o Bílé knize o Evropské komunikační politice

(2006/2087 (INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise „Bílá kniha o Evropské komunikační politice“ (KOM(2006)0035),

–   s ohledem na druhou část Smlouvy o ES,

–   s ohledem na články 195, 211 a 308 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na články 11, 41, 42 a 44 Listiny základních právEvropské unie,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1),

–   s ohledem na sdělení Komisi „Akční plán na zlepšení informování o Evropě prostřednictvím Komise“ (SEC(2005)0985),

–   s ohledem na sdělení Komise „Příspěvek Komise k období pro úvahu a poté: Plán D pro demokracii, dialog a diskusi“ (KOM(2005)0494),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2002 o sdělení Komise o novém rámci spolupráce při činnostech týkajících se informační a komunikační politiky Evropské unie(2),

–   s ohledem na usnesení ze dne 10. dubna 2003 o informační a komunikační strategii Evropské unie(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2005 o realizaci informační a komunikační strategie EU(4),

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A6-0365/2006),

A. vzhledem k tomu, že komunikace je důležitý prvek jak zastupitelské, tak participativní demokracie,

B.  vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu je jedna ze sil demokratických prvků EU spojena s komunikačními systémy na evropské úrovni, které zajišťují propojení mezi orgány EU a občany,

C. vzhledem k tomu, že by právo na informace a svobodu projevu mělo být v srdci evropské demokracie a oporou politických systémů na evropské i vnitrostátní úrovni, a že by proto co nejvíce informací mělo být zpřístupněno veřejnosti,

D. vzhledem k tomu, že zkušenosti z evropských voleb a referend ukázaly, že u těch osob, které se zajímají o evropské záležitosti a jsou s nimi obeznámeny, je větší pravděpodobnost účasti, zatímco u těch, které mají nedostatek informací, je pravděpodobnost nižší,

E.  vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje žádná ustálená evropská veřejná sféra, ale existuje silně aktivní veřejná sféra na národních úrovních; vzhledem k tomu, že u této veřejné sféry na národních úrovních se projevují výrazné rozdíly, pokud jde o rozsah a obsah diskusí o evropských záležitostech,

F.  vzhledem k tomu, že by bylo velmi přínosné, kdyby evropské otázky zaujímaly v evropské veřejné sféře významnější místo,

G. vzhledem k tomu, že prvním krokem k vytvoření evropské veřejné sféry by bylo překonání izolace veřejné sféry na národních úrovních prostřednictvím evropských komunikačních činností, což je úzce spojeno s panevropskou nebo alespoň nadnárodní strukturou médií,

H. vzhledem k tomu, že existují jasné důkazy o tom, že občané jsou nedostatečně informováni o evropských záležitostech, což se odráží ve výsledcích různých průzkumů veřejného mínění Eurobarometru,

I.   vzhledem k tomu, že komunikace je spojena také z otázkou transparentnosti, zjednodušených postupů, občanství a sdílených hodnot,

J.   upozorňuje na skutečnost, že evropské otázky a „přidaná hodnota“ legislativy Společenství jsou ve vnitrostátních diskusích jen zřídkakdy brány na vědomí, a že si vnitrostátní politici často přivlastňují zásluhy za evropské úspěchy, zatímco jim nedělá potíže EU kritizovat, a to mnohdy za politické chyby, které vznikly na vnitrostátní úrovni,

K. vzhledem k tomu, že zasedání Evropské rady v červnu 2006 zařadilo otázku institucionální reformy zpět na program jednání,

L.  vzhledem k tomu, že cílem „období reflexe“ je demokratizace a zefektivnění Unie a její „návrat“ k občanům,

Komunikační politika a evropská veřejná sféra

1.  vítá předložení Bílé knihy a souhlasí se záměry Komise změnit komunikační politiku v samostatnou politiku, která má svůj vlastní obsah;

2.  je toho názoru, že je nezbytné zlepšit komunikaci mezi EU a jejími občany; podporuje proto úsilí o překonání způsobu, jakým jsou občanům poskytovány informace; zdůrazňuje, že lepší způsob komunikace s občany nemůže nahradit nedostatečné politiky, může však zlepšit chápání uskutečňovaných politik;

3.  vítá, že Komise uznává, že jakoukoli komunikaci nelze oddělit od jejího obsahu a že musí být „obousměrným“ procesem, v němž je nasloucháno občanům, ale lituje, že tyto zásady potvrzené v úvodu Bílé knihy se nijak konkrétně neprojevují; vyzývá tedy Komisi, aby upřesnila, jakým způsobem hodlá brát v úvahu hlas občanů, a navrhuje v tomto ohledu, aby sem byly zařazeny návrhy jiných institucí, jako je „Agora“, orgán dorozumění se zástupci občanské společnosti, který se rozhodl zřídit Parlament;

4.  naléhá na Komisi, aby podpořila vytvoření evropské veřejné sféry, která bude budována hlavně přes národní, místní a regionální média, přičemž se nesmí pustit ze zřetele důležitá úloha, již hrají kvalitní celonárodní a regionální tisk a informace vysílané v televizi, které věnují odpovídající pozornost evropským záležitostem; a za tímto účelem žádá členské státy, aby uváděly ve specifikacích národních veřejných audiovizuálních kanálů závazek informovat občany o politikách prováděných na evropské úrovni;

