Jednoletý rozpočet musí být v souladu s dlouhodobým rozpočtovým rámcem, který rovněž sestavuje Rada a Parlament na návrh Komise. Tento rámec nestanovuje přesná čísla, určuje ale stropy, které mohou být v daném období na určitou oblast vynaloženy. Umožňuje tedy určitou flexibilitu a počítá i s nepředpokládanými výdaji.

 

Současný finanční rámec pro období 2000 - 2006 byl schválen v roce 1999. Příští rok ale už se měl řídit rámcem novým. Sestavování rámce pro léta 2007 až 2013 nebylo vůbec jednoduché. Najít společné stanovisko ve všech třech institucích, tedy Radě, Parlamentu i Komisi, která předkládala návrh, vyžadovalo značné úsilí a shodu se podařilo najít až letos v dubnu.

 

Finanční rámec pro léta 2007 - 2013 je  založen na pěti základních principech. Jsou jimi:

 

1. Trvale udržitelný růst: Ten počítá s celkovým rozpočtem ve výši 382 miliard eur pro následujících sedm let. Prostředky budou vynaloženy zejména na financování strukturálních fondů, vědy, výzkumu a vzdělání.

 

2. Ochrana a řízení přírodních zdrojů: v této oblasti se počítá s celkovou sumou 371 miliard eur, které půjdou na společnou zemědělskou politiku a na politiku životního prostředí.

 

3. Občané, svoboda, bezpečnost a spravedlnost: plánuje celkovou sumu 10.77 miliardy eur na spravedlnost a vnitřní věci. Peníze dále půjdou do oblastí, které se zabývají podporou evropského občanství jako jsou mezinárodní výměny mladých, podpora partnerství mezi městy a spolupráce v oblasti médií a kultury - to vše na evropské úrovni.

 

4. EU jako globální hráč: tento princip bude celkovou částkou 49,5 miliardy eur podporovat rozvojové země, propagovat lidská práva, zahraniční a bezpečnostní politiku a také všeobecný rozvoj sousedních zemí.

 

5. Na administrativní výdaje (včetně překladatelských služeb) celkově padne zhruba 5,75 procent rozpočtu, čili 49,8 miliardy eur.

 

Ještě před přijetím předběžného návrhu jedná Komise s Parlamentem. Komise mu prezentuje svojí strategii na příští rok. O té pak Parlament jedná a vyjadřuje se k ní ve zprávě připravované jedním, někdy ale i dvěma zpravodaji.  Komise tak ještě před tím, než se pustí do sepisování návrhu, získá názor Parlamentu, i povědomí o tom, co je pro Parlament prioritou.

 

O rozpočtu pak jedná Rada a právě Evropský parlament. První čtení začíná  jednáním Rady o předběžném návrhu Komise. Zpravidla v polovině roku pak na tomto základě vzniká návrh. Každému čtení předchází tzv. "trialog", tedy jednání všech tří zúčastněných institucí, které si vyměňují názory i informace, které mohou schvalování rozpočtu ovlivnit.

 

Po prvním čtení v Radě rozpočet analyzují speciální výbory v Parlamentu. Pokud má Parlament pocit, že je třeba návrh ještě vylepšit, může přijít s dodatky. Takto upravený návrh pak z výborů putuje do výboru pro rozpočet. Ten je pro rozpočtové otázky tím nejpovolanějším.

 

To už se pomalu rok přehoupnul do druhé poloviny. S přibývajícími měsíci, přibývá i práce a největší sezónu mají poslanci z výboru pro rozpočet začátkem října. Právě v této době totiž procházejí tisíce stránek dokumentů a dodatků k nim, které poskládané na sebe dosahují do výšky několika metrů. Rozpočtový výbor si všímá každého detailu v návrhu. Může navrhovat změny, odmítat škrty, které navrhla Rada, nebo sám další škrty navrhnout.

 

Výbor nejprve hlasuje o dodatcích a poté o celém rozpočtu. Tak vzniká zpráva Evropského parlamentu, které se pak konečně dostává před poslance. Zpráva o rozpočtu na příští rok, kterou sestavoval britský poslanec James Elles ze skupiny lidovců a evropských demokratů, přijal rozpočtový výbor 10. října. Kromě toho že, návrh může přidáváním dodatků měnit rozpočtový výbor, může do něj zasáhnout i skupina poslanců. Pokud se jich 37 shodne na změně, mohou tak učinit. Stejné právo má i poslanecký klub Parlamentu.

