V Evropě existují tři hlavní modely produkce sladidel – z řepy, z cukrové třtiny a isoglukózy. Od roku 2006, kdy proběhla reforma režimu cukru, došlo v cukrovarnickém průmyslu k významným změnám.

Na základě předpokladu, že se zdvojnásobí dovoz cukrové třtiny z preferenčních dodavatelských zemí, byl ve stávajících právních předpisech odstraněn mechanismus, který zajišťoval, že rafinerie zpracovávající cukrovou třtinu měly k dispozici minimální úroveň dodávek surovin. Tento předpoklad se nenaplnil a v důsledku toho mají nyní zpracovatelé třtiny potíže získat dostatečné množství surovin.

Oproti tomu odvětví zpracovávající řepu a isoglukózu využívají režimu kvót, který jim poskytuje závazně stanovenou minimální úroveň dodávek surovin.

Může Komise objasnit, jak v současnosti zajišťuje rovnováhu v odvětví cukru? Jakým způsobem hodlá Komise zaručit spravedlivé konkurenční podmínky pro všechny tři produkční modely a zachování skutečné rovnováhy ve všech odvětvích?