Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2011/2616(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

B7-0172/2011

Rozpravy :

PV 09/03/2011 - 6
CRE 09/03/2011 - 6

Hlasování :

PV 10/03/2011 - 9.2
CRE 10/03/2011 - 9.2

Přijaté texty :


Rozpravy
Středa 9. března 2011 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

6. Země jižního sousedství, zejména Libye, včetně humanitárních aspektů (rozprava)
Videozáznamy vystoupení
PV
MPphoto
 

  Přeseda. – Dalším bodem programu je prohlášení místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o zemích jižního sousedství, zejména Libye, včetně humanitárních aspektů [2011/2616(RSP)].

– Vážená paní místopředsedkyně Komise/vysoká představitelko Unie, jsme přesvědčeni, že všechny aktivity Evropské unie jako celku budou velkou oporou pro jižní část našeho kontinentu a naše sousedy na opačném břehu Středozemního moře.

 
  
MPphoto
 

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, děkuji vám za příležitost diskutovat s tímto Parlamentem o situaci v našem jižním sousedství, a samozřejmě, jak uvedl pan předseda, se zvláštním důrazem na situaci v Libyi.

Dovolte, abych začala zřejmým konstatováním, že v celém regionu jižního sousedství dochází k prudkým změnám. Obyvatelé tohoto regionu projevují základní lidskou touhu: moci určovat své vlastní životy, ekonomicky i politicky. Důstojně a zodpovědně se domáhají politické účasti, požadují spravedlnost a pracovní příležitosti. Jsem přesvědčena, že na tyto výzvy musíme reagovat. Jsem přesvědčena, že se jedná o oprávněné požadavky a domnívám se, že je třeba jednat rychle.

Hlavním aspektem současného dění je, že požadavky vycházejí zevnitř. Při mých návštěvách v Tunisku a v Egyptě jsem mnohokrát slyšela: to je naše země, to je naše revoluce. Chceme věci dělat naším způsobem, ale chceme se angažovat společně s vámi a potřebujeme pomoc.

Jsem přesvědčena, že akce, které podnikáme, by se měly řídit těmito zásadami: tyto demokratické přechody musí patřit občanům, musí vyrůstat z domácích kořenů. To určí, co se stane dále. Ale my musíme být připraveni nabídnout pomoc, s kreativitou a odhodláním být připraveni poskytnout podporu v rozsahu, který odpovídá historickému charakteru změn, které sledujeme.

V nestabilní situaci, jako je tato, musí naše akce vycházet z našich základních hodnot a našich základních zájmů. Máme pádné důvody podpořit probíhající změny. Tunisané, Egypťané, Libyjci a další národy požadují respekt k těmto hodnotám, které jsou vlastně podstatou evropského ideálu. Vznik demokratických společností pomůže zajistit bezpečnost a přinese sdílenou prosperitu v našem sousedství, a proto jsme se v Komisi dohodli, že pro Evropskou radu, která se sejde v pátek, vypracujeme společný dokument zahrnující opatření, jež, jak doufáme, přispějí k větší finanční podpoře Evropské unie dostupné v rámci institucí, ale také díky mobilizaci Evropské investiční banky – a vzdávám hold Parlamentu, že tak rychle pochopil potřebu pomoci Investiční bance s jejím mandátem, aby mohla poskytnout tuto podporu lidem– a ta byla velmi úspěšná.

Potřebujeme vaši pomoc, aby se udělalo více pro Evropskou investiční banku a také pro Evropskou banku pro obnovu a rozvoj, které se mnou jednaly o možnosti změnit jejich mandát a poskytnout novou podporu pro toto sousedství – rychle dodávám, že nikoliv na úkor práce, kterou v současné době vykonávají, ale v rámci práce navíc. Víme, že u Evropské investiční banky můžeme mobilizovat další 1 miliardu EUR. Jen abyste si uvědomili výši této částky, současná aktivita Investiční banky v Egyptě činí 488 milionů EUR. Toto by jim dovolilo přinejmenším zdvojnásobit investice a umožnilo realizovat některý z velkých infrastrukturních projektů, které jsou jasně potřebné a požadované místními obyvateli.

Prostřednictvím dokumentu chceme také podpořit vzdělávání a výměnu studentů. Jedná se o mladou populaci. Mladá společnost je jedním ze společných faktorů v zemích jižních sousedů; jsou to mladí lidé, někteří velmi vzdělaní, někteří z nich čekají na další příležitosti ke vzdělání a odbornému výcviku – měli bychom reagovat také na ně, a budeme vyzývat členské státy, aby to vzaly v úvahu a stejně tak k tomu vyzývám parlament.

Zrod živé občanské společnosti: setkání s občanskou společností v Tunisku. Setkala jsem se s lidmi, kteří spolu nikdy nebyli ve stejné místnosti, protože to nebylo dovoleno. Jejich snaha a touha formovat se komplexněji jako nevládní organizace, jako organizace schopné řešit problémy jejich společnosti a vést své vlády k odpovědnosti, to je, jak velmi dobře víte, nesmírně důležitou součástí rozvoje této společnosti. Z těchto kořenů vyrůstá vláda přístupnější všem: občané cítí, že jsou zapojeni a mohou mluvit do řízení své společnosti.

Samozřejmě musím zmínit také zabezpečení potravin, obrovský a rostoucí problém v tomto regionu; další otevírání obchodu; schopnost získat větší přístup na trh a partnerství pro mobilitu – všechny tyto otázky jsou zahrnuty v souhrnném balíčku, který bude předložen Evropské radě. Znovu zdůrazňuji, jak jsem činila v minulosti, že toto chceme vnímat jako přístup založený na pobídkách, který umožní lidem rychle postupovat kupředu, ale také chceme mít rozličné přístupy. Všechny tyto země jsou odlišné a snaží se nám říci: „Nestrkejte nás prosím všechny do jednoho pytle. Jsme rozdílné země; chceme, aby se naše společnosti rozvíjely tak rozmanitě, jako se vyvíjely vaše společnosti. Ano, existují podobnosti, ale naše osobité odlišnosti jsou něčím, co chceme zajistit, abyste respektovali a při spolupráci s námi brali v úvahu.“ Chceme přijmout přístup, který říká, že dáme víc, když víc dostaneme; aby ti partneři, ty země, které chtějí zajít dál a postupovat rychleji, mohly počítat s větší podporou od Evropské unie.

V nadcházejících dnech a týdnech, jak to již děláme, budeme jednat s našimi mezinárodními partnery o tom, jak naši činnost koordinovat tak, aby se nepřekrývala a abychom byli schopni reagovat rychleji. 23. února jsem vedla jednání s vedoucími představiteli, s přestaviteli institucí, s představiteli Světové banky, Investiční banky, EBRD, IMF, ale také s vedoucími představiteli z Číny, Ruska, Austrálie, Koreji, z 27 členských států, ze Spojených států a z arabských zemí. Účelem těchto setkání nebylo rozhodnout, co uděláme pro tyto země, ale abychom byli připraveni pomoc nabídnout rychle.

Vážené poslankyně a poslanci vědí, že býváme kritizováni, že někdy pomalu reagujeme. Chci, abychom byli připraveni a v rozhovorech, které jsem vedla, zejména s Arabskou ligou a se zainteresovanými zeměmi, jsem se zaměřila na to, abych dala jasně najevo svůj záměr zajistit, abychom byli připraveni a schopni reagovat a aby tato reakce byla koordinovaná a účinná a využila to nejlepší, co máme k dispozici, nejen v Evropě, ale v celém světě.

Poté, co se zítra sejdou ministři zahraničí, se zúčastním zasedání NATO a v pátek se sejde Evropská rada. Potom se zúčastním neformálního setkání ministrů zahraničí přes víkend v Maďarsku, potom odletím do Káhiry na setkání s Amr Moussaou, Arabskou ligou – a všechny budu informovat o našich diskusích. Také se sejdu s novým egyptským ministrem zahraničí, se kterým jsem již hovořila. Ale vážení kolegové, vím, že chcete hovořit zejména o Libyi, tak když jste dostali základní informace o tom, co děláme, dovolte, abych přešla k otázkám, které nás všechny zajímají, k situaci v Libyi.

Vidím dvě bezprostřední priority: především řešení humanitární krize a pomoc při evakuaci, a zadruhé zajistit, že násilí ustane a ti, kdo ho páchají, budou hnáni k odpovědnosti.

V oblasti humanitární pomoci jsme postupovali rychle. Komise navýšila pomoc na 30 milionů EUR; moje kolegyně, komisařka Kristalina Georgijevová odjela minulý týden na tunisko-libyjskou hranici, aby se informovala o situaci a zajistila naši účinnou pomoc. Samozřejmě jsme také v kontaktu s OSN, abychom průběžně koordinovali naši činnost, a členské státy vyčlenily významné zdroje, aby se nám podařilo postavit se obrovské výzvě, kterou představuje nepřetržitý tok uprchlíků. A účastní se toho také FRONTEX.

Pokud jde o evakuaci občanů Evropské unie, Evropská služba pro vnější činnost pomohla zajistit rychlou výměnu informací a co nejefektivnější využití našich prostředků. 23. února jsem společně s předsednictvím aktivovala Mechanismus civilní ochrany EU, aby usnadnil evakuaci občanů Evropské unie. Jak vážení poslanci vědí, získat informace v reálném čase je obtížné, ale tyto informace potřebujeme, abychom se mohli správně rozhodovat, a tak na moji žádost v neděli a v pondělí odcestoval do Tripolisu Agostino Miozzo, ředitel EEAS pro koordinaci pomoci v krizových situacích, aby na místě posoudil situaci.

Setkal se s vedoucími činiteli a velvyslanci v situaci, kterou mi popsal jako klidnou, ale neobyčejně napjatou. Naši evropští velvyslanci uvítali možnost vše podrobně probrat a přímo přispět k naší práci svojí analýzou toho, co se na místě děje, což nám v kombinaci s kontakty, které všude navazujeme, pomáhá vytvořit si jasnější obraz situace.

Samozřejmě jsme zpočátku věnovali značné úsilí evakuaci evropských občanů a projevili solidaritu s Tuniskem, které nese hlavní nápor evakuace tak velkého počtu lidí, zejména Egypťanů, kteří se ocitli na tuniské hranici a potřebují se dostat do Egypta. Vážení poslanci vědí, že v Libyi je asi jeden milion Egypťanů a přibližně jeden a půl až dva miliony obyvatel z afrických zemí, které sousedí s Libyí, a z toho, co víme o situaci v Tripolisu, je na letišti asi dva až tři tisíce Afričanů, kteří čekají na možnost odletu.

Musíme být připraveni posílit naši pomoc obyvatelům Libye. Jak jsem uvedla, situace je velmi nestabilní a musíme ji velmi pečlivě sledovat. Proto jsem požádala své služby, aby na základě uvážlivého plánování posoudily možné zapojení společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); ta by měla podpořit probíhající evakuaci a humanitární akce. Jako vždy je třeba pečlivě analyzovat možnosti SBOP a budeme potřebovat správné odpovědi na otázky týkající se mandátu, zdrojů a cílů. Mohu vám sdělit, že tato práce v tomto týdnu pokračuje.

Rozhodující je efektivně zvládnout humanitární krizi. Ukončení násilí je základním předpokladem pro všechny následné kroky. Proto jsem velmi potěšena, že mezinárodní společenství jako celek, prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN, zaujalo jasné stanovisko: že násilí je nepřijatelné; musí být zastaveno a pachatelé by měli být hnáni k odpovědnosti.

Jsem ráda, že v New Yorku bylo docíleno shody o evropském požadavku podat oznámení žalobci Mezinárodnímu trestnímu soudu. Jednalo se o evropskou iniciativu a již byla zahájeno předběžné vyšetřování údajných válečných zločinů.

Podle očekávání velmi úzce spolupracujeme s našimi partnery: s OSN, s NATO, s USA, s Tureckem, s Arabskou ligou a s mnoha, mnoha dalšími zeměmi, se kterými jsme v každodenním kontaktu. Jednáme s nimi o všech otázkách týkajících se jižního sousedství, ale zejména chceme zajistit účinnou spolupráci na základě přístupu, který v našem jižním sousedství zaujímáme, a to, jak jsem říkala, zahrnuje všechny naše partnery. Máme, a toto stanovisko ode mne jistě očekáváte, naši vlastní odpovědnost.

Okamžitě jsme pozastavili jednání o rámcové dohodě EU-Libye a byla přerušena veškerá spolupráce technického charakteru.

(Potlesk)

Ještě před zasedáním Rady bezpečnosti OSN jsme zahájili přípravné práce na restriktivních opatřeních. Vedle sankcí OSN jsme 28. února přijali další restriktivní opatření: uvalili jsme embargo na zařízení, která by mohla být použita k vnitřním represím, přijali jsme autonomní označení v rámci cestovních omezení a zmrazení majetku. Nyní připravujeme další omezující opatření týkající se některých subjektů kontrolovaných Kaddáfím a jeho nejbližšími spojenci.

