o budoucnosti vlastních zdrojů Evropské unie

(2006/2205(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na svá usnesení o budoucím financování Evropského společenství(1) ze dne 22. listopadu 1990 a o novém systému vlastních zdrojů pro Evropskou unii(2) ze dne 21. dubna 1994,

– s ohledem na rozhodnutí Rady 94/728/ES, Euratom ze dne 31. října 1994, kterým se stanoví systém vlastních zdrojů Evropských společenství(3),

– s ohledem na dokument nazvaný „Financování Evropské unie – zpráva Komise o fungování systému vlastních zdrojů“ (KOM(1998)0560 - C4-0579/1998) ze dne 7. října 1998,

– s ohledem na své usnesení o potřebě modifikovat a reformovat systém vlastních zdrojů Evropské unie ze dne 11. března 1999(4),

– s ohledem na své stanovisko k návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie (KOM(1999)0333)(5) ze dne 17. listopadu 1999,

– s ohledem na rozhodnutí Rady 2000/597/ES, Euratom ze dne 29. září 2000, kterým se stanoví systém vlastních zdrojů Evropských společenství(6),

– s ohledem na zprávu Komise o provozování systému vlastních zdrojů(7) a návrh Komise o novém rozhodnutí Rady o vlastních zdrojích doplněny o návrh nařízení Rady o prováděcích opatřeních pro opravu rozpočtové nevyváženosti(8), který předložila Komise dne 14. července 2004,

– s ohledem na studii Evropského parlamentu: Vlastní zdroje: Vývoj systému v EU s 25 členskými státy (Own resources: Evolution of the system in a EU of 25)(9), která byla předložena dne 30. června 2005,

– s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dne 15. a 16. prosince 2005,

– s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropských společenství předložený Komisí a s ohledem na pracovní dokument Komise o výpočtu, financování, platbě a zahrnutí oprav rozpočtových nevyvážeností do rozpočtu ve prospěch Spojeného království („oprava pro Spojené království“) podle článků 4 a 5 rozhodnutí Rady 2006/xxx/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Evropských společenství(10)

– s ohledem na své usnesení o návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropských společenství(11) ze dne 4. července 2006,

– s ohledem na studii Evropského parlamentu: Vlastní zdroje EU – předběžné hodnocení rozsahu daní členských států podporující celounijní daňový systém (EU Own Resources - Preliminary assessment of the scope for Member State taxes supporting an EU-wide tax system), která byla předložena v lednu 2007(12),

– s ohledem na schůze Rozpočtového výboru s předsedy rozpočtových výborů národních parlamentů, které se uskutečnily ve dnech 16. června 2005 a 21. června 2006,

– s ohledem na zodpovězené dotazníky o vlastních zdrojích, které dne 30. listopadu 2005 rozeslal Rozpočtový výbor všem rozpočtovým výborům národních parlamentů členských států,

– s ohledem na formální i neformální výměny názorů mezi stávajícím zpravodajem pro vlastní zdroje a příslušnými parlamentními výbory nebo jejich zástupci, které se uskutečnily na základě pozvání národních parlamentů, které projevily zájem o projednání této záležitosti v průběhu let 2006 a 2007,

– s ohledem na výsledky, kterých bylo v oblasti budoucího financování Evropské unie dosaženo v pracovních skupinách při smíšených parlamentních zasedáních konaných ve dnech 8. a 9. a května 2006 a 4. a 5. prosince 2006,

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(13), zejména na bod 8 této dohody, a prohlášení č. 3 o přezkumu finančního rámce, které je přílohou této dohody,

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro regionální rozvoj (A6-0066/2007),

A. vzhledem k tomu, že první evropské společenství, Evropské společenství uhlí a oceli, které bylo založeno dne 23. července 1952, bylo financováno skutečným systémem vlastních zdrojů, který vycházel z odvodů za každou tunu vyrobené oceli placených společnostmi zabývajícími se výrobou uhlí a oceli přímo do rozpočtu ESUO,

B.  vzhledem k tomu, že podle Římské smlouvy ze dne 25. března 1957 mělo být Evropské hospodářské společenství financováno z národních příspěvků pouze přechodně do té doby, než se přejde k systému vlastních zdrojů,

C. vzhledem k tomu, že přechod na tento systém nakonec proběhl ve dnech 21. na 22. dubna 1970, kdy Evropská rada v Lucemburku schválila rozhodnutí ukončit národní příspěvky a zavést nový systém financování založený na dvou skutečných vlastních zdrojích – zemědělských dávkách a celních poplatcích, které doplňoval třetí zdroj vycházející z daně z přidané hodnoty (DPH),

D. vzhledem k tomu, že veškeré snahy Parlamentu1 využít reálné odvody DPH ke stanovení vyměřovacího základu pro získání zdrojů z DPH („metoda daňových přiznání“) místo jednotného základu vypočítaného uplatněním průměrné sazby na celkový čistý výnos („výnosová metoda“) vyšly naprázdno, přičemž zdroje z DPH se změnily ze skutečných vlastních zdrojů se silnou vazbou na evropské občany na čistě statistický prostředek k výpočtu příspěvků jednotlivých členských států,

E.  vzhledem k tomu, že „dohoda z Fontainebleau“, kterou uzavřeli nejvyšší představitelé států a vlád ve dnech 25. a 26. června 1984, jednoznačně stanovila, že „výdajová politika je nezbytným prostředkem pro vyřešení otázky rozpočtové nevyváženosti“; vzhledem k tomu, že Evropská rada však zároveň zavedla tzv. „britskou slevu“, opravný mechanismus pro Spojené království, který stanovil, že s platností od roku 1985 bude Spojené království dostávat 66 % z rozdílu mezi jeho podílem na platbách z DPH a jeho podílem na výdajích stanovených pro příslušný rok; vzhledem k tomu, že náklady na tuto slevu měly financovat všechny členské státy a byla stanovena horní hranice pro příspěvek Německa; vzhledem k tomu, že v důsledku této skutečnosti Spojené království využívalo slevy z ročních příspěvků do rozpočtu EU, která v letech 2001–2004 dosáhla v ročním průměru výše 5,3 miliardy EUR,

F.  vzhledem k tomu, že na téže vrcholné schůzce se nejvyšší představitelé států a vlád dohodli, že na tutéž slevu má v zásadě a v náležitý čas nárok jakýkoli členský stát, protože „žádný členský stát neponese rozpočtové zatížení, které by bylo nadměrné v poměru k jeho relativní prosperitě“,

G. vzhledem k tomu, že Evropská rada v Bruselu ve dnech 11. až 13. února 1988 stanovila strop rozpočtu Společenství ve výši 1,2 % HNP pro platby a 1,3 % pro závazky a potvrdila, že si členské státy mohou ponechat 10 % příjmů z tradičních vlastních zdrojů na pokrytí nákladů na jejich výběr,

H. vzhledem k tomu, že strop vlastních zdrojů byl v letech 1993–1999 zvýšen na 1,24 % HND EU pro položky plateb a 1,31 % pro položky závazků pro EU s 15 členskými státy a od té doby se navzdory rozšíření nezměnil,

I.   vzhledem k tomu, že Evropská rada v Bruselu navíc v roce 1988 vytvořila čtvrtý „doplňkový“ zdroj příjmů založený na HNP, který měl být využit, dojde-li k tomu, že částka získaná z DPH a tradičních vlastních zdrojů bude nedostatečná na pokrytí finančních závazků Společenství,

J.   vzhledem k tomu, že postupem času se tento zdroj stal klíčovým zdrojem rozpočtu Evropské unie a odhaduje se, že představuje 70 % příjmů pro rozpočtový rok 2007, zatímco zdroje z DPH představují přibližně 15 %, a podíl tradičních vlastních zdrojů (celních poplatků spolu se zemědělskými dávkami) tudíž klesl na pouhých 15 % příjmů,

K. vzhledem k tomu, že stávající rozhodnutí o vlastních zdrojích ze dne 29. září 2000 vstoupilo v platnost dne 1. března 2002 a jeho hlavními rysy jsou: strop vlastních zdrojů ve výši 1,24 % HND Unie (což odpovídá 1,27 % HDP) pro položky plateb a 1,31 % HND (což odpovídá 1,335 % HDP) pro položky závazků, povolený odečet pro členské státy za výdaje na výběr tradičních vlastních zdrojů ve výši 25 %, maximální sazba uplatňovaná na DPH ve výši 0,50 %, omezení základu DPH v členských státech na 50 % jejich HNP (omezení základu DPH) a sleva ve prospěch jednoho členského státu s výjimkami týkajícími se financování této slevy,

L.  vzhledem k tomu, že nejnovější návrh Komise předložený v roce 2006 usiluje o provádění rozhodnutí Evropské rady v Bruselu konané ve dnech 15. a 16. prosince 2005 v oblasti vlastních zdrojů, která se vyznačují zejména tím, že stávající výjimky doplňují o ještě další zvláštní opatření pro některé členské státy, které jsou čistými přispěvateli, jako jsou snížené sazby DPH nebo hrubé snížení ročních příspěvků z HND, čímž přispívají ke složitosti a nesrozumitelnosti celého systému a dále přiživují krátkozraký koncept rozpočtové nevyváženosti,

M. vzhledem k tomu, že Evropská rada také obnovila rozhodnutí přijaté v roce 2000 zvýšit prémium za výběr tradičních zdrojů, které si členské státy ponechávají, z 10 % na 25 %, přestože je nepochybně zjevné, že tato procentuální část nemá žádnou spojitost se skutečnými náklady členských států na výběr tradičních zdrojů, zvýhodňuje členské státy, které vybírají velký podíl na celních poplatcích, na úkor těch, které je nevybírají, a mělo by být spíše považováno za další formu slevy,

N. vzhledem k tomu, že návrh Komise na nové rozhodnutí o vlastních zdrojích je, přestože byl mezitím schválen Parlamentem(14), nadále blokován v Radě členskými státy, které s ním původně souhlasily, ale nyní jej nechtějí uplatňovat,

O. vzhledem k tomu, že Parlament považuje komplexní přezkum příjmů a výdajů EU, který se má uskutečnit v letech 2008/2009, jak je stanoveno v interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006, za příležitost vrátit se ke skutečnému, avšak spravedlivému systému vlastních zdrojů v duchu zakládajících smluv Evropských společenství, která se nesmí promarnit,

P.  vzhledem k tomu, že od začátku roku 2006 probíhají konzultace s národními parlamenty, které mají zájem o této záležitosti diskutovat, aby se udělalo maximum pro stanovení společného parlamentního základu pro průběh nadcházejícího přezkumu,

Q. vzhledem k tomu, že tyto konzultace byly doposud pouze výměnou osobních názorů mezi poslanci, neboť většina národních politických stran a parlamentů dosud neměla příležitost přijmout oficiální společné stanovisko k otázce vlastních zdrojů,

R.  vzhledem k tomu, že tyto schůzky umožnily mezi zúčastněnými stanovit několik oblastí, v nichž existuje shoda, a všeobecně sdílený cíl nalézt způsob, který by umožnil pracovat společně na budoucím financování EU,

S.  vzhledem k tomu, že předseda portugalského národního shromáždění mezitím navrhl uspořádat v průběhu portugalského předsednictví v druhé polovině roku 2007 v rámci COSAC konferenci předsedů rozpočtových a finančních výborů vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, která by byla věnována výlučně vlastním zdrojům Unie,

Nedostatky stávajícího systému financování

1.  upozorňuje, že systém, v němž přibližně 70 % příjmů Unie nepochází z vlastních zdrojů, nýbrž přímo z národních rozpočtů v podobě zdrojů z HND a 15 % pochází ze zdrojů, jako jsou podíly na sazbě DPH, jež nelze považovat (vzhledem ke způsobu, jakým je stanovována) v každém ohledu za vlastní zdroj EU, se odchyluje od ustanovení a záměru Římské smlouvy; upozorňuje, že sama existence EU zapříčinila nárůst obchodu uvnitř Společenství a posílila „bohatství“ členských států, což plně opravňuje EU k tomu, aby si vytvořila systém skutečných vlastních zdrojů místo systému, který by čerpal přímo z národních příspěvků;

2.  uznává, že zdroje z HND jsou pro občany méně viditelné, jsou však spravedlivější, jelikož příspěvky souvisejí s celkovou úrovní prosperity;

3.  zdůrazňuje, že právě tyto „členské poplatky“ vyzdvihly krátkozrakou diskusi o netto plátcích, která nezohledňuje přínos Evropské unie v oblasti míru, svobody, prosperity a bezpečnosti, bez ohledu na skutečnost, že koncept „čisté rozpočtové bilance“ je velmi nedokonalý a neumožňuje více než pouhý odhad; zdůrazňuje, že ani strana příjmů („Rotterdamský efekt“) ani strana výdajů („Lucemburský efekt“) čisté bilance zcela neodpovídá skutečnosti;

4.  je hluboce přesvědčen, že stávající systém vlastních zdrojů založený na příspěvcích členských států je nespravedlivý vůči široké veřejnosti a protidemokratický a nepomáhá zdůraznit závazek k evropské integraci; navíc takový systém vzhledem k tomu, že způsobuje, že je příspěvek Evropské unii vnímán jako další zátěž státního rozpočtu, nezajistí Unii dostatečné finanční prostředky na všechny její politiky v důsledku stávajících rozpočtových schodků, zejména u větších členských států; silně pochybuje o možnosti, že by jednotlivé země financovaly oficiálně pouze ty politiky, ve kterých se angažují; obává se, že tento postup může být začátkem zániku hodnot, které charakterizovaly úspěšnost Evropské unie v posledních 50 letech;

