Evropský parlamentChoisissez la langue de votre document :
- bg - български
- es - español
- cs - čeština (výběr)
- da - dansk
- de - Deutsch
- et - eesti keel
- el - ελληνικά
- en - English
- fr - français
- it - italiano
- lv - latviešu valoda
- lt - lietuvių kalba
- hu - magyar
- mt - Malti
- nl - Nederlands
- pl - polski
- pt - português
- ro - română
- sk - slovenčina
- sl - slovenščina
- fi - suomi
- sv - svenska
| Postup : 2008/0192(COD) |
|
Průběh na zasedání
| Stadia projednávání dokumentu : A6-0258/2009 | ||||||
Předložené texty : A6-0258/2009 |  | Rozpravy : PV 04/05/2009 - 16CRE 04/05/2009 - 16 |  | Hlasování : PV 06/05/2009 - 6.5CRE 06/05/2009 - 6.5 Vysvětlení hlasování Vysvětlení hlasování |  | Přijaté texty : P6_TA(2009)0364 |
| ZPRÁVA ***I |
| |||||||||||||||
| 7. dubna 2009 |
| |||||||||||||||
|
o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS (KOM(2008)0636 – C6-0341/2008 – 2008/0192(COD)) | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
 | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
 NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613/EHS (KOM(2008)0636 – C6-0341/2008 – 2008/0192(COD)) (Postup spolurozhodování: první čtení) Evropský parlament, – s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0636), – s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 141 odst. 3 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0341/2008), – s ohledem na článek 51 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro právní záležitosti (A6-0258/2009), 1. schvaluje pozměněný návrh Komise; 2. vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem; 3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ |
| |||||||||||||||||||||
|
Směrnice ze dne 11. prosince 1986(1) má dlouhou historii a neslavnou minulost. Původní návrh Komise z roku 1984(2) byl do značné míry ambicióznější než konečné znění, jež bylo přijato v roce 1986. Ve svých ustanoveních a zprávách přijatých v 90. letech Evropský parlament opakovaně požadoval vylepšení této směrnice. Ve své zprávě z roku 1997(3), věnované situaci vypomáhajících manželů nebo manželek samostatně výdělečně činných osob, se Parlament s politováním vyjadřoval o nesmělosti znění směrnice 86/613/EHS, jež vůbec neumožnilo zlepšit postavení vypomáhajících manželů nebo manželek samostatně výdělečně činných osob z hlediska uznání jejich práce a přiměřené sociální ochrany. Parlament žádal o pozměněnou směrnici se závaznějším zněním pro členské státy, jež měla zahrnovat: Parlament požádal o pozměněnou a pro členské státy závaznější směrnici, která by měla zahrnovat: – povinnost členských států přijmout opatření, jež by umožnila vypomáhajících manželům nebo manželkám uzavřít pojištění pokrývající zejména zdravotní péči a starobní důchod. Parlament mnohokrát připomínal své konkrétní návrhy na zajištění rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, včetně vypomáhajících manželů nebo manželek, Komise přesto s návrhem na zrušení směrnice 86/613/EHS čekala až do října roku 2008 a předložila Evropskému parlamentu a Radě návrh směrnice(4) , jejímž právním základem je článek 141 Smlouvy o ES. Zabývá se pouze záležitostmi, které zatím nejsou upraveny jinými mezitím přijatými směrnicemi, které uplatňují zásadu rovného zacházení pro muže a ženy(5). Připomeňme, že směrnice z roku 1986 vycházela z článků 100 a 235 této smlouvy a ne z článku 119, který se nevztahoval na osoby samostatně výdělečně činné, zatímco čl. 141 odst. 3 se nyní použije i na oblast zaměstnanosti a práce a zahrnuje tedy osoby samostatně výdělečně činné. Rozhodnutí Komise zrušit směrnici z roku 1986 a navrhnout nový legislativní nástroj pro uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné nebo přispívající k výkonu takové činnosti je založeno na zprávách o provádění směrnice z roku 1986, expertních zprávách a na posuzováních