Postup : 2009/2157(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0060/2010

Předložené texty :

A7-0060/2010

Rozpravy :

PV 19/04/2010 - 23
CRE 19/04/2010 - 23

Hlasování :

PV 05/05/2010 - 13.41
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


ZPRÁVA     
PDF 225kWORD 177k
24. března 2010
PE 430.412v02-00 A7-0060/2010

o zemědělství EU a změně klimatu

(2009/2157(INI))

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

Zpravodaj: Stéphane Le Foll

ERRATA/ADDENDA
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkumenergetiku
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o zemědělství EU a změně klimatu

(2009/2157(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Přizpůsobení se změně klimatu: úkol pro evropské zemědělství a venkovské oblasti“ (SEK(2009)0417),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Úloha evropského zemědělství při zmírňování změny klimatu“ (SEK(2009)1093),

–   s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 14. listopadu 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ochranu půdy a upravuje směrnice 2004/35/ES(1),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2008 o udržitelném zemědělství a bioplynu: přezkum právních předpisů EU(2),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2009 o CARS 2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU v oblasti změny klimatu(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2009 o problému znehodnocování zemědělské půdy v EU zejména v jižní Evropě: řešení s pomocí nástrojů zemědělské politiky EU(4),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15)(5),

–   s ohledem na zprávu Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD), kterou vypracovala Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Světová banka a již podepsalo 58 zemí,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7–0060/2010),

A. vzhledem k tomu, že změna klimatu je způsobena postupným hromaděním skleníkových plynů v atmosféře a představuje vědecké poznání s možnými závažnými dopady na ekosystémy,

B.  vzhledem k tomu, že zemědělství je změnou klimatu přímo dotčeno, neboť je jednou z mnoha hospodářských činností, které spravují přírodní zdroje, jež jsou prospěšné pro lidský život,

C. vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje jedno z nejzávažnějších ohrožení pro životní prostředí a také pro sociální a hospodářský systém a že výnosy jednotlivých plodin rok od roku vykazují fluktuace, neboť na ně mají výrazný vliv mimořádně nestálé meteorologické podmínky, a také vzhledem k tomu, že změna klimatu implicitně ovlivňuje všechna hospodářská odvětví, přičemž zemědělství je stále třeba nejvíce chránit,

D. vzhledem k tomu, že zemědělství ke zhoršování klimatu přispívá jako jeden z hlavních zdrojů dvou významných skleníkových plynů (oxidu dusného a metanu), které vznikají při různých biologických procesech zemědělské výroby, a zároveň je značně vystaveno škodlivým účinkům tohoto zhoršování,

E.  vzhledem k tomu, že emise skleníkových plynů produkované zemědělstvím (včetně živočišné výroby) v letech 1999 až 2007 v EU-27 klesly o 20 % a že se v Unii podíl zemědělství na emisích skleníkových plynů snížil z 11 % v roce 1990 na 9,3 % v roce 2007, mimo jiné díky efektivnějšímu zemědělství EU, průběžným inovacím a uplatňování nových metod, účinnějšímu používání hnojiv a nedávným strukturálním reformám SZP,

F.  vzhledem k tomu, že zemědělství a lesnictví představují primární hospodářská odvětví, pokud jde o zachycování CO2 pocházejícího z lidské činnosti, jeho uchovávání a ukládání v půdě, která funguje jako zásobník, a jeho vázání v rostlinách v rámci procesu fotosyntézy; vzhledem k tomu, že tato odvětví mají proto velký potenciál pozitivně přispět k úsilí o zmírnění oteplování,

G. vzhledem k tomu, že změna klimatu má již nyní negativní důsledky pro zemědělství v EU (mezi něž patří úbytek vodních zdrojů, zvyšování obsahu soli ve vodě a častější sucha, desertifikace, velký nárůst zimních srážek a záplav v severních oblastech, riziko pro nízko položené příbřežní oblasti vzhledem ke zvyšování hladiny moří a hrozící zvýšený obsah soli, výskyt bouřek, rozšíření hmyzích škůdců a nákaz zvířat a rostlin) a že očekávané zvýšení četnosti těchto úkazů bude mít v odvětvích zemědělství, lesnictví a cestovního ruchu značné hospodářské, sociální a environmentální dopady,

H. vzhledem k tomu, že odvětví zemědělství má jak schopnost přizpůsobení, tak i zmírnění následků klimatické změny, neboť se může opřít o praktické znalosti zemědělců, silnou společnou zemědělskou politiku a rozvoj výzkumu a inovací, ale že jde o přírodní procesy, jež lze řídit jen s obtížemi, a proto je potřeba vynaložit značné úsilí;

I.   vzhledem k tomu, že evropské zemědělství je generátorem pracovních míst, který je třeba chránit a rozvíjet,

J.   vzhledem k tomu, že zemědělství zůstává životně důležitým pro udržení lidské činnosti v evropských venkovských oblastech, zejména díky široké nabídce služeb, které mohou zemědělci společnosti poskytnout,

K. vzhledem k tomu, že cíle Unie v oblasti rozvoje obnovitelných energií se zemědělství přímo dotýkají a že tento rozvoj může značně přispět k omezení skleníkových plynů,

L.  vzhledem k tomu, že jednou z prvořadých funkcí evropského zemědělství je zajištění potravin pro obyvatele Unie,

M. vzhledem k tomu, že Unie musí stát v čele boje proti globálnímu oteplování,

Příspěvek zemědělství Unieúsilízmírnění oteplování

1.  potvrzuje, že zemědělství a lesnictví EU může přispět k dosažení cílů, které si Unie stanovila v oblasti zmírnění změny klimatu, tím, že nabídne řešení vedoucí ke snížení svých emisí skleníkových plynů, že podpoří proces ukládání CO2 v půdě, rozvine výrobu udržitelných obnovitelných energií a co nejvíce podpoří využívání procesu fotosyntézy; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu třeba podpořit rozvoj takového zemědělství, které by produkovalo obchodovatelné i neobchodovatelné zboží, přičemž by se co nejefektivněji využívaly potenciální a přírodní zdroje každého ekosystému a sladily se hospodářské, environmentální a sociální prvky a požadavky na dobré životní podmínky zvířat, aby se v konečném důsledku posílila udržitelnost;

