o zlepšení tvorby právních předpisů – 15. roční zpráva Evropské komise v souladu s článkem 9 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality

(2009/2142(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů(1),

–   s ohledem na interinstitucionální společný přístup k posuzování dopadů z listopadu 2005,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. února 2010 o revidované rámcové dohodě mezi Evropským parlamentem a Komisí na příští volební období(2),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2008 o zlepšení tvorby právních předpisů v roce 2006 podle článku 9 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality (14. výroční zpráva)(3),

–   s ohledem na svá usnesení o 24. a 25. roční zprávě Komise o kontrole uplatňování práva Společenství(4),

–   s ohledem na zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě (15. zpráva o zlepšení tvorby právních předpisů, 2007) (KOM(2008)0586),

–   s ohledem na zprávu Komise o subsidiaritě a proporcionalitě (16. zpráva o zlepšení tvorby právních předpisů, 2008) (KOM(2009)0504),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Třetí strategický přezkum zlepšování právní úpravy v Evropské unii” (KOM(2009)0015),

–   s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný „Snižování administrativní zátěže v Evropské unii“ – zpráva o pokroku za rok 2008 a perspektivy na rok 2009 (KOM(2009)0016),

–   s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný „Třetí zpráva o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí” (KOM(2009)0017),

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akční program pro snižování administrativní zátěže v Evropské unii – Plány snižování zátěže v jednotlivých odvětvích a činnosti v roce 2009” (KOM(2009)0544),

–   s ohledem na obecné pokyny Komise týkající se posuzování dopadů (SEK(2009)0092),

–   s ohledem na zprávu výboru pro posuzování dopadů za rok 2008 (SEK(2009)0055),

–   s ohledem na zprávu výboru pro posuzování dopadů za rok 2009 (SEK(2010)1728),

–   s ohledem na zprávu skupiny nezávislých zúčastněných stran na nejvyšší úrovni ze dne 17. září 2009 o administrativní zátěži,

–   s ohledem na závěry Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 4. prosince 2009,

–   s ohledem na závěrečnou zprávu pracovní skupiny pro parlamentní reformu 2007–2009,

–   s ohledem na pracovní dokument Konference předsedů výborů nazvaný „Posuzování dopadů: zkušenost Evropského parlamentu“,

–   s ohledem na návrh nařízení o občanské iniciativě, který předložila Komise (KOM(2010)0119),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0215/2010),

A. vzhledem k tomu, že správné uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality má zásadní význam, má-li Evropská unie řádně fungovat, činnost jejích orgánů splňovat očekávání občanů, podniků působících na vnitřním trhu i vnitrostátních a místních orgánů veřejné správy a má-li se zajistit, aby byla rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům,

B.  vzhledem k tomu, že zlepšení tvorby právních předpisů se stalo nezbytnou podmínkou řádného fungování Evropské unie a že může zásadním způsobem přispět k ukončení hospodářské krize a dosažení hospodářského růstu,

C. vzhledem k tomu, že problematiku zlepšení tvorby právních předpisů je třeba posuzovat nejen v souvislosti s programem Komise pro zlepšení právní úpravy, ale rovněž v širším kontextu vstupu Lisabonské smlouvy v platnost,

D. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přiznává Parlamentu v rámci řádného legislativního postupu rovnocenné zákonodárné pravomoci jako Radě,

E.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva formálně zapojila národní parlamenty do kontroly uplatňování zásady subsidiarity,

F.  vzhledem k tomu, že zlepšení tvorby právních předpisů bylo prioritním úkolem předcházející Komise a že by mělo být rovněž prioritou pro Komisi v novém složení,

G. vzhledem k tomu, že zlepšení právní úpravy v Unii zahrnuje širokou škálu oblastí, jako je například posuzování dopadů, snížení administrativní zátěže a zjednodušení a kodifikace stávajících právních předpisů,

H. vzhledem k zásadnímu významu, který při přípravě návrhů právních aktů (včetně posuzování jejich dopadů) mají konzultace se všemi zúčastněnými stranami, zejména se sociálními partnery,

I.   vzhledem k tomu, že podle článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) může Parlament požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že k provedení Smluv je zapotřebí aktu Unie,

