Presidente. − L'ordine del giorno reca la relazione di Daciana Octavia Sârbu, a nome della commissione per l'agricoltura e lo sviluppo rurale, sul riconoscimento dell'agricoltura come settore strategico per la sicurezza dell'approvvigionamento alimentare [2010/2112(INI)].

  Daciana Octavia Sârbu, Raportoare. − Sunt onorată să vă prezint raportul meu, care vorbeşte despre importanţa strategică a agriculturii în asigurarea securităţii alimentare a Uniunii Europene. Agricultura este neglijată în discuţiile privind strategia şi viitorul Uniunii Europene, iar raportul vine să arate că Europa nu se află într-o situaţie de securitate alimentară, că fermierii şi întregi zone rurale sunt în pericol de dispariţie şi că noile provocări, cum sunt schimbările climatice, tind să destabilizeze rezervele alimentare, deja în scădere, nu doar în Europa, ci şi în lume.

În contextul în care producţia de alimente trecuie să crească până în anul 2050, cu cel puţin 70%, pentru a satisface nevoia de hrană a populaţiei la nivel global, este nevoie ca securitatea alimentară să se afle în centrul dezbaterilor atât la nivel mondial, cât şi european. Uniunea Europeană trebuie să răspundă ferm acestor provocări, iar prin acest Raport încercăm să propunem astăzi câteva căi concrete de acţiune.

În primul rând, avem nevoie de o politică agricolă comună puternică, menită să garanteze securitatea alimentară atât a cetăţenilor săi, cât şi să contribuie la asigurarea securităţii alimentare la nivel mondial, în contextul resurselor limitate şi al efectelor schimbărilor climatice. Nu putem vorbi despre securitatea alimentară dacă nu abordăm două probleme esenţiale şi anume: volatilitatea pieţelor şi a preţurilor şi rezervele de hrană în scădere la nivel mondial.

În ceea ce priveşte volatilitatea preţurilor, am solicitat Comisiei ca, în cadrul noii PAC, să consolideze rolul instrumentelor de intervenţie pe piaţă şi să ia măsuri mai consistente pentru limitarea speculaţiilor pe pieţele agricole. În zilele noastre, rezervele de alimente la nivel global sunt mult mai limitate decât în trecut, conform estimărilor, acestea putând acoperi nevoia de hrană de la nivel mondial doar o lună şi jumătate. De aceea, am considerat că ar fi benefic să se creeze un sistem global de rezerve alimentare, atât rezerve de urgenţă, pentru a reduce foametea, cât şi rezerve care să fie folosite pentru reglementarea preţurilor pe pieţele agricole, care să se afle sub egida internaţională şi să se prijine pe expertiza instituţiilor deja existente, precum ONU sau FAO. Cred că Uniunea Europeană trebuie să fie iniţiatorul acestui demers, de aceea am cerut Comisiei să îşi asume acest rol.

O altă chestiune importantă abordată în acest Raport este situaţia tinerilor agricultori. Dacă ne gândim la viitorul agriculturii europene, atunci trebuie să acordăm mai multă atenţie tinerilor agricultori. La nivel european, doar 7% din agricultori sunt sub 35 ani. De aceea, am cerut Comisiei să se prevadă măsuri de încurajare a acestora.

Pe de altă parte, am subliniat necesitatea păstrării diversităţii agriculturii europene. În acest sens, am menţionat faptul că practicile agricole tradiţionale, exploataţiile familiale, fermele mici, dar şi agricultura ecologică pot aduce o contribuţie valoroasă la asigurarea securităţii alimentare şi am solicitat crearea de programe la nivel european, care să sprijine aceste tipuri de agricultură. Să nu uităm însă că şi pe teritoriul Uniunii încă există sărăcie şi foamete şi că milioane de europeni au apelat în această iarnă la ajutoare alimentare europene. De aceea, în contextul crizei economice, este de o importanţă majoră menţinerea programului european „Ajutoare alimentare pentru persoanele cele mai defavorizate”, cu finanţare europeană.

În încheiere, aş dori să mulţumesc raportorilor din umbră şi celorlalţi colegi din Comisia pentru agricultură pentru buna colaborare şi pentru contribuţiile aduse în redactarea acestui raport, cât şi secretariatului Comisiei pentru agricultură şi sper ca, împreună, să adoptăm mâine un raport care să răspundă aşteptărilor cetăţenilor europeni.

  Mairead McGuinness (PPE). - Mr President, I would like to thank Mrs Sârbu, our rapporteur, for the excellent work she has done on this report and for her cooperation with all the shadows. This follows work which I carried out in the previous mandate on the role of the common agricultural policy and global food security.

