Evropský parlament,

–   s ohledem na předchozí usnesení o Severní Koreji (Korejská lidově demokratická republika – KLDR) a zejména na usnesení přijaté dne 8. července 2010(1),

–   s ohledem na summit mezi EU a Čínou, který se konal dne 14. února 2012, a na 29. dialog mezi EU a Čínou o lidských právech, který se uskutečnil dne 29. června 2010 v Madridu a během něhož byla projednávána otázka severokorejských uprchlíků,

–   s ohledem na zprávu o KLDR předloženou na 6. zasedání pracovní skupiny Rady OSN pro lidská práva pro pravidelný přezkum (ve dnech 30. listopadu – 11. prosince 2009),

–   s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje o situaci v oblasti lidských práv v Korejské lidově demokratické republice předloženou dne 21. února 2011, v níž zpravodaj vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že „KLDR dosud neprojevila odhodlání zavést doporučení a závěry všeobecného pravidelného přezkumu“,

–   s ohledem na usnesení A/HRC/19/L.29 přijaté na základě konsenzu Radou OSN pro lidská práva dne 19. března 2012, ve které Rada vyjádřila naléhavé obavy v souvislosti se závažným, všeobecně rozšířeným a soustavným porušováním lidských práv v Korejské lidově demokratické republice, a na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/66/174 přijatou dne 29. března 2012,

–   s ohledem na zprávu Národní komise pro lidská práva v Jižní Koreji z května 2012, která vznikla na základě přibližně 800 rozhovorů s uprchlíky, včetně mnoha set uprchlíků, kteří přežili vězeňské tábory,

–   s ohledem na výnos Ministerstva pro veřejnou bezpečnost KLDR z roku 2010, podle kterého je útěk ze země trestným činem „velezrady“,

–   s ohledem na prohlášení orgánů KLDR z prosince 2011, ve kterém naznačili svůj záměr „vyhladit“ až tři generace rodin, jejichž členové uprchli ze země během stodenního období smutku nad smrtí Kim Čong-ila,

–   s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že výše zmíněná rezoluce Rady OSN pro lidská práva vyjadřuje politování nad závažným, všeobecně rozšířeným a soustavným porušováním lidských práv v Severní Koreji, zejména nad užíváním mučení a existencí pracovních táborů pro politické vězně a repatriované občany KLDR, vzhledem k tomu, že státní orgány KLDR soustavně praktikují a umožňují popravy bez řádného soudu, svévolná zadržování a násilná zmizení;

B.  vzhledem k tomu, že velká část populace trpí hladem, a vzhledem k tomu, že Světový potravinový program v září 2009 informoval, že třetina severokorejských žen a dětí trpí podvýživou;

C. vzhledem k tomu, že v přímém důsledku politik vlády KLDR a navzdory nebezpečí uprchlo podle odhadů ze země v průběhu let až 400 000 Severokorejců, z nichž mnozí žijí v sousední Číně jako „nelegální přistěhovalci“;

D. vzhledem k tomu, že většina uprchlíků z KLDR nehodlá zůstat v Číně, avšak jsou nuceni k tranzitu přes Čínu, aby mohli pokračovat do Jižní Koreje nebo do dalších částí světa;

E.  vzhledem k tomu, že na základě repatriační dohody z roku 1986 se Severní Koreou brání Čína severokorejským občanům v přístupu k azylovým řízením Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, čímž porušuje Úmluvu OSN o uprchlících z roku 1951 a její protokol z roku 1967, k nimž Čínská lidová republika (ČLR) přistoupila; vzhledem k tomu, že ČLR podle odhadů nevládních organizací každoročně uvězní a násilně donutí k návratu do KLDR až 5.000 severokorejských uprchlíků;

F.  vzhledem k tomu, že velký počet uprchlíků ze Severní Koreje tvoří ženy, z nichž se mnohé stávají obětí obchodu s lidmi, sexuálního otroctví a nucených sňatků a vzhledem k tomu, že děti počaté v těchto násilných situacích jsou v Číně považovány za osoby bez státní příslušnosti, jsou opouštěny nebo ponechány stejnému osudu jako jejich matky;

G. vzhledem k tomu, že 29. března 2012 Kim Jong-hwan a tři další aktivisté Sítě pro demokracii v Severní Koreji a lidská práva sídlící v Soulu byli uvězněni v Dalianu (provincie Liaoning) a čelí obvinění z toho, že „ohrozili národní bezpečnost Číny“, když se údajně pokoušeli pomoci severokorejským uprchlíkům;

