Postup : 2007/2240(REG)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0347/2008

Předložené texty :

A6-0347/2008

Rozpravy :

PV 09/10/2008 - 3
CRE 09/10/2008 - 3

Hlasování :

PV 09/10/2008 - 7.10
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0472

ZPRÁVA     
PDF 163kDOC 144k
15. září 2008
PE 398.505v04-00 A6-0347/2008

o vložení nového článku 202a o používání symbolů Unie Parlamentem do jednacího řádu Parlamentu

(2007/2240(REG))

Výbor pro ústavní záležitosti

Zpravodaj: Carlos Carnero González

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o vložení nového článku 202a o používání symbolů Unie Parlamentem do jednacího řádu Parlamentu

(2007/2240(REG))

Evropský parlament,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 11. července 2007 o svolání mezivládní konference(1), zejména na bod 23 tohoto usnesení,

–   s ohledem na dopis svého předsedy ze dne 12. září 2007,

–   s ohledem na to, jaký význam mají symboly pro opětovné propojení občanů s Evropskou unií a pro budování evropské identity, jež doplňuje národní identity členských států,

–   s ohledem na to, že všechny evropské orgány používají tyto symboly již déle než 30 let a že Evropská rada je formálně přijala v roce 1985(2),

–   s ohledem na články 201 a 202 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A6-0347/2008),

1.  se rozhodl změnit jednací řád tak, jak je uvedeno níže;

2.  rozhodl, že změna vstoupí v platnost den poté, co bude přijata;

3.  pověřuje svého předsedu, aby pro informaci předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

Pozměňovací návrh   1

Jednací řád Evropského parlamentu

Hlava XIII - různá ustanovení – článek 202 a (nový)

Původní znění

Pozměňovací návrh

Článek 202a

 

Symboly Unie

 

1. Parlament uznává a přijímá tyto symboly Unie:

 

– vlajku, na níž je znázorněn kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí,

 

– hymnu vycházející z „Ódy na radost“ z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena,

 

– heslo „Jednotná v rozmanitosti“.

 

2. Dne 9. května slaví Parlament Den Evropy.

 

3. Vlajka je vyvěšována ve všech prostorách Parlamentu a při příležitosti oficiálních událostí. Vlajka se používá ve všech zasedacích místnostech Parlamentu.

 

4. Hymna se hraje při zahájení každého ustavujícího zasedání a při dalších slavnostních schůzích, zejména při příležitosti vítání hlav států či předsedů vlád nebo při vítání nových poslanců po rozšíření.

 

5. Heslo se uvádí na úředních dokumentech Parlamentu.

 

6. Další způsoby používání těchto symbolů v Parlamentu projedná předsednictvo. Předsednictvo stanoví prováděcí ustanovení k tomuto článku.

(1)

Úř. věst. C 175 E, 10. 7. 2008, s. 347.

(2)

Zasedání Evropské rady v Miláně ve dnech 28. a 29. června 1985.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Symboly ve společenském a politickém komunikačním procesu

Symboly jsou nepostradatelnými prvky každého komunikačního procesu, zejména ve vztahu k procesům identifikace určitého společenského uskupení či organizace a jejich politických orgánů ze strany veřejnosti nebo jejího ztotožnění se s nimi. Symboly skutečně mohou být rozhodujícím prvkem pro vznik emoční sounáležitosti veřejnosti s těmito organizacemi. Vlajky, znaky, hymny, hesla, barvy a další druhy symbolů jsou tudíž zásadní k zajištění toho, aby byl jakýkoli druh společenského uskupení, ať již politického, národnostního, kulturního, sportovního či jiného, veřejností uznán, a hrají klíčovou úlohu při identifikaci veřejnosti s těmito organizacemi. Symboly emočně znázorňují základní hodnoty organizace, již reprezentují, činí srozumitelnými abstraktní pojmy, usnadňují komunikaci a zapojení a pomáhají přiblížit organizaci, kterou symbolizují, občanům, čímž přispívají k její legitimitě.

Tato zkušenost, kterou sdílí všechny země, regiony, církve, strany, občanské organizace, odbory, fotbalové kluby aj., platí i na evropské úrovni. Není proto překvapením, že již od svého založení Evropská společenství a následně Evropská unie usilovaly mimo jiné o to, aby měly své symboly, s nimiž by se mohla veřejnost ztotožnit.