J.   vzhledem k tomu, že od roku 2005 je prováděn program snižování administrativní zátěže vyplývající z právních předpisů Evropské unie a že jeho cílem je omezit tuto zátěž o 25 % do roku 2012,

K. vzhledem k tomu, že jedním z klíčových prvků tohoto programu je základní měření administrativních nákladů založené na standardním nákladovém modelu,

L.  vzhledem k tomu, že použití postupů přepracování a kodifikace ke zjednodušení a kodifikaci platných právních předpisů zajišťuje větší jasnost a soudržnost prováděných změn,

M. vzhledem k zásadnímu významu správného a včasného provádění směrnic Evropské unie členskými státy a k přetrvávajícímu problému kladení dodatečných povinností nad rámec ustanovení evropského práva (tzv. gold-plating),

N. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva nahradila systém projednávání ve výborech novým rozlišením mezi delegovanými a prováděcími akty,

O. vzhledem k evropské občanské iniciativě zavedené Lisabonskou smlouvou, která je novým nástrojem umožňujícím občanům ovlivňovat právní předpisy Evropské unie,

P.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie řadí mezi práva občanů právo na řádnou správu, která může fungovat pouze na základě právních předpisů, které jsou občanům jasné a srozumitelné,

Zásadní připomínky

1.  zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné vytvářet jednoduché a jasné právní předpisy EU, které budou občanům srozumitelné;

2.  zdůrazňuje, že evropské orgány musí při přípravě návrhů dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality a plnit kritéria stanovená v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který je připojen ke SFEU;

3.  zdůrazňuje, že veškeré návrhy právních předpisů musí uvádět důvody, na jejichž základě se dospělo k závěru, že daného cíle lze lépe dosáhnout pomocí opatření na úrovni EU, a tento závěr musí být podložen kvalitativními a pokud možno i kvantitativními ukazateli v souladu s výše uvedeným protokolem;

4.  rozhodně podporuje proces zlepšování právní úpravy, jehož cílem je zvýšit transparentnost, účinnost a soudržnost právních předpisů Evropské unie; zdůrazňuje klíčovou roli Komise, jako orgánu oprávněného k zákonodárné iniciativě, při přípravě legislativních návrhů vysoké kvality; zavazuje se k tomu, že vynaloží veškeré úsilí na včasné přezkoumání těchto návrhů příslušným legislativním postupem; zdůrazňuje rovněž význam spolupráce s členskými státy za účelem zajištění správného provádění předpisů;

5.  bere na vědomí angažovanost Komise v tomto procesu, kterou dokládá řada dokumentů, zejména třetí strategický přezkum zlepšování právní úpravy v Evropské unii, a její současná činnost; současně konstatuje, že tento program zůstává širšímu obecenstvu neznámý, a vyzývá Komisi, aby jej více propagovala;

6.  souhlasí s připomínkami uvedenými v bodech 3 a 15 závěrů Rady ze dne 4. prosince 2009, které se týkají společné odpovědnosti za zlepšení právní úpravy a posílení odpovědnosti všech orgánů a osob zapojených do tohoto procesu;

7.  zaznamenává účast Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů v diskusi o zlepšení právní úpravy a snížení administrativní zátěže a doufá, že v budoucnu může v této oblasti očekávat plodnou spolupráci;

8.  domnívá se, že zlepšení interinstitucionální spolupráce v této rozsáhlé oblasti vyžaduje revizi interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů z roku 2003; v této souvislosti upozorňuje na relevantní body svého usnesení ze dne 9. února 2010 o rámcové dohodě o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí, zejména na společný závazek obou orgánů dohodnout se na klíčových změnách v rámci přípravy na budoucí jednání s Radou ministrů o úpravě interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů v souladu s novými ustanoveními Lisabonské smlouvy;

9.  důrazně žádá Komisi, aby na základě politické dohody obsažené v usnesení ze dne 9. února 2010 o revidované rámcové dohodě mezi Evropským parlamentem a Komisí vynaložila veškeré úsilí na to, aby se Parlament a Rada staly v procesu tvorby právních předpisů rovnocennými partnery, a uplatnila tak zásadu rovného postavení Parlamentu a Rady zakotvenou v Lisabonské smlouvě, a to zejména tím, že oba orgány bude současně a v úplnosti informovat o všech událostech a vývoji ovlivňujících legislativní proces a že jim zajistí rovnocenný přístup na zasedání a k návrhům nebo dalším informacím;

