Postup : 2010/2646(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B7-0343/2010

Předložené texty :

B7-0343/2010

Rozpravy :

PV 15/06/2010 - 19
CRE 15/06/2010 - 19

Hlasování :

PV 17/06/2010 - 7.9
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0233

NÁVRH USNESENÍ
PDF 114kDOC 81k
11. 6. 2010
PE441.923v01-00
 
B7-0343/2010

předložený na základě otázky k ústnímu zodpovězení B7‑0308/2010

v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu


o sportovních agentech


Doris Pack za Výbor pro kulturu a vzdělávání
POZM. NÁVRHY

Usnesení Evropského parlamentu o sportovních agentech  
B7‑0343/2010

Evropský parlament,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě(1),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 o bílé knize o sportu vypracované Evropskou komisí(2),

–   s ohledem na Bílou knihu o sportu (KOM(2007)0391),

–   s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 26.ledna 2005(3),

–   s ohledem na otázku položenou dne 10. března 2010 Komisi ohledně sportu, konkrétněji sportovních agentů (O-0032/2010 – B7-0000/2010),

–   s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

1.  připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě vyzývá Komisi, aby podpořila snahy řídících fotbalových orgánů o regulaci činnosti sportovních agentů a aby v nutném případě předložila návrh směrnice o těchto agentech;

2.  vítá studii o sportovních agentech v Evropské unii zadanou Evropskou komisí, jejíž výsledky jsou nyní k dispozici;

3.  je znepokojen zejména zjištěními studie ohledně trestné činnosti páchané ve spojitosti se sportem, a konkrétními případy organizované trestné činnosti, která je propojena s aktivitami sportovních agentů; domnívá se, že tento vývoj poškozuje pověst sportu, jeho bezúhonnost a především jeho úlohu ve společnosti;

4.  bere na vědomí závěr studie, že sportovní agenti figurují v často netransparentních finančních tocích, což je svádí k nezákonnému jednání;

5.  konstatuje, že studie poukazuje na neprůhledné systémy bezhotovostních plateb zejména u kolektivních sportů, které tak napomáhají trestné činnosti, do níž jsou zapojeni nejen agenti, ale i kluby a jednotliví hráči;

6.  upozorňuje na velkou zranitelnost mladých sportovců a riziko, že se mohou stát obětí obchodování s lidmi;

7.  zdůrazňuje, že za sportovce a zejména mladé hráče nesou konkrétní odpovědnost agenti hráčů a kluby, a proto obě strany vyzývá k tomu, aby této povinnosti ujaly a soustředily se zejména na vzdělávání a odbornou přípravu mladých hráčů;

8.  upozorňuje na zjištění studie, že předpisy sportovních federací týkající se agentů se v podstatě soustřeďují na kontrolu přístupu k této profesi a k regulaci jejího výkonu, avšak že tyto orgány mají pouze omezené kontrolní a sankční pravomoci, protože nemají k dispozici žádné nástroje pro kontroly nebo přímý zásah vůči sportovním agentům, kteří u nich nejsou zaregistrovaní; tyto federace nejsou ani oprávněny ukládat občanskoprávní nebo trestněprávní sankce;

9.  souhlasí s řídícími orgány a zúčastněnými stranami z oblasti sportu, že je třeba přijmout opatření k řešení problémů, které ohrožují integritu a důvěryhodnost sportu a činitelů v této oblasti;

10. je přesvědčen o tom, že opuštění stávajícího systému FIFA pro udělování licencí agentům hráčů, aniž by byl vytvořen silný alternativní systém, by nebylo vhodným řešením problémů v souvislosti s agenty fotbalových hráčů;

11. vyjadřuje uznání sportovním orgánům za jejich úsilí vnést větší transparentnost do finančních toků a zavést nad nimi lepší dohled;

12. vyzývá Radu, aby zesílila své úsilí o koordinaci v rámci boje proti trestné činnosti spojené s činností agentů, včetně praní špinavých peněz, ovlivňování výsledků zápasů a obchodování s lidmi;

13. odkazuje na výše uvedený rozsudek ve věci T-193/02, v němž Soud uvádí, že regulace činnosti agentů hráčů, která představuje ochranu ekonomické činnosti a dotýká se základních svobod, v zásadě spadá do působnosti veřejných orgánů;

14. připomíná, že v tomtéž rozsudku rovněž Soud shledal, že federace, jako je například FIFA, jsou oprávněny regulovat profesi agentů, jestliže cílem této regulace je zpřísnit profesní a etické standardy pro činnost agentů s ohledem na ochranu hráčů a jestliže tato regulace nepoškozuje hospodářskou soutěž; připomíná, že neexistuje žádná profesní organizace agentů a že jejich povolání je předmětem velice omezené regulace na úrovni členských států;

15. je přesvědčen, že vzhledem k přeshraničním aktivitám a rozdílným vnitrostátním předpisům platným pro oblast sportu je možné efektivitu kontroly a prosazování sankcí řešit pouze společným úsilím sportovních a veřejných orgánů;

16. konstatuje, že zatímco v některých sportovních disciplínách jsou činnosti agentů značně regulovány na mezinárodní a vnitrostátní úrovni sportovními subjekty, specifické právní předpisy zaměřené na sportovní agenty přijalo jen velmi málo členských států;

17. je přesvědčen o tom, že vzhledem k matoucí rozdílnosti předpisů upravujících činnosti sportovních agentů je třeba přijmout komplexní přístup na úrovni EU, aby se zabránilo mezerám vyplývajícím z nejednoznačných předpisů, aby se zajistilo patřičné monitorování a kontrola činnosti agentů;

18. znovu vyzývá k tomu, aby byla na úrovni EU přijata opatření týkající se činnosti agentů hráčů, která by se zaměřila na:

–   přísné standardy a kritéria zkoušek, dříve než jakákoli osoba může působit jako agent hráče,

–   transparentnost transakcí agentů;

–   zákaz vyplácení odměn agentům souvisejících s přestupem nezletilých hráčů,

–   minimální harmonizované standardy pro smlouvy agentů,

–   účinný kontrolní a disciplinární systém,

–   zavedení „licenčního systému agentů“ a rejstříku agentů pro celou EU,

–   ukončení „dvojího zastoupení“,

–   postupné vyplácení odměny v závislosti na plnění smlouvy;

19. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské komisi.

(1)

     Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 232.

(2)

     Úř. věst. C 271 E, 12.11.2009, s. 51.

(3)

     Věc T-193/02 Laurent Piau v. Komise, Sb. rozh. 2005, s. I-00209.

Poslední aktualizace: 14. června 2010Právní upozornění