2.  zdůrazňuje, že při aktivnějším podílu zemědělství na celosvětovém boji proti změně klimatu je třeba zabránit oslabení konkurenceschopnosti zemědělského a potravinářského odvětví EU na světovém trhu;

3.  domnívá se, že součástí alternativ ve smyslu ekologičtější zemědělské výroby jsou např. ekologické zemědělství, extenzivní pastva a integrovaná výroba; zdůrazňuje nicméně, že je třeba vyřešit, aby tradiční zemědělství, na které připadá největší část evropských zemědělských ploch, mělo možnost podstatně přispět k udržitelnému přístupu k životnímu prostředí;

4.  uznává, že významnou úlohu při snižování vlivu zemědělství na změnu klimatu a životní prostředí musí mít inovace;

5.  žádá především, aby budoucí společná zemědělská politika formou informačních kampaní, vzděláváním a dalšími iniciativami podporovala postupy, jež přispějí ke zvýšení účinnosti a potenciálu snížení emisí skleníkových plynů ze zemědělství stejně jako sekvestrace uhlíku, jako jsou:

– techniky, které kombinují vhodně zjednodušené obdělávání půdy zachovávající vegetační pokryv (jako například omezení nebo zrušení orby, ponechání zbytků plodin po sklizni na polích) a umožňující použití meziplodin a střídání plodin, což maximalizuje fotosyntézu a napomáhá obohacování půdy organickými látkami, jak to prokázal projekt SoCo, zahájený na základě podnětu Evropského parlamentu,

–          zachování a rozvoj zalesňování a opětovného vysazování stromů, rozvoj agrolesnictví, živých plotů, zalesněných zón na pozemcích, systémů trvalé nebo dočasné pastvy,

– zavádění metod zemědělského hospodaření, díky nimž uhlík vázaný v lesích tam může být déle ukládán;

– lepší hospodaření s půdou a minerály, odpovídající ochrana půdy bohaté na uhlík, jako jsou rašeliniště a mokřady (pěstování adaptovaných plodin, např. rákosu, spíše než vysoušení);

–          modernizace zemědělských podniků (izolace budov, energeticky úsporné vybavení, využívání obnovitelných energií) a účinnějších výrobních řetězců;

–          moderní technologie krmení, skladování a hospodaření s hnojivy, resp. technologie hnojení, které mohou významně snížit emise metanu;

– energetické využití biomasy vznikající při výrobě potravin, díky němuž se nejen zpracovávají vedlejší produkty a odpad, ale které také přispívá ke snižování emisí CO2;

–          pěstování dřevinných a keřových energetických rostlin (kultur) v záplavových územích a v mokřadech, na písčitých plochách a na plochách, které jsou méně vhodné pro zemědělské účely, s cílem absorbovat CO2 a zvýšit vázání uhlíku;

6.  zdůrazňuje, že tyto zemědělské postupy, jež jsou ohleduplnější k přirozenému prostředí, také přispívají k obohacování biologické rozmanitosti a kvality půdy, k zadržování vody a ke zmírňování eroze a znečištění, zatímco zmírnění následků zemědělských činností na změnu klimatu je veřejným zájmem, k němuž zemědělství přispívá;

7.  doporučuje zavést společnou evropskou politiku v oblasti lesnictví, která by byla schopna podporovat udržitelnou správu a produkci lesů a lépe zhodnocovat přínos dřevařského odvětví a jeho hospodářského rozvoje, neboť jde o odvětví, které nejvíce přispívá k zachycování uhlíku; tato politika by měla co nejvíce zohledňovat různé regionální podmínky pro lesnictví, neboť možnosti a druhy ohrožení lesních typů stanovišť jsou odlišné v jižní a v severní Evropě;

8.  upozorňuje, že lesy rovněž významně přispívají k účinné správě vodních zdrojů; členské státy musí být proto vybízeny, aby prováděly lesní hospodářství, které zmírní rozdíly v hydrologickém režimu mezi obdobím sucha a záplav, a omezí tak negativní dopady sucha a záplav na zemědělství, výrobu energie a obyvatelstvo;

9.  doporučuje posílit politiky zaměřené na horské oblasti, jelikož odvětví pastevectví a chovu sehrává obzvláště důležitou úlohu při zmírňování dopadů změn klimatu i při podpoře přizpůsobování a snižování zranitelnosti těchto oblastí, a to zejména správným obhospodařováním pastvin;

10. navrhuje vypracování strategie pro zmírnění negativních důsledků pro zemědělství v Evropské unii, která bude zahrnovat:

–          akční plán pro nejhůře postižené oblasti: používání druhů rostlin, které se přizpůsobily novým klimatickým podmínkám, přizpůsobení časových plánů pro zemědělství novým rámcovým podmínkám, opatření pro vysazování stromů, zřizování skleníků, zemědělská správa vodních zdrojů, sanace znečištěné půdy;

– kromě toho v budoucnu plán na odstraňování příčin změny klimatu prostřednictvím podpory světového hospodářství, které vytváří malé množství CO2,podpory bezpečnosti dodávek energie;

11. zdůrazňuje, že emise oxidu dusného lze snížit účinnějším využíváním dusíkatých hnojiv (v rámci přesného zemědělství); dále zdůrazňuje, že hnojiva obsahující hmotu zbylou z výroby bioplynu poskytují možnost přesného organického hnojení a tím snížení emisí;

12. v rámci cíle snížení emisí metanu požaduje posílení výzkumu zaměřeného na krmný režim hospodářských zvířat a genetického výběru plemenných zvířat za předpokladu, že se k těmto opatřením ke zmírnění rizik nepřikročí, pokud by měla ohrožovat zdraví či dobré životní podmínky zvířat; žádá zároveň program informování, jehož prostřednictvím budou spotřebitelé informováni o dopadech svého chování při nakupování a svých stravovacích návyků na klima;

13. zároveň důrazně žádá, aby byla přijata opatření, která by urychlila a zintenzívnila výzkumné činnosti týkající se šlechtění rostlin s cílem učinit rostliny odolnější vůči novým klimatickým podmínkám a reagovat tak na výzvy, které tyto změny představují, zejména pokud jde o požadavky pokrýt v odpovídajícím množství a kvalitě potřebu surovin, a tím zabezpečit zásobování potravinami; domnívá se, že výzkum by se měl zaměřit především na druhy rostlin, které snášejí nedostatek vody a extrémně vysoké teploty a na příslušné technologie pěstování; zdůrazňuje, že tyto druhy a technologie se mohou projevit jako vhodná alternativa k nákladným a neefektivním zavlažovacím systémům, které stále existují v některých oblastech, a navíc mohou mít tu přednost, že je místní obyvatelstvo lépe přijme;

