Předsedající. – Dalším bodem je doba vyhrazená pro otázky (B7-0655/2010).

Následující otázky jsou určeny Komisi.

První část

Otázka č. 15, kterou pokládá Vilija Blinkeviciute (H-0585/10)

Předmět: Ochrana zdraví žen

Komise přijala novou strategii pro rovnost žen a mužů 2010–2015. Tato strategie upozorňuje na sociální rozdíly, které mezi ženami a muži existují, a uvádí, že ženy jsou nadále vystaveny chudobě častěji než muži. U žen je riziko nečekané ztráty zaměstnání vyšší než u mužů. V současnosti je mnoho žen zaměstnáváno na trhu práce v odvětvích, kde jsou nízké mzdy, a jen velmi málo z nich zastává vedoucí pozice. Míra zaměstnanosti je nízká z důvodu mateřství. Proto jsou jejich důchody nižší než důchody mužů. Mimo jiné je časté, že ženy nepožívají žádné sociální ochrany.

Strategie nestanoví žádné konkrétní opatření ani žádný konkrétní způsob, jak zajistit ochranu zdraví žen. Hodlá Komise předložit pokyny nebo návrhy týkající se ochrany zdraví žen?

  John Dalli, člen Komise. – Zdravotní rizika ohrožují ženy jinak než muže, a proto se liší i výsledky zdravotní péče. Ženy žijí průměrně o šest let déle než muži, ale většinu těchto let navíc se těší horšímu zdraví.

Některé choroby, například osteoporóza, se vyskytují mnohem více mezi ženami. Proto strategie EU pro rovnost žen a mužů 2010–2015, kterou Komise nedávno přijala, upozorňuje na to, že je zapotřebí, aby tyto rozdíly byly zohledněny v lékařském výzkumu i zdravotní péči. Strategie zdůrazňuje, že je zapotřebí zdravotní služby nadále náležitě přizpůsobovat potřebám, které jsou specifické pro ženy nebo muže. Mezi opatření, která se v této strategii zaměřují přímo na zdraví žen, patří informační semináře o zdraví žen a výměna osvědčených postupů z oblasti zdravotních politik zohledňujících specifické potřeby žen a mužů.

Zde nezačínáme od nuly. Zdravotní strategie EU přijatá před třemi roky již naznačovala, že je zapotřebí při tvorbě zdravotní politiky zohlednit genderové aspekty. Zdravotní program Společenství za tímto účelem poskytoval podporu mnoha projektům zaměřeným na zdraví žen, jejichž cílem bylo napomoci lepšímu pochopení a uznání zdravotních potřeb žen.

Dobrým příkladem toho, jak EU může pomoci členským státům zlepšit zdraví žen je screening nádorových onemocnění. Odhaduje se, že jen tím, kdyby se zavedly účinné vnitrostátní programy screeningu rakoviny prsu, by se mohlo ročně zabránit 32 000 případů úmrtí na rakovinu prsu. Proto Komise vypracovala evropské pokyny pro screening rakoviny prsu.

Jsem rád, že závěrem mohu říci, že Komise začátkem tohoto roku zveřejnila zprávu o zdraví žen, která přispívá ke zlepšení informovanosti o tom, že potřebujeme politiky, které více reagují na specifické potřeby žen a mužů.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) Ráda bych si také něco ověřila. Máme dostatečné množství údajů o ochraně zdraví žen v jednotlivých členských státech? Víme, jaký dopad měla tato velká hospodářská a finanční krize zvláště na zdraví žen? Neměli bychom přezkoumat rovněž, jaký dopad na zdraví žen, zejména starších žen, má chudoba? Jsou pro ženy žijící v chudobě dostupné vysoce kvalitní zdravotní služby?

  John Dalli, člen Komise. – Komise se snaží shromáždit co nejvíce informací a ohlasů, aby mohla zřídit databázi statistických údajů o zdravotních otázkách. Pochopitelně to, do jaké míry budou naše údaje přesné, závisí na odpovědích a zpětné vazbě od jednotlivých členských států.

Souhlasím s tím, že bychom měli nadále shromažďovat informace a zjišťovat, jaký vliv má na zdraví a zejména zdraví starších žen chudoba. Mezi zdravím a chudobou však existuje vzájemný vztah, který není založen na pohlaví. Zjišťujeme totiž, že v chudých oblastech bývá zdraví obvykle vystaveno rizikům.

Přijímáme také opatření zaměřená na starší občany. Jak víte, Komise nyní zahájila určitou iniciativu, konkrétně inovační partnerství. Prvním pilotním projektem tohoto inovačního partnerství bude zdravé a aktivní stárnutí. Jsem přesvědčen, že to příznivě ovlivní zdraví našich občanů obou pohlaví.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) V současnosti je v Evropské unii chudobou ohroženo 120 milionů občanů. Je zřejmé, že ženy velmi silně zasáhla hospodářská krize a chudoba je ohrožuje více, zejména jedná-li se o matky samoživitelky.

Systémy zdravotní péče v důsledku hospodářské krize velmi strádají. Snížily se jejich rozpočty a dokonce se zavírají velká zdravotnická zařízení. Chtěla bych se zeptat, jaká opatření chystáte, abyste zajistili, že opatření pro včasné odhalení rakoviny děložního čípku a rakoviny prsu budou dostupná pro všechny ženy bez ohledu na jejich sociální nebo materiální situaci, a zejména abyste zajistili, že budeme mít dobrý systém zdravotní péče, který bude v celé Evropské unii poskytovat kvalitní zdravotní služby.

  John Dalli, člen Komise. – Znovu opakuji, že zdravotní péče a její poskytování jsou v kompetenci členských států. Je pravdou, že Komise zveřejnila pokyny o screeningu prsů a naléhali jsme na členské státy, aby se řídily těmito pokyny a zavedly ve svých zemích co nejdříve programy screeningu prsů. Mohu prohlásit, že ve většině zemí existují odpovídající – a velmi dobré – programy, které přinášejí výsledky; některé země však zatím bohužel postupují poněkud liknavě. Mohu vás ujistit, že v rámci veškerých našich styků s členskými státy je toto jednou z prioritních oblastí, o kterých hovoříme.

  Předsedající. – Otázka č. 16, kterou pokládá Tiziano Motti (H-0587/10)

Předmět: Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2010 o vytvoření evropského systému včasného varování proti pedofilům a osobám sexuálně obtěžujícím jiné osoby

Dne 23. června 2010 schválil Evropský parlament prohlášení o vytvoření evropského systému včasného varování proti pedofilům a osobám sexuálně obtěžujícím jiné osoby. Komise již dne 22. května 2007 zveřejnila sdělení s názvem „K obecné politice v boji proti počítačové kriminalitě“. Parlament vyzval Radu a Komisi, aby naplnily sdělení Komise z května 2007 a zajistily provádění směrnice 2006/24/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí. Současně tyto orgány vyzval, aby danou směrnici rozšířily s cílem vypracovat normy k ochraně údajů o osobách ukládajících na internet obsah internetových stránek, které by policejním a soudním složkám sloužily k rychlému a účinnému potírání dětské pornografie a sexuálního obtěžování na internetu. Může Komise doložit, jak toto prohlášení naplnila?

  László Andor, člen Komise. – Pevně jsem se zavázal bojovat proti zneužívání dětí a zvláště proti pohlavnímu zneužívání dětí. Komise dne 29. března přijala návrh směrnice o pohlavním zneužívání a vykořisťování dětí a o dětské pornografii. Tento ambiciózní dokument se zabývá trestním stíháním pachatelů trestných činů, ochranou obětí a předcházením trestným činům.

