Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o pracovním programu Evropské komise na rok 2011,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v celé Evropě lidé demonstrují proti politice úsporných opatření Evropské unie a jejích členských států, která vede k značnému snižování platů a sociálních dávek a rozsáhlým škrtům ve veřejných službách; vzhledem k tomu, že lidé nejsou ochotni nést náklady finanční krize, která byla způsobena nezodpovědným chováním bank orientovaným pouze na zisk; vzhledem k tomu, že lidé nesouhlasí s neoliberálními politikami, které tomuto vývoji připravily cestu,

B.   vzhledem k tomu, že důležité členské státy a evropské orgány současně ukládají vnitrostátním rozpočtům další omezení a posilují Pakt stability; vzhledem k tomu, že tato politika povede kvůli snižování platů a přípravě radikálních liberalizačních programů k poklesu poptávky, a že tak vytváří podmínky pro vypuknutí nové hospodářské krize; vzhledem k tomu, že Evropská komise připravuje půdu pro provádění politiky úsporných opatření tím, že na rok 2011 navrhla další důchodové reformy, reformy systému ochrany pracovních míst a systému státních podpor a hodlá pokračovat v liberalizaci a privatizaci,

C.  vzhledem k tomu, že banky opět vykazují vysoké zisky; vzhledem k tomu, že EU a členské státy nejsou ochotny prosazovat omezení a regulační opatření na obchodní transakce bank, a tudíž neřeší vlastní příčiny krize,

D.  vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize v EU pokračuje, ačkoli některé státy, zejména Německo, zažívají konjunkturu; vzhledem k tomu, že v některých zemích, např. v Řecku, Irsku, Španělsku a Portugalsku, dochází ke stagnaci hospodářství nebo dokonce k jeho oslabení,

E.   vzhledem k tomu, že v EU žije celkem 84 milionů lidí, z toho skandálních 19 milionů dětí, v chudobě; vzhledem k tomu, že se současně zvýšil počet bohatých lidí a že se rozrostla hodnota jejich majetku,

F.   vzhledem k tomu, že se Komise těmito problémy ve svém pracovním programu na rok 2011 nezabývá; vzhledem k tomu, že rostoucí polarizace EU a nastolený kurs neoliberálních politik ohrožují evropskou integraci a EU jako takovou,

1.   domnívá se, že Komise ve svém pracovním programu na rok 2011 stanovila nevhodné priority a že vychází z neoliberálních politických zásad, jež vyvolaly hospodářskou a finanční krizi; žádá radikální změnu politiky tak, aby se v první řadě kladl důraz na nárůst makroekonomické poptávky a na podporu plné zaměstnanosti;

2.   vyjadřuje politování nad tím, že nové postupy, v jejichž rámci Komise při přípravě svého pracovního programu nepředkládá roční politickou strategii, omezují již v raných fázích vliv Evropského parlamentu na utváření pracovního programu; vyzývá Komisi, aby tuto situaci co nejdříve napravila;

3.   se znepokojením konstatuje, že se první rok existence Lisabonské smlouvy vyznačoval ostrými neshodami mezi evropskými orgány kvůli demokratické účasti a kontrolním pravomocem Evropského parlamentu; zdůrazňuje, že demokratizace Evropské unie je podmínkou její další existence a že posílení úlohy Evropského parlamentu je jejím důležitým aspektem;

Hospodářská správa a regulace finančního sektoru

4.   odmítá návrhy Komise týkající se hospodářské správy, neboť náležitě nezohledňují hlubokou nerovnováhu uvnitř EU; kritizuje skutečnost, že tyto návrhy mají sloužit k posílení preventivních a nápravných opatření zdiskreditovaného Paktu stability a růstu, který může uvrhnout hospodářství mnohých členských států do hluboké recese a mít velmi negativní důsledky pro většinu evropských ekonomik;

5.   zdůrazňuje, že je třeba Pakt stability a růstu zrušit a souběžně s tím vypracovat Pakt zaměstnanosti a růstu, který bude podporovat veřejné investice, zvyšovat vnitřní poptávku, podporovat mikropodniky a malé a střední podniky a stanovovat zvláštní hospodářská, sociální a environmentální kritéria upravená dle zvláštních potřeb jednotlivých členských států, přičemž se zaměří zejména na nezaměstnanost a snižování chudoby;

6.   opět se ostře ohrazuje vůči novému rámci Unie pro finanční dohled; vyjadřuje politování nad tím, že nevěnuje žádnou pozornost skutečným zdrojům finančních rizik a že nad bankami s celoevropskou působností budou i nadále vykonávat dohled vnitrostátní orgány s nedostatečnými pravomocemi;

7.   žádá přísná pravidla, která bankám zabrání v provádění rizikových operací a v externalizaci rizik do stínového bankovního sektoru; zastává názor, že je třeba podporovat veřejný bankovní sektor a družstevní banky, přičemž alespoň jedna velká banka by měla financovat sociálně a ekologicky prospěšné projekty;

8.   kritizuje neochotu EU regulovat a omezovat zajišťovací fondy a soukromé kapitálové fondy, jež značnou měrou přispěly k vypuknutí krize tím, že na makroúrovni zvyšovaly obezřetnostní rizika; upozorňuje na to, že soukromé kapitálové fondy nesou odpovědnost za rozprodávání aktiv a likvidaci mnoha podniků v EU; rozhodně kritizuje skutečnost, že nové právní předpisy EU pro zajišťovací fondy a soukromé kapitálové fondy mají za cíl tyto škodlivé produkty standardizovat a poskytnout jim právní jistotu místo toho, aby je omezily;

9.   zdůrazňuje, že je třeba zpřísnit pravidla pro ratingové agentury a na celém světě nad nimi zlepšit dohled; žádá, aby byla zřízena Evropská veřejná ratingová agentura s cílem překonat střety zájmů, které narušují průběh ratingu;

