodu je vyvažován ztrátou dvou eur na životním prostředí nebo sociálních nákladech. Zprávy také obsahují mnoho konkrétních návrhů, například výborný návrh paní Saïfiové na zřízení světové organizace pro životní prostředí nebo návrh na posílení pravomoci Mezinárodní organizace práce nebo hraniční poplatky jako prostředek k vymýcení nečestné hospodářské soutěže a emisí, jež poškozují klima, a také návrh na uspořádání konzultací s místním společenstvím před učiněnou investicí.

Toto, pane komisaři, nejsou jenom dobré záměry, o kterých jste se zmínil. Namísto toho chceme nyní vidět konkrétní výsledky našich požadavků. Chceme vidět právní předpis, pokud je nezbytný. Chceme vidět změny v jeho provádění, pokud jsou nutné, a chceme vidět, že se Komise ujme iniciativy při mezinárodních jednáních s cílem vylepšit pravidla.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, moje strana, Jobbik – Hnutí za lepší Maďarsko, přikládá velký význam ochraně životního prostředí a obnovení ekologické rovnováhy. Jsme přesvědčení, že Evropa čelí nejen hospodářskému poklesu a recesi, ale také environmentální krizi. Vhledem k tomu považujeme za mimořádně důležité dosáhnout soběstačnosti v potravinářském a zpracovatelském odvětví v Evropské unii. Nikdo nechápe, proč musí EU dovážet obrovské množství česneku a paprik z Číny a kuřata z Brazílie, když tyto produkty mohou být vyrobeny lokálně. Proto říkáme, že potřebujeme místní samosprávy v potravinářském odvětví a lehkém průmyslu. Naší povinností zde, v Evropském parlamentu, je chránit evropské zemědělce, malé a střední podniky a naše vlastní občany, umožnit jim získávat čisté, vysoce kvalitní potraviny od místních zemědělců. Domníváme se také, že je zcela nezbytné uzákonit povinné zavádění technologií šetrných k životnímu prostředí v co největším rozsahu.

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, soutěž je duší obchodu. Abyste měli soutěž, musíte být očividně schopni soutěžit, a některá ujednání, která máme s třetími zeměmi, naše vlastní výrobce znevýhodňují.

Paní Köstingerová se zmínila o Mercosuru,a je skutečně pravdou, že mnohé produkty zemědělství a rybolovu přicházející do EU jsou vyprodukovány při mnohem horších normách než ty, jež poptáváme v rámci EU. To je nutné řešit.

Nicméně z pozitivního hlediska některé dohody, které jsme doposud sjednány, jsou velmi dobré, jako např. dohoda o volném obchodu s Koreou. Potřebujeme více takových. Většina lidí bude, myslím, souhlasit s tím, že by to prospělo nám a že by to prospělo i jim.

Chci se pana komisaře zeptat, zda existují nějaké plány na sjednání dohody o hospodářském partnerství s Japonskem. Hospodářská studie z Kodaně ukázala, že díky takovému ujednání bychom získali 33 miliard EUR a Japonsko by získalo 18 miliard EUR.

  Karel De Gucht, člen Komise. – Pane předsedající, myslím si, že to byla velmi podnětná rozprava. Filozofie, ze které tyto tři zprávy vycházejí, je podobná, ale podrobnosti, myšlenky a odpovědi, o které jsme se dnes podělili, nelze patřičně řešit v krátkém čase, který mám k dispozici. Některé myšlenky jsou použitelné, jiné již méně, protože pracujeme v určitém právním, institucionálním a politickém prostředí, jednak jako Unie 27 členských států, jednak jako člen Světové obchodní organizace. Pokusím se zaměřit na ty úvahy, které u každé ze zpráv považuji za podstatné. Bohužel nemohu být vyčerpávající.