dopadů(6). Všechny tyto zprávy a studie prokázaly neúčinnost směrnice z roku 1986, jejíž praktické výsledky jsou neuspokojivé vzhledem k cíli směrnice, jak co se týče osob samostatně výdělečně činných jako takových, tak zejména jejich vypomáhajících manželů nebo manželek, a to přesto, že právní postavení těchto dvou kategorií lidí se pochopitelně liší. Je pravda, že od roku 1986 se situace osob samostatně výdělečně činných i vypomáhajících manželů a manželek nebo životních partnerů nebo partnerek uznaných vnitrostátním právem v oblasti zemědělství, řemeslné výroby, obchodu a ve svobodných povolání ve většině členských států zlepšila. To platí jak pro sociální zabezpečení, tak pro ochranu mateřství. Součástí nového návrhu směrnice je zpráva o posouzení dopadů(7) , jež umožňuje posouzení přínosu návrhu co se týče osob samostatně činných, vypomáhajících manželů nebo manželek i uznaných životních partnerů. Osoby samostatně výdělečně činné Samostatně výdělečná činnost zůstává se 16 % ekonomicky činného obyvatelstva v Evropě menšinová. Pouze třetina z počtu 32,5 milionů osob samostatně výdělečně činných jsou ženy(8) , třebaže se zdá, že ženy jsou ochotnější započít samostatnou výdělečnou činnost, aby se vyhnuly chudobě nebo lépe sladily pracovní a rodinný život. 71 % žen, které vykonávají samostatně výdělečnou činnost, pracují v oblasti služeb. V zemědělství lze pozorovat podobný počet žen a mužů, 21 % a 20 %. Dle zprávy EPEC(9) byl největší nárůst (10 % v letech 1998 a 2006) počtu žen vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost zaznamenán v Lucemburském velkovévodství, za nímž následuje Řecko, Itálie a Kypr (5 %). Návrh rázně řešit překážky, které ženám brání v samostatné výdělečné činnosti, prostřednictvím opatření poskytujících zvláštní výhody pro usnadnění samostatné výdělečné činnosti méně zastoupeného pohlaví je tedy nutné podpořit a posílit co se týče pozitivních opatření (bod odůvodnění 10, článek 4 návrhu směrnice).. Návrh týkající se založení společnosti (článek 5) má zasadní význam, neboť obsahuje omezující opatření, aby již nebylo ve vnitrostátním právu zakazováno zakládat společnosti mezi manželi nebo partnery. Stejně tak již nebude zakazováno, aby osoba samostatně výdělečně činná zaměstnala manžela nebo manželku nebo patnera nebo partnerku jako svého zaměstnance, což příkladným způsobem vyřeší problém sociálního zabezpečení vypomáhajícího manžela nebo manželky jako osoby samostatně výdělečně činné, možnost započítat do provozních nákladů reálně vyplacenou odměnu manželovi nebo manželce za podmínek, že se jedná o běžnou odměnu za řádně poskytnuté služby a že byly vyplaceny všechny zákonem stanovené srážky a příspěvky. Co se týče ochrany mateřství samostatně výdělečně činných žen, systém mateřské dovolené by neměl napodobovat systém pro zaměstnance. U většiny případů si vedoucí podniků nebo provozů nemohou dovolit přerušit svou činnost na dlouhé týdny. Nicméně na požádání by měla dovolená trvat aspoň čtyři týdny před porodem a čtyři týdny po porodu, a to z důvodu zdraví matky a dítěte. I pro zaměstnance nyní platí toto povinné minimum. Co se týče dávek, měly by dosahovat aspoň výše dávek, jež by osoba dostávala v případě nemoci, pokud ovšem takové dávky existují ve vnitrostátním právu, což jak se zdá není případ všech členských států. Je pravda, že již v 19 členských státech mají ženy vykonávající samostatně výdělečnou činnost nárok na placenou mateřskou dovolenou v rozsahu 14 týdnů. Podle způsobu vyplácení dávek (na náklady státu nebo na základě příspěvku placeného osobou samostatně výdělečně činnou) může dojít k narušování hospodářské soutěže. Existují-li náhradní vnitrostátní orgán, je žádoucí zajistit, aby k němu osoby samosatně výdělečně činné měly přístup jako k alternativě peněžité dávky. Vypomáhající manželé a manželky a právoplatní partneři