Předsedající. Dalším bodem je rozprava o sedmi návrzích usnesení k Pákistánu(1).

  Marietje Schaake, autorka. – Pane předsedající, v Pákistánu probíhá zásadní boj a extremismus, jehož jsme svědky, musí skončit, zejména urážlivé zákony o rouhání. Ty vyvolávají ovzduší strachu a nesnášenlivosti a v nejhorším případě i extremismus.

Boj proti extremismu není lehký, a proto potřebuje pákistánská vláda a všichni občané, kteří souhlasí s tím, že nesnášenlivost a extremismus jsou nepřijatelné, naši podporu. Musíme pokračovat v úsilí vymýtit terorismus.

Guvernér Tasír byl násilně zavražděn z čisté nesnášenlivosti strážcem své vlastní bezpečnostní jednotky, tedy člověkem, který ho měl chránit. Jeho dcera Shehrbano napsala dopis, který byl zveřejněn v The New York Times a z něhož bych chtěla citovat, neboť se domnívám, že vyjadřuje jádro této záležitosti, a je vhodné použít její slova k uctění památky jejího otce.

O pachateli říká: „Pan Qadri a jeho příznivci toho dne možná pokáceli mocný dub, ale velice se mýlí, jestliže si myslí, že se jim podařilo umlčet hlas mého otce nebo hlasy milionů lidí, jako byl on, kteří věří ve světskou vizi zakladatele Pákistánu, Mohammeda Aliho Džinnaha“. Pokračuje: „Jsou lidé, kteří říkají, že smrt mého otce byla posledním hřebíkem do rakve tolerantního Pákistánu. Že liberální hlas Pákistánu bude nyní umlčen. Ale my jsme pohřbili hrdinu, nikoli odvahu, kterou inspiroval ostatní“.

V odsouzení zákonů o rouhání následovali další, dokonce i konzervativní politici. Tady v Evropském parlamentu je musíme podpořit. Dcera guvernéra Tasíra navštěvovala Smith College a studovala evropskou politiku a lidská práva, ale příliš mnoho lidí v Pákistánu má vzdělání z madrasahů. Musíme zajistit, aby mladá generace měla možnosti a naučila se žít společně v tak různorodé společnosti, jako je v Pákistánu.

  Tomasz Piotr Poręba, autor. – (PL) Pane předsedající, několik týdnů poté, co se vládní koalice v Pákistánu ocitla na pokraji zhroucení, byla země otřesena zastřelením guvernéra Paňdžábu za bílého dne. Salmán Tasír byl guvernérem nejbohatší a nejlidnatější provincie v zemi a byl i významným politikem vládnoucí strany. Zemřel, protože měl morální sílu a odvahu žádat propuštění křesťanky Asie Bibiové, která byla odsouzena k trestu smrti za rouhání. Jeho vražda, kterou spáchal jeden z jeho vlastních strážců a která byla inspirována muslimskými extrémisty, není jen dalším útokem na vysoce postaveného politika v Pákistánu a důkazem o výrazně nízké úrovni bezpečnosti v této zemi. Je zejména svědectvím o stále viditelnějším pádu země – Pákistánu – do situace, kdy část ozbrojených sil, justice a politická elita podporují otevřeně i tajně politiku ústupků vůči islamistickým politickým a náboženským extrémistům.

Včera jsme v této sněmovně diskutovali o pronásledování křesťanů. Dnes jsme k této problematice schválili usnesení. Zdá se mi, že se otevírá prostor pro činnost paní Ashtonové a její služby, aby vyvíjela diplomatický a politický tlak na pákistánské úřady, které musí alespoň zahájit boj s náboženským extremismem.

  Eija-Riitta Korhola, autorka. – Pane předsedající, zprávy o tom, že guvernér Tasír byl zavražděn, byly šokující, ale bohužel ne překvapivé. Já jsem osobně znala Benazir Bhuttovou a ministr Šahbaz Bhatti se stal mým dobrým přítelem. Všechny tři spojuje úžasná odvaha i hlasitá a viditelná kritika zákonů o rouhání a jejich zneužívání ze strany extrémistických skupin.

Pákistánský guvernér učinil skutečně několik významných kroků, například ke zlepšení práv menšin, tím, že zavedl minimální kvóty na veřejnoprávních pracovních místech. Vláda zřídila i výbor, který reviduje veškeré diskriminační zákony, včetně zákona o rouhání. Práce však ještě neskončila. Navzdory některým zásadním krokům je obtížné uvěřit, že jde o skutečné odhodlání nastolit demokracii, pokud existují takové právní mezery, jako je zákon o rouhání, který umožňuje teroristům prosazovat své vlastní zájmy.

