Evropský parlament,

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Evropskou úmluvu o lidských právech a na Listinu základních práv EU,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o Radě OSN pro lidská práva (UNHRC), zejména na usnesení ze dne 25. února 2010 o třináctém zasedání Rady OSN pro lidská práva(1), ze dne 14. ledna 2009 o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy EU(2), a na usnesení ze dne 16. března 2006 o výsledku jednání o Radě pro lidská práva a o 62. zasedání UNCHR(3), ze dne 29. ledna 2004 o vztazích mezi Evropskou unií a Organizací spojených národů(4), ze dne 9. června 2005 k reformě OSN(5), ze dne 29. září 2005 o výsledku jednání světového summitu Organizace spojených národů ve dnech 14.–16. září 2005(6) a ze dne 7. května 2009 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti(7),

–   s ohledem na svá naléhavá usnesení o lidských právech a demokracii,

–   s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/60/251 o zřízení Rady pro lidská práva (UNHRC),

–   s ohledem na předchozí řádná a zvláštní zasedání UNHRC a na předchozí kola všeobecného pravidelného přezkumu,

–   s ohledem na 16. zasedání UNHRC a na 11. kolo všeobecného pravidelného přezkumu, které se má uskutečnit ve dnech 2. až 13. května 2011,

–   s ohledem na hodnocení UNHRC, které se má uskutečnit v roce 2011,

–   s ohledem na institucionální změny zavedené po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, k nimž patří zejména vytvoření Evropské služby pro vnější činnost a vytvoření funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

–   s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a články 18, 21, 27 a 47 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že dodržování, prosazování, ochrana a obecná povaha lidských práv je součástí etického a právního acquis Evropské unie a jedním ze základních kamenů evropské jednoty a celistvosti(8),

B.  vzhledem k tomu, že UNHRC je jedinečnou platformou soustředící se na univerzální lidská práva a speciálním fórem zabývajícím se lidskými právy v rámci systému OSN; vzhledem k tomu, že důležitým posláním a úkolem Rady OSN pro lidská práva je usilovat o větší podporu, ochranu a dodržování lidských práv na celém světě,

C. vzhledem k tomu, že hodnocení UNHRC probíhá na dvou místech souběžně, neboť o statutu orgánu se diskutuje v New Yorku a o jeho postupech v Ženevě; vzhledem k tomu, že všichni mezinárodní činitelé musí současně usilovat o odstranění dvojích standardů a vyvarovat se selektivity a politizace při posuzování otázek lidských práv,

D. vzhledem k tomu, že odvolávání se na státní svrchovanost a vnitrostátní jurisdikci již nelze používat k ochraně států před kontrolou jejich činnosti v oblasti lidských práv,

E.  vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla na půdě OSN obecně, a zejména pak v rámci UNHRC, vystupovat jako celosvětový aktér a že nový přístup, který ztělesňuje Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), by měl Unii pomoci jednat efektivněji a důrazněji, aby byla schopna jednotně, důsledně a účinně čelit celosvětovým výzvám a tyto výzvy řešit,

F.  vzhledem k tomu, že bylo v rámci ESVČ vytvořeno ředitelství pro lidská práva a demokracii,

G. vzhledem k tomu, že delegace podvýboru pro lidská práva Evropského parlamentu vycestuje do Ženevy, aby se zúčastnila 16. zasedání UNHRC, jak tomu bylo i v předchozích letech, kdy byl Parlament přítomen na zasedáních UNHRC a dříve na zasedáních její předchůdkyně, Komise OSN pro lidská práva,

1.  zdůrazňuje význam 16. zasedání UNHRC a zejména procesu hodnocení UNHRC, který nabízí jedinečnou příležitost k posouzení toho, jak rada plní svůj mandát, a který radě umožní zlepšit pracovní metody tak, aby účinněji a systematicky reagovala na případy porušování lidských práv; vítá skutečnost, že UNHRC jmenovala pro proces hodnocení dva zprostředkovatele – Maroko a Lichtenštejnsko;

2.  vítá skutečnost, že na program 16. pravidelného zasedání byla mimo jiné zařazena zpráva o právech osob, které patří k národnostním nebo etnickým, náboženským a jazykovým menšinám, a o prosazování a ochraně lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu, jakož i četné schůzky, na nichž se bude jednat o právech dítěte;

