Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B7-0354/2010

Předložené texty :

B7-0354/2010

Rozpravy :

PV 16/06/2010 - 4
CRE 16/06/2010 - 4

Hlasování :

PV 16/06/2010 - 8.12

Přijaté texty :


NÁVRH USNESENÍ
PDF 192kWORD 141k
14. 6. 2010
PE441.936v01-00
 
B7-0354/2010

předložený na základě prohlášení Rady a Komise

v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu


o EU 2020 – nové evropské strategii pro zaměstnanost a růst


Lothar Bisky, Nikolaos Chountis, Ilda Figueiredo, Patrick Le Hyaric, Kartika Tamara Liotard, Marisa Matias, Willy Meyer, Miguel Portas, Alfreds Rubiks, Eva-Britt Svensson, Kyriacos Triantaphyllides, Sabine Wils za skupinu GUE/NGL

Usnesení Evropského parlamentu o EU 2020 – nové evropské strategii pro zaměstnanost a růst   
B7‑0354/2010

Evropský parlament,

–   s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 24. listopadu 2009 nazvaný „Konzultace o budoucí strategii „EU 2020“ (KOM(2009)0647),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 2. února 2010 nazvaný „Hodnocení Lisabonské strategie“ (SEK(2010)0114),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

–   s ohledem na závěry jarního summitu Evropské rady ze dne 26. března 2010 týkající se strategie Evropa 2020 a správy ekonomických záležitostí,

–   s ohledem na prohlášení představitelů států a vlád eurozóny ze dne 7. května 2010,

–   s ohledem na závěry mimořádného zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci konaného ve dnech 9. a 10. května 2010,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že rostoucí nerovnováha v rozdělování příjmů a bohatství (růst zisků a bohatství, značný pokles podílu pracujících na národním důchodu) v posledních desetiletích do roku 2007/2008 byla hlavní hnací silou, která stála za obrovským růstem investic na finančních trzích a za vznikem spekulativních bublin na finančních trzích (internet – nová ekonomika, nemovitosti atd.),

B.  vzhledem k tomu, že politika EU obecně a Lisabonská strategie konkrétně tyto trendy ještě prohloubily tím, že soustředily pozornost na „konkurenceschopnost“, snižování nákladů, rozklad sociálního státu, stále flexibilnější pracovní trhy, liberalizaci trhů obecně, a zejména na deregulaci finančních trhů,

C. vzhledem k tomu, že politiky EU obecně a také Lisabonská strategie takto podporovaly v členských státech politiku „přiveď na mizinu bližního svého“ ve snaze předehnat jeden druhého, a připravily tak půdu pro neudržitelný rozmach bublinových ekonomik založených na dluzích, což v mnoha zemích EU vedlo k nárůstu schodku běžného účtu na jedné straně a v několika zemích k neudržitelnému růstu založenému na hospodářské soutěživosti na straně druhé, přičemž tyto země díky politice deflace mezd vytvořily obrovské přebytky běžného účtu, avšak oslabily vnitřní poptávku,

D. vzhledem k tomu, že evropské orgány a vlády členských států, které byly pevně, avšak mylně přesvědčeny o tom, že hospodářská nestabilita může být pouze důsledkem inflace nebo fiskální nezodpovědnosti, ponechaly rostoucí hospodářské rozdíly vyplývající z hospodářské soutěže v rámci eurozóny a EU-27 bez povšimnutí,

E.  vzhledem k tomu, že Lisabonská strategie a monetaristické pojetí projektu EU nesou velký díl odpovědnosti za vznik finanční a hospodářské krize a neúspěch při plnění vlastních lisabonských cílů, neboť deregulací finančního trhu vytvořily podmínky pro šíření nákazy prostřednictvím „toxických“ aktiv a podporovaly spekulativní bubliny také v reálné ekonomice; vzhledem k tomu, že argument, že neúspěch Lisabonské strategie lze jednoduše přičíst neodpovídajícímu provádění v členských státech, nedostatečnému dohledu apod., je nepřesvědčivý,

F.  vzhledem k tomu, že vedoucí představitelé Evropské unie i přes svá obvyklá prohlášení o společné evropské akci a solidaritě, začali provádět politiku „přiveď na mizinu bližního svého“, kdy si začaly vzájemně konkurovat různé vnitrostátní systémy s cílem zachránit finanční sektor a poskytnout fiskální podnět k oživení hospodářství; vzhledem k tomu, že Program evropské hospodářské obnovy, který Rada přijala v prosinci 2008, nikdy nevedl k lépe koordinované reakci EU na krizi; vzhledem k tomu, že doposud uplatněná opatření na záchranu bank a stimulační opatření pro hospodářství sice vedly k zestátnění ztráty finančního sektoru a průmyslu a zpomalily hospodářskou recesi, ale nevedly k oživení,

G. vzhledem k tomu, že tyto plány na oživení byly přijaty, aniž by byla zohledněna otázka rovnosti žen a mužů, a vzhledem k tomu, že ženy jsou a byly do velké míry vyloučeny z rozhodování o opatřeních k hospodářskému a finančnímu oživení; vzhledem k tomu, že různá stimulační opatření mají různý dopad na ženy a na muže; a vzhledem k tomu, že v první fázi krize byla zasažena především hospodářská odvětví, v nichž dominují muži (automobilový průmysl, stavební průmysl atd.), je zjevné, že střednědobé a dlouhodobé dopady zvýšené státní zadluženosti zasáhnou velice vážně odvětví, v nichž pracují hlavně ženy, zejména pak pracovní místa ve veřejné správě a sociální, zdravotní a pečovatelské služby organizované veřejnými subjekty a/nebo dotované z veřejných zdrojů,