Doufám, že tímto usnesením vyjádříme svou stálou solidaritu s vládou Pákistánu v boji proti terorismu a proti šíření extremismu.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, autorka. – (PL) Pane předsedající, přesně před osmi měsíci, 20. května, schválil Evropský parlament usnesení o náboženské svobodě v Pákistánské islámské republice. Dnes se nám do sněmovny tato problematika vrátila jako výsledek nábožensky motivovaného rozsudku smrti uděleného 45leté Asii Bibiové a jako vražda guvernéra Paňdžábu, Salmána Tasíra, který veřejně vystupoval na její obranu.

Je zřejmé, že situace, kterou jsme popisovali před osmi měsíci, se nejen nezlepšila, ale dokonce se zhoršila. V Pákistánu dnes může člověk přijít o život jak pro takzvané náboženské rouhání, tak pro svobodu projevu – v tomto případě veřejné prohlášení o soudním rozhodnutí. Vražda pana Tasíra svědčí o tom, před jak ožehavou situaci stojíme. Pákistán je do té míry nábožensky rozdělen, že na obou stranách – křesťanské a muslimské – umírají lidé, a to včetně představitelů místní elity. Veřejná podpora změn v pákistánském trestním zákoníku, zejména oddílu 295 C, který nařizuje trest smrti za rouhání, v sobě může rovněž nést riziko smrti.

Od pákistánských politiků bychom však měli požadovat odvahu, zejména od opozice, například od pákistánské muslimské ligy, která blokuje vládní reformu trestního zákoníku. Můžeme také podpořit práci ministra pro záležitosti menšin a pomoci vládě premiéra Gilaniho v takových záležitostech, jako je například zlepšení kvality žurnalistického a mediálního zpravodajství a úrovně vzdělávacích materiálů ve školách. Evropský parlament dnes nezasahuje do pákistánských vnitřních záležitostí, ale jen upozorňuje na článek 20 pákistánské ústavy z roku 1973 a na náboženskou svobodu, kterou zaručuje.

  Marie-Christine Vergiat, autorka. – (FR) Pane předsedající, chtěla bych svou řeč zahájit tím, že jsem s velkým zájmem přečetla společné usnesení o Pákistánu, zejména o vraždě guvernéra Tasíra. Je ve zvláštním protikladu k usnesení o křesťanských menšinách, které jsme schválili dnes dopoledne.

My všichni zde, nebo v to alespoň doufám, jsme odhodláni hájit svobodu projevu, svědomí a náboženství. Mělo by nám jít o všechny ty, kdo jsou oběťmi pronásledování z důvodu svých náboženství, včetně případů, kdy se rozhodnou změnit náboženství nebo kdy nevěří v boha.

Chceme-li bojovat s fundamentalismem jakéhokoli druhu, musíme jednat stejně se všemi oběťmi takového fundamentalismu. Žádné náboženství není, ani nikdy nebylo, v bezpečí před něčím, co bych nazvala nepřijatelnými deviacemi. Vzpomeňme si na masové vraždění amerických Indiánů, zejména v Karibiku a v Latinské Americe. Vzpomeňme si na politováníhodné období křížových výprav, inkvizice nebo náboženských válek mezi katolíky a protestanty. Připomeňme si antisemitismus, který měl ve dvacátém století tak zničující důsledky a který v řadě zemí EU přežívá více či méně skrytý dodnes.

Každé náboženství má svou vlastní formu fundamentalismu a prvními oběťmi takového fundamentalismu jsou umírnění vyznavači právě toho samého náboženství. Z tohoto pohledu je vražda guvernéra Paňdžábu, Salmána Tasíra, klasickým příkladem. Tento muž byl zavražděn, protože byl příkladem tolerance a protože se odvážil odsuzovat zákony o rouhání platné v jeho vlastní zemi a jejich nezákonné používání některými extrémistickými skupinami v takových případech, jako Asie Bibiové, křesťanky odsouzené k trestu smrti za rouhání podle pákistánského trestního zákoníku.

Ještě méně přijatelné je vychvalování jeho vraha fanatickými skupinami. Nezapomínejme, že zákon o rouhání se uplatňuje v první řadě na muslimy, postihuje všechny náboženské menšiny a zejména ženy, ale i odborové aktivisty, novináře a právníky, a že lidé ze všech těchto skupin jsou také často zbavováni svých základních svobod a nejednou jsou nuceni se skrývat.

Proto nadešel čas, aby Komise a služba pro vnější činnost změnily svou politiku, a já bych chtěla, pane komisaři, abyste předložil precizní hodnocení dohody s Tuniskem a dohody s Pákistánem o demokracii a lidských právech, a byla bych ráda, kdybychom se my i vy poučili z případu Tuniska.

  Jean Lambert, autorka. – Pane předsedající, myslím si, že my všichni chceme vyjádřit soustrast rodině a přátelům Salmána Tasíra, guvernéra Paňdžábu jmenovaného pákistánskou vládou, a dnes si zde připomínáme jeho jasnou podporu Asie Bibiové, tedy stanoviska, o němž sám věděl, že je sporné a skutečně nebezpečné.