10. rozhodně nesouhlasí s tím, že Komise a většina členských států zamítly jakoukoli formu daně z finančních transakcí; domnívá se, že je třeba na úrovni EU zavést daně z měnových transakcí (Tobinova daň) a burzovních obchodů (včetně transakcí mimoburzovního trhu);

Evropská platforma pro boj proti chudobě

11. vyjadřuje hluboké politování nad tím, že letošní Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení nepřinesl skutečné výsledky; konstatuje, že nová strategie stanovila jediný cíl, jímž je snížení chudoby (snížit počet osob žijících v chudobě o 20 milionů), avšak že v tomto ohledu nenavrhuje účinné politiky; rozhodně kritizuje skutečnost, že boj proti chudobě je pouze pilotním programem, který bude založen na tzv. „otevřené metodě koordinace“;

Politika soudržnosti a strukturální fondy

12. je znepokojen tím, že Komise ve svém pracovním programu uvádí politiku soudržnosti pouze jako podpůrný prvek pilotní iniciativy „Evropa méně náročná na zdroje“ a v souvislosti s úpravou finančního rámce EU;

13. znovu zdůrazňuje své stanovisko, že politika soudržnosti by neměla být podřízena prioritám neoliberální strategie Evropa 2020, která klade důraz na konkurenceschopnost, deregulaci, adaptabilitu a podnikání; zdůrazňuje, že konkurenceschopnost by neměla nahradit úsilí o hospodářské sblížení v zaostalejších členských státech a regionech;

14. zdůrazňuje, že regionální politika je nepostradatelným nástrojem na podporu hospodářské a sociální soudržnosti, jejímž hlavním cílem je zmírnění regionálních rozdílů, podpora skutečného vyrovnání a posílení růstu a zaměstnanosti; trvá na tom, že politika soudržnosti musí být naplňována a dále posílena i v období po roce 2013 a že by měla zůstat nezávislou oblastí zajišťující udržitelný rozvoj (hospodářský, sociální, environmentální a územní) a zmírnění rozdílů mezi regiony a zaostalosti chudších regionů;

15. domnívá se, že stávající podpora ze strany EU a současné finanční zdroje EU vyhrazené pro politiku soudržnosti nepostačují k pokrytí potřeb, pokud jde o dosažení skutečného sblížení a odstranění regionálních rozdílů, vysoké míry nezaměstnanosti, nerovných příjmů a chudoby v Evropské unii; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit rozpočet EU určený na politiku soudržnosti; dále zdůrazňuje, že je důležité, aby územní správa a plánování zůstaly v pravomoci jednotlivých členských států;

16. domnívá se, že hlavním kritériem způsobilosti pro přiznání pomoci v  rámci regionální politiky by měl zůstat HDP, avšak že musí být doplněn o další širší ukazatele, které odrážejí potřeby při odstraňování chudoby a sociálního vyloučení, situaci, pokud jde o postavení žen a mužů a spravedlnost a rovnoprávnost pro všechny občany (včetně veřejné správy mezi různými evropskými regiony a překonání nerovností na základě příjmů a majetku), energetickou situaci, využívání přírodních zdrojů a problémy s ekosystémy;

17. doporučuje, aby politika soudržnosti byla pomocí zvláštních opatření přizpůsobena nejodlehlejším regionům v souladu s článkem 349 SFEU; vyzývá Komisi, aby navrhla trvalá opatření s dostatečnými finančními prostředky, jež bude možné přizpůsobit potřebám každého okrajového regionu tak, aby jim pomohla překonat trvalá omezení;

Směrnice o vysílání pracovníků

18. bere na vědomí úmysl Komise zavést legislativní nástroj, který určí pravidla prosazování a uplatňování směrnice o vysílaní pracovníků; zdůrazňuje však, že je nutné tuto směrnici důkladně přezkoumat, má-li být zajištěno dodržování zásady stejné odměny za stejnou či rovnocennou práci na tomtéž pracovišti, a vyjasnit, že ustanovení o minimálních platech představují minimální požadavky, jež nelze chápat jako maximální částky, jak tomu je v případě judikatury Evropského soudního dvora;

19. v souvislosti s diskusí o budoucích změnách Smlouvy, jež si vynutí další kolo rozšíření, trvá na tom, aby bylo do primárního práva EU vloženo ustanovení o sociálním pokroku, v němž by se uvádělo, že základní práva obecně a právo na stávku a protestní akce zaměstnanců, kolektivní vyjednávání atd. mají vždy přednost před „základními právy“ vnitřního trhu;

Revize směrnice o pracovní době

20. je vážně znepokojen úmyslem Komise navrhnout revizi směrnice o pracovní době, aby „byla přizpůsobena novým okolnostem“, a vyjasnit její uplatňování, „zejména otázku pracovní pohotovosti“; připomíná Komisi, že Parlament nesouhlasí s návrhy Komise a Rady, jež by současné znění dotčené směrnice oslabily, a že smírčí řízení, které o tomto dokumentu proběhlo v minulém volebním období, z opodstatněných důvodů ztroskotalo; varuje Komisi, aby se předložením návrhu na novou revizi směrnice o pracovní době nepokoušela tuto směrnice oslabit;

21. vyzývá Radu, aby navrhla revizi směrnice o pracovní době v souladu s cílem o vyvážení pracovního a soukromého života, což mimo jiné vyžaduje:

· jasně vymezit maximální délku pracovního týdne na úrovni EU (snížení ze současné normy 48 hodin týdně na 40 hodin týdně v rámci prvního kroku a odstranění všech současných odchylek a mezer ve stávající směrnici); toto opatření by členské státy motivovalo ke zkrácení pracovní doby na vnitrostátní úrovni, a přispělo by tak k boji proti nezaměstnanosti;