14. zdůrazňuje, že optimalizované skladování a aplikování organických hnojiv a také zpracovávání těchto výměšků v anaerobních vyhnívacích nádržích představuje jednu z nejslibnějších cest vedoucích ke snížení emisí metanu (poskytující současně zdroj energie z obnovitelných zdrojů) a snížení závislosti na chemických dusíkatých hnojivech, zejména v regionech s vysokou intenzitou chovu zvířat; domnívá se, že bioplyn přispívá k tomu, že zemědělství se může samo zásobit energií;

15. v této souvislosti poukazuje na to, že musí být možné používat digestát z vyhnívacích komor pro výrobu bioplynu jako náhradu za umělá hnojiva, aniž by spadal do kategorie „zvířecí hnojiva“, čímž lze výrazněji omezit používání umělých hnojiv;

16. požaduje urychlené zjednodušení administrativy a také úsilí v oblasti výzkumu a vývoje s cílem využívat a zhodnocovat biomasu pocházející ze zemědělských podniků (zemědělský odpad či odpad z lesů), bioplyn pocházející z chovu zvířat a další udržitelná biopaliva, ovšem pod podmínkou, že se tak nebude dít na úkor zajištění dodávek potravin;

17. zdůrazňuje, že při využívání biomasy je třeba vynucovat dodržování zásady udržitelnosti; domnívá se, že je proto nutné podporovat její využívání co nejblíže k místu produkce zemědělských surovin, což by omezilo ztrátu energie způsobenou přepravou;

18. upozorňuje, že využívání biomasy k topení může významně zmírnit škodlivý dopad změny klimatu, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby poskytly finanční prostředky na rozvoj venkova venkovským veřejným zařízením, která přejdou na systémy vytápění založené na bioenergii;

19. upozorňuje na to, že díky širšímu využívání informačních a komunikačních technologií by se mohl zlepšit dohled nad různými fázemi výroby i její řízení v zájmu zvýšení výroby, pokud jde o využívání výrobních prostředků a současné snížení emisí skleníkových plynů a spotřeby energie; rovněž zdůrazňuje, že rozšířenější využívání informačních a komunikačních technologií, integrace politik na podporu odborného vzdělávání zemědělců v oblasti nových technologií a podpora inovací a podnikání zejména u mladých zemědělců jsou klíčovými tématy, chceme-li, aby se zemědělství stalo jak udržitelnějším z hlediska životního prostředí, tak aby byl celý sektor konkurenceschopnější;

20. zdůrazňuje, že Unie je nejvýznamnějším dovozcem zemědělských produktů, což má za následek vyšší uhlíkové náklady oproti nákladům, které tvoří evropské zemědělské podniky, a to z důvodu často méně přísných environmentální kritérií třetích zemí, emisí z přepravy na velké vzdálenosti a z důvodu odlesňování; je toho názoru, že pomocí cílené komunikační strategie je třeba informovat spotřebitele o prospěchu zdravé, vyvážené stravy sestávající z vysoce kvalitních regionálních a sezónních produktů, které jsou vyráběny v rámci udržitelného a efektivního zemědělství, jehož uhlíkovou stopu lze odlišit od uhlíkové stopy z dováženého zboží; domnívá se rovněž, že je třeba spravedlivě kompenzovat úsilí evropských zemědělců vynakládané na snížení emisí a podporovat různorodost místní produkce (mimo jiné produkci rostlinných bílkovin v EU);

21. vítá v této souvislosti dobrovolné označování původu u výrobků z EU, které mají jako celek svůj původ v Evropské unii;

22. žádá, aby byly zavedeny účinné mechanismy kontroly dovozu ze třetích zemí a obhajuje naprostou reciprocitu mezi požadavky, jež musí v boji proti změně klimatu plnit evropští výrobci, a požadavky na produkty dovážené ze třetích zemí s cílem předejít ztrátě konkurenceschopnosti výrobků ze Společenství;

23. zdůrazňuje, že Unie musí opět investovat do politiky rozvoje zemědělství a lesnictví s cílem spolupracovat na rozšíření nových postupů a propagovat rozvoj udržitelných druhů zemědělství ve světě;

Opatření pro přizpůsobení evropského zemědělství důsledkům oteplování

24. zdůrazňuje, že evropské zemědělství se přizpůsobuje a musí pokračovat v přizpůsobování se důsledkům současných klimatických změn a připravovat se na dopad těchto změn na mnohé regiony Unie;

25. v tomto kontextu se domnívá, že by Unie měla rozvinout koherentní strategii přizpůsobení zemědělství dvěma různým typům budoucích klimatických problémů:

– na jedné straně průběžnému oteplování klimatu;

– na straně druhé proměnlivosti klimatických podmínek, které se projeví množením extrémních událostí;

26. domnívá se, že SZP se musí zaměřit na efektivnější a lépe udržitelnou správu zdrojů a že tento směr je nutné vzít v potaz při nadcházející reformě této politiky, včetně například:

–          optimální správy vodních zdrojů (účinnější zavlažovací systémy, používání recyklované vody, úsporné zacházení s vodou při obdělávání půdy, sběrné nádrže atd.), zapojení uživatelů do odpovědnosti;

– výběru adaptovaných druhů plodin, zvláště vybraných pro jejich robustnost vzhledem k extrémním událostem, a jejich střídání v závislosti na suchu, nákazách atd.,

– ochrany půdy (zachovávající její organické složky) proti vodní a vzdušné erozi,

– vysazování alejí, živých plotů a stromů na okrajích pozemků, které by zadržovaly vodu, omezovaly její odtok a sloužily jako větrolamy a útočiště pro druhy, jako je opylovací hmyz,

–          zachování pastvin a podpory živočišné výroby na pastvinách;

– opatření pro sledování a kontrolu chorob; v tomto případě se jeví potřebným vytvoření státních a následně evropských mechanismů pro sledování výskytu a opětovného výskytu chorob;