I regret that we are debating this report just before midnight. Perhaps it will be at a minute to midnight that Europe and the world wake up to the realities of how insecure we are when it comes to food production.

This report is extremely welcome in our overall debate on this issue and in the context of our debate on reform of the common agricultural policy.

I had some concerns, but I think they are reflected in the final text. The idea that one form of production system is better than another – that organic, small, local is better – is not a good argument. We need all production systems to contribute to our food security. We do need to address market volatility and speculation and I do not think we have all the answers yet.

The single key problem with agriculture is low incomes for farmers. Young farmers will not work for nothing, and we have to address the low income problem if we want security of food supply.

  Miroslav Mikolášik (PPE). - V dôsledku neustáleho rastu populácie sme nútení čoraz intenzívnejšie sa zaoberať otázkou potravinovej bezpečnosti, prístupu k primeranej, zdravotne neškodnej a výživnej strave.

S cieľom zaistiť potravinovú bezpečnosť je preto nevyhnutné zvýšiť transparentnosť a spravodlivosť v samotnom potravinovom reťazci. Zabezpečiť spravodlivú návratnosť pre poľnohospodárov, zisky a tvorbu cien, ako aj životaschopné poľnohospodárstvo.

Osobne považujem za vysoko dôležité uplatňovanie ráznej politiky rozvoja vidieka, prostredníctvom ktorej zachováme životaschopnosť vidieckej Európy a zvýšime konkurencieschopnosť poľnohospodárstva, podporíme inovácie a v konečnom dôsledku aj samotnú zamestnanosť.

Poľnohospodárstvo má veľký význam predovšetkým v znevýhodnených oblastiach a aj preto treba prijímať stimuly, ktoré podporia poľnohospodárstvo vidieka, prilákajú do poľnohospodárstva viac mladých ľudí a napomôžu znížiť regionálne rozdiely a zabezpečia trvalo udržateľný rozvoj.

  Luís Paulo Alves (S&D). - Quero dar os meus parabéns sinceros à colega Sârbu pela excelência do relatório produzido, aconselhando vivamente a que a Comissão o tenha em conta, sobretudo naqueles aspectos em que a dimensão complexa das questões agrícolas – que em muito ultrapassam a dimensão estrita da agricultura – exigem o envolvimento de outras áreas como a da concorrência do mercado interno e da regulação financeira, bem como também exigem o seu tratamento noutros palcos extracomunitários como o G-20 ou a OMC.

As questões absolutamente determinantes para a agricultura, para os agricultores e para a disponibilização em quantidade e qualidade suficiente de alimentos às populações da Europa e do mundo só poderão de facto ser enfrentadas se o forem em todas estas suas dimensões, e os objectivos ambiciosos da reforma da PAC só poderão ser alcançados se a reforma ultrapassar as fronteiras estritas da agricultura e os seus objectivos forem igualmente tidos em conta nas necessárias intervenções nas outras áreas de políticas e nos outros organismos de carácter global.

Este relatório deixou-o bem claro e eu saúdo-o por isso.

  Janusz Wojciechowski (ECR). - Panie Przewodniczący! Też przyłączam się do gratulacji dla pani Sârbu za znakomite sprawozdanie, które uważam za jedno z najważniejszych w tej kadencji.

Ludzi na świecie jest coraz więcej, ziemi pod uprawę coraz mniej. Żywność staje się produktem strategicznym w coraz większym stopniu. O ile ropę naftową można zastąpić energią słoneczną czy atomową, o tyle żywności pochodzącej z ziemi nie da się zastąpić niczym. W Unii Europejskiej zachowujemy się niekiedy tak, jakbyśmy ciągle borykali się z problemem nadprodukcji żywności. Cała polityka rolna Unii Europejskiej w ostatnich latach nastawiona była na to jak ograniczać produkcję rolną, jak ją zmniejszać. Dzisiaj na horyzoncie są już czasy, kiedy żywności będzie brakować. Bardzo dobrze, że z Parlamentu, dzięki sprawozdaniu pani Sârbu, wychodzi ten sygnał, że sytuacja się zmieniła i polityka rolna Unii Europejskiej też musi się zmienić. Musimy szanować rolnictwo – gwarancję naszego bezpieczeństwa żywnościowego.

