ZPRÁVA o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se mění jeho rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv

13. 3. 2008 - (2006/2223(INI))

Výbor pro ústavní záležitosti
Zpravodajka: Anneli Jäätteenmäki

Postup : 2006/2223(INL)
Průběh na zasedání

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se mění jeho rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv

(2006/2223(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na dopis evropského veřejného ochránce práv předsedovi Parlamentu ze dne 11. července 2006.

–   s ohledem na dopis předsedy Parlamentu Výboru pro ústavní záležitosti ze dne 21. září 2006,

–   s ohledem na čl. 195 odst. 4 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na čl. 107d odst. 4 Smlouvy o Euratomu,

–   s ohledem na své rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv[1]1, jak je obsaženo v příloze X jednacího řádu Parlamentu,

–   s ohledem na článek 45 odst. 2 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a na stanovisko Petičního výboru (A6‑0076/2007),

1.  schvaluje připojené rozhodnutí, kterým se mění rozhodnutí 94/262/ECSC, EC, Euratom;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi s cílem uplatnit čl. 195 odst. 4 Smlouvy o ES;

3.  pověřuje svého předsedu, aby zajistil brzké zveřejnění přiloženého rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie, jakmile obdrží stanovisko Komise a schválení Rady.

  • [1] 1 Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2002/262/ES, ESUO, Euratom (Úř. věst. L 92, 9. 4. 2002, s. 13).

PŘÍLOHA

Rozhodnutí Evropského parlamentu,

kterým se mění rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv

EVROPSKÝ PARLAMENT,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 195 odst. 4 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na čl. 107d odst. 4 této smlouvy,

s ohledem na své usnesení ze dne …o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se mění jeho rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv,

s ohledem na stanovisko Komise,

s ohledem na souhlas Rady,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Listina základních práv Evropské unie[1] uznává právo na řádnou správu jako základní právo evropských občanů.

(2) Důvěra občanů ve schopnost veřejného ochránce práv provádět podrobná a nestranná šetření v případech, kde údajně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, je pro úspěch činnosti veřejného ochránce práv zásadní.

(3) Je žádoucí upravit statut veřejného ochránce práv tak, aby se odstranila jakákoli možná nejistota ohledně schopnosti veřejného ochránce práv provádět podrobná a nestranná šetření v případech, kdy je podezření na nesprávný úřední postup.

(4) Je žádoucí upravit statut veřejného ochránce práv tak, aby umožňoval jakýkoli možný vývoj právních ustanovení nebo judikátů týkajících se zásahu orgánů, úřadů a agentur Evropské unie ve věcech předložených Soudnímu dvoru.

(5) Je žádoucí upravit statut veřejného ochránce práv tak, aby zohledňoval změny, jež nastaly v loňském roce, pokud jde o úlohu evropských orgánů nebo institucí při boji proti podvodům, které poškozují finanční zájmy Evropské unie, zejména vytvoření Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), aby veřejný ochránce práv mohl sdělovat těmto orgánům nebo institucím jakékoli informace spadající do jejich působnosti.

(6) Je žádoucí učinit kroky, jež umožní veřejnému ochránci práv, aby rozvíjel spolupráci s podobnými institucemi na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni, i s vnitrostátními a mezinárodními institucemi, které pokrývají širší oblast činnosti než evropský veřejný ochránce práv – např. se zabývají ochranou lidských práv –, pokud může taková spolupráce přispět k vyšší účinnosti kroků veřejného ochránce práv.

(7) Platnost smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli skončila v roce 2002,

ROZHODL TAKTO:

Článek 1

Právní východisko 1, bod odůvodnění 3, čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 2 první a pátý pododstavec, článek 4 a článek 5 rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom se mění takto:

Statut veřejného ochránce právPozměňovací návrhy

Pozměňovací návrh 1

Právní východisko 1

s ohledem na smlouvy o založení Evropských společenství, a zejména na čl. 195 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství, čl. 20d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského sdružení uhlí a oceli a čl. 107d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

s ohledem na smlouvy o založení Evropských společenství, a zejména na čl. 195 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství a čl. 107d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

Odůvodnění

Vzhledem k tomu, že platnost Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli skončila v roce 2002, je odkaz na její ustanovení zastaralý a měl by být vypuštěn.