 

Poté co návrh projde prvním čtením, dostává se znovu na stůl zástupcům v Radě a začíná čtení druhé. Nyní mohou ministři společně upravit částky pro ty položky, které jsou podle evropských zákonů povinné. To se týká především výdajů na zemědělství. Pouze v této jediné oblasti pak Rada může změnit rozhodnutí, na kterém se v prvním čtení shodli poslanci.

 

V ostatních položkách, které nejsou povinné, má poslední slovo Parlament. Pokud ke změnám v Radě dojde, může Parlament své dodatky z prvního čtení znovu předložit ve čtení druhém. Druhé čtení se zpravidla koná v prosinci.

 

Zvýšily se zejména částky do vyhraněné pro oblasti konkurenceschopnosti Evropy, tedy i vědy, výzkumu a vzdělání, dále občanství a také  Evropské unie jako světového hráče, ať už se jedná o zahraniční politiku nebo rozvoj.

 

Návrh nicméně i po navýšení zůstává pod stropem, který stanovuje  finanční rámec. Zpravodaj pro otázky rozpočtu pro rok 2007, britský poslanec James Elles ze skupiny lidovců a evropských demokratů, byl s návrhem spokojen. Rozpočet je podle jeho názoru jednotný a prozíravý.

 

Parlament navíc využil svého výhradního postavení k tomu, aby posílil řadu oblastí svého politického zájmu. Dále přidával především na rezervách, o jejichž využití se rozhodne až během příštího roku poté, co Komise schválí programy jako finančně efektivní.

 

Parlament zesílil tlak na Komisi a snažil se prosadit některé změny. Po prvním čtení Komise přislíbila na změny přistoupit a výsledky prezentovat do konce dubna 2007.  Parlament zeštíhlil některé oblasti týkající se zahraniční a bezpečnostní politik. Nelíbilo se mu totiž, že s rozšířením činností v těchto oblastech nedošlo k odpovídajícímu nárůstu demokratické odpovědnosti a parlamentního dohledu. Tato záležitost se vyřešila na konci listopadu, kdy si  Evropský Parlament a předsednictvo Rady vyměnily vysvětlující dopisy.

 

Po prvním čtení následovalo vyjednávání mezi delegacemi Parlamentu, Rady a Komise, které se snažily najít kompromis. První schůzka, která se konala 21. listopadu (těsně před druhým čtením v Radě), nepřinesla žádné výsledky, o týden později už ale bylo všechno jinak a podařilo se vyřešit i sporné body týkající se rozšíření.

 

Dohoda, která určuje i práva Parlamentu v oblasti zahraniční politiky a misí EU, schválil nejprve rozpočtový výbor Parlamentu. 14. prosince ji podpořil i Parlament a vzápětí ji podepsal předseda Borrell a zástupci předsednictva Rady a Komise.

 

Rozpočet na příští rok vypadá následovně:

 

 

 

Pojem "vlastní zdroje" má vyjádřit, že Unie není finančně čistě  závislá výhradně na  příspěvcích členských zemí.

 

Původně podstatná část vlastních zdrojů souvisela s celní unií. Jednalo se například o dovozní cla nebo odvody na zemědělské produkty. Letos nicméně tyto položky tvořily jen necelých třináct procent celkových příjmů EU. Dalším zdrojem, který pomalu ale jistě ztrácí podíl na příjmech do evropské kasy, je podíl na DPH. Ten nyní činí asi 14 procent. Ještě v polovině devadesátých let to přitom byla více než polovina příjmů.

 

Od roku 1998 přibyl ke zdrojům Unie další. Je založen na výkonnosti ekonomik jednotlivých členských států. Dnes tyto zdroje činí přes sedmdesát procent unijních příjmů.

 

Veškeré peníze, které do Unie putují, vybírají členské státy, protože EU nemá pravomoci vybírat tyto prostředky přímo.

 

Všechny členské státy systém vlastních zdrojů odsouhlasily a schválily ho také národní parlamenty. Systém zároveň stanovuje strop pro tyto vlastní zdroje, který nyní dosahuje 1,24 procenta celkových příjmů. V reálu nicméně, jak už bylo uvedeno výše, se blíží spíš jednomu procentu celkového hrubého národního produktu (HNP).