H. vzhledem k tomu, že HDP v EU v roce 2009 klesl o 4,1 %; vzhledem k tomu, že některé členské státy vykazují i v tomto roce záporný hospodářský růst a odhady pro EU-27 předpovídají na rok 2010 nejisté a velmi pomalé tempo růstu v nejlepším případě ve výši 0,7 %, přičemž se v EU-27 očekává, že průměrná míra nezaměstnanosti dosáhne dvoumístných čísel, dojde ke stagnaci mezd a bude pokračovat splácení vysokých dluhů v soukromém sektoru; vzhledem k tomu, že soukromý sektor stále není v postavení, kdy by mohl vytvářet nové investice, a to v důsledku nízké míry využití kapacit, málo slibných hospodářských výhledů a přetrvávajících problémů se získáváním úvěrů pro podniky,

I.   vzhledem k tomu, že koncem roku 2009 Evropská rada odsouhlasila „výstupní strategii“ a zahájila postup při nadměrném schodku proti 20 členským státům, po nichž požaduje, aby do roku 2013/2014 nebo ještě dříve snížily rozpočtový schodek pod 3 % HDP; vzhledem k tomu, že mnoho členských států již zahájilo „útok“ na mzdy a zavedlo přísná úsporná opatření ve veřejných výdajích, snížilo platy ve veřejném sektoru a důchodové dávky, začalo redukovat a privatizovat veřejné služby, zavedlo opatření na zvýšení DPH a příspěvků na sociální zabezpečení a zvýšilo věkovou hranici pro odchod do starobního důchodu,

J.   vzhledem k tomu, že „výstupní strategie“ EU a chování finančního sektoru svědčí o hlubokém cynismu: schodky jsou vysoké a veřejný dluh prudce stoupá zejména proto, že se vlády snažily zachránit finanční sektor před následky jeho spekulací a napravit škody, které tento sektor napáchal na hospodářství; vzhledem k tomu, že finanční trhy nyní napadají tytéž vlády, které jim dříve poskytly záchranu, a vlády požadují po obyčejných pracujících lidech, důchodcích apod., jejichž pracovní místa, platy, sociální dávky a práva jsou ohroženy, aby spláceli veřejný dluh právě těmto věřitelům z finančního sektoru,

K. vzhledem k tomu, že Komise ve svém hodnocení stabilizačních a konvergenčních programů ve 24 členských státech EU ze dne 17. a 24. března 2010 a ze dne 14. dubna 2010 naléhavě žádala většinu z nich, aby zavedly přísnější škrty ve veřejných výdajích a více „strukturálních reforem“; vzhledem k tomu, že Komise navrhuje zřízení mechanismu pro ještě přísnější dohled nad schodky při střednědobém plánování rozpočtu členských států; vzhledem k tomu, že závěry jarního zasedání Rady o „správě ekonomických záležitostí“ také prosazují použití článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie jako nástroje pro dosažení přísnějšího rozpočtového dohledu a soustředění pozornosti „na naléhavé výzvy v oblasti konkurenceschopnosti a vývoje platební bilance“,

L.  vzhledem k tomu, že taková fiskální úsporná opatření, která prosazuje Komise a Rada a která uplatňuje většina členských států, zvyšují deflační tlaky na již tak velice nestabilní a stagnující ekonomiku, narušují „automatické stabilizátory“ jako jsou systémy sociální ochrany a veřejné investice, které se osvědčily jako účinná opatření při prevenci hospodářského poklesu a omezení rizika návratu hospodářství do stavu recese, a ničí také jakékoli naděje, že se podaří snížit veřejný dluh a dosáhnout ozdravění rozpočtu,

M. vzhledem k tomu, že na základě výše uvedeného Evropská komise navrhla pět cílů strategie EU 2020, aby předvedla svůj domnělý „realismus“; vzhledem k tomu, že tyto cíle z velké části vycházejí z dřívějších cílů Lisabonské strategie; vzhledem k tomu, že Rada EU se nebyla během svého jarního zasedání schopna dohodnout na cílech týkajících se mladých lidí předčasně opouštějících vzdělávací systém, ani vysokoškolského vzdělání, snižování chudoby či sociálního vyloučení; vzhledem k tomu, že tato neschopnost je pozoruhodná v kontextu vášnivé rétoriky vlád členských států a Rady o nezbytnosti investovat do lidí, jejich dovedností a o potřebě vážně řešit otázku chudoby v rámci Evropského roku boje proti chudobě 2010,

N. vzhledem k tomu, že politiky EU, Lisabonská strategie, a zejména strategie EU 2020, zdaleka nedokážou řešit otázku demografické změny a otázky současně probíhající prostorové mobility, která je s ní spojena (vyznačující se modely rychlé urbanizace a vnitrostátními demografickými trendy, jež se odráží na úrovni měst),

Obecné poznámky ke strategii Evropa 2020 a ke správě ekonomických záležitostí EU

1.  zdůrazňuje, že sadistická monetaristická „výstupní strategie“ EU neumožní členským státům dosáhnout fiskální konsolidace, neboť automatické stabilizátory, jako je sociální ochrana a veřejné investice, budou touto strategií oslabeny, dojde ke snižování mezd a v důsledku toho se sníží vnitřní poptávka a příjmy z daní; zdůrazňuje, že „správa ekonomických záležitostí EU“, jak ji v tomto duchu navrhuje Rada, povede k sociálnímu poklesu, dalšímu oslabení ekonomiky a destabilizaci evropské integrace a demokracie;

