Postup : 2008/2174(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0083/2009

Předložené texty :

A6-0083/2009

Rozpravy :

PV 24/03/2009 - 3
CRE 24/03/2009 - 3

Hlasování :

PV 24/03/2009 - 4.18
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0163

ZPRÁVA     
PDF 228kDOC 158k
20. února 2009
PE 415.290v02-00 A6-0083/2009

o zelené knize o územní soudržnosti a stavu diskuse o budoucí reformě politiky soudržnosti

(2008/2174(INI))

Výbor pro regionální rozvoj

Zpravodaj: Lambert van Nistelrooij

ERRATA/ADDENDA
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o zelené knize o územní soudržnosti a stavu diskuse o budoucí reformě politiky soudržnosti

(2008/2174(INI))

Evropský parlament,

 s ohledem na pátou zprávu Komise ze dne 19. června 2008 o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti − růst regionů, růst Evropy (KOM(2008)0371) (pátá zpráva o pokroku),

 s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 6. října 2008 o územní soudržnosti − učinit z územní rozmanitosti přednost (KOM(2008)0616) (zelená kniha),

 s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. listopadu 2008 „Regiony 2020 − posouzení budoucích výzev pro regiony EU“ (SEK(2008)2868) (zpráva Komise Regiony 2020),

- s ohledem na články 158 a 159 a na čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES,

- s ohledem na čtvrtou zprávu Komise ze dne 30. května 2007 o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273),

 s ohledem na Územní agendu EU, Lipskou chartu o udržitelném rozvoji evropských měst a provádění akčního programu Územní agendy Evropské unie,

 s ohledem na svá usnesení ze dne 21. února 2008 o čtvrté zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti(1) (usnesení o čtvrté zprávě o pokroku) a o krocích v návaznosti na územní agendu a Lipskou chartu − směrem k evropskému akčnímu programu pro územní rozvoj a soudržnost(2) a na své usnesení ze dne 21. října 2008 o řízení a partnerství(3) ,

 s ohledem na zprávu Evropské pozorovací sítě pro územní plánování (ESPON) nazvanou Budoucnost území – Územní scénáře pro Evropu a na zprávu Evropského parlamentu nazvanou Regionální rozdíly a soudržnost: jaké strategie pro budoucnost?,

 s ohledem na závěry konference o územní soudržnosti a budoucí politice soudržnosti, jež se konala v Paříži ve dnech 30.−31. října 2008,

 s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2005 o významu územní soudržnosti v regionálním rozvoji(4),

 s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

 s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A6-0083/2009),

A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, která řadí mezi hlavní cíle EU územní soudržnost spolu se sociální a hospodářskou soudržností, nebyla doposud ratifikována všemi členskými státy EU,

B.  vzhledem k tomu, že koncepce územní soudržnosti byla do politiky soudržnosti zahrnuta od jejích samotných počátků a tvořila základní prvek jejího rozvoje; vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva a zelená kniha tuto koncepci zviditelnily a ozřejmily,

C.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU představuje základní pilíř procesu evropské integrace a jednu z nejúspěšnějších politik EU, neboť umožňuje sbližování mezi stále rozmanitějšími regiony a podporuje růst a zaměstnanost; vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU je projevem evropské solidarity a rovnosti, který je nejviditelnější, nejhmatatelnější a nejsnáze vyčíslitelný, a vzhledem k tomu, že územní soudržnost, která je nedílnou součástí politiky soudržnosti EU, se zakládá na totožných zásadách;

D.  vzhledem k tomu, že i přes značný pokrok, jehož bylo v oblasti sbližování v rámci Evropské unie dosaženo, poslední zprávy o soudržnosti zdůrazňují tendenci k prohlubování územních nerovností mezi regiony EU, například pokud jde o dostupnost, zejména v případě strukturálně znevýhodněných regionů EU, ale rovněž uvnitř regionů a území EU, což by mohlo vést ke vzniku prostorové segregace a prohloubit rozdíly v míře prosperity regionů EU;

E.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU již dosáhla značné míry součinnosti s ostatními politikami Společenství s cílem posílit jejich konkrétní místní dopad ku prospěchu občanů Unie, a vzhledem k tomu, že například součinnost vytvořená mezi politikou soudržnosti a výzkumem a inovací či Lisabonskou strategií a součinnost na přeshraniční úrovni přinesla hmatatelné pozitivní výsledky, které musí být potvrzeny a rozšířeny,

Stav diskusebudoucí politice soudržnosti EU

1.  schvaluje hlavní závěry veřejných konzultací o budoucí politice soudržnosti EU, jak byly předloženy v rámci páté zprávy o pokroku; vyjadřuje spokojenost s tím, že se do této diskuse s velkým zájmem zapojily různé zainteresované strany, zejména místní a regionální samosprávy, z oblasti regionální politiky;

2.  vítá skutečnost, že tyto závěry do velké míry odpovídají názoru, který Parlament vyjádřil ve svém usnesení o čtvrté zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti; připomíná, že toto usnesení bylo prvním příspěvkem Parlamentu v této veřejné diskusi;

3.  konstatuje, že názory vyjádřené v jeho usnesení o čtvrté zprávě o pokroku zahrnují následující doporučení: za prvé, že jakýkoli pokus o převedení této politiky zpět na vnitrostátní úroveň by měl být odmítnut a že je třeba zavázat se k jednotné a pružné politice Společenství, jež se bude schopna přizpůsobit patřičné míře intervence a která bude schopna reagovat na společné výzvy, k nimž patří globalizace, změna klimatu, demografické změny (včetně stárnutí, migrace a úbytku obyvatelstva), chudoba a dodávky energie; za druhé, vyjádřil pevné přesvědčení, že politika soudržnosti EU by měla zahrnovat všechny regiony EU, včetně regionů se zvláštními geografickými rysy, a měla by přinášet přidanou hodnotu všem; za třetí upozornil na potřebu stanovit priority v oblasti výdajů strukturálních politik a opatření EU a s určitými výhradami schválil vyčleněné prostředky; za čtvrté zdůraznil potřebu součinnosti a integrovaného přístupu mezi různými odvětvovými politikami s cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku, pokud jde o růst a rozvoj přímo v jednotlivých regionech;