· zrušit všechny výjimky, které směrnice umožňuje, a důsledně provádět rozsudky Evropského soudního dvora (dobu pracovní pohotovosti strávenou na pracovišti je nutné považovat za pracovní dobu a ihned po skončení této pohotovosti musí být poskytnuto náhradní volno);

· má-li pracovník více pracovních smluv, je nutné přijmout opatření zajišťující, že jeho pracovní doba je součtem doby odpracované v rámci každé z pracovních smluv;

Ochrana zdraví a bezpečnost na pracovišti

22. vítá úmysl Komise provést revizi směrnice 2004/37 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci; zdůrazňuje, že je třeba rozšířit její oblast působnosti tak, aby zahrnovala nové rizikové faktory a látky toxické pro reprodukci, a že musí být výrazně zlepšena úroveň ochrany a prevence zpřísněním limitních hodnot expozice pro benzen, vinylchlorid monomer a prach z tvrdého dřeva a stanovením limitních hodnot expozice pro mnohem větší počet karcinogenů oproti současné směrnici, zejména pro krystalický křemen;

23. vítá úmysl Komise zahájit iniciativu, v jejímž rámci by se zabývala problematikou poškození svalové a kosterní soustavy, ke kterému došlo v důsledku pracovní činnosti; kritizuje však skutečnost, že Komise navrhuje úzký „pozměňovací postup“, v jehož výsledku by byla sloučena ustanovení směrnic 90/269/EHS a 90/270/EHS do jednoho legislativního nástroje; žádá Komisi, aby navrhla novou směrnici založenou na zásadách prevence uvedených v rámcové směrnici 89/391/EHS o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, která by systematicky pokrývala všechny pracovní situace s cílem hned zpočátku vyloučit rizikové faktory pro poškození svalové a kosterní soustavy; zdůrazňuje, že je třeba zabývat se nejen biomechanickými omezeními, ale i náplní a organizací pracovní činnosti, fyzickým a psychosociálním prostředím, smyslovými a emocionálními omezeními, včetně otázky rovného postavení žen a mužů, neboť rizika poškození svalové a kosterní soustavy ohrožují ženy a muže různou měrou;

24. domnívá se, že nová strategie Společenství v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na období 2013–2020 se musí zříci přístupu předchozí strategie (2007–2012), která ochranu zdraví při práci chápala v první řadě jako jednu z proměnných ve vztahu k produktivitě a konkurenceschopnosti podniků; zdůrazňuje, že nová strategie by se měla soustředit na následující oblasti: v zájmu zlepšení ochrany pracovníků před chemickými riziky na využití potenciálu nařízení REACH, na znovuotevření otázky prevence nemocí z povolání a zlepšení pracovního prostředí, posílení kontrolních a donucovacích pravomocí úřadů inspekce práce a podporu účasti pracovníků na vytváření, monitorování a provádění politik v oblasti prevence a na lepší uznávání nemocí z povolání a zabývat se flexibilitou, nestabilními pracovními místy, subdodávkami atd., které brání náležité prevenci rizik;

Informování pracovníků a konzultace s nimi

25. bere na vědomí úmysl Komise provést revizi směrnic 2001/86/ES (statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců) a 2003/72/ES (statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců); zdůrazňuje, že již vlastní cíl Komise, jímž je „zjednodušit ustanovení o zastoupení zaměstnanců v evropských společnostech“ může naznačovat, že Komise je ochotna ustoupit tlaku průmyslových lobby (zastoupení zaměstnanců je pro evropské společností zátěží); zdůrazňuje, že právní přepisy o statutu evropských společností se neměly – a nesmí – stát nástrojem k tomu, aby si vnitrostátní předpisy o zapojení a spolurozhodování zaměstnanců začaly navzájem konkurovat; žádá Komisi, aby svůj návrh statutu evropské společnosti, který by ještě více oklestil práva zaměstnanců na zapojení, stáhla;

Bílá kniha o důchodech a revize směrnice o institucích zaměstnaneckého penzijního pojištění

26. domnívá se, že ohlášená bílá kniha Komise o důchodech by mohla sloužit pouze k prosazování dalšího oslabování systémů zákonného důchodového pojištění; zásadně nesouhlasí s tím, že Komise již ve své zelené knize o důchodech naznačuje, že vzhledem k rozpočtovým schodkům, očekávaným demografickým trendům a pomalejšímu hospodářskému růstu v příštích letech je nutné příslušným způsobem snížit důchody vyplácené ze státních systémů a prodloužit věk odchodu do důchodu;

27. důrazně Komisi vytýká, že „posílením vnitřního trhu v oblasti důchodů“ usiluje o další rozmach soukromého připojištění, a to nejen v případě zaměstnaneckého penzijního pojištění, ale i široké škály soukromých penzijních fondů, životního pojištění a podobných produktů, což se evidentně odrazí při navržené revizi směrnice o institucích zaměstnaneckého penzijního pojištění; důrazně kritizuje skutečnost, že tato směrnice liberalizovala poskytování služeb v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění a značně zmírnila požadavky na obezřetnostní pravidla;

28. upozorňuje na katastrofální důsledky politiky liberalizace a částečné privatizace penzijních systémů; systémy soukromého připojištění nedokázaly dostát svým dřívějším slibům vyšších výnosů a jistých výplat důchodů, jak potvrdily jejich těžké ztráty během finanční krize (minimálně 20 % hodnoty aktiv), což si vyžádalo zavedení výrazné finanční pomoci ze strany členských států, zvýšení příspěvků a škrty v dávkách vyplácených těmito systémy;