Vážené poslankyně a poslanci, setrváme v čele mezinárodního úsilí o obnovu míru a stability v Libyi. Až dosáhneme ukončení násilí, musíme usilovat o podporu vzniku nové Libye s demokraticky zvolenými vedoucími představiteli. Libye, která bude respektovat lidská práva. V souladu s tím, co jsem říkala hned na počátku, nebudeme diktovat výsledky, ale budeme podporovat pluralismus, zodpovědnost, prohlubování demokracie a sdílenou prosperitu.

Krize jsou svou podstatou určitou zkouškou našich politik, našich zdrojů a našich schopností reagovat v reálném čase a události v zemích v jižním sousedství představují pro Evropskou unii obrovskou výzvu. Jako místopředsedkyně Komise jsem přesvědčena, že to, jak budeme reagovat, bude formovat Komisi pro nadcházející roky.

Obracím se tedy na Evropský parlament a potřebuji vaši podporu, protože pouze naše společné úsilí pomůže stmelit Evropskou unii a potvrdit naši silnou pozici. Nemůžeme si dovolit malodušnost, na naší cestě si nemůžeme dovolit nepružnost. Můžeme a musíme reagovat strategickým a jednotným způsobem. Ale věřím, že když budeme takto postupovat, můžeme dosáhnout skutečné změny, podporovat obyvatele v regionu, kteří nás žádají o pomoc, ale musíme je podporovat tak, aby si sami utvářeli svoji vlastní budoucnost.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE.(ES) Pane předsedo, Evropská unie je rozpolcena dvěma frustracemi v libyjské krizi, je tu rozpor mezi tím, co je žádoucí – co nejrychlejší odchod zločinného, vraždícího režimu – a tím, co je dosažitelné.

Budeme-li upřímní, pane předsedo, musíme uznat, že Evropská unie, navzdory veškerému úsilí, nesplnila očekávání veřejnosti. To není kritika, baronko Ashtonová, ale spíše otázka kompetencí.

Jednali jsme pohotově a správně a v rámci našich kompetencí – Evropská unie plně podpořila rezoluci 1970 Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Aspirujeme na to být politickou unií a dosud jsme na mezinárodní scéně stále pouze jen začínajícím hráčem.

To je důvod, pane předsedo, proč zatímco vedeme tuto rozpravu, zatímco se dnes schází Rada pro lidská práva Organizace spojených národů, a zatímco se zítra sejde Rada ministrů obrany, Rada pro zahraniční věci a Evropská rada, v Libyi stále umírají lidé. S tímto na paměti musíme uvažovat o tom, co můžeme udělat.

Můžeme nečinně přihlížet, zatímco jsou masakrováni nevinní civilisté? Můžeme zůstat apatičtí vůči „somalizaci“ Libye, když Rada bezpečnosti Spojených národů spěje k dalšímu rozhodnutí o zpomaleném postupu?

Evropská unie musí vyslat zprávu, která bude důrazná a jasná a bude mít jednoduché poselství: „Kaddáfího režim musí ihned skončit.“ Toto poselství musí být doprovázeno řadou opatření, která budou krok za krokem stupňovat nátlak. Především, pane předsedo, je třeba bezletová zóna a přerušení komunikací pana Kaddáfího – a myslím, že bychom měli pogratulovat skupině Aliance liberálů a demokratů pro Evropu za to, že přivedla zástupce libyjské opozice do Evropského parlamentu – a samozřejmě mezinárodní koordinace, především s Africkou unií a také s Arabskou ligou.

To, pane předsedo, od nás očekává veřejnost a při plnění tohoto cíle budete mít plnou podporu naší politické skupiny, baronko Ashtonová.

 
  
MPphoto
 

  Martin Schulz, jménem skupiny S&D.(DE) Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych vám poděkovat, baronko Ashtonová, za vaše slova a brilantní a ucelený způsob, jakým jste vyložila vaše stanovisko, a také za vaši analýzu situace v zemích v jižním sousedství a v Libyi.

Čelíme obrovské výzvě. Jsme svědky skutečné historické změny politické rovnováhy ve světě, zejména v našem bezprostředním sousedství. Musíme se vypořádat s velmi rozdílným vývojem. Nemůžeme hovořit o jednotném procesu. Jednotným procesem je revoluce, ale ta je v každé zemi velmi specifická a odlišná. Je jiná v Maroku než v Tunisku, v Alžírsku než v Egyptě, a Libye je zvláštní případ, o kterém intenzivně debatujeme. Kaddáfí je zločinec. Je to vrah, který patří před mezinárodní trestní soud. Pravděpodobně se všichni shodneme, že tento muž tak či onak neunikne trestu. Pro libyjský lid by bylo nejlepší, kdyby mohl tento problém vyřešit sám a ve vlastním zájmu.

Čelíme vážné výzvě, která vyžaduje jasnou hlavu. Musíme dospět k rozhodnutí, včetně záležitostí, o kterých zde hovoříme. Na jedné straně nám naše emoce říkají, že je nutné tohoto zločince zastavit, že je třeba zastavit bratrovraždu v jeho vlastní zemi a že bychom neměli vylučovat žádná opatření nezbytná k dosažení tohoto cíle, včetně jakýchkoli vojenských opatření. To nám říká naše svědomí. Ovšem na druhé straně všichni víme, jak fungují mezinárodní politiky, a že chybné rozhodnutí v této oblasti může mít dalekosáhlé a dlouhodobé následky.

Je jistě snadné prohlásit, že rychle zakročíme, ale jen samotné zavedení bezletové zóny vyžaduje, abychom přijali rozhodnutí o nasazení vojenských letadel a zničili libyjské vzdušné síly na zemi. Toto jsou válečné kroky prováděné NATO, které by snad mohly vyřešit problém v Libyi, ale mohou přinést řadu problémů v širším regionu.

Proto naléhavě doporučuji, aby všechno, co děláme, bylo řešeno v rámci mezinárodního práva a výhradně na základě rezoluce Rady bezpečnosti Spojených národů a – to je hlavní společný jmenovatel – za účasti Arabské ligy a Africké unie. Je rozumné, že toto zahrnujeme do usnesení. Pokud chceme zakročit v Libyi, jedinou rozumnou možností je tak učinit na základě rezoluce Rady bezpečnosti a za účasti arabských států. Proto stojí za to zopakovat, že bychom neměli nic vylučovat, ale neměli bychom také zbrkle a banálními slovy uspokojovat krátkodobé pocity, které se instinktivně zdají správné, ale které – a chci to znovu opakovat – by mohly z dlouhodobého hlediska být nebezpečné. To by bylo riskantní.

V Evropské radě – a v tomto bodě se obracím na vás, pane Buzku, jelikož budete v nadcházejících dnech na zasedaní Evropské rady zastupovat Parlament, – byla vznesena otázka, zda potřebujeme pro celý region Marshallův plán. Moje odpověď by byla ano, skutečně potřebujeme určitý druh Marshallova plánu pro celý region. Nicméně bych rád všem připomenul, co Marshallův plán znamenal pro Evropu. Znamenalo to, že George Marshall navrhl Spojeným státům americkým, aby jedno procento celkového hospodářského produktu Spojených států bylo věnováno Evropě. Výsledky jsou dobře známy – dnes se to nazývá Evropská unie, a ta dosáhla úrovně prosperity a demokratického rozvoje a má „mírové dividendy“, jaké tento kontinent nikdy dříve nezažil.

Chtěl bych ovšem také poznamenat, že stejné vlády, které o tom diskutují, považují pouhé 1 % celkového hospodářského produktu za příliš vysokou částku pro Evropskou unii. Není možné vznášet tyto otřepané požadavky a potom nedělat nic! Pokud chceme do našeho jižního sousedství přinést stabilitu, budeme muset poskytnout dost finančních prostředků. Protože lidé v tomto regionu potřebují naději na život v míru, demokracii a prosperitě, jinými slovy, vyhlídku také získat to, co máme my. Toto musí být cílem veškerého úsilí, které budeme v nadcházejících dnech, týdnech a měsících vyvíjet, včetně úsilí zde, v Evropském parlamentu. Konec konců, všechna působivá slova a krásná usnesení, která společně přijmeme, nepřinesou obyvatelům našeho jižního sousedství vůbec nic – to, co potřebují, jsou hmatatelné skutky. Z tohoto důvodu musí být našim společným cílem vytvoření zóny volného obchodu zaměřené na ekonomickou paritu mezi severní Afrikou a Evropskou unií.

 
  
MPphoto
 

  Guy Verhofstadt, jménem skupiny ALDE. – Pane předsedo, domnívám se, že to, co nyní potřebujeme, paní Ashtonová, je velmi jasné sdělení a stanovisko od vás a od Evropské rady k Libyi. Podle mého názoru je nezbytné, aby toto sdělení obsahovalo tři věci. Lidé jsou stále zabíjeni, takže to, co říkáme, není neutrální: co říkáme, může pomoci na místě.

Zaprvé musíme uznat – nebo alespoň zahájit proces uznání – Národní prozatímní radu jako představitele libyjského lidu. Myslím, že ten, kdo hromadně zabíjí své vlastní občany, ztratil veškerou legitimitu. Musíme proto zahájit proces uznání, protože to může politicky pomoci opozici vyhrát tuto bitvu proti Kaddáfímu.

Druhou věcí, kterou musíme udělat – a druhým sdělením, které musíte vydat – je, že musíme zintenzivnit všechny druhy pomoci. Opozice potřebuje léky, potraviny, telefonní linky, což jsou všechno věci, které můžeme poskytnout.

Zatřetí, musíme co nejrychleji paralyzovat vražednou sílu Kaddáfího. V libyjské společnosti existuje jasná shoda: nemělo by dojít k žádné přímé vojenské intervenci v Libyi. Je to libyjská revoluce, a musí libyjskou revolucí zůstat. To, co potřebují, je bezletová zóna. Evropská unie – Rada a vy – musí co nejdříve požádat OSN, aby přijala rezoluci o vytvoření bezletové zóny a zastavila bombardování měst, která jsou v rukou opozice.

Toto jsou tři jasná sdělení, která potřebujeme, a potřebujeme je nyní. Nepotřebujeme je za týden nebo za dva týdny; potřebujeme je dnes, zítra a určitě v pátek, kdy Evropská rada vydá své první politické prohlášení o této otázce. Toto jsou tři klíčové prvky, které jsou nezbytné dnes.

jménem skupiny ALDE. (FR) Pane předsedo, rád bych využil tohoto projevu k poněkud širší poznámce, protože to, co se děje, má samozřejmě historický význam, a považuji to za nezbytné.

Jsem pevně přesvědčen, že to, co se v současné době odehrává v Libyi, Tunisku a v Egyptě, představuje nebývalou příležitost vytvořit podmínky pro mírové řešení konfliktu, který již desetiletí trvá mezi Izraelem a Palestinou.

Vyzývám Izrael, aby dnes našel odvahu a podnikl politické kroky k rychlému zahájení mírového procesu s Palestinou. Příležitost ukázat, že demokratický proces probíhající v tomto regionu je darem historie, který může zbavit region a svět konfliktu, který způsobil tolik bolesti, tolik sporů a tak mnoho tragedií, musí být uchopen oběma rukama. Toto poselství je dnes třeba vyslat do tohoto regionu.

 
  
MPphoto
 

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE.(FR) Pane předsedo, baronko Ashtonová, před chvíli jste říkala, baronko Ashtonová, že musíme respektovat lid a jeho touhu po svobodě.

Buďme upřímní. Po léta jsme to nedělali. Byli jsme partnery diktatur – my, Evropská unie a všechny členské státy. Tak jste nyní přerušili jednání s plukovníkem Kaddáfím? Gratuluji! Myslíte to vážně? Skutečně si myslíte, že jste mohli pokračovat? Tato Evropská unie, tyto členské státy a pan Berlusconi po léta vyjednávali například o vracení uprchlíků do Libye. To se nikdo nezajímal, jak bude plukovník Kaddáfí s těmito uprchlíky zacházet?

(Potlesk)

Přece jen bychom měli být v této věci trochu sebekritičtí.

Dnes povstal národ. Má své představitele. Když povstali občané Polska, nikdo se neptal, zda byla Solidarita demokraticky zvolena; Solidarita byla hned uznána, dostalo se jí pomoci. Vyzývám vás, abyste uznali tuto prozatímní vládu, protože je jedinou silou, která může přinést demokracii. Ano, potřebujeme si zachovat chladnou hlavu, pane Schulzi, ale také si musíme vybrat, na které straně stojíme.

Jsou zapotřebí dvě věci.

Zaprvé, plukovník Kaddáfí nesmí zvítězit, protože pokud zvítězí, zničí to jakékoli naděje na demokracii v mnoha oblastech a bude to vítězství pro diktátory! Proto se naše politika musí řídit následujícími slovy: plukovník Kaddáfí musí prohrát, a Libyjci musí vyjít z boje s plukovníkem Kaddáfím jako vítězové.

Zadruhé, Libyjci nechtějí žádnou zahraniční vojenskou intervenci, to je pravda. Pořád říkají: „Chceme bezletovou zónu.“ Africká unie mluví o bezletové zóně. Tedy není to NATO.