3.  vítá skutečnost, že v tomto roce byli pro tato klíčová témata jmenováni zvláštní zpravodajové, a bere na vědomí, že tito zpravodajové předloží zprávy o mučení a jiném krutém, nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání, o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení a o situaci zastánců lidských práv; vyzývá členské státy EU, aby se do těchto diskusí aktivně zapojily;

4.  vítá vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii a podporuje zřízení pracovní skupiny Rady EU pro lidská práva (COHOM) se sídlem v Bruselu, neboť v Bruselu jsou lepší předpoklady pro sledování politik EU; pracovní skupina tvořená odborníky na lidská práva ze všech 27 členských států EU bude pomáhat s organizací multilaterální spolupráce doplňující dvoustrannou činnost;

5.  podporuje jmenování zvláštního zástupce EU na vysoké úrovni pro lidská práva a znovu zdůrazňuje, že je nezbytné pro jednotlivé země vypracovat strategie v oblasti lidských práv a demokracie;

6.  zdůrazňuje, že je důležité, aby EU zaujala k tématům, jež budou projednávána na 16. zasedání UNHRC, společný postoj, a vyzývá členské státy EU, aby posílily metodu, kdy EU vyjadřuje „jedno poselství, ale mnoha hlasy“, která se osvědčila v minulých letech, např. v rámci iniciativ EU namířených proti trestu smrti;

Činnost Rady pro lidská práva

7.  opět vyzývá členské státy EU, aby aktivně vystupovaly proti jakýmkoli pokusům o oslabení koncepce univerzality, nedělitelnosti a vzájemné provázanosti lidských práv a aby vybízely UNHRC k tomu, aby věnovala stejnou pozornost všem formám diskriminace, včetně diskriminace kvůli pohlaví, postižení, rasovému nebo etnickému původu, věku, sexuální orientaci a vyznání nebo přesvědčení;

8.  je znepokojen tím, že největší překážku pro efektivnější plnění mandátu UNHRC představuje často převládající „politika bloků“ a její dopad na vybrané země a situace, kterým UNHRC věnuje svou pozornost; opakuje svůj názor, že schopnost UNHRC účinně, včas a adekvátně řešit situaci v různých zemích má zásadní význam pro její autoritu a důvěryhodnost;

9.  domnívá se, že Rada pro lidská práva by měla disponovat lepšími nástroji k řešení neustále se opakujících i mimořádných situací a že takové nástroje by mohla kupříkladu získat, pokud by rozšířila svůj soubor nástrojů pro lidská práva (human rights toolbox) tak, že by skupiny odborníků využívala nejen během zasedání, ale i mezi nimi, a svá zasedání pořádala i mimo Ženevu; vyslovuje politování nad skutečností, že kvůli absenci vhodných nástrojů nebyla UNHRC již při několika příležitostech schopna pohotově a včas řešit závažné situace týkající se lidských práv, a podporuje myšlenku nezávislých „spouštěcích mechanismů“ pomoci; aktivně usiluje o vytvoření účelově zaměřených mechanismů UNHRC, které by této organizaci umožňovaly bezprostředně reagovat na krize v oblasti lidských práv, k nimž došlo například v Libyi, Tunisku, Egyptě, Íránu a Bělorusku;

10. vítá snahu UNHRC ustavit meziregionální pracovní skupinu k situaci v Bělorusku; naléhavě vyzývá UNHRC, aby jednoznačně a ostře odsoudila hrubé porušování lidských práv v této zemi a represe namířené proti demokratické opozici a běžným občanům po prezidentských volbách, které se konaly dne 19. prosince 2010, a aby k této věci přijala rezoluci;

11. vítá iniciativu USA, které navrhují předložení rezoluce o Íránu; vyzývá členské státy EU, aby v případě Íránu důrazně podporovaly zavedení zvláštního mechanismu; vyzývá vysokou představitelku a Evropskou službu pro vnější činnost, aby koordinovaly spolupráci EU a Spojených států týkající se otázek společného zájmu v oblasti lidských práv, ačkoliv by EU měla přitom vystupovat zcela nezávisle, chce-li dosáhnout účinnosti a důvěryhodnosti;