4.  je přesvědčen, že územní soudržnost je zásadním pilířem pro dosažení cílů, které sleduje politika soudržnosti EU, prostřednictvím posílení jak hospodářské, tak sociální soudržnosti; zdůrazňuje, že územní soudržnost účinně přispívá k zaplnění mezer, které existují v oblasti rozvoje mezi členskými státy a regiony i uvnitř nich; domnívá se tudíž, že budoucí reforma regionální politiky EU by měla zohlednit závěry vyplývající z diskuse o zelené knize;

Posouzení zelené knihyúzemní soudržnosti

5.  vítá přijetí zelené knihy Komisí, neboť je to odpovědí na dlouhodobý požadavek Parlamentu; plně podporuje rozhodnutí postoupit s analýzou „územní soudržnosti”, která je již po dlouhou dobu jedním z hlavních bodů jakékoli diskuse o regionální politice, a to bez ohledu na skutečnost, že Lisabonská smlouva nebyla dosud ratifikována;

6.  domnívá se však, že zelená kniha není dostatečně ambiciózní, neboť neposkytuje jednoznačnou definici územní soudržnosti ani jejích cílů a nepředstavuje významný posun, pokud jde o chápání této nové koncepce, aby tak mohla účinně přispět ke zmírnění nerovností mezi regiony; dále vyjadřuje politování nad tím, že zelená kniha nevysvětluje, jakým způsobem bude územní soudržnost začleněna do stávajícího rámce politiky soudržnosti a jakými metodickými nástroji či zdroji dojde k její přeměně ze souboru zásad v operační mechanismy, které budou realizovány v praxi během příštího programového období;

7.  vítá analýzu obsaženou v zelené knize, která definuje tři základní koncepce, které by měly tvořit jádro rozvoje územní soudržnosti: koncentrace, propojení a spolupráce; domnívá se, že tyto koncepce mohou přispět k odstranění některých základních překážek brzdících plynulý, rovnoměrný a udržitelný rozvoj Evropské unie, k nimž patří negativní dopady spojené s koncentrací hospodářské činnosti, zejména v některých hlavních městech států a regionů, nerovnost v podmínkách přístupu na trhy a ke službám způsobená vzdáleností či koncentrací, chybějící infrastruktura a rozdělení zapříčiněné hranicemi mezi členskými státy, ale i mezi jednotlivými regiony;

8.   domnívá se, že zelená kniha dostatečně nezohledňuje závazky uvedené v územní agendě a v Lipské chartě, které vnášejí do územní soudržnosti strategickou a operativní vizi, zejména pokud jde o zásadu polycentrismu či nové partnerství mezi městy a venkovem; domnívá se, že tyto cíle musí mít v debatě o územní soudržnosti ústřední místo;

9.   vítá zahájení veřejných konzultací o územní soudržnosti požadované v zelené knize; domnívá se, že úspěch jakékoli veřejné konzultace je úzce spojen s co nejširší účastí různých zainteresovaných stran a občanské společnosti; vyzývá příslušné státní, regionální a místní orgány, aby bez prodlení šířily příslušné informace s cílem zvýšit povědomí o významu této nové koncepce;

10. domnívá se, že pro rozvoj územní soudržnosti a posilování hospodářské a sociální soudržnosti má zásadní význam koordinace všech odvětvových politik Společenství, jež mají silný dopad na dané území; vyjadřuje proto politování nad tím, že se příslušná analýza v zelené knize omezuje na vyjmenování těchto politik EU, aniž by navrhla způsoby, jak skutečně posílit jejich vzájemnou součinnost, či dokonce metody pro posouzení skutečného územního dopadu těchto politik;

11. souhlasí s tím, aby nebyly do zelené knihy ani do veřejné diskuse začleněny jakékoli zmínky o možných rozpočtových a finančních dopadech územní soudržnosti; domnívá se, že dokud není samotná koncepce jasně definována a pochopena všemi zainteresovanými stranami, je takováto analýza předčasná; domnívá se však, že jakákoli diskuse o této otázce je neoddělitelně spojena s celkovým vyjednáváním a  plánováním budoucí politiky soudržnosti EU; požaduje, aby výsledky této diskuse sloužily jako základ pro příští finanční výhledy;

12. domnívá se, že existence silné a dostatečně financované regionální politiky EU je podmínkou pro vypořádání se s postupným rozšiřováním a pro realizaci sociální, hospodářské a územní soudržnosti v rozšířené Evropské unii;

Analýza koncepce územní soudržnosti

13. schvaluje postoj vyjádřený v zelené knize, totiž že územní soudržnost založená na zásadě rovných příležitostí spočívá v zajištění polycentrického rozvoje EU jako celku a rovněž ve vyváženém a udržitelném rozvoji území s různými charakteristikami a specifiky, aniž by zanikla jejich rozmanitost; rovněž podporuje názor, že územní soudržnost by měla zajistit, aby mohli občané plně využít a rozvíjet výhody a potenciál svých regionů; zdůrazňuje skutečnost, že územní soudržnost je koncepce horizontální povahy, která podporuje rozvoj Evropské unie; je pevně přesvědčen o tom, že územní soudržnost by měla účinně přispívat k odstranění rozdílů mezi regiony EU a v rámci nich a zabránit tak vzniku asymetrie; zdůrazňuje, že územní soudržnost má vnitrozemský i námořní rozměr;

14. domnívá se, že územní soudržnost je výraznou koncepcí, která poskytuje značnou přidanou hodnotu pro hospodářskou a sociální soudržnost a řešení narůstajících problémů v regionech EU; zdůrazňuje, že všechny tři složky soudržnosti (hospodářská, sociální a územní) by se měly navzájem doplňovat a posilovat, zároveň by si však každá měla v rámci jednotného integrovaného přístupu udržet svůj vlastní cíl; domnívá se tedy, že si všechny cíle musí být rovny a žádný nelze posilovat na úkor jiného; zdůrazňuje, že územní soudržnost by měla být zahrnuta do stávajícího rámce, aniž by to vedlo k roztříštění politiky soudržnosti EU podle odvětví;

15. vítá závěry výzkumu provedeného sítí ESPON ohledně scénářů budoucího rozvoje evropského území do roku 2030, jež poskytují konkrétní údaje podněcující politickou debatu o podobě politik EU a vnitrostátních politik, aby mohly být vytvořeny správné nástroje, které umožní čelit novým výzvám majícím značný místní nebo regionální dopad, k nimž patří demografické změny, koncentrace obyvatel ve městech, migrační proudy a změna klimatu, a co nejlepší podmínky pro kvalitní život jejich občanů;