10. zdůrazňuje, že proces zjednodušování právních předpisů nesmí vést ke snížení standardů stanovených v současné legislativě, a proto musejí jeho neodmyslitelnou součástí být konzultace se všemi zúčastněnými stranami, včetně sociálních partnerů;

11. s uspokojením konstatuje těsnější zapojení vnitrostátních parlamentů do evropského legislativního procesu, zejména do kontroly slučitelnosti legislativních návrhů se zásadou subsidiarity; zdůrazňuje, že vnitrostátní parlamenty musí dodržovat osmitýdenní lhůtu na zveřejnění svých stanovisek;

12. vítá kroky Komise, jejichž cílem je zajistit účinnou výměnu informací s vnitrostátními parlamenty a informovat o ní Parlament a Radu; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby zřetelně odlišovaly stanoviska týkající se zásady subsidiarity od stanovisek ohledně obsahu návrhů předložených Komisí;

Posuzování dopadů

13. zdůrazňuje zásadní odpovědnost Komise za posuzování dopadů; žádá vytvoření mechanismů, které zaručí nezávislost a důvěryhodnost provedených analýz; současně se zavazuje pokračovat v posuzování dopadů všech důležitých pozměňovacích návrhů, které předloží k návrhu Komise;

14. za tímto účelem vyzývá Komisi, aby Parlamentu a Radě současně s legislativním návrhem systematicky předkládala posouzení dopadů v plném znění i jeho dvou- až čtyřstránkové shrnutí;

15. vybízí všechny parlamentní výbory k zajištění toho, aby každé rozpravě o legislativním návrhu Komise předcházela výměna názorů s Komisí o příslušném posouzení dopadů;

16. na základě dosavadních zkušeností shledává, že je třeba zrevidovat interinstitucionální společný přístup k posuzování dopadů, a vybízí všechny orgány k plnění závazků týkajících se posuzování dopadů; upozorňuje na závěry pracovního dokumentu Konference předsedů výborů o této problematice; podporuje iniciativy parlamentních výborů, které Komisi požádaly o předkládání veškerých posouzení dopadů, aby je mohl hned zpočátku a ještě před první výměnou názorů plně prozkoumat příslušný výbor;

17. připomíná současně Komisi, že všechny nové návrhy by měly být posuzovány s ohledem na plný rozsah jejich dopadů v souladu se zásadou integrovaného přístupu, což znamená, že je třeba provést analýzu jejich hospodářských a sociálních důsledků a dopadů na životní prostředí;

18. zdůrazňuje, že je nutné posoudit zejména sociální dopady legislativních návrhů, včetně jejich vlivu na evropský trh práce a na životní úroveň; znovu zdůrazňuje, že je nutné pečlivě prověřit dopad právních předpisů na podniky;

19. navrhuje, aby Komise prováděla posuzování dopadů u všech návrhů s cílem snížit administrativní zátěž, což umožní zjistit eventuální vedlejší dopady těchto návrhů;

20. poukazuje na to, že mají-li být posouzení dopadů objektivní, musí Komise systematicky vést konzultace se všemi zainteresovanými stranami, včetně malých a středních podniků; shledává, že je nutné zajistit lepší informovanost zainteresovaných stran o možnosti zapojení do konzultací, a vyzývá k prodloužení osmitýdenní lhůty pro vedení konzultací; vyzývá Komisi, aby vypracovala a zveřejnila konkrétní seznam posouzení dopadů plánovaných na následující rok, aby se na ně zainteresované strany mohly připravit;

21. domnívá se, že objektivní posouzení dopadů jsou nesmírně významným nástrojem hodnocení návrhů Komise, a žádá proto, aby jejich provádění kontroloval nezávislý subjekt, který by měl být nicméně odpovědný Parlamentu;