Pozměňovací návrh 2

Bod odůvodnění 3

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv, který může též jednat z vlastního podnětu, musí mít všechny náležitosti potřebné k výkonu své funkce; že za tímto účelem jsou orgány a instituce Společenství povinny poskytnout veřejnému ochránci práv na požádání všechny informace, jež požaduje, s výhradou řádně odůvodněného utajení, aniž je dotčena povinnost veřejného ochránce práv nesdělovat je; že orgány členských států jsou povinny poskytnout veřejnému ochránci práv všechny potřebné informace, pokud se na tyto informace vztahují právní nebo správní předpisy ukládající mlčenlivost nebo předpisy, jež zabraňují jejich předání; že pokud nebude veřejnému ochránci práv poskytnuta požadovaná pomoc, uvědomí o tom Evropský parlament, a tomu přísluší podniknout náležité kroky;

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv, který může též jednat z vlastního podnětu, musí mít všechny náležitosti potřebné k výkonu své funkce; že za tímto účelem jsou orgány a instituce Společenství povinny poskytnout veřejnému ochránci práv na požádání všechny informace, jež požaduje, aniž je dotčena povinnost veřejného ochránce práv nesdělovat je a nakládat s utajovanými skutečnostmi nebo dokumenty podle pravidel přísně rovnocenných pravidlům platných v daném orgánu nebo instituci; že orgány nebo instituce zpřístupňující utajované skutečnosti nebo dokumenty o jejich utajení zpraví veřejného ochránce práv; že veřejný ochránce práv a dotyčné orgány a instituce se dohodnou na provozních podmínkách pro zpřístupňování utajovaných skutečností nebo dokumentů; že orgány členských států jsou povinny poskytnout veřejnému ochránci práv všechny potřebné informace, pokud se na tyto informace vztahují právní nebo správní předpisy ukládající mlčenlivost nebo předpisy, jež zabraňují jejich předání; že pokud nebude veřejnému ochránci práv poskytnuta požadovaná pomoc, uvědomí o tom Evropský parlament, a tomu přísluší podniknout náležité kroky;

Odůvodnění

Uvádí do souladu znění tohoto bodu odůvodnění se změnami provedenými pozměňovacím návrhem 4 v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci.

Pozměňovací návrh 3

Čl. 1 – odst. 1

1. Toto rozhodnutí stanoví pravidla a obecné podmínky pro výkon funkce veřejného ochránce práv v souladu s čl. 138e odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství, čl. 20d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského sdružení uhlí a oceli a čl. 107d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

1. Toto rozhodnutí stanoví pravidla a obecné podmínky pro výkon funkce veřejného ochránce práv v souladu s čl. 195 odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství a čl. 107d odst. 4 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii

Odůvodnění

Vzhledem k tomu, že platnost Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli skončila v roce 2002, je odkaz na její ustanovení zastaralý a měl by být vypuštěn.

Pozměňovací návrh 4

Čl. 3 – odst. 2 – pododstavec 1

2. Orgány a instituce Společenství musí poskytnout veřejnému ochránci práv požadované informace a umožnit mu přístup k dotyčné dokumentaci. Mohou to odmítnout pouze na základě řádně odůvodněného utajení.“

2. Orgány a instituce Společenství musí poskytnout veřejnému ochránci práv požadované informace a umožnit mu přístup k dotyčné dokumentaci. Při přístupu k utajovaným skutečnostem, zejména k citlivým dokumentům ve smyslu článku 9 nařízení 1049/2001 veřejný ochránce práv dodržuje pravidla přísně rovnocenná pravidlům platným v daném orgánu nebo instituci.

 

Orgány nebo instituce zpřístupňující utajované skutečnosti nebo dokumenty o jejich utajení zpraví veřejného ochránce práv.

 

Veřejný ochránce práv se za účelem uplatňování pravidel uvedených v prvním pododstavci může s danou institucí dohodnout na zvláštních podmínkách pro přístup k utajovaným skutečnostem a jiným informacím, jež podléhají služebnímu tajemství.