Evropská vlajka

Vlajka Evropské unie je tmavě modrá vlajka s kruhem dvanácti zlatých pěticípých hvězd, která byla již dříve symbolem Rady Evropy, tj. první organizace pro politickou spolupráci vytvořené v Evropě po druhé světové válce, a to od roku 1955. Aby nedocházelo k tříštění různých symbolů, což by mohlo vést ke zmatení a ztrátě sympatií ze strany evropských občanů namísto toho, aby byla tato organizace občanům bližší, rozhodla se Evropská rada na zasedání v Miláně v roce 1985(1) následovat tento příklad a vytvořit z vlajky, která v té době existovala již téměř třicet let, vlajku Evropského společenství. Vlajka měla znázorňovat dokonalost, komplementaritu a solidaritu a symbolizovat tak jednotu Evropy.

Od roku 1986 si začali evropští občané zvykat vídat a poznávat tmavomodrou vlajku s dvanácti zlatými hvězdami jako vlajku své Evropské unie. Od té doby se vlajka vyvěšuje, s proměnlivým, avšak stále rostoucím úspěchem, na evropských a vnitrostátních, regionálních a místních veřejných budovách, ve veřejných institucích a při slavnostních příležitostech (v některých členských státech visí dokonce spolu se státní vlajkou na budově národního parlamentu) jako symbol označující programy a činnosti Společenství (např. na vnitřních hranicích mezi členskými státy, kde symbolizuje zrušení kontrol na hranicích, nebo jako informace pro veřejnost o programech veřejných prací spolufinancovaných Unií, aj.). Možná překvapivě se modrá vlajka s dvanácti zlatými hvězdami stala známou i za hranicemi Unie a je symbolem, jejž obyvatelstvo, které čelí humanitárním krizím nebo přírodním katastrofám, začalo spojovat s mírem, bezpečností a solidaritou.

Evropská hymna

Byla to rovněž Rada Evropy, kdo jako první přijal v roce 1972 za svou hymnu „Ódu na radost“ z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena, zkomponovanou v roce 1823 a vycházející z básně se stejným názvem, kterou napsal v roce 1785 Friedrich von Schiller. Bylo by obtížné najít jinou natolik známou skladbu i báseň, které by lépe symbolizovaly myšlenku evropské integrace, než je tato óda na „jednotu lidského rodu převedenou do subjektu“, podpořená rozjásanou a velkolepou hudbou skladatele, který je sám o sobě jedním z nejlepších symbolů evropského ducha. Evropské orgány se tak správně rozhodly následovat příklad Rady Evropy a učinit „Ódu na radost“ hymnou Evropské unie.

Den Evropy

Evropské orgány si rovněž brzy uvědomily, že je nezbytné, aby existoval den připomínající evropskou integraci. Státní a veřejné občanské svátky mají obecně dvojí funkci, kterou je vyvolávat pocity sounáležitosti či evokovat hodnoty, jež jsou připomínány, a rovněž tyto pocity a hodnoty vytvářet a upevňovat pro budoucnost. Den 9. května, kdy byla předložena Schumanova deklarace, si orgány Společenství v roce 1962 zvolily jako svůj oficiální svátek, který však platil pouze pro jejich pracovníky. Za sebe zvolila Rada Evropy v roce 1964 jako Den Evropy 5. května, tedy den, kdy byla v roce 1949 ustavena, avšak tento den se nikdy v celoevropském kontextu neprosadil. Později rozhodla Evropská rada na zasedání v Miláně o přijetí doporučení obsaženého v Adonninově zprávě a veřejně připomínaným dnem se stal 9. květen, který snad nejlépe symbolizuje okamžik, kdy byl celý proces evropské integrace zahájen. 9. květen se postupně začal vynořovat z prostředí orgánů a institucí a do okolního světa pronikal prostřednictvím přehlídek, výstav nebo akcí, jako je např. den otevřených dveří, kdy občané mohou navštívit evropské orgány a jejich kanceláře v členských státech, získat materiály pro informaci i zábavu apod.; uvedený den se tak krok za krokem stává pro evropské občany svátkem. Jeho hlubší význam se však skutečně v myslích evropských občanů zakoření, pouze pokud se k tomuto úsilí připojí samotné členské státy a uznají Den Evropy jako skutečný evropský veřejný svátek.