16. zdůrazňuje, že jedním z hlavních cílů územní soudržnosti je zajištění toho, aby pokrok a růst dosažený na jednom konkrétním území přinášel prospěch celému regionu i celému území Evropské unie; domnívá se v tomto ohledu, že centra excelence a střediska výzkumu a inovace mohou být jednou z cest, jak zajistit hospodářský růst, vědecké objevy, technologické inovace,  zaměstnanost a rozvoj regionů, a vyzývá k tomu, aby byla podněcována silnější interakce a intenzivnější přenos znalostí mezi těmito centry, univerzitami, obchodními organizacemi a jednotlivými podniky, a to včetně těch nejmenších; vyzývá Komisi, aby předložila hodnocení dopadů, které poskytne analýzu vlivu středisek výzkumu a inovace a center excelence na okolní oblasti;

17. zdůrazňuje, že koncepce územní soudržnosti zahrnuje rovněž soudržnost uvnitř území, a navrhuje, aby měly přednost takové politiky, které podporují skutečně polycentrický rozvoj jednotlivých území a tím snižují tlak, kterému jsou vystavena hlavní města, a podporují vznik vedlejších středisek; konstatuje, že by to měl být rovněž způsob, jakým mohou města bojovat s negativními dopady koncentrace (např. dopravním přetížením, znečištěním, sociálním vyloučením, chudobou) či s následnou neřízenou urbanizací, která ovlivňuje kvalitu života jejich obyvatel; v tomto ohledu se domnívá, že nelze opomíjet podporu venkovských oblastí ani významnou úlohu, kterou hrají malá a středně velká města nacházející se v těchto oblastech;

18. zdůrazňuje zásadní přínos, který má vnitřní trh pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost; podtrhuje význam veřejných služeb v souvislosti s udržitelným hospodářským a sociálním rozvojem a rovněž potřebu zajistit z hlediska sociálního i regionálního spravedlivý přístup ke službám veřejného zájmu, zejména ke vzdělávání a zdravotnictví; v tomto ohledu zdůrazňuje, že zajištění „spravedlivého přístupu“ neznamená jen zeměpisnou vzdálenost, ale i dostupnost a přístupnost těchto služeb, a domnívá se, že s ohledem na zásadu subsidiarity a právní předpisy EU týkající se hospodářské soutěže by měla být odpovědnost za formulování, organizování, financování a sledování služeb veřejného zájmu ponechána státním, regionálním a místním orgánům; domnívá se však, že do diskuse o územní soudržnosti by měly být zahrnuty otázky spravedlivého přístupu občanů ke službám;

19. konstatuje, že zelená kniha uznává značné problémy v oblasti rozvoje, jimž čelí tři konkrétní typy regionů se zvláštními geografickými rysy: horské oblasti, ostrovní oblasti a řídce osídlené oblasti; domnívá se, aniž by snižoval významnou úlohu, kterou má územní soudržnost při řešení problémů těchto regionů, že by územní soudržnost neměla být politikou výhradně zaměřenou na oblasti s geografickým znevýhodněním; domnívá se však, že by měla být zvláštní pozornost věnována tomu, jak jejich znevýhodnění vyvážit a umožnit jim, aby proměnily svůj potenciál ve výhody a skutečné příležitosti a podpořily rozvoj, který má zásadní význam pro Evropskou unii jako celek;

20. konstatuje rovněž, že další regiony čelí specifickým strategickým problémům, pokud jde o hospodářský a sociální rozvoj, dostupnost a konkurenceschopnost;těmto výzvám patří nejvzdálenější regiony, které vymezuje čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES, hraniční, odlehlé a pobřežní regiony, jakož i regiony, které trpí úbytkem obyvatelstva; domnívá se především, že specifický rys odlehlosti by měl být uznán jako zvláštní geografický rys, jenž vyžaduje, aby byl u těchto regionů v rámci politiky speciálně zohledněn; všímá si specifických výzev, jimž v rámci jejich rozvoje čelí rovněž malé ostrovní členské státy Kypr a Malta;

21. je přesvědčen, že územní soudržnost by se neměla omezovat pouze na dopady regionální politiky EU na území Evropské unie, ale měla by se rovněž zabývat územním aspektem jiných odvětvových politik Společenství, jež mají silný územní dopad; podtrhuje v rámci územní soudržnosti význam posilování součinnosti jednotlivých politik Společenství s cílem koordinovat a maximalizovat jejich praktický územní dopad; konstatuje nicméně, že veškeré politiky Společenství si vždy uchovají svou autonomii a že tento proces neznamená, že by některá politika byla podřízena jiné;

Doporučení týkající se budoucnosti územní soudržnosti

22. očekává, že výsledkem veřejných konzultací bude jednoznačná a dostatečně pružná definice územní soudržnosti, která bude společně schválena, sdílena a chápána všemi zainteresovanými stranami v této oblasti a která zajistí srozumitelnost a transparentnost této koncepce; bere v tomto ohledu na vědomí návrh definice teritoriální soudržnosti, který předložilo francouzské předsednictví; domnívá se však, že územní soudržnost musí ve všech oblastech podléhat zásadě subsidiarity; je rovněž přesvědčen, že má-li být územní soudržnost lépe definována a chápána, je třeba vytvořit společné definice koncepcí, jako je „území“, „venkovská oblast“ a „horská oblast“;

23. domnívá se, že budoucí definice územní soudržnosti by měla mít určitý počet ústředních prvků, včetně zásady, že územní soudržnost přesahuje rámec soudržnosti hospodářské a sociální a že její horizontální povaha a integrovaný přístup povzbuzuje činnost napříč územími a hranicemi; domnívá se, že územní soudržnost má za cíl odstranit nerovnosti mezi členskými státy a regiony a měla by zajistit harmonický a udržitelný rozvoj geografických oblastí s rozličnými charakteristikami a specifiky tím, že posoudí, jak by politika soudržnosti a ostatní odvětvové politiky EU mohly být co nejlépe přizpůsobeny jejich místním podmínkám; zdůrazňuje, že jakákoliv budoucí definice by měla rovněž jasně vyjadřovat, že územní soudržnost by se měla ve velké míře zaměřovat na řádnou správu, rovněž s ohledem na partnerství zástupců veřejné a soukromé sféry a občanské společnosti, a na to, aby občané Unie měli spravedlivé příležitosti, pokud jde o životní podmínky a kvalitu života;

