Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 15. a 16. října 2008,

–  s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že současná finanční krize – kterou rozpoutalo splasknutí bubliny na realitním trhu v USA, jehož původcem byly nesplácené hypotéky a deriváty s nízkou bonitou – se rozšířila do celého světa v důsledku stále více integrovaných, ale rovněž neregulovaných finančních trhů, a že lze v této souvislosti očekávat další turbulence na finančních trzích v důsledku selhání kreditních derivátů k zajištění úvěrů (tzv. credit default swaps) a tlaku na společnosti vydávající úvěrové karty;

B.  vzhledem k tomu, že obecně sdílené přesvědčení vedoucích představitelů politických a podnikatelských kruhů, že „svobodný trh bude vědět jak na to“ a že neomezovaná souhra tržních sil zaručuje účinnou a efektivní alokaci zdrojů, bylo nedávnými událostmi přesvědčivě vyvráceno; vzhledem k tomu, že pouze v USA banky, pojišťovací společnosti, zajišťovací fondy a jiné společnosti spravující pohledávky odepsaly přibližně 760 miliard USD; vzhledem k tomu, že „základní scénář“ MMF pro případ finanční krize počítá s tím, že americké a evropské banky přijdou o aktiva, jejichž výše se odhaduje na 10 bilionů USD;

C.  vzhledem k tomu, že nanejvýše nerovnoměrné rozdělování zisků, globalizace, liberalizace a deregulace finančních trhů připravily podmínky pro finanční inovace (deriváty, zajišťovací fondy, soukromé akciové fondy, sekuritizaci, nástroje strukturovaného investování atd.), které zase přispěly k nadměrnému a příliš procyklickému pákovému efektu, zaměření na krátkodobé operace, vzniku neudržitelných požadavků na vysoké míry ziskovosti výrobních podniků i podniků poskytujících služby (tzv. „shareholder-value orientation“) a k rychlému a všeobecnému šíření rizik na globální úrovni;

D.  vzhledem k tomu, že tento vývoj byl významnou hybnou silou, která stála za vytvářením spekulativních bublin (bublina „nové ekonomiky“ v roce 2001, později bubliny na realitních a komoditních trzích) a za vznikem cenové inflace; vzhledem k tomu, že po splasknutí těchto bublin se stalo zcela zřejmým, že se riziko bude dále šířit, vznikla krize na úvěrovém trhu a došlo k propadu likvidity na trzích; vzhledem k tomu, že neoliberální politiky zaměřené na liberalizaci finančních trhů a úzká orientace na zhodnocování akcií pro jejich vlastníky v krátkodobém časovém horizontu a za jakoukoli cenu zcela zkrachovaly;

E.  vzhledem k tomu, že proto nyní nelze obviňovat ze vzniku krize pouze „hrabivé“ vedení finančních institucí a jejich akcionáře, ale rovněž vlády USA, členských států Evropské unie a orgány Evropské unie, které jsou všechny společně odpovědné za prosazování liberalizace finančních trhů; vzhledem k tomu, že k finanční krizi a propadu „reálné“ ekonomiky se připojily i další faktory strukturální povahy (změna klimatu a zhoršování životního prostředí, potravinová a energetická krize, obchod atd.) a že má tato situace nyní rysy systémové krize současného kapitalismu;

F.  vzhledem k tomu, že akční plán EU pro finanční trhy a dobrovolná spolupráce v oblasti dohledu nad finančními trhy v EU (Lamfalussyho struktura dohledu) byly především založeny na přístupu „samoregulace“ finančního sektoru, přičemž soukromé banky, jež byly součástí této struktury, prokázaly, že nejsou schopny zabránit vytváření bublin v oblasti správy aktiv a trhu s bydlením, snížit finanční riziko, účinně vzdorovat finanční krizi ani zachovat finanční stabilitu;

G.  vzhledem k tomu, že Komise soustavně odmítala vzít v úvahu výzvy EP k tomu, aby byla přijata legislativní opatření ke zdokonalení regulace finančních trhů; vzhledem k tomu, že již v roce 2002 Evropský parlament poukázal na to, že systémy odměňování vedoucích pracovníků ve finančním sektoru přispěly k orientaci tohoto sektoru na rizikové a krátkodobé zisky; vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 21. listopadu 2002 (zpráva Van den Burgové) poukázal na prudký rozvoj zajišťovacích fondů a vyzval k přehodnocení jejich dopadu na stabilitu systému s ohledem na případ LTCM a otřes na finančních trzích, k němuž došlo v roce 2002;

