Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2268(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0368/2010

Předložené texty :

A7-0368/2010

Rozpravy :

PV 19/01/2011 - 13
CRE 19/01/2011 - 13

Hlasování :

PV 20/01/2011 - 7.1
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0020

Doslovný záznam ze zasedání
Středa, 19. ledna 2011 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

13. Rámcová dohoda EU-Libye
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A7-0368/2010), kterou předkládá paní Ana Gomesová jménem Výboru pro zahraniční věci, s návrhem doporučení Evropského parlamentu Radě k probíhajícím jednáním o rámcové dohodě mezi EU a Libye (2010/2268(INI)).

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes , zpravodajka. – (PT) Pane předsedající, Libye má strategickou polohu z hlediska kontroly nad migračními toky do Evropy a má také významné energetické zdroje a velký potenciál jako soused a partner v Maghrebu.

Některé členské státy mají s Libyí úzké vztahy, ale je důležité zajistit, aby takové vztahy byly řádně zakotveny z hlediska základních hodnot a zájmů EU. Proto podporujeme rozvoj vztahů s Libyí na základě uzavření rámcové dohody pokrývající různé oblasti spolupráce s vyhlídkou na povzbuzení věcného politického dialogu.

Nesmíme však zapomínat, že v Libyi vládne diktátorský režim s historií závažného porušování lidských práv a teroristických útoků a vměšování v jiných zemích, ačkoli v několika posledních letech existují známky toho, že chce uskutečnit zásadní obrat. Vzhledem k tomu může rámcová dohoda s Libyí získat podporu tohoto Parlamentu jen v případě, že budou splněny určité podmínky. Podmínkou sine qua non je, že Libye umožní Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) znovu působit v zemi, a to s rozšířeným mandátem. Řeknu to zcela jasně: bez UNHCR nebude žádná dohoda.

Libyi je nutné přesvědčit, aby ratifikovala Ženevskou úmluvu o uprchlících. Protože je již účastnickou stranou Africké úmluvy o uprchlících, je obtížné pochopit, proč její vnitrostátní právní řád neuznává postavení uprchlíka.

Z jakékoli dohody o zpětném přebírání osob mezi Evropskou unií a Libyí musí být vyloučeni všichni, kdo se prohlásí za žadatele o azyl, uprchlíky nebo osoby vyžadující mezinárodní ochranu, a musí být uplatňována plně v souladu se zásadou nevracení. Nesmí již docházet ke kritickým situacím jako v případě 400 Eritrejců, kteří byli v létě loňského roku málem hromadně vypovězeni z Libye.

Evropská unie musí povzbuzovat Libyi, aby přijala právní a sociální řešení ke zlepšení nelidských životních podmínek přibližně 2 milionů přistěhovalců – přibližně čtvrtiny celého obyvatelstva –, kteří v Libyi pracují. Tito přistěhovalci zasluhují právní ochranu a nelze je nadále považovat za abíd, otroky. Evropská unie musí investovat do společných programů boje proti rostoucímu obchodování s lidmi, které má zničující účinky, zejména na ženy a děti. Podpora Evropské unie poskytovaná Mezinárodní organizaci pro migraci a všem organizacím, které pomáhají migrantům v tranzitu přes Libyi, musí být zvýšena, abychom zlepšili podmínky migrantů internovaných v střediscích pro zadržování osob, která se znovu začínají naplňovat, přestože byla v polovině loňského roku náhle vyprázdněna.

Unie nesmí přestat přesvědčovat Libyi, aby se zavázala k moratoriu na trest smrti, a je nezbytné, aby od libyjských orgánů požadovala zveřejnění totožnosti libyjských i cizích občanů, kteří byli popraveni. Unie musí naléhat na to, aby Libye ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu. V rámci spolupráce musí Unie povzbuzovat reformy, které modernizují sociální, politické a soudní struktury a které otevírají tuto zemi vnějšímu světu, umožňují společnosti přístup ke svobodným informacím, podporují nezávislost médií a investují do budování institucionálních kapacit podnikatelských organizací, organizací práce a dalších organizací, jež reprezentují občanskou společnost. Bouaziziho revoluce v Tunisku bude mít jistě dopady na sousední Libyi, a dokonce i Kaddáfího režim to dokáže pochopit.

Musíme zvýšit podporu poskytovanou libyjskému zdravotnictví v rámci akčního plánu pro Benghází tak, že ho rozšíří i na další zdravotnická střediska a další požadavky veřejného zdraví. Chápeme, že jednání mezi Evropskou komisí a Libyí jsou v pokročilé fázi, ačkoli vznikly některé potíže v oblasti obchodní a energetické spolupráce.

Z našeho pohledu by bylo výhodné otevřít brzy v Tripolisu kancelář EU, což usnadní jednání a umožní sledovat vývoj situace v Libyi.

Pane komisaři, v těchto doporučeních žádáme Komisi o podrobné informace související s rozpočtovými liniemi používanými a plánovanými pro účely spolupráce s Libyí. Doufám, že nám budete schopen tyto informace brzy poskytnout.

A konečně chci poznamenat, že Parlament měl teprve nedávno možnost odsouhlasit Radě mandát k jednáním. To je nepřijatelné a nesmí to pokračovat. Závěrem bych ráda vyjádřila poděkování za spolupráci všem stínovým zpravodajům, kteří se zásadním způsobem zasloužili o dosažení širokého konsensu k tak potenciálně kontroverznímu tématu.

 
  
MPphoto
 

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, děkuji, že jste mi umožnil informovat tuto sněmovnu o jednáních o rámcové dohodě mezi Evropskou unií a Libyí.

Komise a Evropský parlament již v libyjské otázce úzce spolupracují. Máme společnýzájem zajistit pozitivní vývoj našich vztahů s Libyí, což je důležitý soused. V souvislosti s tím bych zejména rád poblahopřál vaší delegaci pro vztahy se zeměmi Maghrebu, která zajišťuje pravidelné konzultace s libyjským parlamentem, k dohodě dosažené během návštěvy v Tripolisu.