Odůvodnění

Současné znění může v občanech vyvolávat nedůvěru vůči postupu veřejného ochránce práv, a daná věta by proto měla být vypuštěna. Jsou však stanovena zvláštní pravidla pro přístup k utajovaným skutečnostem nebo dokumentům, v nichž se stanoví odpovídající povinnosti veřejného ochránce práv a orgánů poskytujících informace. Ostatně veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci podléhají závazku důvěrnosti (viz níže pozměňovací návrh 6 k čl. 4 odst. 1).

Pozměňovací návrh 5

Čl. 3 – odst. 2 – pododstavec 5

Úředníci a ostatní zaměstnanci orgánů a institucí Společenství musí svědčit na požádání veřejného ochránce práv; vypovídají jménem svého úřadu a v souladu s jeho pokyny a zůstávají vázáni služebním tajemstvím.“

Úředníci a ostatní zaměstnanci orgánů a institucí Společenství musí svědčit na požádání veřejného ochránce práv; zůstávají vázáni příslušnými články služebního řádu, zejména služebním tajemstvím.

Odůvodnění

Vypuštěná věta mohla vyvolávat nedůvěru veřejnosti ve schopnost veřejného ochránce práv vést důkladná šetření, neboť mohla být vykládána jako povolení pro úředníky nesdělit veřejnému ochránci práv pravdu. Povinnosti vyplývající ze služebního řádu však musí být řádně zohledněny.

Pozměňovací návrh 6

Článek 4

1. Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci, na něž se vztahuje článek 287 Smlouvy o založení Evropského společenství, čl. 47 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského sdružení uhlí a oceli a článek 194 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, jsou povinni nesdělovat informace a dokumenty, se kterými byli seznámeni v rámci svých šetření. Jsou též povinni chránit důvěrnost veškerých informací, které by mohly poškodit stěžovatele nebo jinou zúčastněnou osobu, aniž je dotčen odstavec 2.

1. Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci, na něž se vztahuje článek 287 Smlouvy o založení Evropského společenství a článek 194 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, jsou povinni nesdělovat informace a dokumenty, se kterými byli seznámeni v rámci svých šetření. Jsou též povinni nezveřejňovat žádné utajované skutečnosti nebo žádné dokumenty poskytované veřejnému ochránci práv jako citlivé dokumenty ve smyslu článku 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 nebo jako dokumenty, na něž se vztahuje právo Společenství, pokud jde o ochranu osobních údajů i veškerých informací, které by mohly poškodit stěžovatele nebo jinou zúčastněnou osobu, aniž je dotčen odstavec 2.

 

Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci nakládají se žádostmi třetích stran o přístup k dokumentům, jež veřejný ochránce práv obdržel během šetření, v souladu s podmínkami a omezeními stanovenými v nařízení (ES) č. 1049/2001, a zejména s článkem 4 uvedeného nařízení.

2. Jestliže se veřejný ochránce práv v rámci šetření dozví o skutečnostech, jež podle jeho názoru spadají do oblasti trestního práva, neprodleně o tom uvědomí příslušné vnitrostátní orgány prostřednictvím stálých zastoupení členských států u Evropských společenství, a v případě potřeby rovněž orgán Společenství, z nějž pochází dotyčný úředník nebo zaměstnanec, a tento orgán může případně použít čl. 18 druhý pododstavec protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství. Veřejný ochránce práv může také informovat dotyčný orgán nebo dotyčnou instituci Společenství o skutečnostech nasvědčujících tomu, že jednání některého z jejich úředníků či zaměstnanců spadá do působnosti disciplinárních předpisů.

2. Jestliže se veřejný ochránce práv v rámci šetření dozví o skutečnostech, jež podle jeho názoru spadají do oblasti trestního práva, neprodleně o tom uvědomí příslušné vnitrostátní orgány prostřednictvím stálých zastoupení členských států u Evropských společenství nebo příslušných orgánů nebo institucí Společenství; v případě potřeby veřejný ochránce práv rovněž uvědomí orgán nebo instituci Společenství, z nějž či z níž pochází dotyčný úředník nebo zaměstnanec, a tento orgán nebo instituce může případně použít čl. 18 druhý pododstavec protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství. Veřejný ochránce práv může také informovat dotyčný orgán nebo dotyčnou instituci Společenství o skutečnostech nasvědčujících tomu, že jednání některého z jejich úředníků či zaměstnanců spadá do působnosti disciplinárních předpisů.