5.  zdůrazňuje, že stávající systém, jeho čtyři rozdílné zdroje a různé systémy slev, ať už běžné, ve prospěch jednoho členského států, jako je britská sleva, nebo zvláštní, jako jsou slevy při financování dalších slev, je přehnaně složitý a zcela nesrozumitelný evropským občanům; zdůrazňuje, že tento systém nijak neplní požadavek ustanovit přímou vazbu mezi Unií a jejími občany;

6.  upozorňuje, že v důsledku požadavku jednomyslnosti u rozhodnutí o „vlastních zdrojích“ a „finančních rámcích“ jakýkoli výsledek jednání v této oblasti závisí na dobré vůli a finančních možnostech i těch nejvíce zdráhavých členských států, ať už chudých či bohatých; nepovažuje tudíž za překvapivé, že výsledky těchto jednání bývají často neuspokojivé;

7.  zdůrazňuje, že celou záležitost dále komplikuje pravidlo jednomyslnosti, které platí v otázkách zdanění;

8.  přisuzuje tomuto nedokonalému systému nedostatky v dohodě Evropské rady o novém finančním rámci na období 2007–2013, která byla přijata na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 14. a 15. prosince 2005; věří, že schválený finanční plán se svými početnými výjimkami na straně příjmů a systémy náhrad pro určité členské státy na straně výdajů je jednoznačným důkazem naprostého selhání stávajícího systému; považuje za nepřijatelné, že všechny členské státy schválily důležité činnosti Společenství, jako jsou Galileo nebo transevropské sítě, a stanovily ambiciózní cíle, např. göteborské a lisabonské cíle nebo cíle tisíciletí, žádný z nich však nyní není ochoten tyto činnosti financovat;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že Evropská rada v Bruselu v roce 2005 místo toho, aby vytvořila jednodušší a průhlednější systém, vytvořila systém ještě komplikovanější a nepřehlednější tím, že ponechala opravný mechanismus, „britskou slevu“, pro Spojené království v podstatě beze změny a že přidala další odchylky a opravné mechanismy zvýhodňující další členské státy;

10. upozorňuje, že kdyby bylo bývalo plně využito rozhodnutí ze zasedání v Edinburghu v roce 1992, kdy byl stanoven strop vlastních zdrojů ve výši 1,24 %, rozpočet Společenství by v posledních 13 letech narůstal o 0,2 % HND ročně, což odpovídá navýšení přibližně o 240 miliard EUR; považuje tyto finanční prostředky, které byly členskými státy na základě návrhu britského předsednictví jednomyslně schváleny, za nezbytné, má-li Evropská unie jednat v souladu se svým narůstajícím vlivem, zejména pokud jde o snahy o dosažení lisabonských cílů (inovace, infrastruktura a zaměstnanost), nebo jak bylo odsouhlaseno v Maastrichtské dohodě, Amsterdamské dohodě a Niceské dohodě, a zejména v návrhu Ústavní smlouvy, a také je považuje za nezbytné pro Unii o 27 členských státech;

11. zdůrazňuje, že od roku 1995 rozpočet Evropských společenství vzrostl ve skutečnosti o pouhých 8,2 % a podíly z HND klesly, zatímco za tutéž dobu národní rozpočty stouply v průměru o 23 %, což představuje téměř trojnásobek;  

První fáze reformy: lepší systém národních příspěvků

12. uznává, že jakákoli reforma systému vlastních zdrojů bude velmi citlivou a obtížnou záležitostí, na níž by se měly podílet parlamenty členských států; navrhuje proto progresivní přístup, který bude mít dvě fáze, ale který bude součástí jediného rozhodnutí, neboť vzhledem ke složitému postupu Společenství by nebylo možné, aby v relativně krátkém období byla přijata dvě rozhodnutí. Provizorní a přechodná první fáze by vedla ke zdokonalení stávajícího systému národních příspěvků, u něhož by se měly uplatňovat následující politické zásady:  

· rovnoprávnost členských států

· jednoduchá prezentace jak pro zvolené zástupce tak i pro občany

· solidarita a rovnocennost členských států

· zavedení politické vazby mezi reformou příjmů a posuzováním výdajů, jak je již správně uvedeno v interinstitucionální dohodě;

Rovnoprávnost členských států

13. definuje „rovnoprávnost členských států“ jako neexistenci jakýchkoli rozpočtových výhod pro kterýkoli členský stát; připouští, že pro určité členské státy by mohlo být obtížné upustit od dlouhodobého uplatňování zvláštních opatření na straně příjmů a některých způsobů přidělování výdajů, které připouští reformu pouze za předpokladu, že bude prováděna postupně („postupné překonávání“ starého systému); odmítá však přijmout dlouhou historii rozpočtových výhod jako důvod k tomu, aby se zachovával nadále systém, který – jakmile se rozběhnou nezbytné reformy – již nebude ospravedlnitelný;

Jednoduchá prezentace

14. zdůrazňuje, že je důležité, aby zdokonalený systém byl představen co nejjednodušším způsobem, aby byl srozumitelný a průhledný pro evropské občany; vyjadřuje politování nad tím, že rozhodnutí, která ovlivňují životy všech evropských občanů, jim bývají představena zcela nesrozumitelným způsobem, jako tomu bylo např. u závěrů týkajících se finančních prostředků EU, ke kterým dospěla Evropská rada v Bruselu v prosinci 2005;

Solidarita a rovnocennost členských států

15. požaduje systém, který zajistí dodržování zásad solidarity a rovnocennosti členských států; domnívá se, že tyto zásady jsou podkopávány tím, že se zachovávají výhody ve prospěch jedněch, zatímco jiní dostávají odškodnění při potupných tahanicích za zavřenými dveřmi na zasedáních Evropské rady; připomíná, že ze 46 článků, které v závěrech zasedání Evropské rady v Bruselu v prosinci 2005 stanoví výdaje na nový okruh 1b – Soudržnost pro hospodářský růst a zaměstnanost, celých 20 představují „doplňková opatření“, která bezplatně nadělují „vánoční dárečky“ různým členským státům a regionům(15);

Politické vazby mezi reformou příjmů a posuzováním výdajů

16. je přesvědčen, že politická vazba mezi reformou příjmů a posuzováním výdajů je nevyhnutelná a zcela racionální zvláště za předpokladu, že logika financování politik Společenství z příjmů získaných z národních rozpočtů zůstane i nadále hlavní zásadou Unie;

Dočasná a přechodná povaha systému

17. upozorňuje, že jakékoli zdokonalení stávajícího systému v první fázi navrhovaného dvoufázového přístupu musí být považováno za dočasné a přechodné, neboť vážné slabiny v systému příspěvků členských států neumožňují jeho udržitelnost;

Doporučení pro zajištění dokonalejšího systému národních příspěvků

Návrhy komisařky Schreyerové

18. připomíná, že již byly zpracovány určité návrhy na zdokonalení stávajícího systému, např. návrhy, které předložila komisařka Michaele Schreyerová v červenci 2004(16), v nichž se uvádí:

· každý členský stát, bez ohledu na své bohatství, má nárok na slevu, která by se měla začít platit, jestliže příspěvky do rozpočtu EU překročí práh 0,35 % HND,

· zpětná náhrada by byla v podobě 66% úlevy čistých příspěvků členského státu

· celková maximální výše zpětné náhrady pro všechny slevy by byla stanovena na 7,5 miliard EUR ročně;

19. připouští, že některá hlediska návrhu komisařky Schreyerové se ubíraly správným směrem, alespoň v tom ohledu, že mírně zprůhledňují systém financování tím, že ruší princip „slevy ze slevy“ a stanoví omezenou výši náhrad a opravných mechanismů, přičemž hlavní kladnou stránkou je, že systém by byl navržen pouze jako přechodný do roku 2014;

20. je však přesvědčen, že generalizace slevy, přestože doplněná o maximální výši čisté rozpočtové bilance, by byla dvojnásobnou chybou, neboť by pouze posílila povahu systému, která je zcela proti duchu Společenství, a upevnila by krátkozraký přístup poměrného „spravedlivého vracení“ (juste retour); trvá na tom, že jediným možným řešením je zrušení systému čisté bilance jednou pro vždy současně s reformou rozvržení výdajů; zdůrazňuje, že to, čím se evropské výdaje odlišují, je právě přidaná hodnota založená na zásadě finanční solidarity;

Otázka strukturálních a výdajů na soudržnost

21. kategoricky odmítá návrh zahrnutý do dalších návrhů reformy, aby byly strukturální výdaje a výdaje na soudržnost vyňaty ze všech výpočtů používaných pro stanovení příspěvků členských států nebo slev na tyto příspěvky, neboť tento krok by měl za následek rozlišování „vznešených“ a „podezřelých“ výdajů, a otevřel by dveře Evropské unii à la carte, kde by politiky byly nakonec financovány pouze těmi členskými státy, které na těchto politikách mají nějaký zájem;

Závěr

22. bere na vědomí návrh předložený Finskem v dubnu 2004, aby byl stávající systém financování Evropské unie nahrazen (při zachování tradičních vlastních zdrojů) systémem vycházejícím z HND, s tím, že by se využíval podíl HND jako základ pro stanovení příspěvků členských států ve prospěch vlastních zdrojů Unie, zrušil by se zdroj příjmů z DPH ve své současné podobě, neboť se jedná o pouhý matematický základ pro výpočet národních příspěvků, a postupně by se rušila britská sleva až do roku 2013, kdy dojde k jejímu úplnému zrušení;

23. zdůrazňuje skutečnost, že tento systém by měl tu výhodu, že by byl jednoduchý a průhledný, že by představoval možný krok k zavedení systému skutečných vlastních zdrojů Unie a že členské státy přispívající v současné době na britskou slevu, stejně jako samotné Spojené království, by na tom získaly díky zrušení zdroje příjmů z DPH; zdůrazňuje, že tím není dotčeno dlouhodobé zahrnutí DPH do financování Evropské unie;

24. je si vědom skutečnosti, že dohoda o novém systému financování v duchu návrhu finského předsednictví je politicky přijatelnou pouze v rámci globálních jednání, která zahrnují také výdaje; vyzývá Komisi, aby zohlednila výše uvedený systém založený na podílu z HND při sestavování jakýchkoli nových návrhů týkajících se příjmů EU, které budou následovat po procesu přezkoumání, jak je stanoveno v interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006;

25.  zdůrazňuje, že při úvahách o přechodu na nový systém by měla být zvážena vazba mezi příjmy a výdaji; odmítá pokus o navrácení SZP na vnitrostátní úroveň; navrhuje proto, aby byla využita možnost pozvolného zavádění postupu povinného spolufinancování v rámci EU-15 s cílem zajistit úroveň podpory, jakou stanoví rozhodnutí Evropské rady z října 2002;

26. doporučuje, aby první fáze reformy začala ihned po dosažení a ratifikaci dohody; systém příspěvků jako takový by zůstal zachovaný a přitom by bylo možné upravit jej tak, aby byl jednodušší a průhlednější a zcela úměrný tomu, jak je každý členský stát bohatý; zdůrazňuje však dočasný charakter této fáze, který spočívá v tom, že jejím jediným cílem by bylo připravit podmínky pro zavedení skutečně nového systému vlastních zdrojů;

Druhá fáze reformy: nový systém vlastních zdrojů

27. potvrzuje postoje, které vyjádřil již dříve, že cílem reformy příjmů Společenství musí být vytvoření skutečných vlastních zdrojů Evropské unie s cílem nahradit stávající mechanismy; připomíná, že tento cíl a návrhy na jeho dosažení nejsou nijak revoluční, nýbrž pouze usilují o oživení obsahu a ducha zakládajících smluv;

28. považuje následující zásady, které vzešly ze všech setkání s národními parlamenty, za základní prvky budoucího systému vlastních zdrojů;

· plné respektování zásady daňové svrchovanosti členských států

· daňová neutralita

· žádné změny objemu rozpočtu EU

· postupné zavádění nového systému

· vytvoření jednoznačné politické vazby mezi reformou příjmů a reformou výdajů;

Plné respektování daňové svrchovanosti členských států

29. domnívá se, že jak stanoví smlouvy i návrh ústavy, daňová svrchovanost bude i nadále výsadou členských států, které však mohou povolit Unii, aby po omezenou dobu přímo získávala finanční prostředky z určitého podílu na jedné z daní, jak je tomu u většiny členských států ve vztahu k regionálním a místním orgánům;

Daňová neutralita

30. je přesvědčen, že v situaci, kdy všechny ostatní okolnosti zůstávají nezměněny, nesmí nový systém zvýšit celkové veřejné výdaje ani daňové zatížení pro občany; soudí, že pokud by v novém systému byla přímo přidělována určitá daň, viditelná pro všechny občany, zčásti nebo v plné výši Evropské unii, muselo by dojít k odpovídajícímu snížení na jiných místech; navrhuje, aby národní účetní dvory a Účetní dvůr Evropské unie byly vyzvány k provádění kontroly a zajišťování souladu s touto zásadou;

31. domnívá se, že vytvoření nového systému vlastních zdrojů musí zohlednit snahy členských států koordinovat své daňové politiky;

Žádné změny objemu rozpočtu EU

32. v současnosti nevidí potřebu měnit strop 1,24 % HND, který již nyní nabízí dostatečný manévrovací prostor, za samozřejmý; připomíná, že žádný rozpočet se ještě nikdy nepřiblížil tomuto stropu, který členské státy odsouhlasily v roce 1992 v rámci britského předsednictví, a že maximální úroveň položek plateb, které bylo dosaženo v roce 1993, dosahovala hodnoty 1,18 % HND; zdůrazňuje, že přestože finanční rámec předpokládá v letech 2007–2013 úroveň 1,045 % HND, první rozpočet tohoto období byl přijat se stropem, který odpovídal pouze 0,99 % HND;