S cílem zohlednit rizika vytvořená technologickým pokrokem tento návrh zavádí zejména nové druhy trestných činů, například navazování kontaktu s dětmi za účelem jejich pohlavního zneužití (tzv. grooming), prohlížení dětské pornografie bez stahování souborů, pohlavní zneužívání na internetu nebo propagace možnosti zneužívat děti například prostřednictvím internetových fór. Je zapotřebí, aby byly k dispozici speciální vyšetřovací nástroje, například tajné policejní operace s cílem infiltrovat kruhy pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů, a zvláštní vyšetřovací oddělení by měla analyzovat dětský pornografický materiál s cílem identifikovat dětské oběti.

Členské státy by měly také zavést vnitrostátní systémy k blokování přístupu na internetové stránky s dětskou pornografií a učinit opatření, která umožní odstranit tento obsah již u zdroje. Pozorně jsme si prostudovali prohlášení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2010 a rád bych se dozvěděl, jaký systém včasného varování pan poslanec navrhuje. Vzal jsem také na vědomí návrh, aby byla rozšířena působnost směrnice o uchovávání údajů s cílem uchovávat údaje o uživatelích vyhledávajících dětský pornografický materiál, o obsahu zobrazujícím pohlavní zneužívání dětí, jenž byl nahrán na internet, a o zprávách, které sloužily k navazování on-line kontaktu s dětmi za účelem jejich pohlavního zneužití.

Směrnice o uchovávání údajů ukládá poskytovatelům komunikačních služeb a sítí povinnost uchovávat provozní a lokalizační údaje a údaje o účastnících. To se nevztahuje na informace o obsahu. Informace o obsahu lze v souvislosti s vyšetřováním trestného činu získávat a ukládat prostřednictvím nástroje známého jako zákonné zachycování. Zákonné zachycování se řídí výhradně vnitrostátním právními předpisy a v jednotlivých členských státech se liší, ale obecně ho lze použít pouze tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení mají určité signály, že je páchána konkrétní trestná činnost a že je zapotřebí ji dále vyšetřit. Tento vyšetřovací nástroj nespadá do oblasti působnosti směrnice o uchovávání údajů.

Zákonné zachycování probíhá v rámci vyšetřování, které předpokládá existenci podezřelého. Směrnice o uchovávání údajů naproti tomu ukládá provozovatelům povinnost uchovávat určité kategorie údajů bez ohledu na to, zda osoby, kterých se údaje týkají, jsou nebo nejsou podezřelé. Rozšíření směrnice o uchovávání údajů na obrovské množství osobních údajů a údajů týkajících se obsahu, například na internetová vyhledávání různých klíčových slov v různých jazycích, na nahraný obsah, na vyměněné zprávy a na prvky nezbytné k identifikaci všech uživatelů, by muselo splňovat podmínky nezbytnosti a přiměřenosti, což dosud nebylo dokázáno. Takové rozšíření by se vztahovalo na obsah libovolného tématu, který by kdokoliv a na jakékoliv platformě v libovolném okamžiku nahrál.

Přestože návrh, který pan poslanec předložil, má legitimní účel a plně si zasluhuje naši pozornost, vzbuzuje vážné obavy, zda je slučitelný se zásadou přiměřenosti. Komise se domnívá, že směrnice, jejíž návrh nedávno předložila, by byla mnohem vhodnějším nástrojem k dosažení našeho společného cíle chránit děti proti pachatelům sexuálně motivovaných trestných činů na dětech.

  Tiziano Motti (PPE) . – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych si vzít slovo jen na pár sekund, protože jsem s odpovědí spokojen a jsem za ni panu komisaři vděčný. Jsem rád, že se rovněž pracuje na tom, aby se problém řešil u kořenů.

Pokud jde o odkaz na prohlášení přijaté dne 23. června 2010, chtěl bych upozornit na to, že tento odkaz se konkrétně týkal nahrávaných údajů a nikoli stahování materiálu z internetových stránek, a to proto, že jsme opravdu přesvědčeni, že právo na soukromí uživatelů vyhledávačů musí být také náležitě vzato v potaz.

Nicméně si myslím, že můžeme udělat víc – že lze ještě udělat mnohem víc –, poněvadž nečiní-li občanům ve vztahu k zásadě přiměřenosti žádné potíže podstoupit před nástupem do letadla důkladnou prohlídku, neboť jsou si vědomi, že soukromí pasažérů je během prohlídky dokonale chráněno, je rovněž velice pravděpodobné, že bude nalezen uspokojivý kompromis s cílem chránit nezletilé osoby také v této oblasti.

  Janusz Władysław Zemke (S&D). – Chtěl bych se vrátit k prohlášení, které Parlament přijal dne 23. června 2010. Jistě si vzpomenete, že prohlášení hovoří zejména o vytvoření rychlého a účinného systému včasného varování proti pedofilům. Moje otázka v souvislosti s tímto prohlášením se týká jiné aspektu – neměly by jednotlivé policejní orgány v rámci Evropské unie vytvořit databáze odsouzených pedofilů? Policejní orgány všech členských států by totiž mohly využívat tyto databáze vytvořené v jednotlivých členských státech.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, Polsko v nedávné době po zadržení pětačtyřicetiletého muže, jenž měl se svojí nezletilou dcerou dvě děti, zavedlo pro pedofily a pachatele znásilnění farmaceutickou kastraci, při níž se používá hormonální léčba s cílem potlačit u nich pohlavní touhu. Toto opatření, jak si dokážete představit, v Polsku vyvolalo prudkou reakci a diskusi o tom, čí práva mají přednost: zda práva společnosti, která očekává, že bude chráněna před pachateli znásilnění, nebo práva osob usvědčených ze sexuálních trestných činů, které lze trestat způsobem, jejž mnozí považují za nehumánní. Zaujala Komise stanovisko k těmto otázkám a k uzákonění chemické kastrace za sexuálně motivované trestné činy?

  László Andor, člen Komise. – Jak jsem řekl na začátku svého projevu, jedním z nejlepších nástrojů k boji proti dětské pornografii a pohlavnímu zneužívání dětí je rychlé přijetí návrhu Komise z března 2010, toho proti pohlavnímu zneužívání dětí.

Komise se těší na návrh zprávy Evropského Parlamentu a na zahájení trialogu. Spoléhám rovněž, že členské státy a Evropský parlament předloží výsledný text, který bude mít podstatný význam pro boj proti těmto trestným činům. Chtěl bych vás znovu upozornit na zásadu přiměřenosti, která se podle mého názoru pojí k poslední otázce na toto téma.

  Předsedající. – Nyní přistoupíme k otázce č. 17, kterou pokládá paní poslankyně Materová, jež sedí na místě 666. To se k vám nehodí!

Otázka č. 17, kterou pokládá Barbara Matera (H-0609/10)

Předmět: Mladí lidé a trh práce

Podle odhadů Eurostatu představují nezaměstnaní, kteří jsou v produktivním věku a mají bydliště v některé z evropských zemí, 9,6 % obyvatel. Počet mladých lidí, jež v Evropě získají každoročně vysokoškolský titul, se pohybuje kolem 3 milionů. Počet obyvatel, kterým hrozí chudoba, se v Evropě v letech 2004 až 2008 zvýšil o 1,5 %, tedy z 15 % na 16,5 %.