Odůvodnění

Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci již mají povinnost nezveřejňovat informace, které získají během šetření. Cílem pozměňovacího návrhu k odstavci 1 je zpřísnit tuto povinnost v případě citlivých dokumentů a dokumentů, jichž se týkají otázky ochrany osobních údajů. Návrh se zabývá rovněž přístupem veřejnosti k dokumentům, jež obdrží veřejný ochránce práv během šetření. Pokud jde o odstavec 2, cílem je objasnit, že veřejný ochránce práv má možnost zvolit, zda sdělí informace jež získal, pokud jde o možnou trestnou činnost nebo podvody či korupci, jež by mohly poškodit finanční zájmy Unie, vnitrostátním orgánům, nebo orgánům a institucím Unie (například úřadu OLAF nebo budoucímu evropskému veřejnému žalobci).

Pozměňovací návrh 7

Článek 5

Veřejný ochránce práv může v případě, že to přispěje k vyšší účinnosti šetření a k lepší ochraně práv a zájmů stěžovatelů, spolupracovat s orgány stejného typu, které existují v některých členských státech, při dodržení použitelných vnitrostátních právních předpisů. Veřejný ochránce práv nesmí touto cestou vyžadovat dokumenty, ke kterým by neměl přístup podle článku 3.

Veřejný ochránce práv může v případě, že to přispěje k vyšší účinnosti šetření a k lepší ochraně práv a zájmů stěžovatelů, spolupracovat s orgány stejného typu, které existují v některých členských státech, při dodržení použitelných vnitrostátních právních předpisů. Veřejný ochránce práv nesmí touto cestou vyžadovat dokumenty, ke kterým by neměl přístup podle článku 3. Za stejných podmínek může veřejný ochránce práv spolupracovat s jinými institucemi v zájmu podpory a ochrany základních práv.

Odůvodnění

Cílem tohoto pozměňovacího návrhu je umožnit veřejnému ochránci práv spolupracovat rovněž s jinými vnitrostátními nebo mezinárodními institucemi působícími v oblasti lidských práv. Termín „základní práva“ je obecnější a zahrnuje v sobě i pojem „lidských práv“ a je konzistentní se současnou praxí a s Listinou základních práv, v níž jsou zahrnuta práva občanů na řádnou správu a právo podávat stížnosti k evropskému veřejnému ochránci práv.

Článek 2

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 3

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament

předseda

  • [1]  Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropský veřejný ochránce práv pan Diamandourous požádal dopisem ze dne 11. července 2006 adresovaným předsedovi Evropského parlamentu panu Pötteringovi, aby Evropský parlament zahájil řízení o změně statutu veřejného ochránce práv, pokud jde o některá ustanovení, které v současném znění již nepovažuje za nejvhodnější.

Jeho žádost se týkala následujících bodů:

1.   pravomoci zasahovat ve věcech, předložených Soudnímu dvoru Evropské unie (čl. 1 odst. 3)

2.   přístupu k dokumentů evropských orgánů (čl. 3 odst. 2 první pododstavec)

3.   svědectví úředníků (čl. 1 odst. 3 pátý pododstavec)

4.   informování o možné trestné činnosti (čl. 4 odst. 2)

5.   spolupráce s mezinárodními institucemi v oblasti lidských nebo základních práv (článek 5)

Některá z těchto témat již byla projednávána s Parlamentem v roce 2001 z podnětu veřejného ochránce práv pana Södermana. Parlament poté přijal dne 6. září 2001 usnesení na základě zprávy Výboru pro ústavní záležitosti vypracované paní Teresou Almeida Garrettovou, které chtělo provést několik změn značně podobných současným návrhům pana Diamandourose. Tehdy se zdálo, že bude dosaženo dohody s Radou, podporovanou i Komisí, avšak jednání nedospěla k cíli v důsledku uplynutí mandátu pana Södermana.