Jsem připraven zajistit, aby úzká spolupráce našich orgánů pokračovala. Zejména bych rád pravidelně informoval Evropský parlament o posledním vývoji jednání o rámcové dohodě. Vím, že náš hlavní vyjednavač vás informuje po každém kole jednání.

Dovolte mi informovat vás o posledním stavu věcí. V polovině listopadu jsme v Tripolisu dokončili deváté kolo jednání. Příští kolo se má konat 24.–26. ledna v Bruselu. Od zahájení jednání před více než dvěma lety jsme dosáhli slušného pokroku. Fakticky jsme se předběžně dohodli na znění preambule a šesti článků dohody z celkového počtu deseti článků. Dosáhli jsme zejména předběžné dohody o článku věnovaném politickému dialogu, který obsahuje důležité odkazy na úctu k lidským právům, boj proti zbraním hromadného ničení, boj proti terorismu atd. Libye vyslovila souhlas se zahájením pravidelného dialogu o lidských právech a základních svobodách, což bylo naším velmi důležitým cílem. S výsledkem dosaženým v tomto článku jsme skutečně velmi spokojeni.

Jak možná víte, existují některé dosud nevyřešené otázky, a sice, otázky energetiky a obchodu. Energetika představuje jádro libyjského hospodářství – celých 70 % libyjského HDP. Pozornost, kterou Libye této otázce věnuje, a opatrnost, s kterou k ní přistupuje, jsou proto pochopitelné. Pokud jde o obchod, má Libye jen omezené zkušenosti s vyjednáváním složitých obchodních dohod. Proto je pokrok v této oblasti umírněný. Velmi pravidelně se setkávají experti z obou stran s cílem zajistit, abychom mohli o těchto dvou otázkách dosáhnout dohody co nejdříve, ale existují samozřejmě obtížné politické otázky.

Jednou z nich je otázka Římského statutu. Libye kategoricky odmítá výslovný odkaz na Římský statut. Je však připravena zavázat se ke spolupráci s Evropskou unií v oblasti boje proti beztrestnosti, zejména pokud jde o trestné činy definované v Římském statutu.

Potíže jsou také s migrací, zvláště proto, že Libye odmítá přijímat zpět státní příslušníky třetích zemí. Zaznamenal jsem doporučení této sněmovny týkající se tohoto konkrétního aspektu jednání a budu o něm zajisté diskutovat s členskými státy.

Ještě k migraci, mohu tuto sněmovnu ujistit, že jsme odhodláni zajistit, aby Libye dodržovala své mezinárodní závazky související se zásadou nevracení. To je pro Evropskou unii důležitý aspekt. Považujeme také za důležité, aby Libye co nejdříve přistoupila k Ženevské úmluvě z roku 1951 a jejího protokolu z roku 1967 o právním postavení uprchlíků. Nutno však poznamenat, že Libye dala najevo, že nehodlá k této úmluvě přistoupit.

Chtěl bych také zdůraznit, že pozorně sledujeme jednání mezi Libyí a UNHCR v naději, že bude nalezeno uspokojivé řešení, jež zajistí, aby UNHCR mohl plnit své úkoly v plném rozsahu a v právně bezpečném prostředí.

Z obecnějšího hlediska jsme v říjnu dosáhli dohody s výhledem na rozvoj spolupráce s Libyí ve všech otázkách spojených s migrací, včetně otázky mezinárodní ochrany, zlepšení podmínek migrantů v Libyi, řízení migrace a hraniční kontroly. To je pozitivní vývoj, protože musíme s Libyí spolupracovat při řešení všech problémů, kterým čelí v souvislosti s migrací.

A konečně bych se rád na závěr vyjádřil k otázce směrnic pro jednání, ke kterým tato sněmovna opakovaně požaduje získat přístup. Jsem si plně vědom povinností, které ukládá článek 218 Lisabonské smlouvy. Jak víte, směrnice pro jednání jsou utajovaným dokumentem Rady. Proto Rada musela váš požadavek prozkoumat horizontálním způsobem. Jsem rád, že vám mohu říci, že tato diskuse již byla ukončena a, jak pravděpodobně víte, Rada povolila přístup ke směrnicím pro jednání o rámcové dohodě mezi Evropskou unií a Libyí při dodržení dohodnutých postupů a bezpečnostních předpisů Rady. Rada o tom příslušně informovala předsedu Výboru pro zahraniční věci.

 
  
MPphoto
 

  Ioannis Kasoulides , jménem skupiny PPE. Pane předsedající, Rada na svém zasedání v červnu 2009 doporučila věnovat zvýšenou pozornost uzavření dohod o zpětném přebírání osob s Libyí a Tureckem, které jsou považovány za hlavní přístupové cesty nelegálního přistěhovalectví do Evropy.

Libyjská cesta se dotýká hlavně Malty a Itálie. Existuje riziko, že rozsáhlé nelegální přistěhovalectví na Maltu může změnit její demografické složení. Ačkoli všichni uznávají společnou odpovědnost, v praxi se dělá jen málo pro nápravu tohoto vývoje situace. Počet osob přijíždějících na Maltu se snížil jen tehdy, když Itálie, která byla stejně postižená, dosáhla dvoustranné dohody s Libyí, ve které Libye převzala odpovědnost za hlídkování podél svého pobřeží a v přístavech.

Potřebujeme dohodu o zpětném přebírání osob mezi EU a Libyí jako součást rámcové dohody. Jednání jsou obtížná, ale podporujeme úsilí Komise a povzbuzujeme ji, aby v nich pokračovala, než se podaří dosáhnout cíle.

Chválíme uzavření dohody o migraci a spolupráci mezi Komisí a Libyí v říjnu loňského roku. Je nezbytné připravit Libyi na otázky, jako je systém ochrany žadatelů o azyl, řízení pozemních hranic, sblížení právního řádu s Africkou úmluvou o uprchlících a řízení migračních toků.