H.  vzhledem k tomu, že současná finanční krize je spojena s počínajícím velkým propadem celosvětového hospodářství, který se již projevuje v některých větších členských státech Evropské unie (Spojené království, Německo, Francie, Itálie, Španělsko); vzhledem k tomu, že v eurozóně již došlo k poklesu výroby, přičemž míra tohoto poklesu ve druhém čtvrtletí 2008 činila, v přepočtu na jeden rok, 0,8 %; vzhledem k tomu, že MMF již vyslal varování, že současná deflace již způsobuje deflační tlaky a že v budoucnu dojde k hospodářskému útlumu nebo nastane delší období hospodářské stagnace;

1.  ostře kritizuje Evropskou unii, nečinnost Komise, skutečnost, že Rada na počátku špatně zvládala finanční krizi, politiku ECB a sobectví těch členských států, které byly nejvíce postiženy, neboť žádný z nich nepodnikl kroky, aby omezil bubliny v oblasti bydlení, komodit a správy aktiv, jež byly patrné již v polovině roku 2007;

2.  upozorňuje na to, že výsledkem zmíněných krizí bude akutní celosvětová hospodářská recese s mnohem vyšší měrou nezaměstnanosti a prohlubující se chudobou;

3.  zdůrazňuje, že pozvolný rozpad finančního systému a pomalá reakce evropských států na něj neúprosně odhalily institucionální i politická omezení integračního projektu Evropské unie a nedostatek solidarity, která by byla umožnila skutečně společnými silami na vzniklou situaci reagovat;

4.  ostře kritizuje skutečnost, že vedoucí představitelé Evropské unie, i přesto, že na jedné straně činí prohlášení o společné evropské akci a solidaritě, nebyli na straně druhé schopni se na počátku října 2008 dohodnout na společné záchranné operaci na evropské úrovni, přičemž začali provádět politiku „přiveď na mizinu bližního svého“, kdy si začaly vzájemně konkurovat různé vnitrostátní systémy záruk vkladů a podpor pro banky s cílem zabránit odlivu úspor do jiných členských států EU;

5.  kritizuje zejména kroky, které nedávno učinily některé členské státy, aby posílily postavení „svých“ národních bankovních „jedniček“ vůči konkurenci na úkor jiných tím, že „levně skoupily“ některé části bank, které se dostaly do konkurzu (např. Fortis, Dexia), a to poté, co tyto banky byly za účelem prodeje rozděleny na menší části; domnívá se, že tyto strategie zaměřené na banky zaujímající významné postavení na trhu, které mají podporu svých národních vlád, a na posílení jejich podílu na trhu tím, že nejsou poskytovány prostředky jiným bankám s cílem snadněji pohltit a převzít méně stabilní banky, jsou vážnou překážkou na cestě k obnovení přiměřené likvidity v oblasti mezibankovních úvěrů; vyzývá proto členské státy, aby od takových strategií odrazovaly a nepovolovaly je;

6.  konstatuje, že Rada převážně potvrdila soubor opatření, jež byla navržena v akčním plánu pro země eurozóny dne 12. října 2008 v Paříži; domnívá se, že Rada tím pouze vyslovila souhlas se základními pravidly pro vnitrostátní plány rekapitalizace bankovních systémů a poskytnutí záruk k obnovení mezibankovních úvěrů, aniž by objasnila jak vyřešit četné přeshraniční problémy, které vyvstaly; domnívá se však, že systém rekapitalizace, který zvolilo Spojené království a který zahrnuje částečné znárodnění bank, by mohl být východiskem k systematičtějšímu přístupu;

7.  zdůrazňuje, že absolutní přednost musí mít v celé Evropské unii záruky za vklady malých a středních střadatelů; vítá proto návrh Komise na pozměnění směrnice EU o systémech pojištění vkladů, i když přichází pozdě; souhlasí s Komisí v tom, že vklady musí být zaručeny až do 100 % jejich celkové výše a že lhůta k vyplacení nesmí být delší než 3 dny od doby, kdy byl na banku vyhlášen konkurz; trvá však na tom, aby v celé Evropské unii byla jednotně uplatňována úroveň krytí ve výši minimálně 100 000 EUR;