Ke zprávě paní Saïfiové, někteří z vás hovořili o možnosti přiznat pozorovatelský status MOP ve WTO. Východiskem pro mne je, že existuje nesporně velký prostor pro zlepšení mezinárodní správy a pro lepší koordinaci mezi mezinárodními organizacemi. Další má úvaha se týká toho, že abychom mohli vyvážit obchodní politiku a dosáhnout tak lepších sociálních a environmentálních výsledků, musíme si stanovit dosažitelné cíle. Provedení strukturálních změn trvá dlouho, a budeme-li realističtí v tom, že členství ve WTO se bude projednávat v rámci programu „obchod a ...”, jde o dlouhodobé úsilí.

Rád bych dodal, že pokud jde o návrh obsažený ve zprávě paní Saïfiové týkající se toho, že by se mělo provádět posouzení dohod o volném obchodu z lidskoprávního hlediska, domnívám se, že by se to mělo dít během celého jednání. Byl bych spíše skeptický, kdyby mezi ukončením jednání a parafováním dohody bylo k dispozici určité konkrétní období. To bylo dnes dopoledne také projednáváno v jiné souvislosti. Měli bychom se však, myslím, držet postupu podle Lisabonské smlouvy, která zcela jednoznačně stanoví, že je úkolem Komise parafovat takové dohody, poté začíná ratifikační postup a Rada podepisuje, což je její způsob ratifikace; pak má Evropský parlament právo a povinnost ratifikovat hlasováním. po jménech. Pokud jde o myšlenku, aby posouzení z lidskoprávního hlediska bylo provedeno před parafováním – nazvěme to jakousi předběžnou podmínkou –, s tím bych nesouhlasil. Na druhé straně si myslím, že samotná myšlenka posouzení dopadu smlouvy na oblast lidských práv smysl má, a souhlasím s ní.

Byly vzneseny také konkrétní otázky, například otázky týkající se dětské práce. Víte, že nyní vyjednáváme o dohodě o volném obchodu s Indií, kdy musí být řešena i celá problematika udržitelnosti. Indie je k zahrnutí takové kapitoly o udržitelnosti do dohody velmi skeptická, ale my trváme – a i nadále budeme trvat – na tom, že taková kapitola tam patří, a myslím si, že nakonec bude začleněna.

Chtěl bych ještě požádat, abyste později, až ji budete muset projednávat, zohlednili to, že myšlenky jednotlivých třetích zemí týkající se takových kapitol o udržitelnosti, mohou vycházet nejen z jejich obsahu, ale také z filozofie příslušných třetích zemí vztahující se k této otázce.

Pokud jde o zprávu pana Jadota, slyšel jsem výzvy k začlenění kapitoly o klimatu do každé dvoustranné dohody. Jsme plně pro environmentální udržitelnost, protože budoucnost nepatří nám. Měli bychom však podle mého názoru být opatrní a uvědomit si, že mnohé prvky, které musí vstupovat do hry, aby byla poskytnuta uspokojivá odpověď na výzvu změny klimatu – od maximálních hodnot emisí až po financování –, nelze převést do ustanovení našich obchodních dohod. Myslím si, že pro to existuje širší fórum a pokud bude existovat dohoda v rámci tohoto širšího fóra, pak se ovšem taková dohoda musí odrazit ve dvoustranných dohodách o volném obchodu. Zda je toho možné dosáhnout také na jednáních o rozvoji, o kterých jsme jednali zcela nedávno v rámci jednacího kola z Dohá, je ještě spornější, protože mezi všemi účastníky tohoto mnohostranného procesu neexistuje shoda v tom, zda má být do konečného znění začleněna kapitola o klimatu. Náš postoj však bude takový, že to podporujeme.

A konečně ke zprávě pana Désira, myslím si, že přichází ve velmi příhodnou dobu vzhledem k tomu, že se připravuje nové sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků.

Komise a členové OECD aktivně přispívají k včasné aktualizaci stávajících srovnávacích kritérií pro ministerské zasedání OECD v květnu 2011.