Postupné zavádění nového systému

33. vyzývá, aby postupné zavádění nového systému bylo zahájeno od roku 2014; je nakloněn tomu, aby bylo umožněno přechodné období, které zajistí plynulé odstranění starého systému se všemi jeho specifickými historickými prvky;

Vytvoření jednoznačné politické vazby mezi reformou příjmů a reformou výdajů

34. zdůrazňuje, že reforma struktury příjmů EU a reforma struktury výdajů EU musí jít ruku v ruce, jak se praví v prohlášení č. 3 připojeném k interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006;

35. konstatuje, že systém vlastních zdrojů, který zajistí, aby dostatečný automatický nárůst každoročního příjmu do rozpočtu EU zlepšil politické klima rozpočtového rozhodování, a umožnil tak osobám s rozhodovací pravomocí, aby se namísto jednání na úrovni výdajů soustředili na klíčové priority s přidanou hodnotou pro EU;

36. vítá iniciativy zahájené na společných setkáních Evropského parlamentu a parlamentů členských států s cílem spojit zvláštní pracovní skupiny pro vlastní zdroje; považuje dialog s parlamenty členských států za nezbytný, má-li být dosaženo pokroku na poli vlastních zdrojů;

Případné varianty do budoucna

37. připomíná, že v průběhu setkání s národními parlamenty členských států bylo často konstatováno, že v krátkodobém horizontu ještě nenastal čas pro skutečně evropskou daň; zdůrazňuje však, že tato skutečnost nevylučuje možnost, že až členské státy učiní rozhodnutí odvádět nové daně (a pokud jej učiní), mohou se zároveň či v pozdější fázi rozhodnout, že Unii dají souhlas, aby měla z těchto nových daní přímý užitek;

38. zdůrazňuje nicméně, že v druhé fázi bude zásadní přezkoumat zavedení nového systému vlastních zdrojů, jenž je založen na dani v členských státech již odváděné, s tím, že tato daň by byla částečně nebo v plné výši převáděna přímo do rozpočtu EU jakožto skutečný vlastní zdroj, čímž by se vytvořila přímá vazba mezi Unií a evropskými daňovými poplatníky; poukazuje na to, že by tato skutečnost také napomohla přizpůsobení vnitrostátních daňových zákonů; zdůrazňuje, že tento způsob řešení by pouze znamenal návrat k zásadě stanovené v Římské smlouvě, podle níž by evropské výdaje měly být financovány z vlastních evropských zdrojů;

39. připomíná, že mezi navrhované daně, jejichž celková nebo dílčí částka byla pro tento účel zvažována při výměně názorů s národními parlamenty či ve zprávách Komise o reformě systému vlastních zdrojů, patří:

· DPH

· spotřební daně z pohonných hmot pro dopravu a další energetické daně

· spotřební daně z tabáku a alkoholu

· daně z příjmů podniků

40. konstatuje, že při diskusích v Evropském parlamentu byly projednávány i jiné způsoby, např.:

· daně z obchodování s cennými papíry

· daně z přepravních či telekomunikačních služeb

· daň z příjmu

· srážková daň z úroků

· zisky ECB (ražebné)

· ekologická daň

· daně z měnových transakcí

· daně z úspor

· daň z finančních transakcí (Tobinova daň);

41.      je toho názoru, že vhodnost nového systému vlastních zdrojů by se měla hodnotit podle následujících kritérií:

· Soběstačnost: Byly by získané příjmy dostatečné na pokrytí výdajů EU v dlouhodobém měřítku?

· Stabilita: Zajistil by tento systém stabilní příjmy pro rozpočet EU?

· Viditelnost a jednoduchost: Zajistila by se viditelnost pro evropské občany a to tak, aby jí rozuměli?

· Nízké provozní náklady: Bylo by spravování systému jednoduché a finančně nenáročné, pokud jde o jeho uplatňování?

· Účinné rozdělování zdrojů: Vedl by systém k účinnému způsobu přidělování prostředků v EU?

· Vertikální spravedlivost: Zahrnoval by tento systém přerozdělování příjmů?

· Horizontální spravedlivost: Měl by systém stejný dopad na příslušné daňové poplatníky v celé EU?

· Spravedlivé příspěvky: Získával by tento zdroj příjmy od členských států v souladu s jejich hospodářskou silou?

42. rád by se před přijetím konečného stanoviska zabýval zkoumáním těchto možností za úzké spolupráce s národními parlamenty; klade velký důraz na ustanovení společného základu pro debatu, pokud jde o nadcházející přezkum příjmů EU, pokud možno v průběhu portugalského předsednictví; co nejvíce se vynasnaží dosáhnout stanoviska o budoucnosti vlastních zdrojů Unie, které budou moci podpořit parlamenty ve většině členských států;

43. považuje toto usnesení za počáteční, avšak pevný základ, o nějž se bude opírat další úsilí o nalezení spravedlivějšího a transparentnějšího systému financování Evropské unie; má v úmyslu projednat a schválit své konečné stanovisko k novému systému vlastních zdrojů Evropské unie včas, aby bylo bráno v potaz při diskusích týkajících se komplexního přezkumu příjmů a výdajů EU, jak byl dohodnut v interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006;

o

o   o

44. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a jeho přílohu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

PŘÍLOHA

Exceptions introduced by the European Council in December 2005 on the expenditure and income side of the budget, namely:

Earmarked for Projects:

· EUR 865 Mio. for the nuclear power plant Ignalina (LIT) and 375 Mio. for the nuclear power plant Bohunice (SLK)

· 200 Mio. for the peace process in Northern Ireland (UK)

Earmarked for Regions

· 879 Mio. for five Polish Objective 2 regions (EUR 107 per citizen)

· 140 Mio. for a Hungarian region (Közép-Magyarország)

· 200 Mio. for Prague

· "phasing-out" support for a Finnish Region and Madeira, which were originally "phasing-in" regions

· 100 Mio. for the Canary Islands

· 150 Mio. for Austrian border regions

· 75 Mio. for Bavaria

· 50 Mio. for Ceuta and Melilla (ES)

· 225 Mio. for eastern German Länder

· 136 Mio. for the most remote regions (EUR 35 per citizen)

· 150 Mio. for the Swedish regions in Objective "Competitiveness and Employment"

Special Funds for Member States

· absorption rate for Poland raised by 4%

· "phasing-in" support for Cyprus, despite never being Objective 1 region

· 2 000 Mio. for Spain, to be distributed freely among Structural Fund Objectives

· 1 400 Mio. for Italy (predefined distribution)

· 100 Mio. for France (Objective: "Regional Competitiveness and Employment")

· 47 Mio. for Estonia (EUR 35 per citizen)

· 81 Mio. for Lithuania (EUR 35 per citizen)

· additional payments from rural development:

Special Conditions

· 50% increased support for the former exterior borders to ROM and BLG, compared to regular support for border regions

· private Co-Financing can be counted in for Structural Fund supported projects in new Member States (per capita GDP <85% of EU average) and eastern German Länder

· in the new Member States (<85%), VAT can be considered eligible cost for Structural Fund projects

Special Conditions in Legal Bases

· departing from "n+2" rule for new Member States (<85%) in 2007-2010

· building projects are eligible for support in the new Member States (EU10 + ROM, BLG)

· 20% of funds from the first pillar (Agriculture) can be used by each country for rural development, disregarding general rules such as co-financing

· special funds for rural development in Portugal (320 Mio.), without co-financing

Special Conditions for Financing the Budget

· rate-of-call for VAT own resources contribution is reduced by 25% for Austria

· rate-of-call for VAT own resources contribution is reduced by 50% for Germany

· rate-of-call for VAT own resources contribution is reduced by 66% for Sweden and the Netherlands

· Netherlands gets 4 230 Mio. (GNI 'own-resources')

· Sweden gets 1 050 Mio. (GNI 'own resources')

· the rebate for the UK is kept, reduced by certain phased-in payments for the new Member States.

(1) Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 243. (2) Úř. věst. C 128, 9.5.1994, s. 363. (3) Úř. věst. L 293, 12.11.1994, s. 9. (4) Úř. věst. C 175, 21.6.1999, s. 238. (5) Úř. věst. C 274 E, 28.9.1999, s. 39. (6) Úř. věst. L 253, 7.10.2000, s. 42. (7) KOM(2004)0505. (8) KOM(2004)0501. (9) Studie vypracovaná studijní skupinou pro evropské politiky (Study Group for European Policies - SEP), také viz příloha: Komentáře k adekvátnosti příjmů případných vlastních daní EU, 30. srpna 2005. (10) KOM(2006)0099. (11) Přijaté texty, P6_TA(2006)0292. (12) Studie vypracovaná společností Deloitte and Touche: Zpráva z II. fáze – předběžný návrh, 12. ledna 2007. (13) Úř. věst. C 139, 14. 6. 2006, s. 1. (14) Přijaté texty, P6_TA(2006)0292. (15) Viz PŘÍLOHA usnesení. (16) „Zpráva komisařky Schreyerové“ KOM(2004)505 a KOM(2004)501 ze dne 14. července 2004.

Stávající zpráva z vlastní iniciativy o budoucnosti vlastních zdrojů Evropské unie musí být brána jako součást přípravy „plného a rozsáhlého přezkumu oblastí výdajů a příjmů EU včetně britské slevy“, ke které byla Komise vyzvána na zasedání Evropské rady v Bruselu v prosinci minulého roku, s tím že zpráva by měla být zpracována za období 2008/2009.

Zpravodaj ve své zprávě, ve které se zabývá posledním návrhem týkajícím se vlastních zdrojů, jenž Komise předložila začátkem roku 2006 a jehož cílem je uplatňovat příslušná rozhodnutí přijatá na zasedání Evropské rady v Bruselu, již uvedl, že nedostatky stávajícího systému vlastních zdrojů jsou zásadní. Z tohoto důvodu zpravodaj v roce 2006 ani neusiloval o změnu ustanovení tohoto návrhu Komise, v jehož důsledku se systém stává ještě více neprůhledným, komplikovaným, nespravedlivým a protievropským.

Obsah zprávy o vlastních zdrojích z velké části vychází ze setkání zpravodaje s poslanci národních parlamentů, která probíhala od začátku roku 1996. Zatímco někteří poslanci národních parlamentů volili možnost zasílat písemné odpovědi na dotazníky o vlastních zdrojích, které jim byly zaslány v listopadu roku 2005, jiní volili více osobní přístup. Do této chvíle byl zpravodaj pozván do národních parlamentů devíti členských států. Bez ohledu na to, zda se jednalo o setkání spíše formálnější (schůze výborů) nebo neformálnější (pracovní obědy), je v této fázi třeba považovat stanoviska, která během těchto setkání vyjádřili poslanci národních parlamentů, spíše za jejich osobní postoje. Doposud žádný parlament ani politická strana nezaujala oficiální stanovisko v otázce budoucnosti vlastních zdrojů Unie.

Nicméně osobní výměny názorů a živé diskuse, které proběhly během multilaterálních setkání (dvě smíšené parlamentní schůze v roce 2006 a dvě setkání výboru COBU s předsedy rozpočtových výborů národních parlamentů v roce 2005 a 2006) umožnily zpravodajovi navrhnout určité první závěry o tom, co je v otázce budoucí reformy příjmů EU přijatelné, co nikoli a co je zatím spíše k diskusi.

Pomalu ale jistě se začaly objevovat první případná shodná stanoviska, např. všeobecné zavržení možnosti skutečné evropské daně nebo převedení jakékoli pravomoci v oblasti daní na Evropskou unii. Na druhé straně převážná většina kolegů z národních parlamentů, kteří se k věci vyjádřili, byla poměrně vstřícná vůči možnosti použít část stávající daně na financování Evropské unie a poslanci dokonce přemítali o daních, které by k tomuto účelu byly „vhodné“.

Stále je před námi velký kus práce, kterou je třeba odvést, abychom dospěli ke konečnému rozhodnutí, která z možností by nejlépě odpovídala potřebě vytvořit skutečný evropský systém vlastních zdrojů, jenž by byl spravedlivý, jednoduchý a průhledný. Zpravodaj doufá, že v průběhu roku 2007 bude možné v úzké spolupráci s národními parlamenty vytvořit společnou soustavu dokumentů, která by tvořila základ budoucích rozhodnutí, jež je nezbytné přijmout, má-li se co nejvíce využít příležitosti, kterou skýtá nadcházející proces přezkoumání.

27. ledna 2005

Dějiny výnosů Evropského společenství

Za současného systému existují čtyři hlavní zdroje(1) výnosů Evropského společenství:

Celní poplatky jsou vybírány na vnějších hranicích za dovážené zboží podle společných celních sazeb. Římská smlouva určila celní poplatky jako hlavní zdroj financování výloh EHS. Cla ECSC jsou zařazena od roku 1988.

Zemědělské daně byly zavedeny v rámci společné zemědělské politiky v r. 1962, jsou účtovány z obchodu se zemědělskými výrobky s nečlenskými zeměmi a liší se podle cenových úrovní na světových a evropských trzích. Kromě zemědělských daní existují rovněž daně z výroby a skladování cukru a izoglukózy (ty jsou na rozdíl od daní ze zemědělských dovozů vnitřní a uplatňují se v rámci Společenství).

Cla a zemědělské daně byly prvními vlastními zdroji a staly se známé jako tradiční vlastní zdroje (TOR), protože jde o výnosy vybírané z titulu politiky Společenství, a nikoliv o výnosy, získávané od členských států ve formě národních příspěvků.