2.  zdůrazňuje, že bude-li se usilovat o prosazování těchto přísných fiskálních úsporných opatření, nebude možné vytvářet odpovídající investice pro ekologičtější hospodářství, vytváření nových pracovních míst, zlepšovat úroveň vzdělávání, dovedností a kompetencí, bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení, aby se splnily cíle strategie EU 2020 bez ohledu na to, jak moc (či málo) ambiciózní bude konečná podoba těchto cílů, která bude přijata na zasedání Rady v červnu 2010; domnívá se proto, že strategie EU 2020 je od začátku založena na prázdných slibech a provádění ročních přezkumů „národních programů reforem“ možná bude zbytečně vynaložené úsilí;

3.  domnívá se, že strategie EU 2020 není dostatečně ambiciózní dokonce i ve srovnání s neúspěšnou Lisabonskou strategií; výrazně kritizuje skutečnost, že strategie EU 2020 se vůbec nezabývá otázkou rovnosti žen a mužů; zdůrazňuje, že v souvislosti se zvýšenou mírou nezaměstnanosti strategie nenabízí jasné řešení, jak účinně dosáhnout jejího snížení pomocí nástrojů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti sloužících k zajištění udržitelného rozvoje a plné zaměstnanosti;

4.  zdůrazňuje, že pokud jde o Lisabonskou strategii, nebylo nejdůležitější plnit stanovené cíle, nýbrž slepě se řídit neoliberálním dogmatem: pokud jde o vytváření pracovních míst, dosahovaly severské země a Nizozemsko lepších výsledků než USA, byly na předních místech EU, co se týče míry zaměstnanosti (obecně, zaměstnanosti žen, zaměstnanosti starších pracovníků, atd.) a zároveň se pohybovaly na předních místech s ohledem na „konkurenceschopnost“, environmentální udržitelnost a nízkou míru chudoby; domnívá se, že by bylo spíše logické prosazovat více rovnostářské, sociálnější a ekologičtější hodnoty, politiky a nástroje, které byly také zakotveny v „severském modelu“ a představovaly vztažný bod Evropské unie; Komise a Rada však trvaly na tom, aby tyto země zvýšily flexibilitu svých pracovních trhů a prosazovaly neoliberální „strukturální reformy“ i přesto, že tyto země dosahovaly nejlepších výsledků;

5.  zdůrazňuje, že i přes některá povrchní prohlášení o „ekologizaci ekonomiky“ a sociální soudržnosti, zůstává neoliberální povaha a zaměření politiky EU 2020 víceméně stejné jako u Lisabonské strategie: důraz na „konkurenceschopnost“, větší liberalizaci na jednotném trhu, podpora další privatizace prostřednictvím partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, oživení podnikatelského ducha – jako kdyby všechny tyto politiky nebyly příčinou hospodářské krize (např. úloha mylně zaměřeného podnikání při rozvoji nové ekonomiky a vznik finančních bublin v důsledku finančních inovací i jejich následné prasknutí);

Účinné koordinované kroky v následujících 3–5 letech jsou rozhodující pro překonání stagnace, podporu udržitelného rozvoje a boj proti nezaměstnanosti

6.  trvá na tom, že na dobu příštích tří až pěti let jsou nezbytné další fiskální stimuly, aby se podařilo překonat hospodářskou stagnaci a vytvořit vstupní strategii pro novou zaměstnanost: nový, jednoznačnější a lépe cílený plán obnovy EU, který ve všech svých složkách zohlední otázku rovného přístupu k ženám a mužům, jednou ročně uvolní jedno procento  HDP EU za účelem investic do ekologicky, sociálně a hospodářsky udržitelného rozvoje, podpoří rovnost, plnou zaměstnanost v důstojných pracovních podmínkách, ekologizaci ekonomiky, sociální zabezpečení, vymýcení chudoby i sociálního vyloučení a prohloubí sociální a územní soudržnosti v celé EU; zdůrazňuje, že tato opatření musí doprovázet podobná opatření na úrovni členských států, aby bylo možné je souvisle koordinovat s opatřeními na úrovni EU;

7.  upozorňuje, že pouze účinná obnova hospodářství a kvalitativní růst důstojné a vysoce kvalitní zaměstnanosti může zajistit, aby se ve střednědobém výhledu snížily schodky veřejných financí a státní dluhy; zdůrazňuje, že Pakt o stabilitě a růstu se v letech 2008 a 2009 de facto neprováděl, aby bylo členským státům umožněno zahájení programů obnovy; trvá na tom, aby Pakt o stabilitě a růstu nebyl prováděn;

8.  navrhuje, aby byly investice v rámci nového plánu hospodářské obnovy EU a iniciativ členských států na obnovu směřovány k udržitelnému rozvoji, jsou jako energetické úspory a energie z obnovitelných zdrojů, čisté výrobní procesy a předcházení vzniku odpadů, udržitelný rozvoj měst a bydlení, ekologické zemědělství, udržitelný rybolov a zachování ekosystémů, zlepšení efektivity využívání vody a přírodních zdrojů, přesměrování zbrojního průmyslu, rozšíření a zlepšení kvality veřejných služeb, vzdělávání, zdravotní péče, dlouhodobé péče, sociálních služeb a sociálního ekonomiky, podpora státní bytové výstavby, pečovatelského a vzdělávacího sektoru, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, s cílem vytvářet udržitelná „zelená“ a „bílá“ řádně hlášená pracovní místa;