Cílem dohody o zavedení bezletové zóny je v první řadě nastolit novou rovnováhu sil v politickém smyslu, izolovat plukovníka Kaddáfího od OSN a ukázat, že budeme postupovat v rámci Rady bezpečnosti nebo Valného shromáždění, které 100% hlasovalo pro vyloučení Libye z Rady pro lidská práva. To znamená, že plukovník Kaddáfí je úplně izolován. To mu ukazuje: „Nemáš žádnou budoucnost, nemáš žádnou šanci!“

Zóna vojenského vyloučení je především politickým krokem. Jak je toho možné dosáhnout? K dispozici máme řadu prostředků. Je zřejmé, že nikdo nehodlá bombardovat Libyi, ale například je možné sestřelit letadlo, které vzlétne. Plukovníkovi Kaddáfímu je třeba ukázat, že nemůže bombardovat libyjská města. Existují různé možnosti. Toto je politický krok, který musíme realizovat.

(Potlesk)

Skutečně jsem přesvědčen, že když chytíme příležitost za pačesy a uznáme tuto prozatímní vládu, dostaneme Evropskou unii, Organizaci spojených národů a Arabskou ligu do pohybu. Urychleme izolaci plukovníka Kaddáfího a potom věřím, že vláda tohoto diktátora v Libyi bude sečtena.

Nyní je tu také otázka humanitární pomoci. Jsou potřeba lékaři a je třeba přepravovat raněné z Libye. Některé přístavy jsou otevřené a veškerá humanitární pomoc by měla přicházet přes východ Libye. Konečně je potřebná také potravinová pomoc a vojenská pomoc. Stojíme před volbou: pokud má plukovník Kaddáfí prohrát, druzí musí vyhrát.

Postarejme se o to, aby se neopakovala situace z Bosny, kde embargo bylo uvaleno na bosenskou i srbskou stranu. Všichni souhlasili. Ne, stojí tu jedna strana proti druhé straně. Chceme vojenské embargo, embargo proti plukovníkovi Kaddáfímu. Chceme dát lidu Libye příležitost, aby se sám osvobodil zbraněmi, protože taková je situace – to je to, co plukovník Kaddáfí chtěl.

Rád bych na závěr zmínil otázku uprchlíků a humanitární pomoci. Využijme všechny nástroje, které máme k dispozici, a postarejme se o jejich uznání Radou pro lidská práva Organizace spojených národů. Tisíce uprchlíků uznaných Radou pro lidská práva je v táborech. Měli bychom je nechat přijet do Evropy! Pokud to uděláme, učiníme velmi významné humanitární a politické gesto a budeme jednat takovým způsobem, aby Evropa byla konečně uznávána, aby byly uznávány evropské hodnoty, protože podnikneme kroky, které potvrdí tyto hodnoty a zajistí svobodu v Libyi, Tunisku a Egyptu.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 

  Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedo, toto je výjimečná rozprava. Souhlasím téměř se vším, co Daniel Cohn-Bendit dnes řekl, což mne trochu znepokojuje. Jak jsem vždy říkal, Kaddáfí zůstává Fidelem Castrem Afriky, ačkoliv ani Castro by se neuchýlil k tak brutálnímu násilí proti civilním odpůrcům, jaké jsme v poslední době viděli od Kaddáfího režimu a jeho psychopatických synů.

V lednu jsem upozorňoval na skutečnost, že Kaddáfí býval velikým sponzorem terorismu. Nyní je ovšem obviněn z teroru proti svému vlastnímu lidu. Kaddáfí utratil spoustu peněz a strávil mnoho času ucházením se o přízeň Západu, když se nás pokoušel přesvědčit, že se změnil. To se samozřejmě nestalo. S obrovskými příjmy z ropy, které měl k dispozici, byl schopen štědře rozdávat peníze za oplátku za politickou přízeň v celé Evropě a Africe, i v mé vlastní zemi, ve Spojeném království, zejména za předchozí vlády.

Nyní je naší hlavní prioritou pomoci ukončit nesmyslné násilí v Libyi. Byl jsem mezi prvními v této sněmovně, kdo vyzýval k vytvoření bezletové zóny. Děkuji Francii a Spojenému království za to, že energicky v celé zemi prosazovali, aby Kaddáfí zastavil bombardování vlastních obyvatel a nábor žoldáků, hlavně z Alžírska a subsaharské Afriky. Domnívám se, že Rada bezpečnosti – zejména když je v sázce ruské a čínské veto – nemusí nutně schválit bezletovou zónu.

Nyní bychom měli vážně uvažovat o uznání Přechodné národní rady v Bengází jako legitimní libyjské vlády, aby mohla pozvat vojenskou pomoc, aniž by potřebovala oporu v rezoluci OSN. To by zabránilo dalším masakrům civilistů a poskytlo reálnou šanci pro-demokratickým rebelům.

Většina občanů EU v Libyi byla naštěstí bezpečně evakuována– a bylo to provedeno účinně –, ale bylo mi jasné, že většina členských států EU měla zájem jen o pomoc svým vlastním státním příslušníkům. Zdá se, že ustanovení Maastrichtské smlouvy, která umožňují občanům EU, ať se nacházejí kdekoli, požádat v případě naléhavé potřeby o konzulární ochranu od kteréhokoli členského státu, byla během evakuace zcela pozapomenuta.

 
  
MPphoto
 

  Miguel Portas, jménem skupiny GUE/NGL.(PT) Pane předsedo, nemůžeme porozumět povstání v Libyi, aniž bychom porozuměli revolucím v Tunisku a Egyptě. Právě proto, že toto povstání v Libyi je součástí historického, revolučního a lidového procesu, který přinese demokracii jižnímu Středomoří a celému arabskému světu, má postoj Evropy a změny jejího postoje týkající se způsobu, jakým jedná v Libyi, prvořadý význam.

Dny Kaddáfího režimu jsou sečteny, protože se jedná o diktaturu, a lidé se ho přestali bát. Tento režim nemůže přežít, když jeho sousedé jsou na cestě přechodu k demokracii, a také protože je izolovaný v rámci mezinárodního společenství.

Když ovšem zvažujeme tuto změnu evropského postoje, je třeba něco říci o minulosti, protože Evropská unie byla jedním z pilířů podpory starého režimu. Usnesení se o tom nezmiňuje, ale zbraně, které se používají k represím libyjských obyvatel, jsou převážně evropské zbraně a bomby.

Proto se chci vyjádřit zcela jasně. Levice je pro zmrazení aktiv, pro embargo na zbraně, pro udržení vztahu s povstalci a pro všechna opatření humanitární pomoci, ale chtěl bych také ujasnit, že jsme proti jakékoli formě vojenské intervence, včetně opatření, která by mohla vést k takovému zakročení: proti bezletové zóně.

Toto zde bylo řečeno velmi jasně. Máme zkušenosti: víme, jak vojenské intervence začínaly, a víme, že když byly jednou spuštěny, nikdy se nezastavily.

 
  
MPphoto
 

  Bastiaan Belder, jménem skupiny EFD.(NL) Pane předsedo, před očima Evropy se na naší jižní hranici odehrává skutečné libyjské drama, jelikož Kaddáfího režim teroru nedrží pouze své území, podniká silné útoky proti odpadlickým oblastem země. Vraždění je také na denním pořádku v hlavním městě a bezpočet libyjských občanů mizí beze stopy. Toto je tragická situace, která podtrhuje názor jednoho zkušeného cestovatele do Libye, že jediným efektivním prostředkem je pravděpodobně ozbrojená intervence.

Pane předsedo, dokážu ovšem pochopit zdráhání Západu použít tyto nejkrajnější prostředky. Podstatně méně porozumění mám ovšem pro zpoždění a otálení při vytvoření bezletové zóny nad Libyí. Nečinnost v tomto ohledu má přece vysokou cenu, a to nesmírné utrpení libyjských obyvatel. Evropská unie může a musí pomoci položit základy pro Libyi po svržení Kaddáfího a pro lepší vyhlídky do budoucnosti tohoto kmenového státu. Především je třeba zničit Kaddáfího vzdušné síly a „bratra vůdce“, jak se sám rád nazývá, paralyzovat.

 
  
MPphoto
 

  Bruno Gollnisch (NI).(FR) Pane předsedo, dámy a pánové, domnívám se, že mírnost a bezmocnost, kterou jsme velmi dlouho demonstrovali, by nyní neměla uvolnit cestu touze po chaotickém zásahu, jehož škodlivé následky by byly okamžitě zřejmé.

Pro tentokrát mohu říci, obecně řečeno, že jsem souhlasil s umírněným projevem pana Schulze. Jsem skutečně přesvědčen, že četné dobré záměry této sněmovny, touha po humanitární intervenci a zasahování do dalších záležitostí, mají skutečně škodlivé následky. Chcete, aby diktátoři opustili své země, a máte pravdu. Pokud ovšem skutečně chcete, aby odešli, musíte jim nechat únikovou cestu. Nemůžete začít tím, že jim odepřete vízum, aby nemohli opustit vlastní zemi, ani jim nemůžete slibovat život strávený ve vězení, jako jedinou vyhlídku do budoucnosti. Pokud a když to uděláte – a to je fakt, pane Cohn-Bendite –, nedáte jim jinou možnost, než bojovat do poslední kapky krve prolité jejich vlastní lidem. To je fakt! Tradiční mezinárodní právo proto mělo značnou výhodu oproti všemu, co dnes slyšíme, a je skutečně škoda, že je přehlíženo, že je především přehlíženo těmi, kteří ještě nedávno zahrnovali tyto diktátory chválou. Nebyl jsem to jen já, kdo pozval pana Ben Aliho do této sněmovny a kdo uctivě naslouchal jeho projevu. Byli jste to vy všichni, dámy a pánové, a slyšeli jsme jen velmi málo protestů!

 
  
MPphoto
 

  Ioannis Kasoulides (PPE). – Pane předsedo, na počátku mělo povstání v Libyi stejnou motivaci a typické znaky jako události v Tunisku a Egyptě. Kaddáfího režim zahájil nebývalou smrtonosnou represi s použitím vzdušných sil, bojových vrtulníků a brutálních žoldáků střílejících a zabíjejících neozbrojené civilisty. Masakr vyvolal přeběhnutí v armádě, ve vládě a v diplomatické službě. Lidé v Bengází a jinde vzali zbraně od armádních zběhů a povstání je nyní ozbrojeným konfliktem, nerovným z hlediska síly.

Kaddáfí, páchající zločiny proti lidskosti, proti vlastnímu lidu, ztratil jakoukoli oprávněnost k vládě. Prodlužovaný konflikt vyvolává obrovskou humanitární katastrofu uvnitř a podél libyjských hranic. Vyvolává riziko migračního proudu směřujícího do EU, zejména do jižních členských států. Zvyšuje také světovou cenu ropy na úrovně, které jsou nebezpečné pro světovou ekonomiku.

Je proto zcela nezbytné, aby konflikt okamžitě skončil, ale Kaddáfí nesmí zvítězit. Naléhavě je třeba zavést bezletovou zónu a měli bychom použít všechny možné prostředky, abychom pomohli prodemokratickým Libyjcům porazit síly, které pomocí korupce, zastrašování a manipulace s kmeny ještě podporují Kaddáfího.

Dokážeme si představit, co se stane, pokud Kaddáfí uspěje. Budeme svědky situace, která bude horší než ve Rwandě, k potupě veškeré humanity. Nyní je třeba rozhodné akce.

 
  
MPphoto
 

  Ana Gomes (S&D). – Pane předsedo, Evropský parlament podporuje Organizaci spojených národů v jejím jednomyslném poselství libyjskému diktátorovi: odstupte, zastavte krveprolití, čelte spravedlnosti.

EU musí tváří v tvář Kaddáfího odvetě vůči vlastnímu lidu projevit odpovědnost a chránit obyvatele, musí pomoci vynutit bezletovou zónu, jak s tím počítá Arabská liga OIC a Africká unie, a všemi dostupnými prostředky prosadit další opatření, o kterých rozhodne Rada bezpečnosti, včetně prostřednictvím aktiv SBOP – dávejte prosím pozor, paní Ashtonová –, především vynutit zbrojní embargo.

EU musí dělat více pro to, aby pomohla všem, kteří se snaží opustit zemi nebo uvízli v Libyi. Musí na místě podporovat UNHCR a humanitární organizace a pomáhat přesídlit uprchlíky, kteří nemohou být vráceni do vlasti, jako jsou Somálci, Eritrejci a Etiopané. Akční plán sdílení zátěže pro přesídlení uprchlíků, společný azylový systém, dočasná ochranná opatření – to všechno by měla Evropská unie urgentně schválit v souladu s doložkou solidarity a zásadou zákazu vyhoštění a navracení, a jako součást promyšlené a dlouhodobé strategie, která se má vypořádat s dopadem politického přechodu na severu Afriky a která bude řešit základní příčiny migrace.