8.  podporuje opatření k rekapitalizaci bank na základě skupování preferenčního bankovního kapitálu, a to místo toho, aby od nich stát vykupoval aktiva pochybné hodnoty, a přenášel tak ztráty spekulantů na celou společnost; podporuje rovněž opatření zaměřená na poskytnutí záruk za preferenční pojištění bankovních pohledávek, na usměrňování likvidity a tvorbu úvěrů prostřednictvím ECB a centrálních bank s cílem zajistit řádné fungování mezibankovních úvěrů a zpřísnit dohled nad celým finančním sektorem;

9.  podporuje iniciativu Evropské konfederace odborových svazů (ETUC) ve prospěch spolupráce na evropské úrovni, jak nyní zvažuje Rada; zdůrazňuje, že taková iniciativa musí konzistentním způsobem řešit společné operace pro záchranu přeshraničních nadnárodních bankovních skupin a zanechat pokusů o uplatňování politiky „přiveď na mizinu evropského bližního svého“;

10.  domnívá se, že „zásady“ zvažované Radou k záchraně finančního sektoru jsou příliš vágní, postrádají koherenci a ponechávají značný prostor pro různé interpretace; trvá na tom, že plány EU na záchranu bank musí být založeny na přísných podmínkách, s nimiž musí bankovní sektor při poskytnutí pomoci z veřejných prostředků souhlasit; zdůrazňuje v této souvislosti, že finanční sektor musí znovu začít fungovat ve veřejném zájmu a musí se smířit s nižšími zisky a přijmout systém vyplácení odměn zaměřený na odvracení rizik a dlouhodobé cíle, spíše než na zisky dosahované v krátkodobém časovém horizontu;

11.  zdůrazňuje, že přístup založený na rekapitalizaci musí být zaměřen na udržitelné znárodnění bezproblémových aktiv bank, aby byl bankovní sektor plně převeden pod kontrolu společnosti a byla vytvořena finanční skupina, jež bude poskytovat úvěry na sociálně a environmentálně prospěšné investice vytvářející kvalitní pracovní místa; domnívá se, že rozhodovací procesy o úvěrových politikách v bankovním sektoru musí spadat pod demokratickou veřejnou kontrolu, a to s demokratickou účastí zaměstnanců a spotřebitelů;

12.  podporuje výzvu Rady, aby finanční instituce striktně uplatňovaly doporučení týkající se transparentnosti jejich závazků a rizik; zdůrazňuje však, že samotné požadavky na transparentnost nestačí a že je třeba stanovit přísnější regulaci finančních trhů;

13.  podporuje výzvu Rady, aby byla zpřísněna pravidla pro činnost ratingových agentur a pro dohled nad těmito agenturami na evropské úrovni; navrhuje, aby byla zřízena veřejná Evropská agentura pro hodnocení úvěrových rizik s cílem vyhnout se střetu zájmů, jež mají negativní dopad na proces hodnocení úvěrových rizik;

14.  vítá úmysl Komise zřídit neformální mechanismus sloužící k varování, výměně informací a hodnocení rizik; podporuje také plán Rady na to, aby Komise v této souvislosti vytvořila skupinu na vysoké úrovni; zdůrazňuje však, že k tomu, aby se předešlo systémovým rizikům vyplývajícím z nových a riskantních finančních produktů, které musejí být buď zakázány, nebo musí být obchodování s nimi velmi přísně omezeno a monitorováno, je zapotřebí stanovit přísnější regulaci finančních trhů; dále zdůrazňuje, že musejí být neprodleně zavedeny přísné limity na pákové operace u všech finančních institucí podléhajících regulaci a také zavedena přísnější pravidla týkající se kapitálové přiměřenosti bank; vyzývá Komisi a členské státy, aby rozšířily obezřetnostní a regulační rámec EU a koordinaci činností tak, aby odrážely všechny zdroje systémového rizika, zejména tím, že do nich budou zahrnuty subjekty využívající pákového efektu, jež jsou nositeli systémového rizika, bez ohledu na jejich právní formu nebo sídlo;

15.  zdůrazňuje, že penzijní fondy – a zejména zaměstnanecké penzijní fondy – nesmí mít možnost investovat do takových finančních produktů, jakými jsou zajišťovací fondy a soukromé akciové fondy, jež v sobě nesou systémová rizika, neboť vyhlášení konkurzu na tyto fondy by mělo negativní dopad na uplatnění nároků na důchod; je toho názoru, že směrnice 2003/41/ES o činnostech a dohledu úřadů pro zaměstnanecké důchodové zabezpečení musí být s ohledem na výše uvedené podrobena přezkumu;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření k uzavření daňových rájů a vyřešení problémů spojených s existencí tzv. offshore finančních center, aby zavedly zdanění devizových operací (Tobinova daň) a burzovních transakcí (včetně transakci uzavřených mimo burzu, tzv. OTC transactions), aby ukončily privatizaci penzí a posílily veřejný penzijní a bankovní systém;