9.  zdůrazňuje, že rovný přístup k pečovatelským službám je základním pilířem modelu sociálního státu založeného na solidaritě a rovnosti a že budoucnost ekonomik EU a našich sociálních států bude ve velké míře záviset na tom, jak budou organizovány rostoucí požadavky na pečovatelské služby; upozorňuje, že práce v pečovatelských službách představuje v dnešní společnosti důležitou součást jak formální, tak neformální ekonomiky, v níž většinu pracovníků tvoří ženy, přičemž jim častokrát nejsou poskytnuty řádné pracovní podmínky a/nebo bezpečnost; žádá, aby se Strategie 2020 zabývala otázkou pečovatelských služeb s cílem zlepšit pracovní podmínky, zvýšit nabídku poskytování veřejných pečovatelských služeb a zajistit rovný přístup k pečovatelským službám pro všechny;

10. navrhuje, aby se část investičních programů plánu obnovy zaměřila konkrétně na řešení problému průmyslových odvětví, které byly krizí zasaženy nejvíce, aby byl splněn požadavek dosáhnout plné zaměstnanosti a kvalitních pracovních míst: přeměna automobilového průmyslu na udržitelné dopravní služby, rozšíření železničních sítí a zajištění komplexních služeb regionálních vlakových tratí propojujících jednotlivé destinace (program Rail Europe 2025), podpora „ekologické“ výstavby lodí a s ní spojená stabilizace ocelářského průmyslu; trvá na tom, že EU a členské státy by tuto přeměnu měly doplnit opatřeními na udržení pracovních míst a opatřeními v oblasti vzdělávání, rekvalifikace a rozvoje dovedností a měly by pro osoby pracující v daných průmyslových odvětvích zajistit přechod k jinému zaměstnání;

11. zdůrazňuje, že EU a členské státy by měly zavést mechanismy, v jejichž rámci budou investice z nového plánu obnovy veřejně a cíleně směřovat do těch hospodářských odvětví, jež byla nejvíce zasažena krizí, do nově vznikajících udržitelných průmyslových odvětví a služeb a do znevýhodněných regionů, a nad těmito investicemi bude prováděn demokratický dohled; trvá na aktivním zapojení a účasti těch, jimž jsou tyto investice určeny; zdůrazňuje, že kdykoli členské státy poskytnou podporu podnikům v nesnázích, provedou jejich rekapitalizaci nebo jim poskytnou finanční záruky, mělo by se to odrazit odpovídajícím způsobem ve zvýšeném podílu státních akcií s hlasovacím právem a státním podílu na budoucích ziscích a tyto skutečnosti by měly být využity při ovlivňování investičních strategií společnosti; zdůrazňuje, že členské státy by měly provádět opatření na posílení hospodářské demokracie,a změnit řízení společností s cílem upevnit postavení pracovníků, odborů a spotřebitelů a sociálního a environmentálního rozměru při přijímání strategických rozhodnutí společností a veřejných služeb;

12. navrhuje, aby stěžejní iniciativy strategie EU 2020, které navrhla Komise k programu pro nové dovednosti a pracovní místa, k efektivnímu využívání zdrojů v Evropě, inovaci v Unii a průmyslové politice, byly úzce propojeny s plánem hospodářské obnovy EU, který byl přepracován a zjednodušen s cílem podporovat udržitelný rozvoj;

13. zdůrazňuje, že opatření na zkrácení pracovní doby přijatá některými členskými státy v období 2009/2010 a podporovaná prostřednictvím systémů sociální ochrany prokázala svou účinnost při regulaci nezaměstnanosti a udržení pracovníků v placeném zaměstnání; vyzývá EU a členské státy, aby podpořily zkrácení pracovní doby, aniž by byl zaměstnancům krácen plat, a vytváření nových pracovních míst s cílem vyvarovat se zvýšení pracovní zátěže, čemuž může napomoci i snižování pomoci poskytované podnikům během přechodného období v době hospodářské stagnace;

14. vyzývá EU a členské státy, aby podporovaly sladění pracovního a soukromého života, čehož lze nejlépe dosáhnout obnovením modelu standardního zaměstnání, ve kterém jako obecná norma platí smlouva na dobu neurčitou s prací na plný úvazek a zkrácenou pracovní dobou a ve kterém jsou stanoveny rovněž normy pro práci na částečný úvazek, takže osobám, které si přejí pracovat na částečný úvazek, je nabízena pouze věcně odůvodněná a sociálně chráněná práce na částečný úvazek (15-25 hodin týdně); zdůrazňuje, že pokud jde o hodinovou mzdu, nárok na vzdělávání a celoživotní učení, příležitosti profesního postupu a sociální ochranu, je třeba klást práci na plný a částečný úvazek na stejnou úroveň;

15. zdůrazňuje, že evropská strategie zaměstnanosti a hlavní zásady zaměstnanosti pro další období 2010–2013 nesmí vycházet z koncepce „flexikurity“, ale z koncepce „důstojné práce“, která by měla být jejím ústředním vztažným bodem a měla by se soustředit především na podporu kvality práce, zlepšení sociálního zabezpečení a sociálního začlenění, posílení stávajících práv a zavádění nových práv zaměstnanců, podporu zdraví a bezpečnosti při výkonu práce, lepšího řízení sociálních rizik a sladění pracovního a soukromého života; trvá na tom, aby členské státy přijaly účinná opatření na odstranění nejistého a nestandardního zaměstnávání;

16. trvá na tom, že Rada a Komise musí přijít s evropskou zárukou pro mladé lidi, která by každému mladému člověku v EU zabezpečila právo na to, aby mu ihned po ztrátě zaměstnání byla nabídnuta vhodná, přiměřeně placená práce odpovídající jeho kvalifikaci a dovednostem či odborná příprava, další vzdělávání nebo kombinace práce a vzdělávání;

17. domnívá se, že snižování mezd a nucení evropských zaměstnanců, aby si vzájemně konkurovali co nejnižšími mzdami, způsobí deflaci, sníží kupní sílu a vnitřní poptávku a zvýší riziko, že by hospodářství mohlo znovu upadnout do recese; trvá na tom, že je potřeba zavést na trzích práce účinná mzdová minima (minimální mzdy, navíc koncept životního minima) a také mzdová maxima (maximální mzdový strop ve výši přibližně dvacetinásobku průměrné mzdy), uplatňování zásady rovného zacházení a rovné mzdy za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty na tomtéž pracovišti a umožnit nárůst mezd, který vyrovná inflaci, dále zvýšení produktivity práce a výrazné přerozdělování;

18. domnívá se, že současná nerovnováha běžných účtů v EU-27 – země s vysokým schodkem běžných účtů v jižní a východní Evropě, země s vysokým přebytkem běžných účtů, jako jsou Německo, Rakousko a Nizozemsko – musí být důkladně řešena pomocí správy ekonomických záležitostí na úrovni EU; zdůrazňuje, že země s přebytky běžného účtu musí změnit směr svého hospodářského vývoje tak, aby se posílila vnitřní poptávka a jejich domácí hospodářství; navrhuje zřízení mechanismu „clearingové unie“ v EU-27, který by země s přebytky běžného účtu nutil k placení pozitivních úroků zemím v deficitu, což by těmto zemím umožnilo investovat do modernizace výroby, služeb a infrastruktury, zvýšit produktivitu a snížit schodky běžného účtu;

19. zdůrazňuje odhad Komise, podle něhož se veřejný dluh EU-27 v roce 2011 zvýší navzdory úsilí členských států o fiskální konsolidaci v průměru na 84 % či více; upozorňuje na to, že nejnovější vývoj v souvislosti s tím, že se Řecko možná nevyhne bankrotu, by mohl být impulsem pro „katastrofický scénář“ v dalších členských státech, které jsou nadměrně zadluženy, a že by mohl způsobit rozpad eurozóny; domnívá se, že je naléhavě nutné vypracovat „plán B“, který by zabránil tomuto scénáři a který by byl založen na kombinaci politik vyjednávání o zrušení veřejného dluhu a jeho restrukturalizaci s bankami a finančními institucemi a také na odvážných krocích vedoucích k neobvyklým opatřením ze strany ECB na zvýšení své rozvahy a monetarizaci dluhu nákupem státních dluhopisů prostřednictvím nástrojů strukturálních operací, aby se zabránilo hospodářskému kolapsu;

Nové zdroje financování a nová regulace v zájmu udržitelné hospodářské obnovy

20. vyzývá Radu, aby rozšířila mandát Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj tak, aby jejich úvěrové politiky mohly pokrýt všechny oblasti nového plánu evropské hospodářské obnovy (např. včetně udržitelné průmyslové politiky atd.);

 

21. vyzývá Radu, aby rozhodla o vydání společných dluhopisů EU, které bude emitovat Evropská investiční banka a za něž budou společně ručit vlády EU-27 a budou zajištěny vnitrostátními daňovými příjmy a podporou likvidity ze strany Evropské centrální banky při jednoprocentní úrokové sazbě; zdůrazňuje, že takové společné dluhopisy EU by měly být používány nejen v boji proti finančním spekulacím a na odstranění současného rozpětí („spreads“) u státních dluhů, ale především k financování nového plánu hospodářské obnovy EU; zdůrazňuje, že nejen země eurozóny, ale všechny členské státy budou mít z tvorby úvěrů prostřednictvím společných dluhopisů EU prospěch; domnívá se, že kdyby investice byly financovány prostřednictvím EIB, a nikoli pomocí úvěrů ze soukromých kapitálových trhů, mohly by EU a členské státy ušetřit peníze, jež by mohly použít na další investiční pobídky;

 

22. zdůrazňuje, že u těchto veřejných investic poskytnutých EIB je možné dosáhnout multiplikátoru zaměstnanosti a příjmů s hodnotou 1,5 až 2, což dává naději, že opatření přijatá v rámci plánu obnovy EU mohou být ve velké míře samofinancovatelná;

 

23. zdůrazňuje, že jakákoliv finanční podpora členským státům prostřednictvím dluhopisů EU musí být podmíněna dodržováním zásad evropského sociálního modelu, vyvarováním se škrtů ve veřejném sektoru, zmrazování mezd v důsledku deflace atd. a její poskytování musí být načasováno tak, aby se zabránilo procyklickým fiskálním úsporným opatřením; vyzývá Radu, aby zrušila požadavky podmíněnosti, které byly uvaleny na Řecko a také na Lotyšsko, Rumunsko a Maďarsko v souvislosti s mimořádnou pomocí EU a Mezinárodního měnového fondu;

 

24. vyzývá Radu, aby zavedla obecnou daň z finančních transakcí na úrovni EU s cílem omezit spekulace a zajistit, aby finanční sektor spravedlivě přispíval k hospodářské obnově a ke kompenzaci fiskálního zatížení vzniklého v důsledku veřejných záchranných operací; zdůrazňuje, že podle nedávných studií by v Evropě obecná daň z finančních transakcí ve výši 0,1 % mohla zvýšit roční příjmy o 2,1 % HDP (přibližně 262 miliard EUR); navrhuje, aby příjmy z obecné daně z finančních transakcí byly použity na rozvojovou pomoc, protikrizová opatření a na podporu udržitelného rozvoje;

 

25. zdůrazňuje, že banky mají i nadále nedeklarované, avšak silné záruky pomoci ze strany veřejného sektoru, a to i po záchranných operacích a poskytnutí vládních záruk, které v Evropě dosáhly výše 3 bilionů EUR, ale že za to zároveň nemusí platit žádné poplatky; vyzývá Radu, aby se shodla na plánu na zavedení daní z pasiv bank (s výjimkou vkladů), odváděných na základě rozvahy; zdůrazňuje, že úpravou výše daně v závislosti na velikosti rozvahy mohou vlády zvýšit daně u velkých bank, a tím vyřešit problém bank, které jsou „příliš velké na bankrot“;

 

26. vyzývá členské státy, aby zvýšily zdanění bankovních bonusů a bonusů vyplácených vedoucím pracovníkům, kapitálových příjmů (dividendy, úrokové sazby), kapitálových zisků a velkého majetku a dědictví, a aby příjmy z těchto daní použily na investice do veřejného sektoru; zdůrazňuje, že tímto způsobem se může zvýšit dynamika poptávky a může být začleněna do strategie pro environmentálně a sociálně udržitelný rozvoj s výhledem na snížení schodků ve střednědobém výhledu; zdůrazňuje, že členské státy by měly provést škrty ve vojenských výdajích a v dotacích, které škodí životnímu prostředí, aby tím pomohly řešit otázku fiskální konsolidace;

 

27. zdůrazňuje, že dodatečné finanční prostředky na nový plán evropské hospodářské obnovy by měly být uvolněny prostřednictvím škrtů v rozpočtu EU, například v oblasti vojenských výdajů a obrany, jaderné energetiky a jaderné syntézy, projektů financovaných v rámci strukturálních fondů a projektů transevropských sítí poškozujících životní prostředí; považuje rovněž za nezbytné stanovit opatření na podporu rozpočtů zemí, jež se nacházejí v ještě hlubší krizi, zejména poskytnutím finanční zálohy z prostředků Společenství, aniž by byla požadováno spolufinancování ze státních rozpočtů těchto zemí; vyzývá Komisi a Radu, aby prodloužily nedávno zavedené zmírnění pravidel pro státní podporu, a to nejméně do té doby, dokud bude přetrvávat stagnace a vysoká nezaměstnanost;

 

28. zastává názor, že finanční sektor musí fungovat především a zejména ve veřejném zájmu, akceptovat nižší výnosy a spíše než na zisky dosahované v krátkodobém horizontu musí být zaměřen na odvrácení rizik a na dlouhodobé cíle; zastává názor, že je nezbytné provést zespolečenštění bankovního sektoru a vytvořit finanční instituce ve veřejném vlastnictví (znárodněné banky, místní a regionální spořitelny, družstevní banky), aby se úvěry nasměrovaly do investic prospěšných ze sociálního i ekologického hlediska, čímž se vytvoří kvalitní pracovní místa zaručující práva zaměstnanců; je toho názoru, že rozhodovací procesy o úvěrových politikách ve finančním sektoru musí podléhat demokratické veřejné kontrole za demokratické účasti zaměstnanců a spotřebitelů;

 

29. trvá na přijetí důrazných opatření na omezení spekulací na finančním trhu; zdůrazňuje skutečnost, že je nutné okamžitě a naléhavě přijmout opatření, která zamezí nekrytým spekulacím na pokles cen cenných papírů a obchodování se swapy úvěrového selhání, a zřídit veřejnou evropskou ratingovou agenturu; zdůrazňuje, že by mělo být zakázáno, aby v EU provozovaly činnost zajišťovací fondy a soukromé kapitálové fondy nebo by jejich aktivity alespoň měly být přísně omezeny, offshore centra uzavřena a investice penzijních fondů omezeny výhradně na evropské vládní dluhopisy, přičemž investice do zajišťovacích a soukromých kapitálových fondů, deviz, derivátů a vlastního kapitálu zcela zakázány; vyzývá Komisi a Radu, aby urychlily zavedení přísnější regulace v oblasti dohledu nad finančním sektorem;

 

Další poznámky k cílům a politickým oblastem strategie Evropa 2020

30. podporuje návrh španělského předsednictví stanovit hlavní cíl strategie EU 2020 v oblasti rovnosti žen a mužů; trvá na tom, aby do strategie byla začleněna zvláštní kapitola o rovnosti žen a mužů, která by doplňovala zásadu zohledňování rovnosti žen a mužů; zdůrazňuje, že tato zvláštní kapitola by se měla zabývat všemi otázkami strategie do roku 2020, které mají přispět zejména k větší rovnosti žen a mužů, jako je např. otázka revize systémů sociální ochrany s cílem odstranit prvky, které vytvářejí nerovnosti mezi ženami a muži, zajištění lepších pracovních podmínek v odvětvích, v nichž pracují ženy, omezování nedobrovolného krácení pracovního úvazku, rovnost žen a mužů v odborné přípravě a vzdělávání atd.;

 

31. požaduje, aby jako cíl bylo stanoveno zmenšení rozdílu mezi platy žen a mužů na 0–5 % do roku 2020 a také aby byly stanoveny cíle týkající se širší nabídky dostupných, finančně přijatelných, flexibilních a kvalitních pečovatelských služeb pro všechny, zejména přístupu k službám péče o dítě, které by zajistily 70 % potřebné péče pro děti od narození do 3 let a 100 % péče pro děti ve věku od 3 do 6 let; trvá na tom, aby na období provádění strategie EU 2020 byly stanoveny specifické cíle i pro péči o jiné závislé osoby, včetně starších osob, a to na základě průběžného posuzování stávajících a potenciálních potřeb v oblasti péče;

 

32. domnívá se, že hlavní cíl strategie EU 2020 v oblasti obecné míry zaměstnanosti (75 %) by měl být stanoven rovněž pro míru zaměstnanosti žen a obě hodnoty by měly být vypočítány na základě ekvivalentu plného pracovního úvazku; navrhuje stanovit další cíl, kterým by bylo snížení nezaměstnanosti do roku 2015 na polovinu;

 

33. požaduje ambicióznější hlavní cíle v oblasti boje proti změně klimatu a v oblasti energetiky: v porovnání s rokem 1990 snížení emisí CO2 o 40 % do roku 2020 a o 80 % do roku 2050 a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie v dodávkách elektrické energie na 35 % do roku 2020; navrhuje, aby byly stanoveny specifické cíle pro snížení emisí v dopravě, a to i v dopravě letecké a lodní; vyzývá ke stanovení dalších cílů v oblasti snižování množství využívaných zdrojů a předcházení vzniku odpadů; trvá v této souvislosti na tom, že je nutné zahájit „strategii na záchranu biologické rozmanitosti“, aby došlo k obnově ekosystémů, a trvá na tom, aby odvětvové politiky, jako je zemědělství a také doprava, energetika a územní plánování, byly „testovány z hlediska ekosystémů“; požaduje důkladnou revizi společné zemědělské politiky s cílem podporovat potravinovou soběstačnost každé země, snížit dovoz potravin, upřednostňovat místní produkci a místní spotřebu jako nástroje v boji proti změně klimatu;

 

34. lituje skutečnosti, že Komise dává úspory energie, přírodních zdrojů a surovin do souvislosti pouze s „budoucí konkurenceschopností našeho průmyslu a našich ekonomik“, čímž vytváří jejich závislost na obchodních zájmech společností, které budou trvat na tom, že přijatelná jsou pouze ta opatření, která přinášejí okamžité zisky; požaduje revizi mechanismu čistého rozvoje a systému obchodování s emisemi, které v současné době vážně ohrožují cíl snížení emisí CO2 v EU a na celém světě;

 

35. naléhavě žádá Radu, aby souhlasila s hlavním cílem snížit chudobu do roku 2015 na polovinu; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Komise oslabuje svůj předchozí návrh stěžejní iniciativy Evropské platformy pro boj proti chudobě, která by nyní měla „zajistit, aby výhody vyplývající z růstu a pracovních míst mohla sdílet široká veřejnost a lidé žijící v chudobě se mohli aktivně zapojit do společnosti“; trvá na tom, že cílem EU musí i nadále sledovat cíl vymýtit chudobu a sociální vyloučení, a nikoli pouze umožnit chudým lidem přizpůsobit se své beznadějné situací za pomoci o něco lepšího přístupu ke službám;

 

36. trvá na opakovaném požadavku cíleného přístupu k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, zejména na celkovém cíli snížit dětskou chudobu do roku 2012 o 50 %, na vymýcení pouličního bezdomovectví do roku 2015, na cíli EU v oblasti minimálních mezd (daných zákonem či kolektivními smlouvami vyjednávanými na vnitrostátní, regionální a odvětvové úrovni) zajišťujícím odměnu ve výši nejméně 60 % příslušné (vnitrostátní, odvětvové atd.) průměrné mzdy, na cíli EU v oblasti systémů minimálního příjmu a příspěvkových systémů náhrady příjmů zajišťující příjmovou podporu ve výši nejméně 60 % mediánu národního ekvivalizovaného příjmu a na určení lhůty, v níž všechny členské státy mají tohoto cíle dosáhnout; poukazuje na to, že k tomu, aby bylo bezdomovectví vymýceno, je nutné řešit nedostatek vhodného ubytování na evropské úrovni i na úrovni členských států;

 

37. bere na vědomí, že Rada na svém jarním zasedání souhlasila s tím, že se v rámci strategie EU 2020 bude zabývat „překážkami“, které brání růstu, mj. dalším prohlubováním jednotného trhu; bere na vědomí, že Komise v tomto ohledu plánuje do roku 2012 rozsáhlý soubor iniciativ; rozhodně kritizuje, že strategie vnitřního trhu Komise a Rady má v úmyslu posílit program liberalizace a privatizace; trvá na provedení důkladné revize strategie jednotného trhu, která by měla být zaměřena na občany, a nikoli na velké podniky, přičemž by měl být zaveden výrazný sociální a environmentální rozměr založený na konkrétních a měřitelných cílech, které odrážejí zájmy pracovníků, spotřebitelů a malých a středních podniků;

 