1.   Pravomoc zasahovat ve věcech předložených Soudnímu dvoru Evropské unie

Tento návrh vyvolal jisté protichůdné reakce. Po několika diskusích informoval veřejný ochránce práv výbor, že si přeje, aby byl návrh stažen. Zpravodajka se domnívá, že její předkládaný pozměňovací návrh je krokem správným směrem, a chtěla by řádně zohlednit změny, které zavádí do čl. 40 odst. 2 statutu Soudního dvora Lisabonská smlouva. Chápe však, že rozdělení mezi politickými skupinami týkající se tohoto tématu neumožňuje v této věci pokročit. V každém případě může veřejný ochránce práv, až nastane příhodný okamžik, se sám přímo obrátit na Soudní dvůr, aby získal znění konkrétní definice předmětu a podmínek svého případného práva zasáhnout.

2.   Přístup k dokumentům a informacím

Čl. 3 odst. 2 statutu veřejného ochránce práv stanoví, že:

2. Orgány a instituce Společenství musí poskytnout veřejnému ochránci práv požadované informace a umožnit mu přístup k dotyčné dokumentaci. Mohou to odmítnout pouze na základě řádně odůvodněného utajení.“

Veřejný ochránce práv v tomto dopise žádá, aby byla zrušena poslední věta vztahující se na možná omezení přístupu k informacím, protože může ohrožovat důvěru veřejnosti ve „schopnost veřejného ochránce práv provádět důkladná šetření“.

Je zjevné, že veřejný ochránce práv potřebuje mít přístup ke všem relevantním informacím, aby mohl se znalostí věci posoudit důvodnost stížností občanů.

I když veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že instituce mu až dosud neodpíraly přístup k příslušným dokumentům nebo informacím, domnívá se, že uvedená věta by mohla vést k případným sporům a mohla by poškozovat důvěru veřejnosti k činnosti veřejného ochránce práv.

Navíc, připustit, že instituce mohou „na základě řádně odůvodněného utajení“ odmítnout veřejnému ochránci práv přístup k příslušným dokumentům, které potřebuje k tomu, aby mohl posoudit, zda správa postupovala správně, je příliš vágní formulace,jež ponechává institucím příliš široký prostor pro uvážení. Jakékoli případné omezení přístupu veřejného ochránce práv k informacím by mělo být založeno na přísných právních kritériích, a ne na otevřené formulaci, která ponechává na správě samotné, aby stanovila případy, na něž by se mělo utajení vztahovat. Na druhé straně není zřejmé, jaké „řádné důvody“ by odůvodňovaly „utajení“ informací, kterými správa disponuje, vůči veřejnému ochránci práv, protože veřejný ochránce práv i jeho zaměstnanci jsou vázáni stejnou povinností zachovávat služební tajemství jako instituce. Není třeba uvádět, že jakýkoli příspěvek veřejného ochránce práv k lepšímu chodu správy je rovněž v zájmu institucí.

Jak je zřejmé, omezení obsažená v poslední větě odstavce 2 se jeví jako nežádoucí a určitým způsobem působí jako znak neodůvodněné nedůvěry k veřejnému ochránci práv. Zdá se proto vhodné spornou větu vypustit.

Neznamená to však, že by měl mít veřejný ochránce práv bezpodmínečný přístup ke všem informacím nebo dokumentům. Lze doporučit, aby byla zavedena objektivní pravidla, která stanoví povinnosti veřejného ochránce práv, pokud jde o přístup k utajovaným skutečnostem nebo dokumentům, a zejména k citlivým dokumentům ve smyslu článku 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Lze toho snadno dosáhnout tím, že budou stanoveny povinnosti veřejného ochránce práv dodržovat pravidla zcela podobná pravidlům platným v daném orgánu nebo instituci. To je v naprostém souladu s interními pravidly existujícími v různých institucích, pokud jde o přístup k utajovaným skutečnostem, zejména s pravidly platnými v Komisi, pokud jde o vnitřní bezpečnostní předpisy (rozhodnutí Komise ze dne 29. listopadu 2001, kterým se mění její jednací řád).

Souběžně s tím, je vhodné zdůraznit, že orgány a instituce poskytující utajované skutečnosti nebo dokumenty o jejich utajení musí zpravit veřejného ochránce práv.