  Peter Jahr (PPE). - Herr Präsident! Es ist nun einmal in der Politik so wie im täglichen Leben: Das, was man hat, das schätzt man am wenigsten. Und so scheint es ja auch offenbar so, dass wir in der Europäischen Union einen Überfluss an Nahrungsmitteln haben, und es gibt ja immer noch genügend zu kaufen. Wenn man die Futtermittelexporte gegenrechnet, haben wir in der Europäischen Union einen Selbstversorgungsgrad von 88 %. Das heißt, auch wir in der Europäischen Union müssen aufpassen, dass der Selbstversorgungsgrad an landwirtschaftlichen Produkten und Nahrungsmitteln gewährleistet ist.

Deshalb bin ich der Berichterstatterin, Frau Sârbu sehr dankbar, dass sie dieses Problem wieder in den Mittelpunkt gerückt hat. Auch wir brauchen in der Europäischen Union eine gemeinsame Agrarpolitik, die die Menschen in unserer Union ausreichend mit Lebensmitteln versorgt. Angesichts einer wachsenden Weltbevölkerung oder der Auswirkungen des Klimawandels und steigender Energiepreise wird deutlich, dass die Landwirte in Europa dies zukünftig nicht alleine bewältigen können. Wir brauchen dazu auch eine strategische Abstimmung in der Welt.

  Csaba Sándor Tabajdi (S&D). - Az Unió biztonságos élelmiszer-ellátása a következő évtizedek egyik legnagyobb biztonságpolitikai kihívása lesz. A Sârbu-jelentésnek ez a legnagyobb értéke, ami rámutat arra, hogy egy-két évtized múlva az élelmiszer és az édesvíz olyan stratégiai termék lesz, mint most a kőolaj és a földgáz. Azért is jó az időzítése a jelentésnek, mivel most folynak a közös agrárpolitika jövőjéről szóló viták, most folyik a 2014 utáni költségvetés tervezése, és sokan fenik a fogukat a közös agrárpolitika költségvetésének megcsorbítására. Nagyon fontos, hogy ez a közös agrárpolitika a jövőben megfelelő forrásokkal rendelkezzen. Ehhez meg kell győzni a pénzügyminisztereket, a döntéshozókat, hogy az élelmiszer-gazdaság az Európai Unióban nem csak élelmiszert termel, hanem olyan közjavakat, környezetvédelmi szociális közjavakat is, amelyeket a mezőgazdaság nélkül semmi módon nem tudnánk szavatolni és megtermelni.

  Krisztina Morvai (NI). - Az élelmiszer–biztonságról szólva zavaró számomra, hogy az Európai Unió országait egységes egészként kezeli a jelentés. Az új tagállamokban egészen más a helyzet, mint a régiekben. Magyarországgal kapcsolatban például hadd tegyek fel két kérdést. Hogyan lehetséges, hogy egy csodálatos mezőgazdasági adottságokkal rendelkező országban gyermekéhezésről beszélhetünk? Az Európai Unió közepén gyerekek és felnőttek is éheznek. A másik kérdésem: hogyan lehetséges, hogy olyan egészségtelen irányban változott a mezőgazdaságunk, hogy hatalmas területeken ipari jelleggel nyersanyagot állítunk elő, elsősorban valamiféle –elnézést a kifejezésért, de – gyarmati jelleggel, és ugye a feldolgozása ennek az élelmiszernek külföldön folyik, ott termelik meg azt a profitot, amit aztán – megint csak visszahozva Magyarországra a feldolgozott élelmiszert – realizálnak magas áron. Valami alapvető probléma van mindezzel.

  Seán Kelly (PPE). - A Uachtaráin, cosúil le cainteoirí eile ba mhaith liom comhghairdeas a ghabháil leis an rapóirtéir Bean Uí Sârbu as an dea-obair san ábhar seo.

In four minutes, Mrs Sârbu covered a multitude of issues. I am not going to go over all the things she mentioned, but I would like to reiterate two points. First, there is a need for a well-funded CAP. I hope this Parliament will play a key role in ensuring that the CAP is not demeaned or diminished in any way. Second, we need to ensure that young people are encouraged to go into farming as a livelihood.

Furthermore, we have a policy of encouraging the growth of energy crops on good agricultural land. In view of the fact that we may be facing a food shortage worldwide, with a population increasing at a rate of 80 million per year, should we reassess that policy? Are we robbing Peter to pay Paul, or perhaps robbing Paul and Peter and finishing up with nothing? That is the question I would like to ask.