Mimo jiné s ohledem na nový dokument Komise nazvaný „Nový impuls pro evropskou spolupráci v oblasti odborného vzdělávání na podporu strategie Evropa 2020“ a na skutečnost, že rok 2010 je evropským rokem boje proti chudobě, bych se Komise ráda dotázala:

Má v úmyslu podniknout kroky na podporu reálných podmínek, jež by zajišťovaly přístup na trh práce mladým lidem v takovém věku, aby nemuseli trpět nezaměstnaností, která by se po dovršení věku 30 let mohla stát patologickou, a to prostřednictvím opatření, která by členské státy nabádala k přijímání náležitě kvalifikovaných a kompetentních osob ve věku 19 až 35 let a ve specifické ekonomické situaci do pracovních poměrů se střednědobými pracovními smlouvami?

  László Andor, člen Komise. – Počet mladých nezaměstnaných lidí v Evropské unii za poslední dva roky vzrostl o milion. Nyní máme 5 milionů mladých lidí ve věku do 25 let, kteří nemohou najít práci.

Komise si je dobře vědoma potíží, které dnes mladé lidi na trhu práce čekají. Příliš mnoho jich pracuje na krátkodobou pracovní smlouvu, což nenabízí velké možnosti pro zlepšení, jakkoli mohou mít tito jedinci dobrou kvalifikaci. A co více, některé skupiny mají obzvlášť velké potíže při získávání pracovních míst a setrvání na trhu práce. Jde mimo jiné o mladé lidi z prostředí migrantů a etnických menšin, jako jsou Romové.

Přitom se předpokládá, že poptávka po vysoce kvalifikovaných lidech se zvýší o téměř 16 milionů a poptávka po lidech se střední kvalifikací o více než 3,5 milionu. To představuje velkou příležitost pro zaměstnání mladých lidí a my musíme zajistit, aby toho mladí lidé mohli plně využít.

Strategie Evropa 2020, která vytyčuje podrobné plány EU v oblasti růstu a zaměstnanosti na příští desetiletí, klade na mladé lidi zvlášť velký důraz a stanoví jasné cíle pro úroveň dosaženého vzdělání. V září Komise předložila soubor politických iniciativ nazvaný „Mládež v pohybu”. Stanoví agendu zaměřenou na lepší vzdělávání a zaměstnávání mladých lidí v příštím desetiletí. Nedávno Komise předložila další stěžejní iniciativu, „Program pro nové dovednosti a pracovní místa”. Komise podporuje zavedení záruky pro mladé, aby se zajistilo, že všichni mladí lidé budou do čtyř měsíců od ukončení školní docházky v zaměstnání, dalším vzdělávání nebo podchyceni aktivačními opatřeními.

Jiným aspektem je potřeba odstranit roztříštěnost trhu práce v souladu se společnými politikami flexikurity. Navrhujeme, aby členské státy se segmentovaným trhem práce zvážily uzavírání pracovních smluv na dobu neurčitou s dostatečně dlouhým zkušebním obdobím a postupným růstem práv na ochranu. Musíme také urychlit větší pracovní mobilitu a podporovat inovaci. Dva nástroje, které nám zde pomohou, jsou systém pracovní mobility v EU – „První zaměstnání v rámci sítě EURES” – a evropský vyhledávač volných pracovních míst. První zaměstnání v rámci sítě EURES bude podporovat pracovní mobilitu mládeže a evropský vyhledávač volných pracovních míst umožní mladým lidem a poradcům pro otázky zaměstnanosti zjistit, kde jsou v celé Evropě pracovní místa a jaké dovednosti jsou vyžadovány. Mezitím evropský nástroj mikrofinancování Progress zajistí podporu mladým podnikatelům, kteří nemohou najít alternativní zdroje financování pro vytváření podniků.

Jediné řešení problémů, jimž čelíme, samozřejmě neexistuje, avšak prostřednictvím výměny zkušeností se můžeme v mnohém poučit jeden od druhého. Rámec pro zaměstnávání mladých lidí, který navrhujeme, poskytuje vodítko ohledně toho, jak nám mohou pomoci tvůrci politik, zainteresované subjekty a instituce, aby se věci pohnuly dopředu. Veřejné služby v oblasti zaměstnanosti, sociální partneři, zaměstnavatelé a služby na podporu mladých lidí na místní úrovni, to vše musí sehrát rozhodující úlohu. Budeme usilovat o podporu širší výměny zkušeností a osvědčených postupů mezi nimi na evropské úrovni. Pevně věřím, že spojením zdrojů na úrovni EU dokážeme pomoci rozvíjet a podporovat úspěšné politiky na podporu mladých lidí.

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, s odpovědí pana komisaře jsem spokojena. Vzhledem ke globální hospodářské situaci a krizi, která značně zhoršila podmínky na trhu práce, postihuje nejzranitelnější skupiny a konkrétně mladé lidi, požádala bych pana komisaře, aby se vyjádřil k tomu, že je třeba klást větší důraz na evropské nástroje, jako je Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, které potřebujeme, abychom mohli rekvalifikovat pracovníky propuštěné z důvodů souvisejících s hospodářskopu krizí, a tedy také v důsledku globalizace.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, vyslechl jsem vaši odpověď na otázku mé vážené přítelkyně, avšak chtěl bych obrátit vaši pozornost na následující, na to, co se děje na zemi.

Míra nezaměstnanosti v Řecku v roce 2009 činila u mladých mužů 20 % a u mladých žen 34 %. Poté, co se zapojil Mezinárodní měnový fond, se tato situace zhoršila. Zároveň u dvou programů financovaných Evropskou unií prostřednictvím Národního strategického referenčního rámce byly míry plnění 1,9 % resp. 3,2 %.

Takže otázka zní takto: proč tato nízká míra plnění v Řecku? Může za to řecká vláda? A za druhé, zvažuje Komise nějaká další opatření pro řešení tohoto problému nezaměstnanosti?

  Seán Kelly (PPE) – Jen stručně, toto téma je velmi důležité, ale i smutné. Vím, že v mé vlastní zemi je nezaměstnaných 20 % mladých lidí a emigrace, která předtím skončila, opět začíná i s tím, čemu se říká „odliv mozků“, mimo jiné včetně členů mé vlastní rodiny.

A v návaznosti na posledně položenou otázku, přijímají některé země opatření navrhovaná Evropskou unií s větší ochotou než jiné země, a jaké překážky jsou kladeny z jejich strany?

  László Andor, člen Komise. – Chtěl bych vám poděkovat za komentáře a za to, že obracíte pozornost na jiné fondy kromě těch, o kterých jsem se již zmínil: Nástroj pro mikrofinancování, Evropský sociální fond a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci. Ty mohou také sehrát svou úlohu, posledně jmenovaný zejména v případech neočekávaných masových propouštění, jež postihují zejména pracovníky zpracovatelského odvětví, ale mohou zasáhnout i jiná odvětví.

Samozřejmě věříme, že tyto fondy mohou být nápomocné, a domníváme se, že musí mít zabezpečené financování pro příští finanční období nebo příští programové období, protože i když přichází prosperita, musíme v některých případech bohužel předpokládat velká propouštění z důvodu restrukturalizací a přeshraničních přesunů. Musíme být všímaví ke konkrétním případům.

V Evropské unii se nyní objevuje rozdělení – jakýsi dualismus – mezi ústředním regionem, kde HDP a zaměstnanost již rostou, ale i zeměmi jako Řecko a Irsko, které i nadále zápasí pod tlakem finančního trhu.