5.  bere na vědomí, že cílem evropské komunikační politiky by nemělo být vytvoření komunikační sféry, která bude konkurovat vnitrostátní veřejné sféře, nýbrž spíše úzké spojení debaty na národní úrovni s debatou na úrovni evropské;

6.  naléhá na Komisi, aby při navrhování komunikační politiky zohlednila konkrétní návrhy uvedené v usnesení Parlamentu ze dne 12. května 2005 o provádění informační a komunikační strategie EU;

Vymezení společných zásad

7.  podporuje úmysl vytvořit dvousměrný komunikační systém mezi EU a jejími občany, který bude schopný a ochotný blíže naslouchat názorům občanů na Evropu; nepovažuje nicméně za rozumné, aby se občané stali podněcovatelem účasti a dialogu, neboť občané by neměli vyhledávat informace, nýbrž informace by měly vyhledávat občany;

8.  nepokládá za vhodné, aby Parlament podléhal kodexu chování, který by řídil jeho komunikaci s evropskými občany;

9.  žádá Komisi, aby předložila návrh interinstitucionální dohody vymezující společné zásady, které by mohly řídit spolupráci mezi evropskými institucemi, pokud jde o komunikaci;

10. naléhá na Komisi, aby za účelem zlepšení stávajících interistitucionálních mechanismů partnerství v oblasti informací a komunikace o Evropě, prozkoumala možnosti zahájení skutečného programu Společenství zaměřeného na poskytování informací a na komunikaci v rámci Evropy, který by vycházel z článku 308 Smlouvy o ES; předloží-li Komise odpovídající návrh, Parlament se bude plně podílet na stanovení a vypracování přesného obsahu a rozsahu programu;

11. je toho názoru, že je nezbytné klást větší důraz na zásady a hodnoty obsažené v Listině základních práv, aby se stanovil rozsah evropské komunikační politiky;

12. připomíná, že již Listina základních práv stanovila práva občanů na informace a že jakýkoli jiný případný nový nástroj bude muset respektovat výsady Parlamentu jako voleného shromáždění, zejména jeho pravomoci obracet se svobodně na občany celé Unie; žádá, aby jeho Výbor pro ústavní záležitosti analyzoval možnou povahu a obsah takového interinstitucionálního nástroje;

p13.    zdůrazňuje význam Ústavy pro Evropu, která by dala Unii političtější a demokratičtější podobu a zvýšila její atraktivitu v očích občanů; připomíná politickou odpovědnost Evropského parlamentu, Rady a Komise za podporu tohoto procesu.

Posílení úlohy občanů

14. vítá snahu Komise začlenit evropské otázky do všech úrovní, jinými slovy informovat o evropských záležitostech na národní, regionální a místní úrovni, aby došlo k decentralizaci šíření evropských záležitostí, a zdůrazňuje, že je třeba, aby poskytování těchto informací probíhalo s velkou pravidelností; vítá akční plán Komise a očekává, že bude neprodleně realizován;

15. domnívá se, že rozvoj evropské správy blízké občanům, schopné postarat se o ohromné množství současných informačních míst o Evropě, by pomohlo navázat důležitá přímá pouta mezi Unií a jejími občany zejména tím, že umožní přístup občanů k evropským iniciativám a programům, které se jich týkají; domnívá se, že zastoupení Komise a delegací Evropského parlamentu ve členských státech v tom hraje důležitou úlohu; v této souvislosti se domnívá, že je rovněž nezbytné od základu zvážit práci, kterou dosud vykonaly informační kanceláře Komise a Parlamentu v členských státech, vzhledem k tomu, že jejich politika vztahů s veřejností nepřitahuje zájem občanů a že by prostředky použité k tomuto účelu mohly být využity mnohem účinněji; přeje si proto, aby měly aktivnější a méně byrokratickou povahu;

16. vítá iniciativu pro transparentnost, kterou Komise zahájila v listopadu 2005, kde je zdůrazněno, že vysoký standard transparentnosti je základním prvkem jakékoli moderní správy; evropští občané mají právo na veřejné instituce účinné, odpovědné a ochotné pomoci;

17. považuje regiony a města za nejvhodnější platformu pro šíření evropské myšlenky mezi občany a vyzývá k zapojení Výboru regionů do provádění budoucí komunikační politiky;

18. podporuje záměr posílit diskusi v národních a regionálních parlamentech;

19. vybízí národní parlamenty, aby posílily svou kontrolní roli v souvislosti s jednáním svých vlád v Radě a zvýšily tak povědomí a také demokratickou odpovědnost orgánů EU;

20. zdůrazňuje, že by se národní parlamenty měly hlouběji zajímat o evropské legislativní návrhy v mnohem dřívější etapě procesu rozhodování;

21. upozorňuje na závěry předsednictví z konference předsedů parlamentů Evropské unie (konané ve dnech 6. a 7. května 2005) vyzývající národní parlamenty k pořádání každoročních diskusí, a to nejlépe během plenárního zasedání, o roční legislativě a pracovním programu Komise,