Euro

Je nasnadě, že i jednotná měna se v okamžiku, kdy se dostala do oběhu, stala symbolem evropského projektu, třebaže dosud nepokrývá všechny členské státy, a to nejenom pro obyvatele členských států, kde byla zavedena, ale zcela samozřejmě i pro obyvatele třetích zemí, kteří začínají ztotožňovat EU s eurem stejně, jako ztotožňují USA s dolarem.

Termín „euro“ byl přijat Evropskou radou na zasedání v Madridu v prosinci roku 1995 a nahradil „ecu“, o němž se zmiňuje Maastrichtská smlouva. Euro se používá na finančních trzích od ledna 1999 a je v oběhu od 1. ledna 2002; poté, co k eurozóně přistoupilo Slovinsko, a od 1. ledna 2008 také Malta a Kypr, se stalo euro oficiální měnou patnácti členských států. Vedle toho je euro oficiální měnou v zemích, jako je Monako, Vatikán a Republika San Marino, a fakticky je měnou v Andoře, v Černé Hoře a také v Kosovu.

Symbolem eura je € inspirované antickým řeckým písmenem epsilon, evokujícím počátky evropské civilizace, a zároveň prvním písmenem slova „Evropa“, k němuž byly připojeny dvě souběžné vodorovné čáry, které mají symbolizovat stabilitu evropského hospodářství i nové měny.

Heslo „Jednotná v rozmanitosti“

Nejmladší z evropských symbolů, heslo, má původ v iniciativě Evropského parlamentu. Dne 4. května 2000 na slavnostním zasedání v zasedacím sále v Bruselu oznámila tehdejší předsedkyně Nicole Fontainová konečný výsledek soutěže, které se zúčastnilo 2 200 škol z patnácti členských států, které v té době tvořily Evropskou unii: „Jednota v rozmanitosti“. Tato podoba hesla byla Evropským konventem nepatrně pozměněna na „Jednotná v rozmanitosti“. Lze ji považovat za dokonalou definici podstaty evropského projektu.

Evropská ústava a Lisabonská smlouva

Na návrh Evropského konventu vložila Evropská rada na zasedání v Bruselu v červnu 2004 do evropské ústavy článek I-8 o symbolech Evropské unie.

Je obecně známou skutečností, že se proces ratifikace Smlouvy o ústavě nezdařil. Během jednání, jež byla znovu zahájena v roce 2007 s cílem nalézt cestu ze slepé uličky, která proces zablokovala po odmítnutí ústavy ze strany Francie a Nizozemska, se „sedmadvacítka“ pod tlakem některých členských států rozhodla, kromě jiných změn ve znění, vzdát vyhlídek na ústavní uspořádání a prvků připomínajících státní zřízení, které obsahoval návrh ústavy. Symboly Unie se tak staly jednou z „vedlejších obětí“ úsilí zaměřeného na dosažení dohody, neboť do nové Lisabonské smlouvy nebyly zahrnuty.

Reakce Evropského parlamentu

Je otázkou, zda by formální uznání vlajky, která je důvěrně známá všem Evropanům a je symbolem skutečně uznávaným u obyvatel v zemích na celém světě, kteří k ní vzhlížejí jako ke znamení ochrany a bezpečnosti v krizových situacích, hudební skladby, kterou si s oblibou notují milovníci hudby, evropského svátku, měny, kterou již občané nejméně třinácti zemí každodenně používají, či natolik příhodného hesla, jako je „Jednotná v rozmanitosti“, skutečně mohlo vytvořit nezdolatelnou překážku bránící v ratifikaci nové Smlouvy, jak to tvrdily některé vlády.

Avšak z pouhého důvodu, že nebyly zakotveny ve Smlouvě, neboť nebyly smlouvami vytvořeny, neztratí symboly ani svůj charakter nositele hodnot, na nichž je založena Evropská unie, ani neutrpí jejich uznání ze strany evropských občanů či přitažlivost, které se u nich těší.

Ve skutečnosti, na rozdíl od toho, co se podle všeho někteří lidé domnívají, fakt, že symboly nejsou nijak zahrnuty ve Smlouvě, a to politicky ani právně, nebrání evropským orgánům, aby je nadále používaly tak, jako tomu bylo dosud, nebo je používaly dokonce ještě častěji. To zejména nebrání Evropskému parlamentu v tom, aby i nadále uplatňoval svou průkopnickou úlohu, kterou v tomto ohledu vždy hrál, a posiloval a reguloval ve sféře svých činností používání symbolů, především vlajky, hymny a hesla.