EU musí revidovat středněnodobou strategii rozvojové spolupráce, musí upřednostnit podporu budování kapacit a institucí, podporovat právní řád, lidská práva, včetně práv žen, a připravit skutečné volby. EU musí okamžitě navázat vztahy se vznikající politickými silami v Libyi, zejména s Prozatímní přechodnou radou, podporovat demokratický přechod a zajistit, že demokracie přinese svobodu, rozvoj a důstojnost – hodnoty, o které, jak se ukazuje, libyjský lid usiluje.

 
  
MPphoto
 

  Alexander Graf Lambsdorff (ALDE).(DE) Pane předsedo, tato debata, zde v Evropském parlamentu zdůrazňuje jednu věc, a sice, že pokud jde o tento konflikt, nejsme neutrální. Jsme na straně demokratické revoluce. Kaddáfí musí odejít a Evropa musí při dosažení tohoto cíle hrát aktivní roli.

Na mezinárodní úrovni existuje sdílení pracovní zátěže. Diskutujeme o bezletové zóně, o něčem, pro co je potřebná podpora Bezpečnostní rady OSN, jak to správně určil pan Schulz. Co budeme dělat, pokud Moskva a Peking nedají svůj souhlas? Dobrá, potom bychom museli zacelit tuto mezeru v mezinárodním právu. Museli bychom přesto převzít odpovědnost za ochranu neozbrojeného obyvatelstva, s pomocí Arabské ligy a Africké unie, ale také s pomocí aktivní role na straně Evropské unie. Vojenské provedení by potom bylo odpovědností NATO a jejích partnerů, ale politicky a ekonomicky by Evropská unie v takovém scénáři dále hrála klíčovou roli, ještě dlouho poté, co by skončila hlavní role NATO a Organizace spojených národů.

Jednu věc bych chtěl říci zcela jasně, a to, že jsem byl velmi potěšen, pane Schulzi, když jsem od vás slyšel, že potřebujeme zónu volného obchodu. Protože pokud nepustíme výrobky těchto lidí do EU, budou dále přeplouvat Středozemní moře v malých člunech a zaplaví ostrov Lampedusa. To si určitě nepřejeme. Vytvořme proto zónu volného obchodu, pusťme výrobky do EU, aby lidé v Libyi měli také hospodářskou budoucnost ve svých demokratizovaných zemích.

 
  
MPphoto
 

  Mirosław Piotrowski (ECR).(PL) Pane předsedo, vývoj v Libyi je poslední v sérii událostí v severní Africe a na Středním východě. Podle Lisabonské smlouvy může Evropská unii využít Evropskou službu pro vnější činnost, ale tato služba byla až dosud ve svém přístupu k událostem v tomto regionu liknavá. Nejméně dvakrát jsem vyzýval, aby do této oblasti byla vyslána mise. Musíme uvítat, že v případě Libye byla taková mise vyslána. Jejím cílem je vyhodnotit humanitární úsilí, ale jsou potřebné také konkrétní politické kroky. Podle údajů OSN v Libyi již zemřelo 1 000 lidí a podle organizací pro lidská práva může tento počet ve skutečnosti být až 6 000. Nepokoje v regionu se promítají do růstu cen ropy na světových trzích, což je velmi očividné každému, kdo žije v Evropské unii. Je v našem zájmu, aby Evropská unie na nejbližším setkání na nejvyšší úrovni zaujala jednoznačnou pozici a přijala kroky, které budou harmonizovány s úsilím diplomacie Spojených států. Děkuji vám mnohokrát.

 
  
MPphoto
 

  Gerard Batten (EFD). – Pane předsedo, vážné události v severní Africe mohou mít hluboké následky pro dobrou nebo špatnou budoucí prosperitu a mír západní civilizace, ale sledujeme výsledky procesu, který začal před 40 lety. Západ držely v hrsti státy produkující ropu a my jsme převáděli miliardy a miliardy dolarů, abychom korumpovali despotické režimy. Bez ropy by plukovník Kaddáfí býval jen trapným lokálním diktátorem.

Musíme doufat, že země, jako je Libye, vytvoří demokratické a liberální režimy – je to v jejich a v našem vlastním zájmu –, ale nemůžeme na to spoléhat. Západní země musí soustředit finanční prostředky a vědecký výzkum na nalezení alternativy k ropě. Pokud se z této krize můžeme poučit alespoň v jedné věci, pak je to především to, že západní civilizace nesmí být závislé na ostatních, pokud jde o životně důležité zdroje energie.

 
  
  

PŘEDSEDAJÍCÍ: GIANNI PITTELLA
místopředseda

 
  
MPphoto
 

  Elmar Brok (PPE). (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, dámy a pánové, chtěl bych srdečně poděkovat paní vysoké představitelce Unie za zprávu, kterou nám podala, a za její úsilí v posledních týdnech, které by mohlo Evropu posunout o krok kupředu, pokud vytrváme v přístupu k této otázce s nezbytnou odvahou a podnikneme potřebné kroky.

Události v severní Africe se přes některé rozdíly dají do značné míry srovnat s událostmi v roce 1989. Lidé volají po svobodě a lepších životních podmínkách. Vedle humanitární pomoci, kterou musíme nyní poskytnout, musíme obyvatelům severní Afriky nabídnout naši pomoc, pokud ji chtějí, v rozvoji demokracie. Demokracie ovšem přežije, pouze pokud těmto lidem současně pomůžeme dosáhnout lepších životních podmínek. V této souvislosti jsme slyšeli o Marshallově plánu a o zóně volného obchodu – to všechno je nezbytné, protože v nesmírně dramatickém a historickém okamžiku by vytvoření demokracie, svobody a lepších životních podmínek v těchto zemích mohlo mít pro nás pozitivní důsledky. Proto nesmíme tuto záležitost brát jako běžnou agendu, ale musíme jednat rychle.

Abychom zabránili tomu, že si vrah Kaddáfí znovu zajistí moc, je třeba lidem dodat odvahu a ukázat jim, že jsme na jejich straně. Z tohoto důvodu je důležité, aby byly navázány vztahy s Prozatímní radou. Musíme fungovat jako kontaktní osoby, aby tak bylo jasné, že podnikneme další nezbytné kroky. Musíme pomoci dosažení úplné izolace Kaddáfího, aby byl oddělen od svých vlastních lidi, a aby tak nebyla možná žádná budoucnost s Kaddáfím, aby se ho občané zbavili. Zároveň musíme také Kaddáfímu zabránit v bombardování vlastního obyvatelstva. To znamená, že bezletová zóna – nebo cokoli jiného – je nezbytná za účelem poskytnutí ochrany a podpory, aby ti, kdo bojují za svoji svobodu, nebyli demoralizováni. Kromě toho, jelikož to můžeme dělat společně s Arabskou ligou, v rámci uznání charty Organizace spojených národů, nebylo by potřeba rezoluce OSN, kdyby se zapojilo Rusko. Musíme tedy pomáhat lidem v této oblasti, aby mohli bojovat za svobodu a aby z konfliktu s tímto vrahem nevznikla vleklá občanská válka.

(Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu)

 
  
MPphoto
 

  Miguel Portas (GUE/NGL).(PT) Pane předsedající, chci si jen ověřit, zda jsem slyšel pana Broka správně: říkal jste, že vojenské řešení nebo rozhodnutí vojenského charakteru, podle vašeho mínění, nevyžaduje rozhodnutí Organizace spojených národů? Pokud jste to tak skutečně řekl, musím říci, že s vámi rozhodně nesouhlasím.

 
  
MPphoto
 

  Elmar Brok (PPE).(DE) Pane předsedající, konkrétně jsem řekl, že by se to muselo uskutečnit ve spolupráci s Arabskou ligou a arabskými zeměmi.

Zadruhé, je žádoucí, aby legitimita byla získána prostřednictvím Organizace spojených národů. Kdyby to ovšem vetoval jeden ze stálých členů Rady bezpečnosti, existuje dost příkladů, jak může být vhodně použita charta Organizace spojených národů. Nemůžeme připustit, aby nám jeden ze stálých členů znemožnil, abychom bránili Kaddáfímu ve vraždění vlastních obyvatel.

 
  
MPphoto
 

  Adrian Severin (S&D). – Pane předsedající, nedávné události historického významu v našem jižním sousedství vyžadují přehodnocení našich politik v této oblasti, ale musíme začít tím, že si z toho vezmeme ponaučení.

Zaprvé si musíme vzít ponaučení, že spoléhat se na autoritativní vůdce nebo vnucovat náš model života není správné. Musíme tyto lidi nechat, aby si budovali svoji demokracii podle vlastních podmínek.

Zadruhé, musíme pochopit, že národnostní fragmentace naší politiky rozvojové pomoci, která někdy umožňuje podporu národních geopolitických programů, nás a země v této oblasti zbavuje přínosů bezpečnosti získané rozvojem.

Zatřetí, náš nedostatek vize a politické vůle při řešení problémů regionální bezpečnosti, zejména otázka Izraele a Palestiny, nás zavádí do ještě horších krizí.

V případě Libye, vedle dalších zemí, musíme mít na paměti, že ne všichni, kdo bojují proti diktátorovi, jsou demokraté a změna sama o sobě ne vždy vede k lepšímu.

Můžeme tudíž mluvit o dialogu, angažovanosti, humanitární pomoci, ale uznání by mohlo být předčasné a uchýlení se k vojenským prostředkům by v každém případě mělo být vyloučeno, nebo by mělo být podmíněno schválením Organizací spojených národů a spoluprací s Arabskou ligou. Jinak bychom mohli být vtaženi do riskantní operace, s jejímiž důsledky může být obtížné se vyrovnat.

 
  
MPphoto
 

  Marielle De Sarnez (ALDE).(FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, tentokrát musí Evropa být jednotná. A Evropská rada musí v pátek jednoznačně a bezvýhradně uznat legitimitu Národní rady, jejíž požadavky jsou jednoduché. Především je tu humanitární nouze. V Libyi probíhá občanská válka. Musíme zvýšit naše úsilí a poslat desetinásobek potravin, léků a lékařů a musíme nabídnout naši pomoc tisícům uprchlíků, kteří proudí do Tuniska a Egypta. Evropa se ovšem nemůže spokojit jen s humanitární reakcí. Evropská rada musí přijmout svoji odpovědnost a v rámci rozhodnutí přijatého v OSN, za účasti Arabské ligy a Africké unie, prosadit projekt zavedení bezletové zóny, aby zbránila vzdušným silám plukovníka Kaddáfího v masakrování jeho lidu.

Na závěr bych chtěla říci něco vedoucím představitelům, kteří projevují nejrůznější obavy: uprchlíci prchající z Libye chtějí pouze jednu věc a tou je návrat do vlasti. A pokud se jedná o ty, kdo dnes riskují své životy pro svobodu a demokracii, ti chtějí žít a pracovat ve svobodné zemi, na kterou mohou být hrdi, takže až přijde čas obnovy, Evropa bude muset s odhodláním a odvahou usilovat o její hospodářský rozvoj.

 
  
MPphoto
 

  Derk Jan Eppink (ECR). – Pane předsedající, všichni se shodneme na tom, že pan Kaddáfí je vrah, a já souhlasím s panem Schulzem. Jen se divím, proč se ho naši vedoucí představitelé EU v minulých letech snažili okouzlit.

Zde mám fotografii pana Van Rompuye, nedávno se dostal do úřadu, a již ve špatné společnosti; a zde máme pana Verhofstadta, který přijímá diktátora s vojenskými poctami, které jistě má v oblibě. Zde, pane Cohn-Bendite, máme pana Berlusconiho. Víme, že pan Berlusconi má rád líbání, ale líbá se s úplně špatnou osobou. Také, paní Ashtonová, zde mám Tonyho Blaira, vašeho bývalého šéfa, jak líbá diktátora.

Můj názor je takový: souhlasím, že se musíte setkávat s lidmi horšími než vy, ale nemusíte je líbat. Nemusíte je objímat. Nemusíte se je snažit okouzlit.

Krmili jste netvora, proti kterému nyní lidé bojují, a proto jsou zabíjeni. Takže všem lídrům EU, kteří líbali a objímali Kaddáfího: hanba vám!

 
  
MPphoto
 

  Mario Mauro (PPE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, byl to správný muž na správném místě. Pan Cohn-Bendit řekl: pan Kaddáfí je zločinec a uzavíral dohody s panem Berlusconim.

Já říkám, že pan Kaddáfí je zločinec, uzavíral dohody s Evropskou komisí v čele s panem Prodim, s italskou vládou pana D’Alema, s labouristickou vládou pana Blaira a kromě toho se stovkou dalších vlád. Pan Kaddáfí je zločinec, který po více než 20 let vedl stát, který dosud má strategický a rozhodující význam pro polovinu světa. Musíme být rozumní a přiznat to, protože jak jinak se budeme podílet na Marshallově plánu, který zmiňoval pan Schultz?

Marshallův plán skutečně existoval, Američané nám dali peníze, ale když to dělali, požadovali, aby evropské vlády vyhnaly komunisty z politiky; diktovali nám podmínky. Jaké jsou podmínky, které máme v úmyslu diktovat zemím na jižním pobřeží Středozemního moře, aby se zavázali k novodobému Marshallovu plánu? Máme v úmyslu nahradit diktátory posledních let jinými diktátory, aby prosazovali naše vlastní zájmy, nebo je cílem našeho Marshallova plánu pěstovat silné, zdravé instituce, které odrážejí ducha, který je v občanské společnosti živý a zdravý a který, jak vidíme v posledních dnech, se probudil v těchto zemích?