Konečně se rovněž jeví užitečným vyzvat veřejného ochránce práv a instituce, aby se dohodly na konkrétních provozních pravidlech pro poskytování takových dokumentů, jako na nejlepším způsobu, jak se vyhnout případným budoucím sporům.

Podobná úprava by rovněž měla být provedena v preambuli statutu veřejného ochránce práv.

Bylo by rovněž vhodné zpřísnit ustanovení, která stanoví, že veřejný ochránce práv i jeho zaměstnanci jsou vázáni povinností nešířit informace, k nimž získají přístup při svém šetření, a uvést, že musí zachovat v důvěrnosti obsah jakéhokoli „citlivého“ dokumentu ve smyslu (ES) č. 1049/2001[1] a dokumentů s dopadem na ochranu osobních údajů, i zdůraznit, že přístup veřejnosti k dokumentům, které veřejný ochránce práv při svých šetřeních obdrží, se musí řádit podmínkami a omezeními stanovenými v uvedeném nařízení (ES) č. 1049/2001.

Je třeba poznamenat, že Parlament se touto otázkou zabýval již v roce 2001, v rámci výše uvedeného usnesení ze dne 6. září. Parlament tehdy schválil podobnou úpravu odstavce 2 spolu s dalšími změnami navrženými tehdejším veřejným ochráncem práv panem Södermanem, které nebyly převzaty panem Diamandourosem. Tyto změny se týkaly zejména dokumentů ze členských států. Protože pan Diamandouros zdůraznil před Výborem pro ústavní záležitosti, že necítí potřebu měnit tato pravidla, která jsou pro členské státy značně citlivou otázkou, nezdá se zapotřebí, aby Parlament tyto úpravy znovu oživoval.

3.   Svědectví úředníků

V posledním pododstavci čl. 3 odst. 2 statutu veřejného ochránce práv se stanoví, že:

Úředníci a ostatní zaměstnanci orgánů a institucí Společenství musí svědčit na požádání veřejného ochránce práv; vypovídají jménem svého úřadu a v souladu s jeho pokyny a zůstávají vázáni služebním tajemstvím.“

Veřejný ochránce práv se ve svém dopisu domnívá, že poslední věta tohoto článku obsahuje „nejasné“ podmínky, které mohou být vykládány veřejným míněním tak, že„od svědka nemusí být vždy požadováno, aby mluvil pravdu“. To může oslabovat důvěru občanů ve schopnost veřejného ochránce práv vést důkladné šetření. Proto pan Diamandouros navrhuje vypuštění této věty.

Je skutečně obtížné vysvětlit veřejnému mínění, jak by měli úředníci svědčit před veřejným ochráncem práv „jménem svého úřadu a v souladu s jeho pokyny“, a ne na základě své znalosti skutečností, na něž se veřejný ochránce práv táže. To by bylo možné dokonce interpretovat tak, že smějí veřejnému ochránci práv lhát, pokud k tomu dostanou pokyny. To jistě nepatří ke standardům odpovídajícím požadavku moderní a otevřené správy a nebylo by to v souladu s požadavky řádné správy uznanými za základní právo evropských občanů (článek 41 Listiny základních práv Evropské unie). Proto by tato věta měla být vypuštěna.

4.   Informace ohledně možné trestné nebo nezákonné činnosti

Pan Diamandouros navrhl rovněž změnu článku 4 statutu veřejného obránce práv tak, aby poskytl veřejnému ochránci práv jistou možnost zvolit si orgány, jež hodlá informovat v průběhu šetření, která vede, pokud zjistí skutečnosti, jež by podle jeho názoru mohly souviset s trestnou činností. Namísto toho, aby byly pouze upozorněny příslušné vnitrostátní orgány, jak předpokládá současné znění článku 4, navrhuje, aby veřejný ochránce práv mohl podle své volby upozornit vnitrostátní orgány, nebo příslušné orgány a instituce Unie, jako je například OLAF nebo budoucí evropský veřejný žalobce nebo jakýkoli jiný budoucí orgán s působností v této oblasti.