Evropský parlament převzal svou průkopnickou úlohu týkající se symbolů od Společenství/Unie již velmi záhy. EP začal být v této oblasti činný bezprostředně po prvních všeobecných přímých volbách v roce 1979, což vedlo v roce 1983 k přijetí Van Hasselovy zprávy vyjadřující požadavek na uznání vlajky Rady Evropy jako vlajky Evropského společenství, „symbolu, s nímž se může evropský lid ztotožnit“. V návaznosti na rozhodnutí Evropské rady na zasedání v Miláně v roce 1985 se Evropský parlament k tomuto tématu vrátil v roce 1998 v Gamově zprávě, v níž byl zdůrazněn význam symbolů pro „upevnění obrazu Společenství v očích voličů“ a podnícení k vyšší účasti ve volbách do Evropského parlamentu. Za tímto účelem vyzval Evropský parlament Komisi, aby přijala konkrétní opatření na podporu co nejširšího používání evropské vlajky, například jejího vyvěšování spolu s vlajkami členských států na vnějších i vnitřních hranicích EU nebo ve všech obcích v EU v týdnu, kdy se konají volby do Evropského parlamentu.

Není proto překvapením, že právě Evropský parlament by měl dát opět podnět k širšímu používání evropských symbolů ve sféře svých činností. To je podstatou předkládaného návrhu změny jednacího řádu Parlamentu, aby Parlament mohl regulovat a posilovat v rámci svých činností používání symbolů Evropy, což by mu rovněž nemělo bránit v tom, aby apeloval na další evropské orgány, zejména Komisi – jež by měla využít svého práva iniciativy a navrhovat v této souvislosti obecná opatření – a orgány v členských státech, aby se připojily k podpoře používání evropských symbolů v rámci svých pravomocí.

Nedávné prohlášení, které se v předvečer slavnostního aktu podpisu rozhodlo šestnáct členských států(2) připojit k Lisabonské smlouvě, potvrzuje, že „vlajka s kruhem dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí, hymna vycházející z Ódy na radost z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena, heslo „Jednotná v rozmanitosti“, euro jako měna Evropské unie a Den Evropy dne 9. května budou pro ně i nadále symboly, které mají vyjadřovat pocit sounáležitosti občanů Evropské unie a jejich svazku s ní“.

Závěrem lze konstatovat, že přijetím této změny svého jednacího řádu si Evropský parlament přeje vyslat jasné politické poselství evropským občanům: symboly Unie jsou nezbytné a jejich používání má svůj význam na všech úrovních a ve všech institucionálních a společenských oblastech, neboť představují hodnoty, které inspirují existenci Unie, sjednocují všechny, kdo žijí a pracují na jejím území, a identifikují ji ve světě jako měřítko svobody, rozvoje a solidarity.

(1)

Vlajka, hymna a Den Evropy byly přijaty Evropskou radou na zasedání v Miláně v červnu 1985 na základě návrhu obsaženého v Adonninově zprávě, kterou vypracoval za tím účelem zřízený výbor pro “Evropu národů”, přičemž toto rozhodnutí bylo následně formálně potvrzeno rozhodnutím Rady v dubnu 1986. Od 29. května 1986 začala evropská vlajka vlát na budovách evropských orgánů a institucí spolu se státními vlajkami tehdejších dvanácti členských států Evropských společenství.

(2)

Belgie, Bulharsko, Německo, Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko.


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

11.9.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

19

4

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jim Allister, Richard Corbett, Jean-Luc Dehaene, Andrew Duff, Maria da Assunção Esteves, Ingo Friedrich, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Timothy Kirkhope, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Ashley Mote, József Szájer, Riccardo Ventre, Johannes Voggenhuber, Andrzej Wielowieyski

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Costas Botopoulos, Catherine Boursier, Klaus Hänsch, Urszula Krupa, Georgios Papastamkos, Sirpa Pietikäinen, Reinhard Rack, Luis Yañez-Barnuevo García, Mauro Zani

Poslední aktualizace: 25. září 2008Právní upozornění