Společný návrh usnesení - RC-B7-0101/2011Společný návrh usnesení
RC-B7-0101/2011

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ o právním státě v Rusku

16. 2. 2011

předložený v souladu s čl. 110 odst. 4 jednacího řádu
a nahrazující návrhy usnesení předložené skupinami:
Verts/ALE (B7‑0101/2011)
PPE (B7‑0108/2011)
ALDE (B7‑0110/2011)
ECR (B7‑0113/2011)
S&D (B7‑0151/2011)

Elmar Brok, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Ria Oomen-Ruijten, Gabriele Albertini, Laima Liucija Andrikienė, Mário David, Michael Gahler, Andrzej Grzyb, Anna Ibrisagic, Elisabeth Jeggle, Filip Kaczmarek, Tunne Kelam, Lena Kolarska-Bobińska, Krzysztof Lisek, Monica Luisa Macovei, Mario Mauro, Alojz Peterle, Bernd Posselt, Cristian Dan Preda, Jacek Protasiewicz, Jacek Saryusz-Wolski, György Schöpflin, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Alf Svensson, Traian Ungureanu, Inese Vaidere, Joachim Zeller za skupinu PPE
Adrian Severin, Hannes Swoboda, Knut Fleckenstein za skupinu S&D
Kristiina Ojuland, Graham Watson, Marietje Schaake, Leonidas Donskis, Ramon Tremosa i Balcells, Norica Nicolai za skupinu ALDE
Rebecca Harms, Heidi Hautala, Werner Schulz za skupinu Verts/ALE
Charles Tannock, Michał Tomasz Kamiński, Ryszard Antoni Legutko, Jacek Olgierd Kurski, Tomasz Piotr Poręba, Ryszard Czarnecki, Konrad Szymański, Adam Bielan, Roberts Zīle, Jacek Włosowicz, Tadeusz Cymański, Mirosław Piotrowski, Paweł Robert Kowal za skupinu ECR

Postup : 2011/2515(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
RC-B7-0101/2011
Předložené texty :
RC-B7-0101/2011
Hlasování :
Přijaté texty :

Usnesení Evropského parlamentu o právním státě v Rusku

Evropský parlament,

–   s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Rusku a o vztazích mezi EU a Ruskem, zejména na usnesení ze dne 17. září 2009 o vraždách obránců lidských práv v Rusku[1], usnesení ze dne 17. června 2010 o závěrech ze summitu EU-Rusko (31. května – 1. června 2010)[2] a usnesení ze dne 21. října 2010 o situaci lidských práv v Severním Kavkazu (Ruská federace) a trestním stíhání proti Olegu Orlovi[3],

–   s ohledem na stávající Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Ruskou federací na straně druhé a na probíhající jednání o nové smlouvě mezi EU a Ruskem,

–   s ohledem na výroční zprávu o lidských právech ve světě v roce 2009 přijatou v prosinci 2010, se zvláštním odkazem na Magnitského případ,

–   s ohledem na konzultace mezi EU a Ruskem o lidských právech,

–   s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv a Deklaraci OSN o právu a povinnosti jednotlivců, skupin a společenských organizací propagovat a chránit všeobecně uznávaná lidská práva a základní svobody,

–   s ohledem na partnerství pro modernizaci, které bylo zahájeno na summitu EU-Rusko v květnu 2010 v Rostově na Donu, a na závazek ruského politického vedení, že se dodržování právního státu stane základem pro modernizaci Ruska,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že Evropská unie hodlá dále prohlubovat a rozvíjet vztahy mezi EU a Ruskem v souladu se zásadami zakotvenými v partnerství pro modernizaci, jež se zakládají na neochvějné věrnosti demokratickým zásadám, základním a lidským právům a na právním státu,

B.  vzhledem k tomu, že Rusko se jako člen Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSBE) a signatář deklarací OSN zavázalo k ochraně a podpoře lidských práv, základních svobod a právního státu,

C. vzhledem k tomu, že řada procesů a soudních řízení konaných v posledních letech vyvolala pochybnosti ohledně nezávislosti a nestrannosti soudních institucí Ruské federace,

D. vzhledem k tomu, že druhé odsouzení Michaila Chodorkovského a Platona Lebeděva dne 30. prosince 2010 v druhém soudním řízení týkajícím se majetku Jukosu zpochybnilo mezinárodní společenství včetně EU,

E.  vzhledem k tomu, že po demonstraci opozice byl dne 31. prosince 2010 v Moskvě zatčen Boris Němcov a přibližně dalších 70 osob,

F.  vzhledem k tomu, že nezávislí novináři, občanští aktivisté, právníci a obhájci lidských práv často čelí výhružkám a násilí; vzhledem k tomu, že antiextremistické právní předpisy a nová ustanovení zákona o Federální bezpečnostní službě (FSB) jsou nejasné, a v důsledku toho jsou často využívány k pronásledování nevládních organizací, náboženských menšin a mediálních organizací,

G. vzhledem k tomu, že ruské orgány dosud nevyřešily případy novinářek Anny Politkovské, Natálie Estěmirovové a Anastázie Baburové ani smrt právníka Sergeje Magnitského,

H. vzhledem k tomu, že prezident Medveděv se při mnoha příležitostech zavázal k posílení právního státu a prohlásil, že jeho úkolem je vytvořit naprosto nezávislé a moderní soudy odpovídající úrovni hospodářského rozvoje Ruska,

1.  znovu potvrzuje své přesvědčení, že Rusko zůstává důležitým partnerem Evropské unie při budování udržitelné spolupráce založené na demokracii a právním státě;