Víme o situaci v oblasti lidských práv, o závislém soudnictví, podmínkách zadržení, o mučení a trestu smrti v Libyi. Avšak dohoda o zpětném přebírání osob je nezbytná. Vyloučeny jsou z ní osoby, které mají právo na azyl, potřebují politickou ochranu nebo jim v Libyi hrozí špatné zacházení, zatímco zásada nevracení se vztahuje na všechny.

 
  
MPphoto
 

  Pier Antonio Panzeri, jménem skupiny S&D.(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, práce, kterou odvedla paní Gomesová, podle mého názoru významně přispívá k tomu, co by při definování rámcové dohody měla udělat Komise.

Libye bezpochyby hraje rozhodující roli v boji proti terorismu, v otázkách míru a bezpečnosti v Africe, v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví ve Středomoří a v odvětví energetiky. Naším cílem v rámci strategie Evropské unie musí proto být upevňování integrace Libye do mezinárodního politického a hospodářského systému založeného na společných pravidlech.

Abychom toho dosáhli, musí Libye splnit některé podmínky, a právě k tomu vyzývá toto doporučení. Především, pokud jde o problematiku přistěhovalectví, je Libye jasně tranzitní zemí. To je mimořádně důležité téma, ale nesmí být posuzováno jen z hlediska bezpečnosti, zastavení přistěhovalectví a vracení.

Toto téma zahrnuje potřebu vládnutí ovládaného proudy hospodářských a sociálních politik úměrných výzvě migrace, otázkám uznání postavení politických uprchlíků a ratifikace Ženevské úmluvy Libyi a konečně problému zpětného přebírání přistěhovalců založeného na pevných zárukách týkajících se zabezpečení životních podmínek přistěhovalců.

Potom je zde otázka zahájení hospodářských a demokratických reforem, aby byl vytvořen podstatně větší prostor pro demokracii v této důležité zemi. Budeme muset této otázce věnovat ještě větší pozornost, jak ukazují události v sousedním Tunisku.

A konečně, doporučení vyzývá k reflexi, pokud jde o otázku dvoustranných dohod. Takové dohody mohou jistě významně přispět k definování a řešení problémů, ale nejsou konečnou odpovědí. Například problém, který máme s italskými rybářskými čluny, ukazuje, že tato volba, bilaterální dohoda, tyto problémy neřeší. Přezkum politik partnerství a sousedství však obsahuje i výzvu k opětovnému posouzení otázky Libye v novém rámci, což znamená zapojení Parlamentu.

Mnozí z nás požadovali seznámení s mandátem Rady pro tuto rámcovou dohodu. V souvislosti s tím, pane komisaři, je skutečně nutné změnit postupy a stále více zapojovat Evropský parlament do definování nových politik pro země na jih od Evropy.

 
  
MPphoto
 

  Kristiina Ojuland, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, především bych poděkovala zpravodajce za vynikající práci, při které se pokusila konsolidovat postoje všech skupin Evropského parlamentu.

U této zprávy bych chtěla zdůraznit význam řešení situace přistěhovalců v Libyi, kteří se pokoušejí překročit Středozemní moře. Dovedu plně pochopit obavy jižních členských států spojené s přílivem nelegálních přistěhovalců a tlak, který to vytváří na jejich rozpočty i na společnost celkově.

Máme na zřeteli zájmy členských států, ale zároveň nemůžeme ustoupit od evropských hodnot. EU si nemůže dovolit, aby na jejích rukou spočinula krev kteréhokoli žadatele o azyl nebo uprchlíka. Žádná dohoda EU a jejích členských států s Libyí by neměla vést k nehumánnímu zacházení s kýmkoliv, k mučení nebo popravě kohokoli. Proto bylo povzbudivé uslyšet od pana komisaře, že ve vztazích a jednáních mezi EU a Libye vidí pokrok.

 
  
MPphoto
 

  Franziska Katharina Brantner , jménem skupiny Verts/ALE. – Pane předsedající, v Tunisku jsme byli svědky povstání lidí proti utlačovatelskému a krutému režimu, který jim po léta upíral základní lidská práva. Pro EU je velkou ostudou, že jsme tuto diktaturu po dlouhá léta podporovali. Co je ještě horší, hrozí, že se EU dopustí stejných chyb v případě Libye, země sousedící s Tuniskem.

Nezmění-li Komise a Rada dosavadní postup, bude ve jménu stability a hraniční kontroly a migrace dále poddporovat ještě jednoho diktátora v tomto regionu. Kaddáfího režim, jeden z nejlepších přátel Ben Aliho, jak jsme nedávno znovu viděli, po léta systematicky porušuje lidská práva svých občanů, a zejména migrujících pracovníků. Nicméně EU a některé její členské státy mají s Libyí čím dál lepší vztahy, a EU nyní dokonce jedná o této rámcové dohodě.

Žádám proto Komisi a Radu, aby si povšimly toho, co je očividné, a zajistily, aby dříve než budeme moci uzavřít s Libyí jakoukoli dohodu, byly beze zbytku splněny tyto podmínky:

Za prvé, Libye musí ratifikovat a provádět úmluvu OSN o uprchlících a umožnit UNHCR plný pohyb v zemi; za druhé, musí zaručit odpovídající ochranu a práva migrantů a přijmout právní předpisy v oblasti azylové politiky zahrnující zásadu nevracení; za třetí, nelze uzavřít s Libyí dohodu o zpětném přebírání osob, dokud potrvá vysoké riziko nehumánního a ponižujícího zacházení, jemuž jsou migranti v Libyi vystaveni.

A když už jsme u toho, protože nevěřím, že se tak příliš brzy stane, skutečně si přeji, aby byla Komise na jednáních o dohodě o zpětném přebírání osob neúspěšná.

Dále, Parlament musí být plně informován ve všech fázích procesu jednání.

Zelení důrazně vystupují proti jakékoli špinavé dohodě s diktátorem, jako je Kaddáfí, na plecích migrantů a libyjských občanů. Pokračující podpora tohoto utlačovatelského režimu ze strany EU není v souladu s hodnotami a právními závazky EU a neslouží ani jejím dlouhodobým zájmům v tomto regionu. Jak jsme tak názorně viděli v Tunisku, jedině demokratická a svobodná země bude skutečně stabilní a prosperující.