 

Současná úprava není podle některých hlasů dokonalá a  někdy je velice těžké dosáhnout shody mezi jednotlivými členy Unie. Parlament se proto snaží systém nahradit spravedlivějším a průhlednějším. V ideálním případě by ke změně mělo dojít do roku 2009.  Cílem je zásadní reforma, která by umožnila financování ze skutečných vlastních zdrojů podle průhledného, spravedlivého a demokratického systému.

 

V médiích se ale mnohem častěji setkáme s poněkud odlišným pojmem. Je jím termín "čistý plátce". Ten zohledňuje nejen to, kolik která země do rozpočtu odvede, ale i to, kolik dostane zpět prostřednictvím čerpání z evropských fondů. Na přední příčky se tak kromě výše zmíněných zemí dostává také Holandsko a Švédsko.

 

Sestavit takovou čistou bilanci je nicméně poměrně náročné a někdy také hodně kontroverzní. Velká část rozpočtu se totiž nevrací zpět do členských států, ale míří států mimo Unii. Peníze navíc potřebují i samotné instituce EU. Dohromady tyto položky činí víc než 13 procent rozpočtových výdajů.

 

Řada projektů EU míří na rozvoj zaostalých regionů. Takto vynaložené prostředky se potom připočítají té zemi, kde se daný region nachází. Když ale projekt zrealizuje firma z jiné země, připíše se dotace státu, kde daná společnost sídlí.

 

O nic méně zajímavá je i situace při dovozu zboží do Unie. Dovozní cla totiž od  výrobce či dovozce vybírá země, přes kterou se zboží do Unie dostane. Nemusí tady ale zdaleka skončit. Peníze pak míří do unijního rozpočtu. Dovozní clo z aut, která se do Evropy dostávají například přes přístavy  v Rotterdamu nebo Antverpách se automaticky převede do Bruselu a objem peněz, kterými tyto země přispívají do rozpočtu, se opticky zvýší.

 

A aby komplikací nebylo málo, existují ještě projekty, na kterých se podílí víc zemí. Čerpání z evropských fondů se ale připisuje jen té zemi, která celý projekt vede.

Za plnění rozpočtu je zodpovědná Evropská komise. V případě, že je nevyhnutelné některé položky změnit, může Komise předložit návrh na novelizaci do konce srpna příslušného rozpočtového roku. Samotné změny pak schvaluje Parlament společně s ministry členských zemí. V roce 2005 se tak rozpočet měnil celkem osmkrát.

 

I když na plnění rozpočtu dohlíží Komise, o využití většiny prostředků rozhodují členské státy. Prostřednictvím orgánů členských zemí a jimi zřízených agentur se tak rozhoduje až o 80 procentech rozpočtu. Stav, kdy je za plnění zodpovědná Komise, ale v reálu o něm rozhodují konkrétní vlády, europoslanci už dlouho kritizují. Navrhují proto, aby se část politické zodpovědnosti přesunula na národní vlády.

 

Parlament má v kontrole rozpočtového procesu velice důležitou funkci. Uděluje tzv. "rozpočtové absolutorium", kterým stvrzuje, že daná instituce plní svůj rozpočet řádně a správně určuje své příjmy a výdaje.

 

Celý proces startuje zprávou Evropského účetního dvora, která přesně pojmenovává nedostatky v plnění rozpočtu jednotlivých institucí. Zpráva se pak dostává na stůl parlamentnímu výboru pro rozpočtovou kontrolu. Ten  si může na vysvětlení nedostatků předvolat příslušného eurokomisaře. Udělení rozpočtového provizoria může skončit se třemi různými výsledky. Absolutorium se udělí, odloží, nebo zamítne. K posledně jmenovaným variantám ale zatím došlo pouze jednou. Absolutoria se v roce 1996 nedočkala Komise pod vedením Jacquese Santera, která pak v roce 1999 odstoupila.

 

Zprávu o rozpočtu za rok 2005 předložil Evropský účetní dvůr Výboru pro rozpočtovou kontrolu 23. října. Poslanci se s ní seznámí 14. listopadu. Závěrečnou zprávu předloží španělský poslanec za lidovce a evropské demokraty Salvador Garriga Polledo. Výbor pro rozpočtovou kontrolu definitivní stanovisko přijme začátkem dubna 2007.