Nedávno jsem měl osobní jednání s panem ministrem Katselim, během kterého jsme diskutovali o tom, jak by mohl být v Řecku lépe využíván Evropský sociální fond. V nedávné minulosti existovalo několik důvodů, včetně krize samotné, potíží se spolufinancováním a určitých administrativních potíží, které ztížily čerpání ze Sociálního fondu ve větším rozsahu, avšak mohu vás ujistit, že mé služby velmi usilovně a velmi úzce spolupracují s řeckým řídícím orgánem na tom, aby v tomto období nalezly vhodné možnosti financování z ESF. Domnívám se, že skutečně pomůže, jestliže se nám podaří provádět financování správným způsobem.

Je pravdou, že za mimořádných situací je to ještě obtížnější, a existuje potřeba a také prostor pro restrukturalizaci dostupných finančních prostředků z ESF. Domnívám se, že v dlouhodobějším výhledu musíme přizpůsobit Sociální fond tak, aby mohl být v konkrétních situacích efektivnější a mohl vyvážit dopad nerovnoměrného hospodářského vývoje v Unii, který se projevil již také z demografického hlediska, když vyvolal migrační toky, jež možná v předchozím období nebyly dostatečně doceněny. Budeme tomu věnovat pozornost ve spojitosti s trendy na trhu práce.

  Předsedající. – Kolegové a kolegyně, do ukončení jednání ve 20:30 nám zbývá 40 minut, a navrhuji tedy tento čas rozdělit mezi vystoupení paní místopředsedkyně Redingové a pana Füleho. První otázka je pro paní Redingovou.

Kolegové, spočítejte si prosím, zda se na vaši otázku dostane. Omlouvám se, že dnes večer máme málo času, protože jsme přetáhli poslední rozpravu, ale hodlám ukončit jednání ve 20:30, abychom umožnili tlumočníkům povečeřet. Osobně zde budu až do půlnoci.

Část druhá

Otázka č. 18, kterou pokládá Marc Tarabella (H-0570/10)

Předmět: Rovnost žen a mužů při přijímání rozhodnutí

Na základě konstatování, že ženy zaujímají ve vnitrostátních parlamentech a vládách jen jedno křeslo ze čtyř, že představují jen 10 % členů správních rad velkých společností kotovaných na burze v EU a pouze 3 % vedoucích představitelů těchto rad, uvádí Komise ve své strategie pro rovnost žen a mužů na období 2010–2015, že hodlá „zvažovat iniciativy“, „sledovat pokrok“ a „podporovat prosazování“. Za účelem boje proti tomuto „skleněnému stropu“ jsou však již nyní nezbytné konkrétně zaměřené akce.

Hodlá Komise zavést kvóty pro zvýšenou přítomnost žen při přijímání rozhodnutí? Hodlá výrazněji podněcovat členské státy, aby rozvíjely služby péče o děti, a tak matkám umožnily lépe sladit pracovní a soukromý život? Jaká jiná opatření zaměřená zejména proti stereotypům hodlá v této oblasti přijmout?

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Toto je mimochodem jedno z mých oblíbených témat, a proto zvážím veškerá legislativní i nelegislativní opatření, abych odstranila přetrvávající nerovnosti v oblasti rozhodování. Poslední údaje nejsou příliš pozitivní, a proto je skutečně nutné něco udělat – především proto, že tyto údaje trvale zůstávají na stejné, nikoli pozitivní úrovni.

Je to jedna z pěti priorit strategie Komise za rovnost žen a mužů na období 2010–2015, kterou jsem již v této sněmovně představila, a již jsem také vyhlásila, že by bylo dobré mít více žen ve správních radách a v řídících pozicích. Proto také musíme hovořit s těmi, kdo mají odpovědnost. Pozvu vedoucí představitele největších kótovaných společností, abychom v březnu usedli ke stolu a podpořili dialog se zainteresovanými stranami v podnikatelské sféře a uvedli věci do pohybu. Pokud se věci nepohnou, přejdu k přijetí cílených opatření pro zlepšení situace.

K otázce sběru údajů a šíření srovnatelných údajů, velmi dobře víme, že i zde existuje určitý nedostatek. Máme nyní agenturu pro genderovou rovnost ve Vilniusu, takže můžeme očekávat serióznější údaje, srovnatelné údaje, a zejména databázi žen a mužů ve sféře rozhodování a pravidelné podávání zpráv.

Je pravdou, že chybějící infrastruktura kvalitní péče je jedním z důvodů, avšak nikoli jediným, proč je tak málo žen v pozicích s rozhodovacími pravomocemi, takže se budeme muset podívat na výsledky jednotlivých zemí v této oblasti. Pro období 2007–2013 bude k dispozici půl miliardy eur ze strukturálních fondů na rozvoj zařízení péče o dítě a další 2,4 miliardy EUR na financování opatření, jež mají usnadnit ženám přístup k zaměstnání a sladit práci s rodinou, včetně přístupu k péči o děti.

Když to zde říkám, pochopíte, že na mě neudělalo velký dojem to, co mnohé členské státy dělají v oblasti péče o dítě, takže i to má vysokou prioritu v politickém programu jednání. Můj kolega pan Andor zohledňuje tyto údaje a tato opatření ve strategii Evropa 2020, a skutečně jsem přesvědčena, že členské státy by měly své úsilí v této oblasti zvýšit.

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, chtěl bych vám poděkovat za odpověď a především za vaše úsilí. Věděl jsem, že to je jedno z vašich oblíbených témat. Zejména bych zdůraznil, že je třeba podpořit vyváženost mezi pracovním životem a rodinným životem u mužů i u žen; jedině tak dosáhneme úplné rovnosti. Více než polovina členských států nedosáhla cíle zřídit zařízení dětské péče pro alespoň 90 % dětí ve věku od tří let do zahájení školní docházky a pro 33 % dětí ve věku do tří let. Proto jsem se vás chtěl zeptat, zda hodláte přijmout příslušná protiopatření, nebo dokonce pokutovat členské státy, jež tohoto cíle nedosáhnou.

  Mairead McGuinness (PPE). – V otázce zaznělo slovo „kvóta” a neslyšela jsem odpověď konkrétně na tuto otázku týkající se kvót. Za druhé, mrzelo by mne, kdyby na děti mělo být pohlíženo jako na „problém” v souvislosti se zapojením žen do pracovního procesu. Děti jsou dětmi jen po velmi krátké časové období a ženy mohou být přínosem ve všech věkových kategoriích. Takže nezaměřujte se prosím na děti jako na problém. Problémem nejsou děti – problémem je ve skutečnosti to, že v Evropské unii potřebujeme více dětí. Problém je následující: jak ženy rozbijí železný strop, jehož existenci tazatel potvrdil?

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Ačkoli více než 55 % absolventů vysokých škol jsou ženy, ve veřejných institucích, a často ani v podnicích, je stále ještě nenacházíme v řídících pozicích. Kromě toho existuje také tento 17% rozdíl v platech žen a mužů.

Chtěla bych vás požádat, abyste zvážili nějaké komplexní programy a ještě přísnější kontrolu nad členskými státy, pokud jde o zařízení péče o dítě. Nepodaří-li se nám vytvořit celoživotní vyváženost, nebudeme schopni podpořit mladé matky, aby nastoupily profesní kariéru a mohly tak dosahovat také na řídící pozice.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Plně souhlasím se závěrem, že mnohé členské státy neplní cíle z Barcelony. Pouze osm členských států splňuje cíle z Barcelony pro děti ve věku 0–3 let a pouze sedm členských států splňuje cíle pro děti ve věku od 3 let do zahájení školní docházky.