Vlastní zdroje DPH byly zavedeny, protože tradiční vlastní zdroje nestačily k financování rozpočtu Společenství. Z důvodu nutnosti harmonizace základu DPH je tento složitý zdroj používán až od roku 1980. Získává se aplikací dané sazby na základ, určený jednotným způsobem.(2) Nejde tedy o skutečný vlastní zdroj na základě daně vybrané členským státem, ale o způsob výpočtu příspěvku členského státu.

Vlastní zdroj na základě hrubého národního příjmu se získává aplikací sazby, stanovené každoročně při rozpočtových postupech, vůči základu, který je součtem hrubých národních produktů při tržních cenách. Vypočítává se z rozdílu mezi výlohami a výnosy jiných vlastních zdrojů. Jedná se o „klíčový“ zdroj, neboť určuje horní hranici základu DPH, způsob sdílení nákladů na britský eskont a strop celkových zdrojů z finančního pohledu. Edinburská smlouva, která vstoupila v platnost počátkem roku 1995, zvýšila tento celkový strop z původního 1,14 % na 1,27 % evropského HNP.

Původ vlastních zdrojů

1958–1970: Příspěvky členských států

Podle Římské smlouvy ze dne 25. března 1947 mělo být Evropské hospodářské společenství po přechodnou dobu financováno z národních příspěvků, dokud nedojde k přechodu na

systém vlastních zdrojů.(3) Tento princip byl stanoven článkem 201 této smlouvy, který stanoví: „Aniž je tím dotčen jiný výnos, rozpočet je plně financován z vlastních zdrojů.“

V roce 1965 se kvůli francouzskému odporu nezdařil první pokus o transfer cel a zemědělských daní, „přirozených“ vlastních zdrojů, odvozených od politiky Společenství (celní unie a společná zemědělská politika). Vzniklá „krize“ byly vyřešena o rok později známým lucemburským kompromisem, ale rok 1966 – cílové datum přechodu na systém financování, který by Společenství zaručil určitou nezávislost – se nepodařilo dodržet. Až na summitu v Haagu v roce 1969 hlavní představitelé států a vlád ve snaze oživit Společenství po několikaletých těžkostech konečně přijali rozhodnutí uskutečnit změny.

1970: První rozhodnutí o vlastních zdrojích

Dne 21. dubna 1970 Rada přijala rozhodnutí, kterým se Společenstvím přidělují vlastní zdroje na úhradu všech jejich výdajů. Toto rozhodnutí znamenalo konec národních příspěvků, s jejichž pomocí mohly členské státy do určité míry kontrolovat politiku, uplatňovanou Společenstvími; byl to začátek nezávislého systému financování z „tradičních“ vlastních zdrojů (zemědělské daně a cla) a zdrojů na základě daně z přidané hodnoty (DPH).

Rozhodnutí o vlastních zdrojích z roku 1970 odlišilo Společenství od jiných mezinárodních organizací, jež všechny při financování spoléhají na příspěvky svých členů.

1985: Druhé rozhodnutí o vlastních zdrojích – britský eskont

V roce 1984 Rada Evropy ve Fontainebleau rozhodla o zavedení opravy pro Spojené království. Tento mechanismus poskytuje Spojenému království eskontní ekvivalent 0,66 % jeho čistého zůstatku. Náklady na financování britského eskontu jsou sdíleny ostatními členskými státy podle jejich podílů HNP (s výjimkou Německa, jehož podíl je snížen o třetinu).

1988: Třetí rozhodnutí o vlastních zdrojích – Zavedení zdroje na základě HNP a celkového stropu

Jelikož výlohy CAP zůstaly nezměněné a výnosy z TOR dále klesaly, bruselské zasedání Rady Evropy v r. 1988 zavedlo nový vlastní zdroj, založený na HNP členských států. Rovněž stanovilo celkový strop 1,14 % HNP k celkové částce vlastních zdrojů, které bylo možno mobilizovat v zájmu financování výloh Společenství.

1994: Čtvrté rozhodnutí o vlastních zdrojích – Odpočet nákladů na výběr pro tradiční vlastní zdroje

Vlastní zdroje jsou vybírány členskými státy jménem Společenství. Rozhodnutí z r. 1994 proto umožnilo členským státům podržet si 10 % tradičních vlastních zdrojů, vybraných za účelem pokrytí jejich nákladů na výběr.

2000: Páté rozhodnutí o vlastních zdrojích(4) - „Spravedlivě, průhledně, rentabilně a jednoduše“

Berlínské zasedání Rady Evropy v r. 1999 vyzvalo Komisi k přípravě nového rozhodnutí o vlastních zdrojích, které by Unii poskytlo přiměřené prostředky na období 2000–2006 při současném dodržení přísné rozpočtové kázně. Nový systém by měl být „spravedlivý, průhledný, rentabilní a jednoduchý“ a vycházet z kritérií, která nejlépe vyjadřují schopnost členských států přispívat k financování Unie.

Toto nejnovější rozhodnutí o vlastních zdrojích  ze dne 29. září 2000 vstoupilo v platnost dne 1. března 2002. Jeho doložka o přezkoumání zavazuje Komisi provést před rokem 2006 celkové přezkoumání systému vlastních zdrojů ve světle účinků rozšíření. Účelem přezkumu má být rovněž posouzení možnosti modifikace struktury systému vlastních zdrojů pomocí tvorby nových autonomních zdrojů a posouzení opravy rozpočtových nerovností, které se dostalo Spojenému království.

Systém, uplatňovaný v současné době, má tyto hlavní rysy:

Ø strop vlastních zdrojů zůstává na 1,27 % HNP Unie (=1,24 % hrubého národního příjmu)(5);

Ø rezerva na výběr nákladů na vlastní zdroje vzrůstá z 10 % na 25 %;

Ø nejvyšší sazba DPH byla v letech 2002 a 2003 snížena na 0,75 % a od roku 2004 na 0,50 %;

Ø základ daně z přidané hodnoty členských států zůstává omezen na 50% jejich HNP (strop základu VAT);

Ø Německo, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko platí pouze ¼ jejich běžného podílu nákladů na britský eskont. Zbývající tři čtvrtiny jsou financovány dalšími deseti členskými státy;

Ø k britskému eskontu byly vytvořeny dvě úpravy pro neutralizaci účinků zvýšení výběrových nákladů a výdajů před přistoupením.

Britský eskont

Tzv. britský eskont byl založen zasedáním Rady Evropy ve Fontainebleau v roce 1984, které ve svých závěrech konstatovalo:

Výdajová politika je v konečném důsledku základním prostředkem řešení rozpočtových nerovnováh. Bylo však rozhodnuto, že kterýkoliv členský stát s rozpočtovým břemenem, které je vzhledem k jeho prosperitě nadměrné, smí mít ve vhodné čase užitek z opravy.

Původem problému byla zvláštní situace Spojeného království, kterou charakterizovaly dva faktory:

Ø malé odvětví zemědělství, jehož důsledkem byly velmi nízké zemědělské výdaje Společenství ve Spojeném království

Ø velký příspěvek na financování rozpočtu Společenství, neboť značnou část HNP země tvořil základ DPH.

Za současného kompenzačního mechanismu jsou dvě třetiny (66 %) rozdílu mezi procentuálním podílem plateb DPH Spojeného království a jeho procentuálním podílem přidělených výdajů Společenství, vztažených k celkovým přiděleným výdajům, refundovány Spojenému království formou snížení základu jeho DPH.

Od roku 1985 tak Spojené království získává eskont na svůj roční příspěvek do rozpočtu, který se v letech 1997–2003 rovnal ročnímu průměru 4,6 miliardy EUR.

Tento eskont je společně financován všemi ostatními členskými státy v souladu s jejich procentuálními podíly plateb DPH, přičemž Německo, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko platí pouze čtvrtinu svých řádných podílů.

I přes obecný přístup, přijatým zasedáním ve Fontainebleau („kterýkoliv členský stát, který nese nadměrné rozpočtové břemeno“), byl od té doby tento opravný mechanismus uplatněn pouze vůči Spojenému království. Po mnoha letech se pomalu, ale jistě stává zřejmé, že přítomnost eskontu Spojeného království výrazně snižuje požadovanou korelaci mezi schopností jednotlivých členských států přispívat na rozpočet EU a platbami z jejich vlastních zdrojů. Složitost opravného mechanismu navíc výrazně snižuje průhlednost celého systému vlastních zdrojů.

Podíly složek hlavních vlastních zdrojů

Od zavedení zdroje na základě HNP v roce 1988 až do současné doby byly podíly všech jednotlivých komponentů výnosů Společenství výrazně změněny:

*          na základě rozpočtu 2004

**        na základě PDB 2004

Je zřejmé, že zdroj na základě hrubého národního příjmu se stává svrchovaně důležitým, zatímco podíl tradičních vlastních zdrojů vykazuje tendenci k prudkému poklesu (ztychlenému skutečností, že procentuální podíl, který si členské státy mohou ponechat na kompenzaci svých nákladů na výběr, byl s účinností od 1. ledna 2001 zvýšen z 10 % na 25 %). Příspěvky DPH rovněž poklesly kvůli reformám, které omezují základ DPH členských států na 50 procent jejich hrubého národního příjmu.

Zavedením zdroje HNP a snížením sazby DPH došlo k těsnější korelaci příspěvků členských států s národními HNP; to znamená vyšší spravedlnost(6) hrubých příspěvků do rozpočtu. I když by to mohlo vést k těsnější korelaci se skutečnou úrovní jejich příspěvků, pokles tradičních vlastních zdrojů zároveň vedl ke ztrátě finanční autonomie Evropské unie.

(1) Existují rovněž určité malé „specifické zdroje“ (výsledky měření Komise), např. daně a příspěvky zaměstnanců, příjmy z úroků a záruk a různých dalších zdanitelných poplatků. (2) V letech 1988–1994 tento základ nesměl překročit 55 % HNP členských států. Po roce 1995 byl limit snížen na 50 % u členských států s HNP na jednotlivce pod 90 % průměru Společenství. V období 1995–1999 se nový limit postupně rozšířil na všechny členské státy. Nejvyšší sazba DPH byla původně omezena na 1 % základu. Od roku 1986 byl tento strop zvýšen na 1,4 % z důvodu pokrytí nákladů na rozšíření o Španělsko a Portugalsko. Rozhodnutí o vlastních zdrojích z r. 1994 však z důvodu spravedlnosti vedlo v letech 1995–1999 k postupnému návratu k jednoprocentnímu limitu. V letech 2001 a 2003 byla maximální sazba snížena na 0,75 % a od r. 2004 na 0,50 %. (3) Vlastní zdroje lze chápat jako zdroj financí, který existuje odděleně od členských států a nezávisle na nich, tj. jakýsi příjem z daně jednou provždy určené Společenství na financování jeho rozpočtu a právem mu náležející bez potřeby následného rozhodnutí ze strany národních úřadů. Členské státy by tak měly povinnost plateb vůči Společenství v rámci jeho rozpočtu. (4) Rozhodnutí Rady 2000/597/EK, Euratom z 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství, Úř. věst. L 253, 07.10.2000 (5) S platností od r. 2002 je v rozpočtové a zdrojové oblasti EU pojem hrubý národní produkt (HNP) nahrazen pojmem hrubý národní příjem (GNI). Procentuální vyjádření pro období před r. 2002 se tedy vztahují k HNP a pozdější údaje ke GNI. Například: výdajový strop EU 1,27 % podle nového statistického přístupu odpovídá 1,24 % GNI. (6) Ve smyslu „proporcionality hrubých příspěvků k příjmům napříč členskými státy“; je však třeba poznamenat, že za současného systému nelze očekávat dokonalou spravedlnost, protože zdroj DPH bude dále poskytovat výnosy, která nebudou korelovány s národním příjmem.

27. ledna 2005

Současný systém vlastních zdrojů – problémy a nedostatky

Debata o čistých plátcích

Tradiční vlastní zdroje jsou jedinými skutečnými zdroji Unie (i když členské státy mají tendenci považovat je také za národní příspěvky). Čím více bude klesat výše jejich podílu, tím závislejší bude EU na tom, co se považuje za klasické mezivládní transfery. To pak téměř automaticky bude nutit členské státy snažit se maximalizovat koncepce národního prospěchu z rozpočtu EU. Čím více bude převládat pocit, že do Bruselu jsou převáděny peníze členských států a nikoliv skutečné vlastní zdroje, tím více se členské státy soustředí na to, co za to dostanou. Proto se koncepty „rozpočtových zůstatků“ „úloh čistých plátců“ a „čistých příjemců“ staly tak důležité.

Rozpočtové zůstatky

Je však třeba zdůraznit, že navzdory existenci zavedeného způsobu výpočtu rozpočtových zůstatků členských států(1) jde pouze o účetní použití čistě finančních nákladů a dávek, které každý členský stát odvozuje od Unie. Nebere v úvahu mnoho dalších dávek, získávaných díky politice EU, např. dávky, vztahující se k vnitřnímu trhu a ekonomické integraci, nemluvě o politické stabilitě a bezpečnosti.

Vezmeme-li v úvahu tato omezení, co vlastně ukazují rozpočtové zůstatky? Ukazují vztah mezi podílem členského státu na celkových platbách vlastních zdrojů na základě DPH, HNP a GNI a jeho podílem na celkových provozních výdajích EU (tj. po odečtení administrativních výdajů), přidělených členským státům.