Jeho vraždou a tím, jak na ni reagovala část pákistánského obyvatelstva, jsme skutečně zarmouceni, ale neměli bychom zapomínat ani na to, že mnozí ho oplakávali a činili tak na veřejnosti jako veřejného projevu. To je čin, který bychom měli chválit, stejně jako například kroky regulačního orgánu pro média proti některým médiím v souvislosti s jejich zpravodajstvím o údajném vrahovi.

Jak však víme, zákon o rouhání ohrožuje životy pákistánských občanů – muslimů, křesťanů a stejnou měrou i ostatních, jak dnes uvedla řada vystupujících. Víme, že Pákistán je nová demokracie, že má problémy s konfliktem na svých hranicích a že čelí katastrofě, jíž jsou nedávné povodně a tento týden ještě zemětřesení. Víme, že vláda bojuje, ale uznáváme také, že potřebuje naši podporu při rozvoji demokracie v Pákistánu, a to v neposlední řadě i v politickém boji proti extremismu a za všeobecná lidská práva, a naší úlohou jako demokratických poslanců je podpořit všechny ty, kdo se snaží o pozitivní změnu, a nechat zaznít jejich hlas, který by jim jiní upírali.

I pákistánskou vládu žádáme o určité kroky, například o stažení výhrad k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, který ratifikovala s mnoha výhradami, a o to jsme naléhavě žádali při nedávné návštěvě naší delegace v Pákistánu. Chceme také, aby pokračovali v úsilí o změnu zákona o rouhání, neboť jde o zákon, který se řádně nevyužívá, ale zneužívá.

  Tunne Kelam, jménem skupiny PPE. – Pane předsedající, my všichni rozhodně odsuzujeme brutální vraždu guvernéra Paňdžábu, k níž došlo 4. ledna. Tato vražda byla spáchána v souvislosti s tím, že se pan Tasír postavil proti dobře známému zákonu o rouhání, který legálně ospravedlňuje pronásledování a potlačování jiných náboženských skupin.

Vyjadřujeme-li obavy z rostoucího vlivu extrémistů v Paňdžábu, uvědomujeme si také, že umírnění muslimové a pákistánská vláda, jíž byl pan Tasír vlivným členem, utrpěli vážnou ztrátu, vyjadřujeme jim soustrast.

Je nám líto, že mladí právníci opěvovali vraha, ale povšimli jsme si také, že převážná část pákistánské společnosti tuto vraždu odsoudila. Důležité je, že vlivní náboženští představitelé požadovali změnu zákona o rouhání, a to žádáme i my. Pákistánským úřadům přejeme mnoho úspěchů v jejich dalším úsilí v boji proti extremismu.

  Mitro Repo, jménem skupiny S&D. – (FI) Pane předsedající, vražda Salmána Tasíra v zásadě odráží náboženskou nesnášenlivost, která převažuje v pákistánské společnosti. Tasír byl jedním z těch mála lidí, kteří se odvážili postavit proti pákistánskému zákonu o rouhání. Žádal prezidenta o omilostnění Asie Bibiové, křesťanky odsouzené k trestu smrti za rouhání, a navštívil ji i ve vězení. Osud občana, který se postaví proti bezpráví, je v dnešním Pákistánu drsný a krutý. Pokud bude Asia Bibiová omilostněna, bude její osud stejný?

Mohli bychom se oprávněně ptát, zda by takový stát, jako Pákistán, měl požívat obchodní výhody, které nabízí Evropská unie. Při diskusích EU o regulaci mimořádných autonomních obchodních preferencí pro Pákistán by pro Parlament mělo být rozhodující dodržování lidských práv.

  Kristiina Ojuland, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedající, vražda guvernéra Salmána Tasíra není jen soukromou tragédií, ale je to tragédie pro demokracii v Pákistánu.

Všechny politováníhodné incidenty a případy zmíněné v usnesení představují společně hrůzostrašné znamení, že pákistánská společnost není ochotna pokročit k sekularizaci a že extremismus narůstá.

Jak si jen Pákistán může říkat demokracie, když je náboženská svoboda, kterou zaručuje ústava, naprosto přehlížena a uplatňují se zákony o rouhání, proti nimž se tak důrazně stavěl již uvedený Salmán Tasír?

Chtěla bych, aby Evropská unie ve vztazích s Pákistánem zvážila následky uplatňování takových nelidských zákonů. Zrušení zákonů o rouhání a trestů, které byly uděleny na základě těchto zákonů, by Pákistánu v mnoha ohledech prospělo. Očekávala bych také, že pákistánská vláda posílí opatření, která byla přijata s cílem bojovat proti šíření násilného extremismu.

Násilí plodí násilí a já jsem naprosto přesvědčena, že Pákistán si nemůže dovolit stupňování skutečné občanské války s extrémistickými skupinami, jako je Taliban.