Zajistěme, aby se EU nedopustila dvakrát stejné chyby.

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, Libye je země, kde jsou běžně porušována lidská práva a demokracie neexistuje. Plukovník Kaddáfí od příchodu k moci před 41 lety nikdy nekandidoval ve volbách. Politické strany jsou samozřejmě zakázány.

Kaddáfí je africký Fidel Castro. Snaží se vystupovat jako shovívavý otec svého vlastního lidu, dokonce tvrdí, že nemá žádnou oficiální funkci ve státní hierarchii. V mé zemi, Spojeném království, ho známe jinak, jako bývalého organizátora terorismu, mimo jiné i bombového atentátu nad Lockerbie v roce 1988.

Aby si vylepšil mezinárodní image, vyplatil – předpokládám, že ze svého – náhradu truchlícím rodinám, ale ve skutečnosti by tento vzpurný Kaddáfí byl Západem zcela vyobcován, nebýt v Libyi obrovských zásob ropy a plynu. To dává Kaddáfímu vliv nad EU, a zejména se snaží rozdělit Radu tím, že si předchází vedení určitých členských států.

Nicméně z pragmatických důvodů akceptuji potřebu srdečného obchodování a diplomatických vztahů mezi EU a Libyí na základě rámcové dohody. Obávám se však, že všichni tím pouze upevňujeme Kaddáfího moc, kterou v pravý čas nevyhnutelně předá jednomu ze svých synů v dynastické posloupnosti podobně, jako se to děje v Severní Koreji.

 
  
MPphoto
 

  Takis Hadjigeorgiou, jménem skupiny GUE/NGL.(EL) Pane předsedající, rád bych na úvod poděkoval zpravodajce za její práci a panu Fülemu za to, že je dnes zde. Máme za to, že v tomto v každém ohledu citlivém regionu Středomoří je nutné trvale usilovat o rozvoj porozumění a spolupráce, rovnoprávné spolupráce, která bere v úvahu asymetrie a nerovnosti, jež existují v různých oblastech vývoje mezi zeměmi Středomoří a mezi Evropskou unií a zeměmi, které s ní v tomto regionu sousedí, spolupráce, jejímž cílem je trvalý mír. Lze toho dosáhnout cestou dialogu na základě vzájemné úcty, a my jako takoví musíme být otevřeni vlivu přicházejícímu z druhé strany. V tomto rámci jsme pro posilování vztahů mezi Evropskou unií a Libyí.

Existují však určité citlivé otázky, které vyžadují v procesu rozvíjení těchto vztahů obzvláštní pozornost. Zmíním se hlavně o otázce uprchlíků, přistěhovalců a o dohodě o zpětném přebírání osob. Cílem je sjednat dohodu o zpětném přebírání s Libyí jako součást rámcové dohody, která je nyní předmětem jednání mezi Evropskou unií a Libyí. Bude-li taková dohoda podepsána bez jakýchkoli doprovodných reforem zaměřených na zlepšení sociálních a hospodářských podmínek přistěhovalců, napomůže to dalšímu pokračování porušování lidských práv, což znamená, že podpoříme vynucený návrat přistěhovalců do podmínek, kde jim není zaručena bezpečnost ani alespoň minimální přijatelná životní úroveň.

Musíme požadovat, aby libyjské orgány řádně uznaly přítomnost Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Musíme se také zabývat citlivou otázkou trestu smrti. Správné by bylo usilovat o dohodu pozastavující jeho používání v Libyi, přičemž konečným cílem je jeho zrušení.

 
  
MPphoto
 

  Fiorello Provera, jménem skupiny EFD.(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem pro uzavření rámcové dohody mezi Evropskou unií a Libyí, protože je to krok dopředu oproti minulosti, který se týká důležitých aspektů, jako je přistěhovalectví, spolupráce v hospodářských otázkách a v oblasti zdraví, zejména boje proti AIDS, a do určité míry energetického programu.

Jiným důležitým tématem je kontrola Libye nad teroristickými aktivitami nejen na jejím vlastním území, ale také při jižní hranici této země. Bylo dosaženo pokroku v otázce dohody mezi Radou a libyjskou vládou, a to i o všeobecných zásadách, jako je Římský statut a Úmluva Organizace spojených národů o uprchlících. Mnoho zbývá ještě udělat – to je očividné, ale je důležité, aby Parlament podpořil již rozjednanou dohodu, aniž by ji vrátil zpět k diskusi a riskoval ztrátu výsledků, které již byly dosaženy.

Doufám, že spolupráce mezi Evropskou unií a ibyí přinese stejné výsledky, jaké byly dosaženy uzavřením dohody o přátelství mezi Libyí a Itálií, která mimo jiné vyřešila dlouhotrvající spor o koloniální minulost této země. V případě, kdy je nutné jednat s vládami a zeměmi o konkrétních otázkách, není možné si vybírat, s kým hovoříte.

 
  
MPphoto
 

  Barry Madlener (NI).(NL) Pane předsedající, Evropská komise poskytla Libyi, ničemnému státu, a jeho diktátorovi Kaddáfímu nový vývozní artikl. Produkce ropy není jediným způsob, kterým Libye v těchto dnech vydělává peníze – obohacuje se také vydíráním Evropy. Diktátor Kaddáfí si strčí do kapsy 60 milionů EUR pocházejících od evropských daňových poplatníků výměnou za to, že bude hledačům štěstí z Afriky bránit v dosažení Evropy. Těchto 60 milionů EUR je jen začátek, protože pan Kaddáfí nyní požaduje, aby byla tato částka každoročně zvýšena na 5 miliard EUR, a své požadavky podporuje hrozbami. Mohlo by se stát, že se Evropská komise nechá obalamutit hezkou tváří pana Kaddáfího, ale já tomu člověku nevěřím ani slovo.