–          opatření pro sledování a kontrolu hmyzu; v tomto případě je třeba posílit sledování možných invazí a opatření v oblasti ochrany zdraví (zesílené kontroly na hranicích a na citlivých místech, jako jsou semeniště a zařízení pro sadbu, letiště, opatření biologické bezpečnosti);

– sanace poškozených ploch;

–          zachování lesů, které se přizpůsobují klimatickým změnám, a lesní správy, která by omezovala rizika požárů;

27. zdůrazňuje, že může být žádoucí znovuzavedení správy vodních zdrojů v bývalých záplavových oblastech, které jsou méně vhodné pro pěstování a které byly později odvodněny, a přitom znovu zvážit regulaci řek, znovu oživit vhodná záplavová území a znovu na těchto plochách vysadit bývalé lužní lesy;

Dopady na evropský model zemědělství

28. zdůrazňuje, že společná zemědělská politika bude muset přispět k větší udržitelnosti zemědělské politiky a přitom zvyšovat výnosy a vést v patrnosti, že globální oteplování klimatu může ohrozit produkci a obživu obyvatelstva celého světa, a to i v Evropě;

29. zároveň zastává názor, že SZP by měla místním orgánům členských států poskytovat finanční pobídky pro opatření, jejichž účelem bude:

–          obnova výrobních kapacit a ochrana přírodních ekosystémů, plodin a dalších hmotných statků, které jsou postiženy suchem, desertifikací nebo záplavami;

– zlepšení metod pro využívání zásob vody, půdních zdrojů a vegetace, zvláště pokud se v průběhu času ukázaly jako omezené;

–          opatření pro vyhledávání, šlechtění a šíření druhů rostlin a zvířat v suchých oblastech, resp. v oblastech, které jsou vystaveny riziku desertifikace;

–          zlepšení preventivních opatření;

30. konstatuje, že změna klimatu má bezprostřední nepřiměřeně závažné dopady na zemědělství, a že zemědělské odvětví proto musí dostat prioritu při koncipování opatření ke zvládnutí klimatické změny;

31. domnívá se, že „nové výzvy“, kterými jsou změna klimatu, vodní hospodářství, obnovitelné energie a biologická rozmanitost, které byly uvedeny při kontrole stavu SZP, by měly být znovu zařazeny na pořad jednání a že by k těmto výzvám mělo být připojeno i dodržování a zlepšování kvality půdy a její funkce (zachycování uhlíku, schopnost zadržování vody a minerálních látek, biologický život...), neboť všechny tyto otázky jsou v zájmu budoucích generací a měly by být zohledněny při formování budoucí SZP;

32. konstatuje, že současný systém ekologické podmíněnosti, který byl sestaven s cílem zajistit, aby zemědělští výrobci splňovali velmi přísné normy, pokud jde o dobré životní podmínky zvířat, jejich zdraví a ochranu životního prostředí, je pro zemědělské výrobce problematický a ukazuje se, že možná není tím nejlepším prostředkem, jak dosáhnout požadovaných výsledků; v souvislosti s nadcházející reformou SZP vyzývá ke kladení většího důrazu na veřejné financování, které by zemědělským výrobcům umožnilo pokrýt mimořádné náklady vyvstávající z poskytování „veřejně prospěšných služeb“, které stojí v zájmu celé společnosti (jako je zachování venkovských oblastí a biologické rozmanitosti, zachycování uhlíku a zabezpečení dodávky potravin);

33. uznává, že společná zemědělská politika musí pro ochranu životního prostředí stanovit kritéria, jež budou celosvětovým měřítkem; konstatuje, že to si vyžádá určitý objem nákladů, které nebude možné vykompenzovat příjmy z trhu, ačkoliv to lze částečně považovat za zajišťování veřejného majetku, a že evropští producenti budou potřebovat ochranu před konkurencí třetích zemí, jež nesplňují environmentální kritéria EU;

34. domnívá se, že změna klimatu nutí Unii k tomu, aby upravila model zemědělské politiky; vybízí proto Komisi, aby ve svém budoucím sdělení o reformě SZP po roce 2013 podpořila udržitelnější a účinnější model zemědělské politiky, který bude v souladu se všemi cíli SZP, bude zaměřený na výrobu dostatečného množství nezávadných potravin a bude příznivější pro životní prostředí; tento model musí být založený na spravedlivém a legitimním systému podpory zemědělských výrobců a musí rovněž posilovat úlohu povolání zemědělce;

35. domnívá se, že zachování společné zemědělské politiky dostačující vysokým nárokům je nezbytné, aby evropské zemědělství bylo v budoucnu přínosem pro bezpečnost potravin a ochranu klimatu, přičemž je zvláště důležité pokračovat v systému přímých plateb financovaných z rozpočtu Společenství a zjednodušit a spravedlivěji poskytovat platby na území Unie;

36. vyzývá Komisi, aby při reformě společné zemědělské politiky měla na zřeteli, že členské státy ležící na jihu EU jsou nejen nepoměrně výrazně postiženy přímými důsledky změny klimatu, ale také nepřímými dopady, především pokud jde o jejich možnosti diverzifikace v době, kdy to má zcela rozhodující význam pro rozvoj nezbytné adaptability, zlepšení odolnosti regionů a odstraňování regionálních rozdílů;

37. považuje za mimořádně důležité vytvořit a trvale zaručit udržitelný základ pro rozvoj alternativních hospodářských forem, jejichž prostřednictvím získá místní obyvatelstvo menší závislost na zemědělské výrobě postižené obdobími sucha nebo na přírodních zdrojích; zároveň zdůrazňuje, že přístup k finanční podpoře z evropských fondů rozhodujícím způsobem přispívá k tomu, že jsou dány podmínky pro rozvoj alternativních hospodářských forem;

38. považuje za důležité podporovat metody rozsáhlého rozvojového plánování ve venkovských oblastech odpovídajícího místním potřebám, a to tím, že bude zavedena zásada optimálního využití ploch, aby se podařilo přizpůsobit se měnícím se podmínkám životního prostředí (delší období sucha, sesuvy půdy, záplavy atd.) a trhu, na němž jsou nabízeny místně vyráběné produkty, resp. místně poskytované služby;

39. dále žádá Komisi, aby uvažovala o nových systémech pomoci, jež podpoří přínos zemědělství, pokud jde o snížení emisí CO2, jako je vázání uhlíku v zemědělské půdě a biomase, a jež podpoří zemědělské využití ploch, které mají pozitivní přínos pro změnu klimatu;

40. zdůrazňuje, že Evropská komise musí předložit přesné odhady nákladů na přizpůsobení zemědělství změně klimatu;

41. považuje za nutné posílit nástroje řízení rizik a řešení krizí a uzpůsobit je rostoucí volatilitě trhů a evoluci klimatických rizik;

42. zdůrazňuje, že s ohledem na význam problematiky změny klimatu a objem investic je třeba, aby se zemědělství a lesnictví zaměřila na udržitelné způsoby produkce, a že je nutné zachovat silnou společnou zemědělskou politiku s náležitě vysokým rozpočtem i po roce 2013; dodává, že je třeba naplánovat nové finanční zdroje stimulující zavádění technologií a moderních a inovativních systémů, jejichž pomocí by bylo možné dosáhnout konkrétních výsledků při zmírňování dopadů změny klimatu na různá zemědělská odvětví a přizpůsobování takových odvětví této změně;

43. zdůrazňuje, že ačkoli společná zemědělská politika není evropskou politikou v oblasti klimatu, přesto může poskytnout základ pro provádění efektivních opatření a pobídek v boji proti změně klimatu, a že by to mělo být vzato v úvahu také při diskusích o budoucím rozpočtu Unie;

44. zastává názor, že by Evropská unie měla nadále jít dobrým příkladem v boji proti změně klimatu, aniž by však změna klimatu byla v důsledku současných hospodářských obtíží vnímána jako druhořadá;

45. zdůrazňuje, že Evropská unie potřebuje v oblasti zemědělství rozvojovou politiku a politiku financování, které zaručí produkci bezpečných potravin vysoké kvality;

46. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 281.

(2)

Úř. věst. C 66 E, 20.3.2009, s. 29.

(3)

Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 44.

(4)

Přijaté texty, P6_TA(2009)0130.

(5)

Přijaté texty, P7_TA(2009)0089.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Změna klimatu je nezpochybnitelnou skutečností. Průměrné teploty na planetě se za jedno století zvýšily téměř o 0,8°C a většina vědců se domnívá, že by se z důvodu historicky nejvyšší akumulace skleníkových plynů v ovzduší mohlo oteplování do konce 21. století ještě urychlit. IPCC toto zvýšení odhadl na +1,1°C (v nejlepším případě) až + 6,4°C se všemi negativními důsledky, které toto zvýšení bude mít pro ekosystémy a jejichž rozsah si lze v dnešní době jen obtížně představit.

Zemědělství je tím přímo dotčeno, neboť nakládá s půdními zdroji, které lidstvu umožňují život.

Je původcem části emisí skleníkových plynů, přičemž je zároveň značně vystaveno dopadům poruch klimatu. V rámci EU představuje zemědělství přibližně 9 % těchto emisí a oteplování již má citelné následky, z nichž nejvýznamnější je větší sucho v jižních zemích a vzestup vodní hladiny v zemích severních.

Zemědělství však může k vyřešení těchto problémů rovněž přispět. Má značný potenciál podílet se aktivně a pozitivně na úsilí o zmírnění oteplování v rámci silné společné zemědělské politiky, která přispívá k trvale udržitelnému a hospodářsky životaschopnému rozvoji. Je rovněž schopno se přizpůsobit důsledkům probíhajících změn, pokud využije know-how zemědělců, odborné vzdělávání, zemědělské poradenství a rozvoj výzkumu a inovací.

Odpovědnost zemědělství za změnu klimatu

Podle Evropské agentury pro životní prostředí představovalo zemědělství v roce 2007 9,3 % celkových emisí skleníkových plynů EU 27 (5 % emisí oxidu dusného a 4,3 % emisí metanu, podíl emisí CO2 spojených se zemědělskou výrobou byl velmi malý), oproti 11 % v roce 1990.

Oxid dusný (N2O) se uvolňuje z dusíkatých hnojiv organického a minerálního původu, zatímco metan (CH4) vzniká zejména při procesu trávení hospodářských zvířat a skladování a rozptylu močůvky.

Pokles emisí ze zemědělské činnosti, k němuž v EU od roku 1990 došlo, souvisí se snížením stavu hospodářských zvířat, s udržitelnějším používáním hnojiv a s lepším hospodařením s mrvou.

Příspěvek evropského zemědělstvíúsilízmírnění oteplování

– vnitřní rozměr

Evropské zemědělství může přispět ke zmírnění oteplování, které si jako cíl vytkla EU, třemi způsoby: předložením řešení pro snížení vlastních emisí skleníkových plynů tím, podporováním ukládání uhlíku v půdě rozvojem výroby udržitelných a obnovitelných energií. Je proto potřeba podpořit rozvoj jiného zemědělství, které lépe skloubí hospodářské, sociální a environmentální požadavky s přírodními možnostmi každého ekosystému.

· konzervace půdy za účelem snížení a ukládání emisí CO2:

Zemědělství a lesnictví jsou hlavními hospodářskými odvětvími, ve kterých je možné zachycovat CO2 vyprodukovaný lidskou činností, konzervovat a ukládat uhlík v půdě díky jejich funkci úložiště a ukládat tento plyn v rostlinách prostřednictvím fotosyntézy.

SZP tedy musí podporovat zemědělské metody umožňující snížit emise skleníkových plynů a/nebo zlepšit ukládání uhlíku.

Ekologické zemědělství a metody integrované ochrany patří k ekologicky účinným systémům, a je tedy nutné je rozvíjet. Je však také potřeba najít řešení pro přechod k udržitelnějšímu zemědělství i u ostatních systémů, jež zaujímají většinu zemědělských ploch.

Tato řešení existují. V rámci SZP bude zejména nutné zohlednit zkušenosti, které ukazují, že techniky (jako je zemědělství konzervace půdy) kombinující jednodušší obdělávání půdy, jež zajišťuje půdní pokryv (při omezené či žádné orbě, ponechání zbytků sklizně na polích) a podporuje meziplodiny a střídání plodin, povedou k maximalizaci fotosyntézy a podpoře obohacování půdy organickými látkami. Ukázal to zejména projekt SoCo zahájený z podnětu Evropského parlamentu. Tyto postupy jsou rovněž výhodné z hospodářského hlediska, neboť snižují spotřebu energie a některých vstupů.