  Ryszard Czarnecki, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, opět hovoříme o Pákistánu a opět zde máme problém a politickou vraždu. O této záležitosti skutečně hovoříme opakovaně. Před několika měsíci jsme projednávali usnesení o Pákistánu. A problém se nám opět vrátil jako horký brambor. Zdá se mi, že právě zde je nezbytné říci něco o nepřijatelné toleranci vůči těm muslimským imámům, kteří v Pákistánu, například v Péšávaru, veřejně vyzývají k zabíjení a pachatelům nabízejí například finanční odměnu. K takovým situacím dochází a pákistánské úřady na ně nereagují. Mělo by být jasně řečeno, že v určitém smyslu znamená jejich nečinnost a nedostatečná reakce, že nesou v těchto případech svůj díl odpovědnosti.

  William (The Earl of) Dartmouth, jménem skupiny EFD. – Pane předsedající, osobně mohu prohlásit, že jsem se Salmánem Tasírem strávil spoustu času, když nám oběma bylo dvacet let. Byli jsme skuteční přátelé. Salmán mi napsal do Parlamentu a zval mne jako svého osobního hosta do svého guvernérského paláce v Paňdžábu. Tento dopis dorazil až po vraždě guvernéra Salmána Tasíra.

Salmán byl šarmantní, charismatický a velmi inteligentní muž. Byl také velmi schopný a výkonný. Byl představitelem nejlepších pákistánských tradic – zbožný muslim, ale v žádném případě fundamentalista. Jak bylo řečeno, Salmán rozhodně podporoval křesťanskou dámu, která byla odsouzena na základě zákona o rouhání. Salmán za tuto podporu zaplatil svým životem. Byla to politická vražda.

Pákistán je nejen velká rozvojová země. Je to i země, která má dvacet jaderných hlavic. Dnes jsem sem přišel především vyjádřit svůj hluboký zármutek, ale musím vyjádřit i své obavy – obavy nás všech – o Pákistán.

  Thomas Mann (PPE). – (DE) Pane předsedající, násilná smrt guvernéra Paňdžábu, Salmána Tasíra, který byl vždy zastáncem náboženské tolerance, znamená v očích celého světa zesílení extrémistických sil. Desítky tisíc lidí demonstrovaly po spáchání tohoto zvěrstva v ulicích, pochodovaly nikoli proti vraždě, ale na podporu toho, kdo je spáchal. Pan Tasír hovořil s velkým odhodláním proti zákonům o rouhání, které předepisují rozsudek smrti pro rouhače. Jak již uvedli někteří moji kolegové, jen nedávno byla odsouzena k trestu smrti křesťanka Asia Bibiová za to, že údajně napadla proroka Mohameda.

Jako umírněný člen politické strany PPP představoval Salmán Tasír jeden z nejsilnějších hlasů proti extremismu. Jeho smrt oslabuje vládu, která již po odstoupení koaličního partnera bojuje o své politické přežití. Ze 160 milionů pákistánských obyvatel jsou jen tři miliony křesťané. Jaký osud čeká tuto vždy mírumilovnou menšinu?

Evropa musí v tomto případě zasáhnout a delegace pro vztahy s jihovýchodní Asií, jíž jsem místopředseda, bude nadále plně zaštiťovat hnutí za lidská práva. Tato vražda musí být řádně vyšetřena a pachatel a lidé, kteří za ním stojí, musí být postaveni před soud.

  Justas Vincas Paleckis (S&D). – (LT) Pane předsedající, ano, situace v Pákistánu je mimořádně složitá vzhledem k vnitřním i vnějším faktorům, a proto takové události, jako je politická vražda významné osobnosti z náboženských důvodů, okamžitě rozkolísají celou zemi a celou společnost. Po takových otřesech mohou události v zemi zaznamenat nebezpečný obrat směrem k posilování náboženského fanatismu a omezování lidských práv. Naše usnesení by mělo pomoci zajistit, aby se události nicméně ubíraly jiným směrem a aby i v této situaci byla pákistánská vláda schopna nalézt sílu ubírat se dále po cestě podpory lidských práv a odmítání náboženského fanatismu. V takových krocích jí musíme poskytnout významnou podporu a stejně tak bezpochyby i v její nezávislosti a ochraně soudnictví ve složitých případech týkajících se rouhání.

  Csaba Sógor (PPE). – (HU) Pane předsedající, při několika příležitostech, kdy se jednalo o rozhodné kroky na obranu lidských práv ve vztazích EU se třetími zeměmi jsem vyjádřil svou jasnou podporu. A dělám to znovu, pokud jde o události, k nimž došlo v Pákistánu, neboť takový postoj je vyjádřením poselství, že Evropa neopouští ty, kdo podporují toleranci, náboženskou svobodu a rovné zacházení s menšinami. Dobře víme, že v mnoha zemích dochází k pronásledování křesťanů. Nejen v Pákistánu by bylo potřeba takových vůdčích osobností, jako byl Salmán Tasír. Z tohoto důvodu musí Evropská unie využít každé příležitosti, aby jednohlasně vyjádřila význam svých společných hodnot prostřednictvím Evropské služby pro vnější činnost. Jednou z takových společných hodnot je náboženská svoboda. Pokud nebudeme vystupovat proti zvěrstvům, která jsou páchána na křesťanech nebo na jiných náboženských menšinách, nemůžeme brát vážně ani naši vlastní víru.