29. přimlouvá se za to, aby byla do veřejných systémů postupně znovu začleňována aktiva systémů soukromého připojištění, jak tomu je např. v Argentině, s cílem zlepšit jejich přerozdělení, aby se zabránilo chudobě ve stáří a aby byla současně zachována životní úroveň podle složky odvozené v penzijních systémech od výše výdělku;

Program pro rozvoj nových dovedností a vytváření pracovních míst

30.  bere na vědomí úmysl Komise provádět každé dva roky na úrovni EU jakýsi „audit dovedností“; domnívá se však, že rozvoj schopností a dovedností během života bude nejlépe podpořen politikami aktivní strategie na trhu práce a celoživotního vzdělávání založenými na právech, ochranou celkového zdraví a zajištěním bezpečnosti na pracovišti, univerzálním zavedením a rovným uplatňováním sociálních a zaměstnaneckých práv, zajištěním rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, zkvalitněním pracovních míst a zlepšením pracovního prostředí, a nikoli zúžením činnosti na „podporu mobility pracovních sil“ a na prosazování tzv. zásady flexicurity; trvá na tom, že program pro rozvoj dovedností a vytváření pracovních míst musí být úzce propojen se silnými opatřeními v oblasti nabídky a poptávky s cílem podpořit zelené a sociální hospodářství a příslušné průmyslové a regionální politiky usilující o udržitelný rozvoj, a nikoli být pouhou strategií „předvídání změn“;

Mládež v pohybu

31. bere na vědomí úmysl Komise změnit nařízení 1612/68 (EURES) tak, aby zahrnovalo systém EU podporující mobilitu mladých pracovníků; trvá na tom, že mobilita musí být výsledkem svobodného rozhodnutí mladých pracovníků a že ji nelze vyžadovat jako povinný předpoklad;

32. domnívá se, že podpora mobility mladých lidí sama o sobě nepostačuje k účinnému boji proti jejich nezaměstnanosti; navrhuje proto, aby Komise předložila návrh evropské záruky pro mladé lidi, která by každému mladému člověku v EU zajistila v okamžiku, kdy ztratí práci, nabídku vhodné a dobře placené práce odpovídající jeho kvalifikaci a dovednostem, odbornou přípravu, další vzdělávací program nebo kombinaci práce a vzdělávání;

Práva žen a politika rovnosti žen a mužů

33. trvá na tom, aby se nová strategie EU pro rovné postavení žen a mužů stala pracovním plánem a politickým závazkem, které by vycházely z Pekingské akční platformy a jejích výsledků, protože práva žen a dívek jsou nezcizitelnou, nedílnou a nedělitelnou součástí všeobecných lidských práv;

34. žádá, aby byla bezodkladně přijata konkrétní opatření namířená proti mzdové diskriminaci, ať formou revize stávající směrnice, vypracováním plánů pro jednotlivá odvětví s přesnými cíli pro jednotlivé fáze (např. zmenšení rozdílů ve mzdách na 0–5 % do roku 2020) zaměřenými na skoncování s různými formami přímé i nepřímé diskriminace, nebo pobídkami k uzavírání kolektivních smluv a školením příslušných poradců, kteří by se zabývali nerovným podílem neplacené práce mezi ženami a muži a vytvářením plánů pro rovné postavení v podnicích a na dalších pracovištích;

35. zdůrazňuje význam boje proti stereotypům ve všech oblastech a obdobích života, neboť právě stereotypy jsou jednou z nejtrvalejších příčin nerovného postavení mužů a žen, protože ovlivňují jejich volby v procesu vzdělávání a odborné přípravy a v zaměstnání, rozdělení domácích a rodinných povinností, účast na veřejném životě a zapojení a zastoupení na pracovních pozicích s rozhodovacími pravomocemi a také jejich volby na trhu práce; žádá, aby byla přijata směrnice o prevenci násilí páchaného na ženách;

Vnitřní trh

36. zastává názor, že jakákoli politika vnitřního trhu by měla mít na zřeteli zejména sociální práva a zájmy evropských občanů; zamítá návrhy Komise týkající se aktu o jednotném trhu, které jsou zaměřeny na zvyšování konkurenceschopnosti a urychlení liberalizace; žádá, aby bylo nejprve přijato moratorium na politiky liberalizace, a vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se subjekty, které ponesou jejich hospodářské a sociální důsledky, provedla příslušné studie;

37. s ohledem na politiky úsporných opatření je hluboce znepokojen budoucností veřejných služeb v EU; zdůrazňuje význam veřejných služeb a jejich poskytování pro podporu sociální, hospodářské a územní soudržnosti v EU; ostře kritizuje předpojatost proti státu jakožto poskytovateli služeb obecného zájmu a vyzývá, aby veřejné statky spravoval veřejný sektor; trvá na tom, že musí být posílena úloha státu při regulaci trhu, účasti a zásazích na něm; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je nezbytná revize směrnice o službách;

38. trvá na tom, že politika Komise v oblasti státní podpory nesmí v členských státech ohrozit povinnosti spojené s obecným zájmem a obecným hospodářským zájmem; zastává názor, že veřejná podpora podniků na úrovni jednotlivých států a EU by měla být podmíněna přijetím dlouhodobých závazků v oblasti regionálního rozvoje a zaměstnanosti a neměla by být přiznána v případě, že by mohla být využita na přesídlování podniků; žádá, aby zástupci zaměstnanců měli významnější úlohu v představenstvu firem a při přijímání strukturálních rozhodnutích vedením;

39. konstatuje, že Komise v dobách růstu cen základního zboží nepředložila návrhy na ochranu spotřebitelů, proto ji žádá, aby navrhla zásadní změnu v kontrole cen a umožnila státům sledovat ceny základního zboží ve prospěch obyvatel;

40. zdůrazňuje, že je třeba i nadále vytvářet rovné podmínky pro malé a střední podniky, které jsou na určitých trzích stále znevýhodňovány, např. při zadávání veřejných zakázek;

