Návrh usnesení - B7-0610/2010Návrh usnesení
B7-0610/2010

NÁVRH USNESENÍ o nadcházejícím summitu mezi EU a USA a Transatlantické hospodářské radě

3. 11. 2010

předložené na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

Helmut Scholz, Rui Tavares, Takis Hadjigeorgiou, Kyriacos Triantaphyllides, Patrick Le Hyaric za skupinu GUE/NGL

Postup : 2010/2898(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B7-0610/2010
Předložené texty :
B7-0610/2010
Přijaté texty :

B7‑0610/2010

Usnesení Evropského parlamentu o nadcházejícím summitu mezi EU a USA a Transatlantické hospodářské radě

Evropský parlament,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že jsme na začátku 21. století byli svědky přechodu k multipolárnímu světu, který vyžaduje hledání společného řešení společných problémů na mezinárodní úrovni, a vzhledem k tomu, že EU a USA se potřebují této situaci přizpůsobit tím, že vytvoří společný přístup ke svým mezinárodním vztahům,

B.  vzhledem k tomu, že v transatlantických vztazích přetrvávají mezinárodní konflikty a rozdíly, jako např.:

      -   válka v Afghánistánu i nadále vede k tisícům obětí a ke katastrofální destabilizaci země a celého regionu, zatímco žádný z problémů této země nebyl vyřešen na základě převážně vojenské politiky aliance NATO,

      -   v oblasti oživení kontroly jaderného zbrojení a procesu odzbrojení bylo dosaženo pouze omezeného pokroku a v oblasti všech ostatních otázek odzbrojení i nadále panuje patová situace,

      -   nová vláda nezrušila sankce vůči Kubě,

      -   zhoršení vztahů s Íránem ohrožuje mír a dále komplikuje řešení dlouhodobé krize v blízkovýchodním regionu,

      -   americká strategie boje proti terorizmu využívá mocné nástroje ke sledování citlivých údajů o evropských občanech, přičemž tyto kroky podrývají jejich základní práva a svobody,

      -   ve 38 státech USA a na federální úrovni stále existuje trest smrti,

C. vzhledem k tomu, že transatlantické vztahy jsou i nadále důležitým faktorem mezinárodní politiky, jelikož EU i USA hrají významnou úlohu při řešení mezinárodních konfliktů, zejména na Blízkém východě, v Afghánistánu a Iráku, při překonávání chudoby a v boji proti změně klimatu,

D. vzhledem k tomu, že hospodářství EU a USA společně tvoří přibližně polovinu celosvětového hospodářství, a vzhledem k tomu, že tyto dvě ekonomiky jsou proto společně odpovědné za řešení současné hospodářské a potravinové krize, boj proti kolísání cen a spekulacím, a tudíž i za vytvoření nových pravidel,

E.  vzhledem k tomu, že se transatlantické vztahy dostaly do slepé uličky, přičemž rozdílné pohledy na to jak vyřešit problémy mezinárodní politiky týkající se hospodářské a finanční krize, ochrany údajů, boje proti změně klimatu a dalších otázek se od sebe ještě více vzdalují, a vzhledem k tomu, že parlamentní dialog a intenzivnější vztahy v rámci občanské společnosti mohou přispět ke vzájemnému porozumění, překonání rozdílů a nalezení řešení, která by byla přijatelná pro obě strany a odpovídala by zájmům všech zúčastněných stran,

 

1.  vyzývá ke koncepčnímu opětovnému nastartování transatlantických vztahů v následujících směrech:

      a) k diskuzi o udržitelných řešeních zaměřených na ukončení krizových situací ve světě, jež by nahradily koncepci vojenské velmoci,

      b) k vyřešení naléhavé potřeby radikální politické reformy, která by se zabývala systémovými příčinami hospodářských a finančních krizí, a k okamžitému přijetí razantních opatření k zavedení pravidel „nového hospodářského řádu“,

      c)  k jasnému prohlášení, že boj proti terorizmu nelze vést za cenu porušování mezinárodního práva a na úkor zavedených základních společných hodnot, jako je dodržování lidských práv a základních svobod, právního státu a příslušných Ženevských úmluv,

      d) k diskuzi se svými americkými partnery o způsobech jak uvést do praxe závazek obou stran k multilateralizmu a především k mezinárodní spolupráci v rámci Organizace spojených národů;