a partnerky V EU-27 se nachází 3,75 milionů vypomáhajících manželů, manželek (nebo členů rodiny), což odpovídá 11,5 % všech osob samostatně výdělečně činných v Evropské unii(10). Zhruba 11 % osob samostatně výdělečně činných uvádí, že jim pomáhá člen rodiny. Ve většině případů se jedná o ženy vypomáhající manželům nebo právoplatným partnerům. Vypomáhající manželé a manželky jsou nesourodou skupinou. Tento druh činnosti převládá v zemědělství, řemeslné výrobě a obchodu, ale také ve svobodných povoláních. V některých členských státech mohou mít vypomáhající manželé a manželky vlastní statut. Například ve Francii mohou volit ze tří možností: statut zaměstnance, společníka a spolupracovníka, zapsaných v obchodním rejstříku nebo v seznamu živností. Ve většině členských států stále nemají vlastní statut. Jejich práce není uznávána. Nemohou požívat sociálního zabezpečení nezávisle na manželovi nebo manželce. Ve většině členských států mají odvozená práva, jsou tedy (jako děti) kryti zdravotní pojišťovnou osoby samostatně výdělečně činné a mají nárok na vdovský/vdovecký důchod po smrti osoby samostatně výdělečně činné. Jak je to s rozvodem, zejména následuje-li po dlouhém manželství? Bez vlastního sociálního zabezpečení se manžel nebo manželka vystavuje vysokému riziku chudoby, neboť nemá žádný statut ani důkaz o odpracovaných letech, aby si mohli nárokovat starobní nebo invalidní důchod. Směrnice z roku 1986 nedosáhla svého cíle, přestože některé členské státy dávají vypomáhajícím manželům a manželkám možnost přihlásit se dobrovolně do systému sociálního zabezpečení, většinou k témuž systému jako osoba samostatně výdělečně činná, pokud existuje. V některých členských státech jsou vypomáhající manželé a manželky povinni přihlásit se do systému sociálního zabezpečení (ve Francii od roku 2007, v Belgii od roku 2006). Také v Portugalsku vypomáhající manželé a manželky povinně spadají do systému osob samostatně výdělečně činných a využívají jeho dávek. V Lucemburském velkovévodství od roku 1974 existuje systém povinného pojištění pro vypomáhající manžele a manželky a rodinné příslušníky spolupracující v zemědělském sektoru. Stejný systém existuje také pro řemesla, obchod a svobodná povolání, tam se ale uplatňuje řada možných výjimek a odchylek. Ve Finsku je každý obyvatel automaticky součástí systému sociálního zabezpečení nezávisle na své činnosti. V Německu jsou vypomáhající manželé a manželky povážováni za spoluvlastníky společnosti nebo zemědělského podniku a požívají statutu osob samostatně výdělečně činných. Zkušenosti těchto členských států ukázaly, že jedniým účinným mechanismem je povinnost přihlásit se do systému sociálního zabezpečení. Směrnice 86/613/EHS stanoví pouze dobrovolné přihlášení vypomáhajících manželů a manželek do systémů sociálního zabezpečení. Ukázala se tedy jako neúčinná. Nový návrh Komise přesto rovněž stanoví dobrovolný systém. Článek 6 návrhu uvádí: „aby vypomáhající manželé nebo manželky měli na požádání alespoň rovnocennou úroveň ochrany, jakou mají samostatně výdělečně činné osoby, a to za stejných podmínek, které se vztahují na samostatně výdělečně činné osoby“. Návrh Komise tedy stanoví, aby se vypomáhající manželé a manželky přihlásili na základě dobrovolnosti a příspěvků. Zpravodajka je přesvědčena, že takový přístup je neúčinný a situaci vypomáhajících manželů a manželek v ničem nezlepší. Zkušenosti členských států, kde existuje dobrovolné pojištění, ukázaly, že jakmile se jim dá na výběr, zda se připojí, nebo nepřipojí k režimu sociálního zabezpečení, ve většině případů se nepřipojí. Obávají se, že připojení jim způsobí značné výdaje ve formě pojistného. Ovšem jen málo vypomáhajících manželů a manželek si uvědomuje vážné důsledky neexistence takového připojení, které nastávají v případě rozvodu nebo úmrtí manžela nebo manželky, který/á byl/a