Mám u sebe několik novinových článků z nedávných let: Kaddáfí požaduje od EU miliardy. Libye vyvíjí tlak na Londýn a Edinburg. Kaddáfí chce více peněz, jinak nechá Evropu zčernat. Kaddáfí: „Islám se musí stát náboženstvím Evropy“. Kaddáfí odmítá demokracii ve prospěch přísného dodržování práva šaría. Kaddáfí využívá pro licitaci 30 milionů Afričanů, kteří chtějí odejít do Evropy. Kaddáfí chce znovu zahájit džihád proti Švýcarsku.

Vážení poslanci Evropského parlamentu, neměli bychom tohoto lotra Kaddáfího odměňovat. Měli bychom ho trestat, bude-li Libye i nadále umožňovat tak velkému množství uprchlíků volný přístup do Evropy. Neměli bychom odměňovat ani tyto uprchlíky postavením uprchlíka nebo trvalým pobytem. Měli by být posláni přímo zpět, do Afriky. Odměňování uprchlíků evropským postavením uprchlíka, výhodami a programy odborného výcviku nás zatíží ještě větším proudem žadatelů o azyl, s mnoha utonulými ve snaze získat pevnou půdu pod nohama na evropském kontinentu. Skutečnou příčinou velkého přílivu žadatelů o azyl je velkorysá a nedůrazná azylová politika Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Alf Svensson (PPE).(SV) Pane předsedající, Libye je docela dobrá v ratifikaci mezinárodních dohod, ale zdá se, že stejně tak dobrá je i v odmítání provádění těchto dohod. Je ostudné, že Libye má křeslo a hlas v Radě OSN pro lidská práva. Mimochodem, ostudné je i to, že je má také Saúdská Arábie. Pomocí silného tlaku ze strany jejího největšího obchodního partnera, EU, by Libye fakticky měla být donucena, aby věnovala pozornost tomu, co znamená úcta k lidským právům a svobodám a co obnášejí.

Jak všichni víme, vztahy EU s Libyí se týkají různých aspektů toho, jak by mělo být zacházeno s uprchlíky. Jestliže Rada a Komise nedokážou Libyi přesvědčit, aby povolila Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky legální pobyt v této zemi, nebude možné pociťovat sebemenší zlomek důvěry k tomu, jak je v Libyi zacházeno s uprchlíky.

Vůdce Libye je mistr ve vrtkavosti a nespolehlivosti. EU se nyní chystá uzavřít s ním rámcovou dohodu. Mohu se jen domýšlet, co znamená výraz „rámec“ pro režim, jako je režim plukovníka Kaddáfího, který projevuje neúctu bez hranic, když dojde na otázky lidských práv. Víme, že Libye rozsáhle uplatňuje diskriminaci vůči migrujícím pracovníkům na základě jejich národnosti a že existuje rasové pronásledování migrujících pracovníků z Afriky.

Lidská důstojnost je důležitější než peníze. Proto úcta k lidským právům a svobodám musí být skutečně tak důležitá, aby nám bránila v předávání lidí státu, ve kterém je používáno mučení nebo jiné formy nelidského zacházení. Právě to mimochodem vyžadují charty Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Corina Creţu (S&D).(RO) Pane předsedající, Libye je třetím největším dodavatelem ropy a plynu do Evropské unie, a Unie je největším obchodním partnerem Libye, připadají na ni více než dvě třetiny celkového obchodu této země. Musíme vzít také v úvahu pokrok dosažený orgány v Tripolisu, který úspěšně přivedl tuto zemi ze stavu izolace a embarg k tomu, že se stává otevřenější, hospodářsky a diplomaticky dynamickou.

Evropská unie však není jen společenstvím hospodářských zájmů, ale je založena na systému hodnot, kterých se nemůžeme vzdát ve prospěch pragmatismu. Jistě, Libye již nepodporuje terorismus, vzdala se svého jaderného programu, přistoupila na výplatu odškodného rodinám obětí teroristických útoků, propustila bulharské zdravotní sestry odsouzené k trestu smrti za šíření HIV a uzavřela dohody s některými evropskými státy. Myslím si, že musíme tento pokrok podpořit, ale partnerství mezi Evropskou unií a Libyí musí mít pevný morální základ.

V tomto ohledu zpráva paní Gomesové, které bych ráda poblahořopála k práci, kterou odvedla, poukazuje na vážné nedostatky v oblasti lidských práv, jimiž jsme povinni se zabývat. V loňském roce jsme přijali usnesení, ve kterém jsme vyzvali Libyi, aby zrušila trest smrti. Domnívám se, že je vhodné, abychom tento požadavek na zrušení trestu smrti zopakovali a podpořili požadavkem na dodržování mezinárodních norem justiční spravedlnosti, zejména když obětmi porušování jsou cizinci.

Zvláštní pozornost musí být zaměřena na problém migrantů a uprchlíků, kteří jsou Libyí vraceni do zemí svého původu, kde jsou jejich životy vystaveny vážným hrozbám, a osob vracených Itálií do Libye, kde pravděpodobně čelí tvrdému postihu. Na druhé straně je nutný tlak na přijetí právních předpisů v oblasti azylové politiky a na uzavření dohod, jež umožní otevřít Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, který registruje v Libyi téměř 13 000 uprchlíků a žadatelů o azyl.

Pokud jde o dohodu o zpětném přebírání osob jako součást rámcové dohody EU-Libye, vyzývám Radu, aby od tohoto záměru upustila, neboť by to zahrnovalo návrat do země původu, která systematicky porušuje lidská práva. Politiku Berlusconiho vlády nelze přijmout jako příklad hodný následování. Italská výjimka se nesmí stát evropským pravidlem.

 
  
MPphoto
 

  Sonia Alfano (ALDE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, je stěží uvěřitelné, že evropské orgány stále ještě chtějí uzavřít rámcovou dohodu s diktaturou, jako je Libye.

Nemůžeme stále říkat, že Libye má velmi důležité obchodní vztahy s členskými státy Evropské unie a vystupuje jako partner Evropské unie v oblasti Středomoří, a úctu k lidským právům odsouvat na druhou kolej.