Mělo by se uznat, že v některých případech by skutečně mohlo být vhodnější upozornit nejprve evropské orgány nebo instituce. Mohlo by tomu tak být v případě, kdy pochybné aktivity týkající se podvodů poškozujících finanční zájmy EU nebo korupce zjištěné veřejným ochráncem práv mohou být vhodněji řešeny pomocí disciplinárních pravomocí evropských orgánů nebo mohou být vyšetřeny lépe agenturou OLAF nebo budoucím evropským veřejným žalobcem než vnitrostátními orgány jediného členského státu.

Kromě toho je třeba připomenout, že podle článku 22a služebního řádu je každý pracovník evropských institucí, včetně zaměstnanců veřejného ochránce práv, povinen informovat své nadřízené nebo OLAF o jakékoli možné nezákonné činnosti, včetně podvodu nebo korupce poškozující zájmy Unie.

5.   Spolupráce s dalšími mezinárodními institucemi

Pan Diamandouros rovněž požaduje změnu článku 5 statutu veřejného ochránce práv[2] tak, aby umožnil veřejnému ochránci práv spolupracovat organizacemi na podporu a ochranu základních práv.

K tomu je třeba připomenout, že i když menšina národních veřejných ochránců práv členských států má některé zvláštní pravomoci, pokud jde o ochranu základních práv občanů (včetně práva na odvolání se k Soudnímu dvoru), není tomu tak u většiny z nich a není tomu tak v případě evropského veřejného ochránce práv. Je však nepopiratelné, že jako prostá spolupráce, bez konkrétních nových pravomocí s ní spojených, které by se mohly případně dostat do sporu s pravomocemi jiných institucí a subjektů Unie, mohou být kontakt a výměna zkušeností mezi veřejným ochránce práv a takovými mezinárodnímu strukturami oboustranně obohacující a mohou pomoci zlepšit účinnost práce evropského veřejného ochránce práv , pokud jde o prosazování „ řádné správy“ , kterou Listina základních práv uznává za základní právo evropských občanů. V tomto rozsahu se návrh pana Diamandourose jeví jako přijatelný.

6.   Další otázky

Pan Diamandouros rovněž navrhl, aby byly vypuštěny odkazy na ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli, protože platnost této smlouvy skončila v roce 2002. To vysvětluje pozměňovací návrhy 1, 3 a 6 (první část).

  • [1]  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).
  • [2]  „Veřejný ochránce práv může v případě, že to přispěje k vyšší účinnosti šetření a k lepší ochraně práv a zájmů stěžovatelů, spolupracovat s orgány stejného typu, které existují v některých členských státech, při dodržení použitelných vnitrostátních právních předpisů.“ Veřejný ochránce práv nesmí touto cestou vyžadovat dokumenty, ke kterým by neměl přístup podle článku 3.“

STANOVISKO Petičního výboru (8. 1. 2008)

pro Výbor pro ústavní záležitosti

k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým se mění rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv
(2006/2223(INI))

Navrhovatelka: Maria Matsouka

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Úsilí Evropské unie o zajištění demokratického fungování vždy vyžadovalo, aby občané Unii přiznávali legitimitu – a při jejím rozšiřování se tato potřeba stává ještě naléhavější. Tato legitimita přímo závisí na různých faktorech, včetně důvěry v bezpečný a rozvíjející se systém hodnot, který chrání základní práva evropských občanů.

Proces evropské integrace prochází nyní významným historickým obdobím, a více než když jindy si uvědomujeme potřebu komunikace mezi Unií a evropskými občany. To především znamená, že by Evropská unie by měla vnímat obavy, které vyjadřují její občané, a mělo by se jí dařit přesvědčit je, že evropské instituce trvale usilují o to, aby očekávání občanů naplnily. Má-li být toto úsilí věrohodné, je třeba držet krok s historickým vývojem a s novými požadavky, které je třeba splnit v zájmu zajištění harmonického fungování Unie.

Institucionální uspořádání Evropské unie má odrážet a dodržovat dvojí základní zásadu „unie států“ a „unie občanů“. Instituce Unie zastupují jak státy, tak občany. Evropský parlament je pouze jedním z orgánů a institucí, které zastupují občany. Základním posláním evropského veřejného ochránce práv, který dbá na dodržování principů právního státu, je zajistit řádné jednání orgánů a institucí Evropské unie vůči občanům. Musí zabezpečit, aby orgány a instituce Unie občany řádně respektovaly a tím neustále posilovaly jejich důvěru v ně a konečně i v budování Evropy.