22. zdůrazňuje, že kvalita posuzování dopadů by měla být neustále kontrolována; s uspokojením bere na vědomí názor výboru pro posuzování dopadů, že jejich kvalita se celkově zlepšila; bere na vědomí, že výbor uplatňuje přísnější hodnotící kritéria; současně konstatuje, že vysoké procento posouzení dopadů (více než 30 %), která jsou nejprve výborem zamítnuta, svědčí o tom, že příslušná oddělení Komise musí dále zlepšit jejich kvalitu; vyzývá ke zvýšení počtu pracovníků, jež má tento výbor k dispozici;

23. vítá nové pokyny Komise týkající se posuzování dopadů a zejména skutečnost, že jejich součástí je soubor otázek souvisejících se zásadou subsidiarity a proporcionality; doufá, že nové pokyny přispějí k výraznému zlepšení procesu posuzování dopadů, a tím ke zvýšení kvality legislativních návrhů;

24. obzvláště vítá skutečnost, že nové pokyny Komise týkající se posuzování dopadů požadují analýzu dopadu připravovaných právních předpisů a správních iniciativ na malé a střední podniky (test dopadů na MSP), a aby výsledky těchto analýz byly zohledněny při přípravě návrhů; zdůrazňuje, že systematické používání testu dopadů na MSP v rámci posouzení dopadů vypracovávaných Komisí je důležitým prvkem provádění iniciativy Small Business Act, čímž se výrazně přispívá k vytvoření regulačního prostředí, které je příznivé pro malé a střední podniky; vyzývá členské státy, aby test dopadů na MSP uplatňovaly na vnitrostátní úrovni;

25. vyzývá Komisi, aby upřesnila program „smart regulation“ nastíněný v politických pokynech předsedy Barrosa, zejména pokud jde o posílení snahy o provádění hodnocení ex post, a aby do tohoto programu zařadila kvantitativní ukazatele, především ty, jež jsou navázány na záměr snížit administrativní zátěž;

26. vyzývá Komisi, aby systematicky prováděla hodnocení přijatých právních předpisů ex post, mimo jiné s cílem co nejdůkladněji ověřit přesnost příslušných posouzení dopadů;

27. bere na vědomí, že Účetní dvůr zhodnotil systém posuzování dopadů, a se zájmem očekává jeho výsledky;

Snižování administrativní zátěže

28. zdůrazňuje, že je důležité, aby byly sníženy náklady podniků provozujících činnost v Evropské unii, což jim umožní úspěšně podnikat v těžkých hospodářských podmínkách a obstát v celosvětové konkurenci; vyzdvihuje, že je třeba zefektivnit veřejné správní postupy; zdůrazňuje, že při snižování administrativní zátěže je nutné se zaměřit na neopodstatněné požadavky na poskytování informací, a proto plně podporuje zásadu „jen jednou“ stanovenou v iniciativě Small Business Act; zdůrazňuje, že snižování administrativní zátěže podniků nesmí mít žádné negativní sociální důsledky ani nežádoucí dopad na životní prostředí;

29. vítá výsledky dosavadní práce Komise při přípravě návrhů, které jakmile budou schváleny, umožní do roku 2012 snížit administrativní zátěž až o 33 %, což překračuje dřívější závazek 25% snížení; konstatuje, že tímto způsobem by bylo možné ušetřit více než 40 miliard EUR(5);

30. věnuje mimořádnou pozornost pokroku dosaženému při práci na těch návrzích Komise, které mají největší potenciál pro úspory (tj. vyjmutí mikropodniků z požadavků Unie týkajících účetnictví a změna směrnice o DPH, která má usnadnit elektronickou fakturaci); vyzývá členské státy ke konstruktivní spolupráci v Radě a k řádnému provedení přijatých předpisů ve vnitrostátním právu;

31. konstatuje, že referenční program měření administrativní zátěže se ukázal být užitečnou, ale nákladnou metodou; vyzývá Komisi, aby zvážila alternativní metody měření administrativní zátěže, jako jsou konzultace se zainteresovanými stranami, což by v konkrétních případech umožnilo rychlé odstranění této zátěže;

32. zdůrazňuje, že standardní nákladový model sloužící k měření administrativní zátěže nebyl posouzen nezávislým subjektem;