Toto je skutečně otázka, kterou se musíme zabývat, a musíme předložit návrhy Radě, včetně bezletové zóny a ochrany libyjského pobřeží, která je úkolem evropských lodí v zálivu Sidra, nikoli amerických lodí. Toto musí být v současnosti vhodná reakce Evropy.

 
  
MPphoto
 

  Juan Fernando López Aguilar (S&D).(ES) Pane předsedající, baronko Ashtonová, domnívám se, že tato rozprava jasně ukazuje, že celý Evropský parlament si uvědomuje, že transformační krize v severní Africe již není jen zkouškou evropské zahraniční politiky, ale nyní je zkouškou její samotné životaschopnosti. Z tohoto důvodu je pro Evropskou unii zcela zásadní, aby byla schopna oslovit mezinárodní společenství jednoduchým a zřetelným poselstvím.

Chtěl bych využít svoji jednu minutu a přidat svůj hlas k těm, kdo zdůrazňují význam humanitárního rozměru této krize. Tento důraz umožní Evropě zmírnit následky na humanitární frontě, zejména co se týče vyhnaných obyvatel, potenciálních uchazečů o azyl a utečenců prchajících z oblasti konfliktu k nejbližší hranici, kterou je hranice s Evropskou unií.

Z tohoto důvodu chci zdůraznit naléhavou potřebu dokončit dosud nedořešený azylový balíček Evropské unie; přezkoumat směrnici 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a vyrovnat se s nepředvídaným masovým přívalem přistěhovalců; určit prioritu Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, což jsou nástroje, které má EU k dispozici; a především naplnit doložku o její zahraniční politice skutečným významem, aby nebyla jen upovídanou klauzulí, ale východiskem pro skutečnou existenci zahraniční politiky Evropské unie.

 
  
MPphoto
 

  Kristiina Ojuland (ALDE). – Pane předsedající, včera se mnozí poslanci naší sněmovny setkali se zástupci Prozatímní rady Libye, jejichž poselství bylo naprosto jasné: potřebují mezinárodní podporu a pomoc a potřebují ji rychle.

Proto první věcí, kterou musíme udělat, jak mnozí kolegové již uvedli, je začít budovat vztahy s Prozatímní radou, abychom legitimizovaly její aktivity. Musíme ji uznat.

Zadruhé, všichni víme, a mnozí kolegové to zmiňovali, že Kaddáfího vzdušné síly v Libyi každou minutu zabíjejí lidi, a proto musíme, jako Evropská unie, být připraveni a jednat rychle, společně s Organizací spojených národů a Arabskou ligou, a vytvořit bezletovou zónu.

Moje poslední poznámka se týká humanitárních otázek. Tito lidé potřebují jednoduché základní věci, jako jsou dodávky potravin, vody a léků, a potřebují také technickou pomoc. I vojenské síly na straně opozice potřebují technickou pomoc, protože se nemohou spojit on-line.

 
  
MPphoto
 

  Paweł Robert Kowal (ECR).(PL) Pane předsedající, naštěstí není pravda, že v posledních letech celá Evropa a všichni světoví politici líbali Kaddáfího, jak říkal pan Eppink. Již před 25 lety neměl Ronald Reagan o Kaddáfím žádné pochybnosti. My jsme potřebovali 25 let, abychom dnes dospěli ke stejnému závěru. Tyto polibky nebyly samozřejmě úplně neopodstatněné. Byly odůvodněny slovem „stabilita“. Dnes místo slova „stabilita“ musíme psát „demokracie“. Toto je příležitost, kterou musíme využít a musíme to udělat hned. Za několik dní se bude konat setkání na nejvyšší úrovni. Očekáváme, že přinese výsledky. Nemůžeme si dovolit čekat dalších 25 let. Náš problém nespočívá v tom, že nerozumíme době. Často zde říkáme správné věci. Náš problém je, že jednáme pomalu. Náš problém je, že to, co děláme, je neefektivní. Toto je snad naše nejvýznamnější příležitost týkající se všech našich sousedů, včetně Lukašenka. Je důležité, abychom dokázali reagovat včas nebo se po 25 letech budeme opět dívat na fotografie s polibky. Děkuji vám.

 
  
MPphoto
 

  Michael Gahler (PPE).(DE) Pane předsedající, dámy a pánové, všichni chceme pomoci obyvatelům severní Afriky, aby dosáhli svých legitimních cílů. Lidé v této oblasti si vybrali cestu vpřed, ale my musíme být připraveni, pokud nás požádají, poskytnout jim okamžitou humanitární pomoc. Proto je dobré, že ECHO, Generální ředitelství Evropské komise pro humanitární pomoc, je již na místě v Tunisku a v Egyptě.

V současné době ovšem zažíváme skutečnou zátěžovou zkoušku, co se týče kapacit a schopností EU a jejích členských států, vzhledem k tomu, že musíme dělat všechno najednou: letecky přepravit naše občany, dodávat základní potřeby uprchlíkům ze sousedních států a dopravit je domů, postarat se o uprchlíky přijíždějící do EU po moři, a zbavit diktátora nelegitimní moci.

Jaké konkrétní kroky jsou potřebné, aby Kaddáfí přestal být legitimním vládcem?

Nejprve musíme společně stáhnout naše velvyslance z Tripolisu.

Druhým krokem je, že musíme uznat Přechodnou národní radu jako legitimní orgán, se kterým budeme v Libyi jednat, a dosáhnout dohody o poskytování humanitární pomoci.

Třetím krokem je, že by naše členské státy v Radě bezpečnosti měly společně předložit návrh na vytvoření bezletové zóny, o které se bude v nejbližší době hlasovat.

Čtvrtým krokem, je, že pokud bude Rada bezpečnosti zablokována vetem, měli bychom podporovat uplatnění regionálního mezinárodního práva. Jinými slovy, pokud se společně dohodnou Africká unie, Arabská liga a EU, měli bychom najít společný postup zavedení bezletové zóny vhodnými prostředky v rámci regionu.

Samozřejmě ve střednědobém výhledu musíme diskutovat o tom, jak vytvářet příležitosti pro rozvoj těchto zemí, například prostřednictvím zóny volného obchodu, aby lidé mohli najít budoucnost ve svých mateřských zemích.

 
  
MPphoto
 

  Sylvie Guillaume (S&D).(FR) Pane předsedající, chci podpořit usnesení k situaci v Libyi předložené naším Parlamentem. Skutečně dává evropským institucím hodně námětů k zamyšlení. Jasně a rozhodně vysvětluje způsob, jakým můžeme pomoci překonat obtíže v okamžiku, kdy se situace v Libyi každým dnem zhoršuje.

Co se mě týče, chtěla bych zdůraznit dvě otázky: zaprvé, z krátkodobého hlediska je skutečně naší prioritou chránit civilisty, ať jde o vyhnané osoby prchající z místa bojů nebo o Libyjce, kteří uvízli v palbě útoků plukovníka Kaddáfího na jeho vlastní lid. Do nouzové humanitární pomoci musí být investovány veškeré dostupné prostředky, zejména na pomoc sousedním zemím, které jsou nejvíce postiženy a ve kterých hledají útočiště uprchlíci: Tunisku, Egyptu a Nigérii.

Zadruhé, máme odpovědnost ze střednědobého a dlouhodobého hlediska využít historickou příležitost, před kterou stojíme, ve prospěch těchto povstání, podpořit proces přechodu k demokracii a dívat se dále do budoucnosti, aby bylo možné reformovat společnou evropskou azylovou a imigrační politiku na základě skutečně vyváženého partnerství, které ukončí praxi využívající zemí středomořského regionu jako strážníka Evropy.

 
  
MPphoto
 

  Edward McMillan-Scott (ALDE). – Pane předsedající, od okamžiku, kdy jsem byl jmenován místopředsedou pro lidská práva demokracii, jsem se snažil mluvit za ty, kteří hovořit nemohou. Náhodou dnes máme ve sněmovně hosty z Prozatímní přechodné národní rady Libye, kteří se včera večer setkali s místopředsedkyní Komise/vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ale kteří se nemohou zúčastnit této rozpravy. Podle mého názoru a myslím, že podle názoru mnohých poslanců v této sněmovně, musí Evropská unie uznat Prozatímní přechodnou národní radu Libye do víkendu, bez ohledu na to, co udělá dalšího, a já jsem viděl některé plány, které navrhne paní Ashtonová.

Porážka Kaddáfího není životně důležitá jen pro Libyi – je životně důležitá pro miliony Arabů, kdekoli v arabském světe, kteří bojují za svobodu. Pokud oficiálně uznáme Prozatímní radu, umožní to, aby humanitární a další potřeby, a také nezbytné strategické prostředky, směřovaly k této Prozatímní radě. EU musí jednoznačně podpořit demokracii, kdekoliv začíná rozkvétat.

 
  
MPphoto
 

  Tokia Saïfi (PPE).(FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, v těchto dramatických hodinách, kdy je v sázce budoucnost Libye, je humanitární pomoc důležitá, ale není dostačující. Evropská unie musí přijmout jasné stanovisko, co se týče bezletové zóny, aby byla zastavena krutá represe obyvatelstva. Chápeme váhání a rizika, ale problém přesahuje hranice Libye. Ovlivňuje politickou budoucnost celého regionu a politickou budoucnost Evropy.

Evropská unie musí také neprodleně uznat Národní radu jako legitimní orgán zastupující Libyi. Máme příležitost poslat rozhodné poselství všem lidem bojujícím za svobodu: „Evropa stojí za vámi, protože váš boj je také naším bojem.“

Politiku sousedství je také třeba přeorientovat směrem k pomoci při přechodu k demokracii, hospodářské podpoře a posilování vztahů s dalšími zeměmi a organizacemi v regionu.

Konečně musíme těmto zemím naléhavě pomoci zvládnout příval přistěhovalců. Výjevy zobrazující prchající lidi jsou důkazem, že je to stejně tak otázka jihu a jihu, jako otázka severu a jihu.

Dámy a pánové, baronko Ashtonová, nadešel čas k rozhodnutí: buď Evropa vyšle jasnou zprávu o podpoře a mobilizaci pomoci těmto lidem, nebo postaví zeď, aby se uzavřela do nereálné, sobecké pevnosti.

 
  
MPphoto
 

  Pier Antonio Panzeri (S&D).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, duch této rozpravy mi dává příležitost, baronko Ashtonová, vám připomenout, že minulý týden v Římě skončilo zasedání Parlamentního shromáždění Unie pro Středomoří. Toto zasedání ukázalo určité cesty a bylo by užitečné, kdyby se jimi Komise zabývala, zejména co se týče návrhů, jak podporovat probíhající procesy přechodu k demokracii.

Z tohoto důvodu žádám vás a žádám Komisi, aby pozorně sledovala vývoj v Tunisku. Tato země je objektivně hnací silou demokracie a nastavuje laťku pro celý region.

Pokud jde o Libyi, je třeba, abychom si byli vědomi toho, že přerušení vztahů s panem Kaddáfím, ke kterému se rozhodla část mezinárodního společenství, bude mít důsledky, zejména vzhledem k tomu, že jeho režim vykazuje větší odolnost, než režimy pana Ben Alìho a pana Mubaraka.

To znamená, že musíme postupovat hned na čtyřech frontách – a politická časová měřítka jsou rozhodující – důvěryhodně, upřímně a konzistentně. Musíme vycházet z evropského finančního plánu. Já samozřejmě chápu poznámky mnohých dotčených kolegů, ale my potřebujeme spíše plán Ashtonové než Marshallův plán. Potřebujeme také evropskou imigrační a azylovou politiku, odstrašující politiku, včetně uzavření vzdušného prostoru, a plnou podporu pro odpůrce režimu pana Kaddáfího.

Baronko Ashtonová, je na vás a na vazbách vaší zahraniční politiky s Radou, aby se s těmito tématy v nadcházejících dnech počítalo, ale abychom se také vyvarovali evropské zahraniční politiky opět zaskočené událostmi, které mění charakter Středomoří.

 
  
MPphoto
 

  Cristian Dan Preda (PPE).(RO) Pane předsedající, Kaddáfího režim před několika dny poslal Radě bezpečnosti Spojených národů dopis, ve kterém vyjadřuje překvapení nad sankcemi přijatými 26. února a tvrdí, že pouze – Kaddáfího slovy – byly použity „nevelké“ síly proti některým „podvratným činům“. To je příznačné pro diktátora, který ví, že jeho hra je prohraná, a již není schopen rozpoznat závažnost činů, které páchá. To neuvěřitelně cynickým způsobem bagatelizuje brutalitu, která se odehrává v Libyi během posledních tří týdnů.

