Evropský parlament,

–   s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové jménem skupiny E3+3 po jednáních s Íránem, která proběhla v Istanbulu ve dnech 21. a 22. ledna 2011,

–   s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 18 listopadu 2011 o Íránu,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránské islámské republice, a zejména pak na usnesení ze dne 10. února 2010 a 10. března 2011,

–   s ohledem na závazek Íránu k plnění Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a na nutnost, aby všechny státy, které jsou její smluvní stranou, plnily své veškeré povinnosti; s ohledem na právo všech smluvních stran bez rozdílu na provádění výzkumu, výrobu a využívání jaderné energie k mírovým účelům podle článků I a II zmíněné smlouvy,

–   s ohledem na usnesení, které přijala Rada guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (GOV/2006/14), v němž se uvádí, že řešení íránské jaderné otázky by napomohlo úsilí o nešíření jaderných zbraní na celosvětové úrovni a přijetí cíle, kterým je Blízký východ bez zbraní hromadného ničení, včetně prostředků jejich poskytování, za vlastní,

–   s ohledem na zprávu Mezinárodní agentury pro atomovou energii určenou Radě guvernérů této agentury, jež pojednává o uplatňování příslušných ustanovení Dohody o bezpečnostních zárukách mezi Norskem, Polskem a Jugoslávií a rezolucí Rady bezpečnosti OSN v Íránské islámské republice ze dne 8. listopadu 2011,

–   s ohledem na příslušné rezoluce OSN, včetně rezoluce 1696 (2006), rezoluce 1737 (2006), rezoluce 1747 (2007), rezoluce 1803 (2008), 1835 (2008), 1887 (2009) a 1929 (2010), jakož i prohlášení předsedy OSN ze dne 29. března 2006 (S/PRST/2006/15), které ustanovení zmíněných rezolucí potvrzuje,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k významu politického a diplomatického úsilí nalézt při jednáních řešení, které zaručí, že íránský jaderný program slouží výhradně pro mírové účely, upozorňuje v této souvislosti na snahy Turecka a Brazílie o dosažení dohody s Íránem ohledně teheránského výzkumného reaktoru, která by mohla sloužit jako opatření k posílení důvěry;

B.  vzhledem k tomu, že se v uvedené zprávě dále konstatuje, že Írán pokračuje v činnosti související s obohacováním a přepracováním uranu, přestože je na základě několika rezolucí Rady bezpečnosti povinen tuto činnost pozastavit; vzhledem k tomu, že Smlouva o nešíření jaderných zbraní jako taková však nezakazuje smluvním stranám vykonávat činnost související s obohacováním uranu, a vzhledem k tomu, že íránský program zaměřený na obohacování uranu tudíž není s touto smlouvou v rozporu;

C.  vzhledem k tomu, že Írán oznámil, že zařízení ve Fordo bude zprovozněno v únoru a bude v něm probíhat 20% obohacování uranu, a potvrdil, že se koncem ledna očekává inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která zde bude provádět kontrolní činnost po dobu jednoho měsíce;

1.  znovu opakuje svou výzvu Íránu, aby bezodkladně přestal vyvíjet technologii pro obohacování uranu, která sahá dál, než je nezbytné k zajištění stálých dodávek paliva pro civilní účely, a nerespektuje mezinárodní znepokojení nad utajovanými vojenskými záměry;

2.  uznává, že sankce a diplomatická opatření by mohla napomoci přesvědčit íránskou vládu, aby přijala a dodržovala rezoluce OSN, aniž by bylo zapotřebí případné vojenské intervence; při zohlednění skutečnosti, že tyto sankce dosud nepřinesly mezinárodně očekávané výsledky; vyjadřuje politování nad tím, že Čína i Rusko v Radě bezpečnosti OSN i nadále odmítají podpořit sankce vůči Íránu;

3.  žádá, aby sankční či omezující opatření byla cílená a přiměřená sledovanému zájmu, zaměřená pouze na odpovědné elity represivních nebo zločineckých režimů a odpovědné nestátní činitele selhávajících států a aby byl v rámci možností zajištěn minimální negativní dopad na civilní obyvatelstvo, zvláště pokud se jedná o nejzranitelnější skupiny; (Watsonova zpráva o restriktivních opatřeních EU);

4.  připomíná nicméně, že Írán je smluvní stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní – na rozdíl od některých států vlastnících jaderné zbraně – a že jako takový souhlasí s inspekcemi svých jaderných zařízení Mezinárodní agenturou pro atomovou energii;

5.  s velkým znepokojením konstatuje, že Írán vybudoval zařízení na obohacování uranu v Qomu, a porušil tak svou povinnost pozastavit veškeré činnosti v této oblasti;

6.  opakuje svou odhodlanost posílit autoritu Mezinárodní agentury pro atomovou energii, rozhodně podporuje úlohu její Rady guvernérů a vyjadřuje uznání úsilí této agentury vyřešit dosud otevřené otázky týkající se íránského jaderného programu;

7.  naléhavě žádá, aby Írán plně spolupracoval s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii na veškerých nevyřešených otázkách, především pak na těch, které vzbuzují obavy ohledně možných vojenských rozměrů íránského jaderného programu, včetně toho, že umožní okamžitý přístup na všechna místa, k veškerým zařízením, osobám a dokumentům, o který agentura požádá, a zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby Mezinárodní agentura pro atomovou energii měla všechny potřebné zdroje a autoritu potřebné k provedení své práce v Íránu;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, místopředsedkyni Komise a vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu řediteli MAAE, vládám a parlamentům zemí Mašreku, Rady pro spolupráci v Zálivu, Izraele, Palestiny, Iráku, Turecka a vládě a parlamentu Íránské islámské republiky.