12. s potěšením konstatuje, že ve dnech 27. ledna až 2. února 2011 byla do Tuniska vyslána mise OSN na vysoké úrovni zaměřená na lidská práva a každopádně vybízí k plnému uplatňování jejích doporučení; připomíná svou výzvu k zřízení nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise, která by prošetřila všechny případy porušování lidských práv, k nimž údajně došlo v souvislosti s událostmi po 17. prosinci 2010;

13. vyjadřuje svou podporu vyslání mise Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva do Egypta, jejímž účelem je posoudit, jaká je celková situace v oblasti lidských práv po výměně čelních představitelů této země;

14. vítá skutečnost, že na 15. zvláštním zasedání konaném dne 25. února byla po společné dohodě přijata rezoluce o situaci v oblasti lidských práv v Libyi, v níž se odsuzuje hrubé a soustavné porušování lidských práv v Libyi, přičemž v některých případech se dokonce může jednat o zločiny proti lidskosti, žádá o vyslání nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise do Libye, která by prověřila všechny případy údajného porušování lidských práv zakotvených v mezinárodním právu v této zemi, a vítá rozhodnutí Valného shromáždění ze dne 1. března 2011 pozastavit členství Libye v UNHRC;

15. vyjadřuje svou podporu otevření regionální kanceláře Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva v oblasti Středomoří;

16. vyjadřuje uspokojení nad uspořádáním 14. zvláštního zasedání, které se konalo z iniciativy Nigérie a Spojených států a bylo věnováno situaci v oblasti lidských práv na Pobřeží slonoviny v souvislosti s vyústěním prezidentských voleb v roce 2010, na němž byly odsouzeny případy porušení lidských práv a všechny dotčené strany byly vyzvány k tomu, aby plně dodržovaly lidská práva, základní svobody a zásady právního státu; znovu připomíná svou podporu výsledkům voleb, jak je uznala OSN, a vyzývá všechny aktéry, aby uznaly Alassana Ouattaru jako nově zvoleného prezidenta; podporuje rozhodnutí Africké unie vytvořit odbornou skupinu složenou z hlav států s cílem dosáhnout mírového a diplomatického řešení povolební krize na Pobřeží slonoviny;

17. s ohledem na zprávy zvláštních zpravodajů o stavu lidských práv v Korejské lidově demokratické republice a v Myanmaru/Barmě opakuje svou výzvu, aby EU veřejně podpořila zřízení vyšetřovacích komisí OSN, které by prošetřily porušování lidských práv v těchto zemích a posoudily, do jaké míry se jedná o zločiny proti lidskosti; lituje, že KLDR nedostatečně spolupracuje se zvláštním zpravodajem, a žádá o prodloužení mandátu zvláštního zpravodaje pro Myanmar/Barmu;

18. naléhavě vyzývá EU, aby se na nadcházejícím zasedání HRC proaktivně podílela na vypracování a podpoře rezoluce ke zprávě o krocích komise nezávislých odborníků v návaznosti na mezinárodní vyšetřovací misi do oblasti konfliktu v Gaze a zajistila tak, aby byli viníci porušování mezinárodního práva pohnáni k odpovědnosti, a podpořila postoupení dotčených případů Valnému shromáždění i uplatnění mechanismů mezinárodní justice v případě, že na izraelské a palestinské straně nebude plněna povinnost provádět vyšetřování v souladu s mezinárodními normami; dále vyzývá vysokou představitelku, aby bedlivě sledovala, zda jsou respektovány výsledky „kroků navazujících na zprávu mezinárodní vyšetřovací mise o incidentu souvisejícího s humanitární flotilou“, a zajistila dodržování zásady odpovědnosti; vítá vyjádření vysoké komisařky OSN pro lidská práva během její první návštěvy okupovaného palestinského území a Izraele a zejména silné poselství, které vyslovila, totiž že o „mezinárodním právu v oblasti lidských práv a mezinárodním humanitárním právu nelze smlouvat“;

