o podnětu Belgického království, České republiky, Spolkové republiky Německo, Španělského království, Francouzské republiky, Maďarské republiky, Nizozemského království, Slovenské republiky, Finské republiky, Švédského království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska k přijetí rozhodnutí Rady o zřízení Evropské sítě pro předcházení trestné činnosti (EUCPN) a o zrušení rozhodnutí 2001/427/SVV

(11421/2009 – C7-0109/2009 – 2009/0812(CNS))

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

–   s ohledem na podnět Belgického království, České republiky, Spolkové republiky Německo, Španělského království, Francouzské republiky, Maďarské republiky, Nizozemského království, Slovenské republiky, Finské republiky, Švédského království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (1142/2009),

–   s ohledem na čl. 39 odst. 1 a čl. 34 odst. 2 písm. c) Smlouvy o EU, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0109/2009),

–   s ohledem na články 100 a 55 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0072/2009),

A. vzhledem k tomu, že návrh rozhodnutí Rady o zřízení Evropské sítě pro předcházení trestné činnosti (EUCPN) a o zrušení rozhodnutí 2001/427/SVV vyvolává otázky týkající se jak obsahu, tak i postupu, neboť není dostatečně ambiciózní a vzhledem k tomu, že nový právní základ o předcházení trestné činnosti stanoví Lisabonská smlouva (článek 84 Smlouvy o fungování Evropské unie) – jež by měla vstoupit v platnost dnem 1. prosince 2009 –, která poskytne Parlamentu pravomoci v rámci postupu spolurozhodování (v rámci řádného legislativního postupu) v oblasti předcházení trestné činnosti,

1.  zamítá podnět Belgického království, České republiky, Spolkové republiky Německo, Španělského království, Francouzské republiky, Maďarské republiky, Nizozemského království, Slovenské republiky, Finské republiky, Švédského království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska;

2.  vyzývá Belgické království, Českou republiku, Spolkovou republiku Německo, Španělské království, Francouzskou republiku, Maďarskou republiku, Nizozemské království, Slovenskou republiku, Finskou republiku, Švédské království, Spojené království Velké Británie a Severní Irsko, aby vzaly svůj podnět zpět;

3.  vyzývá Radu, aby tento podnět formálně nepřijímala předtím, než vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, aby mohl být dokončen závěrečný akt a zajistilo se plné zapojení a kontrola ze strany Soudního dvora Evropských společenství, Komise a Parlamentu (Protokol o přechodných ustanoveních připojený k Lisabonské smlouvě); pokud k tomu dojde, zavazuje se, že případné další návrhy, zejména na vytvoření monitorovacího střediska, projedná naléhavým postupem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám Belgického království, České republiky, Spolkové republiky Německo, Španělského království, Francouzské republiky, Maďarské republiky, Nizozemského království, Slovenské republiky, Finské republiky, Švédského království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Evropská síť pro předcházení trestné činnosti

Evropská síť pro předcházení trestné činnosti (EUCPN) byla vytvořena v roce 2001 na základě rozhodnutí Rady 2001/427/SVV(1). V rozhodnutí je uvedeno, že EUCPN se zabývá těmito činnostmi:

– usnadňuje spolupráci a výměnu informací a zkušeností na vnitrostátní a evropské úrovni  

v oblasti předcházení trestné činnosti;

– shromažďuje a analyzuje předmětné informace zaměřené na výměnu osvědčených postupů,

– pořádá konference, semináře, setkání, předkládá iniciativy a provádí činnosti, které podněcují a podporují výměnu zkušeností a osvědčených postupů;

– poskytuje Radě a Komisi odborné poradenství týkající se problematiky předcházení trestné činnosti.

           Za tímto účelem rozhodnutí stanovilo vytvoření struktury EUCPN založené na kontaktních místech určených Komisí (jedno) a jednotlivými členskými státy (nejvýše  

3 kontaktní místa na vnitrostátní úrovni v každém členském státě), do jejichž činnosti měl být zapojen nejméně jeden zástupce příslušných vnitrostátních orgánů pro předcházení trestné činnosti ve všech jejích aspektech, zatímco činnost ostatních kontaktních míst mohli zajišťovat výzkumní pracovníci nebo vysokoškolští učitelé specializující se na tuto oblast nebo další osoby podílející se na předcházení trestné činnosti. Členské státy měly však zajistit, aby byli výzkumní a vědečtí pracovníci spolu s dalšími osobami podílejícími se na předcházení trestné činnosti, jako jsou nevládní organizace, orgány místní samosprávy a soukromý sektor, do této struktury zapojeni. Europol a Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (OEDT) se do těchto činností měly zapojit stejně jako jiné příslušné orgány.