22. zdůrazňuje, že je důležité svolávat meziparlamentní fóra o budoucnosti Evropy, přičemž jedno z nich proběhne při příležitosti 50. výročí Římských smluv; požaduje, aby byl v rámci evropské komunikační politiky brán ohled na diskuse na úrovni zástupců evropských národů;

23. zdůrazňuje význam vzdělávání občanů v oblasti evropské integrace; určité chápání Evropy je nezbytným předpokladem pro úspěšnou interaktivní komunikaci s EU a může přispět k cítění evropského občanství;

24. lituje, že byla snížena podpora sektorových programů, jako Leonardo da Vinci, Socrates a Erasmus, které mají mnohonásobný účinek, neboť tyto programy posilují evropský rozměr a umožňují zřizování nadnárodních sítí;

25. je toho názoru, že chceme-li oslovit občana, je důležité předávat informace lepším způsobem a poukázat na to, jaký význam a dopad mají rozhodnutí EU pro jeho každodenní život, a to pomocí spolupráce s regionálními a místními orgány; navrhuje, aby se pozornost zaměřila na pravidelné informování občanů o významných regionálních a místních projektech, na nichž se podílí EU, aby se podpořil společný evropský projekt;

26. domnívá se, že diskuze by měla rovněž zohledňovat zvláštní potřeby a aktivity zdravotně postižených osob a menšin i národní a místní publikum a zvláštní cílové skupiny; poukazuje na to, že je třeba věnovat větší pozornost směřování relevantních informací upravených z hlediska regionu vymezenému cílovému publiku, čímž dojde ke spojení evropských témat s běžným životem občanů;

27. vítá iniciativy některých zastupitelstev Komise a národních orgánů pro spolupráci při informačních kampaních ohledně Evropské unie; upozorňuje, že podobná spolupráce by mohla také přispět k vytvoření přímější vazby mezi občany a institucemi;

28. vyzývá Komisi, aby již v rané fázi utváření politiky zajistila konzultaci se zainteresovanými stranami a s veřejností; domnívá se, že hlavní návrhy by mohl doprovázet doplňující oddíl v hodnocení dopadu, který by specifikoval, jak byly při práci na návrhu zohledňovány zájmy občanů; zdůrazňuje, že dopad konzultací s veřejností na rozhodovací proces Evropské unie je třeba objasnit;

29. vyzývá Komisi, aby vypracovala dynamickou a reaktivní komunikační politiku, která by se spíše než na obvyklé podávání zpráv o konečném dosaženém konsensu zaměřila na informování o rozhodnutích přijatých v různých fázích rozhodovacího procesu; domnívá se, že cílem komunikační politiky Unie je poskytnout svým občanům jasnou představu o tom, jakým způsobem vznikají evropské zákony;

Spolupráce se sdělovacími prostředky a využití nových technologií

30. zdůrazňuje, že média jsou důležitá pro zprostředkování informací, vytváření názorů a předávání poselství občanům v evropské veřejné sféře, kterou se Komise snaží vytvořit; v této souvislosti nabádá Komisi, aby podporovala konkrétní iniciativy, jako například diskusní fóra o evropských kulturních a politických otázkách, kde by byly dokumenty dostupné v několika jazycích, aby se na těchto fórech mohli evropští občané podílet ve velkém počtu a vést dialog;

31. zdůrazňuje, že informovaní občané jsou základem funkčního systému participativní demokracie;

32. žádá Komisi, aby co možná nejpřesněji stanovila, jakou úlohu by ráda přidělila médiím a zdůrazňuje potřebu nalézt vzorec, který umožní užší zapojení národních, regionálních a místních médií do komunikační politiky, přičemž je rovněž třeba brát v potaz používání alternativních médií jakožto komunikačních kanálů;

33. je toho názoru, že přeshraniční spolupráce místních a regionálních sdělovacích prostředků v otázkách evropské politiky by měla být posílena; má za to, že evropská spolupráce sdělovacích prostředků a novinářů slouží k informování o Evropské unii, a vyzývá Komisi, aby v rámci rozpočtu založila „Evropský fond (investigativní) žurnalistiky“, jež by podpořil návrhy, díky kterým by novináři pocházející z několika členských států společně prohloubili určité evropské téma a převedli jej do různých místních a regionálních situací;

34. vítá stažení návrhu na zřízení zpravodajské agentury EU;

35. doporučuje Komisi, aby při komunikaci s občany a sdělovacími prostředky používala jednoduchý a srozumitelný jazyk a aby tak činila systematicky a v úředních jazycích členského státu, z nějž občané pocházejí nebo v němž pobývají; evropský žargon spíše prohlubuje, než zužuje, propast mezi orgány EU a občany;

36.doporučuje, aby mezi orgány Společenství, Evropským parlamentem, a především sdělovacími prostředky byly ustanoveny pravidelné výměny názorů o otázkách evropské komunikace;