Jako komisařka odpovědná za rovnoprávnost neodpovídám za sociální věci a vím, že všemi těmito otázkami se zabývá strategie Evropa 2020. Budeme se jistě muset na všechny tyto otázky podívat, protože tento problém se se stárnutím obyvatelstva bude zhoršovat. Kdo se pak bude starat také o seniory? Ženy nebudou mít jen děti, o které se musí starat, ale i seniory. Takže se na to skutečně musíme podívat a také analyzovat, proč členské státy nečerpají peníze, které jsou k dispozici pro to, abychom měli více zařízení péče o dítě.

Pokud jde o kvóty, ve své odpovědi jsem, myslím, nepoužila slovo kvóty, ale řekla jsem velmi jasně, že nebude-li dosaženo pokroku, pak něco udělám, a řekla jsem jasně, co si pod pokrokem představuji. Pokrok znamená, že ve správních radách veřejně kótovaných společností bude do roku 2015 30 % žen a do roku 2020 40 % žen. Doufám, že dokážeme těchto cílů dosáhnout, aniž bude nutný důrazný zásah na evropské úrovni. Pokud ne, pak ovšem jsou na pořadu dne kvóty, a ačkoli možná existují někteří, kdo nevěří, že udělám to, co říkám, jsem známa tím, že to, co oznámím, obvykle udělám. Podniky mají proto nyní velkou příležitost zajistit, aby můj zásah nebyl nutný, protože budou-li dělat věci správně, nemusíme zasahovat.

Plně souhlasím s čísly, která byla citována. My ženy tvoříme 60 % nových absolventů vysokých škol; znamená to, že bychom měly mít něco kolem 60 % řídících pozic, avšak k dosažení této úrovně máme daleko. To je důvod, proč musíme ženám pomoci, aby se dostávaly do řídících pozic. Existuje řada důvodů, proč se jim to nedaří: jedním z nich je kultura, a tu je nejobtížnější změnit. To je také důvodem toho, proč ženy v oblasti rozhodování jsou jednou z priorit strategie pro genderovou rovnost, stejně jako rozdíl v odměňování žen a mužů – v celoevropském průměru 17 %, v některých zemích je velmi velký, v některých velmi malý.

V příštím roce zahájíme kampaň ke zvýšení informovanosti o těchto faktech. Existuje například velmi pěkný projekt v Německu, který bychom mohli obecně aplikovat na jiné země a kde ve veřejných prostorách existuje metr ukazující, o kolik musí žena pracovat déle, aby dosáhla stejného průměrného platu jako muž. Musíme samozřejmě do této diskuse zapojit také sociální partnery a musíme mít zavedena opatření transparentnosti.

Toto vše je součástí strategie pro ženy a budeme to krok za krokem uskutečňovat – nikoli abychom o tom pouze hovořili, ale abychom věci změnili.

  Předsedající. – Otázka č. 19, kterou pokládá Georgios Papanikolaou (H-0572/10).

Předmět: Náklady na tlumočení, překlad a poskytování informací v rámci trestních řízení v členských státech

Nařízení týkající se práva na tlumočení a překlad, které Rada nedávno přijala, stejně jako právo obviněné osoby na informace, které je v současné době předmětem zkoumání, představují dvě základní opatření plánu, který Komise navrhla s cílem posílit práva obžalovaných na obhajobu.

Mohla by Komise odpovědět na tyto otázky:

Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že členské státy budou hradit náklady na překlad, tlumočení a poskytování informací v plné výši, jaké finanční důsledky mohou očekávat a jakou částku budou muset na poskytování těchto služeb vynaložit? V členských státech, jako je Řecko nebo Malta dochází ke značnému přílivu nelegálních přistěhovalců, v jehož důsledku těmto státům vznikají vysoké dodatečné zvláštní náklady na poskytování překladatelských a tlumočnických služeb nebo informací týkajících se obvinění a na odborné vzdělávání policistů a státních zástupců.

Má Komise v úmyslu přispět těmto zemím a poskytnout jim hospodářskou pomoc, aby nemusely v plné výši hradit náklady vyplývající z účasti nelegálních přistěhovalců na trestních řízeních? Pokud tomu tak je, podle kterých kritérií bude stanovena výše této pomoci a sestaven seznam zemí, které se o ni budou moci v případě potřeby ucházet?

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Když jsem se stala komisařkou, zjistila jsem, že v minulosti byl odveden velký kus práce v souvislosti s otázkami bezpečnosti, a velmi málo se udělalo v otázkách práv. Proto, když mám k dispozici nástroje Lisabonské smlouvy a mám také Stockholmskou strategii, kterou byla zavedena řada bodů týkajících se toho, jak máme postupovat, jsme se rozhodli konat, a konali jsme velmi rychle.

Především chci poděkovat Parlamentu za vynikající práci, kterou odvedl v souvislosti s procesními právy. Dospěli jsme již k dohodě o právu souzené osoby na tlumočení a překlad v trestním řízení. Značného pokroku dosahujeme v souvislosti se směrnicí o právu na informace v trestním řízení. známé písemné „poučení”. Chceme-li se stát kontinentem práv, budeme muset postupně vytvářet procesní práva. Ta něco stojí, ale jsou nepostradatelná pro zajištění práva na obranu pro evropské občany a také pro řádné plnění funkce vzájemného uznávání.

Dříve než předložíme nějaký návrh, vždy provádíme důkladné posouzení dopadů finančních důsledků právních předpisů EU pro členské státy. Teprve poté předkládáme legislativní návrhy. Tento postup samozřejmě vycházel z číselných údajů poskytnutých správními orgány členských států. Zmíněná čísla ukazují, že dodatečné náklady, jež členské státy ponesou, by neměly být příliš vysoké.

Pokud jde o právo na tlumočení a překlad, směrnice pouze opakuje existující povinnost členských států zakotvenou již v Úmluvě o lidských právech Rady Evropy, takže nevyžaduje nic mimořádného. Požaduje jen něco zcela základního. Není pravděpodobné, že by členské státy – a mnohé z nich již splňují povinnosti stanovené soudem ve Štrasburku, – musely nést nějaké další náklady oproti tomu, co na tyto účely již vydávají.

Pokud jde o právo na informace, největší částí výdajů bude počáteční jednorázový náklad spojený s přípravou písemného „poučení”. Zde již Komise předložila vzor ve všech jazycích EU jako přílohu k této směrnici. Členské státy pouze musí tento vzor vzít a zkopírovat, takže náklady pro ně nebudou příliš vysoké. Komise nemá rozpočet, ve kterém by byly vyhrazeny prostředky, jež by institucím umožnily poskytnout členským státům finanční pomoc na pokrytí těchto nákladů. Zahrnou-li členské státy do výpočtu riziko justičního omylu, zákonných opravných prostředků a obnovy řízení, ztráty dobré pověsti justičního systému jako celku a někdy i škod, jejichž náhradu soud ve Štrasburku domácím soudům ukládá, pak je mnohem nákladnější, když zodpovědný stát tato základní práva nezafinancuje.

  Georgios Papanikolaou (PPE). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, děkuji vám za odpověď. V tom, co říkáte, máte naprostou pravdu a nemohu než s vámi souhlasit.

Chtěl bych však upřesnit a zeptat se ještě jednou: u zemí, jako je například Řecko nebo Malta, kde, jak víte, jsme pod velkým tlakem jak ze strany nelegálních migrantů, tak ze strany lidí, kteří mohou potřebovat pomoc v trestním řízení, pokud k standardnímu písemnému poučení a různým standardním dokumentům, které mají k dispozici, budou obvinění potřebovat mít přeložený kterýkoli z dokumentů ve svém trestním spise, což, jak víte, je odborná práce, která se případ od případu liší, můžeme odhadnout, jaké budou náklady, zejména pro některé malé země pod tak obrovským tlakem a s tak velkými problémy?