           V roce 2005 byla provedena interní reforma struktury sítě, jejímž výsledkem bylo ustavení dvou stálých výborů: jeden zabývající se pracovním programem a druhý zabývající se výzkumem, přičemž správa webových stránek přešla z Evropské komise na Spojené království, jež od té doby zajišťuje jejich aktualizaci(2).

V roce 2007 provedli zástupci členských států vnitřní revizi účinnosti EUCPN, která došla k závěru, že je zapotřebí posílit sekretariát (jenž až do té doby představoval jeden úředník Komise, který se problematikou sítě zabýval částečně v rámci své pracovní doby), přičemž byla zdůrazněna potřeba vyřešit problém zdrojů pro stálé výbory a pro zástupce členských států.

V březnu roku 2009 bylo zveřejněno externí hodnocení fungování sítě EUCPN, v němž byl na jedné straně zdůrazněn význam cílů a úkolů, které síť obdržela a provádí, na straně druhé bylo potom poukázáno na selhání organizační povahy, které neumožnilo rozvíjet v plném rozsahu potenciál sítě a její účinnost. Mezi problémy, na které upozornila externí zpráva, patří: nedostatečná výše zdrojů; neuspokojivě fungující sekretariát; malá angažovanost ze strany zástupců členských států; málo ambiciózní pracovní program; externalizace funkce kriminologického výzkumu (který provádí univerzita ve Vídni prostřednictvím výzkumného pracovníka s polovičním úvazkem, jenž pracuje 2 z pěti pracovních dnů). V hodnocení byla rovněž zvažována možnost zrušení této sítě.

           Síť tedy zřídila pracovní skupinu s cílem přezkoumat doporučení navržená externím hodnocením z března roku 2009 a došla k názoru, že je třeba pozměnit zakládací akt sítě. Zejména bylo navrženo, aby byl ustaven externí sekretariát financovaný z fondů na program Společenství „Prevence a boj proti organizované trestné činnosti“ (v rámci obecného programu „Bezpečnost a ochrana svobod“). Přestože některé členské státy uvažovaly i  

o možnosti zrušení sítě – vzhledem k obecné nespokojenosti s tím, že nebylo dosaženo stanovených výsledků – jedna skupina členských států předložila návrh na provedení reformy EUCPN a švédské předsednictví Evropské unie učinilo z tohoto návrhu jednu ze svých priorit, jež měly být přijaty během půlročního švédského předsednictví, a v každém případě předtím, než vstoupí v platnost Lisabonská smlouva.

Návrh rozhodnutí Rady o zřízení Evropské sítě pro předcházení

trestné činnosti (EUCPN) a o zrušení rozhodnutí 2001/427/SVV

Projednávaný návrh počítá se zrušením rozhodnutí 2001/427/SVV. Mezi nemnohými změnami, které byly v tomto dokumentu navrženy, je omezená restrukturalizace sítě vytvořením externího sekretariátu a pokus o jednoznačné stanovení funkcí sítě, jejích úloh a odpovědností a také jejích vnitřních orgánů.

           Nová – a složitá – struktura počítá s tím, že síť se bude skládat ze sekretariátu, kontaktních míst určených každým členským státem a ze správní rady. Správní rada je složena ze zástupců jmenovaných členskými státy a v jejím čele stojí předseda (jmenovaný z řad zástupců členských států), který řídí výkonný výbor (složený až ze šesti dalších členů správní rady a jednoho zástupce Komise). Je nutno upozornit, že nový návrh chaoticky směšuje kontaktní místa a zástupce členských států. Mimoto jsou částečně zrušeny odkazy na zapojení odborníků, akademických pracovníků, nevládních organizací a organizací občanské společnosti, a to jak na úrovni evropské, tak i na úrovni vnitrostátní. Jsou odstraněna některá strukturální propojení mezi sítí a dalšími institucemi a organizacemi Společenství, které se zabývají trestnou činností a její prevencí. Rozhodnutí konkrétně nepočítá s žádnou formou spolupráce s Evropským parlamentem. Kromě toho je vypuštěn požadavek na znalost jazyků, jenž byl před tím stanoven.

           Během debat o návrhu, které proběhly mezi Komisí a členskými státy v sídle Rady, patřily mezi nejdiskutovanější a nejspornější body otázka sekretariátu, jeho financování, možnost jeho externalizace, jeho nezávislost a úloha řídícího orgánu, kterou měly vykonávat Komise a Rada, a problémy týkající se personálního obsazení.