24. důrazně vyzývá Komisi, aby po ukončení procesu konzultací zveřejnila bílou knihu o územní soudržnosti; je přesvědčen o tom, že bílá kniha by posloužila při jednoznačném definování a ustálení pojmu územní soudržnost a přidané hodnoty územní soudržnosti ve vztahu k současné politice soudržnosti, a přinesla návrhy konkrétních ustanovení a politických opatření, která poslouží při řešení problémů, jimž čelí regiony EU, a která by měla být zavedena v rámci legislativního balíčku týkajícího se strukturálních fondů pro období po roce 2013 a souvisejícího finančního rámce; je přesvědčen, že by bílá kniha měla obsahovat i úvodní odhad možných rozpočtových a finančních dopadů územní soudržnosti;

25. vítá zveřejnění zprávy Komise „Regiony 2020“; vyzývá Komisi, aby do své bílé knihy o územní soudržnosti začlenila zjištění a analýzy tohoto pracovního dokumentu, zejména ty, které souvisejí s popisem hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

26. domnívá se, že všechny tři koncepce (koncentrace, propojení a spolupráce), na nichž byla založena analýza územní soudržnosti v zelené knize, je třeba nadále rozvíjet a uplatňovat v konkrétních politických rozhodnutích; naléhavě vyzývá Komisi, aby objasnila, jak budou tyto koncepce začleněny do legislativního rámce pro období po roce 2013;

27. vyzývá k výraznému posílení cíle evropské územní spolupráce v příštím programovém období; je přesvědčen o přidané hodnotě tohoto cíle v celoevropském měřítku, a to přinejmenším z důvodu přímého zapojení regionálních a místních orgánů do plánování a provádění příslušných programů přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce; domnívá se nicméně, že by to nemělo být na úkor ostatních dvou cílů; za tímto účelem rovněž zdůrazňuje význam integrovaného rozvoje přímořských oblasti a také přeshraniční dimenzi a relevantní operační programy evropské politiky sousedství, které mají význam zejména s ohledem na budoucí rozšíření EU;

28. zastává názor, že územní soudržnost by měla být rozvíjena horizontálně a měly by se o ni opírat veškeré politiky a činnosti Společenství; je přesvědčen, že vývoj zásady udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí by měl být příkladem toho, jak začlenit územní soudržnost do budoucího vytváření veškerých příslušných politik Společenství, neboť územní soudržnost se musí projevit ve všech oblastech politiky, které souvisejí se soudržností; je však přesvědčen, že horizontální rozměr územní soudržnosti by neměl vést k jejímu omezení pouze na obecný, abstraktní rámec hodnot; vyzývá Komisi, aby podnikla veškerá nezbytná opatření, která by územní soudržnost převedla do roviny legislativních a politických návrhů;

29. připomíná, že v každém stadiu uplatňování a hodnocení politiky soudržnosti musí být zohledněna hlediska rovnosti žen a mužů a rovných příležitostí, stejně jako zvláštní potřeby zdravotně postižených a starších osob;

30. zdůrazňuje, že je třeba v kontextu územní soudržnosti vypracovat dodatečné kvalitativní ukazatele s cílem zlepšit vytváření a provádění odpovídajících politik na nejnižší úrovni, přičemž je nutné zohlednit rozdílná územní specifika; vyzývá proto Komisi, aby bezodkladně vypracovala potřebné studie a zajistila možnost vytvořit nové, spolehlivé ukazatele a našla způsoby jejich začlenění do systému hodnocení regionálních nerovností;

31. konstatuje, že HDP bylo jediným kritériem pro určení způsobilosti regionů podle cíle 1 (konvergence), přičemž ostatní ukazatele byly již využity pro regiony způsobilé podle cíle „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“; zdůrazňuje své obavy ohledně skutečnosti, že nepopiratelný nárůst konvergence mezi zeměmi často zastírá rostoucí počet rozdílů mezi regiony a uvnitř regionů, a z tohoto důvodu trvá na tom, že je třeba důkladně zvážit přínos, který má HDP jako hlavní kritérium způsobilosti pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů;

32. domnívá se, že problém nerovností uvnitř regionů v rámci regionů NUTSII lze lépe sledovat na úrovni NUTSIII; vyzývá proto Komisi, aby prověřila, do jaké míry může k vyrovnávání vnitřních nerovností v oblastech NUTS II přispět budoucí definování oblastí, které obdrží pomoc, na úrovni NUTS III; v souvislosti s územní soudržností zdůrazňuje význam toho, aby členské státy určily, které územní jednotky odpovídají patřičné úrovni intervencí v průběhu plánování a provádění programů strukturálních fondů; za tímto účelem doporučuje, aby byla na začátku každého programového období vypracována prostorová analýza celého území EU;

33. je přesvědčen, že pokud má být zlepšena koordinace územního dopadu odvětvových politik Společenství, je třeba, aby byly tyto dopady lépe pochopeny a měřeny; vyzývá proto Komisi, aby pokročila s posouzením územního dopadu těchto politik a rozšířila stávající mechanismy posuzování dopadu, jako je strategické posuzování vlivu na životní prostředí, na územní aspekty; vyzývá Komisi, aby také navrhla konkrétní způsoby, jak dosáhnout součinnosti mezi těmito územními a odvětvovými politikami a aby pokročila s hodnocením toho, jak Lisabonská a Göteborská strategie posilují územní soudržnost;

34. znovu opakuje svůj dlouhodobý požadavek na vytvoření souhrnné strategie EU pro regiony se zvláštními geografickými rysy, která jim umožní lépe řešit problémy, jimž čelí; je přesvědčen, že strategie EU by měla zdůrazňovat územní aspekt politiky soudržnosti a měla by se zabývat tím, jak přizpůsobit politiky Společenství specifickým potřebám a výhodám těchto území; zdůrazňuje, že provádění této strategie je základní podmínkou hospodářského a sociálního rozvoje těchto oblastí; je přesvědčen, že vypracování nových ukazatelů pro lepší popis situace a problémů na místní úrovni má velký význam pro úspěšné provádění strategie EU v této oblasti;

35. zdůrazňuje nicméně, že by vypracování dodatečných ukazatelů a provádění územního posouzení nemělo vést k větší administrativní zátěži či dalším prodlevám v uplatňování nových politik a opatření na podporu územní soudržnosti; zdůrazňuje potřebu přímých výsledků plynoucích ze začlenění územní soudržnosti do příštího souboru programů strukturálních fondů;