Následující tabulka ilustruje tyto „provozní“ rozpočtové zůstatky (po odpočtu eskontu Spojeného království) v letech 1997–2003:

Dopis šesti

Jak je zřejmé, toto rozdělení členských států na čisté přispěvatele a čisté příjemce, ačkoliv to nikterak nepoukazuje na celkové výhody členství v EU, se za poslední roky nijak výrazně nezměnilo. Zasazuje do kontextu známý dopis šesti hlavních představitelů států – čistých přispěvatelů – po bruselském zasedání Rady Evropy o budoucí úrovni výdajů EU:

V tomto kontextu nevidíme žádný prostor pro rozpočet EU na samé hranici jejích současných zdrojů. Průměrné výdaje v příštím finančním výhledu by se podle našeho názoru měly ustálit na současné úrovni a neměly by překročit 1,0 % hrubého národního příjmu, a to včetně zemědělských výdajů v rámci stropu, stanoveného Radou Evropy v říjnu 2002. To by stále umožňovalo roční zvyšování rozpočtu EU nad míru růstu národních rozpočtů většiny členských států a vytvářelo dostatečný prostor pro uplatňování politiky v rozšířené Unii.

Ve svém dopise hlavní čistí přispěvatelé do rozpočtu EU vyjádřili silné stanovisko, které se téměř stalo oficiálním začátkem jednání o nových finančních výhledech na období 2007–2013. Diskuse mezitím pokročila tak daleko, že dochází k závěru, že číselný údaj 1,0 % hrubého národního příjmu, zmiňovaný v dopise, se vztahuje na příděly, nikoliv platby, což bylo dříve považováno za samozřejmé.

Porovnání rozpočtu EU a národních rozpočtů

Z Dopisu šesti by se mohlo zdát, že rozpočet EU se v nedávné minulosti úplně vymknul kontrole. Bližší pohled na vývoj rozpočtu EU v posledních letech však ukazuje, že v období 1996(2)-2002 vzrostl pouze o 8,2 %, zatímco národní rozpočty vzrostly v průměru o 22,9 %:

      Současné ceny v milionech EUR

Tento velmi skromný nárůst je o to pozoruhodnější, uvědomíme-li si, že Unii mezitím narůstala politická agenda. Získala tak velké množství kompetencí, ale současně zůstávaly její finanční zdroje velmi omezené.

Nepoměr mezi výdajovými stropy a skutečnými výdaji

Nejenže rozpočet EU rostl mnohem pomaleji než rozpočty členských států: co se týče plateb(3), rozpočty EU za poslední léta nejen že zůstávaly podstatně pod stropem maximálních vlastních zdrojů, tj. 1,27 % HNP/1,24 % hrubého národního příjmu, stanoveného členskými státy, ale také pod platebními stropy současného finančního výhledu, které jsou v rozsahu od minima 1,07 % GNI v roce 2000 po maximum 1,11 % GNI pro léta 2003 a 2004:

To znamená, že EU utratila o miliony eur méně, než podle rozhodnutí členských států mohla

utratit. Zejména po rozpočtové proceduře pro rok 2005, kdy jednoprocentní strop, zavedený Dopisem šesti, hrál tak prominentní úlohu, je otázkou, jak ospravedlnit rozdíl mezi stropem vlastních zdrojů 1,24 % a skutečnými výdaji na platby. K čemu je taková marže?

Kritika souhlasu parlamentu s finančními výhledy s jejich přísnou klasifikací výdajů a značně pružnými stropy byla vždy odrážena poukazem na skutečnost, že finanční výhledy současně garantují stálý růst výdajů, nutných pro financování nové politiky, která je důležitá pro evropské občany. Avšak skutečná čísla (viz tabulka níže) ukazují, že tomu tak není.

Malý manévrovací prostor

Celková struktura výdajů EU se za poslední léta víceméně nemění. Přes pokusy toto změnit výdaje na zemědělství stále tvoří kolem 50 % rozpočtu Evropské unie(5):

* Rozpočty EU 25

Podíl zemědělství na výdajích společně s platbami ze strukturálních fondů ponechává jen nepatrný manévrovací prostor pružnosti s ohledem na financování nové politiky a nových priorit.

Například: opravdu umožní dané zdroje úsilí k dosažení lisabonských cílů růstu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti? Nebo ještě obecněji: bude vůbec možné financovat potřeby 25 (nebo 27) členských států s ohledem na udržení acquis communautaire, zvýšení soudržnosti a posílení nové sousedské politiky?

Může za daného finančního rámce Unie plnit ustanovení čl. 6 odst. 4 Smlouvy z Nice, podle něhož si „Unie opatří nezbytné prostředky k dosažení svých cílů a provádění své politiky“?

Ve svých návrzích nových finančních výhledů se Komise tedy nachází mezi dvěma volbami: na jedné straně vybavením Unie prostředky k dosažení jejích cílů (lisabonský proces) a na straně druhé posouzením hrozby rozpočtových škrtů tak, o níž hovořil Dopis šesti po bruselském zasedání rady Evropy.

RAL

Současně se sílícími diskusemi o jednom procentu stále nabývá na síle i RAL (nesplněné závazky jako důsledek nižší úrovně plateb než je úroveň závazků)(6), a to v podstatě mnohem

rychleji než rozpočty.

Následující tabulka ukazuje vývoj celkového RAL ve srovnání s rozpočtem (oddíl III, 1996–2005, v milionech EUR):

V roce 1996 celkový RAL představoval pouze 56 % rozpočtu, zatímco v roce 2003 již vzrostl na 107 % rozpočtu. Jelikož položky 1 a 5, které dohromady představují zhruba 50 % rozpočtu, sestávají hlavně z nediferencovaných dotací a nemají tedy RAL, nesplněné závazky se soustředí v položkách 2, 3, 4 a 7.

I když vezmeme v úvahu skutečnost, že vždy vyvstala nějaká kontroverze ohledně toho, jaká část/procento RAL je „normální“ a která je „abnormální“, obecné chápání RAL jako „nevynaložených dotací“ je nepochybně faktorem, který bude vznášen v nadcházejících diskusích o budoucnosti vlastních zdrojů.

Politická odpovědnost

Současná situace kolem financí Evropské unie je rovněž charakterizována skutečností, že politická odpovědnost za výnosy EU je rozštěpena mezi množství nezávislých klíčových účastníků.

Ačkoliv jsou to národní parlamenty, kdo nádavkem ke své úloze při rozhodování o vlastních rozpočtech jako takových rovněž určují výnosy Unie prostřednictvím daňové politiky svých zemí, o výdajích Unie rozhoduje Evropský parlament a Rada..

Opět jde o štěpení odpovědnosti – což rozhodně není průhledné – podle toho, zda je povaha výdajů EU povinná nebo nepovinná. Rozdíl mezi povinnými výdaji, u nichž má poslední slovo Rada, a nepovinnými výdaji, u kterých je konečné rozhodnutí na Parlamentu, může být podmíněn historicky, ale již postrádá logiku a jen dále zatemňuje celý systém.

Rada Evropy však na druhé straně stále častěji přijímá rozhodnutí o nové politice nebo nových prioritách s dalekosáhlými finančními důsledky, přičemž se zdá, že tak činí bez velkého přemýšlení o tom, jak rozpočtový úřad nalezne potřebné finance v těsném rámci položek finančního výhledu.

(1) Metoda používaná Komisí vychází ze stejných zásad jako metoda, používaná pro výpočet opravy rozpočtových zbytků ve prospěch Spojeného království. Je to jediná metoda, které se dostalo jistého stupně formálního uznání na základě smlouvy z Fontainebleau z června 1984. V souladu s tím nejsou tradiční vlastní zdroje, které představují čistě komunitní výnosy, zahrnuty ve výpočtu zůstatků. Místo nich se pro výpočet používá přidělovací klíč plateb na základě DPH, HNP a GNI členských států. (2) Rok 1996 byl prvním rokem, kdy celkový rozpočet EU zahrnul všech patnáct členských států. (3) Totéž samozřejmě platí o závazcích, kde se skutečné rozpočtové údaje nikdy ani nepřiblížily stropu, stanovenému rozhodnutím o systému vlastních zdrojů ve výši 1,31 % hrubého národního příjmu a 1,24 % ve vyhrazených platbách z hrubého národního příjmu. (4) 1986–2002 na základě tvorby plateb. 2003–2005 na základě rozpočtu. (5) 1997–2002 na základě tvorby plateb. 2003–2005 na základě rozpočtu. (6) RAL v první řadě, totéž platí o přímém a „normálním“ důsledku diferencovaných dotací. Kromě tohoto normálního RAL ale celkový RAL jako souhrn nesplněných závazků, které je třeba zaplatit, jakmile dojde ke splnění platebních podmínek, ještě obsahuje potenciálně abnormální RAL a skutečně abnormální RAL. Z definice představuje potenciálně abnormální RAL spící závazky, ve vztahu k nimž nedošlo v posledních dvou finančních letech k žádným platbám nebo starým závazkům, které byly na účtech nejméně posledních pět finančních let. Na rozdíl od něho je skutečně abnormální RAL souhrnem závazků na účtech, které postrádají právní či faktické oprávnění k platbám.

27. ledna 2005

Scénáře budoucnosti vlastních zdrojů Evropských společenství

Stávající rozhodnutí Komise ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství(1) obsahuje v článku 9 doložku o přezkoumání, podle níž

Komise před 1. lednem 2006 provede celkové přezkoumání systému vlastních zdrojů, podle potřeby doprovázené příslušnými návrhy ve světle relevantních faktorů včetně účinků rozšíření na financování rozpočtu, možnosti modifikace struktury vlastních zdrojů pomocí vytvoření nových samostatných vlastních zdrojů a opravy rozpočtových schodků, udělených Spojenému království a udělení redukcí podle čl. 5 odst.1, Německu, Nizozemsku, Rakousku a Švédsku. (2)

V odpovědi na žádost Evropského parlamentu a ve shodě s Radou se Komise zavázala předložit výše zmíněnou zprávu o fungování systému financování mnohem dříve.

Dne 14. července 2004 zveřejnila svou Zprávu o chodu systému vlastních zdrojů(3) společně s návrhem na regulaci prováděcích opatření pro opravu rozpočtových schodků(4).

Parlament vyjádřil svá očekávání od nového systému vlastních zdrojů již ve svých pozměňovacích návrzích k tomuto návrhu v roce 1999 a konstatoval potřebu Evropské unie

· vytvořit systém, který by byl „jednoduchý a snadno srozumitelný pro veřejnost“

· postavit jej na kritériích, která optimálně vyjadřují „schopnost občanů Evropy přispívat“ a současně se vyvarovat „návratu ke kompenzačním mechanismům pro účely výnosů“, a místo toho opravit schodky „pomocí reformy struktury výdajů“

· „urychlit odklon od závislosti na transferech z členských států“

· „opravit rysy stávajících vlastních zdrojů, které kvůli odchylkám týkajících se příspěvků jednotlivých států působí zmatek.“

Zobecněný korekční mechanismus

Návrh Komise ohledně vlastních zdrojů nepředpokládá zavedení nových zdrojů financování pro příští finanční výhled. Hlavní změna, kterou návrh zavádí, se týká korekčního mechanismu pro nadměrná rozpočtová břemena členských států, který byl jako princip uznán ve Fontainebleau v roce 1984.

Komise argumentuje ve prospěch náhrady stávajícího systému zobecněným korekčním mechanismem (GCM). Tento návrh GCM je založen na skutečnosti, že navzdory velmi pozitivnímu vývoji relativní prosperity je to pouze Spojené království, kterému se dostává částečné refundace jeho příspěvku, což neplatí o ostatních čistých přispěvatelích se stejnou nebo nižší úrovní prosperity.

Změny ve stupni prosperity čistých přispěvatelů EU od roku 1984 jsou patrné z následující tabulky:

Hlavními charakteristikami zobecněného korekčního mechanismu, použitelného na všechny členské státy, jsou

Ø zahájení mechanismu, pokud čisté příspěvky překročí 0,35 % hrubého národního příjmu členského státu (tento práh by představoval nejvyšší přijatelnou úroveň finanční solidarity mezi členskými státy)

Ø refundace příspěvků nad tuto úroveň při sazbě 66 % (refundační sazba bude zavedena pro všechny členské státy kromě Spojeného království ve výši 33 %, 50 %, 50 % a 66 %)

Ø omezení celkového objemu refundací nejvýše na 7,5 milionu EUR za rok, financované všemi členskými státy na základě jejich relativního podílu na hrubém národním příjmu

V zájmu zmírnění dopadu zavedení nového systému by Spojené království nádavkem k běžné korekci obdrželo degresivní doplňkové platby v celkové výši 5 miliard EUR, a to během čtyřletého období, končícího rokem 2011.

Náklady na finanční korekce, způsobené zavedením startovacího prahu 0,35 %, jsou odhadovány maximálně na 7,5 miliard EUR v období 2008–2013, což je srovnatelné s celkovými náklady, které by vznikly uplatňováním stávajícího eskontního mechanismu v příštím finančním výhledu.

Výsledkem systému by byl stav, kdy čisté schodky největších čistých přispěvatelů by se dostaly na srovnatelnou úroveň, což ukazuje následující tabulka:

Vlastní zdroj na skutečném daňovém základu od roku 2014

Jak je patrné z výše uvedeného příkladu, nový návrh Komise o vlastních zdrojích nepředpokládá zavedení nových zdrojů financování pro příští finanční výhledy, a místo toho se snaží o aktualizaci podílů národních příspěvků pomocí zobecnělého korekčního mechanismu. Komise nicméně ve své Zprávě o chodu systému vlastních zdrojů argumentuje ve prospěch zavedení skutečného fiskálního vlastního zdroje od roku 2014.(5)

Svým novým zdrojem na základě daní Komise hodlá „posílit spojení mezi občanem a rozpočtem EU“. To by posílilo občanské porozumění zdrojům, směřujícím do rozpočtu EU, a odpovědnost hlavních činitelů rozhodovacího procesu. Fiskální zdroj by byl zaveden progresivně jako náhrada stávajícího zdroje DPH a společně s omezenějším zdrojem hrubého národního příjmu. Jelikož by tak nahradil stávající zdroje, byl by ve smyslu úrovně financování EU neutrální.