2.  zastává názor, že by z těchto důvodů mohlo být prohloubení parlamentního politického dialogu mezi EU a USA užitečné; trvá na tom, že tento dialog musí být otevřenější a transparentnější; vyzývá vlády a parlamenty EU a USA, aby se více věnovaly vztahům v rámci občanské společnosti a méně se zaměřovaly na obchodní dialog;

3.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad nevyváženostmi v legislativním dialogu se Spojenými státy a jejich dopadem na evropské právní předpisy; je přesvědčen, že práce Transatlantické hospodářské rady se musí stát transparentní a odpovědnou;

Mezinárodní otázky

4.  zdůrazňuje, že je nezbytně nutné poctivě posoudit jak nynější vojenskou strategii, tak i strategii civilní obnovy v Afghánistánu; dochází k závěru, že je potřebná zásadní změna uplatňované strategie, jelikož míru, bezpečnosti a rozvoje lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li zastavena spirála násilí, převládající vojenské řešení bude nahrazeno odhodlanějším úsilím o civilní obnovu a pokud tím bude obnovena důvěra afghánského obyvatelstva; vyzývá ke stažení vojsk NATO z této země;

5.  konstatuje, že navzdory novému úsilí americké vlády je blízkovýchodní proces v patové situaci; trvá na tom, aby byl rozvoj vztahů transatlantických partnerů s Izraelem rozhodně podmíněn dodržováním lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, ukončením humanitární krize v Gaze a na okupovaných palestinských územích a skutečným závazkem dosáhnout komplexního mírového urovnání;

6.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad osudem a bezpečností 1,5 milionu Palestinců „uvízlých“ v Gaze bez možnosti pásmo opustit; vyzývá transatlantické partnery, aby v rámci svých vztahů s Izraelem trvaly na tom, že izraelské orgány musejí tuto blokádu zrušit; vyzývá transatlantické partnery, aby v souladu s rezolucí OSN č. 194 zintenzivnili své úsilí o ukončení dlouhodobé tragedie více než 4,3 milionů palestinských uprchlíků, které OSN registruje;

7.  vyzývá k novém přístupu vůči Íránu, jelikož politika sankcí a izolace této země selhala; trvá na tom, že je nutné obnovit jednání s Íránem, aby bylo možné nalézt komplexní a spravedlivé diplomatické řešení otázky íránského jaderného programu, jehož základem bude uznání práva Íránu na provádění mírových jaderných aktivit a na ověřitelném ujištění ze strany Íránu o mírovém charakteru jeho jaderného programu; je pevně přesvědčen, že dialog a diplomacie mohou dospět k realistickému dlouhodobému řešení íránské otázky, a to v rámci mnohostranných jednání a pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ve Vídni;

8.  rozhodně podporuje prohlášení v konečné deklaraci summitu mezi EU a Latinskou Amerikou, který se konal v květnu 2010 v Madridu a v němž evropští a latinskoameričtí vedoucí představitelé odhodlaně odmítli veškerá jednostranná donucovací opatření s extrateritoriálním účinkem jakožto opatření, která jsou v rozporu s mezinárodním právem a všeobecně přijímanými pravidly volného obchodu, a dohodli se, že tato praxe představuje pro koncepci mnohostrannosti závažnou hrozbu; připomíná, že Všeobecné shromáždění OSN už několikrát odsoudilo obchodní embargo vůči Kubě založené na extrateritoriálním zákoně „Helmse a Burtona“; vyzývá Radu a Komisi, aby přednesly tuto záležitost na summitu mezi EU a USA a aby pracovaly na zrušení těchto ustanovení, a to i formou konfrontace USA ve WTO, ukáže-li se nezbytnou;