36. připomíná, že v rámci hospodářské, sociální a územní soudržnosti hrají významnou roli malé a střední podniky, mikropodniky a řemeslné podniky, a zdůrazňuje jejich význam pro posílení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v regionech; vyzývá tedy Komisi, aby provedla zvláštní analýzu, která se bude týkat nejen dopadu a účinnosti strukturálních fondů a  politik EU zaměřených na malé a střední podniky v regionech, ale i správních a finančních problémů, s nimiž se tyto podniky potýkají;

37. vyzývá dále Komisi, členské státy a regiony, aby prováděly aktivní politiku, která podporuje inovaci a konkurenceschopnost podniků a umožní vzájemnou spolupráci mezi soukromým sektorem, veřejným sektorem, školami a univerzitami, a aby zajistily, že se organizace zastupující malé a střední podniky budou moci přímo podílet na tvorbě územních politik;

38. naléhavě vyzývá členské státy, aby zesílily své úsilí o dosažení cílů okruhu 4 prvního akčního programu pro provádění Územní agendy Evropské unie při shromažďování poznatků o územní soudržnosti a udržitelném územním plánování, vytváření výhledů a analýze dopadů, a uznává klíčovou úlohu, kterou v tomto procesu hraje síť ESPON ;

39. konstatuje, že změna klimatu bude mít na územní soudržnost značný dopad; žádá Komisi, aby pokročila s analýzou negativních dopadů změny klimatu na jednotlivé regiony, neboť se očekává, že dopady se budou napříč Evropskou unií lišit; domnívá se, že územní soudržnost by měla náležitě zohledňovat cíle v oblasti změny klimatu a podněcovat modely udržitelného rozvoje na území EU; uznává nicméně, že bojem proti změně klimatu by se měly ve velké míře zabývat i jiné politiky Společenství;

40. s velkým zájmem konstatuje, že v páté zprávě o pokroku jsou poprvé konkrétně zmíněny „přechodové regiony“, které jsou uvedeny mezi regiony cíle „konvergence“ a regiony cíle „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“; uznává, že je třeba věnovat se těmto regionům, které jsou v současnosti zařazovány do těchto dvou cílů či jsou z nich vyřazovány, samostatně; vyzývá Komisi, aby v rámci územní soudržnosti vytvořila komplexnější systém postupné přechodové pomoci regionům, které již brzy překročí mez 75 % HDP, s cílem zajistit jim jednoznačnější status a větší zabezpečení v rámci jejich rozvoje; domnívá se, že je třeba vytvořit přechodný systém rovněž pro státy, které již nevyužívají prostředky z fondu soudržnosti;

41. domnívá se, že uplatňování integrovaného přístupu bude mít větší šanci na úspěch, pokud budou od počátku zapojeny do plánování a provádění rozvojových strategií jednotlivých území regionální a místní orgány a rovněž zainteresované strany, zejména z řad hospodářských, sociálních a jiných partnerů v souladu s článkem 11 nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006obecných ustanoveníchEvropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fonduFondu soudržnosti(5), které mohou poskytnout komplexní pohled a umožnit chápání potřeb a specifik konkrétního území; vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny, které členským státům a regionálním a místním úřadům napomohou uplatňovat co nejúčinněji integrovaný přístup a vytvořit výkonná partnerství při rozvoji budoucích strategií pro dotčené oblasti;

42. uznává, že územní soudržnost by měla vést ke zlepšení řízení politiky soudržnosti; souhlasí s názorem, že různé problémy vyžadují odlišné územní úrovně, a že je proto vytvoření skutečného partnerství mezi všemi zúčastněnými stranami zapojenými do regionálního a místního rozvoje na evropské, vnitrostátní, regionální i místní úrovni předpokladem plánování územní soudržnosti, a vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly veškeré úsilí k vytvoření takovéto víceúrovňové územní správy; domnívá se, že by se územní soudržnost měla zaměřit na určení náležité územní úrovně pro jednotlivé politiky či opatření tak, aby byly co nejblíže občanům;

43. zdůrazňuje, že díky politikám EU, zejména politice soudržnosti, se správa změnila ze systému, který byl v mnoha případech centralizovaný, na víceúrovňový systém, který se vyznačuje stále vyšší mírou integrace; vyzývá zainteresované strany, veřejné orgány a občany, aby vytvořili formální systém územní správy, který se bude zakládat na více-odvětvovém a územním přístupu zdola nahoru s cílem reagovat komplexním a účinným způsobem na jednotlivé potřeby občanů či uživatelů, a to v oblasti, jež s touto potřebou souvisí; v tomto ohledu připomíná úspěchy dosažené v rámci opatření Společenství, jako jsou Urban I a Urban II pro městské oblasti a Leader pro venkovské oblasti;

44. připomíná, že prodlevy, k nimž dochází při provádění strukturální politiky, jsou mimo jiné zaviněny přílišnou nepružností a složitostí postupů, a že je tedy nutno zvážit zjednodušení těchto postupů a stanovení jasného rozdělení odpovědnosti a pravomocí mezi EU, členskými státy a regionálními a místními orgány; domnívá se, že územní správa bude do velké míry závislá na stanovení takovýchto jasných pravidel; znovu opakuje svoji výzvu Komisi, aby v tomto ohledu neprodleně předložila soubor konkrétních opatření;

45. doporučuje, aby s ohledem na rostoucí význam územní soudržnosti nejen v rámci regionální politiky, ale i v rámci dalších odvětvových politik Společenství byly neformální struktury, které již dlouho ovládají agendu územní soudržnosti a územního plánování v Radě, nahrazeny formálními schůzemi ministrů, kterých by se měli účastnit ministři zodpovědní v EU za regionální politiku; věří že takovýto institucionální vývoj v Radě by zajistil lepší tok informací a rychlý rozvoj této politiky;

46.  naléhavě vyzývá členské státy, aby ihned začaly uvažovat o tom, jak by mohly lépe upevnit a provést koncepci územní soudržnosti ve svých vnitrostátních programech a politikách; v této souvislosti se domnívá, že by do jejich regionálního plánování měly být již začleněny základní principy polycentrického rozvoje a partnerství mezi městy a venkovem a také plné provádění programu Natura 2000;

* *

*

47. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

     Přijaté texty, P6_TA(2008)0068.

(2)

     Přijaté texty, P6_TA(2008)0069.

(3)

     Přijaté texty, P6_TA(2008)0492.

(4)

      Úř. věst. C 227 E, 21.9.2006, s. 509.