2.  ostře odsuzuje teroristický útok na moskevském letišti Domodědovo a vyjadřuje svou soustrast rodinám obětí a solidaritu těm, kteří byli při tomto útoku zraněni; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby ruské orgány reagovaly na tento útok zákonně a přiměřeně, neboť je třeba umožnit ruskému soudnímu systému pracovat při stíhání a odsouzení osob odpovědných za tento útok svobodně a nezávisle;

3.  vyjadřuje znepokojení nad zprávami o politicky motivovaných procesech, nespravedlivých postupech a zanedbání vyšetřování závažných trestných činů, jako jsou vraždy, pronásledování a jiné násilné činy; naléhavě vyzývá ruské soudní a donucovací orgány, aby své povinnosti vykonávaly účinně, nezaujatě a nezávisle, s cílem postavit pachatele trestných činů před soud;

4.  je vážně znepokojen verdiktem soudu v nedávném druhém procesu s Michailem Chodorkovským a Platonem Lebeděvem; zdůrazňuje, že v souvislosti s tímto a předchozími soudními řízeními proti oběma mužům se objevily závažné justiční pochybnosti, a požaduje nezávislé soudní přezkoumání v rámci probíhajícího odvolacího řízení; naléhavě vyzývá ruské orgány, aby vynaložily veškeré úsilí na zlepšení soudnictví v souladu s deklarovaným odhodláním prezidenta Dmitrije Medveděva k posílení spravedlnosti a transparentnosti;

5.  naléhavě vyzývá ombudsmana Ruské federace, aby nechal provést přezkoumání obvinění a pokračujícího soudního řízení vedeného proti Olegu Orlovovi, nositeli Sacharovovy ceny za svobodu myšlení udělené Evropským parlamentem za rok 2009; připomíná, že dosud neproběhlo žádné účinné vyšetřování vraždy čelné představitelky střediska Memorial v Čečensku Natálie Estěmirovové;

6.  lituje rozhánění poklidných shromáždění, která se konají 31. dne každého druhého měsíce v souvislosti s článkem 31 ruské ústavy, a opakovaných zatýkání příslušníků opozice, jako v případě Borise Němcova;

7.  vybízí předsedy Rady a Komise i vysokou představitelku, aby tyto případy i nadále pečlivě sledovali a aby tuto otázku předkládali v různých podobách na jednotlivých setkáních s Ruskem, a to zejména během nadcházejícího summitu EU-Rusko;

8.  připomíná Radě a vysoké představitelce, že v reakci na systematické porušování lidských práv a neschopnost prosazovat právní stát je možné uplatnit celou škálu vhodných opatření;

9.  vyzývá EU a Rusko, aby zintenzívnily jednání o nové závazné a komplexní dohodě o partnerství a spolupráci, a připomíná svou rozhodnou podporu široké dohodě zahrnující otázky demokracie, právního státu a dodržování lidských a základních práv; zdůrazňuje význam zajištění účinného fungování soudnictví a posílení boje proti korupci;

10. vyjadřuje své znepokojení nad značným počtem hlášených případů porušování lidských práv v Rusku, včetně práva na pokojné shromažďování, a podtrhuje význam pokračujícího dialogu o lidských právech jako součásti konzultací o lidských právech mezi EU a Ruskem, se zvláštním zaměřením na opatření, která přijaly ruské orgány s cílem zajistit bezpečnost zastánců lidských práv;

11. zdůrazňuje, že důsledné dodržování lidských práv a zásad právního státu zlepší obraz a důvěryhodnost Ruska ve světě, a zejména v jeho vztazích s Evropskou unií, které jsou důležité a měly by vyústit ve strategické partnerství, neboť obě strany jsou na sobě vzájemně závislé a mají řadu společných zájmů, především pokud jde o politickou spolupráci a o spolupráci v oblasti bezpečnosti, hospodářství a energetiky, ale také s ohledem na dodržování demokratických zásad a postupů, právního státu a základních lidských práv;

12. vyzývá Komisi, aby co nejrychleji předložila Parlamentu hodnocení toho, zda jsou soudní opatření přijatá proti Jukosu a jeho výkonnému vedení slučitelná s požadavky vůči Rusku, pokud jde o jeho ambici stát se plným členem WTO;

13. poukazuje na to, že Rusko se jako člen Rady Evropy plně zavázalo dodržovat společné evropské normy, pokud jde o demokracii, základní a lidská práva a právní stát; vyzývá v tomto ohledu ruské orgány, aby se řídily všemi rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a aby přijaly opatření k nápravě individuálních případů porušování lidských práv, a to včetně toho, že zajistí, aby vždy proběhlo účinné vyšetřování a pachatelé byli postaveni před soud; dále ruské orgány vyzývá, aby přijaly obecná opatření k provedení těchto rozsudků, včetně změn v politické praxi i v právním řádu, aby se podobné případy již neopakovaly;

14. opětovně vyzývá k zintenzívnění konzultací v oblasti lidských práv, aby byly tyto konzultace účinnější a více se orientovaly na výsledky a aby se jich účastnila ruská ministerstva spravedlnosti, vnitra a zahraničních věcí v Bruselu i v Moskvě a aby do nich byl na všech úrovních plně zapojen Evropský parlament; připomíná vysoké představitelce rozhodnutí Evropského parlamentu vytvořit v rámci rozpočtu fórum občanské společnosti;

15. vyzývá Radu a Komisi, aby nabídly Rusku praktickou pomoc a odborné znalosti s cílem posílit nezávislost soudnictví a donucovacích orgánů a zlepšit schopnost soudního systému odolávat politickému a hospodářskému tlaku; zdůrazňuje ochotu Evropské unie přispět k vytvoření takového programu na podporu soudnictví a přispět ke vzdělávání a odborné přípravě – zejména v oblasti lidských práv – zaměstnanců donucovacích orgánů, prokurátorů a soudců;

16. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Ruské federace, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.