pojištěn/á. Ze všech těchto důvodů je zpravodajka přesvědčena, že připojení k systémům sociálního zabezpečení by pro vypomáhající manžele a manželky mělo být povinné. Je nezbytné, aby Unie disponovala přísnější legislativou ustavující rámec minimálních záruk pro vypomáhající manžele a manželky, v nemž by členské státy mohly volit nejvhodnější způsob, jemuž by přizpůsobily své systémy. Je proto nutné podat k bodu 13 článku 6 návrhu směrnice pozměňovací návrh, který by zaručil možnost připojení se k režimu osob samostatně výdělečně činných, nepřipouštěl osvobození, tedy obsahoval povinné pojištění, třebaže bude umožňovat vypočtení pojistného na paušální bázi. Hlavně je nutné zajistit, aby tyto příspěvky na sociální zabezpečení bylo odečitatelné z daní, například jako provozní náklady. Co se týče mateřské dovolené, musí být přizpůsobena zvláštní situaci vypomáhajících manželů a manželek, a nenapodobovat systém určený pro zaměstnance, jak bylo vysvětleno výše pro osoby samostatně výdělečně činné. Volba přerušit práci v rodinném podniku před porodem a po porodu závisí, i u vypomáhajících manželů a manželek, na proplacení tohoto přerušení, jehož minimální délka je bezpodmínečně doporučena na čtyři týdny před porodem a čtyři týdny po porodu. Rozhodnutí ji přerušit závisí zásadně na financování této mateřské dovolené. Tak jako v Lucemburském velkovévodství by měl v celé výši financování zajistit stát, nikoli zaměstnavatelé a zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné a jejich manželé nebo manželky, i proto, aby nedocházelo k narušování hospodářské soutěže na jednotném trhu. Uznání práce vypomáhajícího manžela neno manželky Komise ve svém návrhu směrnice, který nahradí směrnici z roku 1986, opomíjí význam uznání práce vykonávané vypomáhajícími manželi a manželkami. Článek 7 původní směrnice uvádí: „Členské státy se zavazují prošetřit, za jakých podmínek je možné podporovat uznání práce poskytované vypomáhajícími manželi a manželkami.“ Ve svém návrhu revize směrnice Komise tento článek zcela vypustila. V tomto smyslu je třeba upozornit na to, že je obtížné uznat podíl vypomáhajících manželů a manželek na výsledku podniku bez jejich povinné registrace. Uznání práce s cílem finanční kompenzace je oprávněné zejména v případě rozvodu nebo rozchodu. Je pravda, že vhledem ke složitosti tématu dojde k regulaci manželského práva, daňového práva a práva společností. Subjekty pro rovné zacházení Návrhy Komise (článek 10), které mísí pravomoci v oblasti lidských práv a diskriminace na základě pohlaví, jsou obtížně přijatelné. Rovné zacházení pro muže a ženy se týká celé populace a ne menšin diskriminovaných na jiném základě, jako je rasa, náboženství atd. Proto by subjekt dohlížející na správné uplatňování této směrnice mohl být zároveň tím, který odpovídá za směrnice v oblasti rovného zacházení se zaměstnanými muži a ženami, ale nikoli subjektem odpovědným za ochranu lidských práv. Závěry Směrnice z roku 1986 nedosáhla svých cílů, protože byla příliš skromná. Současný návrh Komise je stále příliš málo ambiciózní, neboť řešení, která navrhuje, nejsou dostatečně závazná. Možnost „opt-outu“, udělit osobě samostatně výdělečně činné, a především vypomáhajícímu manželovi nebo manželce výjimku z povinnosti přihlásit se do systému sociálního zabezpečení, nezaručí rovné zacházení pro muže a ženy. S ohledem na to, že postoj členských států k nutnosti zlepšit právní rámec pro řádné uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, a jim vypomáhající manžele a manželky nebo právoplatné partnery, není zdaleka jednotný. – s vědomím velmi vzdálených postojů profesních organizací na straně jedné a neziskových organizací na straně druhé, by však nemělo být nemožné nalézt rozumný kompromis, díky němuž by tato směrnice byla přijata v prvním čtení, před volbami do Evropského parlamentu.