  Sergio Paolo Francesco Silvestris (PPE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Evropa nemůže zůstávat bezmocná tváří v tvář tomu, co se děje v Pákistánu. Vražda guvernéra Paňdžábu, pana Tasíra, je tragickým a strašlivým činem v situaci, která se za poslední měsíce značně zhoršila.

Dělicí čára mezi křesťany a muslimy je stále jasnější, ale příčinou mnoha činů, které porušují základní svobody, je zákon o rouhání. Každý, kdo se proti němu postaví, nebo kdo jen vyjádří svůj nesouhlas s tímto předpisem, jako guvernér Paňdžábu, je umlčen.

Guvernér je mrtev, protože byl umírněný a měl umírněné názory, protože měl odvahu vyjádřit nesouhlas s tímto i s jinými předpisy, které porušují základní svobody. Pokud by tedy Evropa nezaujala jasné a rozhodné stanovisko, riskovala by, že nechá ty, kdo statečně bojují za něco, co bychom měli podpořit, v izolaci.

  Pino Arlacchi (S&D). – Pane předsedající, uvedu jen pár kritických slov k tomu, jak některé části evropské veřejnosti, ale i někteří v tomto Parlamentu, přistupují k Pákistánu a k jeho boji proti terorismu.

Vidím příliš mnoho pokusů trestat Pákistán a vidím nesouhlas s úsilím, s nímž pákistánská vláda a občanská společnost bojují proti extremismu. Každému by mělo být naprosto jasné, že nejméně 90 % Pákistánců je proti terorismu a že za to platí velmi vysokou cenu.

Smrt guvernéra Salmána Tasíra odsoudila naprostá většina lidí, ale i nejvýznamnější prominentní náboženští učenci. I umírnění muslimové a všechny vládní orgány utrpěli velkou ztrátu, a to musí každý uznat.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Pane předsedající, náboženská svoboda je jedním ze základních lidských práv. Téměř každý den je ovšem porušována na celém světě. Nejde o nic jiného, než o nemilosrdnou nesnášenlivost.

Zákon o rouhání má své kořeny v dobách vojenské diktatury, která byla v Pákistánu u moci v osmdesátých letech minulého století. Je nepřijatelné, aby byl tento zákon používán k pronásledování náboženských menšin a k tomu, aby desítky lidí byly každoročně odsuzovány k trestu smrti. EU by měla jednat rozhodně a důsledně a přesvědčit pákistánské úřady, aby tento krutý zákon zrušily.

  Charles Tannock (ECR). – Pane předsedající, když byl guvernér Salmán Tasír pohřben, zdálo se mi, jako by s ním byly pohřbeny i všechny naděje na umírněný a stabilní Pákistán. K této nechutné vraždě odhodlaného a osvíceného státního úředníka došlo proto, že obhajoval reformu drakonického pákistánského zákona o rouhání. Angažoval se především v případu křesťanské ženy, která nyní čeká na popravu a která byla obviněna, věřte tomu nebo ne, z hanobení islámu.

V tomto Parlamentu voláme dlouho po reformě nebo zrušení těchto nešťastných zákonů o rouhání, které se často používají proti pákistánským náboženským menšinám. Tato vražda svědčí o vzrůstající radikalizaci pákistánské společnosti. Kdyby byl Džinnah naživu, byl by šokován.

Jen málo politiků z hlavního proudu se odvážilo následovat Salmána Tasíra a navrhovat reformu zákonů o rouhání a nyní se jich odváží ještě méně. Budou se bát. Namísto toho násilničtí radikálové a fanatici, bohužel včetně předních právníků, opěvovali vraha a volali po jeho propuštění. Zdá se, že ideovou bitvu v Pákistánu vyhrávají oni. Výsledkem je, že kvete domácí terorismus, čehož jsme byli znovu svědky minulý týden.

Může nyní EU udržovat strategické vztahy s tak nestabilní zemí, a to zejména s ohledem na naše velkorysé ústupky v oblasti obchodu a pomoci?

  Seán Kelly (PPE). – Pane předsedající, hovoříme zde o dvojí tragédii. Předně o zabití nevinného člověka a poté o tom, že se ho dopustil někdo, kdo měl sdílet jeho názory, jeho osobní strážce. Můj soucit patří především rodině, protože jen před týdnem jsme měli za odlišných okolností podobnou zkušenost, kdy byla krásná sedmadvacetiletá dívka z Irska zabita na svatební cestě na Mauriciu ve své vlastní ložnici, když překvapila zaměstnance, kteří kradli v jejím pokoji. Uškrtili ji, hodili ji do vany a snažili se předstírat sebevraždu. Okolnosti jsou odlišné, ale výsledek je stejný – smrt nevinného člověka.