9.  připomíná všem zúčastněným stranám, že kyperský problém je mezinárodním problémem a měl by být vyřešen na základě rezolucí OSN a mezinárodního práva, čímž by se zaručilo znovusjednocení tohoto ostrova v rámci federace dvou komunit žijících ve dvou zónách, které by byly demilitarizovány a byly by bez garantů a intervencí – most míru v regionu východního Středomoří;

10. vítá nový přístup prezidenta Obamy směřující k jadernému odzbrojení, který vedl k podepsání nové dohody START v dubnu 2010; naléhavě vyzývá EU a USA, aby se snažily obnovit uzavřené dohody o kontrole zbraní a odzbrojení na multilaterální úrovni v rámci systému OSN; znovu opakuje svou výzvu určenou Spojeným státům, aby:

      -   nespojovaly jaderné odzbrojení s projektem protiraketové obrany v Evropě, který prosazují Spojené státy a NATO a který není nutný, 

      -   nevyvažovaly opatření jaderného odzbrojení konvenčním zbrojením,

      -   zastavily vývoj nových generací bojových jaderných zbraní;

      -   ratifikovaly Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek;

      -   ratifikovaly Ottawskou konvenci o zákazu používání, skladování, výroby a přepravy protipěchotních nášlapných min a o jejich zničení;

      -   ratifikovaly Úmluvu o kazetové munici,

      -   přestaly odmítat verifikační protokol k Úmluvě OSN o zákazu biologických a toxinových zbraní,

      -   přesně plnily všechny závazky vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, zejména z článku II této smlouvy, a přispěly tak k posílení režimu nešíření jaderných zbraní,

      -   daly nový impulz provádění Úmluvy o chemických zbraních a posílení její organizace;

Lidská právazákladní svobody

11. vyjadřuje znepokojení nad tím, že mezinárodní dohody s USA porušují ochranu údajů evropských občanů; opět připomíná, že nesouhlasí s hromadnou výměnou údajů a údajů o cestujících se Spojenými státy a obecně se všemi třetími zeměmi v rámci tzv. boje proti terorizmu;

12. zdůrazňuje význam nadcházejících jednání o dohodě o ochraně osobních údajů mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými;

13. zdůrazňuje, že takováto rámcová dohoda s USA by měla sloužit jako dohoda založená na minimálních normách, která by se vztahovala na veškeré budoucí a po uplynutí předem stanoveného přechodného období i na všechny stávající dohody o předávání a zpracovávání osobních údajů pro účely prevence, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů v rámci policejní a justiční spolupráce, uzavřené mezi EU či členskými státy a mezi Spojenými státy, a měla by být v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a se směrnicí 95/46/ES;

14. poukazuje na potřebu být plně informován o veškerém vývoji v oblasti mezinárodní výměny údajů; proto naléhavě žádá Komisi a Radu, aby plně objasnily situaci, pokud jde o dvoustranné dohody a předběžné dohody mezi členskými státy a USA, které se týkají výměny údajů použitelných k prosazování práva a účasti v americkém programu bezvízového styku a také programu „jednorázové bezpečnostní kontroly“;

15. je konsternován odhalením případů porušování lidských práv v průběhu války v Iráku, které zveřejnil portál Wikileaks; vyzývá Spojené státy, aby postavily osoby odpovědné za tyto zločiny před soud;

16. vyzývá k tomu, aby bylo pod záštitou OSN provedeno mezinárodní vyšetřování všech trestných činů, které byly spáchány během války v Iráku; vyzývá členské státy NATO k okamžitému stažení svých jednotek z Iráku;

17. Znovu poukazuje na opakované výzvy Evropské unie, aby státy, které nejsou stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, zvážily možnost jeho ratifikace či přistoupení k tomuto statutu;

18. s politováním konstatuje, že prezident Obama nedodržel svůj slib uzavřít internační tábor Guantánamo do konce roku 2009, a trvá na jeho okamžitém uzavření; vyzývá Spojené státy, aby upustily od uplatňování vojenských komisí a předvedly v souladu s mezinárodními normami pro spravedlivý soudní proces všechny vězně zadržované v Guantánamu, které má v úmyslu stíhat, před řádný federální civilní soud; trvá na tom, že každý zadržovaný, kterého Spojené státy nechtějí stíhat, by měl být okamžitě propuštěn; vyzývá členské státy EU, aby zvýšily své úsilí zaměřené na podporu rozhodnutí prezidenta Obamy tím, že poskytnou azyl propuštěnými bývalým vězňům z Guantánama;

19. vyzývá americkou vládu, aby ukončila veškerou praxi mimořádného zatýkání a vydávání vězňů; vyzývá Radu a Komisi, aby se během konzultací s americkou vládou věnovaly situaci ve vazebních zařízeních spravovaných USA v Afghánistánu (Bagramu) a aby trvaly na jejich uzavření;

20. znovu žádá, aby Spojené státy zrušily trest smrti na federální úrovni i na úrovni jednotlivých států;

Hospodářské otázky

21. znovu uvádí své stanovisko, že prioritou Evropské unie v jejích vztazích se Spojenými státy by nemělo být ani nové transatlantické hospodářské partnerství ani zóna volného obchodu se Spojenými státy; domnívá se, že si EU a členské státy musejí zachovat svou sociální politiku a politiku v oblastech, jako je veřejné zdraví a životní prostředí, a musejí prohloubit své hospodářské styky s jinými regiony ve světě;

22. je toho názoru, že USA a EU coby regiony, kde se nacházejí nejdůležitější finanční centra světa, musejí zastávat odpovědný přístup k řešení finanční a hospodářské krize; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby regulační orgány na obou stranách Atlantiku získaly větší pravomoci, které by jim umožnily vypořádat se se selháním finančních institucí, aby se tak zajistilo, že náklady na neúspěšnou činnost bank ponesou jejich akcionáři a věřitelé, nikoli daňoví poplatníci;

23. zastává názor, že finanční sektor se musí vrátit ke svému původnímu poslání a fungovat především ve veřejném zájmu, akceptovat nižší návratnost a dosáhnout shody v otázce systémů vyplácení bonusů, které by se vyhýbaly rizikovým operacím a které by před krátkodobými zisky upřednostňovaly dlouhodobé cíle; zdůrazňuje, že finanční sektor v průmyslových zemích a zejména v USA a některých členských státech EU je příliš rozsáhlý na to, aby mohl být prospěšný společnosti, a tudíž je třeba jej racionálně omezit;

24. domnívá se, že regulačním strukturám, které v Evropské unii a ve Spojených státech existovaly před hospodářskou a peněžní krizí, chyběla logická promyšlenost, že byly založeny především na vágních makroekonomických analýzách a že vzhledem k tomu, že neexistovala propojenost těchto regulačních struktur na celosvětové úrovni, státy přijímaly kroky samy za sebe; naléhavě žádá EU a USA, aby kladly důraz na význam systému dohledu a regulace, který by se měl stát povinným mj. pro registraci transakcí; vyzývá EU a USA, aby podpořily zavedení daně z finančních transakcí;

25. naléhavě žádá EU a USA, aby přijaly nezbytné kroky, které by ukončily probíhající měnovou válku; domnívá se, že tento závod směrem dolů, který zachvátil celou Asii, odstartovala málo přísná měnová politika USA, která vede k oslabování amerického dolaru vůči euru a všem ostatním významným měnám; podotýká, že hospodářství EU se pravděpodobně stane hlavní obětí měnové války;

26. zdůrazňuje, že opět dochází k vytváření globální ekonomické nerovnováhy, která byla částečně zmírněna finanční krizí, a že tato nerovnováha ohrožuje hospodářskou obnovu a vytváření pracovních míst; domnívá se, že je nutné, aby byl významný vývozní přebytek založen na větší tuzemské poptávce;

27. s ohledem na intenzivnější obchodní výměnu a vzhledem např. k nízké úrovni sociálních práv ve Spojených státech a ke katastrofální situaci jejich státního systému zdravotnictví se domnívá, že by EU měla zajistit, aby nedocházelo k sociálnímu dumpingu;

28. zastává názor, že upevnění obchodních vztahů s USA by stejně jako v případě jakékoli třetí země mělo být podmíněno dodržováním lidských práv, včetně zrušení trestu smrti, zajištění spravedlivého soudního procesu v případě vězňů, zákazu všech forem mučení a ratifikace a dodržování hlavních mezinárodních úmluv;

29. konstatuje, že Evropská komise vyjádřila pevné odhodlání dále se zabývat otázkami netarifních opatření v obchodních vztazích mezi EU a USA; poukazuje na to, že podle studie Evropské komise zabývající se otázkou netarifních opatření v oblasti obchodu a investic mezi EU a USA by zrušení či omezení těchto opatření znamenalo pro EU větší příjem; rozhodně trvá na tom, že k řešení regulačních otázek týkajících se netarifních opatření nesmí docházet na úkor ochrany spotřebitelů v oblasti zdravotnictví, financí, kvality života a ochrany životního prostředí;

30. žádá Radu a Komisi, aby s transatlantickými partnery projednaly jak docílit pokroku v záležitosti přístupu rozvojových zemí k lékům a aby se ostře ohradily proti iniciativě USA zahrnout do veškerých bilaterálních dohod sjednaných s rozvojovými zeměmi doložky, na jejichž základě se tyto země vzdávají práva uplatňovat v rámci TRIPS ustanovení dohody z Dauhá, které jim umožňuje vyrábět a dovážet generické léky potřebné k řešení hlavních problémů veřejného zdraví (AIDS, tuberkulózy atd.);

31. domnívá se, že vzhledem k tomu, že sekretariát WTO na svém zasedání dne 29. září 2010 znovu poukázal na negativní vliv amerického zemědělského zákona z roku 2008 na výrobce ze třetích zemí, měla by EU tuto otázku vznést v průběhu summitu mezi EU a USA;

32. domnívá se, že právo na zajištění potravin a bezpečné životní prostředí je příčinou několika obchodních sporů mezi EU a USA, jakými jsou například spory ohledně hormonálně upraveného masa a výrobků z GMO, a žádá Radu a Komisi, aby jednaly v souladu s použitelnými právními předpisy EU a na jejich obranu;

Změna klimatu

33. domnívá se, že změna klimatu, výroba energie z alternativních zdrojů a energetická účinnost by se měly na pořadu jednání Transatlantické ekonomické rady dostat na přední místo; v této souvislosti vybízí Transatlantickou ekonomickou radu, aby spolupracovala na opatřeních na úsporu energie, která byla přijata v rámci boje proti změně klimatu; vyzývá k užší regulační spolupráci v oblasti norem energetické účinnosti výrobků;

34. vyzývá USA a EU a také všechny mezinárodní partnery, aby na konferenci o změně klimatu v Cancúnu vystoupili s ambicióznějšími závazky ohledně snižování emisí, a to na základě zásady „společné, ale rozlišené odpovědnosti“, tak aby byl zajištěn soulad s cílem 2ºC, a aby se neopírali pouze o odhad, že teplotní limit 1,5ºC s velkou pravděpodobností zaručí přežití všech zemí, národů a ekosystémů;

35. domnívá se, že mezinárodní dohoda by měla do roku 2020 zajistit souhrnné snížení emisí skleníkových plynů v rozvinutých zemích na horní hranici rozmezí 25–40 % oproti úrovni v roce 1990, jak doporučuje IPCC, a že podle posledních vědeckých údajů je nutné emise snížit alespoň o 40 %, má-li být teplotní cíl 2 °C dosažen s alespoň 50% pravděpodobností; trvá na tom, že k tomuto snížení by mělo dojít ve všech zemích s přihlédnutím k tomu, že v případě EU, USA a dalších rozvinutých zemí by měl být stanoven přiměřený cíl dlouhodobého snižování emisí alespoň o 80–95 % do roku 2050 ve srovnání s rokem 1990;

36. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům členských států a prezidentu a Kongresu Spojených států amerických.