Prvořadou podmínkou pro to, abychom mohli zahájit věrohodný dialog s Libyí, je to, aby tato země ratifikovala Ženevskou úmluvu. Nesmíme směňovat hospodářské zájmy za lidské životy: nejen životy libyjských občanů, ale také lidí z jiných zemí, kteří prchají před občanskými válkami a náboženským pronásledováním a procházejí Libyí, jen aby našly smrt a hrozné mučení.

Naší povinností je nezapomínat na tisíce hlasů volajících o pomoc, jež vycházejí od lidí držených v libyjských věznicích. Nesmíme zapomenout na hrůzy, které nám odhalila věznice Gandufa.

Libyjští občané nemají mnoho politických a občanských práv, jako je svoboda projevu, shromažďování a sdružování. Ústní pozměňovací návrh skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), který chce nahradit výraz „smlouva“ v bodě odůvodnění B výrazem „dohody mezi Itálií a Libyí o společných pobřežních hlídkách“ je naprosto nepřijatelný, a italská delegace z Italia dei Valori bude hlasovat proti němu.

Dohoda mezi Itálií a Libyí je mnohem složitější: je to smlouva s přesnými podmínkami týkající se více složitých otázek, než jsou společné pobřežní hlídky. Má-li si Evropský parlament zachovat věrohodnost, musí nazývat věci pravými jmény, i když to může být nepříjemné.

Zvláštní rozhovor je třeba vést o UNHCR, agentuře Organizace spojených národů pro uprchlíky, která nemůže v Libyi vykonávat svou práci a je libyjským režimem obviňována z neuvěřitelných deliktů a zločinů. Jsou toto základy, na kterých by měly být sjednávány dohody? Nemůžeme jednat ani s teroristy, ani s diktátory. Jsme Evropský parlament, a ne správní rada nějakého hospodářského giganta.

 
  
MPphoto
 

  Hélène Flautre (Verts/ALE).(FR) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat paní Gomesové za to, že nám umožnila prodiskutovat mandát k jednáním, který je jistě choulostivý, stejně jako obsah samotných jednání. Tuniský příklad by nám měl posloužit jako varování, že musíme postupovat velmi obezřetně, zejména pokud jde o způsob, jakým informujeme o jednáních.

Nemůžeme prostě zaznamenávat úspěchy, jak postupujeme v jednáních, a oslavovat jen proto, že režim, jako je režim Kaddáfího, možná přistoupil na určité zmínky například v oblasti lidských práv, protože tento režim je proslulý svým rozsáhlým porušováním všech základních práv. Navíc všichni migranti, kteří připlouvají k našim břehům, ačkoli se jejich počet stále snižuje, o překot říkají, že se radši utopí, než aby se vrátili do Libye, a to kvůli znásilňování, mučení, zneužívání, nuceným návratům do země původu, masovému vyhánění a rasistiským útokům. Bylo již řečeno, a já to zopakuji: seznam případů závažného, masového porušování lidských práv migrantů v Libyi je dlouhý.

Tedy ano, samozřejmě, myslím si, že je nanejvýš naléhavé, abychom učinili vše, co je v našich silách, pro zlepšení situace těchto lidí. To je práce pro Vysokého komisaře pro uprchlíky, a naším úkolem je nabídnout přesídlení jednotlivcům označeným HCR. Je to také práce pro organizace se sídlem ve společenství, které jsou v dané chvíli velmi slabé a musí být posíleny všemi možnými prostředky.

Domnívám se, že chceme-li se skutečně řídit cíli, které jsme stanovili ve Smlouvách pro svou zahraniční politiku, máme před sebou ještě velký kus cesty, než budeme moci migranty pobývající nelegálně v EU posílat zpět do Libye.

 
  
MPphoto
 

  David Campbell Bannerman (EFD). – Pane předsedající, kdysi v roce 2007 prezident Sarkozy popřel jakoukoli spojitost mezi propuštěním pěti bulharských zdravotních sester z Libye a libyjskou objednávkou francouzských raket v hodnotě 240 milionů EUR.

Tyto zbraně byly prodány zemi, která je zodpovědná za bombový atentát nad Lockerbie a za dodávky zbraní teroristům. Vždyť dokonce Kaddáfího syn naznačil, že mezi oběma dohodami existuje spojitost. Byly to zbraně výměnou za vězně.

V roce 2004 EU zrušilo embargo na dodávky zbraní Libyi výměnou za kontrolní opatření v oblasti migrace. To byly zbraně výměnou za hranice.

Nyní londýnské Times informují, že paní baronka Ashtonová náhle chce zrušit zbrojní embargo EU vůči Číně, které bylo uvaleno kvůli masakru na náměstí Tchien-an-men, a říká, že to je „závažná překážka bránící rozvoji těsnější spolupráce mezi EU a Čínou“.

Ve skutečnosti se domnívám, že je to velká překážka bránící záchraně eura, není-liž pravda? Stejně jako dohoda s Libyí, zdá se, že EU nyní tak zoufale chce zachránit euro, že je připravena riskovat naši společnou bezpečnost, jako by pouze Číňané měli dost peněz na záchranu eura. To jsou zbraně výměnou za dluhopisy. Čínské rezervy zahraničních měn činí 2,9 bilionu USD. Nakoupila již řecké, španělské a portugalské dluhopisy. Avšak Čína je také země, která blokuje slovo „demokracie“ v internetových vyhledávačích a popravuje každoročně tisíce osob.

Ptám se tedy se vší upřímností, k čemu všemu se EU ještě sníží, aby zachránila euro?

 
  
MPphoto
 

  Andreas Mölzer (NI).(DE) Pane předsedající, svržení tuniského režimu vyvolalo šokové vlny v sousedních zemích v oblasti Maghrebu, což jsou převážně diktatury, a také v Libyi. Každá radikální změna tohoto druhu je samozřejmě také příležitostí pro demokracii, ale jen v případě, že nemůže být využita islámskými agitátory.