37. domnívá se, že je obecně odpovědností Komise a zejména členských států, aby poskytovaly objektivní, spolehlivé a nestranné informace o evropských politikách, které představují základ pro debatu, jejíž účastníci jsou řádně informováni; za tímto účelem vyzývá členské státy, aby prohloubily informovanost svých úředníků ohledně politik prováděných na evropské úrovni;

38. vítá, že pokud jde o nové technologie, je Bílá kniha v souladu s poslední zprávou Parlamentu o informační a komunikační strategii EU;

39. oceňuje návrhy Komise na lepší využití nových komunikačních technik, ale žádá, aby byla přijata opatření zajišťující, aby „digitální věk“ ještě více neodděloval část občanů od přístupu k informací od Unii; zdůrazňuje v tomto ohledu, že by bylo vhodné, ve snaze o globální přístup, vzájemně integrovat komunikační prostředky různých orgánů, jako je budoucí „internetová televize“ Evropského parlamentu, při plném respektování jeho autonomie; mimo jiné zdůrazňuje, že je třeba přikládat větší váhu tradičním prostředkům masové komunikace, jako je televize;

Pochopení evropského veřejného mínění

40. žádá Komisi, aby informovala Parlament o hodnocení konzultací, které uskutečnila;

41. považuje zřízení Observatoře evropského veřejného mínění v krátkodobém horizontu za sporné a domnívá se, že dříve, než bude tento úkol zahájen, měly by být uspořádanějším způsobem využity údaje a zdroje, které jsou momentálně k dispozici;

42. konstatuje, že nelze provádět uspokojivou komunikační politiku bez přesné znalosti toho, jaké informace postrádají občané Unie, ať již se jedná o obsahy činnosti Společenství nebo orgány a postupy, které ji umožňují uplatňovat; požaduje proto, aby byla oddělení pro výzkum evropského veřejného mínění pověřena provedením konkrétního a podrobného průzkumu veřejného mínění, který by umožnil přijmout přesně cílená a diferencovaná opatření pro informování občanů Společenství v závislosti na jejich státu původu, sociálně-profesním zařazení a politické orientaci;

Spolupráce

43. žádá Komisi, aby vypracovala konkrétní návrhy na provádění komunikační politiky a ohodnotila její právní a finanční dopady;

44. domnívá se, že by měla být analyzována práce interinstitucionální informační skupiny s cílem zjistit, zda je možné dosáhnout zlepšení; tato skupina by měla mít především politickou povahu a měla by jednat jako ručitel, počet členů skupiny by měl být přitom snížen, aby mohla pracovat účinněji;

45. zdůrazňuje, že je důležité, aby se panevropské politické strany více zapojily do dialogu o záležitostech EU se svými voliči;

46. přikládá zvláštní význam úloze, kterou hrají politické strany při podpoře parlamentní demokracie na všech úrovních; lituje, že zůstává nevyužit potenciál nadnárodních politických stran; vyjadřuje politování nad tím, že mnohé národní politické strany nejsou příliš nakloněny tomu přijmout koherentně a přesvědčivě evropský rozměr; naléhavě vyzývá politické strany, aby braly při přijímání rozhodnutí a ve svých volebních kampaních v úvahu evropské otázky tak, aby byly občanům poskytnuty skutečné možnosti volby, pokud jde o budoucnost Evropy;

47. zdůrazňuje, že komunikační politika musí dodržovat zvláštní rytmus evropských záležitostí, který se často neřídí národními politickými agendami a nemůže se skutečně rozvíjet na okraji konkrétních politik a akcí Evropské unie, které mají svůj samostatný časový harmonogram; domnívá se tedy, že by se Komise, Rada a Parlament měly dohodnout na harmonogramu velkých témat, která by mohla více zajímat evropské veřejné mínění, s cílem soustředit své komunikační úsilí na tato témata;

48. žádá instituce, aby zvážily vytvoření koordinační skupiny na druhé úrovni, v níž by byla zastoupena příslušná generální ředitelství různých institucí a v níž by zasedali představitelé výborů Parlamentu, s cílem koordinovat konkrétní činnosti realizace cílů vytyčených IGI;

49.znovu připomíná, že na Evropskou unii často občané nahlížejí jako na celek, neboť po nich nelze žádat, aby rozlišovali jemné rozdíly mezi jejími orgány a že je tedy třeba začlenit komunikační politiky každého orgánu do společné logiky a respektovat přitom pravomoci a autonomii každého z nich; znovu vyzývá k širší interinstitucionální diskuzi v tomto směru na plenárním zasedání s cílem přijmout společné prohlášení o cílech a prostředcích této politiky;

50. podporuje rozvoj dialogu a společně pořádaných veřejných rozprav mezi evropskými orgány a vnitrostátním i a regionálními orgány; zdůrazňuje, že je důležité opírat komunikaci o iniciativy využívající komunikační nosiče pro širokou veřejnost, jako jsou kulturní programy (literární nebo filmová ocenění), sportovní události apod.; domnívá se, že komunikace musí brát ohled na strategické hlavní směry zaměřené na cílové publikum, jako jsou vysoké školy, městské samosprávy nebo profesní organizace;