33. všímá si současně poměrně malého počtu elektronicky podaných návrhů prostřednictvím zvláštní internetové stránky (148 v roce 2008); domnívá se, že by Komise měla uvést v širší známost, že dotčené subjekty mohou poukázat na nadměrné administrativní náklady vyplývající z evropského nebo vnitrostátního práva;

34. sdílí názor Komise, že elektronická komunikace představuje vynikající nástroj pro snižování administrativní zátěže, a vyzývá ji k realizaci podnětů uvedených v rámcové strategii e-Komise na období 2006–2010 a ve strategii i2010, které usilují o modernizaci správy v Evropě;

35. důrazně vyzývá Komisi, aby pokračovala v uplatňování opatření umožňujících snížení administrativní zátěže v jednotlivých odvětvích; zavazuje se, že bezodkladně projedná související legislativní návrhy;

36. zaznamenává pozitivní přínos skupiny nezávislých zúčastněných stran pro oblast administrativní zátěže, která se schází na nejvyšší úrovni, pro program snížení této zátěže realizovaný Komisí; zdůrazňuje však, že složení skupiny by mělo být vyváženější a že by měla být rozšířena o další odborníky zastupující občanskou společnost a o odborníky z ostatních členských států; žádá prodloužení mandátu takto rozšířené skupiny do roku 2013;

37. upozorňuje na skutečnost, že občané nejsou schopni odlišit administrativní zátěž vyplývající z evropského práva od zátěže, která je ukládána právem vnitrostátním, a že povinnosti ukládané vnitrostátní legislativou přispívají k vytváření negativního obrazu Evropské unie;

38. zdůrazňuje, že má-li být program snížení zátěže úspěšný, je nutná aktivní spolupráce Komise s členskými státy, aby se zamezilo odlišnému právnímu výkladu a zavádění dodatečných povinností nad rámec ustanovení evropského práva;

39. vyzývá členské státy k důslednému plnění svých vnitrostátních cílů týkajících se snižování administrativní zátěže a doufá v plodnou spolupráci s vnitrostátními parlamenty v této oblasti;

40. vybízí Komisi, aby na základě konzultací se všemi zúčastněnými stranami, včetně sociálních partnerů, a posouzení stávajících právních předpisů ex-post rozšířila akční program snižování administrativní zátěže v EU o nové prioritní oblasti a další legislativní akty; vyzývá Komisi, aby v tomto akčním programu pokračovala i po roce 2012;

Institucionální a procesní připomínky

41. oceňuje dosavadní snahu Komise vynaloženou při určování a přípravě návrhů na zjednodušení a kodifikaci evropského práva; zdůrazňuje, že je nutné v této oblasti zachovat dobrou interinstitucionální spolupráci, zejména v souvislosti se stažením legislativních návrhů, kterým není nepřisuzován zásadní význam, Komisí;

42. vyzývá Komisi, aby pokračovala v kodifikaci legislativních aktů a aby předložila zprávu naplánovanou na rok 2009, v níž budou popsány celkové výsledky programu kodifikace(6);

43. zdůrazňuje, že ke změně platných právních předpisů by měla být vždy použita metoda přepracování právních aktů; současně uznává a respektuje práva náležející Komisi v rámci legislativního postupu;

44. zdůrazňuje, že ostatní iniciativy usilující o zjednodušení právních předpisů podléhají řádnému legislativnímu postupu a řídí se jeho závaznými lhůtami; ujišťuje, že vynakládá veškeré úsilí na to, aby návrhy Komise byly projednány co nejrychleji;

45. upozorňuje na to, že SFEU(7) výslovně zakazuje, aby Parlament a Rada přijímaly legislativní akty, které nejsou v dané oblasti stanoveny Smlouvou;

46. varuje před rezignací na potřebné právní předpisy ve prospěch samoregulace, společné regulace nebo jakýchkoli jiných nelegislativních opatření; zastává názor, že v každém případě je třeba důsledky takové volby vždy pečlivě analyzovat v souladu s právem stanoveným Smlouvou a příslušnými úlohami jednotlivých orgánů;