V současné etapě integrace EU Komise nepovažuje systém plně vycházející z daní za reálný, a proto jej nenavrhuje.

Tři volby Komise

Třemi hlavními kandidáty Komise na vlastní zdroj na základě daní jsou

Ø podíl daňové sazby na spotřebě energií, omezený na pohonné hmoty pro silniční dopravu („ekologická daň“) s přihlédnutím rovněž k leteckému palivu a souvisejícím emisím jakožto možný budoucí vývoj, vedoucí k ukončení stávajících daňových výjimek pro proudové palivo;

Ø podíl sazby národní DPH, což učiní financování EU snáze pochopitelné pro občany (sazby DPH EU a národní sazby DPH by měly být na fakturách a platebních dokladech uvedeny jako oddělené položky);

Ø podíl daně z příjmu právnických osob jako dlouhodobá možnost.

Výběrem kterékoliv z uvedených tří možností by koncept EU jako unie členských států a občanů byl transponován do oblasti financování rozpočtu EU. Posílení přímého vztahu mezi občany a rozpočtem by rovněž pomohlo soustředit obsah debat o výdajích na podstatu, nikoliv na postoje k čistě národním rozpočtům.

Reálnost možností Komise

Pokud se týče reálnosti těchto tří možností, lze říci toto:

Možnost č. 1: Systém vlastních zdrojů s fiskálními zdroji vztaženými ke spotřebě energií

Zavedení fiskálního zdroje na bázi pohonných hmot pro silniční dopravu by bylo technicky možné za 3–6 let. Z administrativního hlediska by šlo o poměrně jednoduché řešení, neboť daňový základ je již sladěn na úrovni EU novou směrnicí o zdanění energií.(6)

Sazby EU pod polovinou minimálních sazeb, stanovených směrnicí, by postačovaly na financování poloviny rozpočtu EU.

Možnost č. 2: Systém vlastních zdrojů s fiskálním zdrojem DPH

Zavedení sazby DPH EU by bylo technicky možné přibližně do 6 let. Oproti stávajícímu „statistickému“ zdroji DPH by vytvořilo přímé spojení mezi financováním rozpočtu EU a občanem a zvýšilo by povědomí o nákladech Unie. Potenciální obtíže tohoto návrhu se vztahují k neúplnému sladění systémů DPH členských států, zejména pokud se týče zboží s nulovou sazbou. Pokud by se podařilo neutralizovat účinky nulové sazby, sazba EU by měla stejný dopad na souměřitelné spotřebitele napříč Unií.

Jednoprocentní sazba EU by postačovala na pokrytí zhruba poloviny finančních potřeb rozpočtu EU.

Možnost č. 3 – Systém vlastních zdrojů s fiskálním zdrojem na základě příjmu právnických osob

Tato alternativa by vyžadovala z politického i administrativního pohledu nejdelší dobu provádění z . 25 odlišných národních daňových systémů a množství různých daňových zákonů, konvencí a postupů by bylo třeba nahradit společným konsolidovaným daňovým základem s minimální daňovou sazbou.

Kvůli významu daně z příjmu právnických osob (celkové výnosy v EU v současné době představují v průměru 2,6 % celkového hrubého národního příjmu EU) by mohla být pro účely rozpočtu Evropské unii přidělena necelá čtvrtina výnosů.

(1) Úř. věst. L 253, 7.10.2000, s. 42 (2) Čl. 5 odst. 1 omezuje podíl na financování nákladů britského eskontu, Německa, Nizozemska, Rakouska a Švédska na jednu čtvrtinu jejich běžného podílu, vycházejícího z metody výpočtu. (3) KOM(2004)0505. (4) KOM(2004)0501. (5) To se odráží v jediném článku (čl. 9) samotného návrhu vlastních zdrojů, který praví: Komise předloží Radě návrh na modifikaci struktury vlastních zdrojů pomocí skutečně daňově založeného vlastního zdroje, který vstoupí v platnost dne 1. ledna 2014. (6) Směrnice Rady 2003/96/EK ze dne 27.10.2003, kterou se mění struktrura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283 ze dne 31.10.2003).

8. listopadu 2006

Výchozí bod

Kontext

Požadavky parlamentu…

Ve svém stanovisku(1) k návrhu Komise z roku 1999, z něhož vychází stávající systém vlastních zdrojů, Parlament požadoval systém příjmů EU, který by měl:

· být jednoduchý a veřejnosti dobře srozumitelný,

· být založen na kritériích, která nejlépe vyjadřují schopnost poskytovat příspěvky, a zároveň by neměl používat kompenzační mechanismy pro příjmy,

· být nezávislý na převodech prostředků z členských států,

· odstranit ty rysy současného systému, které vytvářejí nepřehlednou situaci v důsledku výjimek, které se vztahují na příspěvky členských států.

Odpověď Rady

Rozhodnutí Rady(2), které bylo v konečné podobě přijato dne 29. září 2000 a vstoupilo v platnost dne 1. března 2002, tyto požadavky ani v nejmenší míře nesplnilo. Rozhodnutí kodifikovalo slevu Spojeného království a navíc kodifikovalo úpravu finančních podílů na slevě Rakouska, Německa, Nizozemska a Švédska. Místo toho, aby se naplánovalo postupné zrušení slevy pro Spojené království, rozšířil se podobný systém na několik dalších zemí. Zvýšením podílu tradičních vlastních zdrojů, které si mohou členské státy ponechat jako kompenzaci za náklady na jejich vybírání (od 10 % do 25 %), byly „tradiční vlastní zdroje“ – část příjmů EU – nadále sníženy.

Avšak kromě všech těchto opatření, která Parlament vnímal jako negativní, rozhodnutí Rady obsahovalo také některé změny ve prospěch „lepší“ budoucnosti ve formě doložky o podrobné revizi.

Návrhy komisařky Schreyerové z roku 2004

V roce 2004 předložila Komise v souladu s článkem 9 rozhodnutí Rady svou zprávu o provozování systému vlastních zdrojů(3)3, a návrhy nového rozhodnutí o systému vlastních zdrojů a o prováděcích opatřeních pro opravu rozpočtové nevyváženosti(4)4.

V této zprávě Komise navrhovala, aby se Rada zabývala zavedením nového systému financování EU od roku 2014, který bude vycházet z hlavních fiskálních zdrojů založených na spotřebě energie, DPH nebo na daních z příjmů právnických osob. Tyto zdroje založené na daních by nahradily stávající zdroje, a byly by tudíž neutrální, pokud jde o výši financování EU.

Ve zprávě jsou uvedeny tři hlavní alternativy vlastních zdrojů založených na daních, a to:

· sazba daně za spotřebu energie omezenou na pohonné hmoty pro silniční dopravu(5)

· vnitrostátní sazba DPH, díky níž by bylo financování EU srozumitelnější občanům(6)

· daň z příjmů právnických osob(7).

Systém zcela založený na daních nebyl v této fázi integrace EU považován za realistický, a Komise jej proto nenavrhla. Fiskální zdroje by byly zavedeny postupně a nahradily by stávající zdroj z DPH společně s omezenějším zdrojem vycházejícím z HND.

Pokud jde o slevu Spojeného království, Komise navrhla upravit stávající opravný mechanismus tak, aby se mohl aplikovat na všechny hlavní přispěvatele a zároveň zaručil těm zemím, které tento opravný systém nevyužijí, aby jejich náklady nestoupaly, a to omezením objemu oprav maximální částkou(8).

Zpravodaj považuje návrh Komise za velice zajímavý a domnívá se, že si zaslouží, aby mu byla věnována patřičná pozornost. Členské státy nicméně neprojevily ochotu zabývat se tímto návrhem a nová Komise, která byla ustanovena v roce 2005, neučinila žádné výrazné kroky k rozvoji této myšlenky. Důvodem tohoto pasivního postoje byla zejména probíhající jednání týkající se víceletého finančního rámce a také skutečnost, že výdaje a příjmy EU nemohly být od sebe odděleny.

Na zasedání Rady v prosinci 2005 v Bruselu členské státy konečně dosáhly shody v otázce nového finančního výhledu na období 2007–2013, dohody týkající se výdajů, jíž bylo možné dosáhnout pouze díky tomu, že u některých konkrétních států byly učiněny ústupky, pokud jde o jejich příspěvky.

„Reforma“ navržená na zasedání Evropské rady v Bruselu v roce 2005

V důsledku těchto skutečností a v důsledku návrhu Komise z roku 2006, který usiluje o splnění závěrů zasedání Evropské rady, je financování rozpočtu Evropské unie nyní spíš méně transparentní, a to do takové míry, že ani není možné bez obtíží stanovit plnění zásady spravedlnosti. Požadavky na nový systém, jak je přijal Evropský parlament ve svém usnesení v roce 1999, opět nejsou jednoznačně splněny.

Na základě tohoto návrhu měly mít některé členské státy v období 2007–2013 nižší sazby pro příspěvky z DPH nebo jim měly být sníženy hrubé roční příspěvky z HND. Snížení těchto příspěvků by bylo financováno všemi členskými státy, včetně dvou států, na něž se tato výhoda vztahovala.

Návrh ve své podstatě ponechává slevu pro Spojené království beze změn s výjimkou výdajů nových členských států (které budou vyloučeny z celkových výdajů pro účely výpočtu korekčního mechanismu pro Spojené království). Nicméně výdaje na SZP v nových členských státech budou z této výjimky vyňaty, tzn. budou součástí celkových přidělených nákladů, které jsou použity k výpočtu slevy pro Spojené království.

Stanovisko Parlamentu – Lamassourova zpráva za rok 2006

Vzhledem k tomu, že návrh Komise naprosto neodpovídá kritériím, která stanovil Parlament ve svém usnesení z roku 1999 a je v rozporu s jeho přesvědčením o nezbytnosti důkladné reformy, která povede k větší jednoduchosti, spravedlnosti a průhlednosti, zpravodaj se ve své zprávě přijaté dne 4. července 2006(9) omezil pouze na dodatky k textu a zdůraznil, že je nezbytné, aby došlo k následné revizi.

Zpravodajovy pozměňovací návrhy pouze nastiňují podmínky pro revizi a zapojení Parlamentu, jak je uvedeno v nové interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení. Zvláštní opatření pro některé členské státy mohou být v rámci stávajícího systému nevyhnutelná. Tato opatření však jsou nežádoucí a považují se za nutné zlo, které je třeba přijmout do té doby, než bude v rámci revize navržen skutečně spravedlivý systém.

Zpravodaj ve své zprávě také zdůraznil, že je nezbytné zohlednit výsledky jednání o vlastních zdrojích, které již nějakou dobu probíhají mezi zástupci národních parlamentů a Evropským parlamentem. Zpravodaj se rozhodl, že výsledky práce, kterou společně odvedly národní parlamenty a Evropský parlament, zpracuje v příštích měsících v souhrnné zprávě z vlastního podnětu o vlastních zdrojích EU.

(1) Usnesení ze dne 11. března 1999 o nezbytnosti upravit a změnit systém vlastních zdrojů Evropské unie (Haugova zpráva). (2) Rozhodnutí Rady 2000/597 (3) 3 KOM(2004)0505). (4) 4 Oba návrhy jsou obsaženy v KOM(2004)501 v konečném znění/2 (5) Zváženy byly také pohonné hmoty pro letadla a související emise jako možná budoucí cesta ke zrušení současné výjimky pro palivo pro proudové motory. (6) Nejednalo by se o žádné dodatečné daňové zatížení, protože sazba EU by byla vyvážena odpovídajícím poklesem vnitrostátní sazby DPH. Sazba EU a vnitrostátní DPH by na fakturách a účtenkách byly uváděny odděleně. (7) Provedení této alternativy by bylo nejvíce časově náročné jak z politického, tak ze správního hlediska, jelikož by před stanovením minimální sazby vyžadovalo politickou dohodu o principu dosažení harmonizace daňového základu. (8) Tento obecný korekční mechanismus bude spuštěn, pokud čisté příspěvky překročí 0,35 % HND každé země. Příspěvky nad tuto hranici budou vraceny do výše 66 %. Celkový objem náhrad by byl omezen na 7,5 miliardy EUR ročně. Zavedení mechanismu by doprovázela přechodná opatření pro Spojené království, aby byl zmírněn finanční dopad změny, a to v délce 4 let. (9) T6-0292/2006

13. listopadu 2006

Příprava na přezkum

„Pokud chceme jako členové parlamentů nějak zásadně ovlivnit finance Unie, a to jak příjmy, tak výdaje, budeme k tomu mít příležitost v rámci přezkumu na přelomu let 2008/2009, ale již nyní je třeba začít formulovat [naše] postoje.“

Lord Grenfell ve svém shrnutí jednání pracovní skupiny 4

společného parlamentního zasedání o budoucnosti Evropy, které se konalo ve dnech 8.–9. května 2006

Nutnost reformy

Jednání o novém finančním rámci na období 2007–2013 ukázala, že současný systém vlastních zdrojů není pro Evropskou unii s 25 (27) členskými státy stabilní a koherentní finanční základnou pro uskutečňování jejích politických rozhodnutí. Příspěvky členských států plynou stále ze státních rozpočtů jednotlivých zemí. Jejich výše se vypočítává metodou, která je čím dál tím neprůhlednější, nespravedlivá a pro občany nepochopitelná. Mimoto se o praktických pravidlech současného systému rozhoduje za zavřenými dveřmi bez jakékoli parlamentní kontroly.