19. lituje skutečnosti, že ačkoliv kritéria pro členství v UNHRC stanovená rezolucí Valného shromáždění č. 60/251 požadují plnou spolupráci s tímto orgánem, přináší stávající přístup založený na dobrovolných závazcích velmi nesourodé a nepřiměřené výsledky; znovu proto zdůrazňuje, že všichni členové by jako minimální požadavek pro členství měli mít platné stálé pozvání pro držitele mandátů pro zvláštní postupy OSN a navíc i spolehlivě prokazatelný závazek k dodržování lidských práv; zdůrazňuje význam skutečně konkurenčního prostředí při volbách; vyzývá ke zrušení možnosti, aby regionální skupiny předkládaly předem stanovený seznam kandidátů na členství v UNHRC;

20. vyzývá členské státy EU a ESVČ, aby se aktivně zapojily do hodnocení UNHRC v roce 2011, a podpořily tak plnění jejího mandátu; zdůrazňuje, že UNHRC by měla fungovat spíše jako preventivní mechanismus včasného varování a že za tímto účelem by se měly využít zkušenosti získané v rámci zvláštních postupů; znovu opakuje, že je třeba provést transparentní a komplexní hodnocení, které zohlední i názory nevládních organizací, občanské společnosti a všech ostatních relevantních stran; vyzývá ESVČ, aby informovala podvýbor Evropského parlamentu pro lidská práva o aktuálním stavu tohoto hodnocení;

21. znovu zdůrazňuje své stanovisko, že v rámci tohoto hodnocení je třeba zachovat nezávislost Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva (OHCHR) a staví se proti všem pokusům povýšit OHCHR na stejný status jako další agentury OSN, protože by to mohlo mít negativní dopad na jeho financování a následně i na jeho nezávislost; vítá nedávné jmenování asistenta generálního tajemníka OSN zodpovědného za lidská práva, který povede pobočku Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva v New Yorku; tato nová kancelář pomůže posílit kontakty, dialog a transparentní vztahy mezi Valným shromážděním OSN a UNHCR; zdůrazňuje, že je třeba zajistit dostatek finančních zdrojů k zachování regionálních poboček OHCHR, aby mohly pokračovat ve své práci v terénu;

22. trvá na tom, aby byly zachovány a posíleny zvláštní postupy, a na tom, aby byla zaručena možnost UNHRC reagovat na konkrétní případy porušení lidských práv prostřednictvím rezolucí týkajících se jednotlivých zemí a mandátů pro jednotlivé země; zdůrazňuje nedělitelnost lidských práv, ať už se jedná o práva sociální, hospodářská, kulturní, občanská či politická; se znepokojením bere na vědomí, že mechanismus pro podávání stížností, což je jedinečný mechanismus na podporu obětí, zatím ve srovnání s počtem přijatých podnětů vykázal minimální výsledky; zdůrazňuje, že je třeba se tomuto problému věnovat v rámci hodnocení UNHRC;

Všeobecný pravidelný přezkum

23. uznává přínos všeobecného pravidelného přezkumu jako společné zkušenosti pro všechny vlády, při níž se ke všem členům OSN přistupuje stejně a při níž jsou všichni podrobeni stejnému zkoumání, přestože státy musí s přezkumem dobrovolně souhlasit a musí se řídit doporučeními; připomíná, že do prosince 2011 budou v rámci tohoto mechanismu přezkoumány všechny členské státy Organizace spojených národů;

24. trvá na tom, že je nezbytné zachovat v rámci Rady OSN pro lidská práva prostor pro občanskou společnost za účelem posílení její účasti na dialogu, díky čemuž se otevřou i nové možnosti nevládních organizací k navázání dialogu v jednotlivých státech;

25. podporuje větší zapojení nevládních organizací do všeobecného pravidelného přezkumu prostřednictvím písemných doporučení vydávaných pro pracovní skupinu a účasti na jejích diskusích;

26. bere na vědomí, že všeobecný pravidelný přezkum poskytuje státům možnost, aby se zavázaly k plnění svých povinností v oblasti lidských práv a k jednání v souladu se závěry smluvních subjektů a držitelů mandátů pro zvláštní postupy;