H. vzhledem k tomu, že podle očitých svědectví jsou uprchlíci, kteří jsou násilně nuceni k návratu do Severní Koreje, soustavně podrobováni mučení, vězněni v koncentračních táborech a mohou být i popraveni, těhotné ženy jsou údajně nuceny k přerušení těhotenství a děti, jejichž otcem je čínský státní příslušník, jsou v ohrožení života; vzhledem k státním praktikám stanovení viny na základě asociace, jejichž výsledkem je uvěznění celých rodin, včetně dětí a prarodičů;

I.   vzhledem k tomu, že satelitní záběry a četné zprávy severokorejských uprchlíků dokazují, že KLDR provozuje minimálně šest koncentračních táborů a řadu „převýchovných“ táborů, ve kterých je umístěno až 200 000 převážně politických vězňů;

1.  opakuje svou výzvu KLDR, aby neprodleně ukončila závažné, všeobecně rozšířené a soustavné porušování lidských práv, kterého se dopouští na svých občanech, již jsou z tohoto důvodu nuceni k útěku ze země;

2.  vyzývá orgány KLDR, aby reagovaly na doporučení zprávy pracovní skupiny pro pravidelný přezkum Rady OSN pro lidská práva, a aby jako první krok umožnily nezávislým mezinárodním odborníkům inspekci veškerých vězeňských zařízení;

3.  vyzývá členské státy, aby k organizaci evropské a mezinárodní ochrany Severokorejců prchajících ze své země přistupovaly systematičtěji, a vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala organizace občanské společnosti, které pomáhají severokorejským uprchlíkům;

4.  pokládá za politováníhodné, že příslušné čínské orgány v případu Kima Jong-hwana a dalších s ním spolupracujících aktivistů podle neověřených zpráv poprvé vznesli obvinění z „ohrožení národní bezpečnosti“, které může znamenat trest smrti; vyzývá čínské orgány, aby těmto čtyřem zadrženým aktivistům zaručily právní zastoupení, neomezený přístup k severokorejským konzulárním orgánům a bez průtahů je propustily;

5.  vyzývá ČLR, aby dostála svým závazkům podle mezinárodního práva, zejména podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a souvisejícího protokolu z roku 1967, stejně jako Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984, a zastavila deportování občanů Severní Koreje zpět do KLDR, neboť navráceným uprchlíkům a jejich rodinám hrozí týrání či dokonce poprava;

6.  naléhavě proto vyzývá ČLR, aby vypověděla dohodu se Severní Koreou z roku 1986 o repatriaci uprchlíků, a vítá poslední zprávy, podle nichž Čína zvažuje změnu své politiky; připomíná, že občané Severní Koreje jsou bez omezení považování za občany Korejské republiky, a vyzývá ČLR, aby jim zaručila bezpečný tranzit do Jižní Koreje nebo jiných třetích zemí;

7.  apeluje na čínské orgány, aby se severokorejskými uprchlíky jednaly jako s utečenci „sur place“, aby Vysokému komisaři OSN pro uprchlíky umožnil setkání s nimi s cílem určit jejich status a usnadnit jejich bezpečné přesídlení, aby propustily veškeré zadržené uprchlíky, a ty, kteří se z humanitárních pohnutek snaží pomoci uprchlíkům, nepovažovaly za pachatele trestných činů, a aby zaručily severokorejským ženám provdaným za čínské občany statut občana legálně pobývajícího v zemi;

8.  rovněž vyzývá Čínu, aby ukončila spolupráci s pracovníky severokorejské bezpečnostní služby při sledování uprchlíků s cílem uvěznit je; naléhavě vyzývá ČLR, aby namísto toho umožnila nevládním organizacím a místním poskytovatelům služeb humanitární přístup k severokorejským uprchlíkům a žadatelům o azyl v Číně, včetně přístupu za účelem poskytnutí potravin, lékařského ošetření, vzdělávacích, právních a jiných služeb;

9.  vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie a Komisi, aby se zabývala situací v oblasti lidských práv v KLDR a otázkou severokorejských uprchlíků v ČLR na všech jednáních na vysoké úrovni mezi EU a Čínou a v rámci dialogu EU-Čína o lidských právech;

10. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům EU, Radě, Komisi, vládám Korejské republiky, Korejské lidově demokratické republiky, Čínské lidové republiky, Vysokému komisaři OSN pro uprchlíky, Vysokému komisaři OSN pro lidská práva, zvláštnímu zpravodaji o situaci v oblasti lidská práva v Korejské lidově demokratické republice a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(1) OJ C 351E, 2.12.2011, s. 132.