17.  zdůrazňuje, že Evropská unie musí sloučit záchranné operace určené ke stabilizaci bankovního a úvěrového systému s opatřeními zaměřenými na oživení a stabilizaci „reálné“ ekonomiky a nasměrovat ekonomiku k environmentálně a sociálně udržitelnému rozvoji; vítá rozhodnutí EIB uvolnit 30 miliard EUR na podporu evropských MSP a její závazek zvýšit svou schopnost finančně pomoci projektům v oblasti infrastruktury jako první pozitivní krok, ale upozorňuje na to, že částka 30 miliard EUR není dostatečně vysoká; vyzývá Komisi a Radu, aby dále v tomto směru vyvíjely činnost a vypracovaly Evropský investiční program pro udržitelný rozvoj, zaměstnanost a sociální začlenění ve výši minimálně 1 % HDP EU, jehož doplněním by měly být obdobné veřejné investiční programy členských států, s cílem stabilizovat hospodářství, bojovat proti změně klimatu a podporovat plnou zaměstnanost s vysoce kvalitními pracovními místy a sociálními právy;

18.  zdůrazňuje, že EIB a Evropská banka pro obnovu a rozvoj musí mít k dispozici zdroje nutné k tomu, aby výrazně rozšířily poskytování půjček s velmi nízkými úroky malým a středním podnikům, subjektům činným v ekologické výrobě a službách, jakož i v sociálních a zdravotních službách atd., které ovšem musí vytvářet vysoce kvalitní pracovní místa zajišťující zaměstnancům sociální práva a důstojné platové ohodnocení a pracovní podmínky;

19.  zdůrazňuje, že Evropa nyní musí akceptovat reálný růst mezd, který zohledňuje zvýšení produktivity a inflace, a že musí přistoupit k přerozdělování rozpočtových prostředků tak, aby byla větší část hrubého národního důchodu vyčleněna na mzdy; připomíná ECB, Komisi a Radě, že velká hospodářská krize třicátých let minulého století se začala prohlubovat až poté, co zaměstnavatelé přistoupili ke snížení mezd a krize se z finančních trhů rozšířila na trh se zbožím a službami;

20.  navrhuje, aby členské státy rovněž přijaly opatření ke stabilizaci a zvýšení kupní síly zejména občanů s nízkými příjmy (rostoucí ceny potravin, energie, dopravy) např. tím, že zavedou zvláštní sazby poplatků za plyn, elektřinu, telekomunikace, veřejnou dopravu atd. pro sociálně slabé obyvatele;

21.  vítá skutečnost, že ECB snížila v nedávné době úrokovou míru, a vyzývá ji, aby svou finanční politiku ještě více liberalizovala tak, aby mohla lépe reagovat na blížící se hospodářský pokles; je kritický vůči tomu, že snížení úrokové míry přišlo příliš pozdě na to, aby mohlo mít výraznější pozitivní dopad; zdůrazňuje, že hrozba inflace v průmyslových zemích pomalu ustupuje a že je nutné zabránit deflačním tlakům;

22.  upozorňuje na to, že se zdá, že začíná panovat shoda ohledně toho, že Pakt stability a růstu by neměl být uplatňován v době finanční krize, což je krok správným směrem; domnívá se však, že Pakt stability a růstu musí být zrušen; kritizuje Radu za to, že novou situaci ignoruje a požaduje, aby rozpočtové politiky revidovaný Pakt stability a růstu i nadále respektovaly;

23.  poukazuje na to, že současná lisabonská strategie Evropské unie dospěje ke svému závěru v roce 2010 a že je nutné vypracovat brzy novou strategii EU; zdůrazňuje, že od jejího současného zaměření na liberalizaci trhu a konkurenceschopnost je třeba upustit a nahradit je novou integrovanou evropskou strategií pro solidaritu a udržitelný rozvoj, která stojí na čtyřech pilířích, z nichž každý má stejný význam (hospodářství, životní prostředí, zaměstnanost, sociální ochrana a začlenění);