  Csanád Szegedi (NI). - Tisztelt elnök úr, tisztelt képviselőtársaim! A jelentésből egyértelműen kitűnik, hogy a mezőgazdaság területén sem mehet minden úgy, ahogy eddig ment. Nem mehet az tovább, hogy a világ egyik végéből a másik végére szállítunk, illetve a nagyvállalatok szállítanak mezőgazdasági termékeket. Ugye, ez működhet természetellenes módon. Európába hoznak be, köztük Magyarországra is almát, paprikát, paradicsomot, és nem is Spanyolországból vagy Hollandiából nagyrészt, hanem Kínából, Brazíliából, hát hústermékeket. Mehet ez így, csak hát azokat a termékeket fel kell tenni a szállítóeszközre, mondjuk hajóra, heteken-hónapokon át utaznak. Ezeket különböző tartósítószerekkel tartósítani kell, amik az emberek számára nagy fogyasztás esetén mérgezőek. Namost az emberek a nagy kereskedelmi láncokban ehhez a termékekhez jutnak hozzá, és aztán csodálkoznak, mi ez a sok betegség, daganatos, rákos megbetegedés. Hát nyilvánvaló, hogy az ételszínezékek és a mesterséges adalékanyagok ezeknek a kiváltói. Hozzá kell tennem, hogy a kisgazdákat kell támogatni, hogy egy kialakulóban lévő élelmiszerválságban Európa mentőövei lehessenek, ezért a multicégek helyett a kisgazdákat kell támogatni.

  João Ferreira (GUE/NGL). - Senhor Presidente, o reconhecimento da agricultura como um sector estratégico no contexto da segurança alimentar de que nos fala este relatório é indissociável do reconhecimento e promoção do conceito da soberania alimentar. Quanto maior a dependência alimentar de um país, maior a sua insegurança alimentar, maior a dificuldade em assegurar o abastecimento de alimentos à sua população em quantidade e qualidade suficientes.

A soberania alimentar é o melhor seguro contra a volatilidade dos preços dos bens alimentares, assunto que volta dramaticamente a estar na ordem do dia. Esta volatilidade tem tido origem fundamentalmente na especulação financeira exercida sobre os produtos alimentares, área em que os especuladores, fundos de investimento, hedge funds, fundos de pensões, grandes bancos, se foram concentrando à medida que outras bolhas especulativas foram secando ou rebentando.

A única maneira de impedir esta especulação é acabar com os instrumentos que a viabilizam, nomeadamente com alguns produtos financeiros como os derivados OTC.

Infelizmente, as medidas que a União Europeia adoptou neste domínio estão muito longe de poder travar esta sinistra engrenagem da especulação e as suas desumanas consequências – como vem, aliás, reconhecer um relatório recente das Nações Unidas da autoria do relator especial para o direito à alimentação.

  Lívia Járóka (PPE). - Mr President, we are discussing the poorest of the poor – the European Roma – and, together with the new Hungarian Presidency, we are all addressing the European Roma strategy.

Among inter-sectoral issues that concern the poorest of the poor, agriculture is very rarely addressed, notably because no land is owned by the poorest of the poor in Europe. So we are talking not just about food security but about having food on the table. As one of my colleagues has already said, this is an essential question for the EU today. I believe that the agricultural sector – and the Commission’s work on these documents – has to be in line with all the EU micro-regional development projects which are concerned with fighting poverty and securing food on the table for future generations.

  Kristalina Georgieva, Member of the Commission. − Mr President, the Commission very much welcomes this timely report, as food prices are rising sharply, mainly due to erratic weather conditions and natural disasters, but also to increases in energy prices that impact on the cost of food.

Therefore I want to thank the rapporteur, Mrs Sârbu, and the members of the Committee on Agriculture and Rural Development for their efforts.

Food security is fundamental for the almost one billion people around the world that still suffer from hunger, but it is also important for vulnerable populations across Europe. For them, the common agricultural policy makes a real difference. The – sometimes criticised – CAP has managed to provide EU citizens with food at affordable prices and has ensured food security in Europe. This must continue. Food security is identified as a central issue in the communication on the common agricultural policy towards 2020 that was adopted on 18 November by the Commission.

The report that Mrs Sârbu has put in front of us underlines the issue of excessive price volatility, which is closely linked to food security because of the impact it has both on farmers and on consumers.

The Commission fully agrees that there is a need to tackle excessive price volatility. We must collectively look for better regulation, supervision and transparency to address market issues, and this requires not only better financial regulations but also substantially improved transparency on the market.

The report recommends the creation of a global food system. Not an easy subject. We have had experiences in the past of commodity boards. They have proved not to be successful and therefore this topic undoubtedly requires more detailed debate. It also requires analysis of the experience we have gained, for example from the EUR 1 billion Food Facility adopted by the Commission in 2008, and also from the work that the Commission undertakes closely with the FAO and the World Food Programme to ensure that bumper stocks are pre-positioned in order to soften the blow of rising food prices.

All these efforts can be developed when the G20 looks closely into the food stocks issue, and you can be assured that the European Commission will be an active participant in the related deliberations in the coming weeks.

The report has made a call, echoed by many of you here this evening, for a strong agricultural and rural development policy in Europe, capable of ensuring food security for all, with the support of research and innovation to face the challenges of producing more with the fewer resources we have and will have.

The Commission fully agrees with this. There is no more relevant instrument to fulfil these objectives than a strong common agricultural policy able to guarantee the economic and environmental competitiveness of agriculture and – as some of you said – able to bring young people into the agricultural sector of Europe.

  Presidente. − La discussione è chiusa.

La votazione si svolgerà martedì 18 gennaio 2011.

Dichiarazioni scritte (articolo 149)

  Sergio Berlato (PPE), per iscritto. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, la sicurezza alimentare rappresenta una priorità politica sia a livello comunitario sia mondiale. Il processo di globalizzazione della catena alimentare fa emergere costantemente nuove sfide e, talvolta, anche rischi per la salute e per gli interessi dei consumatori.

Una delle principali sfide che l’Unione europea dovrà affrontare è rappresentata dall’elaborazione di riforme agricole e alimentari volte a soddisfare le esigenze della popolazione mondiale. Secondo dati recenti, quest’ultima è in continua crescita e si prevede che aumenterà del 40% circa entro il 2050, determinando un aumento della domanda di alimenti che si stima raddoppi rispetto agli attuali fabbisogni.

Per far fronte al crescente aumento della domanda mondiale di prodotti agricoli e alimentari, gli Stati membri e l’Unione saranno chiamati a garantire la sicurezza dell’approvvigionamento alimentare. Per realizzare tale obiettivo, l'UE dovrà garantire la sicurezza dei prodotti alimentari tenendo conto delle loro specificità e assicurando, allo stesso tempo, il corretto funzionamento del mercato interno.

Da ultimo, sollecito l'attenzione della Commissione su tutte le possibili misure volte a migliorare la formazione dei giovani sul lavoro ed a creare opportunità di lavoro per i laureati nel campo della sicurezza alimentare, con il principale obiettivo di contribuire all'occupazione nel settore agricolo.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – Je zcela správné podtrhnout význam potravinového zajištění obyvatelstva EU, které je jejich základním lidským právem. Evropská unie proto musí usilovat o zajištění zdravotně nezávadných a výživných potravin, které budou ekonomicky a fyzicky dostupné pro všechny občany EU a umožní jim tak vést aktivní a zdravý život. Je třeba striktně dbát na dodržování nejvyšších standardů potravinové a zemědělské produkce, na bezpečnost a kvalitu potravin stejně jako na jejich ekologickou udržitelnost. Nicméně v této souvislosti je třeba upozornit také na striktní vyžadování stejných kvalitativních a bezpečnostních standardů, pokud jde o potraviny dovážené z třetích zemí, tak aby byla chráněna konkurenceschopnost evropských zemědělců. Ráda bych také podpořila opatření, která budou zemědělce motivovat k vyšší energetické účinnosti, neboť energetické náklady jsou klíčový faktor pro míru ziskovosti zemědělské činnosti. Jako nejdůležitější v celé zprávě vidím důrazný apel na Komisi, aby ve veřejném zájmu zajistila ve spolupráci s členskými státy přístup veřejnosti k informacím o výsledcích kontrol zajišťování potravin, zejména rychlým sdílením těchto informací mezi členskými státy. Nesmí se prostě opakovat stejné selhání jako prodej masa obsahujícího stopy dioxinu, jako tomu je nyní v Německu, kdy ostatní členské státy byly nedostatečně a pozdě informovány o nastalé situaci.

  Nessa Childers (S&D), in writing. – As we begin to consider what the final make-up will be of the CAP post-2013, the themes of food security, food shortages and sustainability are coming ever more to the fore. This is something that almost everyone in this House, and everyone who will be involved in drawing up the bill, will recognise. The biofuel boom several years ago, coupled with the global food crisis in 2009, has shown us how scarce a resource food is beginning to become. As such, our vision must be narrowed: the sustainability of food and the needs of those who do not have automatic access to food must be put first; farming practices and innovations should be geared towards more food, and the correct crops; and, as we draft the new CAP bill, we should finally ensure that the new CAP will work towards a carbon-free Europe, and one which does not exacerbate the current carbon problem.

  Robert Dušek (S&D), písemně. – Zabezpečení dodávek potravin považujeme za jedno ze základních lidských práv. Již dnes je ve světě 900 milionů lidí, kteří kvůli chudobě trpí neustálým hladem. Do roku 2050 má světová populace překročit počet 9 miliard lidí a světová produkce potravin se bude muset zvýšit až o 70 %. Zemědělství má na jedné straně zvyšovat produkci a na druhé straně se potýká s vysokými cenami energií, stále se zmenšující neznečištěnou půdní plochou a s následky klimatických změn. Musíme řešit nestabilitu a kolísání cen způsobené spekulacemi na komoditních trzích i ubývání zásob potravin. Budoucí zajištění dodávek základních potravin vyžaduje silnou společnou zemědělskou politiku. SZP by měla zlepšit zabezpečení dodávek potravin zvýšením produktivity a podporovat ekologicky udržitelnou produkci potravin i tradiční zemědělství, drobné zemědělce, ekologické farmy, místní a regionální distribuci potravin. Tyto modely zemědělství přispívají k zajišťování dodávek potravin, neboť využívají po generace vyzkoušené metody a postupy v jednotlivých oblastech EU. Zemědělství je nejstrategičtější politikou EU, jeho úspěšnost pomůže zajistit přežití evropské populace v době potravinové krize. Aby mohla společná zemědělská politika bojovat s následky klimatických změn, s udržením cen potravin na akceptovatelné úrovni a zvyšovat dodávky nezávadných základních potravin, je nezbytné, aby její rozpočet zůstal zachován na minimálně stávající úrovni.

  Sandra Kalniete (PPE), rakstiski. – Eiropas lauksaimniecība ir viena no Savienības stratēģiski svarīgākajām nozarēm, jo tā nodrošina ar pārtiku vairāk nekā 500 miljonus iedzīvotāju. Lai Eiropas lauksaimniecības politika varētu sasniegt savu galveno uzdevumu, proti, nodrošināt Eiropas iedzīvotājus ar veselīgu un kvalitatīvu pārtiku par samērīgām cenām, vienlaikus saglabājot pienācīgus ienākumus lauksaimniekiem, tai ir jābūt konkurētspējīgai globālajā tirgū un jānodrošina godīga konkurence Eiropas iekšējā tirgū. Tāpēc mūsu uzdevums KLP reformas ietvaros ir nodrošināt vienlīdzīgas konkurences iespējas visiem Eiropas lauksaimniekiem. ES valstis nav saskārušās ar pārtikas nodrošinātības problēmām, tomēr šādi riski pastāv nākotnē, un mums ir jāspēj attiecīgi reaģēt, pirms tas ir noticis. Jāņem vērā, ka lauksaimnieki jau šobrīd strādā ar minimāliem ienākumiem vai pat zaudējumiem, kas nelabvēlīgi ietekmē viņu spēju uzturēt ražošanu. Arī dabas kataklizmas ietekmē pārtikas cenas veikalos un līdz ar to arī pārtikas pieejamību cilvēkiem. Mums ir jāapzinās lauksaimniecības stratēģiskā nozīme Eiropas Savienībā un jādara viss, lai nākotnē Eiropas cilvēkiem nenāktos pieredzēt situācijas, kad iestājas pārtikas nepietiekamība, jo ES politiķi un valdības nebūs laikus saskatījuši riskus un tos novērsuši. Lauksaimniecības atzīšana par stratēģiski svarīgu nozari pārtikas nodrošinātībā ir svarīgs solis, lai mēs nākotnē izvairītos no pārtikas nodrošinājuma problēmām.

  Elisabeth Köstinger (PPE), schriftlich. – In dem Initiativbericht wird anerkannt, dass die Landwirtschaft von strategischer Bedeutung für die weltweite Ernährungssicherheit ist. Ein Blick in die Zukunft zeigt, wie dringend der Handlungsbedarf ist: Bis 2050 rechnen Experten mit einer Verdopplung der weltweiten Nachfrage an Nahrungsmitteln. Die Landwirtschaft muss vorbereitet sein, um den enormen Bedarf der wachsenden Bevölkerung an unbedenklichen und ausreichenden Nahrungsmitteln decken zu können. Gleichzeitig muss den Hindernissen begegnet werden, die durch die Begrenzung der natürlichen Ressourcen, durch hohe Energiepreise und durch den Klimawandel entstehen. Ich unterstützte den Bericht, der klar aufzeigt, dass Ernährungssicherheit auch in der Europäischen Union ein zentrales Anliegen ist und die Forderung einer Abstimmung der einzelnen Politikfelder untereinander. Nur wenn Agrarpolitik, Entwicklungs-, Handels-, Finanz- und Energiepolitik sowie die Forschung zusammenarbeiten, können Verbesserungen erzielt werden. Die Sicherung der Einkommen der Landwirte und die Versorgung mit ausreichend Qualitätslebensmitteln müssen deshalb Kernziele der gemeinsamen europäischen Agrarpolitik sein. Die stark schwankenden Marktpreise im Agrarsektor werden durch Ernteausfälle und Spekulationen und eine Konzentration im Handel bedingt und sind wesentliche Unsicherheitsfaktoren. Interventionen und Lagerhaltungen sind die Krisenmechanismen, die Marktmissbrauch und Spekulationstransaktionen einen Riegel vorschieben. Es ist bedeutend, dass diese Marktinterventionsmechanismen in der künftigen GAP eine zentrale Rolle spielen. Ein weiterer wichtiger Punkt ist die Empfehlung eines weltweiten Aufbaus von Nahrungsmittelvorräten und Notreserven.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE), na piśmie. – Drogie Koleżanki i Koledzy! Europa potrzebuje Wspólnej Polityki Rolnej, która zapewni rozwój, a nie stagnację europejskiego rolnictwa. Polityka rolna musi odpowiadać na wyzwania europejskie i globalne, zwłaszcza gdy weźmiemy pod uwagę fakt, że według Światowej Organizacji ds. Wyżywienia i Rolnictwa produkcja żywności musi wzrosnąć co najmniej o 70%, aby zaspokoić populację światową, która do 2050 roku ma przekroczyć 9 mld. Widać zatem, że Wspólna Polityka Rolna powinna zwiększać bezpieczeństwo żywnościowe poprzez zwiększenie wydajności przy jednoczesnym promowaniu zrównoważonej środowiskowo polityki żywności. Chciałabym zwrócić uwagę, że uregulowania w tym zakresie powinny być przejrzyste. Cenię sobie inicjatywy, które zalecają promocję różnorodności rolnictwa, uwzględnienie rolnictwa tradycyjnego i ekologicznego. Dodatkowo ważnym aspektem jest zagwarantowanie młodym rolnikom dostępu do ziemi i kredytów, aby realizować cele WPR takie jak innowacyjność, modernizacja, wzmocnienie konkurencyjności, a przede wszystkim nowoczesne rolnictwo.

  Véronique Mathieu (PPE), par écrit. – Le lien entre la Politique agricole commune européenne et la sécurité alimentaire mondiale est une thématique importante à intégrer dans le processus d'élaboration de la PAC post-2013. En effet, les priorités de la PAC sont à mettre en perspective, non seulement avec les aspirations de notre société actuelle, mais aussi avec les contraintes que l'avenir nous imposera à l'échelle mondiale. D'après l'organisation des Nations unies pour l'alimentation et l'agriculture, la production alimentaire doit augmenter d'au moins 70% pour pouvoir répondre à l'accroissement des besoins de la population mondiale. La production européenne doit tenir compte de la sécurité alimentaire mondiale et renforcer la production européenne en vue de limiter les importations. De même, je soutiens la proposition de révision de la législation financière pour lutter contre la volatilité des prix, en grande partie provoquée par la spéculation. Pour être efficace, il faut pourtant que cette réflexion soit menée en parallèle à l'échelle internationale. Je me félicite que la présidence française du G20 compte à ce titre parmi ses priorités la lutte contre la volatilité des matières premières et des produits agricoles.

  Iosif Matula (PPE), în scris. – Creşterea cererii de alimente la nivel global, ca efect al creşterii populaţiei planetei, se reflectă în mod evident asupra resurselor naturale de hrană şi implică noi reglementări şi precauţii în domeniul securităţii alimentare. UE are misiunea prioritară de a garanta statelor membre dreptul la securitate alimentară şi de a susţine ţările în curs de dezvoltare să atingă un nivel adecvat de siguranţă alimentară. Consider importantă promovarea producţiei şi comercializării alimentelor tradiţionale locale. Produsele alimentare cu referinţă regională prezintă multiple beneficii prin: costurile reduse de transport şi reducerea riscului de perisabilitate. Există multe regiuni cu un pronunţat potenţial agricol neexploatat din cauza unor dezechilibre în plan social sau economic, pe fondul accentuării îmbătrânirii populaţiei rurale sau industrializării. Astfel, importante suprafeţe agricole nu sunt utilizate eficient. Un rol cheie în asigurarea securităţii alimentare îl pot avea autorităţile regionale prin sprijinirea capacităţii agricole a regiunilor ce deţin acest potenţial. UE este unul dintre liderii mondiali în domeniul cercetării şi inovării, inclusiv în agricultură. Cu o majoritate a populaţiei urbane în continuă creştere, apare o nouă provocare: cât de prioritară este dezvoltarea agriculturii urbane în vederea asigurării securităţii alimentare, prin diverse modele cum ar fi agricultura urbana pe verticală?