Ve všech svých činnostech spojených se sociální odpovědností podniků budeme pečlivě zvažovat různé možnosti volby, jak podpořit odpovědné chování evropských společností bez ohledu na to, kde provozují svou činnost, a se zvláštním zřetelem na proveditelnost a důsledky.

Dodal bych, že je to nejen záležitost obchodu nebo dvoustranných a mnohostranných obchodních dohod. Ve Spojených státech byl nedávno přijat právní předpis, podle kterého se od nadnárodních společností – a nejen těch, jež provádějí operace ve Spojených státech, ale i těch, které tam mají sídlo, – vyžaduje, aby se chovaly zodpovědně a aby předložily osvědčení o svých finančních operacích a transakcích týkajících se surovin.

Myslím si, že je to velmi chvályhodná iniciativa, která ve skutečnosti je zcela mimo rámec dvoustranné dohody. Většina těchto operací týkajících se surovin není dvoustrannými dohodami pokryta, jsou to prostě finanční a průmyslové operace nadnárodních společností, ale pokud mají sídlo ve Spojených státech, mohou Spojené státy vůči takovým společnostem přijímat opatření. Myslím si, že by to byla velmi dobrá myšlenka ke zvážení, zda bychom neměli udělat totéž v případě evropských společností, které působí většinou v zemích třetího světa, a poté uplatnit stejný přístup k zemím jako Kanada a Austrálie, takže bychom mohli nakonec obsáhnout většinu průmyslových činností tohoto druhu a většinu těžebních odvětví na světě. Byl by to, myslím, významný příspěvek k rozvoji za udržitelných podmínek.

Blahopřeji zkrátka k těmto třem zprávám. Jsem samozřejmě ochoten v diskusi s vámi na tato témata v příštích měsících a letech pokračovat.

  Tokia Saïfi, zpravodajka. – (FR) Pane předsedající, je příliš málo času, abychom znovu otevřeli diskusi o odpovědích, které jste nám, pane komisaři, právě poskytl. Budeme proto, jak jste řekl, v diskusi pokračovat.

Ráda bych nejprve poděkovala všem řečníkům, zejména stínovým zpravodajům a také svým kolegům panu Jadotovi a panu Désirému za spolupráci. Témata byla podobná a vzájemně se doplňovala, a to nám umožnilo vyměňovat si myšlenky a prokázat konzistentnost přístupů v naší práci: více otevřít obchod a komerci zásadám lidských práv, pracovního práva a environmentálního práva.

Jak jsem již dříve poukázala, změna způsobů myšlení si, jak jste, pane komisaři uvedl vyžádá čas, ale nemůžeme čekat, že se změní samy o sobě. Uskutečníme-li tedy některá z opatření navrhovaných v různých zprávách, jež jsme vám dnes večer předložili, budeme postupně směřovat ke spravedlivějšímu a ekologičtějšímu hospodářství. Evropská unie musí tuto změnu iniciovat a jít svým obchodním partnerům příkladem.

  Yannick Jadot, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, chci poděkovat panu komisaři De Guchtovi za jeho odpovědi a návrh, jak pracovat. Zaznamenal jsem jeho odpověď týkající se kapitoly o klimatu a doufám, že se nám také podaří dopracovat zbývající aspekty a předložit návrhy, které povedou k přijetí konkrétních opatření a k začlenění jistých aspektů do obchodních dohod. A konečně to, že obchodní jednání v rámci Světové obchodní organizace, která jsou nepochybně velmi složitá, byla přerušena, také nabízí Evropské unii různé možnosti integrovat do obchodních dohod více inovativních prvků a pokusit se vyvinout nové typy obchodních dohod s další integrací cílů v oblasti životního prostředí, klimatu, lidských práv nebo sociálních práv.

Je to tedy v jistém smyslu příležitost. Domnívám se, že je to velmi ambiciózní požadavek, a pokud tyto zprávy zítra získají širokou podporu – a chci věřit, že se tak stane –, bude to zvlášť důležitý signál z Evropského parlamentu pro Komisi a Radu.

Chtěl bych odpovědět na otázku paní Stassenové, která zde již není, týkající se ekonomiky. Knihy o ekonomice se píší od 19. století. Můžeme se tedy přesvědčit, že výzvy spojené s tím, jakým způsobem začlenit sociální a environmentální otázky do výrobních nákladů, jsou důležitým faktorem při definici reálných komparativních výhod.

Podobně, paní Muscardiniová, budete mít vždy mou podporu, když půjde o obranu potravinové svrchovanosti Evropské unie. Kromě toho, jste-li ochotna spolu se mnou a dalšími bojovat proti dohodě Blairovy sněmovny (Blair House Agreement), která je koneckonců dnes hlavní překážkou dosažení skutečné potravinové svrchovanosti, skutečné bezpečnosti potravin v Evropě, budete mít mou podporu.

Děkuji tedy všem kolegům a vám, pane komisaři, za vaši otevřenost vůči konkrétní práci a konkrétním opatřením v souvislosti s dohodami, které budou v blízké budoucnosti sjednávány a uzavírány.

  Harlem Désir, zpravodaj. – (FR) Pane předsedající, jak vidíte, ještě mám k dobru dvě minuty. Věděl jste to, takže kdybyste býval řešil otázku času dříve, mohl jste odečíst čas z této části mého vystoupení, které pak mohlo být kratší. Chtěl bych zvláště poděkovat svým kolegům a panu komisaři za jeho odpověď.

Na této rozpravě je pozoruhodná velmi široká shoda, která překonává rozdíly mezi skupinami. Opravňuje k ní však to, že je skutečně třeba více zohlednit sociální a environmentální dimenze v obchodní politice, v dohodách, které sjednáváme.

Když jste mě přerušil svým velmi zajímavým vystoupením, které, jak jsem přesvědčen, naši spoluobčané v celé Unii shledají fascinujícím, chtěl jsem jen poukázat na jeden aspekt, na který poukázal i pan komisař, totiž že sociální odpovědnost podniků nemůže – v tom má naprostou pravdu – nahradit dodržování zákonů a povinností členských států.

Dále, pan De Gucht má také pravdu, když říká, že v daný moment v Organizaci pro hospodářskou spolupráci (OECD) a také ve Světové obchodní organizaci (WTO) v důsledku zprávy profesora Ruggieho, o které se zmínil pan Howitt, byla navržena nová opatření týkající se odpovědnosti nadnárodních společností, a to nejen v oblasti těžby, ale v mnoha dalších oblastech odpovědnosti – zejména pokud jde o jejich zahraniční dceřinné společnosti, – v rámci jejich sfér vlivu nebo v celém rozsahu jejich dodavatelských řetězců. Justiční spolupráce také zajistí, že mateřská společnost se nebude moci vyhnout své odpovědnosti za počínání některé ze svých dceřinných společností nebo některého subdodavatele, pokud porušili environmentální nebo sociální pravidla. To vše je zcela nezbytné.

I když vím, že to bude obtížné, prostě věřím, že musíme vytvořit propojení s obchodními dohodami. Existuje již několik málo referencí na sociální odpovědnost podniků v dohodě s Koreou a v dohodách se zeměmi Latinské Ameriky. Domnívám se, že prostřednictvím dialogu, který jsme dnes zahájili s Komisí, musíme i nadále zajistit, že naše cíle v oblasti sociální odpovědnosti podniků a naše cíle v oblasti udržitelného rozvoje v mezinárodních dohodách budou navzájem konzistentní

  Předsedající. – Velmi vám děkuji, pane Désire.

  Předsedající. – Rozprava skončila.

Hlasování se bude konat zítra, ve čtvrtek dne 25. listopadu 2010, ve 12:00.