Změna klimatu

41. zdůrazňuje, že světová hospodářská krize nemůže a nesmí být používána jako omluva nečinnosti nebo k popírání klimatické spravedlnosti; připomíná, že vybudování udržitelného hospodářství představuje hlavní východisko ze současné krize; žádá proto transformaci průmyslu pomocí zelených inovací do podoby zaručující udržitelný růst, podporu technologií šetrných k životnímu prostředí, snížení energetické závislosti a zajištění zaměstnanosti a sociální a hospodářské soudržnosti v rozvinutých i rozvojových zemích;

42. vyzývá k bezodkladnému přijetí ambiciózních opatření týkajících se klimatu a energie s cílem zamezit dalším nákladům v důsledku změny klimatu, a to prostřednictvím iniciativy Komise dosáhnout do roku 2020 40% snížení emisí skleníkových plynů a do roku 2050 alespoň 80–90% snížení v porovnání s úrovněmi z roku 1990, aby bylo zamezeno zvýšení průměrné globální teploty o 1,5 °C oproti úrovni před průmyslovou revolucí;

43. vyzývá k tomu, aby byl orientační cíl EU zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost o 20 % změněn v cíl závazný, a požaduje, aby 20 % spotřeby energie pocházelo z obnovitelných zdrojů; požaduje konkrétní závazná opatření stanovující pokyny pro posilování energetické účinnosti z obnovitelných zdrojů; lituje skutečnosti, že pouze jedna z iniciativ Komise zaměřená na energii je legislativní povahy; vyzývá Komisi, aby do konce června 2011 tento návrh právního předpisu přijala;

44. vyzývá k iniciativě Komise s cílem přezkoumat mechanismus čistého rozvoje a systém obchodování s emisemi, který v současné době vážně ohrožuje cíl snížení emisí CO2 v EU a na celém světě; trvá na tom, že by členské státy měly účinně snižovat emise a nespoléhat se přitom na nástroje trhu ani na mechanismy flexibility;

45. naléhavě vyzývá Komisi, aby vedle ambiciózních cílů v oblasti zmírňování dopadů představila plány, kterými EU a rozvinuté země pomohou rozvojovým zemím při zavádění udržitelných a účinných technologií prostřednictvím přiměřené finanční a technické pomoci a pomoci v oblasti budování technologických kapacit, aniž by je nutili k pořizování nákladných patentů;

46. zdůrazňuje, že je třeba podporovat inovativní a dodatečné zdroje na financování činnosti v rámci celosvětové dohody o změně klimatu včetně daní z mezinárodních finančních transakcí a prostředků z mezinárodní letecké a námořní dopravy; zdůrazňuje, že klíčovým faktorem bude plné a transparentní poskytnutí prostředků na oblast klimatu, jenž by mělo být novým a doplňkovým příspěvkem nad rámec stávajících rozpočtů oficiální rozvojové pomoci, a že by prostředky měly být rovnoměrně rozděleny na přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění jejích následků;

47. zdůrazňuje, že je třeba představit budoucí režim změny klimatu založený na komplexních pravidlech pro využívání půdy, změny ve využívání půdy, ochranu lesů a udržitelné lesní hospodářství a zvyšování zásob CO2 uloženého v lesích v rozvojových zemích, který zajistí náležité provádění programu REDD+;

Energetická politika

48. konstatuje, že Komise se přednostně zabývá otázkami týkajícími se energie; domnívá se, že jakákoli budoucí strategie by měla usilovat o splnění cílů v oblasti energetické účinnosti a úspor energie, rozvoje nových a obnovitelných zdrojů energie, podpory energetických sítí a zabezpečení dodávek energie; zdůrazňuje, že energetická politika EU by měla přispívat k dostupným cenám energií ve prospěch všech spotřebitelů, posílení energie z obnovitelných zdrojů v rámci udržitelné výroby energie a k rozvoji propojených, integrovaných, interoperabilních a inteligentních energetických sítí; odmítá podřídit zahraniční politiku potřebě zajistit dodávky energie;

49. vítá návrh Komise týkající se ukládání vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu a domnívá se, že by Komise měla urychlit proces přijetí nejvyšších norem v oblasti jaderné bezpečnosti; vyzývá Komisi, aby do svého programu na rok 2011 zahrnula také nařízení o ohlašování přepravy jaderného materiálu uvnitř Společenství;

50. vítá legislativní iniciativu Komise, která zavádí rámec pro vytváření inteligentních sítí s cílem zvýšit energetickou účinnost a podporovat výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, a naléhavě vyzývá Komisi, aby tento právní předpis v roce 2011 přijala;

51. vítá úsilí Komise v oblasti výzkumu a inovací, ale trvá na jasném rozlišování mezi politikou v oblasti výzkumu a inovacemi; připomíná, že sociální inovace by měla být posílena v rámci politiky EU v oblasti inovací;

Doprava

52. odmítá jakoukoli další privatizaci a liberalizaci v odvětví dopravy; vyjadřuje mimořádné znepokojení nad plánem Komise v železniční a letecké dopravě;

53. vyjadřuje obavy nad „letištním balíčkem“, který by měl posílit hospodářskou soutěž; domnívá se, že praxe ukázala, že privatizace a hospodářská soutěž nevedou ke zvýšení bezpečnosti a k posílení práv cestujících, ale naopak vedou ke snížení bezpečnosti a ke zhoršení sociálních práv pracovníků v tomto odvětví;

54. odmítá myšlenku vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, který má pod záminkou vytvoření vnitřního trhu a přepracování směrnice za cíl zavést do veřejné dopravy hospodářskou soutěž a podpořit privatizaci a rozdělení kompetencí v odvětví železniční dopravy, které vyžaduje rozdělení pracovních pozic a také fragmentaci příslušných poznatků týkající se bezpečnosti železničního provozu;

55. ostře kritizuje skutečnost, že Evropská komise, aniž by provedla podrobné posouzení sociálních a hospodářských důsledků již probíhající deregulace, trvá na rozdělení odvětví dopravy do obchodních oblastí, jako jsou stanice, vozový park, prostory na údržbu a dodavatelská oddělení, a tím přispívá ke zvyšování správních výloh a k oslabování bezpečnostních pravidel a spolehlivých služeb zákazníkům;

Environmentální politika

56. trvá na provedení revize nařízení (ES) č. 2152/2002 o statistice odpadů s cílem zjednodušit nařízení a uvést ho v soulad s dalšími ohlašovacími povinnostmi stanovenými právními předpisy Společenství o odpadech, neboť tato revize byla naplánována již v pracovním programu Komise na rok 2010, ale nebyla uskutečněna;

57. vyzývá Komisi, aby předložila návrh dalšího vývoje programu LIFE+ (finanční nástroj pro životní prostředí); se znepokojením konstatuje, že počet projektů financovaných v rámci projektu LIFE+ je každoročně nižší než orientační vyčlenění finančních prostředků v různých členských státech; vyzývá Komisi, aby posoudila důvody tohoto nedostatečného provádění a v případě potřeby navrhla změny pravidel tohoto programu, zejména pokud jde o výši spolufinancování;

58. vyžaduje posouzení nařízení REACH, které by mělo vést k legislativním návrhům v rámci postupu spolurozhodování, včetně přezkumu oblasti působnosti tohoto nařízení (do roku 2012), přezkumu rozšíření oblasti působnosti pokud jde o povinné požadavky týkající se látek poškozujících endokrinní systém (do roku 2013), a přezkumu, pokud jde o povinnost posoudit chemickou bezpečnost určitých látek, které jsou karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, a vypracovat o tom zprávu (do roku 2014);

59. vyzývá Komisi, aby předložila návrh směrnice o odstraňování azbestu, včetně návrhu týkajícího se kontrolované likvidace azbestových vláken a dekontaminace nebo likvidace vybavení, které obsahuje azbestová vlákna, za účelem jeho úplného odstranění; z tohoto důvodu připomíná své usnesení o programu REACH ze dne 7. května 2009, přesněji řečeno bod 8 tohoto usnesení;

60. trvá na přezkoumání nařízení 882/2004 o úředních kontrolách v celém potravinovém řetězci; vyjadřuje politování nad tím, že Komise od uveřejnění zprávy o celkovém fungování úředních kontrol (KOM(2010)441) nepředložila žádný návrh právního předpisu;

61. naléhá, aby byly zahájeny kroky v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu o kvalitě ovzduší v budovách; připomíná své usnesení ze dne 4. září 2008 o akčním plánu pro životní prostředí a zdraví, zvláště bod 14 tohoto usnesení, a své usnesení ze dne 10. dubna 2008 o 6. akčním programu Společenství pro životní prostředí, zejména bod 11; vyjadřuje politování nad tím, že Komise při navrhování předpisů odmítla vzít tato usnesení v úvahu ;

62. lituje, že je v pracovním programu opomíjeno několik hodnotících zpráv uvedených v několika právních předpisech, které spadají do oblasti působnosti Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, jako je například návrh na změnu směrnice Rady 96/82/ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (směrnice Seveso II), přezkum výjimky ze zákazu kadmia stanovenou pro přenosné baterie a akumulátory určené k používání u bezšňůrových elektrických nástrojů, návrh směrnice týkající se emisí oxidu dusíku (NOx) v letectví a sloučení směrnic o plastových materiálech určených pro styk s potravinami do jednoho nařízení Komise;

63. trvá na tom, aby byly učiněny kroky v návaznosti na sdělení o nedostatku vody a suchu a aby byl k této problematice zaujat širší přístup, než uvádí pracovní program Komise na rok 2011; vzhledem ke vzájemné provázanosti sucha, lesních požárů a desertifikace vyzývá Komisi, aby předložila návrh směrnice podobné směrnici o záplavách a aby prosazovala přijetí politiky EU zabývající se nedostatkem vody, suchem a přizpůsobováním se změně klimatu; vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy předložila a provedla legislativní návrhy a iniciativy týkající se ochrany lesů a protipožární ochrany; vyzývá Komisi, aby předložila směrnici o náročnosti budov z hlediska spotřeby vody v souvislosti s plánem na zachování vodních zdrojů Evropy (naplánována na rok 2012);

Společná zemědělská politika

64. domnívá se, že je nezbytné provést reformu společné zemědělské politiky a zaručit spravedlivé ceny pro malé a střední zemědělce a zejména rodinné zemědělské podniky s tím, že pomoc bude co nejúžeji vázána na produkci a spravedlivě rozdělena mezi výrobce, produkty a země a bude podléhat stropům a modulaci, přičemž hlavním cílem reformy je zvýšit produkci potravin na celém území EU s ohledem na zabezpečení dodávek potravin a potravinovou soběstačnost;

Politika v oblasti rybolovu

65. znovu opakuje, že nová společná rybářská politika by měla podporovat modernizaci a udržitelný rozvoj rybolovu a zajistit jeho socioekonomickou životaschopnost, udržitelnost zdrojů, udržení a vytváření nových pracovních příležitostí a zlepšení životních podmínek zaměstnanců v odvětví rybolovu;

66. trvá na opatřeních na zlepšení příjmů z prvního prodeje ryb a zvýšení platů zaměstnanců a na zavedení mechanismu podpor nebo náhrad pro zaměstnance odvětví rybolovu, kteří jsou postiženi hospodářskými a sociálními důsledky plánů obnovy, víceletého řízení a opatření na ochranu ekosystémů;

67. požaduje opatření na zajištění státní suverenity ve výlučné ekonomické oblasti členských států a jejich rybolovných zdrojů, která bude umožňovat minimální řízení; je toho názoru, že by pro loďstva každého členského státu měla být zachována oblast výlučného prostoru o rozsahu 12 mil, a navrhuje, aby byla zvážena možnost jejího rozšíření do přiléhajících oblastí podle kontinentálních šelfů;

68. odmítá jakoukoli formu privatizace rybolovných zdrojů včetně převoditelnosti rybolovných kvót, které by mělo za následek obchodování s kvótami v členských státech, což by postihlo tradiční rybolov;

Stockholmský program

69. vyjadřuje politování nad skutečností, že opatření přijatá a prováděná v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva a Stockholmského programu vedla k vytvoření přehnaného přístupu k bezpečnosti a omezování základních práv, včetně práva na soukromí a svobodu projevu; odmítá nepřiměřenou povahu bezpečnostních opatření, která měla za následek ještě větší dohled a profilování, porušování zásady nedotknutelnosti lidské osobnosti – jednotlivce nebo kolektivu – a která neřeší základní příčiny násilných akcí;

Azyl a migrace

70. žádá skutečný a ambiciózní program EU pro znovuusídlování uprchlíků, který zajistí kvalitní a účinné znovuusídlování a bude obsahovat konkrétní pokyny pro vytvoření nového způsobu stanovování priorit, pobídky pro členské státy, které je mají motivovat k tomu, aby umožňovaly znovuusídlování uprchlíků, a který zajistí soulad znovuusídlování s dalšími politikami EU v oblasti azylu, a bude obsahovat také standardy pro podmínky přijímání a následná opatření, která je třeba přijmout v rámci každé iniciativy spojené se znovuusídlováním;

71. znovu vyjadřuje svůj nesouhlas s represivním přístupem politik EU v oblasti přistěhovalectví; žádá proto nové iniciativy, které by měly být více zaměřeny na legální možnosti vstupu pro migranty a vypracování listiny práv pro všechny migranty, přičemž budou podporovat zlegalizování pobytu pro migranty již žijící a pracující v EU;

72. požaduje předložení zvláštní směrnice, která by obsahovala veškerá ustanovení Mezinárodní úmluvy o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků, kterou dne 18. prosince 1990 ratifikovalo Valné shromáždění OSN, a promítla je do práva EU;

73. domnívá se, že rozvoj a posílení Eurojustu by mělo vycházet z posílených demokratických kontrol, práva na informace, ochrany osobních údajů a respektování lidských práv a základních svobod;

Ochrana údajů

74. vítá návrh nového komplexního právního rámce EU na ochranu osobních údajů a zdůrazňuje, že by měla být odstraněna současná nesoudržnost režimů ochrany údajů mezi předchozími pilířovými strukturami a měly by být potvrzeny klíčové zásady ochrany údajů, jako jsou omezení účelu, proporcionalita, transparentnost, informativní sebeurčení, minimalizace údajů, uchovávání údajů a právo na přístup k údajům;

75. zdůrazňuje, že budoucí všeobecná dohoda o ochraně údajů mezi EU a Spojenými státy musí být považována za zastřešující dohodu, která by měla být zpětně uplatňována, a měla by tak zahrnout všechny vícestranné a dvoustranné dohody mezi EU nebo jejími členskými státy a Spojenými státy i budoucí dohody, a která v žádném případě nemůže být sama o sobě považována za právní základ pro sdílení údajů;

76. vyjadřuje své přesvědčení, že tato dohoda by měla být plně a v celém svém rozsahu v souladu s Listinou základních práv Evropské unie a s evropskými normami ochrany údajů;

Program vnější činnosti

77. kritizuje skutečnost, že plánování vnějších činností je po zřízení Evropské služby pro vnější činnost mnohem méně transparentní; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby Evropskému parlamentu od příštího roku současně s pracovním programem Komise předkládala politický program společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

78. se znepokojením konstatuje, že rok 2010 ukázal, že v oblasti demokratické kontroly a předchozích konzultací s Evropským parlamentem o vnější činnosti EU nedošlo ke zlepšení; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku ke zlepšení spolupráce s Parlamentem;

Mezinárodní obchod

79. bere na vědomí, že Komise zamýšlí předložit sdělení o obchodu a rozvoji; zdůrazňuje, že mezinárodní obchodní politika EU by hlavně měla přispívat v zájmu všech občanů k udržitelnému sociálnímu a hospodářskému rozvoji, který je založen na poctivém obchodu a hospodářském rozvoji v souladu s nejvyššími zdravotními a ekologickými normami, vytvářením pracovních příležitostí, sociálními normami a lidskými právy; vyzývá Komisi, aby splnila svou povinnost a zajistila soulad mezinárodních obchodních politik EU s výše uvedenými cíly a podílela se na boji proti změně klimatu a za odstranění chudoby;

80. vytváření důstojných pracovních míst a podpora industrializace, která bere v úvahu co nejvyšší zdravotní a ekologické normy, musí být nedílnou součástí udržitelné obchodní politiky EU; zdůrazňuje proto, že tato témata musí být projednávána a zahrnuta do obchodních dohod;

81. zdůrazňuje, že je nezbytné do všech dohod, o kterých se bude jednat v roce 2011 a v dalších letech začlenit jasně formulované kapitoly o udržitelnosti; zdůrazňuje význam respektování všech norem Mezinárodní organizace práce; vyzývá ke zrušení všech obchodních dohod se zeměmi, které porušují základní demokratická, lidská a pracovní práva;

82. vyjadřuje politování nad tím, že se probíhající mezinárodní obchodní jednání a současné obchodní dohody téměř výlučně zabývají různými aspekty konkurenceschopnosti vůči Spojeným státům a zlepšením pozice evropských obchodníků a investorů na celosvětovém trhu; očekává, že sdělení navržené Komisí o podpoře malých a středních podniků na trzích mimo EU musí být provedeno v souladu s mezinárodními obchodními politikami EU;

83. bere na vědomí oznámení Komise předložit návrh právního předpisu o přístupu společností a zboží třetích zemí na trh EU s veřejnými zakázkami; vyjadřuje obavy nad tím, že by tato situace mohla značně zúžit prostor, pokud jde o politiku poskytování veřejných prostředků malým a středním podnikům a chudším regionům a o prosazování slušných výdělků a vysoké úrovně životního prostředí a pracovních podmínek ve smlouvách o veřejných zakázkách; vyjadřuje obavy nad tím, že tento návrh právního předpisu vychází z jednání o veřejných zakázkách, které uzavřela Komise v souvislosti s nedávno nebo v současnosti vyjednávanými dohodami o volném obchodě;

84. vítá skutečnost, že Komise konečně předloží dlouho očekávané revidované nařízení o uplatňování režimu pro všeobecný systém preferencí (GSP); trvá na tom, že nové nařízení musí splňovat požadavky Evropského parlamentu přijaté v Markovově zprávě ze dne 5. června 2008, zejména s ohledem na transparentnost a demokratickou kontrolu, revidovaná pravidla původu a doplňkovou technickou pomoc;

Rozvojová politika

85. vítá skutečnost, že účinnost rozvojové pomoci je klíčovým cílem pracovního programu Komise na rok 2011; připomíná, že tohoto cíle lze dosáhnout pouze posílením soudržnosti všech politik EU a za předpokladu, že Unie v rámci provádění politik, které mohou mít vliv na rozvojové země, zohlední cíle v oblasti rozvoje;

86. vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise neuvádí, jak hodlá řešit výrazné snížení příspěvků na oficiální rozvojovou pomoc ze strany EU a jejích členských států, má-li pomoc Evropy, bez ohledu na dopad finanční krize, do roku 2015 skutečně dosáhnout 0,7 % HND;

87. odmítá dohody o hospodářském partnerství, které doposud vstoupily v platnost; vyzývá k vytvoření nového mandátu, v jehož zájmu budou jednání o dohodách o hospodářském partnerství vedena se zřetelem k solidaritě, a k vytvoření mechanismu na ochranu místních a regionálních trhů, který bude prospěšný pro místní producenty; žádá Komisi, aby zvláště usilovala o zajištění toho, aby tento nový mandát zabránil jakémukoli vydírání v oblasti rozvojové pomoci a nátlaku, pokud jde o podmínky a ceny, a aby respektoval svrchovanou rovnost zemí AKT;

Reakce na katastrofy

88. vítá záměr posílit kapacitu civilní ochrany EU; vyzývá v tomto ohledu členské státy a Komisi, aby reakci na katastrofy braly jako čistě civilní úkol a prováděly jej v souladu s touto skutečností; zastává názor, že katastrofy nesmí vést k použití nebo rozmisťování vojenské síly ať uvnitř či mimo EU; namísto toho je třeba poskytnout potřebné zdroje silám civilní obrany, aby své úkoly mohly náležitě zvládat samy;

Inteligentní regulace

89. zdůrazňuje, že zásady subsidiarity a proporcionality jsou klíčovými zásadami primárního práva a že v oblastech, v nichž EU nemá výhradní legislativní pravomoc, musejí být respektovány za všech okolností; tyto zásady podstatně ospravedlňují vhodnost a rozsah činností EU, pokud vnitrostátním parlamentům umožňují uplatňovat vlastní legislativní pravomoc s cílem respektovat národní suverenitu a zaručit právní jistotu;

90. vyjadřuje politování nad tím, že Komise uplatňuje právně nevynutitelné předpisy v oblastech, kde nahrazují právní předpisy; varuje, že program inteligentní regulace by neměl být oslabován s cílem umožnit výkonným orgánům EU účinně přijímat právní předpisy prostřednictvím právně nevynutitelných předpisů, protože tato praxe by mohla narušovat demokratický řád a mohla by obcházet zvolený Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty i přezkum zákonnosti prováděný Soudním dvorem a občany připravit o opravné právní prostředky;

91. vyjadřuje své pochyby ohledně toho, zda je vhodné podporovat samoregulaci a společnou regulaci, která by prospěla pouze nátlakovým skupinám a silným hospodářským aktérům;

Revize rozpočtu                

92. domnívá se, že je naprosto nezbytné, aby byl rozpočet Evropské unie předkládán v jasné a transparentní podobě, neboť je třeba evropské občany informovat o tom, na co jsou vynakládány finanční prostředky EU s ohledem na její nové pravomoce; vyjadřuje politování nad tím, že návrhy Komise na revizi rozpočtu neupřednostňují sociální soudržnost a podporují integraci s ohledem na potřeby plynoucí ze současné sociální, hospodářské a finanční krize; zastává názor, že je třeba uvést politické priority s rozpočtovými prioritami v soulad;

93. znovu důrazně kritizuje návrh Komise na přezkum rozpočtu; vyjadřuje politování nad tím, že neupřednostňuje ani neposkytuje prostředky na financování skutečné konvergence, politiky boje proti vysoké míře nezaměstnanosti, odstranění chudoby a sociálního vyloučení a na dosažení rovnoprávnosti mužů a žen, spravedlnosti a rovnosti pro všechny občany; prostředky na podporu výzkumu, inovací a na vzdělávací politiky i na politiky a programy, které vytvářejí pracovní místa a podporují zaměstnanost;

94. zdůrazňuje, že Evropský parlament musí být plně zapojen do revize rozpočtu i do vytváření víceletého finančního rámce, a podílet se na určování výdajů a příjmů;

95. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.