Ústní vysvětlení hlasování

Zpráva: Janusz Wojciechowski (A7-0121/2011)

  Ville Itälä (PPE). – (FI) Paní předsedající, považuji za velmi důležité, že jsme tuto zprávu schválili jednoznačnou většinou. Právě tak musí Evropský parlament jednat, aby zachoval důvěru veřejnosti v tento systém.

Proč však chci o tomto tématu znovu hovořit, třebaže hlasování je již za námi? Stejně jako zpravodaj bych i já rád zdůraznil, že se jedná o důležitou věc, zejména ve vztahu mezi orgány, a je třeba tyto srovnávací tabulky zavést. Doufám, že se vše podaří dovést ke zdárnému konci bez hašteření mezi orgány a vše tedy bude možné provést co nejrychleji.

  Giommaria Uggias (ALDE). – (IT) Paní předsedající, vážení kolegové, toto opatření je pro odvětví zemědělství velmi významné. Na opatření však musí bezprostředně navázat závazek Rady a vnitrostátních vlád, že bude neprodleně přijato, ještě před koncem sezóny, aby se mohl vyřešit tento problém, který, jak bylo z dnešního hlasování patrné, se netýká jen jižní části Evropy, nýbrž Evropy jako celku.

Katarální horečka ovcí postihuje ovce a dobytek našich zemědělců. Proto přijetí kroků k úplnému vymýcení této choroby je cíl politiky v oblasti zdravotnictví, k jehož naplnění mohou vlády členských států nejlépe přispět tím, že budou dostatečně flexibilní vůči tomuto opatření. Současně je nutné udělat to, že bude neprodleně přijato prostřednictvím provedení směrnice do vnitrostátního práva.

Návrh usnesení RC-B7-0236/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

  Ville Itälä (PPE). – (FI) Paní předsedající, téma pro tuto rozpravu bylo mimořádně významné, a myslel jsem si, že by bylo vhodné, aby Parlament vyslal jasný signál, že jsme velice znepokojeni tím, co se stalo. Chceme veřejnosti ukázat, že činíme vše, co je v našich silách, abychom měli jaderné elektrárny v Evropě i ve světě obecně tak bezpečné, jak jen to je možné. Současně však chceme ukázat, že až bude existovat ohledně této otázky větší jistota, můžeme jadernou energii nadále využívat. Bohužel, většina hlasovala proti, Parlament tedy dnes toto poselství nesdělil.

  Bernd Lange (S&D). – (DE) Paní předsedající, jsem poněkud rozčarován, že Parlament dnes nebyl schopen věc potřebnou většinou schválit, aby se z této jaderné katastrofy v Japonsku bylo možné náležitě poučit. Podle mého názoru je nepochybné, že to musí znamenat zorganizování jednoznačného odklonu energetické politiky od jádra – jinak řečeno začátek postupného vyřazování elektráren z provozu – na evropské úrovni. Zadruhé by mělo být samozřejmé, že pokud provádíme zátěžové testy, pak každá elektrárna, jež v těchto testech neobstojí, musí být odstraněna ze sítě.

Žádný z těchto návrhů nezískal v hlasování většinu. Z toho důvodu jsem nemohl hlasování podpořit. Doufám, že se nám brzy podaří vytvořit jednotnou energetickou politiku, která nám pro budoucnost zajistí bezpečnou a rozumnou energii, s čímž souvisí přechod k energetické účinnosti a obnovitelným zdrojům energie.

  Sergej Kozlík (ALDE). – (SK) Paní předsedající, rozhodně nikdo nepochybuje o tom, že havárie ve Fukušimě ukázala, že je zapotřebí zpřísnit hodnocení provozu stávajících a výstavby nových jaderných elektráren. Bude třeba přehodnotit a upravit právní předpisy a parametry zátěžových testů jaderných elektráren na základě společných kritérií platných v celé Evropské unii. Vzhledem k tomu, že se jedná o globální problém, který nezná hranice, mělo by se jednat dokonce o mezikontinentální dohody zastřešené světovými autoritami.

Nesmíme však jednat ukvapeně, abychom spolu s vodou nevylili z vaničky i dítě. Jde o řešení přísně odborných problémů, jejichž politizace může být jen na škodu. Na stránkách médií jsme denně svědky mnohých demagogických a odborně nepodložených tvrzení, my se však nacházíme na půdě Evropského parlamentu.

Jelikož závěry rozpravy Evropského parlamentu tuto rozporuplnost názorů plně ukazují, při závěrečném hlasování o stanovisku Parlamentu jsem se zdržel.

  Mitro Repo (S&D). – (FI) Paní předsedající, nemohl jsem pro toto usnesení hlasovat v žádném případě, alespoň v jeho současné podobě, kterou jsme přijali k hlasování.

Naši občané v Evropě se obávají o svou bezpečnost, a je k tomu dobrý důvod. To by pro nás nyní měla být priorita. Potřebujeme konkrétní opatření k tomu, abychom zvýšili mezi lidmi pocit bezpečnosti.

Toto usnesení názory v celém Parlamentu rozdělilo. Neměla by to být otázka toho, jestli jsme pro nebo proti jaderné energii – trváme na minimálních bezpečnostních normách pro Evropu jako celek. Zátěžové testy navržené Komisí nebudou samy o sobě k uklidnění veřejnosti stačit. Komise by měla v budoucnosti hledat alternativní energetická řešení a zároveň přitom přihlížet k různým energetickým potřebám jednotlivých členských států EU. Podle mého názoru by investice do jaderné energie v žádném případě neměly znamenat omezení výzkumu či vývoje produktů v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Paní předsedající, katastrofa ve Fukušimě vyvolala oprávněné obavy veřejnosti z využívání jaderné energie, a je tudíž namístě se hluboce zamyslet nad současným stavem v EU a podniknout rázné kroky ke zvýšení bezpečnosti, s nimiž souhlasím, a také ke zvýšení transparentnosti při provozování jaderných elektráren a ochrany lidského zdraví. Ať chceme nebo ne, v dnešní době není při nejlepší vůli možné představit si funkční konkurenční trh s elektřinou, aniž by k vyvážené energetické skladbě přispívala jaderná energie.

Unie a členské státy mají povinnost vytvářet takovou energetickou politiku, aby zabezpečila zachování suverenity, politické nezávislosti a zabezpečení dodávek energie jednotlivých států. Nástroji pro dosažení takto vytyčeného cíle jsou kromě vhodné energetické skladby rovněž přiměřená úroveň výrobní kapacity, rovnováha mezi poptávkou a nabídkou, snižování energetické náročnosti hospodářství a tak dále.

Nebojím se zdůraznit, že jaderná energie je významným zdrojem pro produkci elektrické energie, neboť přispívá k lepšímu zabezpečení dodávek energie, především pro státy, jejichž zdroje pevných paliv jsou omezené. V závěrečném hlasování jsem se zdržel z toho důvodu, že bylo navrženo hlasovat o moratoriu na nové reaktory. S tím rozhodně nesouhlasím.

  Paul Murphy (GUE/NGL). – Hlasoval jsem pro návrh trvající na tom, aby Evropa zvolila budoucnost bez jádra. Fukušimská tragédie ukazuje, jak velké riziko pro lidstvo i životní prostředí jaderná energie představuje. Potenciál rozsáhlé katastrofy a absence bezpečného způsobu ukládání vyhořelého jaderného paliva zaviňují, že jaderná energie není bezpečnou cestou k rozvíjení produkce energie.

Tato tragédie je současně důkazem, že zásadní úkol produkce a distribuce energie nelze svěřit soukromníkům usilujícím o zisk. Za tuto katastrofu jsou odpovědní především kapitalisté, kteří se orientují v prvé řadě na zisk bez ohledu na lidský život, lidskou bezpečnost či životní prostředí.

Požaduji zestátnění energetického sektoru pod demokratickou kontrolou pracujících a pod jejich řízením. Na tomto základě bychom mohli vyvinout racionální a udržitelný plán produkce, distribuce a využití energie tak, abychom mohli poskytovat levnou a bezpečnou energii pro všechny a přitom chránit životní prostředí. Ústřední v tomto plánu musí být dlouhodobý program investic do obnovitelných zdrojů energie, jež by přinesl postupné nahrazení ropy, plynu, uhelných a jaderných elektráren těmito zdroji.

  Francesco De Angelis (S&D). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, po tragédii ve Fukušimě se všichni musíme zastavit a zamyslet. Znova je jaderná energie středem zájmu a podle mne musíme myslet především na budoucnost, na budoucnost našich dětí. Je pravda, že energii potřebujeme, potřebujeme však energii čistou a bezpečnou. Bezpečnost je sice krásná, avšak sama o sobě nestačí. Moratorium nestačí, musíme jít dál.

Tragédie ve Fukušimě nám říká, že neexistuje nic takového jako jaderná elektrárna s nulovým rizikem. V prvé řadě nám naznačuje, že musíme naplánovat urychlený odklon od jádra a zaměřit svou pozornost na obnovitelné alternativní zdroje energie. Evropa potřebuje novou energetickou politiku, aby mohla zastavit výstavbu nových jaderných elektráren kvůli strašlivým dopadům, které tyto elektrárny mohou mít na bezpečnost, životní prostředí, klima a budoucí generace. Je nutná radikální změna pohledu směrem k úsporám energie a využívání obnovitelných zdrojů.

  Filip Kaczmarek (PPE). – (PL) Paní předsedající, hlasoval jsem pro přijetí navrženého usnesení. Cílem tohoto usnesení bylo vyjádřit solidaritu obětem přírodní katastrofy a následné jaderné havárie a rovněž vyjádřit náš vděk a uznání všem, kdo nasadili své životy ve snaze zabránit dalšímu zhoršování katastrofy. I já jsem pln obdivu k solidaritě, odvaze a odhodlání, s nimiž japonský lid na katastrofu reagoval.

Souhlasím se závěrem, že Evropská unie musí od základů revidovat svůj přístup k jaderné bezpečnosti, nemůže však členské státy nutit, aby se vzdaly činnosti ohledně zajištění jejich vlastních energetických zdrojů, takže jsem potěšen, že jsme nerealistická a nebezpečná ustanovení tohoto usnesení odmítli.

  Giommaria Uggias (ALDE). - (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, italská delegace Italia dei Valori hlasovala proti textu usnesení o jaderné energii, neboť v něm nebylo dostatečně vyjádřeno jasné NE jaderné energii.

Bohužel veškeré pozměňovací návrhy, které by mohly dokument zlepšit a zvolit pro Evropu budoucnost bez jádra a bez dalších jaderných elektráren, byly zamítnuty. Evropa bez jádra je, chceme-li našim dětem a budoucím generacím zajistit budoucnost uchráněnou opakování katastrof, jako byla Fukušima a Černobyl, jedinou možnou cestou.

Vezměme si poučení, že neexistuje nic takového jako teoretická bezpečnost. Proto musíme jadernému řešení říci jasné NE a investovat do výzkumu a inovací jiných zdrojů, které jsou skutečně zelené, obnovitelné a čisté.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Paní předsedající, hlasoval jsem pro návrh usnesení a velmi mne mrzí, že se dnes Parlamentu nepodařilo dosáhnout jednotného postoje. S tím se obracím především na ty poslance, kteří žádali více. Domnívám se, že by bylo lepší hlasovat pro kompromis, neboť jsem si jist, že v Evropské unii panují na otázku jaderné energetiky velice odlišné názory.

Právě z toho důvodu, že dopady na životní prostředí a důsledky katastrof neznají mezinárodních hranic, bylo podle mne důležité přijmout a schválit minimální požadavky. Především potřebujeme jednotnou bezpečnostní normu v rámci Evropské unie. Zadruhé musíme vypracovat kroky pro jakékoli budoucí havárie či katastrofy – jinak řečeno, potřebujeme plán evropské obnovy po katastrofě. Zatřetí bychom již neměli zanedbávat výzkum v oblasti obnovitelných zdrojů energie a rovněž v oblasti jaderné fúze a vybudování úložných prostor pro uhlíková paliva a jejich recyklaci.

  Eija-Riitta Korhola (PPE). – Paní předsedající, i já jsem znepokojena tím, že tato sněmovna nedokázala vyslat vyvážený a rozumný vzkaz. Není pochyb o tom, že zkáza jaderné elektrárny Fukušima je katastrofou, celkový počet mrtvých se však nebude počítat v tisících ani stovkách, a možná ani v desítkách.

V důsledku nejhoršího zemětřesení na světě zaznamenaného v této oblasti zemře 30 až 40 tisíc lidí vinou poškozených silnic, mostů, železnic a budov. Měli bychom snad preventivně zničit všechny obdobné struktury v EU? Tak zní moje otázka.

V Japonsku není na vině jaderná katastofa, nýbrž samotná poloha země. Panická reakce v Evropě tudíž není jen směšná, ale může přinést mnoho škod i pro životní prostředí, neboť nemáme žádnou důvěryhodnou nabídku nízkouhlíkové alternativy k jaderné energii, a užití fosilních paliv se tak bude dařit. Je to opravdu to, co chceme?

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Paní předsedající, každý občan Evropy musí být znepokojen bezpečností, a to je důležité. Musíme vybudovat systémy, které jsou bezpečné.

Samozřejmě je třeba podotknout, že reakce na Fukušimu je přemrštěná. Na druhé straně je to zcela přirozené. Pamatuji si, když se potopila Estonia – zaznívaly názory, že všechny lodě by měly být zakázány, jelikož jsou nebezpečné. Dobrá, lidé tak mohou uvažovat. Nyní si však musíme uvědomit, že pouze jediná z 54 jaderných elektráren nevydržela nápor tsunami a zemětřesení, které ji postihly.

Avšak nazdory tomu nyní musíme vše v klidu zvážit a nezapomínat, že nelze na základě jednotlivého případu přijímat generalizované závěry. Každý rok zemře 300 tisíc Evropanů následkem působení emisí fosilních paliv a tím bychom se měli zabývat přednostně. Je velmi důležité zajistit, aby byla jaderná technologie bezpečná, a já vím, že v Evropě budeme i v budoucnosti budovat elektrárny bezpečně a tomu je třeba věnovat pozornost. V žádném případě však není důvod k tak rozsáhlé nemístné hysterii.

  Gay Mitchell (PPE). – Paní předsedající, dovolte mi podotknout, že jsem se zdržel veškerých hlasování v této záležitosti. Není to z toho důvodu, že by mne tato problematika neznepokojovala, neboť mne znepokojuje velmi, uvědomuji si však, že je třeba k ní přistupovat s citlivostí vůči detailům, přičemž zde neexistují jednoznačné odpovědi.

Žiji v Irsku, zastupuji Dublin, který leží na východním pobřeží Irska. Na západním pobřeží Británie je umístěno pět aktivních jaderných elektráren, nic proti nim nemám. Domnívám se však, že v oblasti jaderné bezpečnosti a v zájmu dobrých sousedských vztahů by bylo vhodné mít určitý britsko/irský – když říkám irský, mám tím na mysli Irsko na severu i na jihu – bezpečnostní přehled o provozu těchto elektráren a mohli bychom být informováni o případných rizicích. Navíc v případě havárie bychom se mohli podílet na případné evakuaci lidí z Walesu či Anglie, mohli bychom tedy splnit to, co se od nás jako od dobrého souseda očekává.

Mezi členskými státy musí v situaci, kdy jsou v sousední zemi umíštěna taková zařízení, panovat kvalitní sousedská spolupráce. Z toho důvodu jsem chtěl vysvětlit hlasování.

Návrh usnesení RC-B7-0249/2011 (Situace v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu)

  Mitro Repo (S&D). – (FI) Paní předsedající, v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu se lidé pokusili povstat v boji za lidskou důstojnost, transparentnost, základní práva a právo na demokracii.

Evropská unie ukázala, že je ochotna chránit libyjské civilní obyvatelstvo a podpořit demokratickou revoluci. Musíme se vyhnout měření dvojím metrem a ukázat, že jednáme v souladu s hodnotami vytyčenými v zahraniční politice Evropské unie.

Situace v severní Africe a na Blízkém východě je skutečnou zkouškou ohněm pro Evropskou službu pro vnější činnost. Životaschopná spravedlivá společnost potřebuje skutečný dialog a interakci mezi občanskou společností a tvůrci politických rozhodnutí. Lidem je nutné naslouchat, a to bychom chtěli v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu připomenout. Nepodněcujeme revoluci.

Spokojenost, bezpečí a dobrá životní úroveň lidí jsou prioritou státu, který uznává spravedlnost. Toto usnesení je důkazem toho, že Evropa ve své zahraniční politice ctí hodnoty, jimž měla od počátku sloužit.

  Paul Murphy (GUE/NGL). – Paní předsedající, zdržel jsem se hlasování o situaci v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu. Revoluční hnutí, které vypuklo v Tunisku, inspirovalo miliony lidí v severní Africe a na Blízkém východě a dodalo jim odvahu zapojit se do lidových povstání proti brutálním režimům, které v těchto zemích po desetiletí autoritativně vládly.

Povstání opět prokázala potenciální sílu dělnické třídy a chudých postavit se na odpor a bojovat proti svým utiskovatelům. Odsuzuji pokrytectví vedoucích představitelů EU a dalších západních zemí, kteří dnes brutální útlak diktátorských vůdců odsuzují, ještě včera však podporovaly jejich režimy, kterým poskytovali záchranné lano.

Zásadní význam má nyní to, že se masy napříč národnostním a náboženským spektrem spojily, aby odstranily zkorumpované elity a vybudovaly skutečně demokratickou společnost, která dokáže zajistit důstojná pracovní místa, důstojné vzdělávání a odstranit chodobu. Aby bylo takového cíle dosaženo, musí dělnická třída a chudina převzít kontrolu nad hospodářstvím a bohatstvím, jež existuje v tomto regionu, a využít je v zájmu většiny.

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Paní předsedající, v poslední době jsme byli svědky masových demonstrací v zemích, jako je Sýrie, Bahrajn a Jemen. Prostestující požadují, aby do veřejného života vstoupila demokracie, diktátoři rezignovali a aby byl, zejména v Sýrii, odvolán výjimečný stav. Ovšem úřady v těchto zemích používají proti demonstrujícím hrubou sílu, což přináší mnoho obětí na životech. Obzvláště znepokojivé je, že ohrožení postihuje celý region. Použití síly proti vlastním občanům je porušením veškerého práva. Použití ostrých nábojů je neobhajitelné a žádá si tvrdé odsouzení. Vyzývám vlády těchto zemí, aby ve jménu lidských práv, zejména práva na mírový protest a svobodu projevu, násilí ukončily. Vyzývám evropské orgány a příslušné mezinárodní organizace, aby byly uvedeny do pohybu diplomatické mechanismy k ochraně demonstrujících. Doufám, že přijetím dnešního usnesení rovněž přispějeme k ochraně základních lidských práv v těchto zemích.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Paní předsedající, předpokládám, že Evropská unie si je vědoma toho, že musí v rámci své politiky uplatňovat vlastní základní hodnoty. Lidská práva jsou klíčovou oblastí; musíme je na Blízký východ vyvážet. Skutečně musíme pojem a porozumění tomu, co lidská práva znamenají, prezentovat. Není to snadné, jelikož blízkovýchodní kultura je založena na odlišných hodnotách. My Evropané jsme byli vychováni ve světě židovsko–křesťanských hodnot, zatímco jejich hodnoty vycházejí z islámského myšlení. V těchto kulturách je s lidmi zacházeno odlišně a liší se i vnímání lidské bytosti.

V každém případě v Sýrii vládlo od roku 1963 stanné právo. Při něm byly možné popravy bez soudu. Aktuální povstání ukazují, že my v Evropě musíme skutečně otevřít oči a uvědomit si, že jediný úspěšný stát na Blízkém východě je přísně demokratický – je to Izrael, kde jsou dodržována lidská práva, svoboda projevu a demokracie.

Nyní bychom takový vliv měli výrazněji uplatňovat vůči Sýrii, Bahrajnu a Jemenu, aby dokázaly přijmout lidská práva pro všechny a také práva pro ženy a děti, a tak se snad vydat cestou demokracie. Nejsem však naivní a vím, že je obtížné v islámském světě takovéto hodnoty prosazovat. Nicméně bychom se je jako Evropané měli pokusit vyvážet a podporovat je.

Návrh usnesení B7-0226/2011 (Zpráva o pokroku Islandu za rok 2010)

  Paul Murphy (GUE/NGL). – Paní předsedající, hlasování o zprávě o pokroku Islandu za rok 2010 jsem se zdržel. V důsledku finanční a hospodářské krize se Island stal z páté nejbohatší země na světě zemí sužovanou krizí provázenou selháním jeho bankovního systému, kdy 40 % domácností nemůže uhradit své účty a důchodci přišli o své životní úspory.

V loňském roce 93 % lidu Islandu v referendu odmítlo návrh na vyplacení více než 3,5 miliardy EUR vládám Británie a Nizozemska. Navzdory určitým úpravám se bude hlasování, které se uskuteční 9. dubna, zabývat v podstatě stejnou otázkou. Občané by neměli být nuceni k přijetí této věci; věc by měla být odmítnuta. Islandský lid není povinen platit za krizi. Pracující, důchodci a chudí lidé krizi nezavinili a nemusí za ni platit, ani na Islandu, ani v Řecku, ani v Portugalsku, ani ve Španělsku, ani v Irsku a ani nikde jinde. Platit musí mezinárodní spekulanti, kteří z deregulace finančních trhů masivně profitovali.

  Peter Jahr (PPE). – (DE) Paní předsedající, vždy mne potěší, když se k Evropské unii připojí noví členové, proto jsem pro tento návrh usnesení hlasoval. Přesto bych byl rád, aby byly při přístupových jednáních vyloženy karty na stůl a vše bylo v předstihu projednáno a vyřešeno. Problémy, které nejsou v důsledku nemístné přátelskosti vyřešeny, nezmizí. Naopak jejich řešení je často složitější a zdlouhavější a přináší oboustranné rozčarování. Dovolte mi to shrnout: vždy mne těší, když se k EU připojí nový stát, každý člen má však kromě práv také povinnosti.

Návrh usnesení B7-0225/2011 (Zpráva o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010)

  Mitro Repo (S&D). – (FI) Paní předsedající, omlouvám se za ten inicident před hlasováním. Měla jste naprostou pravdu.

Evropská unie balkánským zemím přislíbila možné rozšíření. Jak již přede mnou řekl Martti Ahtisaari, je to zřejmě jediná cesta, jak může být v této oblasti zaručen mír.

Již druhý rok Komise doporučuje zahájit přístupové rozhovory ve vztahu k Makedonii. Evropská unie se nemůže v otázce jejího přistoupení vymlouvat na spor o název Makedonie. Musí samozřejmě být splněny oficiální podmínky členství a provedeny reformy.

Spor o název Makedonie by nebyl prvním případem, kdy si nový členský stát přinesl neřešitelné problémy s sebou. Měli bychom se všichni podívat do zrcadla. Proč bychom s Makedonií měli postupovat nějak jinak? Pokrok Makedonie záleží v prvé řadě na ní samotné a EU by před touto zemí neměla přivírat dveře z politických důvodů, jako je spor ohledně jejího názvu.

  Martin Kastler (PPE). – (DE) Paní předsedající, i já jsem hlasoval pro tuto zprávu a toto usnesení – pro Makedonii. Máme-li však být upřímní, je třeba zmínit jeden detail. Nemůžeme lidem a etnickým skupinám v jiných zemích říkat, aby svůj jazyk přejmenovali z toho důvodu, že se jiným zemím nelíbí, jak jej nazývají. Je to zakotveno mezinárodním právem a my si jako Evropané musíme být jisti tím, že zůstaneme v této věci poctiví.

Proto mne velmi rozhořčilo, že byl bohužel přijat jeden pozměňovací návrh, proti němuž jsem hlasoval, a to že by se Makedoncům nemělo dovolit používat označení Makedonci. Makedonie je země, která má v Evropě velkou budoucnost, neboť má i velkou hospodářskou budoucnost na Balkáně, což je velmi problematický region, hospodářsky prosperuje, a k jednáním přistupuje s elánem – to je velmi pozitivní.

S ohledem na tento pozitivní přístup bych chtěl poděkovat všem poslancům, kteří hlasovali pro usnesení, a všem, kdo v rámci delegace Evropského parlamentu spolupracovali s místním parlamentem. Měli bychom zajistit, aby tito lidé, kteří chtějí být součástí Evropy, měli jasno v tom, jaké mají vyhlídky. Pojďme za tím účelem spolupracovat.

Návrh usnesení RC-B7-0256/2011 (Situace v Pobřeží slonoviny)

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Paní předsedající, mezi stávajícím a nově zvoleným prezidentem Pobřeží slonoviny zuřila více než čtyři měsíce krvavá bitva o moc, což je v rozporu se všemi zásadami, jimiž se moderní svět řídí. Krvavé bitvy přinesly smrt několika stovkám lidí, kteří v zemi žijí. Více než milion obyvatel Pobřeží slonoviny muselo opustit svůj domov a mnozí uprchlíci stále hledají přístřeší v sousedních zemích. Je nutné učinit maximum pro to, aby se ti, kdo jsou za tyto zločiny zodpovědní, dostali do rukou spravedlnosti. V prvé řadě je třeba prošetřit, zda došlo ke genocidě a zločinům proti lidskosti. Dále je zcela nezbytné zajistit bezpečnost občanům ukončením veškerého násilí. Nelze připustit, aby docházelo k zasahování do života místních obyvatel a zahraničních pozorovatelů. Je nutné beze zbytku dodržovat výsledek demokratických voleb. Proto je zapotřebí odsoudit kroky někdejšího prezidenta v rozporu s vůlí národa. Přivlastňování si moci, podněcování násilí a porušování lidských práv si žádá rozsudek příslušných mezinárodních orgánů.

Návrh usnesení B7-0198/2011 (Přezkum evropské politiky sousedství – východní rozměr)

  Ville Itälä (PPE). – (FI) Paní předsedající, s radostí jsem hlasoval pro toto usnesení. Myslím, že je velmi důležité, aby byl především zaujat jasný a tvrdý postoj vůči Bělorusku, které je zjevnou skvrnou na mapě Evropy. Musíme realizovat taková opatření, aby se Bělorusko mohlo vydat na cestu k demokracii.