  Tiziano Motti (PPE), per iscritto. – Presidente, condivido l'approccio promosso dalla risoluzione approvata oggi in quest'Aula: la sicurezza alimentare sia un diritto umano fondamentale, che si realizza quando tutti dispongono, in qualsiasi momento, di un accesso fisico ed economico a un'alimentazione adeguata, sana e nutriente. Nell'Unione europea circa 80 milioni di persone infatti vivono ancora al di sotto della soglia di povertà e molte di loro sono aiutate attraverso programmi di aiuti alimentari. Un'alimentazione corretta deve essere un fattore chiave della nostra salute, e sugli OGM sono ancora troppi i dubbi sollevati da una parte della comunità scientifica. Per questo motivo mi sono opposto alle aperture, presenti nel testo, verso gli OGM, in particolare laddove si prevede di estendere il processo di approvazione per l'importazione di cibi geneticamente modificati provenienti da Paesi terzi all'interno dell'Unione europea. Per coerenza, ritengo che non si possa privare i nostri agricoltori dell'applicazione di una tecnica che poi si tollera nella produzione di importati. Accolgo invece con favore misure volte ad incentivare i giovani agricoltori, che oggi rappresentano solo il 7%, con premi di installazione, tassi d'interesse agevolati sui prestiti e altri incentivi degli Stati membri attraverso i bilanci di sviluppo rurale, sicuro che la produzione agricola europea possa rimanere agli attuali alti livelli di qualità e sicurezza.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), în scris. – Salut raportul referitor la recunoaşterea agriculturii ca sector strategic în contextul securităţii alimentare dar, în acelaşi timp, îmi exprim regretul pentru faptul că Parlamentul a decis să aloce atât de puţin timp pentru dezbaterea acestuia. Tema este cu atât mai actuală în această perioadă, în care am devenit conştienţi de modul în care criza alimentară poate afecta stabilitatea statelor. Revolta din Tunisia a avut printre motivaţii scumpirea alimentelor. Algeria, India, Bangladesh sunt state în care scumpirea alimentelor a provocat tensiuni serioase. Sporirea culturilor de biodiesel, speculaţiile financiare, reorientarea extrem de rapidă a producătorilor către culturi agricole mai rentabile, nu în ultimul rând, schimbarea obiceiurilor alimentare ale cetăţenilor multor state sunt, de asemenea, teme noi, legate strâns de subiectul raportului de astăzi.

Un comentariu final: într-un top al vulnerabilităţii la creşterea preţului alimentelor, realizat de o bancă japoneză, dintre 40 de ţări cele mai vulnerabile, patru sunt membre ale Uniunii Europene, un alt stat va deveni curând membru al UE, iar 3 state sunt vecini imediaţi ai Uniunii. Un top interesant care trebuie să ne dea de gândit.

  Pavel Poc (S&D), písemně. – Chápeme-li zemědělství jako strategické odvětví, pak nezbytnou podmínkou zajištění bezpečnosti dodávek potravin je soběstačnost EU minimálně na úrovni produkce základních potravin a krmiv. Závislost EU na dovozu zemědělských produktů způsobuje růst cen potravin a poškozuje jejich přímé producenty v obchodním řetězci. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) by se do roku 2050 mohla poptávka po potravinách a krmivech zvýšit o 70 %. Bude proto třeba uplatnit všechny formy zemědělství, které jsou k dispozici, a významně podpořit finanční investice do vědy a výzkumu v této oblasti. Účinné využívání tradičních zemědělských odrůd, které jsou pro určité regiony charakteristické, také vyžaduje větší podporu a zájem veřejnosti. Například posouzení environmentálního dopadu produkce potravin a přepravních vzdáleností je pro spotřebitele snadno srozumitelné. Současné až 50% plýtvání v rámci celého řetězce výroby nebo neúměrný růst nákladní dopravy nejsou faktory slučitelné se zajištěním bezpečnosti potravinových dodávek. Nelze předstírat snahu o zajištění bezpečnosti dodávek potravin ani ochranu životního prostředí a současně tolerovat závislost na dovozu produktů vypěstovaných na jiném kontinentě a dovážených tisíce kilometrů. Taková praxe vytváří obrovskou ekologickou stopu a současně nutí rozvojové země dovážet téměř veškeré potřebné potraviny, činí je závislými, ničí jejich hospodářství, zbídačuje jejich obyvatelstvo a ničí jejich životní prostředí.