47. současně zdůrazňuje, že právně nevynutitelné předpisy by měly být používány s největší opatrností a jen v řádně odůvodněných případech, aniž by se tím ohrozila právní jistota a jasnost platných právních předpisů, a po konzultaci s Parlamentem, jak se zdůrazňuje v jeho usnesení o revidované rámcové dohodě;

48. s uspokojením konstatuje lepší výměnu informací a dokumentů souvisejících s prováděcími opatřeními (postup projednávání ve výborech), zejména fungování nového regulačního postupu s kontrolou; doufá, že přechod k novému systému zavedenému Lisabonskou smlouvou proběhne hladce a bez zbytečných prodlev;

49. upozorňuje kromě toho na řadu dalších institucionálních změn zavedených Lisabonskou smlouvou, které budou mít vliv na legislativní proces v Evropské unii; zdůrazňuje zejména význam evropské občanské iniciativy, která má potenciál k tomu, aby se stala zásadní prvkem evropské veřejné diskuse, a vítá návrh nařízení o této problematice předložený Komisí; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Parlament a Komise spolu úzce spolupracovaly s cílem vytvořit efektivní a srozumitelný nástroj s jasně vymezenými kritérii přípustnosti, který bude v souladu s osvědčenými postupy pro tvorbu právních předpisů EU;

50. podporuje návrh Komise přezkoumat přípustnost navrhované občanské iniciativy ex-ante již v okamžiku, kdy získá třetinu požadovaných prohlášení na podporu, což občanům ušetří zklamání v případě, že budou iniciativy prohlášeny za nepřípustné;

51. vyzývá Komisi, aby určila nejen lhůtu, kterou si ponechá na přezkoumání oficiálně předložené iniciativy, ale rovněž lhůtu pro předložení legislativního návrhu v případě, že bude iniciativa označena za přípustnou;

52. naléhavě žádá Komisi, aby se zavázala, že stanoví lhůty, do kterých vyhoví žádostem Evropského parlamentu předloženým na základě článku 225 SFEU, a aby v tomto ohledu splnila zejména závazky obsažené v rámcové dohodě, a sice že do tří měsíců po přijetí legislativní zprávy z vlastního podnětu bude informovat o konkrétním postupu ve věci všech požadavků na předložení legislativních iniciativ a nejpozději do jednoho roku vypracuje návrh právního předpisu;

53. vyzývá Komisi, aby na základě dosavadních usnesení Parlamentu o kontrole uplatňování právních předpisů Unie plně využívala práv, která jí příslušejí podle článků 258 a 260 SFEU, zejména v případech, kdy členské státy neoznámí opatření přijatá k provedení směrnice ve vnitrostátním právu;

54. poukazuje na to, že problematika zlepšení tvorby právních předpisů přímo souvisí s kontrolou provádění právních předpisů Unie;

55. podrobně sleduje provádění pilotního projektu EU v oblasti takové kontroly; vyjadřuje obavy z toho, že navržená metoda pro posuzování stížností by mohla vést k přílišné závislosti Komise na členských státech;

56. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1. (2) Texty přijaté tohoto dne, P6_TA-PROV(2010)0009. (3) Texty přijaté téhož dne, P6_TA(2008)0493. (4) Texty přijaté téhož dne, P6_TA(2008)0494 a P6_TA-PROV(2009)0335. (5) Viz strana 6 v dokumentu „Akční program snižování administrativní zátěže v Evropské unii. Plány snižování zátěže v jednotlivých odvětvích a činnosti v roce 2009“ (KOM(2009)0544). (6) Viz kapitola 5 Třetí zprávy o pokroku strategie pro zjednodušení právního prostředí (KOM(2009)0017). (7) Čl. 296 odst. 3 SFEU.

Zpráva o zlepšení tvorby právních předpisů v Evropské unii si všímá mnoha otázek. Kromě zásady subsidiarity a proporcionality se zpráva zabývá strategií celkového zlepšování právní úpravy na evropské úrovni. Tento program byl zahájen interinstitucionální dohodou z roku 2003 o zlepšení tvorby právních předpisů a v předcházejících dvou volebních obdobích byl předmětem četných usnesení Parlamentu. Strategie zahrnuje zejména odhady sociálních, ekonomických a environmentálních dopadů navrhovaných legislativních aktů, snižování administrativní zátěže a zjednodušování a kodifikaci platných právních předpisů.

