NÁVRH USNESENÍ o situaci politických vězňů a vězňů svědomí na Kubě
8. 3. 2010
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Francisco José Millán Mon, Bogusław Sonik za skupinu PPE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0169/2010
B7‑0169/2010
Usnesení Evropského parlamentu o situaci politických vězňů a vězňů svědomí na Kubě
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci na Kubě, zejména s ohledem na usnesení ze dne 17. listopadu 2004, 2. února 2006 a 21. června 2007,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o výročních zprávách o stavu lidských práv ve světě v letech 2004, 2005, 2006, 2007 a 2008 a o politice EU v oblasti lidských práv,
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2006 o dalším postupu po udělení Sacharovovy ceny[1],
– s ohledem na prohlášení předsednictví Rady ze dne 14. prosince 2005 o hnutí „Ženy v bílém“ a s ohledem na jeho předchozí prohlášení ze dne 26. března 2003 a 5. června 2003 o situaci na Kubě,
– s ohledem na společný postoj Rady 96/697/SZBP, který byl schválen dne 2. prosince 1996 a od té doby je pravidelně aktualizován,
– s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 18. června 2007, 23. a 24. června 2008 a 15. června 2009 týkající se Kuby,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Komise baronky Catherine Ashtonové o smrti Orlanda Zapaty Tamaya, politického vězně a vězně svědomí, na Kubě,
A. vzhledem k tomu, že ochrana univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv, včetně občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv, je i nadále jedním z hlavních cílů Evropské unie,
B. vzhledem k tomu, že desítky nezávislých novinářů, pokojných disidentů a zastánců lidských práv jsou nadále ve vězení a odpykávají si dlouhé tresty odnětí svobody, přičemž někteří z nich jsou vážně nemocní,
C. vzhledem k tomu, že Parlament udělil v roce 2005 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení hnutí „Ženy v bílém“ a že odmítnutí kubánských úřadů umožnit představitelkám hnutí dostavit se do sídla Evropského parlamentu a převzít cenu porušuje jedno ze základních lidských práv, kterým je právo opustit svou vlastní zemi a vrátit se do ní, jež je zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv,
D. vzhledem ke krokům, které orgány Společenství podnikly ve prospěch propuštění politických vězňů a vězňů svědomí na Kubě a ve prospěch zajištění humánního zacházení s těmito vězni,
E. vzhledem k tomu, že smrt Orlanda Zapaty je nesmírně závažnou událostí a významným krokem zpět v úsilí o dodržování lidských práv na Kubě,
F. vzhledem k tomu, že smrt Orlanda Zapaty vyvolala vlnu protestů na mezinárodní úrovni a vedla k tomu, že rovněž další političtí vězni a kubánští disidenti zahájili hladovku,
1. zcela a bezvýhradně odsuzuje krutou smrt představitele kubánské opozice a pokojného disidenta Orlanda Zapaty Tamaya, k níž došlo po dlouhé 85denní hladovce, které bylo možné zabránit a kterou Reina Lucía Tamayo, matka Orlanda Zapaty, označila za promyšlený trestný čin státních orgánů;
2. důrazně odsuzuje nedostatek humanizmu a soucitu ze strany kubánského režimu v souvislosti s pohřbem, nedostatek respektu k rodině, nátlak a preventivní a svévolné zatýkání, jehož cílem bylo zabránit příbuzným, blízkým a přátelům, aby přišli vzdát poslední poctu zemřelému disidentovi;
3. vyjadřuje politování nad tím, že kubánské orgány nijak nereagovaly na výzvy EU a mezinárodního společenství k propuštění všech politických vězňů a k důslednému dodržování základních práv a svobod, zejména svobody projevu a politického sdružování,
4. vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací kubánských politických vězňů a disidentů, kteří po smrti Orlanda Zapaty zahájili hladovku, zejména pokud jde o osud novináře a psychologa Guillerma Fariñase, jehož zdravotní stav vzbuzuje mimořádné obavy;
5. žádá kubánskou vládu, aby neprodleně a bezpodmínečně propustila všechny politické vězně a vězně svědomí;
6. lituje, že se nebyla věnována pozornost požadavkům Rady a Evropského parlamentu, které se týkaly bezodkladného propuštění všech politických vězňů a vězňů svědomí, a trvá na tom, že uvěznění disidentů na Kubě z důvodu jejich přesvědčení a pokojné politické činnosti je v rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv;
7. vyzývá Radu a Komisi, aby nadále přijímaly vhodná opatření s cílem vyžadovat propuštění politických vězňů a podporovat a zajišťovat činnost zastánců lidských práv;
8. žádá orgány EU, aby bezpodmínečně podporovaly a bezvýhradně požadovaly zahájení pokojného procesu politické přeměny kubánské společnosti v pluralitní demokracii v souladu se společným postojem Rady 96/697/SZBP;
9. vyjadřuje hlubokou solidaritu s veškerým kubánským lidem a podporuje jeho cestu k demokracii a k dodržování a prosazování základních svobod;
10. žádá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a komisaře pro spolupráci, aby neprodleně zahájili strukturovaný dialog s kubánskou občanskou společností a s těmi odvětvími, která podporují pokojnou politickou přeměnu na Kubě v souladu se závěry, které postupně přijala Rada EU, a s využitím mechanizmů rozvojové spolupráce Společenství, zejména prostřednictvím Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva;
11. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, rotujícímu předsednictví EU, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropsko-latinskoamerickému parlamentnímu shromáždění a kubánské vládě a Národnímu shromáždění lidové moci Kubánské republiky.
- [1] Úř. věst. C 317E, 23.12.2006, s. 871-872.