Před několika týdny jsem byl také členem delegace EU-USA do Ameriky, kde jsem se setkal s ministrem zahraničních věcí Pákistánu. Dělal na mne dojem velmi rozumného, citlivého, přímého člověka a zdůrazňoval, že náboženství znamená toleranci a že bychom se měli pokusit předat toto poselství i extrémistům a fundamentalistům.

  Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Pane předsedající, na vraždě guvernéra Paňdžábu, Salmána Tasíra, je znepokojující především pozadí tohoto násilného činu.

Skutečnost, že k této vraždě došlo s tichým souhlasem pákistánských duchovních vůdců a že místní právníci vraždu podporovali, znamená, že vražda z důvodů náboženské nesnášenlivosti je v pákistánské společnosti tolerována. Pákistánské zákony o rouhání umožňují pronásledovat náboženské menšiny pod hrozbou trestu smrti, jak se stalo Asii Bibiové, matce pěti dětí, která čeká ve vězení na svůj trest.

Proto skutečně nemůžeme zůstat neteční k tomu, co se děje. Náš tlak na pákistánské úřady je naprosto legitimní a já očekávám podobnou reakci ze strany všech demokratických sil po celém světě. Dnes, v třetím tisíciletí, nemůžeme tolerovat středověkou brutalitu, jíž se dopouštějí utlačovatelé při zneužívání náboženství.

  Csanád Szegedi (NI). – (HU) Pane předsedající, dámy a pánové, především musím zdůraznit, že situace v Pákistánu je zneklidňující nejen v tomto případě, ale i obecně. Na pákistánské problémy nemůžeme pohlížet jako na něco vzdáleného, neboť všichni až příliš dobře víme, že problémy vznikající hluboko na území Asie, ať již hospodářské nebo etnické nebo dokonce problémy s vystěhovalectvím, se dříve nebo později přenesou na území Evropské unie. Proto je skutečně potřeba, abychom se věnovali problému Pákistánu. Pákistán má dva hlavní problémy: na jedné straně jsou to neustálé útoky ze strany Afghánistánu a Indie a na druhé straně je to záležitost, která je pro nás, jak zde sedíme, nejdůležitější, a tou jsou muslimští extrémisté, jejichž obětí se stal Salmán Tasír. Z tohoto důvodu žádám Evropský parlament, abychom ujistili Pákistán o své podpoře a aby tak situace mohla co nejdříve dospět k uspokojivému řešení.

  Monica Luisa Macovei (PPE). – (RO) Pane předsedající, zavraždění guvernéra Salmána Tasíra, oddaného mluvčího tolerance a práv menšin v Pákistánu, poukazuje na dramaticky rozsáhlé porušování lidských práv. V Pákistánu lze výkon práva na svobodné vyjadřování a náboženství trestat podle zákona odnětím svobody nebo dokonce smrtí. Salmán Tasír zaplatil za ochranu nejen náboženské svobody, ale i života a svobody ostatních, svým životem. Musíme podporovat ty, kdo hrdinně bojují a riskují své životy za lidská práva a demokracii. Naléhavě žádáme pákistánské úřady, aby potrestaly zločince a jejich komplice a odstranily zákony o rouhání.

  Gerard Batten (EFD). – Pane předsedající, vražda guvernéra Salmána Tasíra je skutečně brutálním a tragickým zločinem. Byl podle všeho zabit islámským extrémistou, protože obhajoval provedení změn v zákoně o rouhání. Tato vražda je pro Pákistán tragédií. Ale co znamená pro západní svět?

Místo abychom dělali, co je v našich silách, a bojovali proti tomu, aby islámský fundamentalismus v Evropě zakořenil, chlácholíme se a děláme ústupky. U některých soudů ve Spojeném království se uznává právo šaríja. Existují oblasti uvnitř měst, kde se de facto uplatňují soudní příkazy podle šaríje. Evropa, v níž se zrodila renesance, osvícenství, průmyslová revoluce a zázraky moderního věku vědy, nyní netečně leží naznak před ideologií šestého století.

Vlády se bojí postavit proti této situaci z důvodu politické korektnosti a hospodářské síly některých islámských zemí. V zemích, jako je Pákistán, musíme podporovat umírněné a pokrokové prvky, ale především musíme trvat na tom, že zákon šaríja a islámský fundamentalismus nemají v moderní západní liberální demokracii místo.

  Cristian Dan Preda (PPE). – (RO) Pane předsedající, především bych chtěl říci, že odsuzuji brutální zavraždění guvernéra provincie Paňdžáb. Byl významnou postavou pákistánského politického života a byl známý svým odvážným bojem proti extremismu, nesnášenlivosti a fanatismu. Před sedmi měsíci jsem zde podpořil naléhavou potřebu revidovat ustanovení týkající se protináboženských urážek v takzvaných zákonech o rouhání.

Chtěl bych vám připomenout, že možnosti zneužití, které tyto zákony skýtají, vytváří atmosféru nesnášenlivosti, která podněcuje náboženské násilí a podporuje diskriminaci, zastrašování a pronásledování náboženských menšin. Případ Asie Bibiové, který právě vyvrcholil vraždou guvernéra Tasíra, je v tomto ohledu symbolický. Jsem přesvědčen, že pákistánské úřady musí rozhodnými kroky prokázat své prohlašované odhodlání bojovat proti extremismu v této zemi tím, že zruší zákony o rouhání. Proto bych rád zopakoval výzvu všem hlasům rozumu v Pákistánu, která byla iniciována dcerou zemřelého paňdžábského guvernéra Shehrbano Tasírovou.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Pane předsedající, v první řadě bych chtěl vyjádřit občanům Pákistánu soustrast a lítost nad ztrátou tak významné politické osobnosti, jakou byl Salmán Tasír.

Znepokojuje mne skutečnost, že v zemi nadále dochází k pronásledování lidí s určitým přesvědčením i náboženských skupin, včetně křesťanů. Známý je například případ ženy, která na základě zákona šaríja, na základě zákona o rouhání, čeká nyní na popravu. Skutečnost, že v pákistánských bezpečnostních silách se stále nacházejí islámské extrémistické skupiny, nepřispívá ke stabilitě země a jasně podkopává důvěru v to, že se země bude řídit pravidly právního státu. Doufám, že se reformní proces v zemi bude prohlubovat, a chtěl bych proto vyzvat všechny politické síly, včetně náboženských institucí, k výraznější podpoře umírněnosti, tolerance a vzájemné úcty mezi komunitami.

  Michael Gahler (PPE). – (DE) Pane předsedající, Pákistán je v mnoha ohledech křehká země. Je politicky křehký, neboť vláda není dostatečně silná, aby účinně uplatňovala svůj umírněný kurz politické a hospodářské stabilizace, a protože ofenzíva armády proti extrémistům v pohraničních oblastech vyvolává jen jejich vzrůstající odpor. Je hospodářsky křehký, neboť celosvětová finanční krize a zničující povodně v zemi uvrhly jeho vývoj o několik let nazpět. Je společensky křehký, neboť společenské struktury se po celá desetiletí nevyvíjely tak, aby bylo velkým skupinám ve společnosti umožněno podílet se na hospodářském rozvoji.

My v Evropské unii musíme navázat dialog s tamní politickou vrstvou a podpořit uznání nezbytnosti takové zásadní hospodářské a společenské změny, aby lidé měli perspektivu, jež by jim slibovala více, než jen alternativu extremismu a fundamentalismu.

  Bernd Posselt (PPE). – (DE) Pane předsedající, nejodpornější a nejnásilnější režimy, které v Evropě známe, byly protináboženské režimy jakobínů, nacistů a komunistů. Z tohoto důvodu si nemyslím, že je užitečné, aby paní Vergiatová napadala tak radikálními slovy náboženství. Skutečností však zůstává, že náboženství jsou často zneužívána k ideologickým účelům, a proti tomu musíme bojovat. To je případ Pákistánu.

Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že Pákistán byl vytvořen na základě náboženských kritérií při dělení Indie. Je to země, která nemá žádnou historii, ale byla zřízena jako muslimský stát britskými koloniálními silami v době, kdy se z tohoto území stahovaly. Proto bychom měli pochopit, že je to islámský stát. Musíme však trvat na tom, že tato země by měla být uspořádána na základě tolerance a že by měla být dodržována náboženská svoboda. S křesťany se musí jednat s větší úctou, než doposud, a EU musí ukázat větší rozhodnost ve své úloze hájit tuto skupinu. Ostatně, nezastane-li se Evropa světového křesťanstva, kdo to učiní?

  Sari Essayah (PPE). – (FI) Pane předsedající, nejeden z nás zde uváděl, že Salmán Tasír byl člověk, který se slovy i činy zastával zranitelných žen a představitelů náboženských menšin. Bojoval obecně proti bezpráví. Tasír byl zastáncem demokratického státu a vyjadřoval se proti drsným pákistánským zákonům o rouhání. Říkal, že je zavedli lidé, takže lidé je zase mohou změnit.

Několik z nás zde již hovořilo o tom, jak se statečně zastal křesťanské ženy, která byla odsouzena k trestu smrti, a snažil se zvrátit rozsudek. Všechny tyto činy ve jménu spravedlnosti se staly jeho zhoubou. EU by měla podpořit ty pákistánské síly, jejichž cílem jsou reformy, neboť ne každý v Pákistánu podporuje fundamentalismus. EU by proto ve své zahraniční politice měla rozumně zvážit své stanovisko k situaci v Pákistánu.