Tato zpráva se týká 15. a 16. zprávy Komise o zlepšení tvorby právních předpisů, které zahrnují roky 2007 a 2008, Třetího strategického přezkumu zlepšování právní úpravy ze dne 28. ledna 2009 a jeho příloh, akčního programu snižování administrativní zátěže ze dne 22. října 2009 a dalších dokumentů přijatých různými orgány, včetně nedávných usnesení Parlamentu o zlepšení tvorby právních předpisů a kontrole uplatňování práva EU.

Zpráva je také vhodnou příležitostí k otevření několika institucionálních otázek souvisejících se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost (což se stalo 1. prosince 2009), které budou mít vliv na tvorbu právních předpisů.

Nejdůležitější problematika zmíněná v tomto návrhu

· Zásady subsidiarity a proporcionality

Tyto zásady jsou základními požadavky primárního práva a jejich řádné uplatňování by mělo přispět k zajištění toho, aby evropské právo vycházelo vstříc očekávání občanů. Členským státům rovněž umožňují uplatňovat jejich vlastní legislativní pravomoci v duchu spolupráce na všech úrovních veřejné správy a tím zvyšovat právní jistotu.

Lisabonská smlouva výrazně posiluje úlohu vnitrostátních parlamentů v kontextu zásady subsidiarity. Už nyní Komise zasílá parlamentům všechny legislativní návrhy, ale doposud jí pouze několik parlamentů pravidelně poskytuje svá stanoviska. V nejbližší budoucnosti je třeba vyzvat vnitrostátní parlamenty ke spolupráci a k využívání nových možností.

· Posuzování dopadů

Hodnocení dopadů je velmi důležitou součástí legislativního procesu a Parlament opakovaně zdůraznil, že by jej Komise měla provádět tak, aby dosáhla co nejspolehlivějších výsledků. Komise na základě požadavků Parlamentu zřídila v roce 2006 výbor pro posuzování dopadů, který je interním orgánem Komise přímo podléhajícím jejímu předsedovi. Výbor kontroluje kvalitu každého posouzení dopadů před tím, než je návrh daného aktu předložen jako oficiální legislativní návrh Komise. Vzhledem k výsledkům dosavadní činnosti výboru je nezbytné zajistit jeho plnou nezávislost a náležité pracovní podmínky. V současnosti se výbor skládá z pěti členů (nebo jejich zástupců) a 15 podpůrných zaměstnanců, což je vzhledem ke skutečnosti, že výbor zkoumá posouzení dopadů ze všech generálních ředitelství Komise a všech legislativních oblastí, zřejmě nedostačující počet. Mimo jiné i na základě stanoviska výboru pro posuzování dopadů přijala Komise v lednu 2009 nové pokyny týkající se přípravy posuzování dopadů.

Výbor pro právní záležitosti se domnívá, že je na místě, aby se tato zpráva věnovala i výše uvedeným otázkám, i když současně připravuje samostatnou zprávu o přípravě posuzování dopadů.

· Snižování administrativní zátěže

Maje na paměti ambiciózní cíl, kterým je snížení administrativních nákladů vyplývajících z evropského práva o 25 % do roku 2012, věnuje se výbor metodologii jejich měření a spolupráci mezi orgány EU a členskými státy v procesu snižování nákladů. Mimořádně významná je skutečnost, že na základě referenčního měření administrativních nákladů se odhaduje, že 72 legislativních aktů EU uložilo 486 povinností ohledně poskytování informací a že členské státy následně přijaly více než 10 000 prováděcích aktů. Kromě toho se odhaduje, že 32 % administrativní zátěže v EU je důsledkem rozhodnutí přijatých některými členskými státy, která překračují požadavky legislativy EU (přehnaně důsledné uplatňování předpisů), a jejich neefektivních administrativních postupů. Tato skutečnost ukazuje, jak důležitou roli hrají v procesu snižování administrativní zátěže členské státy a že provádění právních předpisů Unie musí být důkladně a aktivně kontrolováno.