Postoj navrhovatelky

Navrhovatelka vyjadřuje značné zklamání nad tím, že síť nedokázala fungovat tak, aby bylo respektováno rozhodnutí o jejím založení a splnila se očekávání, která vyvolala, a aby přispěla v plné míře ke splnění tak důležitého cíle, jakým je prevence trestné činnosti v Evropské unii. Nedostatečná spolupráce mezi Komisí, Radou a členskými státy přispěla ke vzniku situace, kdy docházelo k rozsáhlému sabotování sítě a také obecnějšího cíle Evropské unie, jímž je boj proti trestné činnosti, a to včetně organizované trestné činnosti, na základě prevence těchto jevů. Prevenci trestné činnosti – a zejména organizované trestné činnosti – nelze omezit na výměnu osvědčených postupů, prováděnou při setkáních s nízkou účastí, se zástupci členských států, kteří mezi sebou nemohou komunikovat z důvodu nedostatečných jazykových znalostí, čímž se celá akce pro úředníky jednotlivých členských států stává pouhou turistikou. Chybějící zapojení občanské společnosti, akademických kruhů, nevládních organizací, chybějící překlad dokumentů a informací umísťovaných na webové stránky sítě, chybějící materiály o prevenci (jako např. dokumenty pro školy, učitele a žáky), přispěly mezi jiným k tomu, že ve srovnání s jinými institucemi a důležitými aktéry v tomto sektoru zůstala síť zrakům veřejnosti skryta.

           Projednávaný návrh se jeví jako zcela neadekvátní k řešení problémů, na které upozorňovala opakovaná hodnocení sítě – což je také zjevným dokladem toho, že se o jejím špatném fungování vědělo –, neboť se zdá, že je ještě více komplikuje namísto toho, aby našel vhodná řešení. Navrhovatelka se také domnívá, že k tomu, aby byla síť konečně zprovozněna, je zapotřebí jednoznačně posílit její pravomoci, aby mohla čelit i problému prevence organizované trestné činnosti, jenž se šíří jako chobotnice stále více a ve větším počtu evropských států, a to zejména poté, co byla pozastavena činnost Fóra pro prevenci organizované trestné činnosti. Navrhovatelka má za to, že vinu za vzniklou situaci nesou některé členské státy, jež se postavily proti, a obává se, že za jejich postojem stojí ve skutečnosti obava přiznat a řešit problém postupného a stále více znepokojivého pronikání kriminálních struktur do stále většího počtu evropských států.

           Švédské předsednictví trvá na tom, aby projednávaný návrh schválil Evropský parlament dříve, než vstoupí Lisabonská smlouva v platnost: navrhovatelka s tím naprosto nesouhlasí vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost je nyní už jen otázkou několika dní. Z hlediska interinstitucionálního se od EP požaduje, aby se vzdal institucionálních výsad, které mu uděluje nová Smlouva v oblasti prevence trestné činnosti, tj. spolurozhodování. Navrhovatelka by byla mohla tento postup přijmout pouze pod podmínkou, kdyby se Komise a Rada byly slavnostně zavázaly předložit hned po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost ambiciózní návrh a vyšly přitom z již zmíněného návrhu na zřízení monitorovacího střediska pro trestnou činnost, především organizovanou trestnou činnost, se všemi kompetencemi a pravomocemi a především s přesnými pravomocemi týkajícími se shromažďování údajů a informací pro jejich porovnávání, vyhodnocování a vydávání doporučení.

Navrhovatelka se domnívá, že vzhledem k tomu, že se EP chystá oslovit s návrhy Europol, jak o tom ostatně už původně uvažovaly některé členské státy a orgány, je nutné tuto iniciativu odmítnout, aby bylo možné seriózněji, ambiciózněji a strukturálně řešit reformu sítě na základě skutečné a svébytné evropské politiky předcházení trestné činnosti, včetně organizované trestné činnosti a trestné činnosti teroristické povahy, po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, neboť smlouva stanoví v tomto ohledu specifický právní základ. Takto budou moci Evropský parlament a Rada, bez protahování zcela neuspokojivé situace a na základě postupu spolurozhodování, převést boj proti trestné činnosti prostřednictvím prevence v Evropské unii v konkrétní opatření, a to zřízením monitorovacího střediska pro trestnou činnost, organizovanou trestnou činnost a prevenci těchto činností.

(1) 2001/427/SVV: rozhodnutí Rady ze dne 28. května 2001, kterým se zřizuje Evropská síť pro předcházení trestné činnosti, viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32001D0427:IT:HTML (2) Webové stránky sítě EUCPN naleznete na adrese: http://www.eucpn.org/