27. znovu potvrzuje, že doporučení by měla být více zaměřena na výsledky, a žádá, aby do všeobecného pravidelného přezkumu byli ve větší míře zapojeni nezávislí odborníci a vnitrostátní instituce činné v oblasti lidských práv, aby se zajistilo, že tento přezkum bude účinným nápravným mechanismem; domnívá se, že nezávislé odborné poradenství může v rámci procesu všeobecného pravidelného přezkumu probíhat tak, že odborníci budou sledovat jeho průběh a při schvalování konečné zprávy předloží shrnutí a analýzu všeobecného pravidelného přezkumu;

28. lituje skutečnosti, že první fáze přezkumu určitých zemí nesplnila očekávání transparentního, neselektivního a nekonfrontačního procesu; v této souvislosti oceňuje úlohu, kterou členské státy EU sehrály při snaze o překonání mentality spojené s rozdělením do bloků, a nabádá členské státy EU, aby poskytly technickou pomoc, a usnadnily tak realizaci doporučení;

29. vyzývá členské státy EU, aby se i nadále podílely na přezkumu UNHRC, a zajistily tak, aby nebyla přerušena návaznost mezi první a druhou fází všeobecného pravidelného přezkumu a aby se druhá fáze zaměřila na provádění doporučení a následná opatření; souhlasí s názorem, že země, u nichž se provádí všeobecný pravidelný přezkum, by měly předkládat jasné odpovědi ke každému z doporučení a časové harmonogramy pro provádění doporučení vydaných pracovní skupinou; konstatuje, že pro tento proces může být přínosem předložení zprávy o stavu provádění v polovině období;

Zvláštní postupy

30. opakovaně prohlašuje, že zvláštní postupy jsou základem systému OSN pro ochranu lidských práv a že důvěryhodnost a účinnost ochrany lidských práv ze strany UNHRC závisí na spolupráci v rámci zvláštních postupů a jejich plném uplatňování; zdůrazňuje, že posílení nezávislosti a vzájemné interaktivity zvláštních postupů s radou je v tomto ohledu zásadní;

31. odsuzuje pokusy o zpochybnění nezávislosti zvláštních postupů tím, že se vlády staví do pozice dozorce nad zvláštními postupy, zdůrazňuje, že kontrola v jakékoli podobě by systém zpolitizovala a poškodila jeho účinnost;

32. připomíná, že zvláštní postupy pro situaci v jednotlivých zemích jsou základním nástrojem pro zlepšení lidských práv tamních obyvatel; zdůrazňuje, že s ohledem na zásadní charakteristiky mandátů pro jednotlivé země, jako jsou periodicita a odbornost, z níž vycházejí, nemohou být tyto mandáty nahrazeny všeobecným pravidelným přezkumem;

33. vyzývá členské státy EU, aby v rámci přezkumu chránily integritu a odpovědnost UNHRC tím, že podpoří vytvoření mechanismu následných opatření v souvislosti s prováděním doporučení vyplývajících ze zvláštních postupů, a kromě toho také přijaly výběrová kritéria a zavedly transparentnější postup jmenování založený na osobní profesní dráze, dovednostech, kvalifikaci a zkušenostech nominovaného kandidáta; schvaluje návrh nevládních organizací, aby se posílila schopnost zvláštních postupů včas varovat prostřednictvím mechanismu, který jim umožní zahájit automatický proces posouzení situace ze strany UNHRC;

Zapojení EU

34. vítá účast místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku na 16. zasedání UNHRC;

35. trvá na tom, aby ESVČ, a zejména delegace EU v Ženevě a New Yorku, zlepšila soudržnost, viditelnost a důvěryhodnost činnosti EU v rámci UNHRC tím, že rozšíří přeshraniční dosah a spolupráci a zejména spolupráci ve věci ovlivňování umírněných států ve všech skupinách;

36. připomíná v této souvislosti svůj postoj ke konceptu „hanobení náboženství“, a přestože uznává, že je třeba důkladně se zabývat problémem diskriminace náboženských menšin, domnívá se, že není vhodné začlenit tento koncept do protokolu o dodatečných normách v oblasti rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a všech forem diskriminace; vítá doprovodnou akci, kterou zorganizovala delegace EU u příležitosti oslav 25. výročí ustanovení mandátu zvláštního zpravodaje pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení; žádá EU, aby zahájila jednání s hlavními stoupenci rezoluce s cílem nalézt alternativu rezoluce o hanobení, jež bude předložena; podporuje meziregionální prohlášení, které bude předloženo na téma práv LGBT osob;