Zpravodaj výboru je hluboce přesvědčen, že je třeba provést důkladnou reformu příjmů EU způsobem, který zabrání členským státům v tom, aby pouze chtěly vydávat prostředky Společenství v oblastech, z nichž jim samotným plynou největší příjmy, namísto toho, aby soustředily dostupné prostředky na politiky, z nichž má prospěch Evropa jako celek a které jsou nejdůležitější pro její budoucnost.

„Plný a rozsáhlý přezkum všech oblastí výdajů a příjmů EU včetně britské slevy“(1), k němuž byla vyzvána Komise Evropskou radou na zasedání v Bruselu loni v prosinci a o němž má podat zprávu v letech 2008/2009, může být v blízké budoucnosti poslední příležitostí k vytvoření nového, skutečně evropského systému, který by tak mohl být uveden v chod na počátku příštího finančního rámce na období od roku 2014. Veškeré dosavadní pokusy nasměrovat Unii k průhlednějšímu systému, který by byl ze své podstaty spravedlivý, totiž selhaly.

Spolupráce s národními parlamenty

Při čtení těchto návrhů, které Komise předložila v roce 2004(2), dospěl zpravodaj k závěru, že jakoukoli činnost Evropského parlamentu v oblasti vlastních zdrojů s cílem nalézt spravedlivé, jednoduché a průhledné řešení bude třeba provádět v těsné spolupráci s národními parlamenty členských států, protože k jakýmkoli předloženým návrhům bude nakonec nezbytný právě jejich souhlas.

Z tohoto důvodu bylo téma vlastních zdrojů zařazeno na pořad jednání schůze Rozpočtového výboru EP s rozpočtovými výbory národních parlamentů v červnu 2005. Kladná odezva zástupců národních parlamentů na skutečnost, že téma vlastních zdrojů bylo zařazeno na pořad jednání, a zajímavé a otevřené diskuse, které při této příležitosti proběhly, povzbudily zpravodaje výboru k tomu, aby pokračoval tímto směrem.

V listopadu 2005 byl všem rozpočtovým výborům národních parlamentů rozeslán dotazník vypracovaný zpravodajem. Cílem tohoto dotazníku bylo zahájit průzkum v otázce, zda je možné stanovit některé základní principy reformy systému vlastních zdrojů, které by podporoval Evropský parlament a zástupci většiny parlamentů členských států („starých“ a „nových“, „čistých plátců“ a „čistých přispěvatelů“, jižních i severních apod.).

Reakce na tento dotazník byly rozmanité: některé parlamenty, z toho či onoho důvodu, neodpověděly vůbec, některé odpověděly písemně a některé parlamenty pozvaly zpravodaje k osobní výměně názorů. Zpravodaj měl dosud příležitost hovořit s rozpočtovými výbory parlamentů (nebo jejich zástupci) Lucemburska, Portugalska, Finska, Francie, Německa, Španělska, Belgie a Maďarska.

Během analýzy písemných odpovědí a výsledků bilaterálních schůzek se postupně začaly objevovat některé obecné body, v nichž by bylo možné dosáhnout shody. Tyto body dále projednávala pracovní skupina pro vlastní zdroje na meziparlamentním zasedání ve dnech 8. až 9. května 2006, které pořádal v Bruselu Evropský parlament společně s rakouským parlamentem.

Mnoho účastníků tohoto zasedání pokládalo myšlenku podpořit budoucí neformální pracovní skupinu členů parlamentů, která připraví návrhy pro přezkum plánovaný na přelom let 2008/2009, za slibný způsob, jak zajistit, aby byli členové parlamentů do procesu přezkumu plně zapojeni(3). S tímto příznivým postojem k vytvoření pracovní skupiny se ztotožnili také účastníci výroční schůze předsedů rozpočtových výborů národních parlamentů a Rozpočtového výboru EP, která se konala 21. června 2006 v Bruselu a která byla skvělou příležitostí uskutečnit další kolo rozhovorů.

Podle mínění zpravodaje bude příští společné parlamentní zasedání ve dnech 4.–5. prosince 2006 příležitostí pokročit dále v otázce zapojení Evropského parlamentu a národních parlamentů do procesu přezkumu a posunout se v dialog do strukturovanější fáze. Znovu bude tématem jedné z pracovních skupin „Budoucí financování Unie“. Dozajista se rozvinou zajímavé a plodné diskuse, které budou vycházet z práce, která již byla společně vykonána.

Pokud budou multilaterální nebo bilaterální kontakty mezi parlamenty pokračovat v atmosféře vzájemné důvěry a otevřenosti, v níž byly zahájeny, je zpravodaj přesvědčen o tom, že lze dosáhnout určité obecné shody mezi Evropským parlamentem a parlamenty členských států v otázce základních principů budoucího systému vlastních zdrojů.

Zpráva z vlastního podnětu o budoucnosti vlastních zdrojů EU

Zpravodaj má v úmyslu zahrnout výsledky společné práce národních parlamentů a Evropského parlamentu do zprávy z vlastního podnětu o budoucnosti vlastních zdrojů EU, o které se bude jednat a hlasovat na plenárním zasedání na jaře roku 2007. Tato zpráva by mohla poskytnout některá obecná východiska pro přezkum prováděný Komisí a vyslala by jasný signál hlavám států a představitelům vlád o tom, jakou představu o budoucnosti mají jejich národní parlamenty.

Základní zásady jakéhokoli nového systému

Pokud budeme vycházet z návrhů komisařky Schreyerové z roku 2004 a další náměty k úvahám poskytne studie o vlastních zdrojích, kterou zadal Parlament v roce 2005(4), doufá zpravodaj výboru, že v četných diskusích se zástupci národních parlamentů vznikne shoda na těchto základních pilířích reformy:

· Plné respektování daňové svrchovanosti členských států

Za žádných okolností nesmí nový systém dávat Evropské unii právo vybírat daně. Daňová svrchovanost bude i nadále výsadou členských států, které mohou povolit Unii, aby po omezenou dobu přímo získávala finanční prostředky z určitého podílu na jedné z daní. Toto rozhodnutí členských států lze kdykoli zrušit.

· Daňová neutralita

V situaci, kdy všechny ostatní okolnosti zůstávají nezměněny, nesmí se přenesením určité politiky na evropskou úroveň zvýšit celkové veřejné výdaje ani daňové zatížení pro občany. Pokud by v novém systému byla přímo přidělována část určité daně Evropské unii, bude muset dojít k odpovídajícímu snížení jinde.

· Žádné změny objemu rozpočtu EU

Strop ve výši 1,24 % HND bude neměnnou konstantou. Reforma vlastních zdrojů Unie nesmí vyústit v jakékoli zvýšení objemu rozpočtu, což je zcela jiná otázka.

· Postupné zavádění nového systému

Je nutno stanovit přechodná období pro postupné zavedení nového systému. Pokud by se podařilo dosáhnout politické dohody, mohla by první fáze reformy začít v roce 2009. Při zachování systému příspěvků členských států jako takového by bylo možno jej upravit tak, aby se zjednodušil a byl průhlednější a plně úměrný tomu, jak je každý členský stát bohatý.

· Vytvoření jednoznačné politické vazby mezi reformou příjmů a reformou výdajů

Reforma struktury příjmů EU a reforma struktury výdajů EU musí jít ruku v ruce, jak se praví v prohlášení 3 připojeném k nové interinstitucionální dohodě. Přechod od systému příspěvků členských států k systému skutečných vlastních zdrojů přímo přidělovaných Unii také zbaví výdaje EU nutnosti vyhovět požadavkům typu „Chci své peníze zpět!“.

Další úvahy

Zpravodaji výboru je jasné, že ještě nedozrál čas pro čistě evropskou daň,

v dlouhodobém horizontu by se však mělo uvažovat o návratu k systému, který byl původním záměrem Římské smlouvy. Zátěž, kterou je pro státní pokladny členských zemí příspěvek do finančních zdrojů EU, by bylo možno snížit tím, že by byl Evropské unii přidělen daňový zdroj, o němž by se rozhodlo v rámci členského státu, ale úzce by souvisel s činnostmi Společenství. Druhou fázi v takovéto podobě by bylo možno postupně zavádět od roku 2014.

K prozkoumání konkrétních možností budoucích složek příjmů EU je nutno mít k dispozici aktuální a spolehlivé údaje, a zpravodaj výboru proto se zájmem očekává výsledky studie, kterou zadal Evropský parlament v říjnu 2006 a která se zaměří na některé daně, které by mohly připadat v úvahu pro nový systém vlastních zdrojů. Abychom získali jasnou představu o politických možnostech, které jsou k dispozici, bylo by také možno vyzvat Komisi, aby předložila podrobný přehled výhod a nevýhod stávajících vnitrostátních daní, které by bylo možno pro tento účel využít, a to při plném dodržení výše uvedených základních zásad.

Zpravodaj výboru očekává, že vzhledem k práci, která byla loni vykonána v úzké spolupráci s národními parlamenty, bude ve své zprávě z vlastního podnětu o vlastních zdrojích, která má být podle plánu předložena plenárnímu zasedání na jaře roku 2007, schopen předložit některé konkrétní náměty, jak by měl vypadat budoucí systém vlastních zdrojů, který bude spravedlivý a pro občany snadno pochopitelný a zcela se obejde bez kompenzačních mechanismů a výjimek pro jednotlivé členské státy.

PŘÍLOHA

Interinstitucionální dohoda rozpočtové kázni a řádném finančním řízení

3. Prohlášení o přezkumu finančního rámce

1. V souladu se závěry ze zasedání Evropské rady byla Komise vyzvána k provedení komplexního hloubkového přezkumu zaměřeného na všechny aspekty výdajů EU, včetně společné zemědělské politiky, a zdrojů, včetně úlevy pro Spojené království, a k následnému podání zprávy v letech 2008/09. Tento přezkum bude vycházet z posouzení fungování interinstitucionální dohody. Evropský parlament se bude na přezkumu podílet ve všech jeho etapách na základě těchto ustanovení:

- během etapy šetření po předložení přezkumu Komisí se zajistí, aby s Evropským parlamentem probíhala náležitá diskuse na základě obvyklého politického dialogu mezi orgány a aby se řádně zohlednila stanoviska Evropského parlamentu;

- v souladu se závěry z prosince roku 2005 „může Evropská rada rozhodovat o všech otázkách dotčených přezkumem“. Evropský parlament bude plně zapojen do všech formálních následujících kroků v souladu s příslušnými postupy a v souladu s jeho zavedenými právy.

2.     Komise se zavazuje, že jakožto subjekt účastnící se procesu konzultace a reflexe vedoucího k přezkumu vyvolá důkladnou výměnu názorů, kterou povede s Evropským parlamentem při rozboru situace. Komise zároveň bere na vědomí záměr Evropského parlamentu uspořádat konferenci zástupců Evropského parlamentu a parlamentů členských států s cílem přezkoumat systém vlastních zdrojů. Komise zváží výsledky takové konference jako příspěvek k uvedenému konzultačnímu procesu. Rozumí se, že návrhy Komise budou předkládány zcela v rámci její vlastní odpovědnosti.

(1) Ustanovení o revizi obsažené v interinstitucionální dohodě ze 17. května 2006 – viz PŘÍLOHA. (2) „Návrhy komisařky Schreyerové“, KOM(2004) 505 a KOM (2004) 501. (3) Shrnutí jednání pracovní skupiny 4, jak bylo předneseno plénu společného parlamentního zasedání dne 9. května 2006. (4) Study Group for European Policies (SEP), 30. června 2005: Own resources: Evolution of the system in a EU of 25. Study for the European Parliament.

NÁVRHY

Výbor pro rozpočtovou kontrolu vyzývá Rozpočtový výbor jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že systém příjmů Evropské unie zastaral; příspěvky členských států, které byly původně zamýšleny jako dodatečné zdroje („zdroje z DPH“) nebo zvláštní zdroje („zdroje z HDP“), tvoří v současné době 90 % finančních prostředků Unie; na této úrovni a s ohledem na četné technické úpravy, ke kterým během let došlo, má tento systém nepřijatelné nedostatky, které přiznala i Komise a sekretariát Rady;

2.  zdůrazňuje, že důsledkem tohoto systému je závažné oslabování myšlenky Společenství; financování společných výdajů z příspěvků členských států vede jednotlivé země k tomu, že uvažují s ohledem na „oprávněné výnosy“. Vyzývá členské státy a Komisi, aby, předpokládajíce nový systém vlastních zdrojů, zjednaly nápravu. Nedostatky současného systému tradičních vlastních zdrojů, vlastní zdroje založené na DPH a HND, jak konstatovala výroční zpráva za rok 2005 vypracovaná Účetním dvorem. Vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila návrh ohledně nepřímo měřených finančních zprostředkovatelských služeb (FSIM);

3.  sdílí názor Evropského účetního dvora(1), že je obtížné provést důkladnou reformu systému vlastních zdrojů Společenství, když je diskuse o této reformě přímo spojena s jednáním o finančních stropech a částkách výdajů na politiky Společenství v rámci víceletého finančního rámce;

4.  vítá proto skutečnost, že ustanovení o přezkumu, která byla odsouhlasena na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 15. a 16. prosince 2005, umožňuje přípravu a přijetí celkové reformy vlastních zdrojů jednoznačně před koncem období nového finančního odhadu;

5.  připomíná, že ať je zvolen jakýkoli systém, měl by být transparentní a účinný vzhledem k vynaloženým nákladům a obsahovat zásadu, že se údaje o všech příjemcích evropských finančních prostředků zveřejní. Systém by měl být vytvořen takovým způsobem, aby se zabránilo podvodům a nesrovnalostem, podpořila se zásadní hodnota peněz a aby Evropskému účetnímu dvoru náležela přiměřená a účinná kontrola na všech úrovních;

6.  trvá na tom, že by žádná reforma tohoto charakteru by neměla být spojena s dalšími náklady, aby byla přijatelná pro veřejnost; jejím výsledkem by nemělo být zvyšování veřejných výdajů a zátěže daňových poplatníků; kontrolní úřady členských států by měly být spolu s Evropským účetním dvorem požádány o ověření, zda je tato zásada správně uplatňována;

7.  v souladu s dvojí povahou EU, jako unie občanů a států, musí Evropský parlament a Rada společně přijmout rozhodnutí o novém systému vlastních zdrojů;

8.  demokratická odpovědnost evropských orgánů vůči daňovým poplatníkům se musí vylepšit, aby jí občané více důvěřovali. Financování EU také zahrnuje přizpůsobení lhůty víceletého finančního rámce legislativní lhůtě Evropského parlamentu;

9.  pokud se týká ročních výdajů, měly by se co nejdříve odstranit rozdíly mezi povinnými a nepovinnými výdaji stanovenými ústavní smlouvou, což Evropskému parlamentu zaručí úplné spolurozhodování ve všech rozpočtových kategoriích;

10.  vyzývá příslušný výbor, aby zorganizoval konferenci o budoucnosti vlastních zdrojů Unie, jíž se zúčastní zástupci národních parlamentů členských států.