(5)

     Úř. věst. L 210, 30.7.2006.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Tato zpráva z vlastního podnětu je reakcí na zelenou knihu o územní soudržnosti a zahrnuje rovněž některé obecné úvahy o stavu diskuse o budoucí politice soudržnosti EU prezentované v páté zprávě o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti. Poskytuje analýzu zelené knihy a předkládá některé výchozí myšlenky v reakci na tento významný politický dokument. Výbor pro regionální rozvoj je přesvědčen, že je důležité, aby Evropský parlament přijal jasný postoj, a to nejen ve věci chápání územní soudržnosti a její úlohy, ale rovněž ve věci budoucnosti regionální politiky EU.

Kontext

Evropský parlament ve zprávě z vlastního podnětu o úloze územní soudržnosti pro regionální rozvoj (zpravodaj: Ambroise Guellec), přijaté na plenárním zasedání dne 28. září 2005, naléhavě vyzval Evropskou komisi k neprodlenému zveřejnění bílé knihy o územní soudržnosti. Evropský parlament tím v té době jasně naznačil, že koncepce územní soudržnosti bude nástrojem v budoucím rozvoji regionální politiky EU. Z toho důvodu bylo nutné ji jasně vymezit. Zahrnutí územní spolu s hospodářskou a sociální soudržností do Lisabonské smlouvy (článek 3 Smlouvy o EU a článek 174 Smlouvy o EU) koncepci ještě posílilo, nicméně co se týče definice, metod a přístupu, zůstala poněkud nejasná.

Od devadesátých let však již probíhá obecná diskuse o územní soudržnosti. Roku 1999 započala Perspektiva evropského územního rozvoje (ESDP) proces, který vedl k tomu, že ministři EU odpovědní za územní plánování a rozvoj měst v roce 2007 přijali Územní agendu Evropské unie. Tyto politické dokumenty kladly velký důraz na úlohu, kterou má územní soudržnost sehrát při zajišťování harmonického a udržitelného rozvoje v Unii. Evropský parlament na tento přístup kladně reagoval ve zprávě o krocích v návaznosti na Územní agendu a Lipskou chartu (zpravodajka: Gisela Kallenbachová), ve které zopakoval požadavek na jasnou definici územní soudržnosti v chystané zelené knize o územní soudržnosti.

Stav diskusebudoucí politice soudržnosti

Výsledky veřejné konzultace o budoucí politice soudržnosti EU byly předloženy v rámci páté zprávy o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti. Tato zpráva se skládá ze dvou částí. Parlament může podpořit hlavní závěry tohoto procesu konzultace (do nějž bylo přijato více než sto příspěvků). Tyto závěry se zcela shodují se stanovisky přijatými ve zprávě Parlamentu o čtvrté zprávě o soudržnosti (zpravodaj: Ambroise Guellec). Mezi ně patří odmítnutí jakýchkoli pokusů převést tuto politiku zpět na vnitrostátní úroveň a přijetí závazku k jednotné politice společenství, která by také měla být schopna řešit problémy, jako jsou globalizace, změna klimatu a demografické změny. Zpráva také vyjadřuje silné přesvědčení, že by tato politika měla zahrnout všechny regiony EU tím, že bude představovat přidanou hodnotu pro každého, nejen pro nejchudší regiony cíle „konvergence“. Také zdůrazňuje potřebu součinnosti a integrovaného přístupu mezi různými odvětvovými politikami s cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku, pokud jde o praktický růst a rozvoj.

Obsah zelené knihy Komise

Evropská komise nakonec přijala zelenou knihu o územní soudržnosti dne 6. října 2008 pod názvem „Učinit z územní rozmanitosti přednost“. Dokument neposkytuje definici územní soudržnosti a namísto toho zahajuje rozsáhlou konzultaci s regionálními a místními orgány, asociacemi, nevládními organizacemi a občanskou společností s cílem podpořit společné chápání této nové koncepce a jejích důsledků pro budoucí regionální politiku EU. Aby toho bylo dosaženo, poskytuje seznam konkrétních otázek, jež pokrývají různá hlediska včetně definice. Tato veřejná konzultace bude uzavřena na konci února roku 2009.

Podle zelené knihy spočívá územní soudržnost v zajištění harmonického rozvoje všech území EU a v tom, aby občané byli schopni co nejlépe využít charakteristik typických pro tato území. Zelená kniha navrhuje, aby se rozmanitost stala předností a konkurenční výhodou, která přispívá k udržitelnému rozvoji celé EU. Hlavním úkolem je tedy pomoci územím, aby co nejlépe využívala svých výhod. Za tímto účelem zelená kniha uznává, že efektivní řešení často vyžadují integrovaný přístup a spolupráci mezi různými orgány a zúčastněnými stranami. Také se konkrétně odvolává na potřebu lepšího řízení politiky soudržnosti, aby byla flexibilnější a schopna lépe se přizpůsobit nejvhodnější míře nutného zásahu.

Zelená kniha se zaměřuje na potřebu zajistit vyrovnaný rozvoj venkova a měst a navrhuje způsoby, jak zabránit úbytku obyvatelstva a rozšiřování měst. Vypracovává tři klíčové koncepce, na jejichž základě je třeba rozvinout konkrétní politická opatření: koncentraci, propojenost a spolupráci:

v Koncentrace přináší výhody, jako je větší produktivita a tvořivost, ale má také negativní dopady, zejména co se týče nákladů na ochranu životního prostředí, dopravního přetížení, cen pozemků a sociálního vyloučení. Územní soudržnost tedy spočívá v tom, že jsou využívány výhody plynoucí z koncentrace, ale zároveň je zamezeno nadměrné koncentraci růstu a je zlepšen přístup k rostoucím výnosům aglomerací na veškerém území.

v Propojenost zdůrazňuje potřebu integrované Evropy, jež nabízí rychlý a účinný přístup k trhům, službám a lidem. To zahrnuje dopravu, ale i infrastrukturu, jež je základem účinného fungování jednotného trhu – například tu, která zajišťuje přístup ke zdraví a vzdělání, vysokorychlostnímu internetu nebo energetickým sítím. Všechna tato propojení jsou v dnešní době v Unii stále nerovnoměrně rozložena.

v  Spolupráce byla vždy důležitým pilířem politiky soudržnosti. V zelené knize Komise tvrdí, že v tomto ohledu je třeba učinit ještě více, aby byla zahrnuta témata přeshraniční povahy, která sahají od otázky dojíždění až k životnímu prostředí. Tato spolupráce by měla probíhat na mnoha úrovních a za účasti nových partnerů.