38. rozhodně kritizuje odhodlání Komise a Rady pokračovat v programu „zlepšování právní úpravy“, který byl v rámci strategie EU 2020 přejmenován na „inteligentní regulaci“ a jehož cílem je omezení regulační kapacity veřejných orgánů; zdůrazňuje, že nejen trpké následky finanční krize ukazují naléhavost zásadního posílení veřejné regulace; zdůrazňuje potřebu zpřísnit povinná posuzování udržitelnosti cílů v oblasti životního prostředí, v sociální sféře a v oblasti rovnoprávnosti žen a mužů a nutnost posoudit náklady, jež s sebou nesou aktivní kroky i nečinnost; zdůrazňuje, že členské státy musí mít právo zavést kontroly cen, aby mohly regulovat rostoucí ceny základního zboží;

 

39. bere na vědomí závěr jarního zasedání Rady, že bude stanoven „vnější rozměr“ strategie EU 2020 s cílem zajistit „prosazování našich zájmů a postojů na světové scéně prostřednictvím účasti na otevřených a spravedlivých trzích po celém světě“; varuje před agresivnější obchodní politikou EU a opakuje, že je nutné, aby obchodní politika splňovala sociální a environmentální standardy a dodržovala normy v oblasti lidských práv, aby bylo možno odstranit chudobu, dosáhnout udržitelnosti a rozvoje, jakož i spravedlivého a poctivého obchodu mezi EU a rozvojovými zeměmi;

 

Správa ekonomických záležitostí na úrovni EU, evropský mechanismus finanční stabilizace a diskuse v Radě o změně Smlouvy

 

40. kritizuje návrhy pracovní skupiny vedené předsedou Evropské rady a Rady pro hospodářské a finanční věci o přísnějším fiskálním dohledu a o opatřeních v rámci „strukturální reformy“, která se mají zabývat konkurenceschopností a vývojem platební bilance v eurozóně;

 

41. bere na vědomí rozhodnutí Rady pro hospodářské a finanční věci zřídit na základě čl. 122 odst. 2 Smlouvy a mezivládní dohody členských států eurozóny evropský mechanismus finanční stabilizace o celkovém objemu až 500 miliard eur s cílem poskytnout finanční podporu členským státům, které se ocitly v nesnázích; souhlasí s tím, že mechanismus stabilizace je nezbytný k tomu, aby čelil nebezpečí dominového efektu v případě státního bankrotu členských zemí eurozóny; je však rozhodně proti tomu, aby využití mechanismu stabilizace a jím poskytovaná pomoc podléhaly přísné podmíněnosti, jak tomu bylo v případě nedávné podpory ze strany EU/MMF, a aby se MMF podílel na mechanismu financování;

 

42. je rozhodně proti úmyslu Komise a Rady vytvořit rámec pro ještě urychlenější politiky fiskální konsolidace členských států, vyžadovat v roce 2010 a 2011 zejména od Portugalska a Španělska další podstatná konsolidační opatření a zavádět přísnější pravidla a postupy pro dohled nad členskými státy eurozóny a „účinnější“ sankce, než jaké v současné době stanovuje Pakt o stabilitě a růstu; je přesvědčen, že takové politiky povedou pouze k deflačnímu prohloubení krize a vynutí si procyklické a antisociální politiky v členských státech nacházejících se v obtížné hospodářské situaci;

 

43. bere na vědomí, že Rada pro hospodářské a finanční věci zdůraznila potřebu dosáhnout rychlého pokroku v regulaci finančního trhu a dohledu nad ním, zejména pokud jde o trhy s deriváty a úlohu ratingových agentur a také s ohledem na významný podíl finančního sektoru na nákladech spojených s krizemi; vyzývá Komisi a Radu, aby urychleně poskytly účinné návrhy k těmto otázkám;

 

44. vítá nedávné přehodnocení makroekonomických politik v MMF, které obhajuje upuštění od podmíněnosti spojené s příliš přísnými fiskálními úspornými opatřeními, liberalizací, privatizací a deregulačními politikami a které navrhuje umožnění kontroly pohybu kapitálu a inflačního cíle ve výši 4 %; navrhuje, že by se EU měla zapojit do podobného procesu přehodnocení svého souboru makroekonomických politik a správy ekonomických záležitostí;

 

45. domnívá se, že jakákoli smysluplná debata o změně Smlouvy o EU s ohledem na krize se musí nejdříve a zejména zaměřit na upuštění od monetaristického pojetí, které je v ní zakotveno: zrušení nefunkčních maastrichtských kritérií pro evropskou měnovou unii, vytvoření kriterií „skutečné konvergence“ a podpůrných mechanismů, které členským státům umožní tato kritéria splnit, zrušení Paktu o stabilitě a růstu a jeho nahrazení paktem zaměstnanosti a udržitelného rozvoje, změna statutu Evropské centrální banky tak, aby byla demokraticky odpovědná a byla zbavena své „absolutní nezávislosti“, změna úlohy ECB tak, aby podporovala udržitelný a vyvážený hospodářský rozvoj, plnou zaměstnanost, finanční stabilitu a stabilitu cen a směnných kurzů, přičemž tyto změny představují jen několik důležitých změn ve Smlouvě, kterými je třeba se zabývat;

 

46. s ohledem na diskusi o jednotném trhu trvá na tom, aby do primárního práva EU bylo vloženo ustanovení o sociálním pokroku, které stanoví, že základní práva obecně a právo na stávku, protestní akce zaměstnanců a kolektivní vyjednávání atd. mají vždy přednost před „základními právy“ vnitřního trhu;

 

47. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

 

 

Poslední aktualizace: 18. června 2010Právní upozornění