51. podporuje posílení úlohy veřejného ochránce práv pro zajištění větší důvěry v průhlednost;

52. upozorňuje na to, že program PRINCE je tradičně založen na sdružení Komise a členských států; již ve své poslední zprávě o komunikační strategii Evropské unie Evropský parlament zdůraznil potřebu účasti parlamentu na stanovení priorit programu PRINCE; proto je toho názoru, že by bylo třeba plně zapojit poslance Evropského parlamentu na činnostech pořádaných pod záštitou tohoto programu;

53. doporučuje zvýšit prostředky na stávající programy financování, jako je program celoživotního vzdělávání, Mládež, Občané pro Evropu, Média, Kultura, za předpokladu, že budou plně respektovány všechny cíle jednotlivých programů;

54. podporuje nahrazení stávajících pěti rozpočtových linií programu PRINCE jediným programem, který by spravovalo generální ředitelství pro komunikaci, neboť by to představovalo větší pružnost a důraz by byl v rámci podpory kladen na účastníky dialogu;

55. zdůrazňuje, že je nezbytné více zviditelnit finanční podporu, kterou Unie poskytuje,a tedy i to, že každý orgán, sdružení či aktivita, které jsou příjemci grantu v rámci některého z programů Unie, by měly povinnost zajišťovat této pomoci publicitu;

56. zdůrazňuje, že pro zajištění úspěšné komunikace je zásadní aktivní účast (vypouští se) členských států, a vyzývá proto členské státy, aby našly technické a finanční prostředky, jakými mohou přispět ke společnému komunikačnímu úsilí EU;

57. naléhavě vyzývá členské státy k náležitému a včasnému provádění právních předpisů Společenství do národního práva, aby se všem občanům EU zajistila stejná úroveň práv, jež pro ně z právních předpisů Společenství plynou; vyzývá Komisi, aby aktivněji usilovala o uplatňování ustanovení právních předpisů Společenství; nabádá Komisi, aby v podmínkách partnerské spolupráce s vládami členských států informovala občany o jejich právu na přístup ke spravedlnosti a nápravě v případě porušení jejich práv.

58. vyzývá Komisi, aby lépe hierarchicky třídila své partnery v oblasti komunikací a rozvíjela přednostní vztahy s partnery s nadnárodním významem, jako jsou organizace evropské občanské společnosti, která se právě strukturalizuje, evropské politické strany a novináři; zdůrazňuje, že je důležité sem začlenit komunikační prostředky určené mládeži s cílem posílit evropský občanský prostor;

59. zdůrazňuje, že je nezbytné přizpůsobit strategie a obsah Bílé knihy diskusi probíhající v evropské společnosti i mezi jednotlivými členskými státy;

60. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, Evropskému sociálnímu a hospodářskému výboru a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43. (2) Úř. věst C 47 E 27.2.2003, s. 406. (3) Úř. věst. C 64E, 12. 3. 2004, s. 591. (4) Úř. věst. C 92 E, 20.4. 2006, s. 403.

In February 2006 the Commission published a White Paper on European communication policy. The text was intended to counter the effect produced by the rejection of the Constitutional Treaty in the French and Dutch referendums and halt the general rise of Euro-scepticism.

In the White Paper the Commission outlines the thrust of a new European communication policy designed to bridge the divide between the Union and its citizens. In this report the rapporteur will offer his own comments on the proposals put forward in the Commission White Paper.

1. Defining common principles

The Commission has proposed to establish a code of conduct on communication, that is to say, to draw up common rules for the European institutions, national bodies, and so forth, thereby laying foundations on which to cement communication policies. The rapporteur considers that this idea is not only fundamentally mistaken, but also undesirable to the extent that it would create a poor substitute for a genuine legal basis. In point of fact the European institutions have no legal basis for Community reports given over specifically to information and communication. As a result the Commission too often lays itself open to the charge of meddling in an area outside its responsibility or even of disseminating propaganda. The best way to avoid this pitfall, however, is not to base a communication policy on a code of conduct, but to seek a unanimous decision of the Member States in the European Council, thereby affording a means, under Article 308 of the Treaty, to provide a legal basis in the full sense.

In addition, laying down rules of conduct to be observed by the EU institutions could lead to adverse consequences reducing the scope for independent and self-determining opinion. The rapporteur does not, therefore, believe that Parliament should be subject to a code that would determine how it should communicate with European citizens.

2. Empowering citizens

Given that there is no European public sphere, the institutions must employ tools enabling as many European citizens as possible to gain access to information. If the Union wishes to be listened to, it has to take European affairs to national, regional, and local level. However, it is not sensible to view citizens as the prime movers of participation and dialogue. It would be pointless to listen carefully to what citizens had to say if they were ill informed. Before their input can serve a purpose, the European institutions have to find ways of passing on all the information that they need to involve themselves in, and identify with, the European project. Information must come first, otherwise no opinion is possible. Or at any rate, no useful opinion. That is why EU information and communication policy must be governed by the general principle that it is not citizens who should have to go looking for information, but information that should come looking for citizens.