Tyto nepokoje budou mít jistě dopad na příliv uprchlíků. Je proto důležité, abychom v otázce uprchlíků úžeji spolupracovali s africkými zeměmi. Výzva plukovníka Kaddáfího, aby Evropská unie platila Africe nejméně 5 miliard EUR na boj proti nelegálnímu přistěhovalectví, je rozhodně krokem špatným směrem. Země Evropské unie již poskytují miliony eur formou rozvojové pomoci. Podle mého názoru systém pomoci musí být naléhavě zrevidován, aby se zajistilo, že tato pomoc nebude již zvýhodňovat diktatury a zkorumpované režimy, ale dostane se naopak k lidem, kteří ji opravdu potřebují.

Kromě toho musí být v zahraničních vztazích EU věnována větší pozornost obtížné situaci křesťanů v islámských zemích.

 
  
MPphoto
 

  Wolfgang Kreissl-Dörfler (S&D).(DE) Pane předsedající, pane Füle, máme odpovědnost za všechny muže, ženy a děti, kteří zde hledají útočiště, protože jejich životy jsou v ohrožení. Tato odpovědnost je na jedné straně důsledkem morálních hodnot, které Evropa nyní představuje, a osobní historie mnoha Evropanů, na kterou se v této souvislosti často zapomíná, a na druhé straně důsledkem právních záruk poskytnutých v mezinárodních smlouvách a úmluvách.

Převezmeme-li odpovědnost, musíme být také připraveni nést zátěž, která s ní souvisí. Znamená to rozdělit ji rovným dílem mezi členské státy. Rozhodně to neznamená ponechat odpovědnost na několika zemích, jejichž hranice se náhodou shodují s vnějšími hranicemi EU, nebo – a to je trestuhodná věc, kterou nemohu přehlížet – platit režimům, jako je režim plukovníka Kaddáfího, aby nás tohoto břemene zbavily.

Nedělejme mylné závěry. Podaří-li se nám zabránit lidem v podniknutí nebezpečné cesty, která může ohrozit jejich život, je to dobrá věc. Plukovníka Kaddáfího a jeho režim však záchrana životů nebo ochrana lidí nezajímá. Zajímají je jen tvrdá finanční fakta. Evropská unie by se měla mít na pozoru, aby se nestala pomocníkem režimu, který projevuje naprostou neúctu k lidským právům.

Navštívil jsem tábory v Libyi a viděl, co se tam děje. Měli jsme možnost hovořit s lidmi, kteří je řídí. Nezajímají je lidská práva ani poskytnutí útočiště lidem. Stěžovali si, že jsme jim nedali žádné dělové čluny, které by jim umožnily účinněji bránit své hranice. Oprávněně jsme nedodali plukovníku Kaddáfímu žádné čluny, protože by mohly být zbožím dvojího užití. Také toto musíme brát v úvahu. Nesmíme zrazovat své hodnoty jen proto, že chceme hospodářské výhody nebo dohodu o zpětném přebírání osob. Také jsem toho názoru, že bychom se měli zabývat mandátem k jednání všech poslanců této sněmovny, a ne jen některých. S tajnou diplomacií se nikam dále nedostaneme, zejména ne po zkušenostech, které jsme v Evropské unii učinili s režimem – a nemůžemem ho pojmenovat jinak – plukovníka Kaddáfího. To je další aspekt, na který bychom neměli zapomínat, a vyzývám vás, abyste to zajistili. Paní Gomesová se zmínila o všech kritériích, která musí být splněna, máme-li vůbec dospět do závěrečné fáze uzavření dohody.

 
  
MPphoto
 

  Simon Busuttil (PPE).(MT) Pane předsedající, ti, kdo jsou proti dohodě s Libyí, by si měli uvědomit, že je naším sousedem! Sousedy nelze ignorovat. Musí být nalezen způsob, jak se svým sousedem vyjít, ačkoli to nutně neznamená souhlasit s tím, co dělají.

Pro kolegy, kteří nepocházejí ze země sousedící s Libyí, je až příliš snadné tuto dohodu kritizovat, ale pro ty středomořské země, které leží v těsné blízkosti Libye, je mnohem obtížnější najít způsob, jak s touto zemí spolupracovat.

Je pravda, že dohoda by měla také obsahovat kapitolu o přistěhovalectví a také dohodu o zpětném přebírání osob. Bezpochyby musí také respektovat právo na mezinárodní ochranu pro všechny, kdo usilují o azyl.

 
  
MPphoto
 

  Francisco José Millán Mon (PPE).(ES) Pane předsedající, tato rozprava o Libyi se koná v době, kdy dochází k velmi významným změnám v jiné sousední zemi Středomoří: v Tunisku.

Vždy jsem se domníval, že Evropská unie musí napomáhat prosazování zásadních reforem v oblasti Středomoří, aby se z něho stal prostor svobody a prosperity. Odkazuji na svá vystoupení v této sněmovně z posledních let, ve kterých jsem opakovaně řekl, že politika Unie nesmí být zaměřena na pouhé zachování statutu quo.

To však není konkrétní otázka, která je dnes projednávána, tou je rámcová dohoda s Libyí. Rád bych zdůraznil, že je třeba s Libyí spolupracovat při řízení migračních toků, včetně dohody o zpětném přebírání nelegálních migrantů včetně příslušníků třetích zemí, jako je tomu u všech dohod o zpětném přebírání osob, které Unií uzavřela.

Ustupování libyjským postojům, které jsou v rozporu s touto dohodou, by bylo škodlivé vzhledem k důležité poloze Libye jako tranzitní země a vyslalo by také velmi negativní signál jednáním o dohodě o zpětném přebírání osob s Marokem a Alžírskem, která se po mnoho let nacházejí ve slepé uličce.

Vždy však musíme trvat na tom, aby libyjské orgány dodržovaly práva uprchlíků, včetně – jak již bylo řečeno – zásady nevracení.

 
  
MPphoto
 

  Salvatore Iacolino (PPE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Maghreb prochází složitým obdobím. Krvavé srážky v Tunisku v posledních několika dnech jsou toho přesvědčivým důkazem.