37. znovu vyjadřuje podporu aktivní účasti EU na činnosti UNHRC od počátku jejího fungování, konkrétně prostřednictvím prosazování či spoluprosazování rezolucí, vydávání prohlášení a zapojení do interaktivních dialogů a diskusí; oceňuje, že se EU zavázala k řešení situace jednotlivých zemí v rámci UNHRC, a zdůrazňuje, že je důležité, aby tomuto svému závazku se vší rozhodností dostála;

38. podporuje společnou iniciativu EU a skupiny GRULAC (latinskoamerická a karibská skupina) na usnesení o dětech, které žijí a pracují na ulici;

39. vyzývá členské státy EU, aby vyvinuly maximální úsilí na zachování všech mandátů udělených pro zvláštní postupy, a vyzývá zejména k obnovení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci zastánců lidských práv;

40. vyjadřuje politování nad tím, že vedlejším účinkem snah EU o dosažení shody bývá dojem, že EU upouští od svých ambicí, a domnívá se, že by EU při předkládání a prosazování rezolucí o jednotlivých zemích měla být mnohem důraznější;

41. se znepokojením poukazuje na to, že EU není schopna účinně uplatňovat svůj vliv v rámci širšího systému OSN; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU z UNHRC učinila prioritu a aby lépe koordinovala členské státy, a vyzývá Radu, aby přijala pokyny, kterými v této souvislosti usnadní koordinaci a přijímání rozhodnutí, aby usilovala o vytvoření koalic/spojenectví s významnými regionálními partnery a všemi umírněnými státy ve snaze překonat logiku bloků uvnitř UNHRC;

42. upozorňuje na to, že je z praktického hlediska důležité, aby EU měla v Ženevě a New Yorku početnější a dobře zajištěnou delegaci; zdůrazňuje skutečnost, že události, jež se odehrávají v Ženevě a v New Yorku, se musí stát nedílnou součástí zahraniční politiky EU, která se musí zaměřit na zlepšení vnitřní koordinace, a dále zdůrazňuje, že je potřebná kvalitní souhra bilaterální a multilaterální úrovně;

43. lituje skutečnosti, že byla odložena rezoluce, kterou EU v září 2010 předložila Valnému shromáždění OSN s cílem posílit své postavení tak, aby bylo v souladu s novým institucionálním uspořádáním vyplývajícím z Lisabonské smlouvy; posílené postavení by umožnilo, aby EU měla stálé zastoupení (v osobě předsedy Evropské rady nebo vysokého představitele) a vystupovala jednotně a aby se zvýšila viditelnost a vliv EU na celosvětové úrovni; trvá na tom, že je nutné, aby zvláštní pracovní skupina ESVČ v úzké spolupráci s členskými státy EU i nadále prosazovala přijetí této rezoluce;

44. pověřuje svou delegaci, aby na 16. zasedání UNHRC přednesla připomínky vyjádřené v tomto usnesení; vyzývá tuto delegaci, aby podala zprávu o své cestě podvýboru pro lidská práva, a považuje za nezbytné, aby Evropský parlament nadále vysílal své delegace na významná zasedání UNHRC;

45. znovu vyzývá členské státy EU, aby zajistily, že budou v rámci jejich vnitřních politik dodržována lidská práva, aby se tak předešlo uplatňování dvojích standardů, a také s ohledem na probíhající proces přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech, neboť neúspěch by v tomto případě mohl zásadně oslabit postavení EU v UNHRC;

*

*        *

46. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 64. zasedání Valného shromáždění, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a pracovní skupině EU-OSN zřízené Výborem pro zahraniční věci.

(1) Přijaté texty, P7_TA-PROV(2010)0036. (2) Přijaté texty, P6_TA(2009)0021. (3) Přijaté texty, P6_TA(2006)0097. (4) Přijaté texty, P5_TA(2004)0037. (5) Přijaté texty, P6_TA(2005)0237. (6) Přijaté texty, P6_TA(2005)0362. (7) Přijaté texty, P7_TA(2010)0489. (8) Článek 2, čl. 3 odst. 5 a článek 6 Smlouvy o Evropské unii.