Rád bych se však, co se týče hlasování, zmínil o pozměňovacích návrzích 1 až 10, které předložila skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu – uvádějí, že partnerské země EU by měly mít v dlouhodobém výhledu možnost se k EU připojit. Hlasoval jsem proti, neboť se domnívám, že by to nemělo fungovat automaticky; neměli bychom si ani pohrávat s myšlenkou, že se každý stát může stát členem z toho titulu, že je partnerem. Víme, co si o bezhlavém rozšiřování myslí veřejnost, a z toho důvodu by neměly být takové návrhy přijímány. Proto jsem hlasoval proti.

  Adam Bielan (ECR). – (PL) Paní předsedající, východní rozměr Evropské politiky sousedství je strategickým prvkem mezinárodních vztahů Evropské unie. Další rozšiřování proběhne tímto směrem. Je tudíž nezbytné navýšit finanční zdroje, aby bylo možné rozvinout demokratické struktury těchto zemí. Podpora iniciativ, jako je Bielsat, má pro nezávislost běloruských médií nezanedbatelný význam, stejně jako ukončení pomoci poskytované médiím ovládaným státem. Chtěl bych vyzvat, aby byly prostřednictvím programů partnerství aktivně podporovány demokratické orgány na místní úrovni v těchto zemích. Dohody o přistoupení zůstávají důležitým nástrojem k podnícení reforem, a čím větší finanční a technickou podporu dokáží poskytnout, tím lepší jsou jejich výsledky. Další finanční prostředky si žádá i rozšíření vzdělanostní základny prostřednictvím stipendijních programů. Vyzývám k navýšení finančních prostředků na podporu lidských práv a rozvoje občanské společnosti. Prohloubení sociální integrace pomůže povzbudit sociální a politické změny a je nezbytné pro investice do budoucnosti. Z toho důvodu usnesení podporuji.

Návrh usnesení B7-0199/2011 (Přezkum evropské politiky sousedství – jižní rozměr)

  Cristiana Muscardini (PPE). - (IT) Paní předsedající, vážení kolegové, 21 právních východisek, 21 bodů odůvodnění a 63 bodů shrnujících požadavky Parlamentu do návrhu usnesení, to je dohromady 105 bodů. Podle mne příliš mnoho na to, aby to mohlo být účinné. Přitom zde ovšem neexistuje návrh, jak by rozvoj mezinárodního obchodu mohl pomoci k dosažení stability, a s tím ke zklidnění a míru v zemích jižního Středomoří.

Mezinárodní obchod se stal formou nové zahraniční politiky a mohl by pomoci k vytvoření lepších životních podmínek v celém regionu. Evropská unie nesmí zanedbat nic, co by mohlo být ku prospěchu řádných obchodních vztahů, povzbuzení výroby v rozmanitých odvětvích. Veškerý pokrok v této oblasti přispěje k prosazování demokracie a lidských práv, ochraně důstojnosti žen, zvýšení stability, prosperity a spravedlivému přerozdělování příjmů a bohatství, a zabránění tragédiím, kdy tisíce lidí prchají před hladem a opouštějí svou zem, bez jakékoli skutečné naděje.

Písemná vysvětlení hlasování

Zpráva: Janusz Wojciechowski (A7-0121/2011)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Jsem pro tuto zprávu, jíž se mění směrnice 2000/75/ES. Rada i Parlament se shodly na změně právního základu kvůli skutečnosti, že návrh Komise byl předložen před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Podle mého názoru jsou tyto změny odůvodněné, neboť se choroba šíří, a protože vědecký objev vakcíny nepředstavuje rizika, která předchozí očkovací látka měla.

  Mara Bizzotto (EFD), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Wojciechowskiho, která prostřednictvím řady zajímavých pozměňovacích návrhů ke znění Komise usiluje o aktualizaci a větší pružnost tohoto letitého právního předpisu, který již neodpovídá současným potřebám. Členským státům by to mohlo pomoci k účinnějšímu očkování proti katarální horečce ovcí a tedy ke snížení výskytu této choroby v odvětví zemědělství.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Mám radost ze změn, které byly v této směrnici provedeny a jejichž výsledkem je větší pružnost právní úpravy očkování. Díky nové technologii jsou k dispozici „inaktivované vakcíny“ proti katarální horečce ovcí, které nijak neohrožují neočkovaná zvířata. Nyní byla dosažena shoda, že očkování inaktivovanými vakcínami je tím nejlepším nástrojem, jak v EU katarální horečku ovcí tlumit a předcházet této klinické chorobě. Rozsáhlé použití těchto vakcín během očkovací kampaně v letech 2008 a 2009 přineslo výrazné zlepšení zdraví zvířat. Chtěla bych vyzvat ke změně stávajících pravidel očkování stanovených ve směrnici 2000/75/ES tak, aby se do nich promítl nejnovější technologický vývoj v oblasti výroby vakcín a bylo zajištěno lepší tlumení šíření viru katarální horečky ovcí a zmírněna zátěž, jakou tato choroba představuje pro odvětví zemědělství.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Hlasovala jsem pro zprávu. Jsem přesvědčena, že je správné umožnit příslušnému subjektu, v tomto případě členskému státu, aby prováděl očkování proti katarální horečce ovcí, současně jsem však proti tomu, aby součástí tohoto právního předpisu byl požadavek poskytovat tabulky o provedení směrnice do vnitrostátního práva.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V minulosti bylo očkování proti katarální horečce ovcí prováděno s využitím vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, které vyžadovaly mnohá omezení očkování tak, aby se virus nepřenesl na neočkovaná zvířata. Vědecký pokrok však umožnil vznik nových inaktivovaných vakcín. Na rozdíl od vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, lze tyto použít bezpečně a bez omezení, jelikož nepředstavují riziko šíření aktivního viru. S ohledem na závažné dopady, které má katarální horečka ovcí na chov dobytka, by měla být přijata veškerá opatření, která usnadní očkování a zvýší jeho účinnost, aby tak zemědělci byli chráněni před úhynem zvířat a v důsledku bylo chráněno i zabezpečení dodávek potravin.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Katarální horečka ovcí je choroba, která postihuje především přežvýkavce, jako jsou ovce, kozy a krávy, a za příznivých environmentálních a klimatických podmínek, zejména v pozdním létě a raném podzimu, může nabýt až podobu epidemie. Přestože nebyl zaznamenán případ nákazy člověka, je důležité vzít existenci této choroby na vědomí a usilovat o přijetí opatření, která by ji vymýtila. V EU byla choroba poprvé zaznamenána na jihu a následně i ve střední a severní Evropě. Díky úspěšným očkovacím kampaním spolufinancovaným EU použití některých očkovacích látek možná chorobu nevymýtí, ale umožní její další šíření. Proto byl vyvinut takový typ očkovací látky, který zajišťuje tlumení a prevenci této choroby v EU, jeho použití je však omezeno určitými pravidly. Proto potřebujeme změnu platné směrnice. Vzhledem k tomu, že tento návrh změny směrnice Parlamentu a Rady 2000/75/ES je v souladu se strategií v oblasti zdraví zvířat (2007–2013) a směřuje k pružnějšímu přístupu k očkovacímu systému, čímž přispěje ke zlepšení tlumení hlavních onemocnění zvířat, hlasuji pro.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Cílem této zprávy je aktualizovat směrnici 2000/75/ES, kterou se stanoví zvláštní ustanovení týkající se tlumení a vymýcení katarální horečky ovcí. V posledních letech došlo v oblasti očkování zvířat k pokroku. Již nás neohrožují rizika tzv. vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, jelikož nyní jsou k dispozici nové inaktivované vakcíny. Tyto inaktivované vakcíny na rozdíl od vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami nepředstavují riziko nežádoucího šíření viru z očkovací látky a lze je bezpečně použít i mimo území podléhající omezením. To je ve zprávě uvedeno.

Domníváme se, že větší pružnost při očkování proti katarální horečce ovcí vycházející z technologického pokroku při výrobě vakcín přispěje k lepšímu tlumení choroby a zmírnění zátěže, již přináší zemědělskému sektoru. Současně jsme přesvědčeni, že změny této směrnice je nutné co nejrychleji provést, aby mohly skutečně být ku prospěchu zemědělství.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tuto zprávu, jelikož katarální horečka ovcí je choroba postihující přežvýkavce (například dobytek, ovce a kozy). Od počátku tisíciletí se v řadě členských států, včetně střední a severní Evropy, objevilo několik epidemických vln této choroby, které znamenaly značné ztráty z hlediska nemocnoszi a úmrtnosti zvířat a narušení obchodu s živými zvířaty. Opatření pro tlumení a eradikaci katarální horečky ovcí vycházejí tedy ze zkušeností s použitím vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, které byly jedinými vakcínami na trhu. Tyto očkovací látky mohou přinést nežádoucí šíření očkovaného viru na neočkovaná zvířata. V posledních letech se však objevily nové inaktivované vakcíny. Tyto inaktivované vakcíny na rozdíl od vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami nepředstavují riziko nežádoucího šíření viru z očkovací látky a mohou být tedy bezpečně použity i mimo území podléhající omezením pohybu zvířat. Tento návrh by uvolnil některá omezení, která s ohledem na nejnovější vývoj v oblasti výroby vakcín již nejsou nezbytná. Tato nová pravidla členským státům pomohou očkování účinněji využívat k tlumení katarální horečky ovcí a snížení zátěže zemědělského sektoru, již tato choroba představuje.

  Jarosław Kalinowski (PPE), písemně. – (PL) Díky technickým inovacím se na trhu objevily novější vakcíny proti katarální horečce ovcí, které v době, kdy Komise tuto zprávu vytvářela, nebyly k dispozici. Proto podporuji názor zpravodaje, že by bylo dobré právní úpravu očkování aktualizovat s cílem, aby bylo pro chovatele zvířat snazší produkovat zdravá zvířata. Zvýšení pružnosti předpisů a jejich liberalizace umožní účinnější chov a především bude účinněji přispívat k ochraně zvířat proti nežádoucím a nebezpečným chorobám. I já tuto iniciativu plně podporuji z hlediska její povahy, jelikož bychom měli právní systém maximálně zjednodušit a zvýšit jeho pružnost, abychom zvýšili jeho účinnost, a tento cíl shora uvedená zpráva splňuje.

  Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Katarální horečka ovcí je děsivá zvířecí epidemie postihující přežvýkavce, která v celém odvětví chovu dobytka způsobuje velké škody. Na zemědělství tvrdě dopadají hospodářské škody a ztráty zaviněné zastavením obchodu. I v Rakousku, kde má chov dobytka dlouhou tradici, bylo živobytí některých zemědělců ohroženo. Je nyní důležité provést podpůrná opatření a revidovat starou právní úpravu dříve, než propukne další epidemie. Pravidla pro očkování, která tehdy platila, musí být přizpůsobena novému technologickému vývoji, čímž se zvýší účinnost boje proti katarální horečce ovcí a zmírní se zatížení zemědělců. Vítám rychlou akci na úrovni EU a jsem pro bezodkladné provedení nové směrnice. Jako zástupkyně zemědělské komunity vím, jak je důležité přemýšlet s ohledem na roční cyklus. Budeme-li se rozhodovat rychle, můžeme mít použitelné a jednotné rozhodnutí do podzimu, což je v zájmu členských států a, především, chovatelů zvířat.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Katarální horečka ovcí je choroba postihující přežvýkavce. Od počátku tisíciletí zapříčinila značné ztráty zvířat  postižených touto chorobou. Evropa v reakci na to přijala směrnici Rady 2000/75/ES, v níž se chtěla s problémem vypořádat prostřednictvím ustanovení o použití vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, s jejichž využitím chtěla účinně bojovat proti následkům tohoto jevu. Uvedené vakcíny, jejichž použití zmírněná směrnice upravovala, obnášely riziko přenosu viru na neočkovaná zvířata – z toho důvodu bylo očkování povoleno jen v přesně vymezených oblastech. Na rozdíl od vakcín, které byly na trhu v době vzniku směrnice Rady 2000/75/ES, jsou nyní k dispozici nové inaktivované vakcíny, u nichž takovéto riziko nehrozí. Hlasoval jsem pro zprávu, jelikož nová ustanovení umožní členským státům tento jev potlačovat a snížit tak negativní důsledky této choroby pro velký počet evropských chovatelů dobytka. Doufám, že to pomůže k co nejrychlejšímu přijetí naléhavých opatření, tedy v řádu několika měsíců.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení. Podporuji věcný obsah návrhu Komise. Tento návrh by umožnil zmírnit některá omezení, která s ohledem na nejnovější vývoj v oblasti výroby vakcín již nejsou nezbytná. Tato nová pravidla členským státům pomohou očkování účinněji využívat k tlumení katarální horečky ovcí a snížení zátěže zemědělského sektoru, již tato choroba představuje.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Očkování proti katarální horečce ovcí bylo prováděno s využitím vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, které vyžadovaly mnohá omezení očkování tak, aby se virus nepřenesl na neočkovaná zvířata. Avšak nejnovější technologický vývoj přinesl objev nových očkovacích látek bez přítomnosti živého viru. Tyto nové očkovací látky lze využívat bezpečněji a bez omezení, jelikož již nehrozí šíření aktivního viru. S ohledem na to, jak závažné důsledky má katarální horečka ovcí pro zemědělské podniky chovající dobytek, by měla být přijata veškerá opatřenípro usnadnění osvědčených postupů v oblasti očkování, což by zemědělce chránilo před úhynem dobytka, který může takové zemědělské podniky poškodit tak, že často vede k jejich zániku.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Zvířecí epidemie stále dokáží zničit obživu zemědělců. Jednou z nich je katarální horečka ovcí, jejíž epidemie se v severní Evropě opakují od roku 2000 a mohou způsobit mimořádně velké škody. Choroba postihuje především dobytek a ovce, což je dáno tím, že virus přenášejí tiplíci, druh mušek. Choroba byla zaznamenána i u koz, zde je ale její průběh mnohem méně dramatický než u jiných druhů. Očkování je možné provádět od roku 2000, podléhalo však přísným pravidlům, jelikož virem z očkovací látky se mohla nakazit i neočkovaná zvířata.

Nyní je zde však nová očkovací metoda, která toto riziko neobnáší, a tím umožňuje pružnější realizaci očkování. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, jelikož ji považuji za správnou a vhodnou k ochraně našeho dobytka před epidemickými chorobami. Požadovaná pružnost zemědělcům umožní svůj dobytek chránit.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Již několik let se vyskytují opakované epidemie katarální horečky ovcí, zejména v severní Evropě. Tato zvířecí epidemie postihuje přežvýkavce, jako je skot, ovce a kozy. Pro dobytek i zemědělce mívá velmi závažné následky. Hlasoval jsem pro tuto zprávu, neboť jejím cílem je zavedení inovativní vakcíny, která na rozdíl od té předcházející neobnáší riziko, že budou očkováním nakažena zdravá zvířata.

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. – (PT) Návrh Komise ohledně očkování proti katarální horečce ovcí, který tento zpráva zdokonaluje, zvyšuje pružnost právní úpravy očkování proti katarální horečce ovcí, zejména tím, že umožňuje použití inaktivovaných vakcín mimo oblasti podléhající omezením pohybu zvířat. Tato nová pravidla členským státům pomohou vakcíny účinněji využívat k tlumení katarální horečky ovcí a snížení zátěže zemědělského sektoru, již tato choroba představuje. Od roku 2004 si totiž opatření k omezení mobility a možnosti uvádění na trh vyžádala výrazná omezení dotčených produktů, která zasáhla běžné obchodní kanály v oblasti podléhající omezením a producentům způsobila zvýšené náklady. Z tohoto důvodu jsem hlasovala pro zprávu o očkování proti katarální horečce ovcí.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem pro. Katarální horečka ovcí postihuje přežvýkavce, jako je skot, ovce a kozy. Od počátku tisíciletí se v řadě členských států, včetně střední a severní Evropy, objevilo několik epidemických vln této choroby, které znamenaly značné ztráty ve smyslu nemocnosti a úmrtnosti zvířat a narušení obchodu s živými zvířaty. Směrnice Rady 2000/75/ES ze dne 20. listopadu 2000, stanoví zvláštní ustanovení týkající se tlumení a vymýcení katarální horečky ovcí, zejména pravidla pro očkování. Tato pravidla odpovídala použití vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami, což byla před deseti lety, kdy směrnice vznikala, jediná očkovací látka na trhu. Tyto očkovací látky mohou přinést nežádoucí šíření očkovaného viru na neočkovaná zvířata. Z toho důvodu povoluje směrnice 2000/75/ES očkování jen ve speciálně vymezených oblastech, v nichž se tato choroba již vyskytla a které podléhají omezení pohybu zvířat. V posledních letech se však objevily nové inaktivované vakcíny. Tyto inaktivované vakcíny na rozdíl od vakcín s živými oslabenými očkovacími látkami nepředstavují riziko nežádoucího šíření viru z očkovací látky a lze je tedy bezpečně použít i mimo území podléhající omezením pohybu zvířat.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Pro zajištění účinnějšího boje proti katarální horečce ovcí a zmírnění zátěže, již tato choroba představuje pro zemědělství, je nutné aktualizovat platnou právní úpravu očkování. Cílem zprávy, o níž dnes hlasujeme, je zvýšit pružnost platné právní úpravy a umožnit použití inaktivovaných vakcín. Ty lze úspěšně používat mimo oblasti podléhající omezení pohybu zvířat. Návrh je v souladu s novou strategií Evropské unie v oblasti zdraví zvířat (2007–2013) „Prevence je lepší než léčba“, jelikož obsahuje jak pružnější přístup k očkování, tak zlepšení současných opatření pro boj proti hlavním zvířecím chorobám.

  Brian Simpson (S&D), písemně. – Delegace britských socialistů z celého srdce podporuje zprávu, jejímž cílem je změnit směrnici 2000/75/ES tak, aby bylo možné používat inaktivované vakcíny proti katarální horečce ovcí i mimo oblasti podléhající omezení pohybu zvířat. Nový právní předpis poprvé zavádí použití nové očkovací látky proti katarální horečce ovcí, která využívá vědeckého pokroku, k němuž došlo od vstupu předchozí právní úpravy v platnost. Nová očkovací látka bude „inaktivovaná“ injekce, která utiší obavy zemědělců z tradičních živých očkovacích látek. Delegace britských socialistů oceňuje, že EU tuto novou právní úpravu, která je pro zemědělce ve Spojeném království skutečným přínosem, zavedla. Uklidňuje zemědělce, kteří se této smrtelné choroby a doposud užívané očkovací látky obávají, jelikož s teplým počasím se sezóna katarální horečky ovcí blíží. Zemědělci budou mít nyní k dispozici novou a bezpečnější vakcínu i větší pravomoc rozhodovat o vlastním očkovacím programu. Až dosud by zemědělci v případě, že by Spojené království bylo prohlášeno za území nezasažené katarální horečkou ovcí, právo očkovat svá zvířata pozbyli. Ovšem podle nové právní úpravy mohou pro klid své mysli očkovat i nadále a současně využívat jednodušších vývozních podmínek.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, která pomůže v boji proti katarální horečce ovcí na území EU.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro změnu právní úpravy očkování proti katarální horečce ovcí, aby bylo možné používat účinější vakcíny a zmírnit byrokratickou zátěž zemědělců. Nová právní úprava přinese zemědělcům v celé Evropě a obzvláště ve Walesu velké výhody. Spojené království bude označeno za území nezasažené katarální horečkou ovcí, zemědělci však budou moci i tak svá zvířata proti této smrtelné chorobě očkovat. Zemědělci budou mít větší pravomoci, aby v otázkách očkování rozhodli sami, což je pro zemědělství ve Walesu vítaným impulsem, a bude možné dobytek vyvážet bez současných omezení.

Návrh usnesení RC-B7-0236/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Jsem pro toto usnesení, jelikož jeho hlavním cílem je zajistit maximální možnou míru ochrany obyvatel po katastrofách, jako je ta, která nedávno postihla Japonsko. Technickým aspektům bezpečného zachycování energie by měla být věnována velká pozornost, neboť taková situace, jako je ta, v níž se v současnosti nacházíme, může mít kromě svého materiálního důsledku ještě mnohem závažnější důsledek pro lidské zdraví i životní prostředí.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE), písemně. – (LT) Hlasovala jsem proti usnesení o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku. Hlasovala jsem proti tomuto usnesení proto, že v hlasování o pátém pododstavci většina Evropského parlamentu schválila jeho druhou část, která požaduje moratorium na vývoj jaderné energie a výstavbu nových jaderných elektráren v Evropské unii.

Toto ustanovení bylo přijato navzdory tomu, že moje skupina – skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů – hlasovala proti němu. Jelikož jsme v této důležité otázce prohráli, nemohla jsem pro usnesení hlasovat. Z toho důvodu jsem hlasovala proti, jelikož v opačném případě bych hlasovala proti energetické strategii mé vlastní země – Litvy –, jejímž hlavím cílem je energetická nezávislost. Litva se již několik let chystá na výstavbu nové jaderné elektrárny, má již za sebou několikaleté přípravy.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) Havárie jaderné elektrárny Fukušima má četné dozvuky v politickém životě Evropy. První poučení, které si EU z této japonské katastrofy vzala, bylo přijmout neprodlená opatření ke zpřísnění bezpečnostních kontrol v jaderných elektrárnách v podobě zátěžových testů. Každá jaderná elektrárna, ať už na území Evropy či mimo něj, má potenciál zbraně hromadného ničení. Jsem si jista, že nikdo z nás by nechtěl znovu zažít černobylskou katastrofu, k níž došlo 26. dubna 1986.

Druhým poučením je, že věda a technologie mohou projít ohromným vývojem ve všech oblastech, vždy však musí počítat s největším omezením, jímž je příroda a její nepředvídatelnost. A právě kvůli událostem, které člověk nemůže ovlivnit, bychom měli diverzifikovat své zdroje energie, zejména snahou o zpřístupnění obnovitelných zdrojů energie.

Pokud by však jako zdroj energie měla být zvolena jaderná energie, lidé by měli být nejprve informováni o nákladech, přínosech a o důsledcích takového rozhodnutí. Nesmíme zapomínat na to, že se taková volba technologie musí opírat o široký společenský konsenzus a že je nutné naslouchat názoru občanů a respektovat jej.

  Pino Arlacchi (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti této zprávě, neboť má několik nedostatků, počínaje jejím přístupem k jaderné otázce. Po japonské tragédii již není možné zabývat jadernou otázkou jen z pohledu bezpečnosti. Tato zpráva má v názvu „poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku“ – zde však není žádné zvláštní poučení, kromě potvrzení toho, že je prakticky nemožné mít pod kontrolou rizika a důsledky velké jaderné katastrofy. Usnesení o této problematice nelze soustředit jen na otázku jaderné bezpečnosti, aniž byla věnována pozornost té nejdůležitější záruce jaderné bezpečnosti, totiž strategii ústupu od jaderné energie jako takové.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Na jadernou havárii v Japonsku musíme reagovat. To však neznamená, že bychom měli přijímat ukvapené závěry. Musíme klidně a objektivně diskutovat o stavu jaderné energie v Evropě a o tom, jak zajistit maximální bezpečnost. Proto podporuji záměr, aby evropské jaderné elektrárny procházely rozsáhlými zátěžovámi testy, který byl uveden ve společném usnesení. Co se týče širší otázky jaderných zdrojů v Evropě, dovolte mi připomenout, že nesmíme zapomínat na cíl 20% snížení emisí CO2 do roku 2020 ani na ochranu energetické nezávislosti EU.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Třebaže v průběhu hlasování nebyly přijaty všechny pozměňovací návrhy, které skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu předložila, hlasoval jsem pro usnesení. Text usnesení zahrnuje mimořádně důležitá ustanovení o jaderných elektrárnách, které mají být vybudovány v oblasti Kaliningradu a v Bělorusku. Usnesení konstatuje, že se uvedená výstavba potýká se zásadními problémy s dodržením standardů jaderné bezpečnosti a se splněním příslušných povinností v souladu s mezinárodními úmluvami. Tyto problémy se netýkají jen Litvy, která s Běloruskem a oblastí Kaliningradu sousedí, nýbrž celé Evropy. Dokument dále obsahuje důležité návrhy pro zajištění souladu s nejpřísnějšími požadavky na jadernou bezpečnost a provedení komplexního testování jaderných elektráren, které již v EU fungují, aby bylo možné posoudit skutečný bezpečnostní stav těchto elektráren.

  Ivo Belet (PPE) , písemně. – (NL) Reakce EU na katastrofu v Japonsku byla správná: reagovali jsme rychle a bez paniky. Bezprostředně jsme zajistili možnost důkladného vyšetřování pod evropským dohledem. Zásadní je, 1. Aby zátěžové testy prováděli nezávislí odborníci a 2. aby následná opatření beze zbytku vycházela z výsledků testů. To znamená, že jaderné elektrárny, které normy nesplňují ani se jejich splnění neblíží, by měly být uzavřeny. Není pochyb o tom, že jaderné elektrárny kdekoli v Evropě, i mimo EU, by měly procházet stejnými nezávislými testy zaštítěnými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Každý stát, který se na testování odmítne podílet, si na mezinárodní scéně i z hlediska mezinárodního obchodu vyslouží zavržení. Jaderná energie je a bude přechodovou technologií, technologií, u níž budeme bohužel muset ještě několik desetiletí zůstat. Přesto však budeme muset nově investovat tak, abychom naplnili své energetické potřeby a současně konsolidovali své cíle v oblasti klimatu. Do té doby musíme učinit maximum, abychom snížili riziko nehod na úroveň blížící se nule.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Projaderná lobby má před sebou ještě dlouhou budoucnost! Není nutné rozebírat okolnosti tohoto usnesení, které jsou zcela zřejmé. Přesto Evropský parlament stanovisko k jaderné energii nepřijal. To je opravdová škoda. Jeho obsahem bylo několik jasně vymezených problémů: moratorium na výstavbu nových jaderných elektráren, provedení nezávislých zátěžových testů, rozvoj obnovitelných forem energie a činnost v klíčové oblasti energetické účinnosti. Jenže původně dobré záměry společného usnesení byly vzápětí rozmetány na kusy. Každá z parlamentních skupin zvolila jiné stanovisko (pro nebo proti), ve výsledku tak nebylo možné tento návrh, který nemá nic společného s politikou, odhlasovat. Aby bylo jasno: očekával jsem od Evropského parlamentu mnohem více. Je vidět, že projaderná lobby má před sebou světlou budoucnost a že mnozí poslanci Evropského parlamentu stále nepochopili, jaké názory a pocity má ve vztahu k této problematice veřejnost.