Reakce Kaddáfího režimu nám na druhé straně jasně ukazuje, že není vůbec netečný k sankcím, které byly dosud přijaty. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že musíme použít co nejpřísnější sankce, samozřejmě pod mandátem OSN. Domnívám se ovšem, že je třeba jít dále za bezletové zóny a poskytnout podporu těm, kteří potřebují porazit Kaddáfího, a přitom také ukázat solidaritu s našimi jižními členskými státy, které jsou postiženy vlnou uprchlíků. To se také zřejmě stane.

 
  
MPphoto
 

  Simon Busuttil (PPE).(MT) Pane předsedající, události, které se odehrávají v arabském světě a ve všech zemích arabského světa, jsou krásným snem, který se stává skutečností. Ovšem abychom zabránili tomu, že se tento sen stane noční můrou, musíme hrát svoji úlohu a zajistit, že se tyto národy nejen zbaví svých diktátorů, ale také vymítí diktatury jako takové. To vyžaduje, aby prošly přechodnou etapou, což vyžaduje masivní pomoc z naší strany.

Je pravda, že jsme všichni s těmito zeměmi a jejich režimy navazovali vztahy. Když jsme ovšem svědky šokujícího násilí, které je pácháno, mluvíme jedním hlasem proti tomuto násilí a proti režimu, který ho působí. Dalším krokem je potlačit toto násilí, nejen slovy, ale našimi činy. Každý den, který uplyne a přináší násilí, je dalším den, kdy tolerujeme vraždy a prolévání krve.

Musíme posílit humanitární přítomnost Evropské unie. To se již děje a Cathy Ashtonová odvádí dobrou práci, ale musíme posílit naši humanitární pomoc, jak pro libyjské obyvatele, tak pro ty, kteří prchají před režimem do Tuniska a Egypta. Kromě toho, pokud tento příliv utečenců bude směřovat do Evropy, musíme na něj být připraveni. Je pěkné prohlašovat, že bychom měli otevřít hranice libyjským uprchlíkům, ale je třeba vyčkat, zda pokud taková situace vznikne, převezmeme všichni náš díl odpovědnosti.

 
  
MPphoto
 

  Ernst Strasser (PPE). (DE) Pane předsedající, baronko Ashtonová, vy jste několikrát opakovala, že je třeba zohlednit kritické připomínky z tohoto místa. Chtěl bych využít dnešní rozpravy jako příležitosti k jasnému vyjádření, že Evropská unie, a zejména vy osobně s vašimi spolupracovníky, jste během této krize jednali rychle, rozumně a účinně. To také posunulo Evropu o krok blíže k roli, se kterou společně počítáme, jako spolutvůrci globálního světa.

Je správné a důležité brát na vědomí, že v každé zemi je jiná situace, zejména v Libyi. V případě Libye zaujala Evropská unie včas politický postoj proti genocidě ve prospěch občanské společnosti. Tlak na Kaddáfího režim byl správně stupňován společně s NATO, Organizací spojených národů a dalšími organizacemi. Zcela nelze vyloučit ani vojenskou akci, pokud bude podniknuta v rámci úmluv mezinárodního práva. Kromě toho musí být těm, kteří byli nuceni uprchnout z válečné zóny, poskytnuta humanitární pomoc – to znamená dodávky potravin a léků a zajištění přístřeší.

Je ovšem třeba, abychom uvažovali také o tom, co se bude dít první den po odchodu Kaddáfího. V tomto ohledu bych chtěl ještě jednou odkázat na parlamentní shromáždění Středozemní unie v Římě, které navrhlo některé důležité pozitivní kroky – zaprvé, osobní bezpečnost občanů; zadruhé, politickou bezpečnost – což zahrnuje úzkou spolupráci s prozatímní vládou; a zatřetí, hospodářskou bezpečnost.

Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom zajistili, že se hospodářský život v těchto zemích vrátí k normálu a lidé najdou práci.

 
  
MPphoto
 

  Krzysztof Lisek (PPE).(PL) Pane předsedající, paní Ashtonová, domnívám se, že se musíme na tyto události v severní Africe a Libyi dívat také jako na součást určitého historického procesu. Není to tak dávno, kdy jsme všichni byli svědky vraždění na Balkáně – bohužel jsme se na tom, do určité míry, podíleli – a situace, kdy se vzájemně zabíjeli lidé v Evropě. Dnes musíme udělat všechno pro to, aby se takový scénář neopakoval. Proto doufám, že na nadcházejícím summitu Evropské unie prokážeme odhodlání potřebné k rychlé reakci, a jsem přesvědčen, že takové věci, jako je bezletová zóna a faktické přerušení diplomatických vztahů s Kaddáfího režimem a vztahů se samotným Kaddáfím, jako zločincem, jsou nezbytné.

Domnívám se, že je také třeba, abychom si připomenuli, co se stalo v roce 1989 v Polsku a v dalších zemích. Toto je příležitost, protože ti mladí lidé, kteří demonstrují v ulicích Libye a v dalších afrických zemích, skutečně chtějí demokracii. A my jim musíme pomoci toho dosáhnout.

 
  
MPphoto
 

  Tunne Kelam (PPE). – Pane předsedající, byl jsem povzbuzen vaším úvodním prohlášením, paní Ashtonová, zejména, když jste říkala, že naše akce musí vycházet ze základních hodnot EU, protože spontánní protesty v severní Africe ukázaly, že nedemokratičtí vládci nemohou zajistit skutečnou stabilitu. Musíme si uvědomit, že pokusy ochočit brutální diktátory typu Kaddáfího selhaly, což vede k rozpakům. Lidé v Libyi bojují za stejné hodnoty, které sdílíme, a musíme se jasně postavit na jejich stranu.

Stejný přístup založený na hodnotách platí pro naše budoucí politiky vůči státům jako je Irán, Bělorusko, Kuba, Čína a Rusko.

Za dva dny se musíme zasadit za bezletovou zónu, neprodleně uznat Prozatímní národní radu a řešit sociální a ekonomické příčiny těchto revolucí.

Domnívám se, že to nemůžeme dokázat bez dlouhodobého plánu, jako byl Marshallův plán.

 
  
MPphoto
 

  Nadezhda Neynsky (PPE).(BG) Pane předsedající, baronko Ashtonová, aby se v roce 1999 vyhnul nepokojům v opozičním městě Bengází, Kaddáfí potřeboval obětní beránky, na které by mohl svalit odpovědnost za děti nakažené AIDS v důsledku špatné zdravotní péče v Libyi. K tomuto účelu si jako oběti našel šest bulharských zdravotních sester a jednoho palestinského lékaře, kteří strávili dlouhá, trýznivá léta v libyjských věznicích.

Ovšem Kaddáfího manipulace s touto situací selhala v jeho vlastní zemi, což dokazuje skutečnost, že v Bengází vlastně nyní začala nová revoluce. Zdravotní sestry, které byly obětí Kaddáfího diktatury, se staly jasným symbolem evropské solidarity. Tato evropská solidarita se nyní očekává od samotných občanů a mladých lidí v Libyi. Očekává se od lidí, kteří nevidí arabský svět jako dilema „buď diktatura, nebo islamismus“ a kteří každý den dokazují, i svojí vlastní krví, že v tomto světě je také místo pro demokracii.

Z tohoto důvodu dnes, kdy diskutujeme o budoucnosti Libye, musíme my Evropané být nestranní v našich hodnoceních, jednoznační v našich krocích, a co je ze všeho nejdůležitější, jednotní v našich rozhodnutích. Musíme podporovat naše zásady, svobodu a demokracii v tomto světě.

 
  
MPphoto
 

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE).(ES) Pane předsedající, v regionu jsou tisíce uprchlíků a tisíce vysídlených lidí. Řešením této nouzové situace je evakuace. To, co potřebujeme, je doprava. Jak říkal pan Guterres, tito lidé nechtějí odejít do Evropské unie, chtějí se vrátit domů.

Jsou tu 2 miliony přistěhovalců, 1 milion Egypťanů a 80 000 Bangladéšanů. Musíme se zaměřit na ty nejslabší mezi slabými: Eritrejce, Somálce, Afričany ze sub-saharské oblasti, omylem pokládané za žoldáky, a Palestince. Úřad vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) uvádí, že potřebuje 160 milionu USD na tři měsíce na vodu, léky, potraviny a dopravu.

V pátek očekáváme od Evropské unie jednoznačnou odpověď. Kaddáfí nemůže uniknout mezinárodnímu trestnímu soudu: masové útoky na jeho občany jsou zločinem proti lidskosti. Žalobce Luis Moreno-Ocampo již podává žalobu.

Pane předsedající, Evropský parlament se musí zapojit. My jsme také demokratickým nástrojem, který může uplatňovat nátlak a informovat svobodný svět. Potřebujeme mandát od této sněmovny pro vyslání delegace Parlamentu do uprchlických táborů UNHCR, Červeného kříže a Červeného půlměsíce.

 
  
MPphoto
 

  Salvatore Iacolino (PPE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, stále rostoucí a rozšiřující se povstání, která můžeme v současné době sledovat ve Středomoří, ukazují silnou touhou po demokratické účasti, především u mladých lidí, kteří se prostřednictvím Facebooku a Twitteru dostali do odlišného světa, který více odpovídá jejich aspiracím.

Nicméně regiony, které vyhlíží na Středozemní moře, představují velmi rozdílné světy a jsou nyní, více než kdykoli předtím, sužovány krvavým násilím diktátorů se kterými, a to musí být řečeno, řada světových představitelů navázala v určitou dobu vztahy.

Chtěl bych vyzdvihnout některé otázky: humanitární nouze, ochrana důstojnosti uprchlíků, a současně připomenutí, že tato krize by mohla rychle přerůst do stavu nouze ohrožující veřejné zdraví; nadměrná koncentrace vysídlených osob bez přiměřené zdravotní péče; zastavení násilí; hypotéza vyřešení bezletové zóny; nový a odlišný typ solidarity – pane předsedající a baronko Ashtonová – pro politiku Středomoří, která skutečně chrání významnou skupinu lidí, kteří jsou v této oblasti pevně ukotveni; změny pro Frontex, a proč ne, připomeňme Radě (která zde dnes není), že existují dvě směrnice o ochraně sezónních dělníků a vnitropodnikových přesunech státních příslušníků třetích zemí, které by také mohly poskytnout odpověď – včetně otázek zaměstnanosti – na tyto mimořádné požadavky, které musíme skutečně řešit efektivněji.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – A nyní začínají vystoupení podle postupu zvednutím ruky. Chtěl bych vás rovnou upozornit, že tu mám 19 žádostí o slovo, ale nemohu dát slovo všem; budu moci přijmout pět nebo šest žádostí. Nechci se dotknout dalších poslanců, ale rozprava trvala dlouho, vyslechli jsme velmi dlouhou úvodní zprávu baronky Ashtonové a nemůžeme další rozpravu ovlivnit. Proto mi promiňte. Dám slovo těm, kteří se přihlásili jako první a samozřejmě se budu snažit, aby dostaly slovo všechny skupiny.

 
  
MPphoto
 

  Arnaud Danjean (PPE).(FR) Pane předsedající, baronko Ashtonová, vy jste zdůraznila – a všichni jsme si toho vědomi – naléhavou potřebu přijmout opatření reagující na libyjskou krizi. Správně jste poukázala na to, co Evropská unie udělala a co udělala celkem dobře z humanitárního hlediska a co se týče evakuace evropských občanů.

Opravdu, myslím si, že Evropská unie by těžila z propagace těchto kroků a jejich větším zviditelněním, protože lidé mají příliš často dojem, že tyto operace provádějí členské státy samy, zatímco vy jste poukázala na to, že zde fungují evropské mechanismy.

Nyní je nezbytné na politické a vojenské úrovni připomenout potřebu bezletové zóny, ta je nezbytná nejen z politického hlediska, ale vojenského také. Ovšem jen to samo o sobě nestačí, protože nesmíme zapomenout, že bezletové zóny nezabránily zvěrstvům páchaným na zemi v Bosně a Kosovu, přestože v případě přeletů byly tyto zóny dodržovány velmi přísně.

Zatímco čekáme na rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, máme k dispozici evropské nástroje politiky společné bezpečnosti a obrany. Můžeme je použít pro účely monitorování moří, monitorování embarga a dodávek humanitární pomoci. Evropa musí v tomto ohledu nechat slyšet svůj hlas a vy máte nástroje, pomocí kterých je možné jednat.

 
  
MPphoto
 

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, souhlasím s každým v této rozpravě, kdo vyzývá Evropskou unii k angažovanosti, činům a přijetí odpovědnosti za ochranu. Vítám také, že vysoká představitelka, paní Ashtonová, vyslala misi do Libye, aniž by došlo k incidentu s některým naším členským státem.

Ale všichni, kteří zde tak kategoricky hovoří v této rozpravě, mluvili tak také během 42 let brutální vojenské diktatury? Protestovali jste, když bylo v minulém desetiletí chladnokrevně zavražděno 1200 vězňů? Nebo jste protestovali proti Kaddáfího historické litanii mučení, nucených zmizení a nezákonných poprav?

Stěžovali jste si, když Evropská komise zahájila jednání o rámcové dohodě s Libyí, která měla být radostně uzavřena tento rok? Přísné sankce proti odcházejícím diktátorům vypadají dobře z hlediska evropského veřejného mínění, ale přísné standardy před krizí vypadají dokonce ještě lépe pro lidi, které, jak říkáme, se snažíme chránit.

 
  
MPphoto
 

  Sonia Alfano (ALDE).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, baronko Ashtonová, ukázala jste velkou odvahu, když, jak již někdo říkal, jste v tomto případě chytila příležitost za pačesy, ale myslím, že je ještě třeba přijmout řadu nezbytných kroků.

Nicméně se hovořilo o předání viníků spravedlnosti. Nazývejme je pravým jménem: je třeba vydat spravedlnosti pana Kaddáfího. Také se mluvilo o násilí. Myslím, že místo toho je správné říci, že na těchto územích dochází ke genocidě, a to opakovaně.

Nemůžeme dále strkat hlavu do písku. Podle mého názoru první věcí, kterou je třeba udělat, je uznat Libyjskou Národní radu, přechodnou radu. Musíme mít partnera; nemůžeme neustále mluvit jen o výrazně omezené humanitární pomoci.

Není pochyb o tom, že všichni musíme mluvit o bezletové zóně. Nemůžeme dále akceptovat veta Číny a Ruska, zemí, které vedou diktátoři. Čína cenzuruje internet a Rusko zabíjí novináře, jako Annu Politkovskaju. Myslím, že právě nyní je třeba projevit rozhodnost a nejprve uznat Libyjskou Národní radu.

 
  
MPphoto
 

  Franziska Katharina Brantner (Verts/ALE).(DE) Pane předsedající, chtěla bych se ještě jednou krátce vrátit k otázce politiky jižního sousedství

– a návrhům, které včera předložila Komise a paní Ashtonová. Domnívám se, že nedostatečně chápeme to, co se stále ještě děje, co probíhá, například co se týče našich vztahů se Saudskou Arábií a jednání se Sýrií. Jak je změníte? Jak budou upraveny? Budete pokračovat na základě statusu quo v jednáních se Sýrií a co uděláte se Saudskou Arábií? Jak budeme vzájemně komunikovat s těmito zeměmi?

Podle mého názoru ve vašem návrhu – který považuji za vcelku dobrý – chybí postup, jak stanovit kritéria pro další vývoj vztahů. Co znamená „budeme platit více“: na základě jakých kritérií a kdo je ověří? Myslím, že potřebujeme něco jako proces rozšíření. Komise by měla stanovit kritéria a Komise by je měla ověřit.

 
  
MPphoto
 

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL).(PT) Pane předsedající, jsme solidární s arabským lidem, jeho bojem za svobodu, demokracii a sociální pokrok v Tunisku, Egyptě a Libyi, a máme přitom na paměti specifické podmínky v každé z těchto zemí. Nemůžeme ovšem zapomenout na podporu, kterou vlády a vedoucí představitelé EU poskytovali diktátorům, když jim prodávali zbraně, které tito diktátoři nyní používají k zabíjení své lidi.

Podobně nemůžeme akceptovat žádnou zahraniční vojenskou intervenci nebo zasahování do bojů mezi obyvateli těchto zemí. Víme, jak takové zahraniční vměšování začíná, ale nikdy nevíme, jak skončí, jak ukazují příklady Iráku, Afghánistánu a mnoha dalších míst. Je třeba respektovat politickou, ekonomickou a sociální volbu těchto lidí v bezprostřední budoucnosti. Tito lidé potřebují dostat veškerou humanitární pomoc, o kterou žádají, bez předem stanovených podmínek nebo jakéhokoliv vměšování.

 
  
MPphoto
 

  Mario Borghezio (EFD).(IT) Pane předsedající, dámy a pánové, přirozeně musíme uznat vážné chyby Západu. My v Itálii jsme udělali chybu, když jsme považovali pana Kaddáfího za „našeho zlosyna“, jak by řekl prezident Roosevelt, zatímco on jednoduše byl jen jedním z mnoha synů … který ovládal svůj lid a nyní dokonce do lidí střílí nebo nechá jiné lidi do nich střílet.

Proč se proboha nikdo v Parlamentu nezmínil o odpovědnosti hlav afrických států nebo vlád, které ho až donedávna považovaly za bratra, rozmazlovaly ho, posílaly ho do Organizace spojených národů jako svého lídra, který obhajuje lidská práva, a dokonce ho přivedly k tomu, aby se prohlásil králem králů mezi africkými zeměmi, nebo se mýlím?

Nyní Evropa dělá jinou chybu: předstírá, že ignoruje očividné nebezpečí, které představují záplavy Somálců, Eritrejců a dalších uprchlíků z Libye. Je třeba, abychom to skutečně energicky řešili. Abychom pomohli těmto lidem, měli bychom použít Marshallův plán zahrnující síť malých a středních podniků, ne posílat zbraně.

***

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Dříve než předám slovo baronce Ashtonové, aby mohla odpovědět, chtěl bych vám oznámit, že na galerii pro návštěvníky jsou přítomni dva zástupci libyjské Přechodné národní rady, Dr El-Welfali and Dr Al-Eisawi, které vítáme.

Síla potlesku je příznačná pro účast a solidaritu Parlamentu a silnou podporu svobodě a demokracii v Libyi, kterou ukázala rozprava. Děkuji vám a hodně štěstí. Stojíme za vámi.

***

 
  
MPphoto
 

  Catherine Ashton, Místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, děkuji vám mnohokrát za tuto velmi důležitou, a myslím, velmi příznačnou diskusi v tomto Parlamentu.

Samozřejmě společným tématem je touha vidět v Libyi změny, které postaví přání lidí do čela energie Evropské unii a mezinárodního společenství.

Myslím, že to jako první řekl pan Schulz, ale bylo to opakováno velmi často: musíme zachovat velmi chladnou hlavu při tom, co děláme, a musíme být velmi odhodlaní v tom, co bychom měli dělat. Především musíme zajistit, aby se humanitární pomoc a podpora dostala na správná místa. Jsme v kontaktu s organizací Lékaři bez hranic a Mezinárodním výborem Červeného kříže v celé zemi, od Bengází až po Tripolis. Ale z rozhovorů, které jsem vedla, vím, že existují oblasti, kde je mimořádně obtížené dostat pomoc a léky do země, kvůli probíhajícím bojům, a lidé se tam nemohou dostat.

Na tom pracuje paní Georgijevová, jako komisařka pro humanitární pomoc, a tyto práce koordinuje také paní Amosová v OSN. Dobrou zprávou je, že z některých míst přicházejí hlášení, že to zvládají dobře a podpora se tam dostává, ale samozřejmě je ještě před námi mnoho práce.

Také jsem vyslechla, co vážení poslanci říkali o otázce utečenců. Společně s členskými státy usilovně pracujeme na tom, abychom dostali lidi domů. Mnozí uprchlíci, kteří se dostali na tuniskou hranici, pocházejí z Egypta a některé členské státy úzce spolupracují s Tunisany, aby mohli tyto lidi dopravit domů, po moři nebo letadly, a také dohlíží na ty, kdo směřují zpět do Afriky.

Ale je třeba udělat ještě více. Věřím, že pokud se nám podaří zemi více stabilizovat, budou lidé moci zůstat doma – tam, kde chtějí být. Takže jednou z výzev pro EU – a já jsem tomu velmi otevřená – je dosáhnout stability v našem jižním sousedství a umožnit lidem, aby zůstali tam, kde si přejí žít, v hospodářské prosperitě a demokracii, než aby měli pocit, že musí utíkat kvůli násilí, nedostatku příležitostí nebo jiným problémům.

Potom je tu celá otázka bezletové zóny a role vojenských možností. Ukázala jsem práci na tom, co označujeme jako obezřetné plánování, které probíhá ve spolupráci s Politickým a bezpečnostním výborem (COPS) a které pokračovalo minulý večer. Tyto diskuse se odrážejí v našich jednáních s Organizací spojených národů, které, jak jsem také ukázala, pokračují, a s NATO, se kterým budu jednat zítra. Jednání samozřejmě probíhají ve spolupráci s našimi partnery. Arabská liga bude jednat o bezletové zóně v sobotu.

Ale také mi velmi leží na srdci něco, co řekl generální tajemník Arabské ligy mé delegaci, která ho včera navštívila: musíme definovat, co potřebujeme, protože z povahy věci si různí lidé pod pojmem bezletová zóna představují různé věci. Myslím, že tento Parlament značně usiluje o to, aby všechno, co dělá, se dělalo pořádně. Musíme mít jistotu, že ať zvolíme jakékoli možnosti, zvolíme je s plným vědomím toho, co vlastně děláme a s podporou lidí, kterých se tato rozhodnutí dotknou. V této souvislosti znovu odkazuji na potřebu pokračovat v jednáních a v dialogu s Africkou unií a s Arabskou ligou.

Mohli bychom vést vážnou debatu – a snad bychom měli – o tématu, o kterém jsem začala psát v tisku, a sice o isolacionismu proti angažovanosti. To je skutečná výzva a chtěla bych říci pánovi, který ukazoval fotografie, že samozřejmě, pokud jste předsedou Evropské rady a účastníte se v této funkci afrického summitu, který se koná v Libyi, zjistíte, že vzniknou fotografie předsedy s Kaddáfím. Samozřejmě. Existují podobné fotografie mnoha lidí. Objevil se také podobný snímek našeho váženého lídra skupiny ALDE. Tyto fotografie lze pořídit při mnoha příležitostech, kdy ti z nás, kterým byla svěřena odpovědnost, musí komunikovat s lidmi, se kterými by pravděpodobně jinak nechtěli mluvit.

Jsem tedy toho názoru, že není spravedlivé ukazovat fotografii pana Hermana Van Rompuye, když jménem nás všech plní své povinnosti ve funkci předsedy Evropské rady a v hostitelské zemi komunikuje s osobou, která pořádala mezinárodní akci. To, zda bychom dali přednost tomu, aby Africká unie pořádala summit někde jinde, je jiná otázka – skutečně jsme při různých příležitostech měli připomínky, že tak měli učinit. Ale nakonec se většinou setkáváme s Africkou unií v místech, která Africká unie navrhne. Nemusí se nám to líbit, ale vedeme upřímnou debatu. Myslím, že se musíme určitým způsobem do této debaty zapojit, protože mojí obecnou zásadou je, že zapojení je lepší než izolace. Izolace je za určitých okolností účinná, ale zapojení je lepší.

S tímto na paměti jsem také jasně řekla, že jsme možná nechali Kaddáfího vstát z mrtvých. Nyní je čas se ho konečně zbavit, úplně a trvale. Také je velmi důležité vyhodnotit, v čem a jak se angažujeme a být připraveni to přezkoumat a vstát a říci: udělali jsme to z řady důvodů, o kterých si myslíme, že jsou správné, ať se jedná o jakoukoliv zemi, protože jsme přesvědčeni, že zapojení je za těchto okolností lepší, ale existují okolnosti, kdy není vhodné a okolnosti, kdy, i když jsme to dělali dříve, to není vhodné nyní.

Buďme ale upřímní, nevytahujme problémy s fotografiemi a další věci, kde lidé dělali to či ono. Lidé většinou dělají, co mohou za podmínek, které jsou velmi obtížné, a myslím, že bychom měli být hrdí na předsedu Rady, který se snaží co nejlépe zastupovat členské státy.

Chci také říci něco k nálepkování. Mluvilo se tady hodně o Marshallově plánu, někdo ho dokonce nazval plán Ashtonové. Ne, mějme libyjský plán nebo egyptský plán nebo tuniský plán, který bude patřit lidu těchto zemí, ve kterých se budeme angažovat a kterým nabídneme naši pomoc.

Nechci dělat plán, ke kterému dospějeme a o kterém řekneme: hádejte co, přivezli jsme vám náš plán pro vaši zemi. Ne, to nedělejme. Buďme lidmi, kteří poskytnou pomoc, aby zajistili, že jejich plán může obsahovat všechno, co bychom chtěli pro podporu demokracie.

V této sněmovně jsou lidé, kteří mají mnohaleté zkušenosti, kteří prošli revolucí a změnami a kteří toho mohou opravdu hodně nabídnout. Pevně doufám – a říkala jsem to v těchto zemích –, že vyzveme tyto lidi (pokud budou mít pocit, že to bude přínosné), kteří něco takového prožili a kteří nejen vědí, co fungovalo, ale mohou jim také říci, co nefungovalo. Možná jsou věci, kterým je třeba se vyhnout, stejně tak důležité jako věci, které je třeba udělat.

Souhlasím s tím, že je třeba přezkoumat, co EU dělá, jaké nástroje máme k dispozici, zda jsou tyto nástroje dostatečné, zda je třeba znovu promyslet, co jsme schopni dělat. Máte pravdu, že pracuji v rámci mandátu, který jsem dostala a mohu operovat pouze v tomto rámci. Tento mandát mi umožňuje dělat určité věci, ale hlavě vyžaduje, abych sladila instituce a 27 zemí v soustředěném a společném úsilí.