3. Working with the media and new technologies

The White Paper overemphasises the idea that dialogue and communication with citizens can be coordinated through initiatives by the institutions. It consequently relies more on new technologies than on the traditional mass media. At times it appears to underestimate the impact that the mass media have on society.

The rapporteur believes that a list of priority measures should be drawn up, focusing, for example, on better working conditions for journalists in the European institutions, training for information professionals, better direct communication methods, and so on.

4. Understanding European public opinion

The Commission is proposing to set up a network of national opinion research experts to help exchange good practice and develop synergy. The rapporteur, however, believes that it would be better to use existing resources in a more coordinated way so as to derive maximum benefit. Information and good practice can be exchanged without setting up a new European public opinion observatory. Indeed, setting up the observatory would be a questionable course of action in the short term, since the data already gathered ought to turned fully to account before embarking on a venture of that kind.

5. Collaboration

It is vital for Member States to be involved in EU information and communication policy. Without them, it would be virtually impossible for any message to get through. Attention needs to focus to a greater extent on what is said, so as to ensure that messages strike a chord with citizens by addressing their different concerns. We need to succeed in explaining what Europe can do for each and every citizen. We have to find a way to bring our weight to bear more decisively on information and communication policy at regional and local level. Stakeholders such as political parties have to be able to mobilise citizens in support of European politics and accordingly have a crucial role to play.

The rapporteur believes that Parliament, the Commission, and the Council should intensify their three-cornered dialogue and, to that end, coordinate their activities more closely.

The only forum that the Commission’s and Parliament’s information and communication services have for pooling their ideas is the Interinstitutional Group on Information. Its basic task is to set the priorities for the PRINCE programme. Any initiatives not covered by that programme are treated as specific measures and pursued at the instigation of either the Commission or Parliament, as the case may be. The rapporteur believes that the PRINCE programme should encompass more priority areas and each institution should take specific action only as and where necessary. The institutional group should, moreover, be primarily political in character, and its membership scaled down to make for greater operating efficiency.

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro kulturu a vzdělávání jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že by právo na informace a svobodu projevu mělo být v srdci evropské demokracie a oporou politických systémů na evropské i vnitrostátní úrovni, a že by proto co nejvíce informací mělo být zpřístupněno veřejnosti,

B. vzhledem k tomu, že účast na demokracii je základním kamenem politického procesu a měla by mít přímý dopad na vytváření politiky Unie,

C. vzhledem k tomu, že transparentnost a otevřenost jsou základními podmínkami komunikace, a že tato komunikace znamená dvoustranný dialog s evropskými občany, který je klíčovým prvkem demokracie, nezbytným pro rozvíjení veřejné diskuse,

D. vzhledem k tomu, že cílem „období reflexe“ je demokratizace a zefektivnění Unie a její „návrat“ k občanům,

E.  upozorňuje na skutečnost, že evropské otázky a „přidaná hodnota“ legislativy Společenství jsou ve vnitrostátních diskusích jen zřídkakdy brány na vědomí, a že si vnitrostátní politici často přivlastňují zásluhy za evropské úspěchy, zatímco jim nedělá potíže EU kritizovat, a to mnohdy za politické chyby, které vznikly na vnitrostátní úrovni,

F.  upozorňuje na závěry předsednictví z konference předsedů parlamentů Evropské unie (konané ve dnech 6. a 7. května 2005) vyzývající národní parlamenty k pořádání každoročních diskusí, a to nejlépe během plenárního zasedání, o roční legislativě a pracovním programu Evropské komise,

1.  vyzývá Komisi, aby již v rané fázi utváření politiky zajistila konzultaci se zainteresovanými stranami a s veřejností; domnívá se, že hlavní návrhy by mohl doprovázet doplňující oddíl v hodnocení dopadu, který by specifikoval, jak byly při práci na návrhu zohledňovány zájmy občanů; zdůrazňuje, že dopad konzultací s veřejností na rozhodovací proces Evropské unie je třeba objasnit;

2.  domnívá se, že transparentnost a přístup k dokumentům jsou jedním z hlavních pilířů pro zajištění komunikace s občany o EU a její činnosti, jejímž účelem je překlenutí propasti, která v současné době existuje; vyzývá Komisi a finské předsednictví, aby učinili náležité kroky k přezkumu nařízení (ES) č. 1049/2001, jak požaduje Parlament, a zajistili tak zveřejnění právních stanovisek, postojů a pozměňovacích návrhů před jejich konečným přijetím prostřednictvím veřejné databáze; domnívá se, že za účelem vytvoření společné databáze musí být stávající veřejné databáze propojeny a být co nejvíce nápomocné uživateli; domnívá se, že by se k tomuto účelu mohlo využít databáze Prelex pro sledování rozhodovacího procesu mezi institucemi;

3.  domnívá se, že je třeba zveřejňovat všechny pořady jednání a dokumenty Rady, Komise a výborů Evropského parlamentu, stejně jako veškeré snadno srozumitelné doplňující informace; zdůrazňuje, že tyto informace by měly být snadno dostupné pro veřejnost, a to zvláště prostřednictvím internetu, uveřejněním těchto dokumentů a pomocí přímých nebo zpětně vyhledatelných přenosů ze schůzí;