Komise také bere na vědomí specifické rozvojové problémy, jimž čelí tři typy regionů se zvláštními geografickými rysy (horské oblasti, ostrovy, řídce osídlené oblasti), a zabývá se otázkou, zda jsou pro řešení těchto problémů nutná zvláštní politická opatření. Na závěr Komise upozorňuje na řadu odvětvových politik EU, které mají silný územní dopad (např. doprava, energie, první pilíř společné zemědělské politiky, zaměstnanost, životní prostředí), a zdůrazňuje důležitost vytváření synergií mezi nimi.

Obecné poznámky zpravodaje

A. ZELENÁ KNIHA

· Přijetí zelené knihy: Zpravodaj vítá přijetí zelené knihy o územní soudržnosti, která je odpovědí na dlouhodobý požadavek Evropského parlamentu. Přestože Lisabonská smlouva ještě nebyla ratifikována, a územní soudržnost tedy v současné době nemá formální základ ve Smlouvě, zelená kniha poskytuje první analýzu této koncepce, jež bude spolu s hospodářskou a sociální soudržností mít pro Unii klíčový význam.

· Definice: Zelená kniha však postrádá ambicióznost v tom smyslu, že neposkytuje konkrétní definici této nové koncepce, jak se původně očekávalo. To konkrétně znamená, že používání pojmu územní soudržnost bude dále zpožděno. Mělo by být zdůrazněno očekávání Evropského parlamentu, že výsledkem veřejné konzultace bude jasná definice územní soudržnosti, která bude společně odsouhlasena, sdílena a chápána všemi zainteresovanými stranami v oblasti regionální politiky.

· Veřejná konzultace: V tomto ohledu zpravodaj vítá zahájení veřejné konzultace o územní soudržnosti. Jelikož úspěch tohoto procesu přímo závisí na tom, aby se této diskuse zúčastnilo co nejvíce různých účastníků a občanská společnost, měli by poslanci Evropského parlamentu rovněž sehrát aktivní úlohu při prosazování zelené knihy o územní soudržnosti mezi evropskými občany.

· Očekávané zveřejnění bílé knihy: Zpravodaj je rovněž přesvědčen, že by Evropský parlament měl důrazně požadovat zveřejnění bílé knihy o územní soudržnosti, jež by mělo následovat po skončení veřejných konzultací. Zpravodaj se také domnívá, že zveřejnění bílé knihy může otevřít cestu k tomu, aby se územní soudržnost proměnila v konkrétní opatření, která by měla být zahrnuta do příštího legislativního balíčku týkajícího se strukturálních fondů pro programové období po roce 2013.

· Finanční aspekty: Zpravodaj souhlasí s tím, aby veškeré odkazy na rozpočtové a finanční důsledky územní soudržnosti byly ze současné diskuse vyloučeny. Domnívá se, že by se postoj Evropského parlamentu měl spíše omezit na politické aspekty tohoto nového cíle a teprve v pozdějším stádiu by se mělo uvažovat o tom, zda a do jaké míry může tato nová koncepce ovlivnit rozpočet EU na období po roce 2013.

B. KONCEPCE ÚZEMNÍ SOUDRŽNOSTI

Analýza nové koncepce: Zpravodaj se domnívá, že územní soudržnost je výraznou koncepcí, která by měla poskytnout hmatatelnou přidanou hodnotu pro hospodářskou a sociální soudržnost. Tyto tři složky soudržnosti (hospodářská, sociální a územní) by se měly navzájem doplňovat a posilovat, zároveň by si však každá měla v rámci jednotného integrovaného přístupu udržet svůj vlastní cíl. Tyto cíle by si tedy měly být rovny. Současná diskuse by pak neměla usilovat pouze o určení přidané hodnoty územní soudržnosti a konkrétních přínosů, jež evropští občané získají z jejího praktického provádění, ale i o zvážení toho, jak bude tato koncepce zahrnuta do budoucí regionální politiky EU.

Odmítnutí perspektivy asymetrické Evropy: Zpravodaj se domnívá, že harmonický rozvoj Unie účinně přispěje k posílení konkurenceschopnosti hospodářství EU. Proto je možné chápat územní soudržnost výhradně jako horizontální koncepci, která podporuje rozvoj Unie jako celku. Úkolem je zaměřit se na účinnější nástroje, jejichž prostřednictvím je možné tohoto cíle dosáhnout. Činnost Evropské pozorovací sítě pro územní plánování (ESPON) je v tomto ohledu obzvláště důležitá, protože usiluje o předložení dopadů různých modelů rozvoje na územní rozvoj EU. Tato činnost by rovněž měla vést k propracování dodatečných kvalitativních ukazatelů k řešení územních specifik a na podporu plánování a provádění souvisejících politik přímo v dotčených regionech.

Šíření přínosůUnii: Tato myšlenka se stává velmi důležitou v souvislosti s vytvářením center excelence v Unii, jež jsou zásadní pro hospodářský úspěch, vědecké objevy, technologickou inovaci a tvorbu pracovních míst. Je důležité podporovat širší spolupráci a předávání znalostí mezi výzkumnými a inovačními centry a středisky a přilehlými oblastmi. Tato rozvíjející se centra by měla poskytovat přínosy, jež jsou stejnoměrně rozděleny na území EU, aby výsledek investic byl co největší.

Co nejlepší využití potenciálu každého regionu: Pro Evropskou unii neexistuje jednotný model rozvoje, který by fungoval stejně dobře ve všech jejích regionech. Různorodost Unie je ve skutečnosti její silnou stránkou. Je důležité určit výhody každého evropského regionu a na nich stavět, aby se tak zvýšila jejich konkurenceschopnost a zaručil růst a prosperita. Zpravodaj v tomto ohledu považuje za velmi důležitý příspěvek bývalého finského předsedy vlády pana Eska Aha v článku, který nedávno zveřejnil ve Financial Times (zveřejněno dne 16. 7. 2008). Pan Aho v něm uvádí, že je nutné, aby se Evropská unie na svém území zaměřila na vytváření středisek po vzoru Silicon Valley. Je zásadní, aby zdroje byly soustředěny na několik existujících středisek, místo toho, aby byly rozptýleny s malou nadějí na úspěch. Jinými slovy, ne každý region má potenciál či zdroje k tomu, aby se stal centrem excelence; to ani není cílem, jehož bychom se měli snažit dosáhnout. EU by v tomto ohledu měla svůj přístup omezit.