Vzhledem k výše zmíněným skutečnostem mají návrhy na revizi rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, Euratom ze dne 9. března 2004 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, které jsou uvedeny v příloze X jednacího řádu Parlamentu[1]1, mimořádný význam. Pokud tyto změny skutečně umožní veřejnému ochránci práv, aby účinně působil tak, jak vyžaduje primární právo Evropské unie, je důležité je přijmout.

NÁVRHY

Petiční výbor vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. Zásahy do případů řešených soudy

S ohledem na ustanovení statutu (čl. 40 odst. 2) a jednacího řádu Soudního dvora Evropských společenství (ESD) (článek 93) může předložení důkazů ESD postup vyšetřování jedině usnadnit. V žádném případě na něj nelze pohlížet jako na zasahování, protože pouze Soudnímu dvoru přísluší na základě žádosti rozhodnout, zda má či nemá svědectví použít. Opak by znamenal zpochybňování oprávněnosti rozsudku ESD;

2. Přístup k dokumentům

Přístup k veškerým dokumentům orgánů Společenství bez výjimky umožňuje, aby byl veřejný ochránce práv co možná nejlépe informován, mohl poskytovat přiměřenější doporučení, a tak účinněji chránit občany. Veřejný ochránce práv může navíc kdykoliv zveřejnit obsah těchto dokumentů;

3. Svědectví úředníků institucí Společenství

Pokud jde o případy, kdy úředníci a ostatní zaměstnanci evropských orgánů podle pokynů vydaných svým úřadem vystupují jako svědci, existuje nebezpečí, že by znění příslušného ustanovení mohlo ohrozit pověst orgánů Společenství; mohl by totiž vzniknout dojem, že orgány mohou skrývat různé skutečnosti a opomíjet to, že slouží nebo by měly sloužit občanům. Pro úředníky by měla být závazná pouze příslušná ustanovení služebního řádu;

4. Informace o skutečnostech, které naznačují, že došlo ke spáchání trestného činu ve smyslu trestního práva

Pokud veřejný ochránce práv odhalí skutečnosti, které naznačují, že došlo ke spáchání trestného činu ve smyslu trestního práva, nelze v žádném případě zpochybnit to, že má možnost informovat příslušný orgán Společenství nebo dokonce OLAF, napomůže-li to k vyšší účinnosti při stanovení odpovědnosti a výkonu spravedlností;

5. Spolupráce v oblasti lidských práv

Spolupráce s orgány, které se zabývají obranou lidských práv, měla být samozřejmostí. Nicméně je třeba zdůraznit, že tato spolupráce by měla probíhat za podmínek uvedených v článku 5 rozhodnutí Parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

20.12.2007

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

23

1

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Robert Atkins, Inés Ayala Sender, Thijs Berman, Simon Busuttil, Carlos Carnero González, Marie-Hélène Descamps, Glyn Ford, David Hammerstein, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, András Gyürk, José Javier, Marcin Libicki, Manolis Mavrommatis, David Martin, Jean-Claude Martinez, Maria Matsouka, Kathy Sinnott, Margie Sudre, Antonios Trakatellis, Dushana Zdravkova, Rainer Wieland

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

 

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Jorgo Chatzimarkakis, José Javier Pomés Ruiz, Mihaela Popa, Grażyna Staniszewska

  • [1] 1 Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. března 2002, 2002/262/ES, ESUO, Euratom (Úř. Věst. L 92, 9.4.2002, s. 13).

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

10.3.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

19

0

3

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jim Allister, Enrique Barón Crespo, Jens-Peter Bonde, Richard Corbett, Brian Crowley, Jean-Luc Dehaene, Andrew Duff, Maria da Assunção Esteves, Ingo Friedrich, Bronisław Geremek, Anneli Jäätteenmäki, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Timothy Kirkhope, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, József Szájer, Riccardo Ventre, Dushana Zdravkova

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Costas Botopoulos, Carlos Carnero González, Kathy Sinnott, Alexander Stubb

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Claude Turmes