| ||||||||||||||||||||||
| STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (12. 2. 2009) |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(*)Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ Návrh směrnice, která by nahradila současnou směrnici 86/613/EHS, požadoval Evropský parlament „s cílem odstranit nepřímou diskriminaci, uplatňovat pozitivní povinnost rovného zacházení a zlepšit právní postavení žen vypomáhajících partnerům“. Pozornost byla upřena k situaci žen vypomáhajících partnerům v řemeslné výrobě, obchodování, zemědělství, rybolovu a v malých rodinných podnicích, a to z hlediska rovnosti žen a mužů a s přihlédnutím k tomu, že ženy jsou ve zranitelnějším postavení než muži.(1) Cílem tohoto stanoviska je zdůraznit uvedený požadavek. Mimo to stanovisko podporuje návrh Komise zahrnout mezi skupiny osob, na něž se směrnice vztahuje, také „životní partnery“. Vzhledem k tomu, že pokud je o právní předpisy upravující postavení životních partnerů, je situace v členských státech velmi složitá, bude zřejmě nezbytné jasně stanovit, že v evropských dimenzích by měl každý, kdo se podílí na činnostech samostatně výdělečně činných osob a není zaměstnancem či jejich obchodním partnerem, požívat stejných práv a úrovní ochrany. S ohledem na rovnoprávnost žen a mužů je nutné vztahovat zásadu rovného zacházení nejen na založení, vybavení nebo rozšíření podniku, ale i na jeho řízení, což zahrnuje i účast na rozhodovacích procesech. Z hlediska rovného zacházení je vítáno i úsilí Komise zajistit pro vypomáhající manžele nebo manželky a životní partnery lepší sociální ochranu. Využívání systémů sociálního zabezpečení by však mělo být dobrovolné pouze tehdy, platí-li stejné pravidlo i pro osoby samostatně výdělečně činné. Jestliže je v některém členském státě stanovena pro samostatně výdělečně činné osoby povinnost zapojit se do systému sociálního zabezpečení, mělo by to být povinné i pro vypomáhající manžele nebo manželky a životní partnery. V poslední řadě se rovněž navrhuje, že členské státy by měly být schopny splnit cíle směrnice mnohem dříve, než Komise předpokládá, jelikož se jedná pouze o určité rozšíření již existující směrnice. POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:
POSTUP
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (30. 3. 2009) |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ Navrhovatelka podporuje návrh směrnice Komise o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice 86/613 EHS. Práce vypomáhajícího manžela nebo manželky je často neoprávněně považována za samozřejmou činnost bez nároku na odměnu. Směrnice Rady 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986 řeší uplatnění zásady rovného zacházení pro muže a ženy vykonávající samostatně výdělečnou činnost, včetně zemědělské činnosti, a ochranu samostatně výdělečně činných žen během těhotenství a v mateřství. Směrnice 86/613/EHS nesplnila svůj cíl, který spočíval v jasném stanovení profesního postavení vypomáhajícího manžela nebo manželky, tedy skutečně neviditelných pracujících, a ve stanovení jejich minimálních práv a záruk. Směrnice 86/613/EHS se vztahuje na dvě odlišné kategorie osob: 1) „samostatně výdělečně činné osoby“, tedy všechny osoby, které vykonávají výdělečnou činnost na vlastní účet za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy, včetně soukromých zemědělců a osob vykonávajících svobodná povolání; 2) jejich manžele nebo manželky, kteří nejsou zaměstnanci ani společníky a kteří se za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy obvykle podílejí na činnosti samostatně výdělečně činné osoby a vykonávají stejné nebo pomocné úkoly. V prosinci 2007 vyzvala Rada Komisi, aby „vzala v úvahu potřebu revidovat směrnici Rady 86/613/EHS, aby byla zajištěna práva spojená s mateřstvím a otcovstvím samostatně výdělečně činných osob a jejich spolupracujících manželů či manželek“. Kromě toho v březnu 2008 Evropský parlament upozornil Komisi, že by uvedenou směrnici měla přezkoumat, a zlepšit tak situaci vypomáhajících manželů nebo manželek v zemědělství. Komise tudíž požádala nezávislé právní odborníky o vypracování zprávy o posouzení dopadů s cílem přezkoumat, zda by změny směrnice mohly zlepšit uplatňování zásady rovného zacházení pro ženy a muže a zvýšit účast žen na samostatných výdělečných činnostech. Zpráva dospěla k závěru, že by měla být zachována nezávazná opatření. Dále dospěla k závěru, že možností, která nejlépe splňovala dané cíle, byl návrh směrnice, kterou by se změnila směrnice 86/613/EHS. Ten by měl obsahovat následující: • stanovení možnosti mateřské dovolené pro samostatně výdělečně činné ženy v maximální délce 14 týdnů, z nichž 2 jsou povinné, • právo vypomáhajících manželů nebo manželek na stejnou úroveň ochrany v oblasti sociálního zabezpečení, jaké požívají samostatně výdělečně činné osoby, • přiznání pravomocí v oblasti, na kterou se vztahuje směrnice, vnitrostátním subjektům pro rovné zacházení. Tento návrh směrnice, vycházející z právního základu článku 141 ES, má za cíl zrušení směrnice 86/613/EHS a vztahuje se na ta hlediska, která nejsou upravena směrnicemi 2006/54/ES, 2004/113/ES a 79/7/EHS. POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:
POSTUP
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| POSTUP |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Poslední aktualizace: 22. dubna 2009 | Právní upozornění |