Pokud jde o doplňující řešení, je nutné podpořit následující:

– rozvoj agrolesnictví, vytváření živých plotů, zalesněných ploch na stavebních pozemcích, systémů hospodaření na stálých či dočasných pastvinách a obnova lesa;

– rozvoj stálých pastvin a zatravněných ploch;

– ochrana půdy bohaté na uhlík, jako jsou rašeliniště (zákaz pěstování plodin) a vlhké oblasti (spíše než odvodňování pěstovat uzpůsobené plodiny, jako je např. třtina);

– modernizace zemědělských podniků (izolace budov, energeticky úsporné vybavení, využívání obnovitelných energií);

Budoucí SZP by měla podporovat rozvoj těchto metod prostřednictvím informačních a vzdělávacích akcí, pobídek a investic do výzkumu, a to tím spíše, že také umožňují řešit problém degradace půdy, nedostatku vody a znečištění a chránit biologickou rozmanitost.

Je také načase zavést skutečnou lesnickou politiku, v rámci níž bude možné podporovat udržitelnou správu a produkci lesů a více docenit přínos lesnictví, neboť toto odvětví k zachycování uhlíku přispívá nejvíce.

· snížení emisí metanu a oxidu dusného

Největší potenciál pro snížení emisí skleníkových plynů produkovaných zemědělskou činností je u oxidu dusného, jehož emise lze snížit méně častým a účinnějším používáním dusíkatých hnojiv (přesné zemědělství), používáním organických hnojiv na bázi využitého odpadu (místní biomasa z meziplodin a jiný organický odpad) a také rozvojem meziplodin, jako jsou krmné luskoviny, a výzkumem nových odrůd s vysokým potenciálem zachycování uhlíku a dusíku.

Emise metanu lze snížit zlepšením:

– metod chovu (změna krmného režimu přežvýkavců, zejména zvýšením přídělu lipidů, genetickým výběrem atd.). K tomu je třeba posílit výzkum a zavést krmný program, který by zároveň umožnil snížení závislosti EU na dovezených rostlinných bílkovinách;

– a používání zvířecích výkalů (zlepšení systémů skladování a rozptylu na plodiny a nakládání s výkaly v továrnách na bioplyn, jež je jednou z nejslibnějších metod snižování emisí a rozvoje obnovitelných energií, zejména v oblastech s velkou intenzitou chovu).

· obnovitelný zdroj energie

Cíle EU v oblasti rozvoje obnovitelných energií se zemědělství obzvláště dotýkají.

Je třeba zrychlit výzkum a vývoj v oblasti využívání a zhodnocování zemědělské biomasy, ať již pochází ze zemědělského odpadu, lesního odpadu nebo ze statkových hnojiv, nebo z výroby udržitelných zemědělských paliv, pokud jejich výroba neohrožuje potravinovou bezpečnost.

– mezinárodní rozměr

EU je největším dovozcem zemědělských produktů, což představuje vyšší uhlíkovou zátěž než celá evropská produkce, jelikož ve třetích zemích často platí méně přísné ekologické požadavky, a také vzhledem k emisím vznikajícím při dopravě na dlouhé vzdálenosti. Je potřeba informovat spotřebitele prostřednictvím vhodného označování (uhlíková stopa), spravedlivě kompenzovat úsilí vynaložené evropskými zemědělci na snižování jejich emisí a podporovat diverzifikaci místní produkce (zejména rozvoj rostlinných bílkovin v EU).

EU musí také opětovně investovat do politiky rozvoje zemědělství, aby tak přispěla ke spolupráci na při šíření nových metod a k podpoře rozvoje udržitelného zemědělství jinde ve světě za účelem zajištění potravinové bezpečnosti. V boji proti změně klimatu má také morální povinnost vůči všech oblastem, jež mohou být oběťmi změny klimatu (sucho, vzestup srážek a jiné extrémní klimatické jevy).

Opatřenízemědělství pro přizpůsobení se oteplování klimatu

Souběžně s úsilím o zmírnění oteplování se zemědělství bude muset přizpůsobit probíhajícím změnám klimatu.

Odborníci se až na několik výjimek v případě některých druhů výroby v severní Evropě shodují, že dopad těchto změn bude pro evropské zemědělství celkově negativní, zejména v jižní a jihovýchodní Evropě.

SZP musí v zemědělství podporovat přijetí základních adaptačních opatření, jako je např.:

 optimální nakládání s vodními zdroji (účinnější zavlažovací systémy, retenční nádrže atd.);

 výběr plodin a střídání plodin přizpůsobené suchu, chorobám atd.;

 ochrana půdy (zajištěním její organické hmoty) proti erozi způsobené vodou a větrem;

 vysazování živých plotů či vytváření zalesněných ploch při okrajích pozemků za účelem zadržování vody, omezení odtoku jejich využití jako větrolamů a útočišť pro užitečný hmyz, jako je např. hmyz opylující;

 opatření pro sledování a kontrolu hmyzu a chorob;

 lesní hospodářství snižující riziko požárů;

Dopady na evropský model zemědělství

SZP bude muset reagovat na rostoucí důraz veřejného mínění na udržitelnější zemědělskou politiku, přičemž je třeba mít na zřeteli, že oteplování klimatu může ohrozit produkční kapacitu a vyživovací schopnost obyvatelstva ve světě, včetně Evropy.

Podle organizace FAO se bude muset do roku 2050 celková produkce potravin ve světě zvýšit o 70 %, aby uživila 9 miliard obyvatel. SZP bude muset, stejně jako ostatní systémy zemědělství ve světě, produkovat více, a přitom lépe respektovat rovnováhu v přírodě.

SZP prozatím nepřistupuje k otázkám životního prostředí důsledně a chybí jí ucelený přístup. „Novým výzvám“, jako je změna klimatu, nakládání s vodními zdroji, obnovitelné energie a biologická rozmanitost byla při kontrole stavu reformy SZP věnována nedostatečná pozornost. Tyto výzvy je třeba řešit pomocí veškerých nástrojů této politiky, a nejen prostřednictvím dotací druhého pilíře.