POSTUP

(1) Viz bod 18 stanoviska č. 2/2006 (Úř. věst. C 203, 25.8.2006, s. 50).

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Rozpočtový výbor jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  znovu konstatuje potřebu současný systém vlastních zdrojů revidovat tak, aby byl ve vztahu k evropským občanům transparentnější, spravedlivější, jednodušší a srozumitelnější a aby byl v souladu se zásadou evropské solidarity;

2.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byl Parlament zapojen do „důkladné výměny názorů“ o reformě systému vlastních zdrojů Evropské unie, jak je stanoveno v interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006;

3.  uznává, že obtížná debata o finančním výhledu na období 2007–2013 i složitost konečné dohody dokládají omezení současného systému a potvrzují vhodnost a aktuálnost této iniciativy;

4.  vítá pracovní metodu, kterou zpravodaj zvolil, a zejména úzké zapojení národních parlamentů do jednotlivých etap tohoto procesu, což umožňuje konvergenci;

5.  domnívá se, že v rámci revize finančního výhledu představují vlastní zdroje klíčový prvek; přeje si proto bezodkladné zahájení příprav za použití metody, která by umožnila účast všech příslušných výborů podobným způsobem jako v případě prvních jednání;

6.  očekává výsledek technických studií zadaných Parlamentem v říjnu 2006 jako základ politické volby ohledně alternativních mechanismů financování rozpočtu, jež by však neměly ani zvýšit daňové zatížení evropských občanů, ani umožnit trvání stávajících systémů kompenzace jednotlivých členských států; domnívá se, že bude zapotřebí zhodnotit makroekonomický dopad jednotlivých mechanismů, jež jsou zvažovány;

7.  zdůrazňuje, že zásada svrchovanosti členských států v rozpočtových otázkách musí být doplněna potřebou velkého společného rozpočtu schopného podporovat takové politiky, které jsou efektivněji rozvíjeny na úrovni EU, jako je posílení vnitřní solidarity a vnější konkurenceschopnosti;

8.  domnívá se, že vlastní zdroje EU by měly být evropským občanům srozumitelnější a transparentnější, což poslouží jako nezbytný prostředek k ukáznění Komise i rozpočtového orgánu při jejich rozhodnutích o výdajích;

9.  zdůrazňuje potřebu, aby nový systém vycházel ze zásady progresivity, a aby tudíž při určování toho, do jaké míry budou jednotlivé členské státy schopny přispívat do rozpočtu EU, brál v případě potřeby v úvahu úroveň jejich příjmů;

10. zdůrazňuje rovněž, že zvýšení počtu členských států může mít vliv na integrační kapacitu Evropské unie, zejména pokud jde o politiku soudržnosti; doporučuje proto, aby jakákoli revize současného systému vlastních zdrojů zaručovala životaschopnost minulých i budoucích rozšíření;

11. je toho názoru, že než budou zvažovány nové daňové modely, měly by být nejprve v plné míře prozkoumány možnosti těch stávajících, aby nebyly zaváděny nové modely, jež by v konečném důsledku způsobily zvýšení daňového zatížení;

12. zdůrazňuje, jak je uvedeno v nové interinstitucionální dohodě, že duch globální reformy by měl zahrnovat jak příjmovou, tak i výdajovou stranu rozpočtu, včetně důkladnější revize jistých výdajových položek, např. položky vztahující se ke společné zemědělské politice, a zajistit tak, že Evropská unie bude mít rozpočet přispívající svojí příjmovou i výdajovou stranou k úspěchu lisabonské strategie.

13. podporuje využití přechodných období v případě jakýchkoli nových mechanismů financování, jako je zavedení skutečných vlastních zdrojů Evropské unie, například ve formě daně z přidané hodnoty, spotřební daně na motorová paliva pro silniční přepravu, spotřební daně na tabák a alkohol, ekologické daně či podílu z daně z příjmu právnických osob vypočteného na základě společného konsolidovaného základu daně během rozšířeného přechodného období.

POSTUP

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Rozpočtový výbor jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá rozhodnutí Evropské rady, která na svém zasedání ve dnech 15. a 16. prosince 2005 vyzvala Komisi, aby provedla úplný a rozsáhlý přezkum zahrnující všechny aspekty výdajů a zdrojů EU a předložila zprávu v období 2008/2009; rovněž vítá prohlášení o přezkumu finančního rámce připojené k interinstitucionální dohodě ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1); lituje, že Evropská rada schválila ještě více slev pro některé země, které jsou čistými přispěvateli, a tím se stal systém vlastních zdrojů ještě složitějším a ještě více byl posílen krátkozraký přístup „spravedlivé návratnosti“ (juste retour);

2.  připomíná, že zásada finanční nezávislosti zakotvená v článku 269 Smlouvy o ES a uvedená do praxe rozhodnutím Rady 70/243/ESUO, EHS, Euratom ze dne 21. dubna 1970 o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství(2) vycházela ze snahy zajistit, aby mělo Společenství k dispozici dostatečné zdroje, díky nimž by bylo i nadále nezávislé na rozhodování podle zájmů jednotlivých členských států, a aby byl zachován princip solidarity, na němž je založena regionální politika Unie;

3.  souhlasí, že musí být dodrženy zásady daňové svrchovanosti, subsidiarity, daňové neutrality a zodpovědnosti;

4.  vyzývá Komisi, aby se v rámci svého přezkumu v roce 2008 vážně zabývala potřebou zajistit přímou, jednoduchou a transparentní vazbu mezi zdroji Unie a občany Unie zavedením méně složitého a demokratičtějšího systému zdrojů pro Unii a zajistit, aby byli občané jak na evropské úrovni, tak na úrovni členských států lépe informováni s přihlédnutím k regionálním obavám, pokud jde o původ zdrojů financování Evropské unie;

5.  navrhuje, aby při zabezpečování takové vazby byla náležitě zvážena možnost odvádět do rozpočtu Unie část některé určené daně, s patřičným přihlédnutím k požadavkům Smlouvy, pokud jde o nejvzdálenější regiony (čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES);

6.  je srozuměn s tím, že v dohledné budoucnosti s ohledem na budoucí pravomoci a odpovědnosti Evropské unie budou příspěvky členských států i nadále významným zdrojem příjmů Unie; vybízí však Komisi, aby navrhla nový systém získávání příjmů, který sníží relativní důležitost těchto příspěvků, ale bude přitom zachována určitá minimální výše příspěvků, která se bude odvíjet od relativního bohatství každého členského státu;

7.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby jakýkoli nový systém zohledňoval relativní bohatství jednotlivých členských států a jejich schopnost přispívat;

8.  vyzývá evropské politické představitele, aby se ve svých diskusích neomezovali pouze na otázku výdajů, nýbrž aby otevřeně hovořili také o přínosech vyplývajících z těchto výdajů a o ziscích z vložených prostředků, a to zejména v případě těch nejstarších členských států;

9.  požaduje, aby byla dodržena „zásada z Fontainebleau“, pokud tím nebude nenarušena územní soudržnost EU, a aby slevy z příspěvků, které již zjevně postrádají opodstatnění, byly v důsledku toho zrušeny;

10. doufá, že regionální obavy budou vzaty v úvahu při diskusi o reformě systému vlastních zdrojů, kterou povedou národní parlamenty a Evropský parlament, který by měl tuto otázku konzultovat také s Výborem regionů.

POSTUP

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (2) Úř. věst. L 94, 28.4.1970, s. 19.

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Rozpočtový výbor jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že stávající systém vlastních zdrojů Unie není pro občany průhledný ani srozumitelný a nesplňuje cíle stanovené ve Smlouvách, zejména pokud jde o zajištění finanční nezávislosti Unie;

2.  domnívá se, že systém vlastních zdrojů musí být upraven v závislosti na institucionální reformě Evropské unie, aby se posílila jak práva občanů, tak jejich úloha v Unii;

3.  zdůrazňuje, že stávající systém, místo aby EU poskytoval dostatečné vlastní zdroje pro provádění jejích politik, stále více znesnadňuje občanům pochopit systém financování Společenství a vede k jednáním mezi členskými státy – ať jsou čistými přispěvateli či příjemci – o snižování příspěvků na základě zásady „spravedlivé návratnosti“, která zcela přehlíží četné výhody, jež jednotliví partneři Společenství čerpají díky své příslušnosti k EU, a odporuje jakékoli logice soudržnosti;

4.  podporuje proto důkladnou revizi systému financování Unie (jak výdajů, tak i příjmů), kterou se Komise zavázala provést v letech 2008–2009 v souladu s dohodami dosaženými na zasedání Evropské rady ve dnech 15.–16. prosince 2005 a podle prohlášení o přezkumu finančního rámce, které je připojeno k Interinstitucionální dohodě mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení ze dne 17. května 2006;

5.  Považuje za nutné zavést nový systém vlastních zdrojů EU, který by:

- byl založen na skutečných vlastních zdrojích Společenství a nikoli na příspěvcích členských států do rozpočtu Společenství,

- opravdu sloužil ke zlepšení soudržnosti v Evropské unii,

- zajistil Unii dostatek prostředků, aby mohla řádně financovat své politiky, zejména s ohledem na budoucí rozšiřování, a aby byly výdaje v přímějším vztahu k politickým prioritám EU,

- byl transparentní a srozumitelný,

- podléhal naprosto demokratickému rozhodovacímu procesu a kontrole,

- byl spravedlivý,

- vytvořil přímý vztah mezi občany a Unií;

6.  za tímto účelem považuje za vhodné postupně zavést skutečný vlastní zdroj Unie daňové povahy, který by osvobodil Unii od závislosti na příspěvcích členských států, vytvořil přímý vztah mezi občany a finančními prostředky Společenství, byl účinný a spravedlivý a nepředstavoval celkově vyšší zatížení daňových poplatníků.

7.  V souvislosti s rozhodovacími mechanismy v oblasti vlastních zdrojů

- potvrzuje nejprve svůj souhlas se systémem, který stanoví Evropská ústava, tedy s tím, aby na jedné straně byla základní ustanovení obsažena v evropském zákoně, který přijme Rada po konzultaci s EP a po schválení všemi členskými státy na základě jejich příslušných ústavních pravidel, a aby na druhé straně byla prováděcí opatření stanovena zákonem, který Rada přijme kvalifikovanou většinou po schválení EP;

- připomíná však, že tato ustanovení tvoří nedílnou součást celkové dohody v oblasti financí EU, která je uvedena v Evropské ústavě a vychází z následujících prvků:

•    poslední slovo v otázce vlastních zdrojů mají nadále členské státy,

•    stávající finanční rámec je do Smlouvy začleněn prostřednictvím zákona o víceletém finančním rámci, který vyžaduje dohodu mezi Radou a EP,

•     v ročním rozpočtu se již nerozlišuje mezi povinnými a nepovinnými výdaji;

•    rozhodovací pravomoc o celém ročním rozpočtu je přiznána Evropskému parlamentu,

8.  zdůrazňuje, že další prohlubování evropské politické integrace bude nutně vyžadovat zjednodušení procesu rozhodování o vlastních zdrojích, aby se zvýšila jeho účinnost, a přiznat EP pravomoc tyto zdroje schvalovat společně s národními parlamenty členských států, aby se tento postup odehrával zcela na úrovni Společenství;

9.  domnívá se, že úspěch celé této revize vyžaduje, aby byly společně s reformou systému vlastních zdrojů znovu stanoveny výdajové cíle EU za účelem posílení všech jejích politik s ohledem na vývoj procesu evropské integrace a na základě společné úvahy EP, Komise, Rady a národních parlamentů;

10. domnívá se, že přezkum finančního rámce v polovině období poskytuje příležitost k reformě cílů politik Společenství; přeje si proto, aby byly neprodleně zahájeny příslušné přípravné práce, do nichž se – jako tomu bylo u počátečních jednání – zapojí všechny výbory, které se touto oblastí zabývají;

11. vítá proto metodu, kterou zvolil zpravodaj, pokud jde o dialog s národními parlamenty, stejně jako plodné diskuse o budoucnosti Evropy, jež se dosud uskutečnily v rámci parlamentních fór.

POSTUP