  Štefan Füle, člen Komise. – Pane předsedající, tato rozprava je důkazem, že Evropská unie je šokována brutální vraždou pana Salmána Tasíra, guvernéra pákistánské provincie Paňdžáb, k níž došlo 4. ledna v Islámábádu. Vysoká představitelka Ashtonová ve svém prohlášení ze dne 4. ledna tuto smrt rozhodně odsoudila. Naléhavě požádala pákistánské úřady, aby pachatele tohoto zločinu postavily před soud. Tato vražda je o to horší, že je na základě dostupných zpráv spojena s otevřeným vystoupením pana Tasíra na ochranu křesťanské ženy, Asie Bibiové, která byla odsouzena k trestu smrti na základě problematických obvinění z rouhání.

Je třeba poznamenat, že 12. listopadu 2010 vyjádřila vysoká představitelka Ashtonová závažné obavy týkající se rozsudku smrti pro Asii Bibiovou. Vyzvala Pákistán, aby zrušil trest smrti a dodržoval lidská práva tak, jak jsou zaručena podle mezinárodních úmluv, jichž je země smluvní stranou.

Jako součást dialogu o lidských právech předkládá Evropská unie opakovaně neustálé uplatňování zákonů o rouhání ze strany pákistánské vlády. Jsme si vědomi skutečnosti, že zákony o rouhání mohou být ve své stávající podobě zneužívány a často jsou používány proti náboženským menšinám. Víme také, že se jako nástroj řešení soukromých sporů nebo prostředek k osobnímu obohacení používají falešná obvinění.

Byli jsme povzbuzeni dřívějšími kroky pákistánské vlády, jimiž se pokoušela změnit spornější aspekty zákonů. V ideálním případě by zákony o rouhání byly samozřejmě zrušeny. Nešťastné je, že v případě vraždy pana Tasíra vraha podpořila široká veřejnost. Dělá nám starosti, že fatwas byl vynesen nejen proti panu Tasírovi, ale i proti jiným veřejným činitelům, kteří se vyslovili pro reformu zákonů o rouhání. Nemůžeme dopustit beztrestné podněcování nenávisti a násilí.

Pákistánská vláda zodpovídá za ochranu svých občanů a my počítáme s tím, že udělá vše, aby zajistila jejich bezpečnost. Existují obavy, že vražda pana Tasíra odráží nárůst extremismu a nesnášenlivosti v Pákistánu. Musíme se situaci postavit tváří v tvář a pečlivě si rozmyslet, jak máme reagovat, když víme, že vláda, a obecněji řečeno demokratické instituce států, nadále čelí skličujícím problémům. V tomto bodě budu velmi upřímný: neexistuje jiná možnost, než dále posilovat demokratické a pokrokové síly v pákistánské občanské společnosti.

Pákistánská ústava výslovně chrání práva menšin a vláda se v souladu s tím musí zabývat extremismem nejen v pohraničních oblastech, ale i na ulicích pákistánských měst. Ve své rozvojové spolupráci musíme klást nadále důraz na vzdělávání a musíme udělat víc na podporu tolerance ve vzdělávacím systému, a to zejména vůči menšinám. Všichni známe křehkou situaci osob náležejících v Pákistánu k menšinám. Netýká se to jen křesťanů, ale také hinduistů, šíitů, hnutí ahmadis a dalších. Evropská unie by se měla zastávat všech společně, nejen některé konkrétní skupiny nebo náboženství, neboť jinak by hrála do karet těm, kdo si přejí prohloubit dělicí čáru mezi křesťany a muslimy.

Nadále se budeme soustředit na potřebu plně chránit právo každého jednotlivce na náboženskou svobodu, a to v Pákistánu i kdekoli jinde.

  Předsedající. – Rozprava je skončena.

Hlasování se bude konat za několik okamžiků.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE), písemně. – Chtěl bych vyjádřit své hluboké rozhořčení nad vraždou guvernéra provincie Paňdžáb v Pákistánu Salmána Tasíra, k níž došlo 4. ledna 2011 proto, že vystupoval proti pákistánskému zákonu o rouhání. Vycházíme-li z hodnot naší západní společnosti, je vražda považována za nejhorší zločin. Proto je těžké pochopit, jak někdo může spáchat vraždu jako určitou formu odvetného opatření. Svoboda svědomí a náboženská svoboda jsou stejně důležité jako svoboda vyjadřování, což může vést ke konfliktům mezi těmito svobodami. Jakákoli vládní definice toho, co má být považováno za rouhání, je ovšem nepřijatelným omezováním svobody vyjadřování. V moderní společnosti by mělo být považováno za legitimní jakékoli stanovisko vyjádřené pokojnou formou. Má-li se navíc Pákistán stát tolerantní společností, je třeba takové barbarské činy motivované náboženským fundamentalismem odsoudit. Tento incident je jen další připomínkou toho, že na některých místech na světě svoboda vyjadřování neexistuje. Vzhledem k historii jeho země bylo od Salmána Tasíra odvážné vystupovat proti zákonu o rouhání a ve prospěch svobody vyjadřování. Je politováníhodné, že jej to nakonec stálo život.