Kromě toho je stávající systém ekologické podmíněnosti, založený na povinných prostředcích spíše než na povinných výsledcích, pro zemědělce velmi složitý, aniž by byl s to řešit výzvy v oblasti životního prostředí. Je třeba udělat další krok, který spočívá ve změně orientace směrem k udržitelným modelům výroby, což vyžaduje kompenzační podporu pro pokrytí zvýšených nákladů spojených s tímto cílem (místní smlouvy o vydávání ekologických certifikátů) a pro zajištění odměny za služby poskytované společnosti jako „veřejné statky“ (údržba venkova, ochrana biologické rozmanitosti, zachycování uhlíku, potravinová bezpečnost atd.).

Kvůli oteplování klimatu jsme nuceni nalézt nový model rozvoje. Má-li se SZP v očích veřejnosti opět stát oprávněnou a navrátit smysl povolání zemědělce, musí se stát zemědělskou potravinovou a environmentální politikou se spravedlivějšími a udržitelnějšími systémy podpor pro výrobce doplněnými o promyšlené regulační nástroje, pomocí kterých bude možno čelit rostoucí kolísavosti trhů a vývoji zdravotních rizik.

Konečně pak vzhledem k rozsahu problematiky změny klimatu a nezbytných investic do udržitelnějších způsobů výroby bude nutné přizpůsobit úsilí věnované výzkumu výzkum a rozpočtové prostředky budoucí SZP po roce 2013.


STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkumenergetiku (24. 2. 2010)

pro Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

k zemědělství EU a změně klimatu

(2009/2157(INI))

Navrhovatel: Francisco Sosa Wagner

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že zemědělství a lesnictví mohou výrazným způsobem snížit znečištění a přispět k úsilí o zmírnění dopadů změny klimatu a globálního oteplování,

1.   zdůrazňuje, že zemědělství je výrobním odvětvím, které je ovlivňováno a zatěžováno důsledky změny klimatu, zároveň je ale přímo zapojeno do plnění cílů v oblasti jejich zmírnění, ať již se jedná o přispění ke snížení emisí skleníkových plynů, šetření vodními zdroji a zajištění jejich řádné správy, či o zvýšení produkce a decentralizaci udržitelných zdrojů obnovitelné energie;

2.   upozorňuje, že ačkoli zemědělský sektor přispívá ke snížení emisí skleníkových plynů, musí být jeho účast na boji proti změně klimatu rovněž zařazena do širšího trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří potraviny, zemědělství a energie; zdůrazňuje, že se tato účast týká především lepšího využívání biomasy, ať již zpracováváním zemědělských přebytků, nebo podporou produkce udržitelných biopaliv, a to při zachování produkce kvalitních výrobků a vysoké úrovně bezpečnosti potravin a při nasměrování spotřebitelů k potravinovému modelu, jenž více přispěje k udržitelnému řízení životního prostředí;

3.   žádá Komisi, aby ve spolupráci se všemi příslušnými subjekty, zejména s představiteli občanské společnosti a zemědělci, učinila opatření k navýšení rozpočtových prostředků na výzkum a vývoj v zájmu dosažení zlepšení v oblasti životního prostředí a klimatu, a to v těchto prioritních oblastech:

a)   výroba a používání udržitelného bioplynu a biopaliv vyráběných z vedlejších produktů a zemědělského a lesnického odpadu, přičemž je třeba zohlednit dopad výroby biopaliv na životní prostředí (nepřímé změny ve využívání půdy, ztráta biologické rozmanitosti atd.) a na zajištění dodávek potravin, stejně jako pokyny v Evropském strategickém plánu pro energetické technologie (plánu SET),

b)   výroba a používání hnoje a udržitelných hnojiv při upřednostnění vývoje organického a přírodního hnoje a hnojiv a snížení spotřeby hnojiv vyrobených z uhlovodíků,

c)   využívání zemědělského odpadu všeho druhu,

d)   snížení množství metanu produkovaného živočišnou výrobou,

e)   kontrola N2O z hnoje a kejdy,

4.   je toho názoru, že ačkoli je zemědělství příčinou mnoha problémů souvisejících s životním prostředím a změnou klimatu, je rovněž důležitým prostředkem, jak tyto problémy řešit; z tohoto důvodu musí být při přezkumu společné zemědělské politiky kladen větší důraz než dříve na hlediska životního prostředí a úsilí EU v oblasti boje proti změně klimatu;

5.   zdůrazňuje, že Evropská unie potřebuje v oblasti zemědělství rozvojovou politiku a politiku financování, které zaručí produkci bezpečných potravin vysoké kvality;

6.   vyzývá k tomu, aby se v rámci budoucí SZP trvalo na dodržování postupů, které snižují emise skleníkových plynů z živočišné výroby, včetně změn v krmivech a v nakládání s hnojem a kejdou;

7.   zdůrazňuje, že je třeba vytvořit ochranné systémy pro zemědělce, kteří čelí následkům mimořádných událostí, a podporuje rozvoj a provádění projektů, jako jsou systémy udržitelného zavlažování, které napomohou v boji s důsledky změny klimatu;

8.   zdůrazňuje, že mají-li být používány ekologičtější výrobní metody, musí být v rámci víceletého finančního výhledu po roce 2013 navýšeny finanční prostředky na zemědělský výzkum související se změnou klimatu;

9.   žádá zemědělský sektor, aby vyvinul značné úsilí o rozšíření decentralizované výroby energie z obnovitelných zdrojů a zejména o zvýšení energetické účinnosti v hospodářstvích prostřednictvím modernizace a racionálního energetického plánování i používání a uplatňování vyzkoušených a osvědčených energeticky účinných postupů a vybavení;

10. upozorňuje na to, že díky širšímu využívání informačních a komunikačních technologií by se mohl zlepšit dohled nad různými fázemi výroby i její řízení v zájmu zvýšení výroby, pokud jde o využívání výrobních prostředků a současné snížení emisí skleníkových plynů a spotřeby energie; rovněž zdůrazňuje, že rozšířenější využívání informačních a komunikačních technologií, integrace politik na podporu odborného vzdělávání zemědělců v oblasti nových technologií a podpora inovací a podnikání zejména u mladých zemědělců jsou klíčovými tématy, chceme-li, aby se zemědělství stalo jak udržitelnějším z hlediska životního prostředí, tak aby byl celý sektor konkurenceschopnější.