4.  vyzývá Komisi, aby vypracovala dynamickou a reaktivní komunikační politiku, která by se spíše než na obvyklé podávání zpráv o konečném dosaženém konsensu zaměřila na informování o rozhodnutích přijatých v různých fázích rozhodovacího procesu; domnívá se, že cílem komunikační politiky Unie je poskytnout svým občanům jasnou představu o tom, jakým způsobem vznikají evropské zákony;

5.  vybízí národní parlamenty, aby posílily svou kontrolní roli v souvislosti s jednáním svých vlád v Radě a zvýšily tak povědomí a také demokratickou odpovědnost orgánů EU;

6.  vybízí členské státy, aby do vnitrostátních diskusí začlenily evropskou dimenzi, a upozornily tak své občany na evropskou agendu;

7.  domnívá se, že diskuze by měla rovněž zohledňovat zvláštní potřeby a aktivity zdravotně postižených osob a menšin i národní a místní publikum a zvláštní cílové skupiny; poukazuje na to, že je třeba věnovat větší pozornost směřování relevantních informací upravených z hlediska regionu vymezenému cílovému publiku, čímž dojde ke spojení evropských témat s běžným životem občanů;

8.  naléhavě vyzývá členské státy k náležitému a včasnému provádění právních předpisů Společenství do národního práva, aby se všem občanům EU zajistila stejná úroveň práv, jež pro ně z právních předpisů Společenství plynou; vyzývá Komisi, aby aktivněji usilovala o uplatňování ustanovení právních předpisů Společenství; nabádá Komisi, aby v podmínkách partnerské spolupráce s vládami členských států informovala občany o jejich právu na přístup ke spravedlnosti a nápravě v případě porušení jejich práv.

POSTUP

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Výbor pro kulturu a vzdělávání jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá předložení Bílé knihy a souhlasí se záměry Komise změnit komunikační politiku v samostatnou politiku naplněnou svým vlastním obsahem;

2.  vítá, že Komise uznává, že jakoukoli komunikaci nelze oddělit od jejího obsahu a že musí být „obousměrným“ procesem, v němž se občanům naslouchá, ale lituje, že tyto zásady potvrzené v úvodu Bílé knihy se nijak konkrétně neprojevují; vyzývá tedy Komisi, aby upřesnila, jakým způsobem hodlá brát v úvahu hlas občanů, a navrhuje v tomto ohledu integrovat do komunikační politiky návrhy jiných institucí, jako je „Agora“, orgán dorozumění se zástupci občanské společnosti, který se rozhodl zřídit Parlament;

3.  konstatuje, že nelze provádět uspokojivou komunikační politiku bez přesné znalosti toho, jaké informace postrádají občané Unie, ať již se jedná o obsahy činnosti Společenství nebo orgány a postupy, které ji umožňují uplatňovat; požaduje proto, aby byla oddělení pro výzkum evropského veřejného mínění pověřena provedením konkrétního a podrobného průzkumu veřejného mínění, který by umožnil přijmout přesně cílená a diferencovaná opatření pro informování občanů Společenství v závislosti na jejich státu původu, sociálně-profesním zařazení a politické orientaci;

4.  zdůrazňuje, že je důležité svolávat meziparlamentní fóra o budoucnosti Evropy, přičemž jedno z nich proběhne při příležitosti 50. výročí Římských smluv; požaduje, aby byl v rámci evropské komunikační politiky brán ohled na diskuse na úrovni zástupců evropských národů;

5.  podporuje projekt nového interinstitucionálního nástroje otevřeného všem členským státům, kterým se stanoví zásady evropské komunikační politiky; domnívá se nicméně, že přesná povaha tohoto nástroje – charty nebo kodexu chování– musí být pečlivě analyzována v souvislosti se „zárukami“, který by měl poskytovat občanům, i se závazky, které by instituce a členské státy měly na sebe vzít;

6.  připomíná, že již Listina základních práv stanovila práva občanů na informace a že jakýkoli jiný případný nový nástroj bude muset respektovat výsady Parlamentu jako voleného shromáždění, zejména jeho pravomoci obracet se svobodně na občany celé Unie; žádá, aby jeho Výbor pro ústavní záležitosti analyzoval možnou povahu a obsah takového interinstitucionálního nástroje;

7.  zdůrazňuje, že komunikační politika musí dodržovat zvláštní rytmus evropských záležitostí, který se často neřídí národními politickými agendami a nemůže se skutečně rozvíjet na okraji konkrétních politik a akcí Evropské unie, které mají svůj samostatný časový harmonogram; domnívá se tedy, že by se Komise, Rada a Parlament měly dohodnout na harmonogramu velkých témat, která by mohla více zajímat evropské veřejné mínění, s cílem soustředit své komunikační úsilí na tato témata;

8.  znovu připomíná, že na Evropskou unii často občané nahlížejí jako na celek, neboť po nich nelze žádat, aby rozlišovali jemné rozdíly mezi jejími orgány a že je tedy třeba začlenit komunikační politiky každého orgánu do společné logiky a respektovat přitom pravomoci a autonomii každého z nich; znovu vyzývá k širší interinstitucionální diskuzi v tomto směru na plenárním zasedání s cílem přijmout společné prohlášení o cílech a prostředcích této politiky;