Lisabonská smlouva

24.  vyjadřuje své politování nad tím, že Rada opět odmítla respektovat výsledek demokratického hlasování občanů Irska a trvá na další ratifikaci Lisabonské smlouvy; vyzývá Radu, aby se poučila z výsledků referend, která byla v souvislosti s ústavní smlouvou uspořádána ve Francii a v Nizozemsku, a aby respektovala odmítnutí Lisabonské smlouvy ze strany Irska, které jasně odráží nesouhlas s neoliberální politikou a militarizací Evropské unie; domnívá se, že neschopnost evropských orgánů naplnit očekávání evropských občanů povede k dramatickému prohloubení krize legitimity EU; trvá na tom, aby Rada zastavila ratifikační proces a zahájila hloubkovou revizi smluv s cílem otevřít cestu k demokratické, sociální a mírové Evropě;

Energetika a změna klimatu

25.  zdůrazňuje, že finanční krize by neměla být záminkou k zanedbávání závazků v oblasti změny klimatu, a upozorňuje na to, že je naprosto zásadní přistupovat k souboru opatření v oblasti klimatu a energetiky se stále stejnými ambicemi; potvrzuje svůj závazek dosáhnout dohody o souboru opatření v oblasti energetiky a klimatu do konce tohoto roku, a žádá Radu a Komisi, aby s Parlamentem v této záležitosti úzce spolupracovaly;

26.  znovu potvrzuje, že je důležité, aby nová komplexní mezinárodní dohoda o změně klimatu v souladu s Rámcovou úmluvou Organizace spojených národů o změně klimatu byla uzavřena nejpozději v prosinci roku 2009 v Kodani, a domnívá se, že na základě dohody o souboru opatření v oblasti energetiky a klimatu si bude EU schopna udržet při jednáních o celosvětové změně klimatu svou vedoucí pozici; lituje, že některé členské státy usilují o to, aby se soubor opatření EU v oblasti změny klimatu upravil způsobem, který by mohl omezit schopnost EU plnit své vlastní cíle, na nichž se shodla v březnu 2007;

27.  vítá čtyři legislativní návrhy Komise, z nichž se soubor opatření v oblasti klimatu a energetiky skládá, přičemž především revize systému obchodování s emisemi je významným aspektem při dosažení cíle EU v oblasti snížení emisí skleníkových plynů; vyzývá Radu a členské státy, aby zajistily environmentální integritu tohoto systému a nedovolily žádné zvýšení počtu povolenek v rámci mechanismu vlastního rozvoje (own-development mechanism), ani v rámci mechanismu společného provádění (joint-implementation mechanism); dále Radu a členské státy vyzývá, aby dodržovaly zásadu „znečišťovatel platí“ a nepřidělovaly žádné bezplatné povolenky odvětví energetiky a aby příjmy z dražeb použily na opatření ke zmírnění dopadu změny klimatu a na související adaptační opatření;

28.  zdůrazňuje, že energetická účinnost a energie z obnovitelných zdrojů jsou nejlepším základem evropské strategie v oblasti zajištění energetických dodávek; naléhavě vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby cíl EU, kterým je omezit do roku 2020 plýtvání energií o 20 %, prohlásily za cíl závazný, což umožní úspory nákladů a přinese výhody pro životní prostředí a hospodářství v celé Evropě;

29.  zastává názor, že zachycování a uskladňování CO2 je pouze jedním ze způsobů, kterým lze změně klimatu čelit, přičemž dalšími způsoby jsou využívání energie z obnovitelných zdrojů a zvýšení energetických úspor a energetické účinnosti; členské státy by proto mechanismy pro financování technologií zaměřených na využití energie z obnovitelných zdrojů neměly opomíjet; domnívá se, že v této souvislosti by rozvoj metody zachycování a uskladňování CO2 neměl za žádných okolností vést k oslabení těchto snah, a to ani z hlediska výzkumu, ani z hlediska financování;

Politiky v oblasti energetiky

30.  upozorňuje na to, že hlavním nástrojem liberalizace a harmonizace trhů s energií je stanovení velkoobchodních cen elektřiny a plynu; poukazuje na to, že hlavní místa pro obchodování na trzích s elektřinou budou energetické burzy a že cena elektřiny na těchto burzách nezávisí na obecných či průměrných výrobních nákladech, nýbrž na nabídce a poptávce, přičemž velkou roli hraje spekulace; vyzývá Komisi, aby vypracovala nová pravidla na ochranu proti zneužívání trhu;

31.  upozorňuje na to, že cílem harmonizace je stanovení podobných cen elektřiny a plynu ve všech zemích EU; poukazuje na to, že tento postup nevede ke snížení cen ve všech členských státech, ale k jejich zvýšení v těch zemích, kde je cena energie v současnosti nižší, než je průměr EU; žádá Komisi, aby navrhla opatření, která tomuto nežádoucímu „vedlejšímu efektu“ harmonizace zamezí;