  Jan Březina (PPE), písemně. – (CS) Mrzí mě, že EP dnes neschválil kompromisní podobu rezoluce o jaderné bezpečnosti v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku. Považuji za ostudu, že EP není schopen nabídnout veřejnosti svůj názor na jadernou energetiku. Důsledkem této nejednoty může být i to, že v nadcházejících jednáních evropských orgánů o podobě zátěžových testů elektráren bude EP tahat za kratší konec. Zelení a socialisté se evidentně nesmířili s tím, že neprošly jejich návrhy na ukončení využívání jaderné energie nebo na uzavření jaderných elektráren postavených před rokem 1980.

  Françoise Castex (S&D), písemně. – (FR) Hlasovala jsem proti tomuto společnému návrhu usnesení. Kompromisní usnesení bylo dobrým výchozím bodem a já jsem podpořila pozměňovací návrhy směřující k pečlivě naplánovanému a připravenému odklonu od jádra, který by odrážel boj proti globálnímu oteplování. Hlasovala jsem rovněž pro návrhy požadující investice do výzkumu a inovací, které by podpořily úspory energie a výrazně navýšily počet forem obnovitelné energie. Ovšem výsledek hlasování – jeho nesoudržnost – mne přiměl hlasovat proti pozměněnému usnesení. Nyní je nutné o všech těchto tématech do hloubky diskutovat a provést přechod na jiné druhy energie v duchu solidarity, přičemž přitom musíme přihlížet k situaci ve všech členských státech.

  Nessa Childers (S&D), písemně. – Hlasování o tomto usnesení mne zklamalo. Předmětem dnešní rozpravy je poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku. Jsem však pevně přesvědčena, že nic takového jako bezpečná jaderná energie neexistuje a že zátěžové testy, které se tento rok uskuteční, nás jen rozptylují od toho, o co tu skutečně jde – aby z Evropy bylo místo, kde se energie získává z obnovitelných zdrojů. Z nedávných studií je patrné, že je technicky možné, aby do roku 2050 pocházelo 95 % našich dodávek energie z obnovitelných zdrojů, jako je vítr, příliv, vlny, slunce a biomasa. Maje toto na paměti a s ohledem na to, že v současnosti přijímáme dlouhodobá energetická rozhodnutí, bychom měli odstavit evropské jaderné elektrárny v příštích letech.

  Carlos Coelho (PPE), písemně. – (PT) Mrzí mne, že se Parlament z událostí v Japonsku nijak nepoučil. I nadále popírá velká rizika, která využívání jaderné energie obnáší, což není ta nejlepší cesta, jak sloužit veřejnosti. Parlament na svém plenárním zasedání nedokázal usnesení přijmout – nepoučitelné spektrum skupin se navzájem vyblokovalo a odmítlo návrhy ostatních, aniž by dokázalo přijmout nějaké společné. Víc jsme se měli zaměřit na přeshraniční povahu rizik a důsledků těchto katastrof a na bezpečnost lidí. Jednoznačnými závěry mělo být zvýšení jaderné bezpečnosti, testování slabých míst, zastavení projektů šíření jádra v EU a účinnější investování do čisté energie a uchovávání energie. Zavírání očí nad tím, co se stalo v Japonsku, a předstírání, že se nic nestalo, je necitlivé a nebezpečné. Černobyl a Fukušima jen posílily požadavek větší transparentnosti a komplexnější informovanosti o rizicích a katastrofách.

  Brian Crowley (ALDE), písemně. – Chtěl bych do záznamu uvést, že jsem se nezúčastnil hlasování k jednotlivým bodům ani pozměňovacím návrhům společného usnesení. Pokud jde o mne, jsem dlouhodobým odpůrcem jádra, ovšem mám pocit, že tato diskuse byla oběma stranami jaderné pře zneužita k prezentaci krajních názorů, a to způsobilo, že Parlament nedokázal najít společnou řeč. Podle mého názoru musíme zajistit, aby všechna zařízení prošla kontrolou, což je předpokladem zajištění maximální ochrany těchto zařízení, a především bezpečnosti obyvatel v jejich okolí. V každém případě musíme udržitelným způsobem zabezpečit dodávky energie a máme příležitost hledat alternativní zdroje energie, které lze využívat a přitom pomáhat životnímu prostředí. Ideologická rozprava nám však nesmí bránit v tom, abychom se v tomto okamžiku snažili všemožnými cestami pomoci Japonskému lidu vzpamatovat se z této katastrofy. Proto jsem se závěrečného hlasování zdržel.

  Christine De Veyrac (PPE), písemně. – (FR) Velmi mne mrzí, že je katastrofa, která postihla Japonsko, zneužívána k fanatickým cílům. Evropský parlament promarnil příležitost vyslat k členským státům a Evropské komisi silný vzkaz, jehož cílem by bylo zlepšit bezpečnost jaderných elektráren v Evropě a sousedních zemích, v prvé řadě provedením zátěžových testů. Na to se dnešní rozprava měla zaměřit, abychom mohli jménem veřejnosti zajistit, aby byla maximálně bezpečná forma energie, která je stále hlavní složkou energetického mixu mnoha evropských zemí – a i v nadcházejících letech jí bude, dokud ji nedokáže nahradit udržitelný, obnovitelný zdroj energie, který by nebyl emitentem CO2.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Jedenáctého března bylo Japonsko zasaženo masivním zemětřesením a následným tsunami – to zavinilo největší jadernou krizi v historii země, byla závažně poškozena struktura jaderné elektrárny Fukušima a od té doby bezprostředně hrozí, že propukne jaderná katastrofa obrovských rozměrů. Tyto události vyvolaly v Evropě mnohé reakce – komisař Oettinger si vyžádal mimořádné zasedání Mezinárodní agentury pro atomovou energii, neměcká kancléřka se rozhodla o tři měsíce odložit rozhodnutí o prodloužení životnosti jaderných elektráren ve své zemi a rakouský ministr pro životní prostředí Berlakivich požaduje, aby byly evropské elektrárny podrobeny testům. Zásadní je, abychom se z katastrofy ve Fukušimě maximálně poučili, zejména pokud jde o bezpečnostní pravidla pro nové jaderné elektrárny v EU, a zajistili tak jejich bezpečnost, a tím i bezpečnost evropské veřejnosti. Ještě jednou bych rád této svízelné situace využil k vyjádření mé nejhlubší soustrasti a solidarity těm, které katastrofa v Japonsku postihla.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Problémy, které postihly fukušimskou jadernou elektrárnu, nastolily diskusi o energii z jaderné fúze, jelikož z tohoto zdroje pochází 30 % energie spotřebované v EU, přičemž v některých zemích tvoří domácí produkce až 80 %, například ve Francii, v některých zemích naopak jaderné elektrárny nemají, jako v Portugalsku a Rakousku. Z toho důvodu je nezbytné, aby EU prosazovala program testování bezpečnosti svých jaderných elektráren, zejména v podobě tzv. zátěžových testů. Takováto posouzení by se měla zakládat na modelu přísného a harmonizovaného hodnocení pokrývajícího všechny druhy případného rizika v pro Evropu realistickém scénáři, přičemž by měla být provedena do konce tohoto roku, a to nezávislým a koordinovaným způsobem, pro všechny stávající i plánované jaderné elektrárny v EU. V současnosti je jaderná energie v Evropě nezbytná pro zajištění dodávek energie s nízkými emisemi uhlíku. Musíme se však orientovat na větší energetickou účinnost a nárůst obnovitelných energií. Komise a členské státy by měly investovat do modernizace a rozšiřování evropské infrastruktury v oblasti energetiky a rovněž do provázání sítí tak, aby byla zajištěna spolehlivá dodávka energie.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Toto usnesení se zabývá důležitými oblastmi, a to zajištěním bezpečnosti jaderných zařízení a všemožnými způsoby předcházení riziku nehod, a zároveň požaduje, aby členské státy uvalily moratorium na budování nových jaderných reaktorů a na jejich uvádění do provozu, přinejmenším do doby, než budou provedeny a vyhodnoceny zátěžové testy. Musíme však zajistit, aby se z tragédie, která se v Japonsku odehrála, nestala příležitost pro prohloubení lobbingu či k tomu, aby došlo k pokroku, který bude muset být v budoucnu zvrácen. Je třeba brát situaci vážně a musíme se z této zkušenosti poučit a pojmenovat selhání a nedostatky při výstavbě a provozu elektráren, které by mohly zavinit nehody v jiných elektrárnách. K těmto zkušenostem je rovněž nutné přihlédnout v souvislosti s budoucím energetickým vývojem.

Na příslušném hodnocení se musejí podílet odborníci ze specializovaných orgánů členských států i Mezinárodní agentury pro atomovou energii a zachovat si přitom svou úlohu, autoritu, autonomii a nezávislost. Doporučení by v této oblasti měla jako technický, autonomní a nezávislý orgán vyslovovat Mezinárodní agentura pro atomovou energii za náležité podpory EU, nikoli naopak. Je politováníhodné, že je toto usnesení zneužíváno jako záminka k záchraně takzvané společné energetické politiky a jejích cílů spočívajících v liberalizaci energetického odvětví.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Tento návrh usnesení nebyl příliš kvalitní. Proto byl zamítnut, ačkoli obsahoval určité pozitivní aspekty; z tohoto důvodu jsem se zdržela hlasování.

Zajištění bezpečnosti jaderných zařízení a všemožné předcházení riziku nehod jsou důležité oblasti, jimiž se toto usnesení zabývá a požaduje, aby členské státy uvalily moratorium na budování nových jaderných reaktorů a na jejich uvádění do provozu, přinejmenším do doby, než budou provedeny a vyhodnoceny zátěžové testy.

Musíme však zajistit, aby tragédie, která Japonsko postihla, nesloužila jako odrazový můstek pro skupiny s ekonomickými zájmy k otevření nových cest na úkor zájmů a bezpečnosti veřejnosti.

Naopak je důležité pojmenovat selhání a nedostatky při výstavbě a provozu elektráren, které by mohly zavinit nehody v jiných elektrárnách. Na tomto hodnocení by se měli podílet odborníci ze specializovaných orgánů členských států i Mezinárodní agentury pro atomovou energii a zachovat si přitom svou úlohu, autoritu, autonomii a nezávislost. Je třeba brát poučení vážně a výsledky analýzy této události zohlednit v budoucím vývoji v oblasti energetiky. Nesouhlasíme se zásahy do energetické politiky členských států či třetích zemí. Doporučení by v této oblasti měla jako technický, autonomní a nezávislý orgán vyslovovat Mezinárodní agentura pro atomovou energii za náležité podpory EU.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Japonsko čelí největší katastrofě od konce druhé světové války. Vrchlní představitelé této země označili ničivé zemětřesení spojené s přívalovými vlnami tsunami a následnou jadernou hrozbu za nejhorší krizi od okamžiku, kdy americké bojové jednotky shodily jaderné bomby na města Hirošima a Nagasaki. Přírodní živel má na svědomí obrovské a nenahraditelné škody především na lidských životech a majetku. Hrozbou však zůstává především situace v jaderné elektrárně Fukušima. Ve snaze vyhnout se podobným hrozbám v budoucnosti by bylo vhodné zvážit provedení tzv. zátěžových testů v jaderných elektrárnách na území členských států EU. Ty by měly prokázat, do jaké míry jsou elektrárny schopné podobným katastrofám odolávat. Podobná situace jako v Japonsku může nastat kdekoli v Evropě. I proto je žádoucí přísnější sledování bezpečnostních systémů jaderných elektráren, posílení jejich slabých stránek a odstranění případných nedostatků. Hledání řešení jaderné problematiky – ať už snaha o zvyšování její bezpečnosti, nebo úplné odstavení – jsou v zájmu – záleží na zájmu a také možnostech jednotlivých zemí. Neobejdeme se však ani bez spolupráce na evropské úrovni. Ačkoli Evropě sice nehrozí přívalové vlny tsunami, v 21. století jsou hrozbou například teroristické útoky, útoky počítačových hackerů na systémy jaderných elektráren a podobně. A je z pohledu bezpečnosti velkým otazníkem, do jaké míry dokážou elektrárny těmto potenciálním hrozbám čelit.

  Adam Gierek (S&D), písemně. – (PL) Toto usnesení jsem nepodpořil – především proto, že nepřinese nic pozitivního, kromě zákazů, omezení a obecné averze k jaderné technologii. Zadruhé nenabízí jakýmkoliv způsobem řešení zcela nové situace, v níž se nachází energetická politika jako celek. Například body 19, 20 a 21 mohly přinést nové myšlenky a směry ve smyslu integrovaného přemýšlení o energetické účinnosti, zejména účinnosti při využívání energie z primárních zdrojů, kterých máme největší zásoby, obzvláště fosilních paliv. Zatřetí si radikální názory, které jsou zde uvedeny, žádají celostátní referendum, které se v mé zemi uskuteční z iniciativy levicových stran. Možná by takové referendum mohlo proběhnout na úrovni EU. Začtvrté, má země byla vinou dosavadní zmatečné právní úpravy v EU nucena zastavit velké investice do uhelných elektráren a nyní ta samá lobby říká, že musíme zastavit investice do jaderné technologie. Co nám pak zbyde? Usnesení směřuje výhradně k energii z obnovitelných zdrojů. V mé zemi by celková kapacita těchto zdrojů pokryla 13 %, přinejlepším 20 % nezbytných potřeb. Ve Švédsku snad může být situace jiná díky velkým zásobám vodní energie, v Polsku však nikoli. Fukušimské události nás nutí od základů současnou energetickou politiku Evropské unie přehodnotit.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Rozrušení, které v některých politických skupinách po fukušimské jaderné havárii zavládlo, jelikož doufaly, že z této situace získají politické body, je nepřijatelné. Nepamatuji si, že by komunisté po černobylské katastrofě v roce 1986 byli tak útoční. Je to tak: pokud jde o jadernou energii, nic takového jako „nulové riziko“ neexistuje. Nic takového jako nulové riziko v životě neexistuje, tečka. Musíme jen učinit vše, co je v našich silách, abychom riziko minimalizovali. V současné chvíli však nemáme žádnou důvěryhodnou alternativu. Nátlak na členské státy, aby tento zdroj energie neprodleně opustily, přestaly stavět nové elektrárny a odstavily ty stávající, je zcela v rozporu s rozhodným odmítáním fosilní energie pod záminkou, že její využití přispívá ke globálnímu oteplování.

Energie z jádra nebo fosilních paliv? Můžete si vybrat jednu nebo druhou, obou se však zbavit nemůžete. Ani vodní energie ani dnešní alternativní zdroje energie nejsou schopny naše potřeby energetických dodávek pokrýt. Tyto země, které přestaly jadernou energii využívat – což jim nebrání kázat ostatním –, jsou nakonec velmi rády, že jejich sousedé, od nichž energii čerpají, se nerozhodli stejně jako ony! Přestaňme s tím pokrytectvím.

  Estelle Grelier (S&D), písemně. – (FR) Parlamentní usnesení o poučení, které by mělo být přijato v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku, obsahuje některé velmi pozitivní body týkající se bezpečnosti jaderných elektráren, například doporučuje provést zátěžové testy koordinované na úrovni EU nezávislými orgány pracujícími v souladu s těmi nejpřísnějšími normami a zcela transparentně. Navíc jsem, stejně jako všichni zástupci francouzských socialistů, i já podpořila pozměňovací návrhy směřující k pečlivě naplánovanému a připravenému odklonu od jádra, který by odrážel boj proti globálnímu oteplování. Odklon od jádra musí jít ruku v ruce s navýšením investic do výzkumu a inovací s cílem snížit naši energetickou závislost a zvýšit počet forem obnovitelné energie v energetickém mixu členských států EU. Hlasovala jsem nicméně proti návrhu usnesení jako celku, jelikož to byl pouhý přehled názorů shrnutých do nesoudržného textu. Po tak katastrofálních událostech, jako je havárie ve Fukušimě, si tak citlivá otázka, jako jaderná energie, žádá víc, než narychlo poskládané usnesení. Zorganizování skutečně konstruktivní rozpravy, která by se zabývala všemi souvisejícími otázkami a ve které by každý mohl vyslovit svůj názor, si vyžádá určitý čas.

  Mathieu Grosch (PPE), písemně. – (DE) Toto usnesení se nemůže dopodrobna zabývat vším, co s diskusí o jaderné energii souvisí.

Jsem však i nadále přesvědčen, že se musíme snažit o postupné opuštění tohoto zdroje energie a o rozsáhlejší využívání obnovitelné energie.

Pozměňovací návrh 10 dále navrhuje, aby se na všech rozhodnutích týkajících se jaderných elektráren v hraničních oblastech podílely místní a regionální orgány na obou stranách hranice.

Tento pozměňovací návrh nebyl přijat. Některé aspekty v usnesení jsou sice skutečně pozitivní, pro mne však byl určující pozměňovací návrh číslo 10. To je důvod, proč jsem se rozhodl usnesení dále nepodporovat a zdržel jsem se hlasování.

  Françoise Grossetête (PPE), písemně. – (FR) Jsem ráda, že Evropský parlament toto usnesení odmítl.

Poučení, které si musíme ze situace po Fukušimě vzít, spočívá v doporučení zátěžových testů, zakotvení nových společných bezpečnostních norem v EU a ochraně proti všem myslitelným scénářům.

Ovšem zavední moratoria na nové jaderné elektrárny po dobu, než budou v EU provedeny zátěžové testy, je nepřijatelné. Zabrání to rozvoji mnohem bezpečnějších elektráren nové generace.

Neměli bychom se tedy snažit stanovit, jestli je třeba zpochybnit samotnou podstatu tohoto typu energie, ani podléhat idealistickým zpátečnickým hodnotám těch, kteří by jej rádi zakázali.

Opuštění jaderné energie znamená podporu vysoce znečišťujících uhelných elektráren; znamená to návrat do náruče ropných společností, nejistých cen ropy a vysokého rizika oslabení ekonomiky; zkrátka je to konec naší energetické nezávislosti.

  Roberto Gualtieri (S&D), písemně. – (IT) Hlasovala jsem proti společnému usnesení, jelikož sněmovna zamítla dva klíčové návrhy, které předložila skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu a týkaly se rozvoje střednědobých a dlouhodobých strategií pro postupný odklon od jádra a definice závazných cílů obnovitelných energií.

Skutečnost, že tato sněmovna celé usnesení odmítla, jen zdůrazňuje to, že jaderná problematika se již netýká jen naší větší bezpečnosti. Nyní je třeba, abychom začali skutečně vážně přemýšlet o energetické otázce a investicích do obnovitelných zdrojů. Tragické události v Japonsku nám ukázaly, jak důležité je o jaderné energii důkladně diskutovat. V tomto smyslu je hlasování Evropského parlamentu prvním krokem ke změně orientace při volbě energetické politiky na evropské i mezinárodní úrovni.

  Carl Haglund, Marit Paulsen, Olle Schmidt a Cecilia Wikström (ALDE), písemně. – (SV) Katastrofa v Japonsku probudila obavy lidí o jadernou bezpečnost. V usnesení skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) jsme zdůraznili, že chceme, aby navrhované zátěžové testy byly pro členské státy povinné a aby testy mohli provádět nezávislí odborníci, přičemž tyto testy musí být transparentní.

Zdrželi jsme se hlasování o společném usnesení, jelikož toto usnesení obsahovalo i moratorium na rozvoj jaderných reaktorů po dobu, než budou provedeny zátěžové testy.

Veškeré problémy jsou v prvé řadě spjaty se staršími reaktory se starší technologií, nikoli s novými jadernými reaktory s novou technologií. Nechceme zakazovat rozvoj nové technologie, která by měla přispět k naplnění cíle EU snížit emise oxidu uhličitého.

Jsme proti zákazu samotné myšlenky jaderné energie. Po katastrofě v Černobylu v roce 1986 zavedlo Švédsko pravidla, podle nichž bylo nezákonné připravovat výstavbu jaderných elektráren.

Dále jsme přesvědčeni, že by Finsko a Švédsko mělo investovat do výzkumu jaderné energie a zaujmout vedoucí postavení při vývoji jaderných reaktorů nové generace.

Závěr, který lze vyvodit z japonské katastrofy, zní, že bychom neměli jaderné elektrárny používat tolik let. Tuto katastrofu lze vnímat spíše jako inspiraci k výstavbě nových jaderných reaktorů.

  Sandra Kalniete (PPE), písemně. – (LV) Hlasovala jsem pro přijetí tohoto usnesení a lituji, že se na jediném návrhu usnesení o tomto vysoce aktuálním tématu Parlament nedokázal shodnout. Jsem přesvědčena, že jaderná energie musí zůstat důležitým a bezpečným zdrojem evropské energie. Podporuji požadavek na provádění komplexních zátěžových testů, a to ve všech stávajících i plánovaných jaderných elektrárnách, přičemž pozitivní výsledek takových testů musí být podmínkou jejich setrvání v provozu. Sdílím obavy vyjádřené v tomto návrhu usnesení, že rozvoj nových jaderných projektů v oblasti Běloruska a Ruska (oblast Kaliningradu) vyvolává velké pochybnosti ohledně naplnění norem jaderné bezpečnosti a vyhovění veškerým požadavkům mezinárodních úmluv; Evropané, členské státy a Evropská komise musí na tyto obavy reagovat v duchu solidarity. Proto musí naše Unie zajistit, aby se tyto zátěžové testy a normy, které budou definovány, následně aplikovaly nejen na území EU, ale i ve vztahu k jaderným elektrárnám, které již byly postaveny či jsou plánovány v sousedních zemích Evropy.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Po jaderné havárii v Japonsku tisíce lidí zemřely či beze stopy zmizely. Vznikly rovněž značné materiální škody a havárie bude mít dlouhodobé dopady na lidské zdraví. Následky Černobylu stále pociťujeme i nyní a proto dnes musíme náš přístup k jaderné bezpečnosti v EU i okolním světě přehodnotit. Co se týče zlepšení jaderných projektů v Bělorusku a Kaliningradu, panují zde obrovské problémy ohledně norem jaderné bezpečnosti a dodržení příslušných podmínek stanovených mezinárodními úmluvami, neboť tyto problémy nejsou jen záležitostí členských států, které s těmito regiony hraničí, ale i zbytku Evropy, a subjekty EU a Evropská komise musejí spolupracovat v souladu se zásadou subsidiarity. Usnesení o strategii Evropské unie pro region Baltského moře a roli makroregionů v budoucí politice soudržnosti uvádí, že s ohledem na plánovaný rozvoj jaderné energie v regionu Baltského moře musí členské státy EU dodržet nejpřísnější bezpečnostní a environmentální normy a Evropská komise musí sledovat a kontrolovat, jestli státy sousedící s EU na jejích vnějších hranicích zastávají stejný přístup a zda postupují v souladu s mezinárodními úmluvami. Jaderné elektrárny, které jsou v současnosti blízko vnějších hranic EU budovány, musí splňovat mezinárodní normy jaderné bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Na důležitosti nyní nabyly energetická účinnost a úspory energie, obnovitelná a udržitelná energie a vytvoření celoevropské energetické sítě. Navíc je důležité mít inteligentní energetickou síť, která dokáže pracovat s energií pocházející z decentralizovaných dodávek elektřiny.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Závažná nehoda, k níž došlo v jaderné elektrárně Fukušima Daiichi 11. března 2011 vinou zemětřesení a následného tsunami, přinesla škody a dlouhodobé důsledky pro zdraví v podobě znečištěného životního prostředí. V návaznosti na varování Mezinárodní agentury pro atomovou energii ohledně nyní zastaralých jaderných elektráren je zjevně nutné definovat opatření k posouzení bezpečnostního stavu elektráren. Klíčový význam má spolupráce a koordinace mezi členskými státy, neboť takové krize mívají dopad nejen na dotčenou zemi, ale i na širší úrovni. Nedávné události ukazují, že Evropa musí přijmout řadu přísných opatření pro posouzení existující úrovně bezpečnosti, aby dokázala katastrofám takového rozsahu předcházet. Rozvoj nových jaderných elektráren v Bělorusku a Rusku vyžaduje, aby Komise jednala aktivně a zahájila s těmito zeměmi dialog s cílem zajistit bezpečnost nejen ve svých sousedních zemích, nýbrž i v Evropě samé.

  Jörg Leichtfried (S&D), písemně. – (DE) V zásadě toto usnesení podporuji, neboť vyžaduje, abychom učinili první krok na cestě směrem k odklonu od jádra v celé Evropské unii. Avšak pokud jde o věcnou stránku usnesení, rád bych podotkl, že se, jedná o příliš pomalý a příliš zdrženlivý postup, což není pro usnesení tohoto typu obvyklé. Nakonec převažuje zásada nejmenšího společného jmenovatele, což z dlouhodobého hlediska nelze považovat za uspokojivé. Jediným správným řešením by bylo úplné vyřazení jaderné energie v celé Evropské unii, a to v co nejkratší době. Udělám pro to vše, co bude v mých silách.

  Bogusław Liberadzki (S&D), písemně. – (PL) V dubnu jsme hlasovali o společném usnesení o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku. Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, jelikož kromě zákazů a moratoria na rozvoj jaderné energie a návrhu na postupné vyřazení jaderné energie (které je nereálné), neobsahuje nic pozitivního ani nenabízí řešení pro budoucnost energetického průmyslu obecně. Situace po tragédii ve Fukušimě zcela změnila filozofii přístupu k budoucí produkci energie v Evropě i Polsku. Energetický průmysl naší země, který je z 95 % založen na uhlí, již utrpěl v důsledku přijetí klimatického a energetického balíčku. Zastaveny byly rovněž investice do výstavby dvou jaderných elektráren. Usnesení jen podtrhuje význam energie vyráběné z obnovitelných zdrojů, které v Polsku pokryjí pouhých 13 %, v nejlepším případě 20 %, našich potřeb. Navíc referendum o odvětví jaderné energie, které navrhuje levice, se v Polsku teprve bude konat, závěry tohoto rezolutního usnesení jsou tedy předčasné. Těší mne, že většina hlasovala proti usnesení.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Domnívám se, že se musíme vyvarovat ukvapených dalekosáhlých politických rozhodnutí o postavení jaderné energie v rámci energetického mixu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Důležité je, abychom měli jasný přehled o tom, co se v jaderné elektrárně Fukušima stalo, vycházející z přesných údajů. Nesmíme zapomínat na výhody jaderné energie, která produkuje méně emisí oxidu uhličitého, zahrnuje relativně malé náklady a zajišťuje energetickou nezávislost. Až dosud byla jaderná energie ze statistického pohledu tou nejbezpečnější formou energie, neboť nehody v této oblasti si ve strovnání s jinými zdroji energie (například plynem a ropou) vyžádaly nejméně obětí. Dále je nutné respektovat rozhodnutí členských států definující složení jejich energetického mixu. Jaderná energie má důležitou roli pro dosažení cílů Evropské unie stanovených ve strategii Evropa 2020 a energetické strategii pro toto desetiletí.

  Marian-Jean Marinescu (PPE) , písemně. – (RO) Hlasoval jsem proti usnesení o jaderné bezpečnosti v Evropě po jaderné havárii ve Fukušimě. Důvodem, který mne k tomu vedl, je požadavek uvedený v usnesení, aby bylo přijato moratorium na výstavbu nových jaderných elektráren. Domnívám se, že produkce jaderné energie v bezpečných podmínkách má mimořádný význam. Souhlasím s prováděním zátěžových testů. Uvalení moratoria na blíže neurčenou dobu však považuji za nepřiměřené. Toto období může mít zásadní dopad na jaderné elektrárny, které jsou v současnosti ve výstavbě, obzvláště co se týče jejich financování. Struktura energetického mixu závisí na rozhodnutí členských států. Proto si myslím, že takové rozhodnutí nelze na úrovni EU přijmout.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, jelikož výsledkem přijatých pozměňovacích návrhů byl text, který nevěnuje dostatečnou pozornost otázkám jaderné bezpečnosti.

  Marisa Matias (GUE/NGL), písemně. – (PT) Katastrofa ve Fukušimě planetě Zemi ukazuje, že jaderná energie bez rizika neexistuje. Riziko, které jádro pro lidstvo představuje, je zcela neudržitelné, stejně tak je vysoce rizkový odpad z jaderných elektráren. Proto musíme více pracovat na zajištění bezpečnosti a zlepšit bezpečnostní testování. Tato dvě kritéria by měla být minimální podmínkou pro dosažení shody.

Nebyla dosud zaručena žádná úniková strategie v souvislosti se současnými změnami energetické politiky, která se potřebuje posunout k nalézání alternativ, a vyřazování umožní postupně jaderný průmysl v Evropě opustit. Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, neboť se domnívám, že není žádná z uvedených podmínek garantovaná.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Katastrofa ve Fukušimě světu ukazuje, že jaderná energie bez rizika neexistuje. Jaderná energie je pro lidstvo nepřijatelným rizikem. Musíme tudíž jít dál, než je vyšší bezpečnost a bezpečnostní testy. Musíme vypracovat evropský plán pro odklon od jádra. Vyřazení jaderné energie si žádá čas. Další odkládání příprav je zločinem proti lidskosti. Toto usnesení nepodpořím, jestliže jsou pozměňovací návrhy požadující vyřazení jaderné energie zamítnuty.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Tento návrh usnesení o jaderné bezpečnosti v Evropě byl více než nezbytný. Zabývá se veškerými riziky, která jaderná energie obnáší, a já doufám, že bude impulsem k obecnému přehodnocení využívání jaderné energie v Evropě. Četné pozměňovací návrhy předložené skupinou Zelených / Evropské svobodné aliance byly nezbytné proto, abychom zajistili přímé řešení řady rizik, jež existují, a požadovali urychlený odklon od používání jaderné energie.

Jsem přesvědčen, že se lidem nikdy nepodaří dostat rizika představovaná jadernými elektrárnami zcela pod kontrolu, proto jsem zastáncem tohoto urychleného odstavení a podpořil jsem související pozměňovací návrhy. Jelikož je návrh usnesení v každém případě krokem tímto směrem, hlasoval jsem pro něj.

  Vital Moreira (S&D), písemně. – (PT) Při hlasování o usnesení o bezpečnosti jaderné energie v návaznosti na havárii ve Fukušimě jsem hlasoval proti pozměňovacímu návrhu týkajícímu se cílů snížení CO2, a to ze tří důvodů: a) tato otázka nesouvisí s jadernou bezpečností; b) stanovené cíle nepřiměřeně upřednostňují úlohu EU při jednostranném snižování CO2; c) tak ambiciózní – a vpravdě nereálné – snížení CO2 by bylo přijatelné jedině ve spojení s dovozní daní z CO2, která by mohla závažně poškodit konkurenceschopnost evropského průmyslu a vést evropské společnosti k přemístění produkce do zemí, kde nejsou emise CO2 omezeny, což by mělo závažné dopady na hospodářství a zaměstnanost v EU.

  Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasoval jsem proti usnesení o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku, a to z následujících důvodů: nejméně sedm z předložených pozměnovacích návrhů je vědecky nereálných; mnohé části textu jsou jen prázdná slova bez reálného obsahu a ty, které hovoří proti jaderné energii, neukazují žádná alternativní řešení. V neposlední řadě musím podotknout, že lituji, že Evropský parlament nezaujal v této věci stanovisko. Ovšem stanovisko, které bude přijato, musí být vyvážené, pragmatické a vycházet z vědecky podložených faktů a reálných řešení.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) Je nejvyšší čas přehodnotit využívání jaderné energie v Evropě. Musíme začít jednat, odstavit nebezpečné reaktory a ve střednědobém horizontu nalézt řešení, jak jadernou energii opustit úplně. Musíme jednou provždy vyvrátit falešnou představu, že člověk má rizika jaderné energie pod kontrolou. Proto jsem hlasoval pro přijetí tohoto návrhu usnesení.

  Alfredo Pallone (PPE), písemně. – (IT) Hlasoval jsem pro usnesení o jaderné bezpečnosti, neboť po nedávných událostech v Japonsku si nemůžeme dovolit přistupovat k tomuto tématu jinak než odpovědně a na základě objektivních kritérií. Považuji za nezbytné, aby Evropa přezkoumala svá pravidla pro bezpečnost jaderných elektráren a zajistila tak absolutní bezpečnost, kterou lze ověřit zátěžovými testy, které odhalí rizika a meze použití jaderné energie. Cílem samotného usnesení je ukázat, že navzdory všemu je možné se z katastrof poučit a reagovat rozhodně a účinně a zajistit tak, aby se již neopakovaly. Usnesení dále zdůrazňuje, že je nutné orientovat se na alternativní zdroje energie, jako je obnovitelná energie, přičemž jaderná energie je i nadále nepostradatelným zdrojem nízkouhlíkové energie.

  Vincent Peillon (S&D), písemně. – (FR) Hlasoval jsem proti usnesení o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku, neboť si nemyslím, že by otázku budoucnosti jaderné energie – pro naše spoluobčany tak zásadní – mohla, během několika hodin a prostřednictvím pozměňovacích návrhů přijatých bez skutečné rozpravy, vyřešit tato sněmovna. Je nutné zabývat se veškerými otázkami a neopomenout žádnou možnost, a právě proto potřebujeme čas. V sázce je důvěryhodnost našeho Parlamentu a blaho našich spoluobčanů, kteří by, kdybychom je chtěli zavázat k dlouhodobým směrům pro naše kroky, nepochopili – a zcela oprávněně –, proč jsme vše v klidu a obšírně neprodiskutovali předem s přihlédnutím k odlišné situaci v jednotlivých státech a omezením daným naším společným bojem proti změně klimatu. Nakonec bych rád řekl, že mne velmi mrzí, že vinou vyhraněných názorů všech stran jsme tentokrát nedokázali schválit okamžité zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren, třebaže naše skupina dosáhla konsenzu požadujícího ty nejserióznější, nejtransparentnější a nejvíce nezávislé kontroly.

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) Jsem rozčilen tím, že Evropský parlament dnes zamítl usnesení o tak klíčové otázce, jako je poučení, které je třeba vyvodit v návaznosti na jadernou katastrofu ve Fukušimě. Co se týče našeho orgánu, neexistuje žádné před a po 11. březnu 2011. Leč zvedaly se silné signály! Koneckonců nebylo tak těžké dohodnout se na několika jednoduchých zásadách:

– zásadě, že Komisi podpoříme, aby mohla ve spolupráci s členskými státy provést zátěžové testy ve 143 jaderných reaktorech, které jsou v Evropě v provozu;

– zásadě, že do 15. dubna předložíme precizní časový harmonogram přijatých kritérií: nezávislých odborníků, priority dané těm jaderným elektrárnám, které jsou ze své podstaty nebezpečnější v důsledku svého umístění v seizmicky aktivních či pobřežních oblastech, a zpráv o bezpečnosti pro veřejnost;

– zásadě, že jaderné elektrárny, které neobstojí v „zátěžových testech“, budou neprodleně vyřazeny z provozu.

Evropská veřejnost od našeho orgánu očekává, že bude jednat odpovědně a citlivě, obzvláště v tak kontroverzní otázce, jako je jaderná energie. Možná není tak špatný nápad, aby volba energie a tedy rozhodnutí, jestli opustit jadernou energii či nikoli, zůstalo ve výlučné pravomoci členských států.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Hlasoval jsem proti. Velmi mne těší, že projaderná lobby nakonec neuspěla. Je zcela nepochopitelné, že skupina PPE a další hlasovali proti tvrzení, že nulové riziko neexistuje, proti zahájení postupného odstavování, proti dosažení téměř 100 % energeticky účinné ekonomiky založené na obnovitelných zdrojích do roku 2050, proti budoucnosti Evropy bez jádra, atd. Konečné znění bylo zcela nepřijatelné a já jsem rád, že většina sněmovny nás Zelené podpořila a usnesení jsme zamítli.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Vážná jaderná havárie, která 11. března postihla elektrárnu Fukušima Daiichi, zavinila smrt tisíců lidí a nepředstavitelně poškodila celé japonské hospodářství.

Taková tragédie všechny země na světě nutí, aby přehodnotily svůj postoj k použití technologií atomové energie. Bohužel v řadě případů jsou tato rozhodnutí vinou nedávných tragických událostí unáhlená, přičemž z řady oblastí zaznívá volání po úplném a neprodleném odstavení jaderných elektráren.

EU již nějaký čas svůj přístup k jaderné bezpečnosti jako celku přehodnocuje, nesmíme však zapomínat na to, že tato technologie bude součástí energetického mixu jednotlivých členských států ještě mnoho let. V budoucnosti bude možné naplnit naše energetické potřeby s využitím obnovitelných zdrojů energie, v současnosti to však možné není a ještě dlouho nebude.

Jsem zastáncem restriktivních bezpečnostních opatření pro jaderné elektrárny v souladu s těmi, které platí pro nejnovější generaci těchto zařízení. Domnívám se však, že rozhodnutí zastavit výrobu jaderné energie ze dne na den je krátkozraké a nesmyslné. Vychází mnohem více z emocí než skutečných potřeb a mohlo by srazit ekonomiky nejvyspělejších zemí světa na kolena.

  Oreste Rossi (EFD), písemně. – (IT) Po jaderné katastrofě, která zasáhla Japonsko, nemáme jinou možnost, než přehodnotit evropský energetický plán. Mimořádnou pozornost musíme věnovat jak jaderným elektrárnám, které již stojí, tak těm, které jsou teprve plánovány. Evropská unie již umožnila provádění zátěžových testů ve všech elektrárnách, včetně těch, které se nacházejí v sousedních zemích, které s Unií udržují vztahy.

Usnesení dále zakotvuje moratorium na výstavbu nových elektráren ve snaze získat čas na posouzení souvisejících rizik. Musíme si uvědomit, že i v následujících letech bude řada zemí závislých na jaderné energii, nesmíme však dovolit, aby v Evropě byly elektrárny ohrožující její obyvatele. Elektrárny, které byly vystavěny před rokem 1980, musí být odstaveny.

V některých zemích, například v Itálii, byla provedena posouzení, na jejichž základě bude rozhodnuto o případném odklonu od jádra; je nezbytné přijmout společná rozhodnutí i na evropské úrovni. Je neuvěřitelné, že Evropský parlament dosud nedokázal zaujmout postoj k otázce takového významu, jako je ta, jež je předmětem dnešní rozpravy, která občany hluboce znepokojuje. Ve skutečnosti byla zamítnuta všechna usnesení, včetně společného usnesení, které jsme podpořili.

  Marco Scurria (PPE), písemně. – (IT) Italský ministr financí Tremonti před několika dny ve svém projevu na setkání zástupců průmyslu použil nový výraz – jaderný dluh. Členské státy, které investovaly do jaderné energie, dosahují nejvyšších úrovní veřejného dluhu. Kolik to stojí zavřít elektrárny první a druhé generace? Kolik stojí zátěžové testy, o nichž dnes tak obšírně diskutujeme? A až se ukáže, že elektrárna v testech neobstojí, kolik bude stát ji „odtížit“? A dále, kolik stojí ukládání radioaktivního odpadu? To nám dosud nikdo neřekl.

Jako Evropská unie bychom mohli začít přemýšlet o různých variantách, které bychom mohli ukázat členským státům. A co víc, Komise nám bude muset poskytnout plán nezbytných kroků, tak proč rovnou nezačít myslet na reálné investice do jaderné energie čtvrté generace – čistě jaderné, případně s využitím fúze – či dokonce začít uvažovat o celkovém energetickém plánu? Očekáváme, že Komise ve svém sdělení načrtne plán v této oblasti a pokusí se konečně dát Evropské unii jasný směr přinejmenším v tomto odvětví.

  Debora Serracchiani (S&D), písemně. – (IT) Jaderná havárie v elektrárně Fukušima zavinila katastrofu obrovských rozměrů, přičemž radioaktivní zamoření postihlo rovněž mnoho lidí, kteří byli v okolí elektrárny a utrpěli zranění. Mnohé nemocnice je odmítají přijmout a poskytnout jim léčbu kvůli riziku kontaminace.

Přestože japonský premiér již oznámil, že jaderná elektrárna Fukušima bude odstavena, není situace vyřešena – chladicí systém jednoho z reaktorů je nefunkční a do životního prostředí uniká značné množství záření. S ohledem na to je důležité zajistit, aby byla poskytnuta veškerá potřebná humanitární a finanční pomoc, a zakotvit maximálně spolehlivá mezinárodní bezpečnostní pravidla pro předcházení podobným katastrofám v budoucnu.

Takže jsem hlasovala proti tomuto usnesení, jelikož neobsahovalo pozměňovací návrhy, které by členským státům ukládaly povinnost navrhnout možné strategie pro odklon od jádra a v případě, že plnění jejich vnitrostátních programů může mít přeshraniční účinky, neprodleně o nich informovat regionální i místní přeshraniční orgány.

  Peter Skinner (S&D), písemně. – Nacházíme se sice v citlivém období bezprostředně poté, co Japonsko postihly obrovské problémy v oblasti jaderné bezpečnosti, jaderná energie je však i nadále hlavním zdrojem dodávek energie pro EU i celý svět. Názory, které vyjádřili někteří z vás ve sněmovně, prosazující rychlé uzavření zařízení a opuštění této politiky, učinily hlasování o jednotlivých částech této zprávy velmi obtížné – hlavně z pragmatických důvodů než z důvodů pro- či protijaderného přístupu. Nemohl jsem podpořit agresivní pozměňovací návrhy, které by mohly poškodit politiku dodávek energie spočívající v kombinovaném přístupu, který povede ke snižování emisí CO2 a eventuálnímu nárůstu obnovitelných zdrojů.

  Bart Staes (Verts/ALE), písemně. – (NL) Nepodařilo se nám dnes ohledně tohoto usnesení, jehož účelem je poučit se z jaderné katastrofy ve Fukušimě, dosáhnout shody. Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance se zasazovala po několik let o odklon od jaderné energie, jelikož rizika jsou pro lidi i životní prostředí nepřijatelně vysoká a protože existuje více než dost vhodných alternativ. Zejména ve Fukušimě se ukázalo, k čemu může dojít. Říká se, že skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů a skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu i nadále věří svým jaderným snům, přestože Černobyl a nově Japonsko jasně ukazují, že tyto sny se nakonec promění v noční můry. Přesto všechno je stále mnoho lidí, kteří se zdráhají ze svého špatného jaderného snu probudit.

Jedinou skutečně bezpečnou jadernou energií je žádná jaderná energie. Pozměňovací návrh, který požadoval odklon od jádra, nebyl přijat. Většina této sněmovny zřejmě dosud nepochopila, že do čtyřiceti let bude zcela technicky i ekonomicky proveditelné získávat elektrickou energii absolutně udržitelně prostřednictvím takových opatření, jako je energetická účinnost a spoléhání se na slunce, vítr, geotermální energii, vodu a biomasu. Zatím se zdá, že vítězí jaderná lobby. Proto jsem v závěrečném hlasování hlasoval proti.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – V závěrečném hlasování jsem hlasovala proti usnesení, neboť se domnívám, že musíme o této záležitosti diskutovat ve vazbě na celkovou energetickou strategii EU, nikoli v kontextu této japonské jaderné tragédie.

  Michèle Striffler (PPE), písemně. – (FR) Po jaderné katastrofě, k níž dochází v tuto chvíli v Japonsku, je nutné velmi důkladně hovořit o elektrárnách, které se nacházejí ve Francii a v Evropě. Musejí se provést zátěžové testy všech jaderných elektráren, které jsou v provozu, zejména těch, které leží v seismických oblastech. Mám na mysli zejména jadernou elektrárnu ve Fessenheimu v Horním Porýní. Dále se domnívám, že uvalení časově neomezeného moratoria na rozvoj nových jaderných reaktorů a jejich uvádění do provozu není ekonomicky schůdným řešením a ohrozí mnoho pracovních míst a současně nebezpečně oslabí naši výrobu energie.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro toto usnesení Evropského parlamentu o poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku, jelikož jeho cílem je zvýšit jadernou bezpečnost v EU, nikoli zakázat výrobu a používání jaderné energie. Proto jsem hlasovala proti všem pozměňovacím návrhům zaměřeným na odstranění jaderné energie z evropského energetického mixu. Nehlasovala jsem sice pro uvalení moratoria na výstavbu nových jaderných reaktorů, ale myslím si, že jestliže takové moratorium bude přijato, mělo by se omezovat jen na dobu provedení zátěžových testů jaderných reaktorů v EU. Díky tomu by bylo možné využít výsledky zátěžových testů při výstavbě nových reaktorů a zajistit tak, že jaderná bezpečnost se bude zlepšovat.

V současné době tvoří jaderná energie zhruba 30 % evropské skladby energetických zdrojů. Evropská unie je velkou měrou závislá na tom, jestli členské státy naplní v rámci svého energetického mixu cíle 20-20-20. Nemůžeme se rozhodnout pro zbavení se jaderné energie, aniž bychom určili, jaké udržitelné zdroje energie budou k dispozici, aby bylo možné pokrýt energetickou poptávku EU v následujících letech, a to za ceny pro občany přijatelné. EU musí investovat do opatření energetické účinnosti, zejména v budovách a dopravě, a také do využívání obnovitelných zdrojů energie.

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Jaderná krize v Japonsku uvedla do pohybu něco, co bych nazval tsunami nerozumných nápadů. Jaderná energie je nyní démonizována a vzrůstá tlak na úplný odklon od jádra směrem k takzvaným alternativním zdrojům energie. Tento myšlenkový proud však hraničí s bezbřehou pověrčivostí. Jaderný reaktor ve Fukušimě postihla nepředstavitelná souhra katastrof. Dokazuje to, že příroda je nepředvídatelná a že samozřejmě tsunami nelze zakázat, nedokazuje se tím však, že na vině je jaderná energie. Jaderná energie je historicky mnohem bezpečnější než jakýkoli jiný zdroj energie. Zatímco ropa prokazatelně přináší vykořisťování, závislost, války a diktaturu, jaderná energie je historicky mnohem bezpečnější. Naším hlavním zájmem by v souvislosti s jadernou energií mělo být posouzení rizika a sjednocení bezpečnostních postupů na evropské úrovni. Při naplnění a dodržování těchto kritérií bude díky jaderné energii možné odstranit či výrazně omezit politiky energetické závislosti. A zatímco přírodní katastrofy nelze předvídat, jaderná energie sama o sobě nepředstavuje závažné riziko. Skutečné riziko nepochází z řádně obsluhovaných jaderných reaktorů, nýbrž jaderných reaktorů pod špatnou politickou kontrolou. Jinak řečeno, zabývejme se Íránem, nikoli Japonskem.

  Derek Vaughan (S&D), písemně. – Myslím, že toto usnesení bylo bezděčnou reakcí na tragickou situaci v Japonsku a neposkytlo dostatek času pro rozpravu o otázkách souvisejících s bezpečností jaderných elektráren v EU. Jaderná energie je nezbytným zdrojem energie pro celou Evropu, přičemž některé členské státy vyrábějí v jaderných elektrárnách až 75 % své potřeby energie, prioritou by tedy mělo být přezkoumání bezpečnosti jaderných elektráren včetně provedení zátěžových testů na již vybudovaných elektrárnách. Výsledkem však nesmí být zavírání stávajících jaderných elektráren, u nichž neexistují žádné obavy ohledně bezpečnosti, ani bránění výstavbě nových jaderných zařízení, která by měla zastaralé elektrárny nahradit. Musíme debatu o těchto otázkách rozvinout a postarat se o to, aby existoval vyvážený mix obnovitelných a jiných nízkouhlíkových zdrojů energie, který by zajistil, že světla po celé Evropě zůstanou rozsvícená.

Návrh usnesení B7-0237/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

  David Martin (S&D), písemně. – Poté, co byl společný návrh usnesení zamítnut, hlasoval jsem pro tento text, který sice není dokonalý, podařilo se v něm však najít vhodnou rovnováhu mezi jadernou bezpečností a pragmatickým přístupem k této věci.

Návrh usnesení B7-0242/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení skupiny Verts/ALE, protože veškerá další usnesení o této otázce jsme odmítli. Podpořil jsem je na důkaz podpory bezpečnostních doporučení, nesouhlasím však s radikálnějšími protijadernými názory, k nimž se usnesení hlásí.

Návrh usnesení B7-0243/2011 (Poučení, které by mělo být vyvozeno pro jadernou bezpečnost v Evropě v návaznosti na jadernou havárii v Japonsku)

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, které mi připadá až naivně projaderné.

Návrh usnesení B7-0249/2011 (Situace v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu)

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Demonstrující v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu vyjádřili legitimní demokratické touhy a mocnou vlnu odhodlaného volání lidu po politických, ekonomických a sociálních reformách zaměřených na dosažení skutečné demokracie, boj proti korupci, zajištění dodržování právního státu, lidských práv a základních svobod, zmírnění sociálních nerovností a vytvoření lepších hospodářských a sociálních podmínek. Vlády těchto zemí reagovaly na legitimní touhy lidu násilnými represemi, svévolným zatýkáním a mučením, které přinesly značné ztráty na životech, zranění a věznění. Toto násilí, jež vlády těchto zemí použily proti vlastním občanům, musí mít přímé důsledky v jejich dvoustranných vztazích s Evropskou unií. EU může a musí použít řadu nástrojů k tomu, aby je od takových opatření odradila, například zmrazení majetku, zákaz cestování apod. EU musí přehodnotit svou politiku vůči těmto zemím a plně a efektivně využít možností existující podpory poskytované prostřednictvím Evropského nástroje sousedství a partnerství, Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a Nástroje stability, aby neprodleně pomohla zemím a občanským společnostem na Blízkém východě a v Zálivu v jejich přechodu k demokracii a dodržování lidských práv.

  Jean-Luc Bennahmias (ALDE), písemně. – (FR) Tunisko, Egypt a Libye se na počátku roku 2011 dostaly na titulní stránky novin. Ovšem tyto státy nejsou jedinými s aspiracemi na demokracii. Rozsáhlá povstání se objevila i v Bahrajnu, Jemenu a Sýrii. I zde bohužel státní orgány odpověděly represí a násilím. To je nepřijatelné. Stát nemůže použít proti vlastním občanům násilí a nebýt za to v rámci jeho dvoustranných vztahů s Evropskou unií potrestán. Evropská unie prostřednictvím tohoto usnesení podporuje syrský lid v jeho touze skutečně zrušit výjimečný stav vyhlášený v roce 1963, vyjadřuje svou solidaritu se všemi občany těchto zemí a vyzývá Evropskou unii, aby nově definovala své vztahy s ohledem na pokrok dosažený při provádění reforem.

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE) , písemně. – (RO) Myslím, že Evropská unie více než kdy jindy potřebuje prosazovat demokratické hodnoty a prokázat solidaritu s lidmi ve státech jižního Středomoří v jejich touze po demokratické společnosti.

Situace v arabských zemích mi připomíná pád komunistického režimu ve střední a východní Evropě. I my jsme si prošli podobnými událostmi a dokážeme požadavky těchto lidí pochopit a je naší morální povinností projevit naši solidaritu s nimi.

Protesty, které probíhají v těchto zemích v posledních týdnech, jsou jasným důkazem toho, že nedemokratické režimy neplní očekávání občanů a nemohou společnostem nabídnout politickou stabilitu a prosperitu.

Vysoká představitelka a Komise by se měly rozhodně postavit používání násilí proti demonstrantům a vyvíjet na orgány v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu tlak, aby se zapojily do konstruktivního politického dialogu s cílem vyřešit situaci.

Kromě toho si myslím to, že uzavření dohody o přidružení mezi EU a Sýrií by mělo vycházet z ochoty syrských orgánů provádět reformy zaměřené na nastolení demokracie. Unie má tento nástroj k dispozici a já se domnívám, že by jej měla na podporu nastolení demokracie v arabských zemích v maximální míře využít.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Nedávné protesty v několika arabských zemích ukazují, že nedemokratické autoritářské režimy nemohou zajistit důvěryhodnou stabilitu a že demokoratické hodnoty mají v rámci hospodářských a politických partnerství klíčovou úlohu. Vyzývám bahrajnské, syrské a jemenské orgány, aby postupovaly v souladu s mezinárodní právní úpravou lidských práv a základních svobod. Je nezbytné, aby v co nejbližší době zahájily otevřený a obšírný proces politického dialogu za účasti všech demokratických politických sil a občanské společnosti s cílem připravit cestu pro skutečnou demokracii, pro zrušení výjimečných stavů a pro realizaci skutečných, ambiciózních a důležitých politických, hospodářských a sociálních reforem, které jsou zásadní pro dlouhodobou stabilitu a rozvoj.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Bahrajnu hrozí, že se stane místem střetu mezi Íránem a Saúdskou Arábií. V této situaci nemůžeme přehlížet náboženský prvek vývoje v tomto regionu – Írán v současnosti podporuje šíitskou opozici, zatímco sunnitská demokracie se těší podpoře monarchií v oblasti. Navíc úzké vazby mezi Íránem, Sýrií, Hamásem a Hizballáhem, ale i náboženské napětí mezi Sunnity a Alawity v Sýrii by nás měly přimět k ostražitosti, protože tu existuje obrovské riziko, že eskalace násilí také uvrhne Sýrii do občanské války s přesahem navenek. Masakr v Hamá z roku 1982, který si vyžádal dvacet tisíc obětí mezi Syřany, je v tomto ohledu tragickým varováním, stejně jako neúspěch v Somálsku, Afghánistátnu a Iráku, a to z hlediska toho, jakým způsobem musí Západ jednat v tomto regionu, jehož velmi specifické rysy nelze přehlížet. Jsem přesvědčena, že potřebujeme více demokracie a méně ozbrojené síly, pozornost věnovanou více ochraně lidských práv a ochraně civilistů a méně volebnímu potenciálu vnějších zásahů, ale i větší pozornost věnovanou chudobě a korupci, s nimiž se tyto společnosti, zejména v Jemenu, potýkají.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť odsuzuji násilné potlačení mírových demonstrací ze strany bahrajnských, syrských a jemenských ozbrojených složek. Chtěla bych vyjádřit svou podporu a solidaritu obyvatelům těchto zemí, kteří, motivováni legitimními demokratickými aspiracemi, prokazují velkou odvahu a odhodlání.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Sýrii, Bahrajn a Jemen zásahly protesty, které byly krutě potlačeny. Vyzývám jejich vlády, aby s demonstrujícími navázaly plodný dialog. Násilí zamířené vůči těmto lidem jim v žádném případě nezabrání v tom, aby požadovali, co považují za své právo. Jen to odsune v čase okamžik, kdy se svých práv ujmou, vyhraní se jejich postoje a do budoucna to bude pobízet k náročnějším reakcím. Sám Machiavelli, který obšírně teoreticky uvažoval o tom, zda je lepší být obáván či milován, varoval světové vládce, že je zbytečné a škodlivé stát se nenáviděným. Pro orgány těchto států by bylo lepší přijmout konkrétní reformy a umožnit svým občanům těžit z norem v oblasti demokracie, svobody a spravedlnosti podobných těm, které jsou nejlepší na světě.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Příklad stanovený její samotnou existencí dává Evropské unii historickou úlohu vystupovat proti každému porušení lidských práv a bojovat za právo občanů na sebeurčení, a to jak prostřednictvím odsouzení, tak rozvojovou pomocí. Současná situace v Bahrajnu – který má strategickou důležitost s ohledem na rovnováhu v Zálivu – je, přesto že budí normální dojem, velmi napjatá, včetně pokračujícího zatýkání osob obviněných jen z toho, že porušili právo na svobodu projevu. V Sýrii byly protesty v několika městech krutě potlačeny, a to navzdory tomu, že EU vyzývá k dodržování práva na svobodu slova a shromažďování. A konečně je situace hluboce znepokojivá v Jemenu a EU již odsoudila represe proti účastníkům demonstrací, ke kterým nemůžeme zůstat neteční. Proto souhlasím s opatřeními navrženými v tomto usnesení, v neposlední řadě s odsouzením těch, kdo jsou odpovědní za masakry v těchto zemích, a doufám, že budou co nejdříve realizována v praxi, aby mohlo být ponižování lidu v těchto zemích zastaveno. Zároveň vítám iniciativu vyzvat Komisi OSN pro lidská práva, aby odsoudila tato porušování základních práv.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Sektáváme se u většiny poslanců tohoto Parlamentu opět s dalším příkladem pokrytectví. V prvé řadě v tom, že spojují odlišné situace a země do jednoho usnesení. Dělají to záměrně, neboť navrhují přechodový „dialog“, aby tak pomohli svým spojencům (Bahrajn a Jemen) a tlak vyvíjeli vůči těm, kdo nehájí jejich zájmy (Sýrie). Jsou tu výrazné rozdíly oproti tomu, co se stalo v Libyi, kde byl dialog nahrazen vojenskou agresí a žádná možnost mírového vyřešení konfliktu zde neexistovala. Cíle jsou jasné: zakrýt přesun jednotek ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů na území Bahrajnu na pomoc tamějšímu oligarchickému režimu, a to za podpory Spojených států – země, která v Bahrajnu kotví své hlavní loďstvo v oblasti Perského zállivu –, a k potlačování boje bahrajnského lidu za sociální změnu a demokracii. Totéž se děje v Jemenu, kde vystupují na ochranu režimu, který násilně utiskuje své vlastní občany a jejich boj za demokratickou změnu a lepší životní podmínky, s cílem chránit spojence v takzvané „válce proti terorismu“.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Toto usnesení je dalším příkladem pokrytectví většiny poslanců tohoto Parlamentu. V prvé řadě v tom, že spojují odlišné situace a země do jednoho usnesení. Dělají to záměrně, neboť navrhují přechodový „dialog“, aby tak pomohli svým spojencům (Bahrajn a Jemen) a tlak vyvíjeli vůči těm, kdo nehájí jejich zájmy (Sýrie). Je na místě se ptát, proč nebyl dialog prosazován ve vztahu k Libyi namísto bombardování?

Cíle jsou jasné: zakrýt přesun jednotek ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů na území Bahrajnu na pomoc tamějšímu oligarchickému režimu, a to za podpory Spojených států – země, která v Bahrajnu kotví své hlavní loďstvo v oblasti Perského zálivu –, a k potlačování boje bahrajnského lidu za sociální změnu a demokracii.

Totéž v Jemenu, kde vystupují na ochranu režimu, který násilně utiskuje své vlastní občany a jejich boj za demokratickou změnu a lepší životní podmínky, s cílem chránit spojence v takzvané „válce proti terorismu“.

Jedná se o další pokus zakrývat vnější zásahy v Sýrii prostřednictvím financování a vyzbrojování takzvaných „mírových protestů“ v zemi, která vyznává protiimperialistický postoj a odsuzuje politiku Izraele a Spojených států v tomto regionu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, neboť demonstrující v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu, inspirovaní obdobným vývojem v ostatních arabských zemích, vyjádřili legitimní demokratické aspirace a mocnou vlnu odhodlaného volání lidu po politických, ekonomických a sociálních reformách zaměřených na dosažení skutečné demokracie, boj proti korupci a nepotismu, zajištění respektování právního státu, lidských práv a základních svobod, zmírnění sociálních nerovností a vytvoření lepších hospodářských a sociálních podmínek. Evropská unie a její členské státy by tudíž měly podpořit mírové demokratické aspirace obyvatel Bahrajnu, Sýrie a Jemenu, přičemž vlády těchto zemí nesmí reagovat eskalací násilné represe. Závažné zločiny jako popravy bez soudu, únosy a nezvěstnost osob, svévolné zatýkání, mučení a nespravedlivé soudy není možné obhájit.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení. Domnívám se, že EU musí své bilaterální vztahy se Sýrií, Bahrajnem a Jemenem přehodnotit ve světle násilného potlačení demonstrací a pozastavit jednání o dohodě o přidružení se Sýrií. Jsem rovněž znepokojen přítomností mezinárodních jednotek v Bahrajnu a požaduji prošetření smrti 54 protestujícíh v Jemenu.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Měření dvojím metrem stále převažuje u vnější politiky většiny těch, kdo vládnou v EU. Toto usnesení je toho dokonalým příkladem. Správně kritizuje Ali Abdullaha Saleha a Bašára al- Asada, ovšem nikoli bahrajnského krále. Jsou zmiňovaní mrtví a zranění po represích ze strany jemenské a syrské vlády, ovšem nikoli té bahrajnské. Není žádný důvod k takovému projevování respektu. Odmítám podporovat tento pokrytecký text, který pod záminkou odsouzení jedněch omlouvá druhé.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Sýrie, Bahrajn a Jemen se nacházejí v sevření několika lidových povstání, která jsou násilně potlačována. Podle mého názoru to není nejlepší způsob, jak situaci zvládnout, jelikož násilí plodí jen další násilí. Vlády těchto zemí musí hledat způsoby, jak s vůdci těchto demonstrací navázat dialog, a tak mít možnost posunout se směrem k vyšším úrovním porozumění, které zabrání úmrtím a krveprolití. Orgány těchto zemí by se přijetím konkrétních reforem, které dovolují jejich občanům přístup k demokracii, svobodě a spravedlnosti, tak, jak to exsituje ve většině zemí, měly samy zabývat.

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, jelikož se domnívám, že Evropská unie je v postavení, které jí umožnuje usilovat, skrze diplomacii, o podporu demokratické a mírové změny v Bahrajnu, Jemenu a Sýrii. Jsem na straně obyvatel těchto zemí, kteří, stejně jako my všichni, chtějí lepší ekonomické podmínky, zmírnění sociálních nerovností, boj proti korupci a klientelismu, provádění demokratických reforem a zajištění základních lidských práv.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Podporuji tento vzkaz Evropského parlamentu, který rozhodně odsuzuje násilné represe ze strany bezpečnostních složek vůči mírovým demonstrantům v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu, a projevuje soustrast rodinám obětí, vyjadřuje svou solidaritu obyvatelům těchto zemí, oceňuje jejich odvahu a odhodlání a rozhodně podporuje jejich legitimní demoratické aspirace. Dále vyzývá orgány v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu, aby se zdržely použití násilí proti protestujícím a respektovaly jejich právo na svobodu shromažďování a slova; odsuzuje zásah bahrajnských a jemenských orgánů do poskytování lékařské pomoci a odepření a omezení přístupu ke zdravotnickým zařízením; zdůrazňuje, že ti, kdo jsou za způsobené ztráty na životech a zranění odpovědní, by se měli zodpovídat a stanout před soudem; a vyzývá orgány, aby neprodleně propustily všechny politické vězně, bojovníky za lidská práva a novináře a všechny ty, kdo jsou zadržováni v souvislosti s jejich mírovými činnostmi v rámci protestů.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Současná situace v několika afrických zemích a rovněž v Bahrajnu, Sýrii a Jemenu je výsledkem legitimní touhy občanů po politických, hospodářských a sociálních reformách zaměřených na nastolení skutečné demokracie. Je dobře známo, že v těchto zemích vždy platily represivní právní předpisy omezující občany vuplatňování jejich občanských a politických práv. Důsledkem je silná touha obyvatel po politických a sociálních reformách.

Bohužel vlády na tyto legitimní požadavky reagují násilnou represí a uplatňováním protiteroristických právních předpisů ve snaze obhájit popravy bez soudů, mučení, únosy a nezvěstnost mnohých demonstrantů. Počet mrtvých, zraněných a pohřešovaných nyní v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu dosahuje velmi vysokých čísel. Nadměrné použití síly ze strany vlád vůči demonstrujícím je porušením veškerých mezinárodních úmluv v oblasti občanských a politických práv.

Připojuji se ke zpravodaji v odsouzení násilného zákroku vůči mírovým demonstrantům bezpečnostními složkami těchto zemí, který zhatil jejich legitimní demokratické aspirace. Musíme vyjádřit naši bezmeznou solidaritu a podporu odvaze a odhodlání, které tito lidé ukazují celému světu.

  Traian Ungureanu (PPE), písemně. – Situace v Sýrii, Bahrajnu a Jemenu je nepředvídatelně probíhající proces a nikoli krvavě, avšak nezadržitelně směřuje k demokracii. Politický systém byl v Sýrii a Jemenu po dlouhá léta autoritářský až diktátorský. To však neznamená, že opozice je plně demokratickou alternativou. Zejména v Jemenu, bezprávním roztříštěném zřízení, se v případě sil sdružujících se pod křídly opozice jedná o prostředí, které hostí teroristické a radikální protidemokratické síly, případně by jim mohlo uvolňovat cestu. V minulosti byla stabilita zahraniční politiky pro Střední východ synonymem pro nečinnost a status quo. To byl jistě přeceněný koncept. Nyní hrozí jeho podcenění. Evropským, a hlavně demokratickým zájmům by lépe posloužil racionální přístup bez emocí. Potřeba demokracie v zemích s dlouhou historií politického útlaku by se neměla stát zkázou budoucího demokratického procesu. To neznamená, že bychom měli Asadův nebo Salehův režim podporovat, nýbrž že řešením by měla být spíše sjednaná úniková strategie než násilná a nekontrolovaná změna režimu. Obezřetné a jednoznačně zamířené politiky jsou v zemích a regionech, kde hrozí, že jeden násilný režim vystřídá jiný, rozhodně vhodnější.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Evropský parlament v dnes přijatém usnesení požaduje, aby EU přehodnotila své vztahy se Sýrií, Bahrajnem a Jemenem, a zohlednila tak lidová povstání v těchto zemích. Kdybych si byla jista, že evropské orgány skutečně měly toto v úmyslu, plně bych usnesení podpořila. Klíčovým prvkem tohoto usnesení je výzva k „pozastavení dalších jednání o dosud nepodepsané dohodě o přidružení mezi EU a Sýrií“, přičemž „uzavření takovéto dohody by mělo záviset na schopnosti syrských orgánů provést hmatatelné demokratické reformy, které se od nich očekávají“. To je třeba zmínit. Musím však poukázat na to, že usnesení samotné připouští, že „podpis této dohody je na žádost Sýrie od října 2009 odkládán“. Člověka by pak zajímalo, jaký dopad bude toto prohlášení vlastně mít. Proto jsem se hlasování o dokumentu zdržela.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Toto hlasování našeho Parlamentu, které navazuje na řadu usnesení od zahájení jasmínové revoluce v Tunisku, je důkazem toho, že události v arabském světě jsou vlnou, jejíž velikost a trvání nikdo nedokáže předpokládat. Ovšemže je situace v jednotlivých zemích odlišná, tato lidová povstání jsou však v každém případě projevem neotřesitelné touhy po demokracii, svobodě a spravedlnosti. Evropská unie nesmí dopustit, aby byly legitimní a mírovou formou vyjádřené požadavky obyvatel potlačeny cestou násilí, které je bohužel patrně jedinou reakcí režimů, které se ocitly v úzkých. Evropa se musí vyjádřit rozhodně, zejména ústy své vysoké představitelky / místopředsedkyně Komise, a potvrdit tak svou podporu veřejných demonstrací, které požadují, aby byly v těchto zemích dodržovány základní hodnoty, které Unie chrání a prosazuje. Náš Parlament, který je považován za chrám demokracie, musí těmto lidem opakovat svou solidaritu a musí je podpořit na jejich cestě k demokracii. Je proto nezbytné, abychom přehodnotili své vztahy se zeměmi Severní Afriky, Blízkého východu a Středního Východu, abychom mohli společně úspěšně vybudovat prostor stability, míru a prosperity.

Návrh usnesení RC-B7-0228/2011 (IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení. Jsem přesvědčen, že je nezbytné zvýšit účinnost rozvojové pomoci a že je nutná soudržná politika podpory v oblastech, jako je obchod a rozvojová spolupráce, změna klimatu, zemědělství atd. EU musí ve vztahu k nejméně rozvinutým zemím zastávat společné stanovisko a neměla by dopustit, aby rozvoj jejích partnerství s nejméně rozvinutými zeměmi ovlivnila hospodářská a finanční krize. Je nezbytné, aby byl na této konferenci potvrzen celosvětový závazek zabývat se specifickými potřebami nejméně rozvinutých zemí, pokud jde o udržitelnost rozvoje ve všech jeho hospodářských, sociálních a environmentálních aspektech, a podporovat je v jejich snahách o vymýcení chudoby.

  Roberta Angelilli (PPE), písemně. – (IT) Před konferencí, která se bude konat v květnu v Istanbulu, EU potvrdila svou podporu dosažení rozvojových cílů tisíciletí v rozvojových zemích a znovu zopakovala, že je připravena poskytnout specifické programy pomoci. Ačkoli jsme v určitých zemích a regionech zaznamenali výrazný pokrok, cíl snížení světové chudoby na polovinu je stále velmi daleko. Každý rok zemře 11 milionů dětí na choroby, které by bylo možné léčit, velká část z nich je mladší pěti let; jeden člověk ze čtyř nemá přístup k pitné vodě; 114 milionů dětí stále nemá přístup k základnímu vzdělání; Přibližně 600 milionů žen je stále negramotných; a mnozí lidé zrovna tak nemají přístup k výsledkům pokroku.

Nenaplnění cílů stanovených v roce 2001 vyspělé národy neodradí, naopak budou i nadále zajišťovat, aby země, které potřebují pomoc, byly jedním z hlavních bodů na pořadu jednání mezinárodního společenství, přičemž budou podporovat nové zacílené zdroje financování a vytváření programů spolupráce. Pozvednutí těchto zemí a budoucnost pro tisíce lidí vyžaduje odhodlání, velkou politickou vůli a soustavnou mobilizaci finančních zdrojů – každou z těchto podmínek EU splňuje.

  Pino Arlacchi (S&D), písemně. – Hlasoval jsem proti usnesení o IV. konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích, neboť se toto usnesení nezabývá v dostatečné míře problémem neúčinnosti mezinárodní pomoci. Návrh i prohlášení Komise v rámci rozpravy v Parlamentu přehlížejí současné kritické diskuse o posledních 50 letech mezinárodní pomoci zemím jižních oblastí a ignorují poučení, která je třeba si brát z minulých úspěchů a selhání. Proč monumentálně selhává pomoc Africe? Proč zcela selhávají politiky Světové banky v oblasti rozvoje a zmírnění chudoby? Proč ten obrovský skandál s poskytováním zahraniční pomoci Afghánistánu v posledních deseti letech? Jaktože se v Číně, Vietnamu či Brazílii podařilo tolik snížit chudobu? Jestliže nebudeme schopni na tyto složité otázky odpovědět, nikdy nebudeme schopni použít 60 miliard EUR rozvojové pomoci ve prospěch těch nejméně rozvinutých zemí.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Souhlasím s tímto usnesením. Čtvrtá konference OSN o nejméně rozvinutých zemích by se měla zaměřit na soudržnost politik ve prospěch rozvoje, jelikož se jedná o důležitý faktor snižování chudoby. Kromě existujících výzev situaci v nejméně rozvinutých zemích zhoršily současné světové krize – finanční, potravinová, klimatická a energetická. Proto by se tato konference OSN měla orientovat na dosažení výsledků, a to na základě jasných ukazatelů a cíle snížit do roku 2020 počet nejméně rozvinutých zemí na polovinu a opírat se přitom o účinné a transparentní mechanismy monitorování a kontroly.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Je politováníhodné, že v současné době je 48 zemí klasifikovaných jako nejméně rozvinuté země a také 75 % obyvatel těchto zemí žije za méně než 2 dolary denně. Dlouhodobým cílem rozvojové spolupráce by mělo být vytvoření podmínek pro udržitelný hospodářský rozvoj, včetně spravedlivého přerozdělování bohatství. Pro účinnost rozvojové politiky jsou nezbytnými předpoklady mír a bezpečnost a EU by měla ve snaze řešit otázky stability v nejméně rozvinutých zemích více koordinovat svůj přístup a podporovat úsilí získat kapacity na vybudování mírumilovných, demokratických a inkluzivních států. Současně je nutné upřednostňovat zabezpečení potravin, zemědělství, infrastrukturu, budování kapacit, a především hospodářský růst a přístup k technologiím a také lidský a sociální rozvoj nejméně rozvinutých zemí.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Zatímco předchozí konference se zaměřovaly na zásady, doufám, že tato IV. konference OSN bude směřována ke stanovení výsledků a navržení jasných ukazatelů pro snížení počtu méně rozvinutých zemí na polovinu do roku 2020. Z 51 málo rozvinutých zemí, v nichž žije 78 % obyvatel za méně než 1,25 dolaru denně, se v posledních letech pouze tři země z této kategorie vymanily. Situace je znepokojivá, jelikož uvedené země patří mezi nejzranitelnější vůči problémům, jako je finanční a potravinová krize a změna klimatu, avšak současně se potýkají s mimořádnou chudobou, nedostatečnou infrastrukturou a rostoucí nezaměstnaností.

Tento stav jasně ukazuje, že mezinárodní společenství bohužel nenaplnilo závazky přijaté v bruselském akčním programu. Doufám, že se v průběhu konference, kde budu zastupovat skupinu Pokrokové aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, zaměříme na dosažení konzistentnosti v oblasti rozvojových politik a na metody provádění inovativních mechanismů financování, které nám umožní poskytnout těmto zemím, které je třeba vybízet k tomu, aby prováděly udržitelné politiky, účinnější podporu.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, neboť jsem přesvědčena, že IV. konference Organizace spojených národů o nejméně rozvinutých zemích musí předložit opatření, která by nejméně rozvinutým zemím umožnila začlenit se do celosvětové ekonomiky a zlepšila jejich přístup na trhy EU. Evropská komise by měla zvážit případné navýšení podpory těmto zemím s cílem minimalizovat náklady, které jsou způsobovány liberalizací jejich trhů.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Navzdory technické a finanční pomoci poskytnuté za ta léta nejméně rozvinutým zemím je důležité si uvědomit, že se tyto země nedokázaly z tohoto stavu pozvednout a stále mají trvalé slabiny a potřeby. Je jedině správné připomenout, jak to činí přijaté usnesení, výjimečné okolnosti na Kapverdách, neboť tato země navzdory nedostatku zdrojů úspěšně překonala potíže, s nimiž se potýkala, a zlepšila životní podmínky svých obyvatel. Proto bych chtěl blahopřát obyvatelům Kapverd, jejich vládě a politickým stranám, neboť se jim podařilo jednat odpovědně a seriózně – tato portugalsky mluvící země je dnes příkladem, který by měly nejméně rozvinuté země následovat. Navzdory omezením v oblasti obchodu a problémům s odbornou přípravou a přístupem k informacím, zdrojům a výrobním jednotkám není možné ani dostatečně zdůraznit, že nízká úroveň rozvoje nejméně rozvinutých zemí je zejména zaviněna neschopností těch, kteří rozhodují, a neúčinností tamních institucí, neboť lidi v těchto zemích mají v jiných ohledech velký potenciál.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Čtvrtá konference OSN o nejméně rozvinutých zemích se uskuteční v tureckém Istanbulu ve dnech 9.–13. května tohoto roku. EU, která vždy hrála rozhodující úlohu při podpoře rozvojových zemí prostřednictvím programů na vymýcení chudoby – objem finančních prostředků vyčleněných na tyto programy se v posledních letech ztrojnásobil –, se na organizaci tohoto setkání výrazně podílí. Parlament bude rovněž zastoupen delegací, která předloží kvalitně promyšlené návrhy, třebaže jeho status pozorovatele mu nedovolí větší viditelnost – a já doufám, že je toto výrazným krokem k vítězství v boji za udržitelný rozvoj a rovnoměrný růst těchto zemí. Vzhledem k tomu, že všechny země mají povinnost podporovat nejméně rozvinuté země ve snaze o naplnění rozvojových cílů tisíciletí, souhlasím s návrhy uvedenými v tomto společném návrhu usnesení a rád bych, aby bylo dosaženo cíle snížení počtu nejméně rozvinutých zemí do roku 2020 na polovinu. IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích musí podporovat konkrétní opatření, která pomáhají hledat řešení rozvojových potřeb nejméně rozvinutých zemí, bojovat proti chudobě a zajistit důstojné příjmy a existenci.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Pokud jde o čtvrtou konferenci Organizace spojených národů o nejméně rozvinutých zemích, je na místě otázka rozvojových cílů tisíciletí, které Valné shromáždění OSN přijalo v roce 2000, a vyhodnocení jejich naplňování, konkrétně: vymýcení chudoby a hladu; prosazování rovnosti mezi muži a ženami; větší a lepší zdravotní péče o matku a dítě; boj proti HIV/AIDS; rozvoj udržitelnosti životního prostředí; dosažení všeobecného základního vzdělání. Co se týče rozvojové politiky, je jasné, že mezi slovy a činy EU je zjevný nesoulad. Máme k dispozici zdroje k odstranění chudoby. Tyto zdroje dokonce stouply díky výhodám, které nabízí vědecký a technický pokrok. Přesto jsme svědky nárůstu chudoby na celosvětové úrovni. Může za to systém, který světu vládne – kapitalismus, který je z podstaty nespravedlivý a nerovný. Rádi bychom zdůraznili význam alternativního usnesení předloženého skupinou Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice a rovněž pozměňovací návrhy ke společnému usnesení, které byly předloženy – a bohužel ze strany většiny zamítnuty –, a které se mimo jiné zaměřují na otázky, jako je: potravinová soběstačnost, rozvoj zemědělství a potřeba učinit přítrž tomu, že EU vydírá mnohé rozvojové země na základě takzvaných dohod o hospodářském partnerství.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Je nutné podpořit ty nejchudší a nejvíce zranitelné země planety, tedy téměř padesát zemí, jejichž občané trpí vinou soustavné neschopnosti realizovat závěry každé konference Organizace spojených národů.

Ve většině případů je tato situace důsledkem kolonialismu a vykořisťování jejich bohatství a jejich obyvatel. Za chudobou těchto zemí nestojí ani nevyhnutelnost osudu, ani nepřekonatelná omezení či nedostatky přírody. Ba dokonce naopak – několik z nich je bohatých, velmi bohatých na přírodní zdroje.

V ostatních případech je to pokračování kapitalistického vykořisťování a nespravedlivý a nelidský systém – který je světově převažujícím modelem hospodářského a sociálního uspořádání –, jenž se udržuje prostřednictvím asymetrických vztahů, které vytvářejí a udržují nerovnosti.

Je to důsledek volného obchodu, finanční deregulace, nezákonného, avšak tolerovaného odlivu kapitálu do daňových rájů a válek a střetů živených spory o přírodní zdroje.

Naděje na emancipaci těchto lidí a na rozvoj těchto zemí spočívá v odstranění systému do základů a v ryzí a na solidaritě založené politice spolupráce a rozvojové pomoci.

  Monika Flašíková Beňová (S&D), písemně. – (SK) Více než čtyřicet zemí na světě patří k nejméně rozvinutým zemím. Vítám snahu EU aktivně vystoupit na vrcholné konferenci OSN a slibuji si od toho konkrétní závazky. Za posledních deset let zaznamenaly nejchudší země větší pokrok než v předchozím desetiletí. Navzdory tomu však přetrvávají mnohé problémy: zvyšující se závislost na dovozu zboží, chudoba, nízká úroveň lidského kapitálu a zranitelnost vůči klimatickým změnám a přírodním katastrofám. Tyto problémy je třeba řešit ze všech stránek, ovšem obzvláště důležité jsou dva aspekty. Zaprvé se tyto země musí dostat k investicím, které potečou do produktivních odvětví hospodářství. Zadruhé je v těchto zemích třeba pomoci s budováním demokratické struktury, která jim umožní samostatně se rozhodovat o strategických prioritách bez cizích zásahů. Samostatnou otázkou, kterou je zapotřebí řešit, jsou výkyvy na komoditních trzích a důsledky takového stavu. Z dlouhodobého pohledu je odpovědí diverzifikace ekonomik. Z krátko- a střednědobého hlediska je důležité cenové šoky, zejména v oblasti potravin, kontrolovat. Vzhledem k postavení EU je třeba dbát na konzistentnost vnějších politik. Dokument Komise ze dne 16. února je vyčerpávající, jenže je třeba zaujmout kritičtější přístup. Musíme si přiznat, že ne všechny aktivity EU v oblasti obchodu či přímých zahraničních investic jsou v souladu s rozvojovou politikou. Podle mého názoru by se jí měly podřizovat.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, jelikož od doby třetí konference OSN o nejméně rozvinutých zemích a přijetí bruselského akčního programu došlo k určitému pozitivnímu posunu – jedná se například o iniciativu „Vše kromě zbraní“ a navýšení oficiální rozvojové pomoci, jejíž objem se mezi lety 2000 a 2008 zdvojnásobil, a přímé zahraniční investice, které vzrostly ze 6 na 33 miliard USD, díky čemuž mohlo 19 zemí dosáhnout růstu 3 %. Čtvrtá konference OSN o nejméně rozvinutých zemích by se tudíž měla orientovat na dosažení výsledků, a to na základě jasných ukazatelů a cíle snížit do roku 2020 počet nejméně rozvinutých zemí na polovinu a opírat se přitom o účinné a transparentní mechanismy monitorování a kontroly. Rád bych podotkl, že v nejméně rozvinutých zemích je nutné upřednostňovat zabezpečení potravin, zemědělství, infrastrukturu, budování kapacit, inkluzivní hospodářský růst, přístup k technologiím a rozvoj lidského a společenského potenciálu.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení. Domnívám se, že IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích by se měla zaměřit na konzistentnost rozvojové politiky jako na důležitý faktor posunu v této politice, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni mezinárodní, a vyzývám proto, aby politiky vytvářené ve všech oblastech – jako je obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika, investice a financování – podporovaly potřeby nejméně rozvinutých zemí v oblasti rozvoje s cílem napomáhat boji proti chudobě a zaručit důstojné příjmy a podmínky k životu. Naléhavě vyzývám EU, aby splnila své závazky, pokud jde o přístup na trh a snížení dluhů, a aby také potvrdila význam naplnění cíle oficiální rozvojové pomoci určené nejméně rozvinutým zemím ve výši 0,15 až 0,20 % HND, přičemž je za tímto účelem třeba uvolnit domácí zdroje a využít coby doplňkového opatření také inovativních mechanismů financování.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Domnívám se, že IV. konference Organizace spojených národů o nejméně rozvinutých zemích musí předložit opatření, která by umožnila nejméně rozvinutým zemím začlenit se do celosvětové ekonomiky a zlepšila jejich přístup na trhy EU. Avšak navzdory všeobecnému úsilí cílů dosaženo nebylo, třebaže se zde vydělují Kapverdy, které určitých úspěchů dosáhly a pozvedly kvalitu života svých občanů na vyšší úroveň, než panuje v ostatních nejméně rozvinutých zemích.

  Georgios Papanikolaou (PPE), písemně. – (EL) Hospodářská krize ve vyspělém světě s sebou přinesla omezení obchodu, což na druhou stranu znamenalo smrtící ekonomické sevření pro méně rozvinuté země. Rodiny na pokraji absolutní chudoby zaznamenaly v posledních šesti měsících nárůst cen potravin o 15 %, které vzrostly podle údajů Světové banky od roku 2009 o 29 %. S ohledem na to nelze přehlížet nedávnou oficiální žádost nejchudších zemí o zrušení vývozních omezení. Hospodářská krize zcela jistě vážně jednání narušila; avšak složitá jednání kvůli lidem žijícím v absolutní chudobě jsou také, v nejlepším případě, velmi sporná z morálního hlediska.

Tento konkrétní návrh usnesení, který jsem podpořil, zdůrazňuje a vyzdvihuje specifické politiky zaměřené na to, jak tuto situaci obrátit, a to v řadě odvětví na úrovni jednotlivých států i úrovni mezinárodní, jako je obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika, investice a finanční sektor.

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. – (PT) Toto je usnesení, kterým chce Evropský parlament přispět ke IV. konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích. Podporuji tento jeho příspěvek, současně se však domnívám, že by tato konference měla posílit konzistentnost rozvojových politik podporováním opatření ve všech oblastech – jako je obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika, investice a financování – aby se tak podporovaly potřeby nejméně rozvinutých zemí v oblasti rozvoje s cílem napomáhat boji proti chudobě a zaručit důstojné příjmy a životní minimum. Podobně jako usnesení, pro něž jsem hlasoval, bych i já rád zdůraznil, že Kapverdy se v roce 2007 staly jednou ze tří zemí, které se dokázaly z postavení nejméně rozvinuté země vymanit. Jedná se o zemi se skrovnými zdroji, jíž se však podařilo pracovat pro růst a bojovat proti chudobě. Proto bych rád vládě i obyvatelům Kapverd blahopřál.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Tímto usnesením se EP: 1. domnívá, že IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích by se měla orientovat na dosažení výsledků, a to na základě jasných ukazatelů a cíle snížit do roku 2020 počet nejméně rozvinutých zemí na polovinu, a opírat se přitom o účinné a transparentní mechanismy monitorování a kontroly; 2. domnívá, že IV. konference OSN o nejméně rozvinutých zemích světa by se měla zaměřit na konzistentnost rozvojové politiky jako na důležitý faktor posunu v této politice, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni mezinárodní; vyzývá proto, aby politiky vytvářené ve všech oblastech – jako je obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika, investice a financování – podporovaly potřeby nejméně rozvinutých zemí v oblasti rozvoje s cílem napomáhat boji proti chudobě a zaručit důstojné příjmy a podmínky k životu; 3. naléhavě vyzývá EU, aby splnila své závazky, pokud jde o přístup na trh a snižování dluhů; potvrzuje význam dosažení cíle oficiální rozvojové pomoci určené nejméně rozvinutým zemím ve výši 0,15 až 0,20 % HND, přičemž je za tímto účelem třeba uvolnit domácí zdroje a využít coby doplňkového opatření také inovativních mechanismů financování.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) V současnosti je na světě 48 zemí, které jsou klasifikovány jako nejméně rozvinuté, přičemž zhruba 800 milionů jejich obyvatel žije za méně než 2 dolary denně. Průměrný index lidského rozvoje u nejméně rozvinutých zemích vzrostl mezi lety 2000 a 2010 o pouhé 0,04 %. Tento nepatrný nárůst je stále vzdaluje od osmi rozvojových cílů tisíciletí, které v roce 2000 stanovila Organizace spojených národů.

Naštěstí od třetí konference OSN došlo v oblasti oficiální rozvojové pomoci k určitému pozitivnímu posunu, díky němuž mohlo zhruba 19 zemí dosáhnout růstu 3 %. Sdílím stanovisko zpravodaje ve zdůraznění toho, jak je IV. konference OSN důležitá. Hlavní cíle se musí zaměřit na rozvojovou politiku, zemědělství a rybolov a musíme se snažit dojít ke konkrétním výsledkům a získat inovativní financování. Doufám, že se příspěvek k udržitelnému rozvoji promítne rovněž do podpory zdraví, vzdělávání a prosazování demokracie a pevně zakotví dodržování lidských práv a základních svobod jako základní složky rozvojové politiky Evropské unie.

  Joanna Senyszyn (S&D) , písemně. – (PL) Na světě je v současnosti 48 nejméně rozvojových zemí, což znamená, že do této kategorie spadá každá pátá země na světě. Kategorii nejméně rozvinutých zemí vytvořilo Valné shromáždění OSN na počátku 70. let, tedy před více než čtyřiceti lety. Od té doby se počet nejméně rozvinutých zemí zdvojnásobil, jen tři – Botswana, Maledivy a Kapverdy – se ale dokázaly z této kategorie vymanit. Z toho je patrné, že chudoba se šíří a účinnost dosud přijatých opatření lze jen stěží zaznamenat. Kritickou situaci dále vyostřila hospodářská krize. Její dopady nejméně rozvinuté země výrazně zasáhly a způsobily další prohloubení problémů, které zde panují. Ty plynou především ze zadlužení, vysokých cen potravin a pohonných hmot a změny klimatu. Proto jsem podpořila usnesení ohledně IV. konference Spojených národů o nejméně rozvinutých zemích z upřímného přesvědčení a při vědomí jeho významu.

Je zapotřebí hloubková komplexní analýza a pojmenování situace nejméně rozvinutých zemá a konkrétní návrhy řešení zaměřených v krátkodobém horizontu na zlepšení životních podmínek občanů těchto zemí, v dlouhodobém horizontu pak na opuštění této skupiny. Jako členka Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU bych ráda upozornila obzvláště na to, že chybí mechanismy kontroly odvedené práce. Nechybí nám politická vůle a ochota pomoci, bohužel však svou snahu odpovídajícím způsobem nemonitorujeme, což je příčinou její nízké účinnosti.

  Michèle Striffler (PPE), písemně. – (FR) Jako spoluautorka usnesení o IV. konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích se domnívám, že je zcela zásadní, aby Evropský parlament vyjádřil vůči obyvatelům nejméně rozvinutých zemí neochvějný závazek. Nárůst počtu států, které do této kategorie spadají (od roku 1971 vzrostl počet nejméně rozvinutých zemí z 25 na 48), si žádá, aby mezinárodní společenství zdvojnásobilo své úsilí o dosažení cíle snížit do roku 2020 počet nejméně rozvinutých zemí na polovinu. Z toho důvodu je nezbytné zajistit skutečnou politickou konzistentnost mezi politikami, které se přímo dotýkají nejméně rozvinutých zemí, jako je oblast rozvojové pomoci, obchod, rybolov, životní prostředí, zemědělství, změna klimatu, energetika a investice a financování, s cílem snižovat chudobu a zaručit obyvatelům nejméně rozvinutých zemí důstojné příjmy a životní podmínky.

  Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro usnesení Evropského parlamentu o IV. konferenci OSN o nejméně rozvinutých zemích. Evropský parlament v tomto usnesení zastává zásadu konzistentnosti jednotlivých politik EU v oblasti rozvojové pomoci a spolupráce. Znamená to, že ve vztazích EU s nejméně rozvinutými zeměmi musí být politika ve všech oblastech – včetně obchodu, rybolovu, životního prostředí, zemědělství, změny klimatu, energetiky, investic a financování – nastavena tak, aby podporovala jejich rozvojové potřeby. Navíc usnesení připomíná význam dosažení cíle oficiální rozvojové pomoci určené rozvojovým zemím ve výši 0,15 až 0,20 % HND a varuje před negativním dopadem zabírání půdy, jako je vyhnání drobných zemědělců a neudržitelné využívání půdy a vody. Cílem zásady konzistentnosti je zabránit prohlašování dobrých úmyslů, které se nikdy nepromění ve skutky, a konfliktu odvětvových politik. Teď ještě zbývá ji provádět.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Ráda bych tohoto hlasování využila k potvrzení svého pevného odhodlání k boji proti chudobě, a to jak proti jejím příčinám, tak proti jejím dopadům. Mezi nejméně rozvinutými zeměmi a světovou ekonomikou se rozevírá nepřekročitelná propast, což vytváří začarovaný kruh, jehož oběťmi jsou obyčejní lidé. My všichni neseme odpovědnost za prodlení při naplňování rozvojových cílů tisíciletí, v důsledku čehož musíme urgentně vyřešit koordinovanou činnost EU a OSN. Prioritní oblasti jsou dobře známy. zabezpečení potravin, přístup k vodě a zdravotní péči a gramotnost. I řešení jsou dobře známá, s politováním však musím konstatovat, že prohlášení o dobrých úmyslech se jen zřídkakdy mění ve skutky. A přesto jen díky snaze o lepší přerozdělování bohatství, podpoře nejméně rozvinutých zemí na cestě k růstu a demokracii a boji proti zuřivým spekulacím ohledně cen zboží, mohou tyto mimořádně zranitelné země ze začarovaného kruhu chudoby uniknout. Nejde jen o povinnost, je to i nutnost z hlediska bezpečnosti Unie, jelikož chudoba je bohužel často zdrojem nestability.

Návrh usnesení B7-0226/2011 (Zpráva o pokroku Islandu za rok 2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro tuto zprávu, jelikož jsem zastáncem přistoupení Islandu k EU, ovšem za předpokladu, že se vládě podaří zajistit, aby tento národní politický závazek podporovali také její občané.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení. Těsí mne, že má Island naději na vstup do EU, neboť tato země má silnou demokratickou tradici a občanskou kulturu, které jí umožní hladce se připojit ke svazku členských států EU. Doufám, že přistoupení Islandu zvýší vyhlídky EU na její aktivnější a konstruktivnější úlohu v severní Evropě a v arktické oblasti a mohla by se tak podpořit mnohostranná správa a udržitelná politická řešení v tomto regionu. Island je již nyní aktivním účastníkem Severské rady a zapojuje se i do politiky Severní dimenze EU, Barentsovy evropsko-akrtické rady a Arktické rady, která je hlavním mohostranným fórem pro spolupráci v arktické oblasti. Přistoupení Islandu k EU by také upevnilo přítomnost Evropy v Arktické radě. Island může rovněž výrazně přispět k environmentálním a energetickým politikám EU, jelikož má zkušenosti s obnovitelnými energiemi, zejména s geotermální energií, ochranou životního prostředí a bojem proti změně klimatu.

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu, kterou navrhl můj kolega Cristian Preda, neboť se domnívám, že je načase posoudit vyhlídky tohoto státu na členství v EU. V průběhu jednání s EU islandské orgány prokázaly skutečné odhodlání k takovému kroku a silnou politickou vůli včas naplnit veškerá přístupová kritéria.

Island má v prvé řadě dlouhou demokratickou tradici. Ochrana lidských práv a spolupráce s předními mezinárodními organizacemi jsou na pořadu jednání islandského politického programu prvořadou záležitostí. V ekonomické oblasti již islandské orgány vypracovaly předpřístupovou strategii pro zajištění diverzifikace jejich podnikatelských odvětví a vystoupení z recese. Domnívám se, že Island je schopen závazky vyplývající z členství v Evropské unii přijmout. Ráda bych podotkla, že k dnešnímu dni byly splněny požadavky deseti projednávaných kapitol. V této souvislosti vítám iniciativu Evropské komise zahájit přístupová jednání s Islandem v červnu tohoto roku.

  Dominique Baudis (PPE), písemně. – (FR) Tato zpráva nabízí dobrý přehled o současných vztazích mezi Evropskou unií a Islandem. Již od Pařížské smlouvy jsme s touto zemí udržovali přátelské, úzké a kooperativní vazby. Byla tvrdě zasažena hospodářskou, finanční a bankovní krizí. Je nutné provést reformy a my je musíme podporovat.

Od zahájení přístupového procesu jsme s islandskou vládou, která vyjádřila rovněž přání vstoupit do eurozóny, navázali otevřený a konstruktivní dialog. Díky rozšíření o Island bude možné soudržněji prosazovat evropskou politiku v arktické oblasti, zejména v oblasti rybolovu, námořní dopravy, vědeckého výzkumu a zachování životního prostředí. Evropa však není berličkou ani lékem na hospodářskou krizi. Nyní je na Islandu, aby se rozhodl vstoupit do skutečného projektu integrace se zbytkem Evropy.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Těší mne, že máme naději, že novým členským státem EU se stane země se silnou demokratickou tradicí a stabilní občanskou kulturou. Island dosahuje dobrých výsledků v oblasti ochrany lidských práv a v zajištění kvalitní spolupráce s mezinárodními mechanismy ochrany lidských práv. Přístup Islandu k EU tedy upevní úlohu Unie jako propagátora a ochránce lidských práv a základních svobod na celém světě. Island může díky svým zkušenostem rovněž výrazně přispět k politikám EU v oblasti obnovitelných energií, zejména v oblasti využití geotermální energie, ochrany životního prostředí a boje proti změně klimatu. Vstup Islandu do EU posílí snahu EU o aktivnější a konstruktivnější postavení v severní Evropě a Arktidě a přispěje tak k mnohostranné správě a udržitelným politickým řešením v tomto regionu.

  Diane Dodds (NI), písemně. – Hlasovala jsem proti této zprávě. Obávám se, že Parlament a orgány EU při horečnatém rozšiřování opomíjejí otázky, které mají pro členské státy strategickou důležitost. Je velmi politováníhodné, že Island a Faerské ostrovy opět masivně navýšily navrhovaný objem výlovu makrel v roce 2011, čímž ohrožují jejich populace i životaschopnost našeho oceánského rybolovného průmyslu. Toto pobuřující chování odhaluje, že tvrzení, že Island má jeden z nejlépe řízených rybolovů, je lživé. Vloni v létě jsme se v souvislosti s nekompromisním postojem Islandu k této záležitosti dozvěděli, že Komise uvažuje o pozastavení jednání o přistoupení Islandu k EU, nic zásadního se však v tomto směru zjevně nestalo. Island nemůže a nesmí získat členství v „klubu EU“ v situaci, kdy očividně porušuje pravidla tohoto klubu. Jeden novinový titulek zněl – skutečně hodláme Islandu dovolit, aby poté, co přivedl ke kolapsu své banky, zlikvidoval náš nejcennější rybolov?

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu o pokroku Islandu za rok 2010, neboť se domnívám, že musíme podpořit vstup jedné z nejstarších evropských demokracií do EU, ovšem za předpokladu, že budou naplněny příslušné požadavky, například zákaz lovu velryb a obchodu s produkty pocházejícími z nich.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Ze všech zemí navrhovaných ke vstupu do Evropské unie je Island k takovému kroku a k přijetí hodnot a zásad, jimiž se činnost Unie řídí, nejlépe připraven. Myslím si, že příspěvek Islandu bude pro Unii přínosem. Obecně vyznává Island stejné standardy, na jaké se zaměřuje Evropská unie, v některých případech dokonce vyšší. Domnívám se, že změny, které je ještě potřeba provést, nebudou takové povahy, aby výrazně zbrzdily přístupový proces.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Předmětem tohoto návrhu usnesení je zpráva o pokroku Islandu na cestě do Evropské unie za rok 2010. Přístupová jednání s Islandem byla zahájena v červenci 2010. Domnívám se, že je třeba stanovit nezbytné podmínky pro završení procesu přistoupení Islandu a zajištění úspěšného výsledku – jde o zemi se silnou demokratickou tradicí a stabilní občanskou kulturou a její přístup upevní úlohu Unie jako propagátora a ochránce lidských práv a základních svobod na celém světě. Island je členem Evropského sdružení volného obchodu a má tržní hospodářství, které by mohlo EU nabídnout určité výhody, zejména v oblasti obnovitelné energie. Přesto však Island musí prokázat skutečný zájem a spolupracovat ohledně nevyřešených otázek ohledně řízení rybolovu. Podle předložené zprávy k určitému pokroku došlo, stále je však před námi hodně práce, zejména co se týče rybolovu. Doufám, že se tyto nevyřešené otázky podaří urychleně odstranit a přístupový proces Islandu do EU bude korunován úspěchem.

  João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Náš obecný postoj ke vstupu nových zemí do Evropské unie je dobře znám: rozhodování musí vycházet z vůle dotčených lidí, již je třeba respektovat. Čekáme proto, jak se k přistoupení Islandu do EU vyjádří jeho obyvatelé, a k tomuto postoji budeme v budoucnosti přihlížet. Kromě tohoto důvodu jsme se hlasování zdrželi rovněž kvůli samotnému základu procesu rozšiřování EU, vzhledem ke kapitalistické povaze integračního procesu a cílů, které sleduje. Jakmile budou vyčerpány okrajové regiony z předchozích rozšíření, je nutné postoupit dále a dosáhnout na nové trhy.

Jsme rozčarováni z některých požadavků Evropské unie vůči Islandu, včetně těch uvedených v této zprávě, například požadavku na liberalizaci řady odvětví, zejména finančního sektoru, což je o to závažnější, že se jedná o jeden ze sektorů odpovědných za krizi, která zemi zasáhla a vymanit se z ní se podařilo jen díky rozhodnému zásahu státu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Zdrželi jsme se hlasování o tomto usnesení, na základě našeho postoje k rozšíření. Čekáme, jak se ke vstupu Islandu do EU vyjádří jeho obyvatelé, a k tomuto postoji budeme v budoucnosti přihlížet.

Jsme totiž rozčarováni z některých požadavků Evropské unie vůči Islandu, včetně těch uvedených v této zprávě, s nimiž naprosto nesouhlasíme: například požadavku na liberalizaci řady odvětví, zejména finančního sektoru, což je o to závažnější, že se jedná o jeden ze sektorů odpovědných za krizi, která zemi zasáhla, a vymanit se z ní se podařilo jen díky rozhodnému zásahu státu.

S jednoznačnějším vyjádřením k členství země vyčkáváme na další vývoj, zejména na referendum, které se uskuteční 9. dubna 2011.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Dovolte mi objasnit, proč jsem se hlasování o tomto textu zdržel, stejně jako kdykoli jindy, když zde hlasujeme o přístupových jednáních s některou z evropských zemí. Není to proto, že bych zpochybňoval právo Islandu na vstup do Evropské unie, nýbrž proto, že nepovažuji za šťastný nápad, aby se připojoval. A velká většina obyvatel Islandu má zjevně stejný názor. Rozhodnutí podat žádost o členství bylo přijato v panice po kolapsu islandského bankovního systému ve snaze profitovat z evropské podpory.

Každý ví, že Island chce přijmout euro, aniž by byl členem Evropské unie, což je hloupé, když víme, jaké dopady by to mělo, a také že Island je členem Evropského hospodářského prostoru a Schengenského prostoru. Stejně však bude na obyvatelích Islandu, jak se rozhodnou. A já doufám, že pokud řeknou ne, budou vyslechnuti.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, neboť přístupová jednání s Islandem byla zahájena v červenci 2010 a je třeba stanovit nezbytné podmínky pro završení procesu přistoupení Islandu a zajištění úspěšného výsledku. Díky svým zkušenostem s obnovitelnými energiemi, zejména s geotermální energií, ochranou životního prostředí a bojem proti změně klimatu, může Island rovněž výrazně přispět k politikám EU. Přistoupení Islandu posílí vyhlídky EU na aktivnější a konstruktivnější úlohu v severní Evropě a akrtické oblasti, a mohlo by tak přispět k mnohostranné správě a udržitelným politickým řešením v tomto regionu. Současně je nutné poskytnout občanům jasné a komplexní pravdivé informace o důsledcích vstupu Islandu do EU. Na tom je třeba pracovat a podle mne je stejně tak důležité naslouchat obavám a otázkám občanů a odpovídat na ně a přihlížet k jejich názorům a zájmům.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Z celého srdce jsem podpořil usnesení o pokroku Islandu za rok 2010, o kterém se v Parlamentu hlasuje. V uplynulém roce Island projevil na mnoha frontách svou ochotu postupovat v souladu s evropskou politikou a zásadami, z nichž tato politika vychází. Jeho silná občanská a demokratická tradice, pokrok při posilování nezávislosti soudnictví a mimořádná pozornost věnovaná ekonomickým aspektům, díky níž je stále blíže naplnění kritérií, která Evropa stanovila, činí z Islandu zemi, jejíž vstup do EU lze považovat za jedině pozitivní, v neposlední řadě proto, že se tak upevní úloha Unie v Arktické radě. Ochrana lidských práv, posílení legislativního prostředí, pokud jde o svobodu projevu a přístup k informacím, a vysoké investice do vzdělávání, výzkumu a vývoje zaměřené na řešení vysoké nezaměstnanosti mladých lidí jsou důkazem vyspělosti této země a jejího pevného odhodlání vyrovnat se Evropě. Poslední slovo bude mít islandský lid – bude se muset vyjádřit v referendu a já doufám, že se rozhodne pro vstup do naší velké evropské rodiny.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení, které mimo jiné vítá dohodu mezi zástupci vlád Islandu, Nizozemska a Spojeného království v případu Icesave, zejména o zárukách vrácení nákladů vzniklých v důsledku vyplácení minimálních záruk vkladatelům v britských a nizozemských pobočkách banky Landsbanki Islands hf.; a bere na vědomí rozhodnutí islandského prezidenta uspořádat o návrhu zákona referendum a doufá v ukončení řízení pro nesplnění závazků, které proti islandské vládě zahájil dne 26. května 2010 Kontrolní úřad ESVO.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tento text odsuzuje odmítnutí islandských obyvatel vyplatit dluhy soukromých bank, a to i přesto, že proti tomuto vyplácení hlasovali velmi velkou většinou. Zavazuje je striktně používat kodaňská kritéria. Vítá plány MMF pro tuto zemi. Navrhuje, aby Komise na Islandu před celostátním referendem o členství v EU vedla kampaň, která bude podobná té v Irsku. Hlasoval jsem proti těmto opakovaným projevům moci nad islandským lidem a primitivní logikou textu, jejímž účelem je přispět k liberální normalizaci.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Island přijal konkrétní opatření pro budoucí přistoupení k EU a ve srovnání s ostatními kandidáty nejlépe splnil požadavky pro přistoupení. Avšak nedávný spor o to, zda má Nizozemsko a Spojené království uhradit peníze, o něž přišli občané těchto států, kteří investovali do zkrachovalé islandské banky, může představovat překážku islandského přistoupení k EU.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Island již nyní s Evropskou unií úzce spolupracuje jako člen Evropského hospodářského prostoru, Schengenských dohod a nařízení Dublin. Již nyní dosahuje velmi dobrých výsledků v oblasti ochrany lidských práv. Výrazně investuje do oblastí, jako je vzdělávání, výzkum a vývoj, díky čemuž si v mezinárodním srovnání v těchto věcech vede dobře. Ovšem dříve, než budeme moci hovořit o přistoupení Islandu k EU, bude nezbytný souhlas islandského lidu.

Bylo by na místě, aby EU přestala s propagandou přesvědčující Islanďany o výhodách přistoupení. Co se týče ekonomických aspektů, zpráva OECD z května 2010 uvádí, že se Islandu podařilo konsolidovat své hospodářství a jeho příjem per capita je navzdory krizi stále nejvyšší na světě. Mají proto mou podporu.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) V prvé řadě bych rád podotkl, že není pochyb o tom, že případný vstup Islandu do Unie podléhá souhlasu jeho obyvatel. Rozhodnutí musí záležet na lidech a EU do něj nesmí dále zasahovat. Co se týče zprávy o pokroku, Island obstál v mezinárodním srovnání v řadě oblastí, v některých je dokonce na čelní pozici: mám na mysli ukazatele, jako je příjem per capita, vzdělávání, výzkum a vývoj a ochrana lidských práv. Proto jsem hlasoval pro přijetí tohoto návrhu usnesení.

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. – (PT) Island je jednou z nejstarších evropských demokracií. Mezi zeměmi, které usilují o vstup do EU, je Island jednoznačně nejlépe připraven, a to nejen proto, že má stejné demokratické zásady a hodnoty jako členské státy Unie, ovšem i z toho důvodu, že má stejné či vyšší standardy rozvoje. Hlasovala jsem pro tuto zprávu o pokroku za rok 2010, neboť se domnívám, že jakmile budou naplněny nezbytné předpoklady pro přistoupení, z nichž bych ráda vyzdvihla zákaz lovu velryb a obchodování s produkty pocházejícími z nich, bude vstup této země pro EU přínosem.

Otázka přistoupení země by však měla být náležitě zasazena do rámce společných unijních politik, v prvé řadě společné rybářské politiky. S ohledem na to, jaký podíl rybolov v rámci islandské ekonomiky má, se mohou objevit problémy při harmonizaci politik dotýkajících se samotné podstaty tohoto sektoru.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Tímto usnesením EP mimo jiné: vítá, že novým členem EU bude země se silnou demokratickou tradicí a občanskou kulturou; zdůrazňuje, že přistoupení Islandu k EU ještě více upevní úlohu EU jako celosvětového propagátora a ochránce lidských práv a základních svobod; oceňuje Island za dobré výsledky v oblasti dodržování lidských práv a úzkou spolupráci s mezinárodními mechanismy pro ochranu lidských práv; podporuje dlouhodobou práci Islandu na posílení legislativního prostředí s ohledem na svobodu projevu a přístup k informacím; vítá v této souvislosti fakt, že islandská iniciativa v oblasti moderních sdělovacích prostředků umožní Islandu i EU zaujmout pevný postoj k právní ochraně svobody projevu a informací.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Island byl kandidátskou zemí na členství v Evropské unii od roku 2010. Hlasovala jsem pro tento návrh usnesení, jelikož jsem přesvědčena, že tato země má stabilní demokratickou tradici a občanskou kulturu a že její přístup ještě více upevní úlohu EU jako celosvětového propagátora a ochránce lidských práv a základních svobod.

  Catherine Stihler (S&D), písemně. – Hlasovala jsem pro tuto zprávu, jelikož podporuji přistoupení Islandu k EU.

Návrh usnesení B7-0225/2011 (Zpráva o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, které doporučuje provedení dohody o stabilizaci a přidružení s EU, vyjadřuje však politování nad tím, že Rada neuvažuje o záhajení jednání, která Komise doporučuje. Dále bych rád vyjádřil své obavy z narůstajícího etnického napětí a scházejícího politického dialogu a nesvobody tisku. Politické strany by měly ukončit bojkot národního parlamentu a vstoupit do dialogu s institucemi. Mrzí mne i to, že spor s Řeckem zemi nadále brání v jejím směřování k přidružení k EU. Bilaterální otázky si musí vyřešit především dotčené strany samy v dobrém sousedském duchu s přihlédnutím k obecným zájmům EU.

  Pino Arlacchi (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro tento návrh usnesení, které je výsledkem rozpravy o prohlášeních Evropské rady a Komise ke zprávě o pokroku bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010. Domnívám se, že se jedná o velmi vyvážený návrh. Vyjadřuje obavy ze současné politické situace v bývalé jugoslávské republice Makedonii, zejména z bojkotu národního parlamentu opozičními stranami a rizika, že by takový vývoj mohl negativně ovlivnit vztah země k EU. Tento návrh usnesení dále zemi blahopřeje k výročí Ochridské dohody, která je i nadále základním kamenem vztahů mezi etnickými skupinami v zemi, a vyzývá vládu, aby podpořila komplexní dialog mezi jednotlivými etnickými komunitami. Oceňuji rovněž to, že návrh hodnotí pozitivně soustavnou snahu bývalé jugoslávské republiky Makedonie o stabilizaci regionu.

  Sophie Auconie (PPE), písemně. – (FR) Jako členka delegace Evropského parlamentu pro bývalou jugoslávskou republiku Makedonii pečlivě sleduji pokrok v této zemi a její snahu připojit se k Evropské unii. Ačkoli má před sebou bývalá jugoslávská republika Makedonie ještě hodně práce v mnoha oblastech politiky, soudnictví, veřejné správy, boje proti korupci a svobody projevu, přesto dosáhla výrazného pokroku v oblastech, jako je decentralizace, vzdělávání a reforma vězeňského systému. Bilaterální problémy mezi touto zemí a Řeckem nesmí bránit zahájení přístupových jednání. Hlasovala jsem pro to, aby byla tato jednání zahájena. Navíc bych ráda poukázala na to, že v červnu se v zemi uskuteční předčasné volby. Vyzývám proto všechny politické strany, aby se spojily a úzce spolupracovaly na tom, aby zajistily přistoupení své země k Evropské unii.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Souhlasím s touto zprávou. Evropská rada v roce 2005 udělila bývalé jugoslávské republice Makedonii status kandidáta, nestanovila však datum pro zahájení jednání, třebaže tato země urazila na své cestě do EU velký kus. Navzdory pokroku je však Makedonie stále politicky nestabilní, což by mohlo ovlivnit evropský integrační proces. Absence dialogu mezi vládou a opozičními stranami v zemi brání uzavření dohody o provádění strukturálních reforem. Reforma soudnictví dosud nebyla dokončena, média a veřejná správa jsou zpolitizovány a nedořešená problematika integrace etnických skupin brání Makedonii v dosažení dalšího pokroku a v provádění reforem nezbytných k zajištění zásad právního státu a demokracie. Domnívám se, že makedonská vláda musí opoziční strany více zapojit do rozhodování a zajistit otevřený a konstruktivní dialog o všech problémech, s nimiž se země v současnosti potýká.

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro zprávu o pokroku Bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010, neboť se domnívám, že vyhlídky Balkánu na členství v EU jsou důležité, aby byla zajištěna stabilita regionu. V této souvislosti má obrovský význam spolupráce s Řeckem.

Spor o název bývalé jugoslávské republiky hraje v diskusích o přístupových jednáních zásadní roli, neboť se jedná o jednu z překážek bránících zahájení těchto jednání. Dobré sousedské vztahy mají během procesu získávání postavení členského státu EU velký význam. Z toho důvodu musí bývalá jugoslávská republika Makedonie a Řecko otázku názvu státu vyřešit. Řecko se až dosud, co se týče ostatních kapitol, projevovalo jako důvěryhodný partner pro jednání. Je nejvyšší čas, aby oba státy došly k dohodě a budoucí přístupová jednání tak probíhala za podpory všech členských států EU. V této souvislosti může být užitečný požadavek na zapojení neutrálních vnějších mediátorů, například generálního tajemníka OSN.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) V souladu s předchozími usneseními Parlamentu vyjadřuji politování nad tím, že Rada nepřijala rozhodnutí o zahájení přístupových jednání, jak je doporučováno Komisí již druhý rok. Proces rozšiřování je mocným nástrojem pro mír, stabilitu a zklidnění situace v tomto regionu. Znepokojuje mne obzvláště dlouhodobě vysoká nezaměstnanost, zejména mezi mladými lidmi, přičemž s tímto problémem se v současnosti potýkají mnohé země regionu. Ráda bych vládu vyzvala, aby urychleně přijala účinnější opatření na zlepšení veřejných investic s důrazem na politiky zaměstnanosti a uplatnění pracovní síly v kvalitních, stálých a důstojných zaměstnáních. Jsem však ráda, že byl nedávno přijat energetický zákon, jehož cílem je liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a který je v souladu s evropskými směrnicemi. Vítám přijetí vnitrostátní strategie pro udržitelný rozvoj, je však potřeba, aby se zvýšilo úsilí při prosazování právních předpisů v oblasti životního prostředí. Chtěla bych vyzvat k užší spolupráci v nadnárodních otázkách životního prostředí založené na standardech EU, zejména v oblasti kvality vody, nakládání s odpady a ochraně přírody.

  Nikolaos Chountis (GUE/NGL), písemně. – (EL) Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice je v zásadě pro rozšíření směrem na západní Balkán, ovšem za přepokladu, že o něj budou mít obyvatelé těchto zemí zájem. Zdržel jsem se hlasování o této konkrétní zprávě, jelikož obsahuje některé problematické prvky, v prvé řadě v souvislosti s navrhovanými ekonomickými reformami a tím, jak řešit spor o název. Podle dosavadních zkušeností s rozšiřováním by spolupráce se zeměmi západního Balkánu a proces jejich integrace, zejména v době hospodářské krize, mohly přispět k udržitelnému rozvoji a hospodářské a sociální prosperitě občanů v nových členských státech i v celé Unii.

Tato zpráva však trvá na tom, abychom například oceňovali vyslání jednotek do Afghánistánu a do jiných oblastí, či prosazování hospodářských politik, například při privatizacích, které zhoršují recesi tím, že přispívají k nezaměstnanosti, sociálním nerovnostem a oklešťování sociálních práv. V neposlení řadě je nutné, aby integrační process probíhal v souladu s mezinárodními právními předpisy a mezinárodními postupy. Co se týče konkrétně sporu o název, zpráva by měla podněcovat k respektu a ke snaze o nalezení všeobecně přijatelného řešení pod záštitou OSN.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, které opětovně doporučuje, aby Rada rozhodla o zahájení přístupových jednání s bývalou jugoslávskou republikou Makedonie. Status kandidátské země Rada tomuto státu udělila v roce 2005, od té doby však nestanovila datum zahájení jednání, bez ohledu na to, že tato země na své cestě do EU dosáhla velkého pokroku.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) V procesu integrování bývalé jugoslávské republiky Makedonie došlo k určitým prodlením. Přesto však Makedonie učinila pokrok v přijetí acquis Společenství a aby zajistila svým orgánům spolehlivou strukturu a osvědčené postupy tak, jak to prosazuje EU. Politická krize, která v zemi zavládla, jasně ukazuje, kolik práce má tato země ještě před sebou, a že bude trvat ještě dlouho, než objektivně naplní veškerá kritéria tak, aby bylo možné vážně uvažovat o jejím přistoupení. Chtěl bych vyzvat Řecko a bývalou jugoslávskou republiku Makedonie, aby se pokusily překonat své spory a ukázaly, že mají důvěru v ušlechtilou myšlenku, na níž je založena EU a kterou v těchto dnech tolik potřebujeme.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Předmětem tohoto návrhu usnesení je pokrok, kterého bývalá jugoslávská republika Makedonie dosáhla směrem k integraci do EU za poslední rok. Dne 16. prosince 2005 Rada udělila bývalé jugoslávské republice Makedonie status kandidátské země na členství v EU. V roce 2008 byly stanoveny zásady, priority a podmínky přistoupení, jejichž plnění Komise sleduje. Přestože je pokrok hodnocen pozitivně, některé aspekty je třeba změnit, jedná se například dialog se Řeckem ohledně statusu nového členského státu, reformu veřejné správy a soudnictví, boj proti organizovanému zločinu a korupci, respektování svobody projevu a o institucionální spolupráci. Současná politická situace, zejména bojkot národního parlamentu opozičními stranami, může nepříznivě zasahovat do priorit země ve vztahu k EU. Bilaterální spory musí dotčené strany vyřešit v duchu dobrého sousedství. Všichni zúčastnění musí zvýšit své úsilí a projevit odpovědnost a rozhodnutí řešit všechny zbývající otázky, které narušují proces přistoupení kandidátské země a ztěžují vlastní politiku EU v regionu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, jelikož Evropská rada sice v roce 2005 udělila bývalé jugoslávské republice Makedonie status kandidátské země, nepodařilo se jí však od té doby stanovit termín pro zahájení jednání, a to i přes významný pokrok této země na cestě směrem k EU; jelikož bilaterální otázky by neměly představovat překážku v procesu přistoupení, ani by tak neměly být využívány, ačkoli by měly být vyřešeny před udělením členství v EU; a jelikož další pokračování procesu přistoupení by přispělo ke stabilitě bývalé jugoslávské republiky Makedonie a více by prohloubilo dialog mezi jednotlivými etnickými skupinami. Bilaterální otázky musí dotčené strany vyřešit v dobrém sousedském duchu a s přihlédnutím k obecným zájmům EU. Všechny klíčové zúčastněné strany a příslušní partneři by měli zvýšit své úsilí a prokázat odpovědnost a rozhodnutí řešit všechny zbývající otázky, které brání nejen procesu přistoupení této kandidátské země a ztěžují vlastní politiku EU v regionu, ale mají rovněž zpětný vliv na vztahy mezi etnickými skupinami, stabilitu a hospodářský vývoj regionu. Tento dokument žádá odpovědné orgány, aby posílily nezávislost a svobodu sdělovacích prostředků, uplatňovaly na všechny stejné normy a zvýšily transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků. Znepokuje mne, že vláda a opoziční strany mezi sebou nekomunikují a obecně panuje ovzduší nedůvěry a konfrontace. Je nutné pokračovat v reformě soudnictví s cílem zajistit jeho profesionalitu, efektivitu a nezávislost na politickém nátlaku, více bojovat proti korupci a zlepšit podnikatelské prostředí.

  Sandra Kalniete (PPE), písemně. – (LV) Proces rozšíření EU je mocným podnětem k nastolení míru a stability a procesu usmíření na Balkáně. Makedonie urazila velký kus cesty směrem k demokratizaci státu, což je přímým projevem politické vůle stát se právoplatným členem rodiny evropských národů. Evropská komise tento pokrok posoudila a již druhým rokem vyzývá Evropskou radu, aby s Makedonií zahájila přístupová jednání. A již druhý rok Rada toto rozhodnutí odkládá. Vzniká tak dojem, že jednou z bezdůvodných překážek zahájení těchto jednání jsou vzájemné spory, zejména vztah s Řeckem. Tyto spory nesmí proces přistoupení Makedonie blokovat, obzvláště s ohledem na to, že pokračování přístupového procesu by pomohlo ke stabilitě a dalšímu posílení dialogu mezi etniky v Makedonii.

Samozřejmě, že Makedonie má před sebou ještě mnohé na cestě k reformě institucí veřejné správy a soudnictví, úspěšnému boji proti organizované trestné činnosti a korupci a rovněž rozvíjení demokratického dialogu uvnitř společnosti. Samozřejmě, že k přijetí jakéhokoli nového členského státu, i Makedonie, do EU dojde jedině za předpokladu, že budou splněny všechny požadavky a budou s tím jednomyslně souhlasit orgány EU i všechny členské státy. A právě proto je důležité zahájit proces přístupových jednání, který, jak doufám, podnítí pozitivní změny v Makedonii i celém regionu.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Návrh usnesení o pokroku bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010, o němž Parlament hlasoval, byl schválen velkou většinou a na základě souladu mezi různými politickými skupinami. Vážím si úsilí vynaloženého touto zemí, aby vyhověla evropským standardům. Reforma soudnictví, boj proti korupci, reforma veřejné správy a soudnictví – to jsou některé z výrazných úspěchů z hlediska souladu s acquis communautaire. Stejně tak si ocenění zaslouží důraz na poskytnutí místní samosprávy a přijetí antidiskriminačních právních předpisů zákona a také závazek k prosazování rovnosti mezi ženami a muži. Svoboda projevu a nezávislost sdělovacích prostředků představují však i nadále problém. Zdrojem znepokojení je však i narůstající napětí mezi jednotlivými etnickými skupinami v dané zemi. Proto jsem přesvědčen, že je třeba, bez ohledu na pozitivní výsledky, i nadále věnovat pozornost institucionální problematice, která je velmi křehká a prochází zkouškou. A konečně, doufám, že proces sbližování s Evropou bude posílen činnostmi zaměřenými na odstraňování rozdílů, které stále ještě existují.

  Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Hlasovala jsem pro toto usnesení, abychom uznali pokrok Makedonie na cestě k evropské integraci a zdůraznili zbývající cíle, které musí být splněny pro blaho jejího lidu. Je velmi důležité vyslat směrem k Makedonii pozitivní signál, co se týče její budoucnosti v Evropské unii, a zachovat tak evropský stimul a pokračovat v započatém politickém dialogu. Spor mezi Makedonií a Řeckem o název je výhradně bilaterální otázkou, která by neměla kolidovat se zahájením přístupových jednání. Navíc se podle prozatímní dohody mezi Řeckem a Makedonií ze dne 13. září 1995 Řecko zavázalo nebránit vstupu Makedonie do mezinárodních institucí, což se vztahuje i na jednání mezi Makedonií a EU. Ve Výboru pro zahraniční věci jsem předložila pozměňovací návrhy týkající se veřejné správy, soudního systému a opatření boje proti korupci.

Přijetí národní strategie pro reformu veřejné správy a vytvoření podvýboru pro dohodu o stabilizaci a přidružení jsou pozitivní kroky, které zajistí kvalifikovanost a profesionalitu veřejné správy. Zdůrazňuji, že sjednocení judikatury a zveřejňování veškerých soudních rozhodnutí mají mimořádný význam pro předvídatelnost soudnictví a důvěru veřejnosti v tento systém.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro zprávu o Makedonii a vítám dlouhodobou snahu o boj proti korupci, která se projevuje například provedením druhého kola doporučení skupiny států proti korupci (GRECO) a účinností změn trestního zákoníku. Vyzývám orgány, aby i nadále prováděly právní předpisy pro boj proti korupci a zvýšení nezávislosti, účinnosti a zdrojů soudního systému. Korupce je však stále rozšířeným jevem a já požaduji intenzivnější snahu o její vymýcení.

Zdůrazňuji, že je naléhavě nutné účinně a nestranně prosazovat protikorupční právní předpisy, zejména ve vztahu k financování politických stran a problematice střetu zájmů. Upozorňuji, jak je důležité zajistit, aby soudní systém fungoval bez politických zásahů, a vítám snahu zvýšit účinnost a transparentnost soudního systému. Zdůrazňuji, že je nutné zvýšit vymahatelnost práva v podobě stíhání a uznání viny, podle čehož lze měřit pokrok, a požaduji sjednocení judikatury tak, aby byla zajištěna předvídatelnost soudnictví a důvěra veřejnosti.

  Kyriakos Mavronikolas (S&D), písemně. – (EL) Porušování nezávislosti tisku, nezávislosti soudnictví a územního plánu rozvoje města Skopje do roku 2014 je v Bývalé jugoslávské republice Makedonie na denním pořádku. Navíc politický dialog ustrnul na mrtvém bodě. Přičteme-li k tak nešťastné vnitřní situaci ještě nevyřešený spor o název, je zřejmé, že se vyhlídky této země na členství v EU výrazně komplikují.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Tento návrh usnesení vyzývá bývalou jugoslávskou republiku Makedonie, aby učinila vše, co je v jejích silách, pro liberalizaci své ekonomiky a svého trhu s elektřinou. Poučuje ji o demokracii a dokonce i žurnalistice. Hlasoval jsem proti tomuto arogantnímu a nekvalitnímu textu.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Bývalá jugoslávská republika Makedonie se na své cestě ke členství v EU potýká s určitými překážkami. Navzdory tomu, že pokročila v oblasti přijímání kompletního acquis Společenství a budování institucí se spolehlivou strukturou postupujících dle osvědčených postupů, má před sebou ještě dlouhou cestu. Že zbývá ještě mnoho práce, dokázala i politická krize, která zemí zmítá.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Dne 9. dubna 2001 se Makedonie stala první zemí západního Balkánu, která s EU uzavřela dohodu o stabilizaci a přidružení. Stav reforem od roku 2001 lze v mnoha ohledech hodnotit pozitivně. Pokud se týká soudnictví, byly přijaty zákonné předpisy k zajištění jak nezávislosti na politickém nátlaku, tak také účinnosti. Dále je třeba uvítat zvýšení transparentnosti soudního systému, zejména pokud jde o řešení nahromaděných případů u většiny soudů. Lze si již povšimnnout, že se země blíží proměně ve fungující tržní ekonomiku, třebaže má před sebou stále ještě dlouhou cestu. Vstup Makedonie do EU blokuje jen její spor s Řeckem ohledně názvu, a musíme doufat, že se jej podaří v blízké budoucnosti vyřešit. Hlasování jsem se však zdržel, jelikož některé aspekty zprávy jsou podle mne velmi nevyvážené.

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro monitorovací zprávu o bývalé jugoslávské republice Makedonie za rok 2010. Proces přistoupení bývalé jugoslávské republiky Makedonie se potýká s výrazným zpožděním, navzdory tomu, že země prošla velkým politickým a socio-ekonomickým vývojem. Doufám, že se podaří stávající spory a regionální problémy překonat ke společnému evropskému prospěchu.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE) , písemně. – Jsem pro. Toto usnesení v zásadě říká, že EP má stejný názor na zprávu Komise o pokroku bývalé jugoslávské republiky Makedonie za rok 2010 a vyjadřuje politování nad tím, že Rada nerozhodla o zahájení přístupových jednání, jak je to již druhým rokem, a v souladu s předcházejícími usneseními Parlamentu, doporučováno Komisí. Je znepokojen současnou politickou situací, zejména bojkotem národního parlamentu opozičními stranami a rizikem, že by takový vývoj mohl negativně ovlivnit vztah země k EU, přičemž znovu opakuje svá předchozí doporučení Radě, aby jednání neprodleně zahájila.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, jelikož se domnívám, že nastal čas zahájit s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie skutečná a řádná přístupová jednání. Ve skutečnosti nedošlo v této věci k žádnému zásadnímu posunu od 16. prosince 2005, kdy Evropská rada zemi udělila status kandidáta pro členství v EU. To je třeba v prvé řadě vztáhnout až k řadě vnitřních problémů Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, zejména co se týče bojkotu národního parlamentu opozičními stranami. Tento a jiné problémy považované za zásadní z hlediska rozvoje stabilní demokracie, například přítomnost svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků, je třeba vyřešit co nejdříve, aby se obě strany mohly opět pustit do rozšiřování EU na východ.

  Nikolaos Salavrakos (EFD), písemně. – (EL) Hlasoval jsem proti tomuto konkrétnímu usnesení, jelikož se, jak jsem již dříve na plenárním zasedání uvedl, domnívám, že po závažných obviněních, která byla dne 20. března vznesena vůči zpravodaji Zoranu Thalerovi, který původně předkládal textpředložený dne 16. března k hlasování ve Výboru pro zahraniční věci , než proti němu obvinění byla vznesena, a který má snad právo na presumpci neviny, a s ohledem na to, že byl pověřen nový zpravodaj, byla ohrožena důvěryhodnost dokumentu. Podle mého názoru by bylo chybou, s ohledem na integritu i důvěryhodnost Parlamentu, hlasovat o tomto dokumentu dříve, než budou zveřejněny výsledky šetření po zahájení dohodovacího postupu.

Návrh usnesení B7-0256/2011 (Situace v Pobřeží slonoviny)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť je nutné krizovou situaci v Pobřeží slonoviny, která si již vyžádala mnoho mrtvých, co nejrychleji odstranit. Mezinárodní společenství uznává demokratické vítězství pana Ouattary a nyní musí zdvojnásobit své úsilí, aby mu pomohlo převzít mírovým způsobem moc. Jedná se o vážnou situaci, která ohrožuje legitimní volbu občanů, obnáší však i porušení lidských práv a EU musí jednat diplomaticky s využitím veškerých mechanismů, které má k dispozici, aby pomohla navrátit situaci do normálního stavu a především zabránila dalším úmrtím.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, jelikož Pobřeží slonoviny v posledních čtyřech měsících zabředlo do hluboké politické krize zaviněné tím, že současný prezident Laurent Gbagbo odmítl předat moc legitimnímu prezidentu Alassaneovi Ouattarovi, navzdory tomu, že tento v listopadu 2010 vyhrál prezidentský souboj a jako vítěze jej, po potvrzení výsledků ze strany OSN, uznalo mezinárodní společenství. Podle zdrojů OSN přišly v Pobřeží slonoviny od roku 2010 o život stovky lidí, přičemž současný počet obětí je pravděpodobně mnohem vyšší, neboť násilí, k němuž dochází ve vnitrozemí, se vždy na stránky tisku nedostane. Terčem cílených útoků se stávají mírové jednotky a instituce OSN. Souhlasím s tím, že je nutné neprodleně přijmout politická opatření k řešení humanitární situace v Pobřeží slonoviny a předejít nové migrační krizi v regionu. Komise a členské státy musí koordinovat své usilí s dalšími mezinárodními dárci, aby bylo možno pokrýt naléhavé potřeby obyvatel Pobřeží slonoviny a sousedních zemí. Podporuji sankce, k nimž patří zákaz vydávání víz a zmrazení majetku, jež uvalily Rada bezpečnosti OSN, Africká unie a Rada Evropské unie na všechny osoby a subjekty, které odmítají uznat autoritu legitimního prezidenta, a skutečnost, že tyto sankce zůstanou v platnosti, dokud se moc nevrátí do rukou legitimních orgánů.

  Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Rozhodně odsuzuji snahy bývalého prezidenta Gbagba a jeho stoupenců násilně si uzurpovat vůli lidu v Pobřeží slonoviny a ráda bych se připojila k požadavku, aby pan Gbagbo neprodleně předal vládu. Je politováníhodné, že obyvatelé Pobřeží slonoviny musí platit tak vysokou cenu, aby zajistili respektování své demokratické vůle, již vyjádřili v prezidentských volbách v listopadu 2010. Ráda bych prezidentu Ouattarovi, jeho vládě a lidem v Pobřeží slonoviny vyjádřila svou plnou podporu v jejich úkolu spočívajícím ve zklidnění situace, obnově a udržitelném rozvoji. Chtěla bych vyzvat k zahájení jednání o obnovení pořádku, míru, stability a bezpečnosti v zemi, která má před sebou složitý úkol usilovat o národní usmíření.

  Edite Estrela (S&D), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro usnesení o situaci v Pobřeží slonoviny, které odsuzuje násilné snahy bývalého prezidenta Gbagba o uzurpování moci a zdůrazňuje, že je nutné, aby neprodleně předal moc demokraticky zvolenému prezidentu Ouattarovi v zájmu obnovení míru a demokracie v zemi.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Navzdory velkolepým vizím Félixe Houphouët-Boignyho je dnes Pobřeží slonoviny zemí, kterou rozdělil spor mezi pány Gbagbem a Ouattarou, který může trvat neomezeně dlouho. Lidé v Pobřeží slonoviny sledovali vojenské pokroky příslušných znepřátelných skupin se znepokojením a úzkostí, s obavami z narušení bezpečnosti a další destabilizace země. Pobřeží slonoviny je dalším příkladem rizika, které představují dlouholeté diktatury, po jejichž odchodu vzniká institucionální vakuum, chybějí demokratické zkušenosti a lidé nerealizují své svobody.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Evropská unie má v souladu s příkladem, který provázel celou její existenci, historickou povinnost vyslovovat se proti jakémukoli porušování lidských práv a posilovat právo na sebeurčení národů, a to jak prostřednictvím odsouzení, tak také prostřednictvím rozvojových programů. V poslední době jsme byli svědky nárůstu násilí a potvrzených masakrů v Pobřeží slonoviny, kde ne všichni obyvatelé souhlasí s procesem demokratizace. Parlament k politické situaci v této zemi přijal několik usnesení, zejména to ze dne 16. prosince 2010. Další orgány EU i mezinárodní instituce, jako je Rada bezpečnosti OSN a Shromáždění hlav států Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS), odsoudily porušování lidských práv v této zemi poté, co sesazený prezident Gbagbo nepřijal volební výsledky v této zemi potvrzené OSN, což v zemi vyvolalo vlnu násilí, která si vyžádala stovky mrtvých a zhruba milion uprchlíků. Proto souhlasím s navrhovanými opatřeními a hlasuji pro tento návrh, neboť se domnívám, že by Parlament měl prosazovat zahraniční politiku založenou na hodnotách, nejenom na ekonomických zájmech.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL) , písemně. – (PT) Pro toto usnesení jsme nehlasovali, jsme však nadále znepokojeni situací v Pobřeží slonoviny, ochromením hospodářství země a vysokou mírou násilí na jeho obyvatelích, což vyústilo v humanitární krizi.

Víme, že tato dramatická situace má dlouhodobé příčiny, zejména chudobu a sociální nerovnost, jež jsou dědictvím někdejšího kolonialismu či plánů na strukturální změny, které zde po řadu let uplatňuje MMF.

Ty poslední čtyři měsíce utrpení po volbách ukázaly, jak politováníhodné je, že mezinárodní společenství včetně EU, nevyužívá potřebnou měrou pro mírové řešení krize diplomatické kanály. Obzvláště nešťastné je jednání Francie, která před diplomatickými cestami dala přednost vojenské intervenci.

Proto musíme trvat na zastavení války a násilí ze všech stran a naléhavě vyzýváme EU, aby podle toho i jednala.

  Bruno Gollnisch (NI), písemně. – (FR) Toto usnesení je mistrovskou lekcí ve zlém úmyslu. Završuje udivující snahu nikdy nemluvit špatně o Ouattarově táboru, jehož zvěrstvům ovšem OSN dodává legitimitu procesem ověřování výsledků přímo na místě. Je samozřejmé, že si vaši podporu může získat jedině pan Ouattara, muslim, který nepochází z Pobřeží slonoviny a získal zkušenosti při MMF ve Washingtonu. Usnesení vynáší do nebes práci Operace OSN v Pobřeží slonoviny (UNOCI), a to i přesto, že samotná OSN byla nucena požádat Francii o pomoc se zajištěním mise, zejména o ochranu zahraničních státních příslušníků.

Dokonalá demonstrace vyhodnocení efektivity a užitečnosti. Co se týče pozornosti, kterou věnujete tomu, aby byl respektován výsledek voleb – kéž byste takovou pozornost věnovali tomu, když evropské národy odmítnou smlouvy, které jim předkládáte. Vy skutečně podporujete jen takové výsledky, které se vám hodí. Tak krátkozraký a černobílý přístup nelze podpořit, což platí i o tomto usnesení, které vychází z ještě horších informací než evropské novinové články, na nichž se patrně zakládá.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro tento dokument, jelikož Pobřeží slonoviny v posledních čtyřech měsících zabředlo do hluboké politické krize zaviněné tím, že úřadující prezident Laurent Gbagbo odmítl předat moc legitimnímu prezidentu Alassaneovi Ouattarovi, navzdory tomu, že tento v listopadu 2010 vyhrál prezidentský souboj a jako vítěze jej, po potvrzení výsledků ze strany OSN, uznalo mezinárodní společenství. Veškerá snaha o nalezení mírového řešení povolebního politického patu, zejména ze strany Africké unie, Hospodářského společenství států západní Afriky a prezidenta Jihoafrické republiky, byla neúspěšná. Od poloviny února vzrostly konflikty v hlavním městě i na západě země, přicházejí znepokojující zprávy o častějším použití těžkých zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. V Pobřeží slonoviny se dějí zvěrstva, mj. případy sexuálního násilí, nuceného zmizení, mimosoudních poprav a nadměrné a bezohledné používání síly proti civilnímu obyvatelstvu, které svým rozsahem představují zločiny proti lidskosti. Parlament proto vyzývá prezidenta Ouattaru, aby usiloval o mír a národní usmíření.

  Giovanni La Via (PPE), písemně. – (IT) Závažná politická a institucionální krize, která již několik měsíců zmítá Pobřežím slonoviny, nyní vyvolala vlnu násilí, jejíž konec je zřejmě v nedohlednu. Rozhodně odsuzuji snahu bývalého prezidenta Gbagba o násilné zvrácení výsledku legitimních voleb, v nichž jej porazil Alassane Ouattara. Již několik měsíců je Pobřeží slonoviny dějištěm městské partyzánské války mezi stoupenci odcházejícího prezidenta a lidem. Domnívám se, že Evropa se musí zejména v situacích, jako je tato, kdy jsou vážně ohrožena základní lidská práva a samotná myšlenka demokracie, nechat slyšet a rozhodně takové jednání odsoudit a dát najevo prudký nesouhlas a pobouření.

  David Martin (S&D), písemně. – Vítám toto usnesení, které naléhavě vyzývá veškeré politické síly Pobřeží slonoviny, aby respektovaly svobodnou vůli lidu vyjádřenou ve výsledcích prezidentských voleb, které se konaly 28. listopadu 2010, vyhlášených nezávislou volební Komisí a ověřených zvláštním zástupcem generálního tajemníka OSN – podle nich je zvoleným prezidentem Pobřeží slonoviny Alassane Dramane Ouattara. Usnesení žádá všechny strany v Pobřeží slonoviny, aby se zdržely všech forem nezákonného donucení a porušování lidských práv, takovým praktikám předcházely a chránily před nimi civilní obyvatelstvo.

Usnesení dále co nejrozhodněji odsuzuje snahy bývalého prezidenta Gbagba a jeho stoupenců uzurpovat si vůli lidu v Pobřeží slonoviny podněcováním násilí a narušováním integrity volebního procesu. V této souvislosti zdůrazňuje, že všichni zúčastnění, včetně poražených kandidátů, musí respektovat výsledky demokratických voleb, přičemž upozorňuje, že nerespektování takových výsledků by dále ohrozilo mír a stabilitu v Pobřeží slonoviny.

  Nuno Melo (PPE), písemně. – (PT) Respektování demokracie je nezadatelným principem EU. Musíme tudíž události v Pobřeží slonoviny rozhodně odsoudit. Použití násilí proti občanům Pobřeží slonoviny, jehož se dopustil pan Gbagbo poté, co prohrál volby, je nepřijatelné – Gbagbo musí rezignovat a neprodleně předat moc. Ti, kdo jsou za to zodpovědní, nesmí zůstat bez trestu a my musíme učinit vše, co je v našich silách, aby byli zjištěni a stíháni, a to i na mezinárodní úrovni, za zločiny proti civilnímu obyvatelstvu, kdy může EU poskytnou vyšetřování potřebnou oporu.

  Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Prezident Gbagbo, který byl ve volbách v Pobřeží slonoviny demokraticky poražen, nebyl po zveřejnění výsledků připraven přijmout svůj odchod z funkce. Úspěšná nebyla ani snaha o vyjednávání ani mezinárodní kritika, což vyústilo v krizi doprovázenou ozbrojenými střety. Je důležité i nadále vyvíjet mezinárodní tlak, například tím, že co nejrozhodněji odsoudíme porušování lidských práv a zločiny proti humanitárnímu právu a uvalíme sankce.

Stejně tak je důležité zajímat se o unesené občany, mezi nimiž jsou i občané EU. Toto usnesení se však zabývá jen zvěrstvy spáchanými jednotkami poraženého prazidenta Gbagba, nikoli obviněními vznesenými proti nově zvolenému prezidentu Ouattarovi. V případě násilných činů by nemělo záležet na tom, kdo je spáchal.

  Franz Obermayr (NI), písemně. – (DE) EU musí co nejrozhodněji odsoudit porušování lidských práv a násilné činy páchané poraženým prezidentem Gbagbem. Bude-li i nadále docházet k porušování humanitárního práva, bude nutné uvalit konkrétní sankce. Stejně tak je však důležité, aby byly potrestány násilné trestné činy na obou stranách, tedy i ty, z nichž je viněn nový prezident Ouattara. Pro oběti násilných útoků není vůbec důležité, kdo vydal k násilí pokyn. V tomto ohledu považuji toto usnesení za příliš jednostranné.

  Maria do Céu Patrăo Neves (PPE), písemně. – (PT) Vzhledem k politické krizi se závažnými sociálními důsledky, kterou tato země prochází, vítám závazek, který ústy komisařky Georgievy přijala EU, závazek pomoci při řešení humanitární krize.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE), písemně. – Jsem pro. Připojuji svůj hlas k těm, kdo: 1. vyjadřují politování nad tím, že povolební politický pat nedošel smírného řešení a selhalo i veškeré diplomatické úsilí v tomto směru; 2. odsuzuje tragické ztráty na životech a majetku zaviněné násilím po volbách a vyzývají pány Gbagba a Ouattaru, aby zajistili dodržování lidských práv a právního státu; 3. vyzývají pány Ouattaru a Gbagba, aby přijali svou odpovědnost a zabránili násilí a odvetám po střetech v zemi a projevili svou snahu o mírový přechod k demokracii.

  Licia Ronzulli (PPE), písemně. – (IT) V posledních čtyřech měsících se Pobřeží slonoviny zmítá v hluboké politické krizi. Odcházející prezident Laurent Gbagbo odmítl předat moc Alassaneovi Ouattarovi, vítězi prezidentských voleb z listopadu 2010, což zažehlo spirálu násilí v celé zemi, jež zatím nijak nepolevuje. Od poloviny února vzrostly konflikty v hlavním městě i na západě země a přicházejí znepokojující zprávy o častějším použití těžkých zbraní proti civilnímu obyvatelstvu. Diplomatické úsilí mezinárodního společenství až dosud nepřineslo žádné výsledky, přestože volební výsledek ověřila OSN. Nyní nastal čas, abychom odsoudili snahy bývalého prezidenta Gbagba a jeho stoupenců o násilné zlomení vůle lidu Pobřeží slonoviny. Laurent Gbagbo musí okamžitě rezignovat a předat moc Alassaneovi Ouattarovi, legitimně zvolenému prezidentovi.

  Michèle Striffler (PPE), písemně. – (FR) Pobřeží slonoviny se již čtyři měsíce zmítá v hluboké politické krizi způsobené bývalým prezidentem Laurentem Gbagbem, který odmítl předat moc legitimnímu prezidentovi Alassaneovi Ouattarovi. Tato situace má mimořádně ničivé humanitární důsledky. Povolební násilí si vyžádalo více než milion vnitřně vysídlených osob a uprchlíků. Navíc by tento masivní příliv uprchlíků mohl v regionu vyvolat značné napětí. Krize má tudíž tendenci pokračovat. Vítám rozhodnutí Komise pětinásobně navýšit svou humanitární pomoc, tedy zvýšit evropskou pomoc na 30 miliard EUR, současně je však nutné, aby Evropská unie činila vše, co je v jejích silách, a pomohla těm nejzranitelnějším skupinám obyvatel a sledovala jejich měnící se potřeby.

  Dominique Vlasto (PPE), písemně. – (FR) Nemohla jsem se dočkat, až budu moci podpořit toto usnesení, které výslovně odsuzuje zvěrstva páchaná na civilním obyvatelstvu jednotkami prezidenta Laurenta Gbagba. Vhodnější by sice bylo ukončení konfliktu diplomatickými prostředky, vysoká míra násilí v Abidžanu a neústupný a sebedestruktivní přístup sesazeného prezidenta si však vyžádaly zásah OSN na ochranu civilistů a na pomoc legitimnímu prezidentu Alassaneovi Ouattarovi, který musí převzít moc. Toto usnesení tudíž podporuje zásah francouzských jednotek pod kontrolou OSN, který pomohl vymáhat právo a výsledek voleb a chránit životy občanů a státních příslušníků evropských států. V okamžiku návratu k právnímu státu bude povinností legitimních orgánů Pobřeží slonoviny za podpory mezinárodního společenství zajistit, aby byl neúspěšný kandidát v prezidentských volbách Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo společně se všemi představiteli státu podezřelými z porušování lidských práv za své činy postaven před soud. A konečně domnívám se, že EU musí i nadále dostát svému závazku poskytovat Pobřeží slonoviny dlouhodobou podporu a napomáhat národnímu usmíření a obnově a stabilizaci země.

Návrh usnesení B7-0198/2011 (Přezkum evropské politiky sousedství – východní rozměr)

  Luís Paulo Alves (S&D), písemně. – (PT) Hlasuji pro tuto zprávu, která má důležité cíle, například vízové uvolnění, dohody o volném obchodu, kontakty s občanskou společností a nepoužití síly při účasti EU v řešení konfliktů a také sebeurčení a územní celistvost.

  Zigmantas Balčytis (S&D), písemně. – (LT) Evropská politika sousedství (EPS) od svého vzniku v roce 2004 přinesla posílení vztahů s partnerskými zeměmi. Východní partnerství je smysluplným politickým rámcem pro prohloubení vztahů s partnerskými zeměmi, kdy tyto vztahy jsou založeny na zásadách společného závazku a sdílené odpovědnosti. K prioritám východního partnerství patří rozvoj demokracie, řádná správa věcí veřejných a stabilita, hospodářská integrace a sbližování s politikami EU, zejména co se týče životního prostředí, změny klimatu a zabezpečení dodávek energie. Provádění EPS se potýká s určitými překážkami; v přezkumu EPS proto musí být jasně stanoveny prioritní činnosti, jednoznačná kritéria a diferenciace na základě výkonu. Evropská politika sousedství se musí zakládat na zásadách demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod a musí podporovat politické, sociální a hospodářské reformy u našich nejbližších partnerů.

  Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Hlasovala jsem pro iniciativu Komise a Rady k přezkumu evropské politiky sousedství – východní rozměr. Tato politika přinesla díky své pružnosti výsledky a nyní je nutné ji přizpůsobit změněné situaci v Evropě. A právě proto musí být lépe přizpůsobena konkrétním podmínkám jednotlivých zemí, které jsou do programu zahrnuty.

Domnívám se, že důležitým ukazatelem by měla být spíše aktivita partnerských států než jejich zeměpisná poloha. Ovšem občané zůstávají tím nejdůležitějším na reformách prováděných v daném státě. Země na východě a jihu musí mít stejné příležitosti, proto je nutné pro politiku sousedství nalézt novou rovnováhu. I bývalé sovětské státy spolupráci s EU potřebují, což při své nedávné návštěvě Chişinău připomněl i Joe Biden. Ráda bych vyzdvihla, že nejlépe si při provádění reforem v rámci východního partnerství vede Moldavská republika.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D), písemně. – (LT) Hlasovala jsem pro toto usnesení, jelikož přezkum východního rozměru evropské politiky sousedství zahnruje tak významné cíle, jako jsou demokratické procesy, řádná správa věcí veřejných a stabilita, hospodářská integrace, životní prostředí, změna klimatu a zabezpečení dodávek energie. Evropský parlament je toho názoru, že hlavní prioritou EU při rozvoji jejích vztahů s východními partnery by měl být boj proti korupci, zejména korupci soudů a policie. Dále je nutné posílení boje proti mezinárodním sítím organizovaného zločinu a posílit policejní a soudní spolupráci s příslušnými agenturami EU. Je velmi důležité, aby organizace občanské společnosti vykonávaly svou práci aktivně, zejména v oblasti lidských práv, podpory demokratických procesů a zajištění svobody sdělovacích prostředků. Chtěla bych vyzdvihnout význam svobody projevu a svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků, zejména internetu, pro rozvoj demokracie. Dále bych ráda zdůraznila úlohu odborových organizací a sociálního dialogu jako součásti demokratického rozvoje u východních partnerů.

  Cristian Silviu Buşoi (ALDE) , písemně. – (RO) Zpráva Komise o evropské politice sousedství popisuje skutečné přínosy této politiky dobrých sousedských vztahů i její slabiny. EPS je třeba přezkoumat a je nutno přijmout odlišný přístup ohledně toho, jakým způsobem Evropská unie reaguje na pokrok dosažený sousedními zeměmi ve smyslu sociálních a hospodářských reforem – je třeba poskytovat těmto zemím finanční a politickou podporu a tu přizpůsobovat konkrétním potřebám jednotlivých zemí.

Východní partnerství skýtá politický rámec pro konsolidaci vztahů mezi EU a jejími východními partnery a pro pokračování sociálních a hospodářských reforem v partnerských zemích.

Pokrok jednotlivých zemí je nutné posuzovat s využitím srovnávací analýzy založené na předem daných kritériích a navíc s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých zemí. Evropská perspektiva, včetně článku 49 Smlouvy o Evropské unii by mohla představovat hnací motor reforem v těchto zemích. Parlament se musí výrazně podílet jak na stanovení hodnotících kritérií, tak na posílení svobody a demokracie v sousedních partnerských zemích.

  Mário David (PPE), písemně. – (PT) V prvé řadě bych rád blahopřál svému kolegovi, panu Siwiecovi k vynikající práci, kterou odvedl, a ke spolupráci, či spíše propojení myšlenek, v souvislosti s problematikou přezkumu evropské politiky sousedství. Kromě toho, co jsem již řekl ohledně usnesení o jižním rozměru, jehož jsem byl zpravodajem, bych rád zdůraznil, že je nutné, aby se v obou rozměrech evropské politiky sousedství v budoucnosti uplatnil přístup vycházející zdola a že jedině výraznější zapojení místních komunit a občanské společnosti zajistí maximální účinnost provádění evropské politiky sousedství ze strany EU. Dále doufám, že EU nedá přednost krátkodobé stabilitě na úkor nejlepšího zájmu a soustavné ochrany veřejnosti a její individuální a kolektivní svobody, se zvláštím důrazem na práva žen, jak jsem uvedl ve svém projevu. Třebaže mne velmi potěšily výsledky, jichž jsme v těchto dvou zprávách dosáhli, skutečně mne mrzí, že Parlament a Komise tuto příležitost plně nevyužily k tomu, aby jasně oddělily východní země evropské politiky sousedství na východě od zemí, které se možná stanou našimi partnery v rámci jižní politiky sousedství EU.

  Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Cílem usnesení o východním rozměru evropské politiky sousedství je doporučit, aby příští strategický přezkum evropské politiky sousedství posiloval diferenciaci mezi státy založenou na příslušných ambicích a závazcích, pokud na ně navazuje skutečný pokrok a konkrétní kroky. Je nutné přihlédnout ke specifickým rysům jednotlivých partnerů, zejména se zaměřit na jejich cíle a potenciál. Základem, na kterém vznikla EPS, jsou základní evropské hodnoty, zejména demokracie, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod, nezávislost soudnictví a boj proti korupci, a ty by také měly být hlavním měřítkem pro hodnocení úlohy východních partnerů. Prioritou EU při budování vztahů s těmito zeměmi by měly být svoboda tisku a boj proti korupci, což by se mělo odrazit i v celkovém rámci institucionálního rozvoje.

  José Manuel Fernandes (PPE), písemně. – (PT) Cíle EU jsou velice široce zaměřené a zakládají se na rozšiřování do sousedních zemí s cílem vytvořit velký prostor volného pohybu osob a zboží. Za těchto okolností hraje ve strategii EU pro rozvoj a růst unijní evropská politika sousedství (EPS) nezastupitelnou úlohu. Za tímto účelem bylo přijato několik nástrojů a usnesení, zejména evropský nástroj sousedství a partnerství a klíčová rozhodnutí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Mám proto radost z přijetí této zprávy a navrhovaných opatření, zejména že dojde k posílení financování a spolupráce v nejrůznějších oblastech, spolu s konáním druhého summitu o východním partnerství v druhé polovině roku 2011. Chtěla bych upozornit, že je zapotřebí, aby EU zintenzivnila dialog s organizacemi občanské společnosti v těchto zemích, a nutnost podporování volného obchodu a upevňování stability, povzbuzování sdílení zkušeností a mobility mezi členskými státy a těmito zeměmi a prosazování mnohostranného dialogu.

  Juozas Imbrasas (EFD), písemně. – (LT) Hlasoval jsem pro toto usnesení, neboť přezkum východního rozměru evropské politiky sousedství zahrnuje tak zásadní cíle, jako je demokracie, právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod, tržní hospodářství, udržitelný rozvoj a řádná správa věcí veřejných. Zdůrazňuje, že evropská politika sousedství představuje i nadále rámec pro prohlubování a posilování vztahů s našimi nejbližšími partnery, který má strategický význam, pokud jde o podporu jejich politických, sociálních a hospodářských reforem, a který zdůrazňuje význam zachování zásady společné zodpovědnosti při navrhování a provádění programů a opatření. Východní partnerství bylo zavedeno jako politický rámec pro prosazování východního rozměru evropské politiky sousedství, jež usiluje o prohloubení a posílení vztahů vztahy mezi EU a jejími východními sousedy, rozšíření politických svazků, hospodářskou integraci a sbližování právních předpisů a zároveň podporu politických, sociálních a hospodářských reforem v partnerských zemích. Rád bych zdůraznil, že hospodářské reformy musí jít ruku v ruce s reformami politickými a že řádné správy věcí veřejných lze dosáhnout jedině prostřednictvím otevřeného a transparentního procesu rozhodování založeného na demokratických institucích. Obzvláště důležité je podporovat další regionální spolupráci v oblasti Černého moře a podporovat politiky EU vůči oblasti Černého moře, zejména prostřednictvím zahájení plnohodnotné strategie EU pro Černé moře a zajištění nezbytných finančních a lidských zdrojů pro její účinné uplatňování.

  Cătălin Sorin Ivan (S&D), písemně. – Vždy jsem politiku Východního partnerství Evropské unie podporovala, což je patrné z mé dosavadní činnosti. Podporuji přezkum evropské politiky sousedství především proto, aby se učinil významný příspěvek k zajištění větší míry začlenění lidských práv a politických zásad do analýzy politické situace ve třetích zemích. Usnesení vyzdvihuje pozitivní vývoj v oblasti lidských práv a demokratizace v některých partnerských státech a v jiných, zejména v Bělorusku, zaznamenává negativní vývoj v této oblasti. Současně považuji za důležité, že věnuje zvláštní pozornost mobilitě studentů, akademických pracovníků, výzkumníků a podnikatelů tím, že zajistí, aby byly k dispozici dostatečné zdroje, a posílí stávající programy stipendií. Z uvedených důvodů přezkum evropské politiky sousedství podporuji.

  Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Přezkum politiky sousedství musí pokračovat v řešení specifických problémů, kterým musí čelit regiony ležící na okraji Evropské unie. Myslím si, že k vyřešení tak rozmanitých problémů bude zapotřebí značné správní kapacity. Kromě demografických výzev, změny klimatu, hospodářské konkurenceschopnosti a kvality života se musí regiony, které sdílí hranice se třetími státy, vyrovnávat s četnými následky nedostatečně řešených problémů. To platí například o způsobu zvládání přírodních katastrof. Zásahy v krizových situacích jsou mimořádně obtížné, pokud sousední země nemá dostatečnou kapacitu, aby mohla reagovat, neboť žádný region nedokáže celou situaci zvládnout sám. Proto jsem navrhoval, aby regiony, které hraničí alespoň se dvěma třetími zeměmi, byly považovány za „platformy“ a podle toho podporovány. Politika sousedství musí brát v úvahu kapacitu regionů, které sice leží v EU, ale mají vnější hranice, mají-li být schopny řešit problémy mnohem složitější. Za tím účelem musí být poskytnuta odpovídající finanční podpora.

  David Martin (S&D), písemně. – Hlasoval jsem pro toto usnesení a vybízím země v regionu, aby vzájemně blíže spolupracovaly a aby se zapojily do širšího a dlouhodobého dialogu na všech relevantních úrovních, s ohledem na oblasti, jako je svoboda, bezpečnost a spravedlnost, a zejména správa hranic, migrace a azyl, boj proti organizovanému zločinu, obchodování s lidmi, nelegální přistěhovalectví, terorismus, praní špinavých peněz a obchodování s drogami, jakož i policejní a soudní spolupráce. Usnesení připomíná, že dobré sousedské vztahy jsou jednou z nejdůležitějších podmínek pokroku zemí EPS na cestě ke členství v EU.

  Jean-Luc Mélenchon (GUE/NGL), písemně. – (FR) Nová evropská politika sousedství, kterou slibujeme, je více méně stále stejná, jen s několika záblesky demokratické jasnozřivosti. Pokud jde o Východní partnerství, je vše při starém – zóny volného obchodu, podpora projektů Nabucco a AGRI a outsourcing „řízení migračních toků“. Nic se nezměnilo. Hlasoval jsem proti. EU není stát ani demokracie, přesto se již chová jako imperialistická mocnost.