V tento moment historie by bylo vážnou chybou, kdybychom neuznali naléhavou a rozhodnou potřebu posílit vztahy s Libyí, která leží v srdci Středomoří a hraje důležitou úlohu při zadržování a regulaci migračních toků. Nehledě na všechny své rozpory – byl jsem v Libyi s paní Gomesovou – není pochyb, že rámcová dohoda by jistě mohla být přínosem pro boj proti terorismu, pro základní svobody a pro otázku energetiky. Ignorovat Libyi a Maghreb by skutečně bylo velmi vážnou chybou.

Referenčním vzorem je smlouva o přátelství s Itálií, jejíž provádění by mohlo zajistit, že tato rámcová smlouva bude skutečně mít pevný základ.

 
  
MPphoto
 

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, děkuji poslancům Parlamentu za jejich poznámky. Pošlu zpravodajce paní Gomesové další podrobnosti o vnitrostátních indikativních plánech na léta 2011–2013, které ukazují, že na naše programy v Libyi je poskytováno 60 milionů EUR.

Jsem si plně vědom, že určitá témata ve vztazích s Libyí jsou problematická. Nicméně Evropská unie si zvolila cestu budování vztahů s Libyí, aby mohla otevřeně a konstruktivně řešit všechny otázky, včetně velmi citlivých otázek, jako jsou lidská práva, dodržování základních svobod a práv migrantů.

V loňském roce jsem navštívil s paní Malmströmovou středisko pro zadržování osob v Libyjské poušti. Nedělám si vůbec žádné iluze o výzvách, před nimiž stojíme. Měl jsem také možnost pochopit, jaké jsou alternativy k našemu angažování v oblasti migrace.

Dovolte mi ještě třetí, osobní poznámku: těmito jednáními nikoho neodměňujeme; pečujeme o své zájmy v souladu s hodnotami, ve které věříme. Libye prokázala pevnou vůli prohlubovat vztahy s Evropskou unií. Máme za to, že je to pozitivní a že by Evropská unie měla v politice angažovanosti pokračovat. Jsem samozřejmě odhodlán zajistit, aby se tak dělo plně transparentně, se zohledněním názorů Evropského parlamentu.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: László TŐKÉS
místopředseda

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes , zpravodajka. – Pane předsedající, ráda bych poděkovala všem svým kolegům, kteří se zapojili do této rozpravy.

Myslím si, že tato rozprava ukazuje dilemata, před kterými stojíme. Od své vlastní návštěvy v Libyi v listopadu 2010 v rámci delegace vedené našim kolegou panem Panzerim jsem dospěla k závěru, že musíme jít cestou angažovanosti. Uvědomujeme si, že máme co dělat s obtížným partnerem při jednání, ale bylo by morálně neúnosné, abychom se touto cestou nevydali, protože existují humanitární povinnosti vůči lidem, kteří v Libyi tolik trpí, zejména migrantům, kteří Libyí procházejí a musí snášet tamní situaci.

Domnívám se, že mnohé potíže vyplývají z toho, že tento režim je izolovaný. Nehledě na potíže a nehledě na to, že neděláme žádné iluze, že bychom mohli brzy dosáhnout dohody nebo že všechny podmínky, které jsme předložili, budou splněny, musíme v této cestě pokračovat. Podle mého názoru je to jasné.

V této souvislosti je ovšem mimořádně důležité mít v Tripolisu stálou kancelář EU, protože si myslím – jak zde mnozí řekli –, že to, co se odehrává v Tunisku, bude mít, nehledě na všechny rozdíly, nutně dozvuky v Libyi. V Libyi se v mnoha ohledech nesetkáváme s podobnou situací vhledem k naprosté závislosti lidí na příjmech z ropy.

Nicméně si myslím, že poselství, které vysíláme, je takové, že bez ohledu na naše rozdílná pojetí v této etapě jsme odhodláni jednání Komise pozorně sledovat. Jsem vděčná za informační schůzky, které jsme absolvovali a které byly užitečné. Budeme je sledovat velmi pozorně a budeme schopni v kteroukoli chvíli poskytnout doporučení.

Myslím si, že díky velmi širokému konsensu dosaženému ve spolupráci s mými stínovými zpravodaji a se všemi vysíláme zcela jasný signál Radě a Komisi, která je pověřena jednáním, ale také našim libyjským partnerům na jednáních, o kterých bodech se domníváme, že jejich splnění je zcela nezbytné, máme-li dospět ke zlepšením, kterých chceme dosáhnout ve dvoustranných vztazích, a také o zásadní otázce dodržování lidských práv v Libyi. Tento signál je zcela jasný.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 20. ledna 2011.

Písemná prohlášení (článek 149)

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám zahájení jednání mezi EU a Libyí jako krok k rozvoji nových vztahů EU s oblastí Středomoří a Afrikou. Spolupráci s Libyí považuji za užitečnou také při řešení otázek, jako je bezpečnost a stabilita, migrace, veřejné zdraví, rozvoj, obchod, změna klimatu, energetika a kultura.

Žádám však Radu a Komisi, aby vyvinuly na Libyi tlak a přiměly ji k ratifikaci a provádění Ženevské úmluvy o uprchlících z roku 1951 a jejího protokolu z roku 1967, a to včetně plné spolupráce s UNHCR, aby byla zaručena přiměřená ochrana a práva migrantů, a k přijetí právních předpisů v oblasti azylové politiky, které uznají právní postavení uprchlíků a jejich příslušná práva, a sice, zákaz hromadného vyhoštění a zásadu nevracení.

Připomínám také Radě a Komisi jejich povinnost zajistit plný soulad vnější politiky EU s Listinou základních práv, zejména jejím článkem 19, který zakazuje hromadné vyhoštění a zaručuje zásadu nevracení. Žádám Radu a Komisi, aby požadovaly, aby libyjské orgány podepsaly memorandum o porozumění zaručující legální přítomnost UNHCR v této zemi s mandátem pro neomezený přístup a výkon ochranných činností v plném rozsahu.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí