Předsedající. – Dalším bodem je zpráva pana Falbra za Výbor pro zaměstnanost a sociální věci o vnějším rozměru sociální politiky, prosazování pracovních a sociálních standardů a sociální odpovědnosti evropských podniků (krátké přednesení) [2010/2205(INI)] (A7-0172/2011).

  Richard Falbr, zpravodaj. – (CS) – Pane předsedající, jak již jsem řekl ve svém vystoupení před chvílí, vnější rozměr sociální politiky zahrnuje aktivity a iniciativy Evropské unie, jež mají za cíl prosazovat pracovní a sociální normy ve třetích zemích. Ačkoliv Lisabonská strategie a iniciativa EU 2020 kladou na sociální politiku mnohem větší důraz než kdykoliv předtím, v popředí zájmu stále zůstává konkurenceschopnost a hospodářská hlediska. Proto jsem zprávu koncipoval velmi kriticky. Jestliže totiž chceme, aby třetí země, s nimiž sjednáváme smlouvy, respektovaly to, co je zásadou a co je vlastně konstrukcí evropského sociálního modelu, tak ten model musíme respektovat uvnitř Evropské unie. Jestliže chceme, aby země, se kterými sjednáváme mezinárodní dohody, respektovaly základní úmluvy Mezinárodní organizace práce, tak je musíme respektovat my. A že dochází k porušování úmluv Mezinárodní organizace práce v některých členských zemích je nasnadě.

Pokud jde o společenskou odpovědnost podniků: společenská odpovědnost podniků je nepochybně dobrá myšlenka a začalo se o ní mluvit někdy na počátku sedmdesátých let. Problémem však je, že si nelze společenskou odpovědnost podniků vynucovat. Když jsme projednávali připomínky a pozměňovací návrhy k této zprávě, setkali jsme se i s názorem, že by měla být vypracována směrnice, protože některé podniky se prostě odpovědně společensky nechovají. K této zprávě bylo předloženo více než 150 pozměňovacích návrhů, ale přesto si, myslím, zachovala svůj kritický tón. Je třeba, aby Evropská unie více podporovala Mezinárodní organizaci práce, protože je absurdní, že pokud jí vyjadřujeme podporu, tak stále méně států ratifikuje a respektuje úmluvy. Dokonce docházelo k tomu, že v minulém volebním období byly předkládány takové návrhy Komise, jako např. směrnice o pracovní době, která byla v příkrém rozporu s Úmluvou č. 1 Mezinárodní organizace práce o pracovní době schválenou v roce 1919, která stanovila pracovní dobu v délce trvání 48 hodin. Jsem velmi rád, že Parlament tu směrnici odmítl.

Tolik moje vysvětlující prohlášení. Je zbytečné, abych mluvil déle, protože je to problematika, které každý rozumí. Přál bych si, aby na prvním místě byla úcta k sociálním právům a úcta k tomu, co proklamujeme jako velkou vymoženost Evropské unie.

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Pane předsedající, podle evropských statistik více než polovina pracujících v Evropské unii, převážně přistěhovalců, nepožívá sociální ochrany. Proto jsem přesvědčena, že v otázce sociální ochrany pracovníků v Evropské unii je třeba prosazovat základní standardy a současně ukládat pokuty v případě porušení platné právní úpravy. Ratifikace revidované Evropské sociální charty by podnítila vnitřní sociální reformy na úrovni členských států EU a usnadnila proces harmonizace vnitrostátní právní úpravy s právní úpravou EU. Je důležitým politickým závazkem podporovat a zaručovat sociální standardy a přizpůsobovat právní a institucionální mechanismy specifickým standardům a hodnotám evropských demokracií. Sociální práva zakotvená v této dohodě jsou v souladu se sociálně právní úpravou Společenství a příslušnými standardy Evropské unie.

  Tatjana Ždanoka (Verts/ALE). – Pane předsedající, jako stínová zpravodajka za skupinu Zelených/Evropské svobodné aliance bych ráda, aby byl zcela jasný náš postoj k této zprávě. Zaprvé, oceňujeme sice, že je možné konečné znění při zítřejším hlasování vylepšit, již nyní je ale dosti silné a my bychom zkrátka jen podtrhli, že by mělo být posíleno postavení Mezinárodní organizace práce. V tom se se zpravodajem shodneme.

Dobrovolná sociální odpovědnost podniků je dobrá věc, vedoucí úloha při podpoře a ochraně lidských práv však náleží státům a mezinárodním organizacím. Nemyslíme si, že by v oblasti společenské odpovědnosti neměly existovat právně závazné standardy:

Porušování základních principů a práv nelze používat jako legitimní konkurenční výhodu a my musíme ve svých dvoustranných i mnohostranných vztazích s našimi partnery trvat na tom, aby byly řádně dodržovány standardy důstojné práce.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Pane předsedající, vzhledem k tomu, že zpráva Mezinárodní organizace práce o celosvětovém stavu sociálního zabezpečení za rok 2010 uvádí, že na více než 50 % všech pracovníků se nevztahuje sociální ochrana, lze snadno dojít k závěru, že ve většině případů nic takového jako sociální odpovědnost podniků neexistuje.

Komise nicméně dál jedná o dohodách o volném obchodu, které obecně slouží jen zájmům velkých společností a finančních institucí, nevěnují náležitou pozornost sociálním právům a nijak neprosazují svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání. Nepřijímají opatření nezbytná k účinnému vyloučení diskriminace na pracovišti či v povolání ani k odstranění nucené práce či nejisté, špatně placené práce, včetně práce dětské.

Tato zpráva by tudíž měla všechny tyto jevy pranýřovat, ale tento úkol neplní. Doufáme, že Komise bude zítra pokračovat v upevňování přístupu vůči těmto otázkám...

(Předsedající řečnici přerušil.)

  Jaroslav Paška (EFD) – (SK) Pane předsedající, je pravdou, že i v rámci Evropské unie je sociální ochrana pracujících zabezpečena v mnohem slabší míře, než by bylo žádoucí.

Týká se to především migrujících skupin obyvatel, které cestují za prací do jiných zemí, přičemž často neumějí tamní jazyk a neorientují se v místních předpisech, takže si samozřejmě nedokážou vybudovat takové postavení, jaké mají místní zaměstnanci.

Navzdory tomu si však myslím, že je důležité, aby Evropská unie usilovala o to, aby byly pravidla a dohody Mezinárodní organizace práce uplatňovány i v mezinárodních smlouvách se třetími zeměmi. Když víme, jaký je trh a pracovní podmínky v Asii, Africe či jiných oblastech světa, domnívám se, že musíme usilovat o to, aby i postavení pracujících v těchto regionech a v těchto oblastech bylo výrazně lepší.

Já osobně proto podporuji pana poslance Falbra a jeho zprávu a jsem přesvědčen, že otvírá cestu ke zlepšení těchto pravidel i v Evropě.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Pane předsedající, i já bych chtěla panu zpravodaji poblahopřát a současně vyzvat Evropskou komisi, aby přijala nezbytná opatření, aby evropské společnosti dodržovaly evropské zásady a hodnoty i v případě, že vyvíjejí činnost v jiné zemi.

Evropská unie musí podporovat evropský sociální model. Proto je nesmírně důležité trvat na jejích zásadách a hodnotách. Mrzí nás, že Evropská unie nemá formulovanou univerzální sociální doložku, která by se automaticky stávala součástí dvoustranných dohod o obchodu. Dále bych ráda, paní komisařko, připomněla, že nedávno proběhlo hlasování o horizontální dohodě o civilní letecké přepravě mezi Evropskou unií a Kanadou. Je to nejambicióznější dohoda svého druhu, jakou Evropská unie kdy podepsala, třebaže neobsahuje žádné sociální doložky. Obě strany se zavázaly na této problematice pracovat a rozvíjet ji. Bohužel však musím zdůraznit, že nás mrzí, že Evropská unie nemá formulovanou univerzální sociální doložku, která by se automaticky stávala součástí dvoustranných dohod o obchodu.

  Richard Howitt (S&D). – Pane předsedající, blahopřeji Richardu Falbrovi ke komplexnímu přístupu, který ve své zprávě zaujal k mezinárodním pracovním standardům. Bylo mi potěšením přispět k jeho práci v konkrétní problematice sociální odpovědnosti podniků.

Dnes tak máme možnost v předstihu ovlivnit Komisi v souvislosti s jejím sdělením o sociální odpovědnosti podniků tím, že ji požádáme, aby zachovala otevřené definice sociální odpovědnosti podniků nedávno přijaté mnoha zúčastněnými stranami; aby se vrátila k zásadě sbližování soukromých a dobrovolných iniciativ v oblasti sociální odpovědnosti podniků, jak tomu bylo v její dřívější politice; aby předložila konkrétní návrhy pro provádění světových standardů sociální odpovědnosti podniků, zejména aktualizovaných pokynů OECD pro nadnárodní podniky a nového rámce profesora Ruggieho pro podniky a lidská práva; aby se zavázala k prosazování zásady integrovaného podávání zpráv ze strany podniků v oblasti finanční, environmentální, sociální a oblasti lidských práv – což je cesta k případné budoucí právní úpravě této oblasti; aby posílila odpovědnost evropských podniků v rámci světového dodavatelského řetězce a reagovala přitom na mezery v řízení, které Komise nedávno odhalila ve své Edingburské studii.

Parlament vždy rád Komisi pomůže, paní Redingová. Doufám, že vám dnešní návrhy pomohou.

  Viviane Reding, místopředsedkyně Komise. – Pane předsedající, chtěla bych jménem svého kolegy László Andora uvítat skutečnost, že se návrh usnesení, který je předmětem dnešní rozpravy, věnuje tolika klíčovým aspektům vnějšího rozměru sociální politiky.

Komise plně podporuje užší spolupráci na světové úrovni, přičemž zaměstnanost a sociální cíle jdou ruku v ruce s cíli hospodářskými. Zejména podporujeme další diskusi a koordinaci úsilí na půdě G-20. V této souvislosti jsou dobrým příkladem posílené soudržnosti, která na světové úrovni vzniká, přípravy na setkání ministrů práce a sociálních věcí G-20.

Komise také podporuje úzkou spolupráci s mezinárodními organizacemi a mezi nimi, jež je – a zde cituji OECD a Mezinárodní organizaci práce – klíčová pro nastolení rovných podmínek na mezinárodní úrovni, a zejména pro nastavení mezinárodních pracovních standardů.

Minulý týden začalo sté zasedání MOP: jeho tématem bude nová úmluva Mezinárodní organizace práce o domácích pracovnících, což je otázka, kterou se nedávno zabýval i tento Parlament. Další oblastí zájmu je pro tuto letošní konferenci MOP sociální ochrana, zejména rozvoj iniciativy o minimální úrovni sociální ochrany. Budeme bedlivě sledovat diskuse o provádění pracovních standardů práce zakotvených v úmluvě MOP, přičemž bych ráda podotkla, že Komisi těší, jaký důraz je v dnešním návrhu usnesení kladen na to, aby EU podporovala klíčové pracovní standardy MOP a důstojné pracovní podmínky na celém světě, včetně rovnosti mezi muži a ženami a politiky nediskriminace jakožto průřezové záležitosti.

Komise bude i nadále podporovat udržitelný rozvoj, důstojnou práci, pracovní standardy a sociální odpovědnost podniků v dalších oblastech politiky, například v obchodní a rozvojové politice. Komise má v plánu představit v roce 2011 sdělení o sociální odpovědnosti podniků, které by nastínilo návrhy dalších opatření na mezinárodní úrovni, zejména co se týče prosazování sociální odpovědnosti podniků ve vztazích s partnerskými zeměmi.

Podle našeho názoru je účast podniků nezbytná i k řešení takových otázek, jako je zaměstnanost mladých, odborná příprava, kvalifikace pracovní síly, zdraví a rozmanitost, odpovědná restrukturalizace a místní rozvoj, obzvláště v době současných hospodářských a sociálních potíží, s nimiž se Evropa potýká.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat v úterý 7. června ve 12:00.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Siiri Oviir (ALDE), písemně. – (ET) Přikládám velký význam činnostem a iniciativám spjatým s vnějším rozměrem sociální politiky Evropské unie, jejichž cílem je podporovat sociální standardy ve třetích zemích ve snaze předcházet mimo jiné novodobému otroctví, kdy jsou lidé bráni jen jako výrobní prostředek, nikoli jako plnohodnotní jednotlivci.

V důsledku převládající a stále intenzivnější hospodářské soutěže na světové scéně se podmínky pracujících dále zhoršují, přičemž hlavním terčem škrtů se stává plat pracujících a  věk odchodu do důchodu se zvyšuje, to vše ve snaze dosáhnout zisku. Chceme-li současný trend změnit, musíme tudíž přikročit od slov ke skutkům a provádět Agendu důstojné práce MOP a související úmluvy. Případně musíme použít rovněž krajní opatření – různé hospodářské sankce a omezení – vůči zemím a společnostem, které je soustavně ignorují. Samozřejmě že by příslušné sankce neměly být uplatňovány bez důvodu či v zájmu omezení hospodářské soutěže.

Porušování pracovních standardů ve třetích zemích navíc přispívá k mimořádně vysokým clům v rozvinutých zemích a na jednotném trhu Evropské unie, proto nesmíme podmínky Mezinárodní organizace práce porušovat, chceme-li být konkurenceschopní. Evropská unie by zde neměla zvedat varovný prst, ale raději nabídnout v zájmu zlepšení situace vlastní řešení a kompromisy.

Těší mne nárůst sociální odpovědnosti podniků a odpovědného přístupu k vlastním pracovníkům. Přesto nemůžeme připustit, aby byly na společnosti přenášeny povinnosti zemí a místních vlád. Takovou politiku si spojujeme spíše se Sovětským svazem a dnešními zeměmi SNS, kde orgány v podstatě tunelují peníze podniků.

  Sirpa Pietikäinen (PPE), písemně. – (FI) Ráda bych poblahopřála panu Falbrovi k  vynikající práci, kterou odvedl na zprávě o vnějším rozměru sociální politiky, prosazování pracovních a sociálních standardů a sociální odpovědnosti evropských podniků. Politicky a hospodářsky jednotná EU také sociální rozměr potřebuje více než kdykoli dřív. Je důležité zajistit existenci základních služeb, základního zabezpečení a důstojných pracovních podmínek pro každého občana EU, obzvláště nyní v době hospodářské krize. Jak řekl zpravodaj, Evropa by zvolený přístup k sociální politice měla zastávat rovněž ve svých vztazích se třetími zeměmi. Unie musí důrazněji trvat na tom, aby podmínkou dalších dohod o obchodu a investicích bylo, že budou ratifikovány, prováděny a monitorovány veškeré mezinárodní dohody. Evropské společnosti by navíc měly mít povinnost být transparentnější ohledně svých účtů a subdodavatelských řetězců, aby silné hodnoty Evropské unie v oblasti sociální politiky nezůstaly jen na papíře.