32.  konstatuje, že tento systém stanovování cen, který je klíčovým prvkem harmonizovaného trhu s elektřinou, nadměrně zvýhodňuje vodní a jaderné elektrárny s nízkými variabilními náklady, jelikož ty elektřinu poskytují za stejnou cenu jako elektrárny vyrábějící elektřinu z ropy a uhlí, což je nákladnější; žádá, aby tyto neočekávané zisky byly v členských státech zdaňovány;

33.  zdůrazňuje, že probíhající proces liberalizace trhů a privatizace veřejných podniků, jako například v odvětví energetiky, nemají žádný viditelný přínos, pokud jde o ceny, kvalitu služeb či snížení veřejných výdajů; naopak podotýká, že sdružení spotřebitelů a uživatelů veřejných služeb informovala o růstu cen, poklesu kvality služeb a zvyšování nákladů na jejich poskytování; dále konstatuje, že liberalizace se podílela na zrušení pracovních míst a na vytváření soukromých monopolů, které ohrožují práva pracovníků, uživatelů veřejných služeb a spotřebitelů; požaduje, aby tyto důsledky byly zohledněny ve všech aspektech opatření v oblasti energetiky;

34.  zdůrazňuje, že politiku liberalizace energetického odvětví je nutné zamítnout, a vyzdvihuje význam veřejných služeb pro podporu sociální, hospodářské a územní soudržnosti v EU; zdůrazňuje, že veřejná strukturální odvětví, jako např. odvětví energetiky, by neměla být otevřena hospodářské soutěži, ale měla by být spíše vlastněna a spravována veřejnými orgány, což je jediný způsob, jak zajistit kvalitu a (cenovou) dostupnost poskytovaných služeb, a zajistit tak práva uživatelů;

Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu

35.  domnívá se, že Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu přijatý Evropskou radou, nepřináší, pokud jde o nové možnosti legálního přistěhovalectví, nic nového a zachovává pouze možnost „selektivního přistěhovalectví“, které způsobuje odliv mozků a prohlubuje represivní přístup k přistěhovalcům a jejich kriminalizaci;

36.  odsuzuje pokrytectví tohoto paktu, v němž se na jedné straně tvrdí, že „nulová imigrace“ by byla pro naše hospodářství a sociální systémy škodlivá, ale na druhé straně je v něm učiněno vše pro to, aby se přistěhovalcům zabránilo v legálním příchodu, což podporuje jejich nezákonné jednání;

37.  zdůrazňuje, že nebude-li situace pracovníků s nelegálním pobytovým statusem právně upravena, povede to pouze k nárůstu ilegality, neboť přistěhovalcům nezbude jiná možnost; vyzdvihuje skutečnost, že regularizace by mohla představovat alespoň dočasný nástroj ke zmapování situace v oblasti nezákonného zaměstnávání osob a k omezení sociálního dumpingu;

38.  je zásadně proti plánům rozšířit pravomoci agentury Frontex o záchranné operace na moři, k čemuž by mělo navíc dojít ještě před revizí jejího mandátu;

Kroky v návaznosti na závěry ze zasedání Evropské rady konaného dne 1. září 2008

39.  s uspokojením bere na vědomí, že poté, co byla v Gruzii umístěna civilní pozorovatelská mise EU, se ruské vojenské jednotky stáhly z oblastí, které sousedí s Jižní Osetií a Abcházií; vítá, že byla v Ženevě zahájena jednání, která se v prvé řadě zaměřují na humanitární otázky; vyjadřuje naději, že diskuse o opatření pro zajištění bezpečnosti a stability v Abcházii a Jižní Osetii bude moci být zahájena v blízké době; je toho názoru, že OBSE a OSN, jejichž jsou Rusko i Gruzie členy, by měly v tomto politickém procesu sehrát hlavní roli; zdůrazňuje, že trvalé řešení lze nalézt pouze tehdy, pokud se diskusí budou moci účastnit všechny dotčené strany;

40.  vítá rozhodnutí Rady zrušit některé sankce uvalené na Bělorusko a učinit první kroky směrem k normalizaci vztahů s touto zemí; opětovně vyjadřuje svůj názor, že dialog a spolupráce jsou nejlepšími způsoby rozvíjení dobrých sousedských vztahů a vzájemného porozumění, včetně lidských a demokratických práv;

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.