11. zdůrazňuje, že pokusy o snížení emisí skleníkových plynů v zemědělském sektoru se musí rovněž zaměřit na emise produkované:

– přímými a nepřímými důsledky změn ve využití půdy,

– produkcí vstupů ze strany zemědělsko-potravinářského průmyslu, zejména těmi, které souvisejí s dálkovou přepravou jeho meziproduktů a konečných produktů; domnívá se proto, že by měly být upřednostněny systémy s krátkou vzdáleností mezi výrobou, zpracováním a spotřebou.

12. upozorňuje, že změna klimatu nepostihuje všechny regiony EU ve stejné míře, a proto je nezbytné přihlížet více k těm regionům, které jí budou pravděpodobně postiženy nejvíce; upozorňuje na to, že nárůst teploty spolu se suchem a rozsáhlými lesními požáry povede v zemích jižní Evropy k velkému riziku desertifikace se všemi souvisejícími důsledky pro životaschopnost hospodářství, opouštění zemědělských oblastí, menší biologickou rozmanitost a vyčerpání přírodních zdrojů; žádá proto, aby byl tento regionální rozměr plně zohledňován ve všech opatřeních Společenství na financování adaptace zemědělského sektoru novým problémům způsobeným změnou klimatu, aby se tato změna nestala dalším faktorem, který dále prohloubí hospodářské a environmentální rozdíly mezi regiony EU;

13. upozorňuje, že nárůst v produkci biomasy za účelem výroby energie může přispět k nestálosti cen potravin; produkce potravin a biomasy by proto měla být rozumně vyvážena s cílem snížit rizika pro příjmy zemědělců;

14. zdůrazňuje, že je třeba v zemědělském sektoru zlepšit opatření na přizpůsobení se globálnímu oteplování s ohledem na ochranu půdy a správu vodních zdrojů;

15. zdůrazňuje, že při využívání biomasy je třeba vynucovat dodržování zásady udržitelnosti; je proto nutné podporovat její využívání co nejblíže k místu produkce zemědělských surovin; toto opatření by omezilo ztrátu energie způsobenou přepravou;

16. upozorňuje, že využívání biomasy k topení může významně zmírnit škodlivý dopad změny klimatu, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby poskytly finanční prostředky na rozvoj venkova venkovským veřejným zařízením, která přejdou na systémy vytápění založené na bioenergii;

17. domnívá se, že je důležité, aby zemědělci více využívali informačních a komunikačních technologií s cílem zmírnit negativní dopady změny klimatu; využívání informačních a komunikačních nástrojů musí být podporováno mimo jiné v souvislosti s obděláváním půdy, zdravotním stavem rostlin, meteorologií a sledováním právních předpisů;

18.  zdůrazňuje, že v politice týkající se klimatu hrají stále významnější roli lesy, které jsou důležité v oblastech, jako je zachycování uhlíku a ochrana před erozí; z tohoto důvodu musí společná zemědělská politika zajistit více finančních prostředků na zalesňování a ochranu lesů; lesní hospodářství musí být navíc začleněno do systému boje proti změně klimatu navazujícího na Kjótský protokol;

19. upozorňuje, že lesy rovněž významně přispívají k účinné správě vodních zdrojů; členské státy musí být proto vybízeny, aby prováděly lesní hospodářství, které zmírní rozdíly v hydrologickém režimu mezi obdobím sucha a záplav, a omezí tak negativní dopady sucha a záplav na zemědělství, výrobu energie a obyvatelstvo.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

23.2.2010

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

45

1

5

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jean-Pierre Audy, Zigmantas Balčytis, Zoltán Balczó, Ivo Belet, Bendt Bendtsen, Reinhard Bütikofer, Maria Da Graça Carvalho, Jorgo Chatzimarkakis, Giles Chichester, Pilar del Castillo Vera, Christian Ehler, Lena Ek, Ioan Enciu, Norbert Glante, Fiona Hall, Romana Jordan Cizelj, Arturs Krišjānis Kariņš, Lena Kolarska-Bobińska, Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz, Marisa Matias, Judith A. Merkies, Angelika Niebler, Jaroslav Paška, Anni Podimata, Miloslav Ransdorf, Herbert Reul, Teresa Riera Madurell, Paul Rübig, Amalia Sartori, Francisco Sosa Wagner, Konrad Szymański, Britta Thomsen, Evžen Tošenovský, Ioannis A. Tsoukalas, Claude Turmes, Niki Tzavela, Vladimir Urutchev, Kathleen Van Brempt, Alejo Vidal-Quadras

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

António Fernando Correia De Campos, Ilda Figueiredo, Yannick Jadot, Oriol Junqueras Vies, Ivailo Kalfin, Silvana Koch-Mehrin, Bernd Lange, Alajos Mészáros, Tiziano Motti, Vladko Todorov Panayotov, Silvia-Adriana Ţicău, Hermann Winkler


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

17.3.2010

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

34

4

4

Členové přítomní při závěrečném hlasování

John Stuart Agnew, Richard Ashworth, José Bové, Luis Manuel Capoulas Santos, Vasilica Viorica Dăncilă, Michel Dantin, Paolo De Castro, Albert Deß, Diane Dodds, Herbert Dorfmann, Hynek Fajmon, Lorenzo Fontana, Iratxe García Pérez, Béla Glattfelder, Martin Häusling, Esther Herranz García, Peter Jahr, Elisabeth Jeggle, Jarosław Kalinowski, Elisabeth Köstinger, Giovanni La Via, Stéphane Le Foll, George Lyon, Gabriel Mato Adrover, Mairead McGuinness, Krisztina Morvai, James Nicholson, Rareş-Lucian Niculescu, Wojciech Michał Olejniczak, Georgios Papastamkos, Marit Paulsen, Britta Reimers, Ulrike Rodust, Giancarlo Scottà, Czesław Adam Siekierski, Alyn Smith, Csaba Sándor Tabajdi, Marc Tarabella, Janusz Wojciechowski

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Luís Paulo Alves, Spyros Danellis, Esther de Lange, Lena Ek, Véronique Mathieu, Maria do Céu Patrão Neves

Poslední aktualizace: 8. dubna 2010Právní upozornění