9.  zdůrazňuje, že je nezbytné přizpůsobit strategie a obsah Bílé knihy diskusi probíhající v evropské společnosti i mezi jednotlivými členskými státy;

10. podporuje rozvoj dialogu a společně pořádaných veřejných rozprav mezi evropskými orgány a vnitrostátním i a regionálními orgány; zdůrazňuje, že je důležité opírat komunikaci o iniciativy využívající komunikační nosiče pro širokou veřejnost, jako jsou kulturní programy (literární nebo filmová ocenění), sportovní události apod.; domnívá se, že komunikace musí brát ohled na strategické hlavní směry zaměřené na cílové publikum, jako jsou vysoké školy, městské samosprávy nebo profesní organizace;

11. zdůrazňuje, že je nezbytné více zviditelnit finanční podporu, kterou Unie poskytuje,a tedy i to, že každý orgán, sdružení či aktivita, které jsou příjemci grantu v rámci některého z programů Unie, by měly povinnost zajišťovat této pomoci publicitu;

12. oceňuje návrhy Komise na lepší využití nových komunikačních technik, ale žádá, aby byla přijata opatření zajišťující, aby „digitální věk“ ještě více neodděloval část občanů od přístupu k informací od Unii; zdůrazňuje v tomto ohledu, že by bylo vhodné, ve snaze o globální přístup, vzájemně integrovat komunikační prostředky různých orgánů, jako je budoucí „internetová televize“ Evropského parlamentu, při plném respektování jeho autonomie; mimo jiné zdůrazňuje, že je třeba přikládat větší váhu tradičním prostředkům masové komunikace, jako je televize;

13. lituje, že současná informační politika neplní svůj účel a neoslovuje evropské občany; zdůrazňuje, že je třeba proto najít zcela nové cesty, zejména poskytnutím specifické novinářské nabídky pro televizní vysílání; je nakloněn myšlence podávání informací o Evropě po vzoru programů „Universum“;

14. vyzývá Komisi, aby lépe hierarchicky třídila své partnery v oblasti komunikací a rozvíjela přednostní vztahy s partnery s nadnárodním významem, jako jsou organizace evropské občanské společnosti, která se právě strukturalizuje, evropské politické strany a novináři; zdůrazňuje, že je důležité sem začlenit komunikační prostředky určené mládeži s cílem posílit evropský občanský prostor;

15. přikládá zvláštní význam úloze, kterou hrají politické strany při podpoře parlamentní demokracie na všech úrovních; lituje, že zůstává nevyužit potenciál nadnárodních politických stran; vyjadřuje politování nad tím, že mnohé národní politické strany nejsou příliš nakloněny tomu přijmout koherentně a přesvědčivě evropský rozměr; naléhavě vyzývá politické strany, aby braly při přijímání rozhodnutí a ve svých volebních kampaních v úvahu evropské otázky tak, aby byly občanům poskytnuty skutečné možnosti volby, pokud jde o budoucnost Evropy;

16. zdůrazňuje, že sdělovací prostředky hrají zásadní úlohu v komunikaci o evropských otázkách a trvá na tom, že je třeba zavést s nimi specifické formy spolupráce, a zároveň plně respektovat jejich nezávislost a redakční autonomii; domnívá se, že je třeba podstatně navýšit dostupné prostředky na odbornou přípravu novinářů specializovaných na evropské záležitosti zejména na úrovni regionálního a místního tisku; domnívá se mimo jiné, že reklamní kampaň vedená evropskými orgány je důležitým prostředkem, jak seznámit veřejnost s evropským politickým ústředím, a představuje proto důležité téma pro diskusi se sdělovacími prostředky;

17. zdůrazňuje, že je důležité spojit komunikační politiku s programem aktivního občanství těšícím se podpoře Evropské unie, která násobí účinky tohoto procesu;

18. domnívá se, že rozvoj evropské správy blízké občanům, schopné postarat se o ohromné množství současných informačních míst o Evropě, by pomohlo navázat důležitá přímá pouta mezi Unií a jejími občany zejména tím, že umožní přístup občanů k evropským iniciativám a programům, které se jich týkají; domnívá se, že zastoupení Komise a delegací Evropského parlamentu ve členských státech v tom hraje důležitou úlohu; v této souvislosti se domnívá, že je rovněž nezbytné od základu zvážit práci, kterou dosud vykonaly informační kanceláře Komise a Parlamentu v členských státech, vzhledem k tomu, že jejich politika vztahů s veřejností nepřitahuje zájem občanů a že by prostředky použité k tomuto účelu mohly být využity mnohem účinněji; přeje si proto, aby měly aktivnější a méně byrokratickou povahu;

19. zdůrazňuje význam Ústavy pro Evropu, která by dala Unii političtější a demokratičtější podobu a zvýšila její atraktivitu v očích občanů; připomíná politickou odpovědnost Evropského parlamentu, Rady a Komise za podporu tohoto procesu.

POSTUP