Podpora cíle evropské územní spolupráce: Nesporná přidaná hodnota, kterou má tento cíl pro Evropu, byla již nade vší pochybnost prokázána. Přímé zapojení regionálních a místních orgánů do plánování a provádění příslušných programů přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce je dalším pozitivním znakem budoucího rozvoje tohoto politického cíle. V tomto ohledu by také měla být zdůrazněna důležitost přeshraničního rozměru a příslušných operačních programů evropské politiky sousedství. Je to úspěch regionální politiky EU, jenž je v následujícím programovém období třeba rozvinout.

Regiony se zvláštními geografickými rysy: Zelená kniha o územní soudržnosti uvádí specifické rozvojové problémy tří konkrétních typů regionů: horských oblastí, ostrovních oblastí a řídce osídlených oblastí. Evropský parlament již dlouhou dobu požaduje komplexní strategii, která by těmto regionům umožnila vyrovnat svá vážná a trvalá přírodní a demografická znevýhodnění. Zvláštní pozornost by tedy měla být věnována rozvoji těchto regionů právě proto, aby byl zajištěn harmonický rozvoj Unie a aby bylo dosaženo územní soudržnosti. Zpravodaj nicméně zdůrazňuje, že územní soudržnost je i nadále horizontální koncepcí, která se vztahuje na všechny regiony EU; nemůže být chápána jako nová politika pro regiony se zvláštními geografickými rysy.

Územní dopad odvětvových politik Společenství: Zpravodaj vyjadřuje zklamání nad tím, že se tato část zelené knihy omezuje na vyjmenování politik EU, které mají silný územní dopad, bez uvedení územní soudržnosti jako prioritního cíle nebo jako předpokladu pro rozvoj těchto politik. Evropský parlament při řadě příležitostí zdůraznil nutnost integrovaného přístupu při všech činnostech a politikách EU na nejnižší úrovni. Z politického hlediska je možné tvrdit, že tato myšlenka naprosto odpovídá nezbytnosti koordinace územního dopadu všech odvětvových politik Společenství na daném území. Zároveň je však nutné uvést následující poznámku: skutečnost, že Evropský parlament zdůrazňuje územní rozměr jiných odvětvových politik EU, neznamená, že usiluje o snížení důležitosti a autonomie regionální politiky EU. Naopak, cílem integrovaného přístupu je co nejlépe využít strukturálních zásahů na nejnižší úrovni ve prospěch evropských občanů.

Územní správa: Zelená kniha považuje zlepšení územní správy za klíčový předpoklad úspěšného provádění politiky soudržnosti v budoucnosti. Zpravodaj na základě nedávno přijaté zprávy o řízení a partnerství na vnitrostátní a regionální úrovni a o základně pro projekty v oblasti regionální politiky (zpravodaj: Jean Marie Beaupuy), jež byla přijata Evropským parlamentem dne 18. září 2008, vznáší otázku potřeby podpořit systém víceúrovňového řízení a určit vhodnou územní úroveň, na které by zásah byl účinnější v různých fázích plánování a provádění programů. Přičemž se také náležitě zohlední důležitost vytváření nových územních partnerství, která musí být středem pozornosti veškerých příslušných analýz zelené knihy.

Přechodové regiony: Zpravodaj konstatuje, že Komise v páté zprávě o pokroku jsou poprvé konkrétně zmiňuje přechodové regiony, které jsou uvedeny mezi regiony cíle „konvergence“ a regiony cíle „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“. Zdá se, že je to první pokus zabývat se  oddělené těmito regiony, které jsou v současné době zařazovány do nebo vyřazovány z jednoho z těchto dvou cílů. Zpravodaj tento přístup v rámci územní soudržnosti zcela podporuje, nejen proto, že těmto regionům propůjčí jednoznačnější status, ale zejména jako uznání skutečnosti, že je nutné navrhnout a zavést komplexnější systém postupné přechodové pomoci pro země, jež brzy překonají hranici 75 % HDP.

Zelená kniha o územní soudržnosti také odkazuje na několik dalších otázek, které je třeba zvážit, jako je dostupnost služeb veřejného zájmu či vytvoření dodatečných ukazatelů pro lepší sledování charakteristik a trendů územní soudržnosti. Zpravodaj v této zprávě předkládá své názory na všechny tyto otázky.

Závěr

Stávající zpráva formuluje několik úvah o souvisejících sděleních Komise a předkládá návrhy Komisi, členským státům a regionálním a místním orgánům, pokud jde o rozsah přípravy podmínek pro lepší porozumění toho, čím by územní soudržnost mohla být a jaké by byly dopady začlenění územního aspektu do politiky soudržnost pro všechny zúčastněné strany.

Avšak důležitější je, že se očekává, že tato zpráva upevní pozici Evropského parlamentu v celoevropské diskusi o územní soudržnosti, která výrazně ovlivní rozsáhlejší diskusi o budoucnosti regionální politiky a politiky soudržnosti v období po roce 2013 a o podobě strukturálních fondů v příštím programovém období.


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

12.2.2009

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

50

1

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Emmanouil Angelakas, Stavros Arnaoutakis, Elspeth Attwooll, Rolf Berend, Jana Bobošíková, Victor Boştinaru, Wolfgang Bulfon, Giorgio Carollo, Bairbre de Brún, Gerardo Galeote, Iratxe García Pérez, Monica Giuntini, Ambroise Guellec, Pedro Guerreiro, Gábor Harangozó, Filiz Hakaeva Hyusmenova, Mieczysław Edmund Janowski, Gisela Kallenbach, Evgeni Kirilov, Miloš Koterec, Constanze Angela Krehl, Florencio Luque Aguilar, Jamila Madeira, Miguel Angel Martínez Martínez, Iosif Matula, Miroslav Mikolášik, Jan Olbrycht, Maria Petre, Markus Pieper, Giovanni Robusti, Wojciech Roszkowski, Bernard Soulage, Catherine Stihler, Margie Sudre, Oldřich Vlasák

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Domenico Antonio Basile, Den Dover, Emanuel Jardim Fernandes, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Stanisław Jałowiecki, Zita Pleštinská, Samuli Pohjamo, Christa Prets, Miloslav Ransdorf, Flaviu Călin Rus, Richard Seeber, László Surján, Iuliu Winkler

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Wolf Klinz, Sepp Kusstatscher, Toine Manders

Poslední aktualizace: 12. března 2009Právní upozornění