  Brian Crowley (ALDE). – Chtěl bych také poděkovat paní komisařce za její odpověď. Stejně jako můj předchozí kolega si myslím, že jednou z největších obtíží, které lze rozpoznat, je to, že – i když všichni chápeme důležitost přístupu k justici ve formě, která je u osoby požadující spravedlnost pochopitelná – tato nová pravidla nelze používat jako právní mechanismus za účelem odkladu dalších projednávání důležitých případů, ať již jde o deportaci podle imigračních pravidel, nebo to má sloužit k odvolání proti určitým trestním záznamům atd.

Existuje mezi právními předpisy nějaký předpis nebo návrh, který by soudu umožnil ignorovat nutnost toho, aby každý jednotlivý dokument byl přeložen do daného jazyka?

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Mohu jen opakovat, že cena za nesprávné fungování justice nebo cena za to, že se s lidskými bytostmi nezachází tak, jak by se v Evropě práv mělo s lidskými bytostmi zacházet, je mnohem vyšší než náklady spojené s investováním do těchto základních práv.

Pro země, které jsou daleko pod minimální úrovní, je samozřejmě mnohem obtížnější této úrovně dosáhnout, a pro země, které již mají určitou úroveň práv, bude mnohem snadnější toho dosáhnout. Je to snad důvod, aby se nic nedělalo? Právě naopak. Možné náklady pro různé členské státy analyzujeme také na základě tlaku, jemuž jsou při své činnosti vystaveny. Nejde jen o azyl. Jde také o trestní řízení, například v případě nelegálního přistěhovalce obviněného z trestného činu, který se dostane před soud. Nezavedli jsme povinnost překládat všechny dokumenty, pouze ty, které mají zásadní význam, aby bylo trestně stíhané osobě umožněno pochopit, co se s ní děje.

Mimochodem velká většina dotčených osob nebudou nelegální přistěhovalci. Největšími skupinami dotčených osob jsou lidé cestující do jiného členského státu například jako turisté nebo lidé, kteří žijí v jiném členském státě, ale neovládají jazyk této země. Takže to přinese základní prospěch milionům evropských občanů.

Představte si, že cestujete ze Štrasburku do některé sousední země. Stanete se účastníkem dopravní nehody. Někoho jste zranili. Jste odvedeni na policii, jste odvedeni před soud a nemáte ponětí, z čeho jste obviněni. Za takových okolností byste byli velmi rádi, kdybyste alespoň věděli, co vám je kladeno za vinu, abyste se mohli obhajovat. Myslím si, že je to základní lidské právo, a měli bychom zvážit, jakou cenu pro společnost by mělo, kdybychom toto základní lidské právo neuvedli do praxe.

  Předsedající. – Je mi líto, ale na otázky, které položili paní Harkinová, pan Cashman, pan Mirsky a pan Crowley se dnes večer nedostane. Obdrží odpověď písemně. Jak jsem řekl dříve, máme zpoždění, protože jsme přetáhli předchozí rozpravu.

Nyní přejdeme k otázkám pro pana Füleho.

Otázka č. 25, kterou pokládá Jim Higgins (H-0579/10).

Předmět: Rozšíření EU o Turecko

Mohla by Komise nastínit současnou situaci, pokud jde o žádost Turecka o přistoupení k EU?

  Štefan Füle, člen Komise. – Evropská rada na svém zasedání v Helsinkách v prosinci 1999 udělila Turecku status kandidátské země a v říjnu 2005 byla s Tureckem zahájena jednání o přistoupení. Komise podává Radě a Parlamentu pravidelně zprávu o pokroku dosaženém Tureckem při plnění kodaňských kritérií.

9. listopadu zveřejnila Komise zprávu o pokroku dosaženém Tureckem za rok 2010. Zpráva zahrnuje období od počátku října 2009 do října 2010 a pokrok je posuzován na základě přijatých rozhodnutí, přijatých právních předpisů a realizovaných opatření.

Turecko pokračovalo v procesu politických reforem, zejména prostřednictvím reformy své ústavy, a pokračuje v uspokojivém plnění politických kritérií. Změny v ústavě přijaté 12. září v referendu vytvořily podmínky pro pokrok v některých oblastech, jako je soudnictví, základní práva a veřejná správa.

Pro turecký pokrok je zásadní provádění ústavních změn transparentním způsobem podporujícím začlenění. Očekávání dosud nesplňuje demokratické otevírání zaměřené hlavně na řešení kurdské otázky. Tuto politiku podkopalo také rozhodnutí ústavního soudu o rozpuštění Strany demokratické společnosti a nárůst teroristických útoků PKK.

Významné reformy je ještě nutné provést v oblasti základních práv, zejména v oblasti svobody projevu. Svobodu tisku v praxi podkopává vysoký počet soudních řízení proti novinářům a nepatřičný tlak na média.

Pokud jde o regionální otázky a mezinárodní závazky, je nyní naléhavě nutné, aby Turecko splnilo svůj závazek nediskriminačního provedení dodatkových protokolů ke smlouvě o přidružení. Komise doporučila, aby v případě, že v této otázce nedojde k žádnému pokroku, byla potvrzena platnost opatření přijatých Evropskou unií v roce 2006. To ovlivní celkový průběh jednání.

Turecko i nadále veřejně vyjadřovalo podporu jednání probíhajících mezi vedoucími představiteli řeckokyperské a tureckokyperské komunity s cílem dosáhnout komplexního řešení kyperského problému. Nebylo však dosaženo žádného pokroku směrem k normalizaci dvoustranných vztahů s Kyperskou republikou.

Pokud jde o hospodářská kritéria pro přistoupení k Evropské unii, je Turecko i nadále fungující tržní ekonomikou, která se dokáže vyrovnat s konkurenčním tlakem a tržními silami v Unii. V roce 2010 zaznamenalo Turecko silný hospodářský růst, zacelilo ztráty utrpěné během finanční krize, avšak proces privatizace a strukturální reformy musí pokračovat.

Turecko dále posilovalo svou schopnost převzít závazky spojené s členstvím tím, že uvádělo své právní předpisy a nařízení do souladu s předpisy a nařízeními Evropské unie. Během období zachyceného v této zprávě byly otevřeny dvě jednací kapitoly – životní prostředí a bezpečnost potravin – vedle celkem 13 kapitol, které jsou v současnosti otevřeny. Důležitého pokroku bylo dosaženo v oblasti energetické bezpečnosti ratifikací mezivládní dohody o projektu Nabucco a v oblasti spolupráce v letectví inicializací horizontální letecké dohody EU-Turecko. Slaďování ve značném množství oblastí je však ještě třeba provést, zejména v oblasti rybolovu, sociálních politik, justice a vnitra a celní unie, kde zůstávají dlouhodobě nevyřešené obchodní otázky.

I nadále má zásadní význam, aby Turecko zlepšovalo svou správní kapacitu pro provádění a podporu právních předpisů souvisejících s EU.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, rád bych se omluvil. Měli jsme zasedání skupiny. Doba vyhrazená pro otázky pro paní Redingovou začala ve 20:00. Viděl jsem to na monitoru a poté jsem sem přišel právě v době, kdy byla položena druhá otázka – měla jich nakonec šest. Myslel jsem si, že to potrvá půl hodiny, jak bylo plánováno. Proto jsem nestihl svou otázku. Chtěl bych se vás zeptal, zda byste byl tak laskav a umožnil mi položit ji po otázce pana Higginse. Skutečně jsem dorazil do sněmovny právě v době, kdy bych měl hovořit.

  Předsedající. – Problém je v tom, že podle článku 116, není-li poslanec ve chvíli, kdy by otázka měla být zodpovězena, na svém místě, tato otázka odpadá. Pracovníci sněmovny, ačkoli to není jejich povinností, se pokusili spojit se telefonicky s vaší kanceláří, avšak nikdo nereagoval. Uvědomuji si, že se vyskytují potíže, avšak doba vyhrazená pro otázky začala o 20 minut později. Dal jsem každému komisaři po 20 minutách. Paní Redingová měla 20 minut, zodpověděla dvě otázky, a dohodli jsme se, že ve 20:10 přejdeme k panu Fülemu. Je mi to velice líto, pane Posselte.

Přijmu tyto dvě doplňovací otázky a uvidíme, kam se pak dostaneme.

  Jim Higgins (PPE). – (GA) Pane předsedající, musíme si uvědomit, že Turecko, ač je muslimským státem, je Západu velmi nápomocno, zejména pokud jde o Kuvajt, Irák a NATO. Ačkoli se vyskytují problémy vyplývající z velmi početného obyvatelstva, 74 milionů osob, a problémy v oblasti lidských práv, hospodářských záležitostí a Kypru, může pan komisař zároveň neuznat, že se situace zlepšuje? Může nám poskytnout nějaký časový plán, dlouhodobý nebo krátkodobý, na základě kterého budeme moci poskytnout Turecku právo stát se plnoprávným členem Evropské unie?

  Seán Kelly (PPE) – Jen krátce, nehledě na pokrok, jehož Turecko dosáhlo v některých oblastech, pan komisař poukázal na to, že je třeba dosáhnout výrazného pokroku v oblasti svobody projevu a svobody tisku. Bude-li to jednoho dne uspokojivě splněno a oni přistoupí k Evropské unii, neexistuje nebezpečí, že se vrátí zpět k mnohému z toho, nač čekáme a čeho nebylo dosud dosaženo?

  Štefan Füle, člen Komise. – Pokud jde o první otázku, rozhodně patřím k těm, kdo s tempem našich jednání o přistoupení nejsou spokojeni. Nemyslím si, že to vyjadřuje význam této země a oboustranný závazek otevřít za každého předsednictví jen jednu kapitolu, uvědomíme-li si, že během tohoto předsednictví jsme nebyli schopni otevřít žádnou novou kapitolu i přesto, že existuje značný pokrok, zejména v kapitole 8 týkající se hospodářské soutěže.

Existuje pro to několik důvodů. Jedním z nich je to, že nás dosud rozdělují nevyřešené otázky týkající se Kypru. Počet kapitol, které bychom mohli v rámci jednání o přistoupení otevřít, je ovšem omezený. Ve zbývající době zbývá otevřít jen tři kapitoly – týkající se hospodářské soutěže, veřejných zakázek a sociální politiky –, a nejsou to kapitoly jednoduché. Osm z nich je na základě doporučení Komise zmrazeno jako reakce na to, že Turecko neprovádí dodatkový protokol, existují však další kapitoly, které jsou blokovány jednotlivými členskými státy.

Za této situace je pro Komisi obtížné poskytnout nějaký rozumný časový plán. Mohu říci, že jsme dnes v rámci všeobecné první rady na ministerské úrovni v Bruselu vedli podnětnou diskusi o vztazích EU-Turecko a o jednáních o přistoupení z hlediska dohody o textu deklarací. Snažím se také různými způsoby tento proces zintenzívnit. Jsem přesvědčen, že po nadcházejících parlamentních volbách v Turecku budou obě strany skutečně připraveny učinit právě toto.

Ke svobodě tisku – to je otázka, která nás znepokojuje, a Komise ji velmi pečlivě sleduje. Cílem tohoto postupu je absolvovat všech 35 kapitol, všechna kritéria pro zahájení a pro uzavření jednání, aby bylo zajištěno, že se Turecko nejen přizpůsobí acquis Evropské unie, ale prokáže také výsledky při provádění tohoto acquis. To se jednoznačně týká politické části Kodaňských kritérií, jež konkrétně souvisejí se svobodou médií a svobodou projevu.

Spolu s členskými státy a s podporou Evropského parlamentu si velmi přejeme, aby proces rozšíření nebyl jen cvičením v odškrtávání kolonek, což by mohlo později způsobit problémy při provádění některých právních předpisů nebo v práci orgánů. Je to důležitý proces, kde hrají stále významnější úlohu dosažené výsledky. Právě tímto procesem musí Turecko projít, než se dostane na pořad dne otázka, zda se mu podaří stát se členem Evropské unie. To by byla nejlepší záruka, že budou garantovány veškeré svobody, včetně té, o které se zmínil vážený pan poslanec.

  Předsedající. - Otázka č. 24, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0569/10)

Předmět: Spolupráce Vojvodiny a východního Chorvatska

Jak Komise hodnotí možnosti posílené přeshraniční spolupráce mezi srbskou provincií Vojvodina a východní částí Chorvatska (oblast Osijek/Východní Slavonie), zejména pokud jde o budování přeshraniční infrastruktury, včetně projektu rychlostní sinice ze Somboru do Osijeku?

Otázka č. 26, kterou pokládá Georgios Koumoutsakos (H-0581/10)

Předmět: Dopady kvantitativního i kvalitativního posilování nacionalismu v Albánii a evropská perspektiva pro tuto zemi

Již mnoho let je převažujícím rysem politického života v Albánii extrémní křehkost vlády. Tato situace má negativní dopady na hluboké institucionální reformy, které je nezbytné provést, má-li Albánie přistoupit k Evropské unii. V těchto podmínkách dlouhotrvající politické nestability je obzvláště znepokojivé kvantitativní a kvalitativní posilování fanatického nacionalismu, a to jak ve sdělovacích prostředcích, tak ve společnosti, zejména mezi mládeží. V této souvislosti se můžeme zmínit o konkrétních příkladech, jako je vražda albánského státního příslušníka řeckého původu v Himaře v srpnu tohoto roku, vandalismus namířený proti věncům položeným na znamení úcty na hřbitově v Boboshticë nebo vážné a opakované útoky významných albánských novin proti hlavě albánské pravoslavné církve. Mohla by vzhledem k výše uvedenému Komise odpovědět na následující otázky?

Je si těchto skutečností vědoma? Vzbuzuje v ní obavy vzrůstající vliv nového fanatického nacionalismu? Hodlá požádat albánskou vládu, aby v této věci usilovala o nápravu? A konečně, domnívá se, že výše uvedené skutečnosti ovlivní rychlost, s níž se tato země blíží k přistoupení k Evropské unii?

  Štefan Füle, člen Komise. – Poskytnu pregnantní odpovědi na obě otázky.

Hlavním cílem programů přeshraniční spolupráce je podporovat rozvoj společného socioekonomického prostředí pro lidi, obce a ekonomiky, včetně poskytování technické pomoci. To by mělo připravit země na řízení budoucích přeshraničních programů v rámci evropských cílů územní spolupráce ze strukturálních fondů Evropské unie.

Programy přeshraniční spolupráce mezi zeměmi západního Balkánu jsou také zaměřeny na překonání dědictví minulých konfliktů. Přeshraniční programy v rámci nástroje předvstupní pomoci na západním Balkáně byly zahájeny v roce 2007. Dosavadní výsledky jsou velmi pozitivní. Jak Chorvatsko, tak Srbsko v rámci svých přeshraničních programů vyjádřily připravenost spolupracovat v oblastech ležících po obou březích řeky Dunaje. Každoroční příspěvek na chorvatsko-srbské přeshraniční programy činí 1,8 milionu EUR. Tohoto finančního příspěvku se využívá pro poskytování grantů malým a středním projektům navrženým místními zainteresovanými subjekty v různých odvětvích, jako je hospodářství, kultura, turismus, životní prostředí a sociální otázky.

Mezi příjemci projektů jsou obce, nevládní organizace, obchodní komory nebo kulturní instituce. Významné projekty přeshraniční infrastruktury, jako jsou projekty zmíněné v této otázce, nespadají ani do oblasti působnosti složky přeshraniční spolupráce v rámci nástroje předvstupní pomoci, ani nepatří mezi její cíle. Komise by mohla zvážit financování takových projektů v rámci složky jedna pro Srbsko – což je budování institucí – a složky tři pro Chorvatsko – což spadá pod místní rozvoj –, pokud o to příslušné orgány Chorvatska a Srbska požádají.

K druhé otázce, smím-li pokračovat. Jak bylo zdůrazněno v písemné odpovědi na předchozí otázku váženého poslance pod číslem E-6800/2010, Evropská komise si je vědoma odsouzeníhodného incidentu v Himarë a vývoj pozorně sleduje. Údajný pachatel se sám přihlásil na policii a očekává soudní proces. Albánské orgány nesou plnou odpovědnost za důkladné vyšetření těchto skutečností a za spravedlivý soudní proces s osobami, které jsou za to odpovědné.

Komise bude sledovat postup v této kauze v souladu se zásadou lidských práv a právního státu. V této otázce uvádí vážený poslanec podrobnosti také o jiných incidentech. Albánie a Řecko jsou historicky úzce spojeny. Je jednoznačně v zájmu obou zemí, aby pokračovaly ve spolupráci a překonaly veškeré nacionalistické a extremistické ideje, jež byly základem mnoha neštěstí, která v minulosti postihla celý region.

Komise opakovaně zdůraznila nutnost přísného dodržování zásady právního státu a plného dodržování lidských práv, zejména ochrany práv osob pocházejících z menšin. Všechny žadatelské země si jsou vědomy toho, že je důležité tato kritéria plnit v zájmu dosažení pokroku na cestě do Evropské unie.

Ve svém nedávném stanovisku se Komise k mezietnickým vztahům v Albánii vyjádřila pozitivně. Je však zapotřebí dalšího úsilí, aby byla podpořena úcta k menšinám a zaručena jejich ochrana.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, velmi vám děkuji za velkorysost. Budu velmi stručný, pane komisaři. Byl byste případně ochoten se podívat na spojení mezi Somborem v Srbsku a Osijekem v Chorvatsku? Je tam velký most přes Dunaj a v Chorvatsku je letiště, ale žádná odpovídající silnice. Pro celý region by to skutečně bylo mimořádně důležité.

  Georgios Koumoutsakos (PPE). – (EL) Pane předsedající, pane komisaři, vyslechl jsem velmi pozorně vaši odpověď a děkuji vám za ni, pokud jde o konkrétní události. Na druhé straně však důvodem mé dnešní otázky byla především skutečnost, že, objektivně řečeno, v Albánii dochází k narůstání nacionalismu. Nás v Řecku to znepokojuje a vzbuzuje to v nás obavy, protože v zemi, která směřuje k přistoupení, by se takovéto věci stávat neměly. Věříme, že těmto problémům bude věnována pozornost.

  Předsedající. Pane Paleckisi, chcete učinit poznámku týkající se Běloruska?

  Justas Vincas Paleckis (S&D). – Ano, mám otázku týkající se Běloruska. Děkuji vám za vaše dárky v předvečer Vánoc.

Prezident Lukašenko nedávno navštívil Moskvu a podepsal s prezidentem Medveděvem velmi významné dohody. Jak byste zhodnotil tuto novou situaci před volbami a po podepsání těchto dohod?

  Předsedající. – Pane komisaři, to jsou tři otázky. Máte prosím nanejvýš tři minuty.

  Štefan Füle, člen Komise. – Odpověď na první otázku zní: ano, na základě požadavku obou těchto zemí. Jsem připraven se na to podívat a uvidíme, čím může Komise pomoci.

Za druhé, každé nacionalistické soupeření vzbuzuje u Komise znepokojení a v rámci našich vztahů s danou zemí se takovou otázkou musí velmi vážně zabývat. Jak víte, počátkem října jsme předložili stanovisko k Albánii. Obsahuje řadu takzvaných hlavních priorit – celkem 12 – představujících předběžné podmínky, které musí Albánie splnit, dříve než budeme moci doporučit zahájení jednání o přistoupení. Mí kolegové a já zajistíme, aby otázka, kterou jste nastolil, byla v rámci těchto 12 hlavních priorit uspokojivě vyřešena a to, že Komise nedoporučí zahájení jednání o přistoupení, dokud nebudou otázky, jako je ta, kterou jste vznesl, uspokojivě řešeny.

K třetí otázce, nejsem si jist, jak ji stručně zodpovědět. Myslím si, že v tomto předvolebním období jsme zaznamenali určitý omezený pokrok. Velmi se těšíme na zprávu monitorovací mise OBSE/ODIHR. Na základě toho jsme připraveni podniknout další kroky k zapojení Běloruska, ale půjde o zapojení v celé šíři, přičemž máme jasně na zřeteli, jaké kroky v zásadních otázkách demokracie, právního státu a základních svobod mají být učiněny běloruskými orgány.

Zde se zastavím a poskytnu písemnou odpověď týkající se nynější práce Komise a členských států na přípravě společného prozatímního plánu, o kterém budu zítra hovořit s vámi a vašimi kolegy z Euronestu, a také práce spojené s přípravou mandátu pro readmisní dohodu, dohody o uvolnění vízového režimu a rovněž další informace, jež snad poskytnou odpověď na vaši otázku. Připojím také své připravené vystoupení.

  Předsedající. – Pane Paleckisi, měl jsem dojem, že vzhledem k probíhajícím volbám je důležité, aby se do záznamu dostaly vaše poznámky k Bělorusku.

Omlouvám se panu Madlenerovi, paní Theocharousové a panu Hadjigeorgiouovi, kteří jsou rovněž přítomni. Na jejich otázky se nedostalo. Obdrží odpověď písemně.

Pane Madlenere, opravdu již není čas.

  Barry Madlener (NI). – (NL) (bez mikrofonu) ... položit tuto otázku, ale nyní jsme fakticky prostě vynecháváni z pořadu jednání. Je toto běžná praxe? Nemohl jste nás informovat dříve nebo zasáhnout tak, abychom mohli vystoupit všichni?

  Předsedající. – Pane Madlenere, za mého předsednictví se vždy snažíme skončit ve 20:30. Nyní jsme již přetáhli o sedm minut kvůli délce odpovědí a proto, že předchozí rozprava trvala o 20 minut déle. Není to mou vinou, ale myslím si, že je důležité, aby se pracovníci sněmovny mohli najíst, dříve než se v 21:00 zase vrátí.

Otázky, které nebyly pro nedostatek času zodpovězeny, budou zodpovězeny písemně (viz příloha).

Tím končí doba vyhrazená pro otázky.

(Zasedání bylo přerušeno ve 20:40 a pokračovalo v 21:00).

PŘEDSEDAJÍCÍ: LÁSZLÓ TŐKÉS
místopředseda