Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava o:

- doporučení pana Zasady, za Výbor pro dopravu a cestovní ruch, k návrhu rozhodnutí Rady a zástupců vlád členských států Evropské unie zasedajících v Radě o uzavření Protokolu, kterým se mění Dohoda mezi Spojenými státy americkými na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé o letecké dopravě (15381/2010 – C7-0385/2010 – 2010/0112(NLE)) (A7-0046/2011),

- doporučení paní Ţicăuové, za Výbor pro dopravu a cestovní ruch, k návrhu rozhodnutí Rady a zástupců vlád členských států Evropské unie zasedajících v Radě o uzavření Dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Kanadou na straně druhé (15380/2010 – C7-0386/2010 – 2009/0018(NLE)) (A7-0045/2011), a

- doporučení pana Riqueta, za Výbor pro dopravu a cestovní ruch, k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a vládou Vietnamské socialistické republiky o některých aspektech leteckých služeb (14876/2010 – C7-0366/2010 – 2007/0082(NLE)) (A7-0044/2011).

  Artur Zasada, zpravodaj. − (PL) Paní předsedající, protokol, o němž dnes budeme hlasovat, je obzvlášť významným dokumentem. Trhy EU a USA v oblasti letecké dopravy tvoří dohromady asi 60 % světového letového provozu. Otevření trhu pro letecké společnosti z EU a USA na nediskriminačním základě by nabídlo cestujícím a provozovatelům nákladní dopravy lepší služby, poskytlo by významné hospodářské výhody a vytvořilo by pracovní místa. Podle mých představ by cestující měli mít prospěch z hospodářské soutěže mezi leteckými společnostmi na základě tržních principů, při letu do Spojených států by měli procházet pouze jednou bezpečnostní kontrolou, cestující z Evropské unie i ze Spojených států by měli mít stejná práva a také by si jich samozřejmě měli být vědomi.

Zaručí jim tento protokol tato práva? Nikoli. Jsem však přesvědčen, že se jedná o krok správným směrem a že se díky němu splnění těchto cílů podstatně zjednoduší. Během jednotlivých kol jednání mezi EU a USA nebylo vždy zcela jasné, zda bude protokol podepsán. Nakonec jsme však jeho přijetí dosáhli. Předešli jsme tak řadě rizik, včetně toho největšího z nich, a sice že bude uplatněna doložka o pozastavení, což by znamenalo pozastavení jednání a zrušení výsledků obou jeho fází. To by bývalo znamenalo návrat k právní situaci, jaká existovala před sedmi lety, což by bylo nepřijatelné. Šest členských států EU nemá se Spojenými státy žádné bilaterální dohody o letecké dopravě a odmítnutí tohoto dokumentu by jim zabránilo provozovat letecké spojení mezi letišti na jejich území a na území USA.

Ačkoli druhá fáze dohody nedosahuje konečného cíle, jímž je úplné otevření trhu bez omezení na obou stranách, obsahuje řadu pobídek na podporu reforem. Zejména jde o to, že pokud USA změní své právní předpisy tak, aby umožnily investorům EU vlastnictví většinového podílu v leteckých společnostech USA, EU umožní totéž investorům z USA.

Obzvlášť mě těší skutečnost, že je zdůrazňován význam sociálních aspektů dohody. V této souvislosti by Komise měla dohodu využít k prosazení dodržování příslušných mezinárodních právních předpisů v oblasti sociálních práv, a to zejména pracovních norem obsažených v základních úmluvách Mezinárodní organizace práce a OECD a v Římské úmluvě. To by mělo přinést lepší dodržování práv zaměstnanců ze strany leteckých společností. Dohoda také prohloubí spolupráci v oblasti životního prostředí, protože bude vyžadovat kompatibilitu a vzájemnou interakci v oblasti ekologických technologií, pohonných hmot a řízení letového provozu.

Nakolik to bylo v mých možnostech, pokusil jsem se zasadit celou věc do širších souvislostí a představit jak kladné, tak záporné charakteristiky protokolu, aniž bych při tom podlehl pokušení soustředit se výlučně na jeho slabé či silné stránky. Než jsem začal pracovat, nebyl jsem předem rozhodnutý, zda bychom měli tento protokol podpořit nebo odmítnout. Po mnoha setkáních a diskuzích jsem došel k závěru, že přijetí tohoto dokumentu bude pro EU mnohem prospěšnější než jeho odmítnutí.

  Silvia-Adriana Ţicău, zpravodajka. – (RO) Paní předsedající, Lisabonská smlouva, jež vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, rozšířila podmínky, za nichž je k uzavírání mezinárodních dohod požadován souhlas Parlamentu. Do této kategorie v současnosti spadají i dohody o letecké dopravě, protože se týkají oblasti, na niž se vztahuje řádný legislativní postup.

Před uzavřením stávající dohody byla letecká doprava předmětem dvoustranných dohod s 19 členskými státy EU. Tím mám na mysli dohody mezi Evropskou unií a Kanadou. Mnoho z nich bylo restriktivních a neposkytovaly neomezený vzájemný přístup na příslušné trhy.

V listopadu roku 2002 vydal Evropský soudní dvůr rozhodnutí o tom, že některá ustanovení těchto bilaterálních dohod jsou v rozporu s právními předpisy Společenství.

Podle mandátu k jednání bylo cílem vytvořit otevřený letecký prostor mezi EU a Kanadou. Tím by vznikl jednotný trh s leteckou dopravou, na němž by byl umožněn volný tok investic a evropské a kanadské letecké společnosti by mohly poskytovat letecké služby bez jakéhokoli omezení i na domácích trzích obou stran.

Dohoda o letecké dopravě mezi EU a Kanadou byla parafována dne 30. listopadu 2008, schválena na vrcholné schůzce mezi EU a Kanadou dne 6. května 2009 a podepsána ve dnech 17.-18. prosince roku 2009.

Co dohoda obsahuje? Dohoda zahrnuje postupné zavádění přepravních práv, investičních příležitostí a rozsáhlé spolupráce v řadě oblastí, včetně bezpečnosti, ochrany před protiprávními činy, sociálních záležitostí, zájmů spotřebitele, životního prostředí, uspořádání letového provozu, poskytování státní podpory a hospodářské soutěže.

Všechny letecké společnosti EU budou moci provozovat přímé lety do Kanady z kteréhokoli místa v Evropě. Dohoda odstraňuje veškerá omezení týkající se tras, cen či počtu letů v týdnu mezi Kanadou a EU. Letecké společnosti budou moci uzavírat obchodní dohody, jako jsou dohody o společných letech provozovaných několika leteckými společnostmi, které jsou důležité pro společnosti létající do mnoha destinací, a stanovovat své tarify v souladu s právními předpisy na ochranu hospodářské soutěže.

Dohoda obsahuje ustanovení ohledně postupného otevírání trhu. První fáze platí v případech, kdy je podíl zahraničního kapitálu v letecké společnosti omezen na 25 %, jako tomu bylo v době, kdy byla jednání o uvedené dohodě ukončena. Druhá fáze bude zahájena, jakmile Kanada přijme opatření, která umožní evropským investorům vlastnit až 49 % akcií kanadských přepravců s hlasovacím právem. Třetí fáze začne v momentě, kdy obě strany vzájemně umožní investorům založit a řídit nové letecké společnosti na svém trhu. Čtvrtá fáze je posledním krokem, kdy budou obě strany mít plné právo provozovat lety mezi oběma trhy, v jejich rámci i mimo ně, a to včetně letů mezi určitými místy na území druhé strany. Zde mám na mysli tzv. „kabotáž“.

Ráda bych k této zprávě uvedla několik poznámek. Přestože je tato dohoda rozsáhlejší než dohoda s USA, pokud jde o přístup na trh, význam sociální problematiky je v ní vyjádřen méně jasně.

Je proto důležité, aby Komise využila dohodu a zejména možnost obrátit se na smíšený výbor k prosazování dodržování příslušných mezinárodních právních předpisů v oblasti sociálních práv, především pracovních norem obsažených v základních úmluvách Mezinárodní organizace práce.

Vzhledem k významné úloze smíšeného výboru, mj. z hlediska politicky citlivých otázek, jako jsou ekologické a pracovní normy, je důležité, aby Komise zajistila, že Parlament bude beze zbytku informován a konzultován jak v souvislosti s činností Komise, tak ohledně budoucích změn Smlouvy.

  Dominique Riquet, zpravodaj. – (FR) Paní předsedající, budu velice stručný, nikoli proto, že by byla dohoda s Vietnamem méně důležitá, ale proto, že paní Ţicăuová ve své předchozí zprávě týkající se Kanady opakovaně shrnula právní a regulační rámec, v němž budou tyto dohody mezi Evropskou unií a třetími zeměmi platit.

Kontext je tedy naprosto shodný, s výjimkou toho, že naše dohoda, která je jednodušší a méně ambiciózní, se snaží horizontálně upravit 17 dřívějších dvoustranných dohod o leteckých službách uzavřených mezi Vietnamem a evropskými zeměmi a přirozeně je také rozšířit na všechny země EU. Tato dohoda nezahrnuje otevření trhu, neboť hospodářství Vietnamu je řízeno státem a jakékoli otevírání trhu tak vůbec nepřichází v úvahu. Cílem proto je – jak již uvedla předcházející zpravodajka – uvést do souladu doposud uzavřené stávající bilaterální dohody o leteckých službách mezi Evropskou unií a Vietnamem.

Jednou z hlavních součástí dohody je doložka o určení, která se vztahuje na všechny letecké přepravce EU. Ta všem leteckým přepravcům EU umožní nediskriminační přístup na trasy mezi Evropskou unií a Vietnamem. Dohoda rovněž obsahuje bezpečnostní ustanovení, jejichž cílem je tento druh ustanovení standardizovat a vyrovnat, a vedle nich také článek zakazující postupy v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Museli jsme se vypořádat s mnoha problémy, což vysvětluje, proč dosažení této dohody trvalo tak dlouho – celou řadu let.

Co se týče doložky o zdanění paliv, ta byla Vietnamem nakonec odmítnuta. Tato doložka, která se v dohodách o leteckých službách vyjednaných Komisí obvykle objevuje, umožňuje zdanění přepravce ze třetí země, pokud provozuje lety v rámci EU. Měl bych samozřejmě dodat, že Vietnam žádné lety v rámci Evropské unie neprovozuje a v dohledné době ani provozovat nebude.

Vietnamská vláda zároveň přislíbila uzavření dvoustranných dohod se členskými státy, jestliže se to ukáže jako nezbytné anebo pokud by některý vietnamský letecký přepravce plánoval let v rámci Evropské unie.

Na závěr chci říci, že schválení této dohody očividně přináší větší výhody, než kdyby žádná podobná dohoda neexistovala, ačkoli neobsahuje doložku o zdanění paliv. Zaručí však respektování práva EU na obou stranách a v případě všech členských států EU. Proto Evropský parlament žádáme, aby tuto dohodu schválil.

  Siim Kallas, místopředseda Komise. − Paní předsedající, rád bych poděkoval Parlamentu a především zpravodajům za to, že Komisi podpořili, pokud jde o tyto významné dohody. Všem třem důrazně vyjádřil svoji podporu i Výbor pro dopravu a cestovní ruch.

Co se týče dohody s USA, dovolte mi, abych nejprve poděkoval panu Zasadovi za jeho velice příznivé doporučení, pokud jde o výsledky jednání se Spojenými státy ve druhé fázi dohody o leteckých službách. Jistě si vzpomenete, že cílem druhé fáze diskuzí bylo podpořit a normalizovat transatlantický trh a rozšířit a prohloubit vynikající spolupráci v oblasti letectví, zahájenou během realizace první fáze dohody a trvající od března roku 2008.

Rád bych teď zmínil klíčové prvky druhé fáze dohody o letecké dopravě. Tato fáze dohody přináší vyhlídky na další investice a možnosti přístupu na trh. Zároveň dále posiluje rámec pro spolupráci v oblasti životního prostředí, sociální ochrany, hospodářské soutěže a bezpečnosti.

Co se týče životního prostředí, dohoda vytváří přehledný rámec pro řešení místních i celosvětových problémů. Snaží se rovněž omezit zátěž, kterou bezpečnostní opatření kladou na cestující, letecké společnosti i letiště v celé Evropě. V případě tohoto druhu dohody o letecké dopravě je to poprvé, kdy byla uznána potřeba vyvážit možnosti přístupu na trh silnou sociální ochranou, a to prostřednictvím závazku uvádět opatření obsažená v dohodě do praxe takovým způsobem, který nebude porušovat práva zaměstnanců.

V oblasti obchodu získala Evropa nová práva, a to včetně okamžitého přístupu k programu „Fly America“ s výjimkou obrany.

Dohoda druhé fáze není dokonalá. Stejně jako vy bych si přál okamžitou a nezvratnou změnu zákonů USA týkajících se vlastnictví a kontroly jejich letecké dopravy. To nebylo možné, ale podařilo se nám Spojené státy přimět, aby se zavázaly, že budou na reformách těchto pravidel do budoucna pracovat. V rámci dohody si EU a USA stanovily za cíl odstranit zbývající tržní bariéry v oblasti průmyslu, a to včetně těch, které omezují přístup leteckých dopravců ke světovému kapitálu.

Nyní mi dovolte, abych se věnoval dohodě s Kanadou. Děkuji Výboru pro dopravu a cestovní ruch, zejména paní Ţicăuové. Cílem této ambiciózní dohody je umožnit úplné otevření trhu pro přepravní práva a investice a zároveň dosáhnout nebývalé míry sbližování právních předpisů a spolupráce mezi orgány.

Pokud jde o přístup na trh, dohoda se týká celé škály přepravních práv a investičních příležitostí: to znamená 100 % vlastnictví a kontrolu. Toto postupné otevírání trhu bude probíhat ve čtyřech fázích. Mezi velké množství výhod pro obě strany patří vytvoření rovných podmínek pro průmysl, stejně jako společné nebo kompatibilní normy pro bezpečnost, ochranu před protiprávními činy nebo uspořádání letového provozu. Jsem zároveň přesvědčen, že odstranění stávajících omezení povede k významnému nárůstu počtu cestujících, přinese zákazníkům řadu výhod a umožní vytvoření nových pracovních míst.

Co se týče Vietnamu, dovolte mi na začátek rovněž poděkovat panu Riquetovi za to, že tuto horizontální dohodu podpořil. V současné době máme vyjednáno 45 podobných horizontálních dohod s partnerskými zeměmi na celém světě. Během své návštěvy Evropské unie dne 4. října 2010 podepsal vietnamský premiér dohodu, která představuje významný krok směrem k posílení leteckého spojení mezi EU a Vietnamem.

Horizontální dohoda přispěje k obnovení právní jistoty v našem leteckém spojení s Vietnamem, a to díky tomu, že dvoustranné dohody o leteckých službách mezi 17 členskými státy a Vietnamem uvádí do souladu s právem EU. V dvoustranných dohodách o leteckých službách mezi členskými státy EU a Vietnamem budou především zrušena omezení na základě národnosti. Díky tomu bude moci využívat stávajících dvoustranných dohod mezi Vietnamem a členskými státy kterákoli letecká společnost v EU.

Mnohokrát vám děkuji za pozornost. Těším se na následující rozpravu.

  Mathieu Grosch, za skupinu PPE. – (DE) Paní předsedající, pane Kallasi, dámy a pánové, i já bych chtěl všem zpravodajům poděkovat za jejich zprávy. My ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) tyto dohody vítáme.

V tomto případě je 27 dohod, které by v této oblasti mohly být uzavřeny, nahrazeno jednou jedinou. Důležitým hlediskem je pro nás i technická harmonizace, zvyšující bezpečnost nejen samotných leteckých společností, ale také cestujících. Na otevření trhu a spolupráci na evropské úrovni by se měly obě strany podílet stejně. Důležité je zdůraznit skutečnost, že dohoda s Kanadou je toho dobrým příkladem, zatímco dohoda s USA očekávání zcela nenaplňuje.

Další oblastí, která nenaplňuje očekávání, je nedostatečná pravidelná kontrola sociálních a environmentálních aspektů, která by měla být součástí všech budoucích dohod, neboť zjednodušení ekonomických aspektů by nám mělo umožnit, abychom tyto dohody využili k ovlivnění nejenom evropského, ale i světového trhu. Podstatné je, že tyto dohody budou výhodné i pro cestující, protože umožní zjednodušení kontrol, nikoli však jejich zanedbávání.

Na závěr bych chtěl říci, že tuto dohodu vítáme, neboť jak už jsem říkal, místo 27 dohod bude existovat jenom jedna. To jasně naznačuje, že brzy se budeme, doufejme, zabývat pouhými sedmi nebo dokonce třemi vzdušnými prostory místo současných 27, a to v souvislosti s opatřeními, jejichž cílem je zvýšit leteckou bezpečnost a uvést do praxe jedno evropské nebe. Díky tomu budou jednání o těchto dohodách mnohem jednodušší.

  Saïd El Khadraoui, za skupinu S&D. – (NL) Paní předsedající, dámy a pánové, pane komisaři, nejprve bych rád poděkoval všem třem zpravodajům za práci, kterou odvedli, a za jejich přínosnou spolupráci. Až v brzké době zahájíme obecnější diskuzi o zprávě Briana Simpsona týkající se dohod o letecké dopravě, dostaneme příležitost se obecnému přístupu a strategii v souvislosti s tímto typem dohod věnovat podrobněji.

Skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu důrazně podporuje nahrazení starých dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi komplexními světovými dohodami na evropské úrovni. Ty jsou nejlepší zárukou rovných podmínek pro všechny naše letecké společnosti. Zároveň se tak posílí integrace našeho vlastního leteckého sektoru, stejně jako naše vyjednávací pozice ve vztahu s třetími zeměmi.

V této souvislosti je důležité, abychom se nesoustředili pouze na otevírání trhu pro další letecká práva a tak dále, ale i na posílení regulačního rámce v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí, bezpečnosti a ochrany. Všechny tyto aspekty musíme uvést do souladu, a to na velmi vysoké úrovni. Dalším důležitou věcí, která stojí za zmínku, je to, že poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, Parlament už nemá pouze vyjádřit svůj názor, ale musí tyto dohody také skutečně schválit. Můj vzkaz pro Komisi a Radu tedy zní, že by měly plně využít svých pravomocí a že by si Parlament měl podržet slovo při schvalování či pozměňování doplňků nebo jiných pozměňovacích návrhů v pozdější fázi.

Pokud jde o dohody, jež máme před sebou, naše skupina je přesvědčena, že dohoda s Kanadou se nejvíce blíží tomu, co si představujeme, totiž rozsáhlé spolupráci v oblasti ochrany, sociálních otázek a ochrany spotřebitelů a životního prostředí. Paní zpravodajka správně upozorňuje na to, že části týkající se sociálních otázek by měly být formulovány důrazněji, to však bude možné vyřešit ve smíšeném výboru, který bude nyní muset některé záležitosti konkretizovat. Vedle této spolupráce se zde také objevuje postupné zavádění dalších leteckých práv a postupné rozšiřování možností stát se akcionářem v leteckých společnostech druhé strany.

Dohoda s Vietnamem nám rovněž připomíná rostoucí význam asijského trhu, a pokud jde o tento konkrétní bod, domnívám se, že Rada s udělením mandátu Komisi k jednání se zeměmi, jako jsou Čína nebo Indie, celá léta otálela záměrně. Tento mandát je však samozřejmě klíčový, jestliže chceme dosáhnout nějakého pokroku.

Na závěr bych rád řekl něco málo k dohodě se Spojenými státy, zejména pokud jde o její druhou fázi. Tato dohoda se týká oblasti představující 60 % světového leteckého trhu, a proto je nesmírně významná. Já sám jsem byl před několika lety zpravodajem tohoto Parlamentu, v době, kdy byla schvalována první fáze. Pokud jde o Spojené státy, nejsme úplně spokojení, protože v oblasti přístupu na trh bude třeba vyřešit ještě několik věcí. Žádáme Komisi, aby se zavázala, že tohle nebude všechno, že bude pokračovat v otevírání trhu a že my jakožto Parlament se budeme moci na činnosti smíšeného výboru podílet v plné míře.

  Gesine Meissner, za skupinu ALDE. – (DE) Paní předsedající, i já bych chtěla poděkovat panu zpravodaji. Už jsme hovořili o tom, že díky Lisabonské smlouvě má Parlament možnost svým hlasováním podobné dohody o letecké dopravě podpořit nebo odmítnout. Obsah sice nemůžeme změnit, ale můžeme jej přijmout nebo se postavit proti němu. Věci to nemusí zjednodušovat, ale přinejmenším se jedná o nový úkol, který bereme velice vážně.

Nahradit řadu různých dvoustranných dohod jednou společnou evropskou dohodou dává smysl. Je zřejmé, že v leteckém prostoru neexistují hranice, což je dobrý způsob, jak to celé vysvětlit. Evropská unie je zároveň silným hospodářským společenstvím, a proto je rozumné, abychom o dohodách EU s různými třetími zeměmi diskutovali, což právě děláme.

Dnes máme před sebou na stole několik velice odlišných dohod. Začnu Vietnamem. Tato dohoda je nejméně složitá. Týká se různých přístupů a služeb a také bezpečnostních opatření, jde však o poměrně stručnou dohodu, a proto ji zmíním jen krátce.

Nejkomplexnější dohoda je ta s Kanadou. V této dohodě nejde jen o zajištění volného přístupu k leteckým službám, který bude možné využít různým způsobem, ale také o řešení otázek, jako je životní prostředí, bezpečnost, stejně jako přístup na trh a vlastnictví. V tomto ohledu jsme první fázi 25 % dávno překonali a dosáhli jsme už i druhé fáze, 49% podílu v leteckých společnostech druhé strany. Nyní vstupujeme do fází 3 a 4. Ve třetí fázi bude vzájemně umožněno zakládat letecké společnosti v jiné zemi nebo regionu. Ve čtvrté fázi budou moci evropské letecké společnosti provozovat v rámci Kanady lety z místa A do místa B.

S USA jsme nedošli tak daleko, a to navzdory tomu, že s nimi jednáme už dlouhou dobu. Ráda bych zmínila ještě jednu věc. Pan Kallas uvedl, že všichni tuto záležitost rozhodně podporujeme, ovšem v případě USA je naše reakce umírněnější, protože tato dohoda neznamená opravdové partnerství. USA si od nás chtějí vzít víc, než jsou připraveny dát. Musíme pokračovat v jednání. Jinak ale budeme hlasovat pro přijetí, neboť je jasné, že jsme učinili pokrok.

  Jacqueline Foster, za skupinu ECR. – Paní předsedající, i my vítáme úspěšné uzavření druhé fáze dohody o otevřeném nebi. Po několika letech už bylo skutečně načase. Je zřejmé, že tato dohoda představuje významný průlom a že bychom ji měli vítat. Uznávám, že vyjednavači dosáhli obrovského pokroku v oblasti bezpečnosti, hospodářské soutěže, přístupu na trh a environmentální spolupráce. Stejně jako pana komisaře mě však zklamalo, že této dohodě se nepodařilo splnit její konečný cíl, a to úplné otevření trhu bez omezení na obou stranách. Jestliže má být dohoda pro evropské přepravce skutečně přínosná, bude nutné se v budoucích jednáních zabývat neúspěšným řešením otázky zahraničního vlastnictví a kontroly (tzv. „kabotáže“). Dohody samozřejmě znamenají kompromisy, nikoli však domluvu za každou cenu.

Letecký průmysl má pro Evropu nesmírný význam. Podporuje hospodářský růst, obchod, investice i cestovní ruch. Dohody o letecké dopravě se třetími zeměmi přináší našim dopravcům obrovské příležitosti na zahraničních trzích, a proto Komisi vyzývám, aby nadále usilovala o dosažení takových dohod o letecké dopravě, které budou spravedlivé, pevné a povedou k úplné liberalizaci, jež bude prospěšná jak pro evropské přepravce, tak spotřebitele. Na závěr bych pouze chtěla vyjádřit naši podporu dohodě mezi EU a Vietnamem.

  Eva Lichtenberger, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, pane Kallasi, dámy a pánové, během posledních let jsme uzavřeli řadu dohod o leteckých službách, které vždy byly spojením starých vnitrostátních dohod do jedné evropské. Pokud jde o zapojení Evropské unie, věci se začínají měnit, a to považuji za velice důležité.

Dohoda s Vietnamem se z větší části drží starého modelu, jejž jsme obvykle používali. Dohoda s Kanadou je však ambicióznější, což vítám. Spolupráce na poli životního prostředí a sociálních otázek je pozitivní, ale domnívám se, že by ji bylo možné ještě dále rozšířit. Co se týče dohody s USA, tam je situace zcela odlišná. V tomto případě jsem přesvědčena, že jsme se vzdali příliš brzy. Přístup na trh je otázkou spravedlivosti a opatření obsažená v této dohodě spravedlivá nejsou. Nicméně jsme ustoupili. Do velké míry se nepodařilo vyřešit určité aspekty sociálních podmínek. V této oblasti bylo vykonáno až příliš málo. Musíme zajistit, aby zde nedocházelo k sociálnímu dumpingu, protože co se týče leteckých společností, jedná se i o otázku bezpečnosti. To si musíme konečně ujasnit.

Zadruhé chci říci, že existují značné problémy v souvislosti s problematikou životního prostředí. USA začínají vyvíjet značný tlak na to, aby byla omezení nočních letů, jejichž cílem je ochrana místních obyvatel, uvolněna nebo zrušena. Tlak v této oblasti je nesmírný a já se obávám, že mu budeme muset ustoupit. Je třeba naprosto jasně říci, že pro všechny, kdo bydlí v blízkosti letišť, by něco takového byla katastrofa. Pokud jde o otázku bezpečnosti, USA postupně stále víc tlačí na pilu a prováděním v Evropské unii se bohužel nikdo nezabývá. Chci naprosto jasně říci, že to považuji za chybu.

Nakonec bych chtěla zmínit dohody o společných letech, jenž je označována za významný úspěch. Ráda bych řekla jednu věc. Ve výsledku to bude pro cestující znamenat omezení možností volby. Nebudu si moci vybrat, se kterou společností chci letět, a při příchodu do haly mě může čekat nějaká úplně jiná společnost. Koncept týkající se hospodářské soutěže v leteckém průmyslu je zcela fiktivní, tím více, když přijde řeč na postavení cestujících.

  Juozas Imbrasas, jménem skupiny EFD. – (LT) Paní předsedající, Lisabonská smlouva, jež vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, rozšířila podmínky, za nichž je k uzavírání mezinárodních dohod požadován souhlas Parlamentu. Do této kategorie v současnosti spadají i dohody o letecké dopravě, protože se týkají oblasti, na niž se vztahuje řádný legislativní postup. Jsem přesvědčen, že provádění těchto dohod přinese značné ekonomické výhody a dá vzniknout novým pracovním místům. Sbližování právních předpisů by navíc podle mě mohlo podpořit spravedlivou hospodářskou soutěž. Ačkoli druhá fáze dohody představuje významný krok vpřed, je důležité, abychom ji nepovažovali za konec procesu vytváření transatlantického leteckého trhu.

Co se týče Kanady, je dobře, že všechny letecké společnosti z EU budou mít možnost provozovat přímé lety do Kanady odkudkoli z Evropy. Dohoda odstraňuje veškerá omezení týkající se tras, cen či počtu letů v týdnu mezi Kanadou a EU. Ambiciózní charakter této dohody bychom měli rozhodně vítat. Měla by sloužit jako cíl pro ostatní jednání, jež právě probíhají. Jsem proto přesvědčen, že Parlament by měl dohodu o letecké dopravě mezi EU a Kanadou schválit.

To stejné lze říci i o dohodě mezi Evropskou unií a vládou Vietnamské socialistické republiky o některých aspektech leteckých služeb. Všechny tyto dohody o letecké dopravě jsou přínosné a nezbytné jak pro Evropskou unii, tak pro naše letecké společnosti i naše občany.

  Hella Ranner (PPE). – (DE) Paní předsedající, nejprve bych chtěla využít této příležitosti a poděkovat všem třem zpravodajům za jejich náročnou práci. Tyto dohody mají velký význam pro leteckou dopravu a tím pádem i pro Evropskou unii. Zároveň bych však při této příležitosti ráda znovu připomněla rámcovou dohodu ze dne 20. listopadu 2010. Doufám, že Komise bude Evropský parlament náležitě a včas informovat o průběhu jednání týkajících se budoucích dohod, a to v zájmu dobré interinstitucionální spolupráce a efektivního toku informací.

Víme, že jednání o těchto i dalších dohodách mají tu nejvyšší úroveň, ale je pro nás důležité, abychom znali silné a slabé stránky dohod poté, co vstoupí v platnost, abychom k nim mohli lépe přispět. To podporu dohod ze strany Parlamentu usnadní.

  Inés Ayala Sender (S&D). – (ES) Paní předsedající, zítra tomu bude jeden rok ode dne, kdy byla po osmi kolech složitých jednání konečně podepsána druhá fáze dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy o letecké dopravě. Měli bychom se tedy cítit spokojeni – já obzvlášť, samozřejmě – že se toho podařilo dosáhnout za španělského předsednictví a pod vedením ministra veřejných prací a dopravy Josého Blanca, který přispěl ke značnému pokroku v oblasti letectví, a to včetně jednotného nebe a pracovních vztahů v odvětví řízení letového provozu, kde se podařilo vyjednat vypořádání.

Rovněž vítám skutečnost, že Parlament využívá svých nových pravomocí při schvalování takovýchto mezinárodních dohod, konkrétně v souvislosti s leteckým průmyslem.

Druhá fáze dohody o letecké dopravě mezi EU a USA odstraňuje doložku o pozastavení, která znamená nutnost stále postupovat kupředu a dosahovat zlepšení v řadě otázek souvisejících s životním prostředím, hospodářskou soutěží a právy cestujících, s nimiž dosud nejsme plně spokojeni.

Je to poprvé, co se dohoda věnuje také pracovněprávním vztahům. Jsem přesvědčena, že se jedná o věc nesmírného významu, neboť vůbec poprvé umožňuje ochranu práv zaměstnanců a budoucí uplatňování úmluv Mezinárodní organizace práce a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Dohoda zároveň dává jasné pokyny – a to považuji za poměrně významné – k tomu, aby byla budována vzájemná důvěra v oblasti bezpečnosti. Možnost systému jednorázových kontrol musí zůstat otevřená.

Proto jsme přesvědčeni, že se jedná o dobrou dohodu, která vytváří nový nediskriminační základ, přináší lepší služby veřejnosti a společnostem, je prospěšná po ekonomické i sociální stránce a podporuje spravedlivou hospodářskou soutěž. Nicméně opět není dokonalá a rozsah evropských ambicí znamená, že musíme jít dál i za tuto druhou fázi.

Proto musíme prozkoumat a využít veškeré nám dostupné možnosti, včetně smíšeného výboru a jeho nových pravomocí, stejně jako nové možnosti otevřené v Mezinárodní organizaci pro civilní letectví, pokud jde o výzkum v oblasti uspořádání letového provozu v rámci jednotného evropského nebe a další. Proto žádáme pana místopředsedu Kallase, aby usiloval o uzavření této dohody, důkladně se jí zabýval a samozřejmě aby informoval Parlament.

  Philippe Boulland (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, dohoda o otevřeném nebi mezi Evropou a Spojenými státy sice představuje pokrok, ale je pouze jednou z fází a představuje pro Evropu dilema. Upozornil na to i samotný Výbor pro dopravu a také Komise. Buď dohodu znevýhodňující evropské podniky přijmeme, nebo ji pozastavíme a budeme riskovat, že přijdeme o výhody, které jsme od roku 2008 získali.

Proto mi dovolte, abych to srovnal s licencemi pro profesionální a soukromé piloty – těm se věnuje dokument, o němž budeme diskutovat před začátkem léta – protože i piloti, a já jsem jeden z nich, budou postaveni před dilema. Evropská agentura pro bezpečnost letectví chce uvést v soulad licence v celé Evropě, což ovšem učiní na úkor 80–90 000 pilotů všeobecného letectví – z nichž někteří vlastní pouze licenci z USA – a na úkor – a to je to podstatné – těch společností a pracovních míst, jež jsou na tuto činnost napojeny.

Rád bych vás upozornil na tento projekt, jenž nemá s bezpečností nic společného. Mezi držiteli licencí z USA dochází k nehodám 31násobně méně často. Cíle nařízení (ES) č. 216/2008 umožňují uznávání a rovnocenné hodnocení licencí, u nichž je považováno za zbytečné čekat na hypotetické dohody, jež byly odsunuty až na rok 2014.

Proto navrhuji velice otevřenou dohodu o vzdušném prostoru a zvu vás, abyste mě doprovodila, až na jednání Parlamentu poletím svým vlastním letadle, abych vám dokázal, že pilotní licence z USA je naprosto bezpečná.

  Předsedající. – Děkuji vám za pozvání, pane Boullande, uvidíme, co se dá dělat.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Paní předsedající, ráda bych poblahopřála paní Ţicăuové k této velice ambiciózní dohodě s Kanadou. Dohoda představuje významný krok v procesu otevírání trhu. Zároveň přispěje ke vzniku nových leteckých tras a k rozvoji nových příležitostí pro investory na obou stranách Atlantiku, pokud jde jak o rozvoj nových investic, tak o zavádění nových služeb pro evropské i kanadské občany.

Rozhodnutí umožnit leteckým společnostem fungovat bez omezení kdekoli v Evropě nebo Kanadě je cenné a prospěšné pro spotřebitele, letecké společnosti a pro ekonomiky obou zemí obecně. Provádění této dohody povede k tomu, že letecké společnosti budou provozovat více služeb, a vzniknou také nové možnosti nákladní dopravy. Tento vývoj však zároveň znamená, že bychom se měli více zabývat jeho vlivem na změny klimatu.

Díky této dohodě bude evropský a kanadský trh zároveň bezpečnější, neboť bude posílena spolupráce v souvislosti s dodržováním postupů pro udílení licencí a kontrolami, jejichž cílem je zajištění maximální bezpečnosti pro cestující i zboží.

  Philip Bradbourn (ECR). - Paní předsedající, jakožto předseda delegace pro vztahy s Kanadou mě obzvlášť těší, že se mohu vyjádřit k této dohodě mezi Kanadou a EU. Domnívám se, že stojí za to si připomenout některé její důležité body. Jak už bylo zmíněno, první fáze poskytuje leteckým společnostem neomezené možnosti provozovat přímé spojení mezi kterýmkoli místem v EU a Kanadou, a to bez omezení počtu poskytovatelů nebo služeb. Nyní se dostáváme do třetí fáze; investoři budou moci zakládat nové letecké společnosti v jiných zemích a ve čtvrté fázi bude umožněna kabotáž a 100% vlastnictví přepravců.

Dohoda rovněž stanoví vzájemné normy pro bezpečnost a ochranu. To je důležité proto, že to znamená zjednodušený přístup, výhodný pro přepravu cestujících, zavazadel i nákladu.

Tato dohoda je důležitá pro EU i pro naše letecké odvětví. Umožní posílit hospodářskou soutěž a poskytne větší možnosti volby pro cestující veřejnost. Nejenom to; jsem přesvědčen, že komplexní charakter této dohody může posloužit jako standard pro budoucí dohody s dalšími zeměmi. Toto rozhodnutí jasně ukazuje postavení Kanady jakožto našeho nejaktivnějšího mezinárodního partnera a já jej z celého srdce podporuji.

  João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Paní předsedající, tyto dohody jsou součástí procesu liberalizace, který v současnosti v odvětví letecké dopravy probíhá. Jsou zcela jasně ideologicky zatížené. Dokonce i v tomto strategickém odvětví je cílem ochromit státní zásahy a regulaci, otevřít dveře monopolní koncentraci, jež je vždy výsledkem volné hospodářské soutěže, považované za svatosvatou.

Pod zástěrkou nárůstu podnikatelských příležitostí v oblasti mezinárodní letecké dopravy dohoda prosazuje zájmy nadnárodních společností v tomto odvětví na úkor státních společností a jejich strategických zájmů, a to včetně těch, jako je portugalská společnost TAP, jež jsou ve veřejném vlastnictví.

To znamená, že na to doplatí jak zaměstnanci, tak cestující. Zaměstnanci jsou poškozeni z toho důvodu, že liberalizace umožňuje dumping ze strany nadnárodních společností a vede k pracovní nejistotě v důsledku nuceného zhoršování pracovních podmínek. Cestující jsou rovněž poškozeni proto, že kromě jiného bude bezpečnost letecké dopravy až na posledním místě, neboť společnosti budou zajímat především náklady a výnosy.

To není nic nového. Situace v jiných odvětvích, například v železniční dopravě, kde už k rozsáhlé liberalizaci došlo, přináší hojné příklady toho, jaké má uvádění zásad volného trhu do praxe důsledky.

  Siim Kallas, místopředseda Komise. − Paní předsedající, rád bych všem váženým poslancům poděkoval za jejich slova. Samozřejmě, že nejsložitější je dohoda a jednání se Spojenými státy. Mohu vás ujistit, že jejich ukončení je ještě daleko. Jde o jednu ze součástí celého procesu a my budeme v jednáních se Spojenými státy rozhodně pokračovat, rád bych však zdůraznil, že USA jsou velice obtížným partnerem. Jak zmínili mnozí z vás, 60 % světového leteckého provozu pokrývá EU a Spojené státy. O čem společně rozhodneme, to bude určovat celý rámec a podmínky pro letectví ve světě, a proto je tato spolupráce nesmírně důležitá i pro celý svět. Je třeba rovněž zcela jasně říci, že Američané uplatňují stejné parlamentní postupy: mají svůj kongres, s nímž je velice náročné jednat právě kvůli protekcionistickým tendencím, pracujeme však společně a rozvíjíme své vzájemné vztahy.

Během příštích několika týdnů navštívím Washington; zavázali jsme se ke spolupráci v pěti směrech: za prvé je to bezpečnost, za druhé jde o ochranu, za třetí o technologickou spolupráci – v Budapešti jsme podepsali významnou dohodu o interoperabilitě systémů řízení letového provozu, která je velice důležitá pro to, abychom v Evropě neztratili své konkurenční výhody – za čtvrté o životní prostředí a za páté o obchod či podnikání.

Pokud jde o podnikání, sami víte a zmiňovali jste, že platí nesmyslná omezení vlastnických práv. Musíme si však ujasnit, že nemůžeme Spojené státy nutit, aby se vzdaly; musíme s nimi vyjednávat, a to někdy není tak předvídatelné. Musíme vyjednávat a musíme brát ohled na jejich zájmy. Vypadá to poměrně slibně, v žádné obchodní či zejména technologické konfrontaci však nemůžeme zvítězit: tomu bychom se měli vyhnout, mohlo by to být velice nebezpečné.

Jak tedy říkám, v říjnu jsme se zavázali pokračovat v těchto pěti směrech, další dohody budou nepochybně následovat a my se pokusíme připravit s novým kongresem USA otevření trhu, které bude tím nejobtížnějším krokem, jak již uvedla řada z vás.

Rovněž bych chtěl říci, že ano, dohoda s Vietnamem je svým rozsahem samozřejmě mnohem menší než ostatní dohody. Přesto je velice důležitá, neboť tak vznikne letecký prostor fungující podle stejných a rovnocenných pravidel, což je hlavní cíl těchto dohod, zejména pak – a to je problém hlavně při jednání s třetími zeměmi – uznání leteckých přepravců EU. Víte, že se jedná o velice citlivou záležitost; díky těmto dohodám se třetími zeměmi vytváříme lepší možnosti i pro evropské letecké společnosti.

Děkuji vám za vaše připomínky. Slibuji, že vás budeme nadále informovat o jakémkoli dalším vývoji. Ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch jsme opakovaně diskutovali o koncepci těchto jednání a o dalším vývoji, ovšem i zde je třeba jednat s náročnými partnery. To je základní pravidlo platné pro všechna jednání, situace však není tak hrozná. Podařilo se nám mnohé i ve vztahu se Spojenými státy, včetně uznání leteckých přepravců EU a mnoha dalších věcí. Mohu vás ujistit, že se s představiteli dopravní politiky USA znovu setkám; vůle ke spolupráci i k hledání řešení vzájemných sporů zde existuje.

  Artur Zasada, zpravodaj. − (PL) Paní předsedající, jsem velice vděčný za všechny vyjádřené názory týkající se dohody o letecké dopravě mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Uznávám, že tato dohoda není dokonalá; jedná se o další krok správným směrem, pořád jsme ale určitě nedošli na konec cesty. Z procesních důvodů nebylo možné tento dokument pozměnit. Odmítnout dohodu by však znamenalo obětovat výhody vydobyté během obou fází jednání.

Ke své zprávě jsem připojil výzvu k určitým změnám, na něž by se měl ve své práci zaměřit smíšený výbor, nebo které by se měly stát základem pro třetí fázi jednání. Žádám zejména úplnou liberalizaci přepravních práv, další příležitosti pro zahraniční investice, mnohem ambicióznější stanovisko ve vztahu k ochraně životního prostředí a lepší koordinaci politických strategií týkajících se práv cestujících s cílem zajistit jim nejvyšší možnou míru ochrany.

Dámy a pánové, moje práce na tomto dokumentu ještě neskončila. Mám v úmyslu sledovat činnost smíšeného výboru, jenž byl jmenován s cílem zajistit, aby byla opatření obsažená v dohodě prováděna odpovídajícím způsobem, nebo dokonce rozšířena. Budu usilovat o to, aby se výboru mohl účastnit stálý pozorovatel Evropského parlamentu. Jestliže výbor nenaplní očekávání, která do něj vkládáme, Parlament by měl vyzvat Komisi, aby zahájila třetí fázi jednání.

Na závěr bych samozřejmě chtěl vyjádřit své upřímné poděkování všem stínovým zpravodajům za jejich připomínky a pomoc při přípravě této zprávy.

  Silvia-Adriana Ţicău, navrhovatelka. – (RO) Paní předsedající, dohodu o letecké dopravě mezi Evropskou unií a Kanadou je možné charakterizovat jako nejambicióznější dohodu o letecké dopravě mezi EU a významným světovým partnerem.

Výrazně zlepší propojení trhů obou zemí a spojení mezi lidmi, přičemž zároveň vytvoří nové příležitosti v oblasti letecké dopravy na základě postupné liberalizace předpisů o zahraničním kapitálu. Dohoda je především ambicióznější a konkrétnější než dohoda mezi Evropskou unií a Spojenými státy, pokud jde o přepravní práva, vlastnictví a kontrolu, a to i po prozatímním uplatňování pozměňovacího protokolu, tedy ve druhé fázi.

Podle studie provedené Komisí povede otevřená dohoda s Kanadou během prvního roku ke zvýšení počtu cestujících o půl milionu a během několika dalších let lze očekávat, že výhod této dohody využijí 3,5 milionu cestujících.

Dohoda by mohla na základě nižších cen letenek vést k úsporám ve výši 72 milionů EUR ve prospěch spotřebitelů a také ke vzniku nových pracovních míst.

Paní předsedající, vítáme ambiciózní charakter této dohody. Měla by se stát cílem a modelem pro ostatní jednání, která v současné době probíhají.

Doporučuji Parlamentu, aby dohodu o letecké dopravě mezi EU a USA schválil.

  Dominique Riquet, zpravodaj. – (FR) Paní předsedající, budu velice stručný, neboť jak uvedl pan komisař Kallas, dohoda s Vietnamem je jednoduchá a všichni s ní souhlasí. Nepřinesla naší zprávě žádné potíže a její obrovskou výhodou je otevření vietnamského trhu všem evropským akcionářům na základě reciprocity se zemí, v níž funguje odlišný hospodářský model.

Domnívám se, že tuto dohodu lze považovat za významný krok i z geografického hlediska, neboť nám otevírá východ a země jihovýchodní Asie. Nemyslím si, že by bylo třeba ještě něco dodávat, kromě toho, že mě těší, že se nám podařilo v souvislosti s touto dohodou dosáhnout tak uspokojivého závěru, který umožní ještě větší otevření dopravního spojení mezi Vietnamem a Evropou.

  Předsedající. Společná rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes v 11:30.

Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu)

  Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Během posledních let Evropská unie vyjednala a uzavřela řadu dohod s ostatními státy v oblasti letecké dopravy.

Podle Soudního dvora jsou tradiční doložky o určení ve stávajících dvoustranných dohodách v rozporu s právem EU, neboť znamenají diskriminaci přepravců EU zřízených v některém z členských států, avšak vlastněných a řízených příslušníky jiného členského státu. Jelikož takové dohody porušují zásadu svobody usazování, stanovenou v článku 49 Smlouvy o fungování Evropské unie, EU zahájila a rozvíjí praxi vyjednávání a uzavírání dohod mezi EU na jedné straně a třetími zeměmi na straně druhé o letecké dopravě. Za hlavní prvky těchto dohod lze označit zájmy související s ochranou před protiprávními činy, právy cestujících, vzájemným uznáváním certifikace a spoluprací v oblasti regulace.

V této souvislosti bych rád upozornil na omezenou roli Parlamentu, pokud jde o tyto dokumenty. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je jeho názor závazný, ale pouze ve vztahu ke konečné verzi textu, která již byla podepsána; nemůže vznášet připomínky nebo upravovat jeho obsah.

  Judith A. Merkies (S&D), písemně. – (NL) Delegace holandské Strany práce v Evropském parlamentu druhou fázi dohody rozhodně nepovažuje za dokonalou, zastává však názor, že přinese pokrok v důležitých oblastech. Zároveň zabrání Spojeným státům, aby při neexistenci takovéto dohody využily doložku o pozastavení. Pozastavení by mohlo znamenat, že evropští cestující a letecké společnosti by nemohli dále využívat značných výhod, které jim tento protokol v březnu roku 2008 přinesl. Mezi výhody a pozitivní aspekty patří zejména dohody o pracovních normách pro letecký personál, sdílení osvědčených postupů v souvislosti se snižováním hluku, posílení spolupráce v oblasti ochrany životního prostředí a tak dále. Výbor holandské Strany práce v Evropském parlamentu si uvědomuje stávající potřebu pokračovat v řádných diskuzích o bezpečnostních požadavcích (jako je využití skenerů) a o dopadu těchto požadavků na soukromí a zdraví cestujících. Rádi bychom rovněž zdůraznili, že potřeba soukromí evropských i amerických občanů by se měla dostat do středu pozornosti a měla by být respektována, když si EU a USA navzájem vyměňují osobní údaje cestujících. Klíčové je, aby se Parlament i nadále podílel na těchto jednáních a aby nebyla porušována evropská nařízení.

  Kinga Gál (PPE), písemně. – (HU) Obavy evropských občanů týkající se respektování jejich práv na ochranu údajů je důležité brát vážně. Domníváme se, že je důležité, aby mezi Evropskou unií a Spojenými státy existovala dohoda o ochraně údajů týkající se spolupráce v oblasti kriminalistiky a soudnictví. Vítáme skutečnost, že maďarské předsednictví se otázkou ochrany údajů aktivně zabývá. V tomto ohledu je třeba upozornit konkrétně na závěry Rady ohledně ochrany údajů, které byly přijaty na únorovém zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci. Těšíme se, jaké návrhy představí Komise, aby zajistila, že jak naše svobody, tak i ochrana našich údajů budou chráněny a respektovány.