Poslední poznámka k otázce publicity a naslouchání. Myslím, že jsem v tisku v této věci vystupovala víckrát než kdokoli na světě. Udělala jsem pro propagaci ve sdělovacích prostředcích maximum. Vystoupili jsme jako první při rezignaci Mubaraka a pro tisk jsem toho udělala skutečně mnoho. Ale také jsem dělala daleko více bez přítomnosti tisku. Opět se jedná o to, co považuji za důležité, protože především je třeba naslouchat. Všichni navštěvujeme tyto země a přijíždí tam tolik návštěvníků z celého světa, což je skvělé, ačkoliv si někdy myslím, že je třeba dát jim prostor a čas, aby mohly společně pracovat na plánu a potom s námi vést dokonce ještě kvalifikovanější dialog. Ale my také potřebujeme naslouchat a v tomto apeluji na všechny z nás, že je skutečně třeba si najít čas naslouchat tomu – to samé budu říkat také členským státům –, co říkají lidé na místě, jít na náměstí Tahrir, jako jsem to udělala já, hovořit s mladými lidmi v Egyptě, mluvit s občanskou společností v Libyi, kdekoliv je to možné, diskutovat o tom, co potřebují pro svoji budoucnost a dělat všechno, co můžeme pro jejich podporu.

 
  
MPphoto
 

  Edward McMillan-Scott (ALDE). – Pane předsedající, snad by baroka Ashtonová mohla v této věci poskytnout vyjádření. V parlamentu panovala prakticky jednomyslná shoda, že uznání Prozatímní přechodné národní rady, která v současné době sídlí v Bengází, by byla velmi důležitým politickým signálem, který by umožnil humanitární a strategickou pomoc v této zemi. Ona na to nereagovala. Tuto otázku vzneslo mnoho řečníků. Mohla by nám sdělit svůj názor v této věci a v pátek předat toto sdělení Radě?

 
  
MPphoto
 

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, nereagovala jsem na to, slyšela jsem to a jsem si toho velmi dobře vědoma. Jsou dva důvody, proč jsem neodpověděla. Jedním důvodem je, že předpokládám, že předseda Evropského parlamentu, který vystoupí v Evropské radě, sdělí – jak to vždy dělá –, co říkal Parlament a co schválil ve svých usneseních. Domnívám se, že to je vhodný způsob, jak má být tento Parlament reprezentován. Zadruhé, záleží na členských státech, aby to rozhodly. Takže nejde o to, že bych to neuznala, já jsem se s tím pánem setkala včera večer. Jednoduše se snažím, aby ctěný Parlament uznával roli předsedy.

 
  
MPphoto
 

  Mario Mauro (PPE).(IT) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, vzhledem k tomu, co říkal pan McMillan-Scott, mi není jasné, zda návrh uznat libyjskou Přechodnou národní radu bude mezi návrhy, které vy a Komise předložíte Radě.

Pochopil jsem si, že jste ráda, že o tom Parlament hovoří, ale předloží to Komise a předložíte to vy, baronko Ashtonová, na zasedání Rady mezi svými návrhy nebo návrhy z vlastní iniciativy? To je naše otázka.

 
  
MPphoto
 

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, mohu dělat pouze to, co spadá do mého mandátu. Moje osobní názory se nepočítají. Vážení poslanci to musí pochopit.

Sešla jsem se s Radou a vyslechla jsem, co říkal Parlament. Předseda parlamentu o tom podá zprávu. Jak říká pan Cohn-Bendit, je to velmi důležité, ale já se zde nemohu dnes postavit a říci, že to proto doporučím. Musíme postupovat na základě toho, co schválí Parlament, když přijme usnesení, a já viděla, co navrhuje. Potom podáme zprávu předsedovi Evropské rady ohledně závěrů Evropské rady – které leží v jeho rukou –, potom se sejde Rada pro zahraniční věci, která věc projedná, a Parlament prostřednictvím svého předsedy předloží návrh. Evropská rada potom rozhodne.

Já se nesnažím této otázce vyhnout. Já prostě říkám, že je třeba dát všechny tyto věci dohromady a potom přijmout rozhodnutí. Nemám žádnou neúctu k Přechodné radě, ale znovu opakuji, musíme to udělat řádně a zajistit, že uděláme to, čemu věříme a s čím souhlasíme.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Dávám slovo panu Cohn-Benditovi k poslednímu vystoupení a potom rozpravu uzavřeme. Chtěl bych pouze připomenout baronce Ashtonové – ačkoliv jsem si jist, že to ví –, že jako místopředsedkyně Evropské komise dostala svůj mandát také od Parlamentu, tedy nikoliv od samotné Rady.

 
  
MPphoto
 

  Daniel Cohn-Bendit (Verts/ALE). – Pane předsedající, chtěl bych říci baronce Ashtonové – a mohu to říci anglicky –, že v jejím mandátu je také napsáno, že musí předkládat návrhy členským státům. To je v jejím mandátu, takže chceme, aby svůj mandát brala vážně. Po rozpravě v Parlamentu a po usnesení, které si přečtete, baronko Ashtonová, zjistíte, že zde bude převažující většina, abyste to brala vážně a předložila tento návrh Radě. Pokud to neuděláte, povede to k velké krizi mezi vámi a Evropským parlamentem.

 
  
MPphoto
 

  Catherine Ashton, místopředsedkyně Komise/vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. – Pane předsedající, já neakceptuji tuto myšlenku velké krize. Vysvětlila jsem vám velmi jasně, pane Cohn-Bendite, v čem přesně spočívá můj mandát. Uznání vlády je uznáním, které přísluší Evropské radě. Mandátem vysoké představitelky Unie je předkládat myšlenky, projednat je předem s institucemi a pak předat v pátek Evropské radě stanoviska, která byla vyjádřena. Je na členských státech, aby učinily rozhodnutí.

Po této rozpravě budu jednat s předsedou Evropské rady – jejíž zástupce je zde – a budu jednat s předsedou Komise. Prostřednictvím institucí přijmeme také stanoviska, která budou připravena na pátek a na Radu pro zahraniční věci, která se sejde zítra. Já se tomu nevyhýbám, ale je naprosto správné a náležité, aby rozhodnutí o uznání vlády přijaly členské státy. Já slyším velmi dobře, co Parlament říká.

Nedělejme z toho krizi. Ničemu se nevyhýbám. Jednoduše vám říkám, že bychom to měli provést náležitým způsobem, ke prospěchu těchto lidí a lidu Libye.

 
  
MPphoto
 

  Předsedající. – Obdržel jsem šest návrhů usnesení(1) předložených v souladu s článkem 110 odst. 2 jednacího řádu.

Rozprava je uzavřena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 10. března 2011.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Grech (S&D), písemně. – Je politováníhodné, že se Evropa tak málo poučila z minulosti. Opožděná reakce Unie na situaci v Libyi je důkazem, že současná Evropa setrvává v nesoudržném a roztříštěném přístupu vůči jižnímu Středomoří. Pokud Evropa zůstane u tohoto postoje, je možné, že znovu vznikne humanitární krize tohoto rozměru. Evropa musí jednat na dvou frontách:

1) Politická a humanitární reakce: zajistit, že legitimní aspirace libyjského lidu budou naplněny prostřednictvím demokracie vyrůstající z domácí půdy, díky čemuž režim ustoupí a umožní lidem v regionu, aby aktivně dosáhli přechodu země k demokracii;

2) Migrační toky: v současné době není možnost velkých migračních toků z regionu prvořadým problémem, ale přesto musí být řešena. EU to v minulosti uznala, ale nepodařilo se jí uvést do pohybu žádný soustředěný a komplexní plán. Z tohoto důvodu vyzývám k vytvoření plánu, který by se inspiroval Marshallovým plánem, který bude zahrnovat integrovanou imigrační politiku vycházející z principů solidarity a sdílení zátěže, jímž všechny členské státy uznají, že žádná samotná země není schopna řešit velké a komplexní problémy, které s sebou přináší velké migrační toky, zejména v případě menších členských států.

 
  
MPphoto
 
 

  Andreas Mölzer (NI), písemně. (DE) Povstání v Maghrebu mají již dopad na Evropu – v podobě člunů plných uprchlíků, padajících cen akcií a cenových šoků u čerpacích stanic, přičemž EU naivně očekávala nanejvýš poslední z těchto možností. Vezmeme-li v úvahu vyšší ceny ropy v kombinaci se silným eurem a zvyšováním úrokových sazeb Evropskou centrální bankou, existuje malá naděje, že ceny paliv klesnou. To znovu ukazuje, jak jsme závislí na zdrojích ropy a že je třeba prosazovat alternativy.

Výzvy rebelů k vytvoření bezletové zóny nás staví před dilema. To vyžaduje, aby Organizace spojených národů schválila tento přímý zásah do suverenity státu, a ve svém důsledku schválila zničení jeho schopností protiletadlové obrany – jak varují experti. Státy EU musí zvážit nejen tuto otázku, ale také důsledky otevřené občanské války. Kromě toho, jaký by byl postoj EU, pokud by Kaddáfí změnil kurs? Je zřejmé, že diktátora není možné zastrašit pouze agresivními gesty. Kaddáfí Západu ukázal, jak dokáže chodit přes mrtvoly, a zbytek diktátorů se zájmem přihlíží. EU musí nyní ukázat sílu své zahraniční politiky a podniknout jasné kroky směřující k odstranění napětí a demokratizaci Libye.

 
  
MPphoto
 
 

  Mariya Nedelcheva (PPE), písemně. (FR) Odchod Muammara Kaddáfího je v současné době naléhavý. Ještě je tu také všechno ostatní, ale nejdůležitější jsou lidé. Zaměřujeme se na diktátory, ale často přehlížíme lidi, kteří jsou mezi prvními, kdo trpí následky. Proces osvobození libyjských občanů není možné uskutečnit bez skutečného politického přechodu v zemi. Demokratický přechod ovšem nebude nikdy úspěšný bez skutečných lídrů opozice. Opozice je v tomto okamžiku velmi slabá. Více ji zviditelnit je prvním nezbytným krokem k vytvoření hybné síly. Na druhé straně je také nezbytná silná regionální strategie. Co se týče samotné otázky uprchlíků, sousední země nemohou dosáhnout dohody, aby zabránily přílivu uprchlíků na hranicích. Výsledkem jsou zhoršující se zdravotní podmínky, což je živnou půdou pro napětí mezi komunitami. Pokud se nevyřeší tato humanitární krize, riskujeme, že budeme čelit situaci, která se rychle vymkne kontrole.

 
  
MPphoto
 
 

  Edward Scicluna (S&D), písemně. – Blahopřeji mé kolegyni, paní Gomesové, k jejímu usnesení. Jsem ovšem zklamán nedostatečnou podporou skupiny PPE u dohody, která požaduje, aby EU připravila plán jak se vyrovnat s důsledky libyjské krize, zejména co se týče migrační politiky a přesídlení. Nemáme dokonce ani plán A, natož plán B.

Dosud všemi dostupnými způsoby pomohl malý ostrovní členský stát blízko Libye: Malta. Třináct tisíc lidí 89 různých národností bylo evakuováno maltskými čluny a leteckými společnostmi, které byly vystaveny velkému riziku. Malťané to nedělali na základě jakýchkoli právních předpisů EU a určitě ne kvůli Frontexu. Místo toho jednali na humanitárních základech a nepřihlíželi k vízové povinnosti. Byla to zásada solidarity. Těžko říci, zda čelíme přílivu přistěhovalců biblických rozměrů. Určitě to bude velký a velmi významný příliv pro Maltu. Maltští občané nežádali o použití předpisů Dublin II nebo Frontex. Požadovali politiku solidarity a přesídlení založenou na zásadě sdílení zátěže. Je velkým zklamáním a je nepochopitelné, že se PPE vyhýbá této odpovědnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Události v Libyi a v jižním sousedství EU jsou popřením minulých politik a zkouškou pro budoucí politiky. Téměř 40 let převažoval přístup vycházející ze statusu quo. Tato politika přinesla Evropě výhody stability a bezpečného přístupu k energii. Ale ignorovala společnosti severní Afriky a arabského světa. Víme to, protože se tyto společnosti znovu dramaticky přihlásily ke slovu a všechny překvapily. Je třeba velký posun v politice směrem k aktivní podpoře vznikajících občanských společností v arabských zemích. To by ale nemělo být výmluvou pro zbrklá rozhodnutí, která by rozbila naši politiku sousedství.

Evropská politika sousedství by měla být zachována. Neměla by být nahrazována nekoordinovanými opatřeními. Byl prodiskutován plán, že by měly být staženy finanční prostředky z evropských programů východního partnerství a přerozděleny na jih. To by vyslalo negativní signál společnostem našeho východního sousedství. Toto přerozdělení navíc nemá racionální základ. Výdaje na jednoho obyvatel na jihu a na východě nejsou nevyvážené. Jsou zhruba stejné. Problém není, kolik utrácíme, ale jak finanční prostředky vynakládáme.

 
  

(1) Viz zápis

Poslední aktualizace: 20. července 2011Právní upozornění