V souvislosti s plány na snižování administrativní zátěže v jednotlivých odvětvích zformulovaných Komisí v říjnu 2009 se zdá být žádoucí přijímat stanoviska k jednotlivým legislativním návrhům. V tomto ohledu je vítaná role skupiny nezávislých zúčastněných stran na nejvyšší úrovni pro snižování administrativní zátěže, jejíž předseda Edmund Stoiber byl hostem Výboru pro právní záležitosti v listopadu 2009 a červnu 2010.

· Zjednodušení a kodifikace práva

V této souvislosti je třeba prověřit Třetí strategický přezkum zlepšování právní úpravy v Evropské unii předložený Komisí, který obsahuje informace o konkrétních návrzích a harmonogram činnosti Komise. Parlament by měl zdůraznit svou podporu strategie a celkových cílů tohoto procesu, ačkoliv zkušenosti Výboru pro právní záležitosti s aktualizací právních předpisů jejich přepracováním a kodifikací ukazují, že existuje prostor pro zlepšení interinstitucionální spolupráce.

Šest let po podpisu interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů lze vyvodit určité závěry a zamyslet se nad tím, jak je možné tuto spolupráci dále zlepšit. Výbor pro právní záležitost se domnívá, že v rámci této zprávy není nutné předkládat pozměňovací návrhy k příslušným dohodám (ani ke společném přístupu k posuzování dopadů). Zpráva však upozorňuje na zásadní doporučení uvedená v závěrečné zprávě pracovní skupiny pro parlamentární reformu a v usnesení ze dne 9. února 2010 o revidované rámcové dohodě o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí.

V souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost výbor upozorňuje zejména na evropskou občanskou iniciativu, která občanům umožní aktivní účast v procesu tvorby evropského práva. Za zmínku stojí rovněž nové rozlišení mezi akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty zavedené Lisabonskou smlouvou.

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přiznává Parlamentu v rámci řádného legislativního postupu stejné zákonodárné pravomoci jako Radě,

B.  vzhledem k tomu, že zavedením evropské občanské iniciativy dává Lisabonská smlouva občanům Evropské unie možnost požádat o zahájení legislativního procesu,

C. vzhledem k tomu, že dne 31. března 2010 Komise předložila návrh nařízení, které stanovuje postupy a podmínky občanské iniciativy;

D. vzhledem k tomu, že podle článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unie může Parlament požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že k provedení Smluv je zapotřebí aktu Unie,

E.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie řadí mezi práva občanů právo na řádnou správu, která může fungovat pouze na základě právních předpisů, které jsou občanovi jasné a srozumitelné,

1.  naléhavě žádá Komisi, aby na základě politické dohody, které bylo dosaženo v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. února 2010 o rámcové dohodě mezi Evropským parlamentem a Komisí, vynaložila veškeré úsilí na to, aby se Parlament a Rada v procesu tvorby právních předpisů staly rovnocennými partnery, a uplatnila tak zásadu rovného postavení Parlamentu a Rady zakotvenou v Lisabonské smlouvě zejména tím, že oba orgány budou současně informovány o všech událostech a pokrocích majících vliv na legislativní proces a že jim bude stejnou měrou zajištěn přístup na zasedání a předávání příspěvků nebo dalších informací;

2.  vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s Parlamentem okamžitě vypracovala nezbytná právní a organizační opatření, která by občanům Evropské unie umožnila využít právo na iniciování legislativního procesu, které jim přiznává článek 11 Lisabonské smlouvy;

3.  naléhavě žádá Komisi, aby se zavázala, že stanoví lhůty, do kterých vyhoví žádostem Evropského parlamentu vypracovaným na základě článku 225 Smlouvy o fungování EU, a aby v tomto ohledu splnila zejména závazky obsažené v rámcové dohodě, a sice že do tří měsíců po přijetí legislativní zprávy z vlastního podnětu bude informovat o konkrétním postupu ve věci všech požadavků na předložení legislativních iniciativ a nejpozději do jednoho roku vypracuje návrh právního předpisu;

4.  zdůrazňuje, že je nezbytné vypracovat právní předpisy, které budou pro občany EU jednoduché a srozumitelné.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU