Postup : 2009/2233(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0309/2010

Předložené texty :

A7-0309/2010

Rozpravy :

PV 13/12/2010 - 20
CRE 13/12/2010 - 20

Hlasování :

PV 14/12/2010 - 9.22
CRE 14/12/2010 - 9.22
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0473

ZPRÁVA     
PDF 204kDOC 146k
5. listopadu 2010
PE 442.941v02-00 A7-0309/2010

o dosažení skutečné územní, sociální a hospodářské soudržnosti v EU – nezbytné podmínky konkurenceschopnosti na světové úrovni?

(2009/2233(INI))

Výbor pro regionální rozvoj

Zpravodaj: Petru Constantin Luhan

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o dosažení skutečné územní, sociální a hospodářské soudržnosti v EU – nezbytné podmínky konkurenceschopnosti na světové úrovni?

(2009/2233(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Lisabonskou smlouvu, která pozměňuje Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (2007/C 306/01), a zejména na její hlavy I a XVIII,

–   s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ve dnech 25. a 26. března 2010,

–   s ohledem na sdělení Komise Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu – Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2006)0567),

–   s ohledem na výroční zprávu OECD za rok 2009,

–   s ohledem na dokument „Úspěšná partnerství: průvodce“ Fóra OECD LEED pro partnerství a místní veřejnou správu, 2006,

–   s ohledem na Zprávu o globální konkurenceschopnosti 2009–2010 ze zasedání Světového hospodářského fóra, které se konalo v Ženevě ve Švýcarsku v roce 2009,

–   s ohledem na nezávislou zprávu „Program pro reformovanou politiku soudržnosti – místní přístup k naplnění výzev a očekávání Evropské unie“, kterou v dubnu 2009 na žádost komisařky pro regionální politiku Danuty Hübnerové vypracoval Fabrizio Barca,

–   s ohledem na politický dokument Rady evropských obcí a regionů s názvem „Budoucnost politiky soudržnosti EU“, Brusel, prosinec 2009,

–   s ohledem na usnesení Shromáždění evropských regionů o regionální politice po roce 2013 přijaté dne 8. listopadu 2007 jeho valným shromážděním v italském Udine,

–   s ohledem na sdělení Komise Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o výsledcích jednání ohledně strategií a programů politiky soudržnosti na programové období 2007–2013 (KOM(2008)0301),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 k provádění nařízení o strukturálních fondech na období 2007–2013: výsledky jednání ohledně vnitrostátních strategií a operačních programů politiky soudržnosti(1),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o osvědčených postupech v oblasti regionální politiky a překážkách při využívání strukturálních fondů(2),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2008 o řízení a partnerství na vnitrostátní a regionální úrovni a o základně pro projekty v oblasti regionální politiky(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o zelené knize o územní soudržnosti a stavu jednání o budoucí reformě politiky soudržnosti(4),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o strategii EU 2020(5),

–   s ohledem na čtvrtou zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273),

–   s ohledem na 20. výroční zprávu Komise o čerpání strukturálních fondů (v roce 2008) (KOM(2009)0617),

–   s ohledem na sdělení Komise Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Mobilizace soukromých a veřejných investic pro obnovu a dlouhodobou strukturální změnu: rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru“ (KOM(2009)0615),

–   s ohledem na bod 37 svého usnesení ze dne 14. února 2006 o reformě státní podpory v letech 2005–2009(6),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7-0309/2010),

A. vzhledem k tomu, že podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy je podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii jedním z cílů Evropské unie,

B.  vzhledem k tomu, že Unie může být konkurenceschopná na světové úrovni jen za předpokladu, že pomocí vnitřních politik, které uvedou do praxe udržitelné nízkouhlíkové hospodářství chránící biologickou rozmanitost, posílí svou schopnost reagovat na globální problémy, přičemž období recese ukázala, že méně rozvinuté regiony mají menší schopnost obnovy,

C. vzhledem k tomu, že konkurenceschopnost a soudržnost se navzájem nevylučují, ale že se některé jejich prvky naopak doplňují,

D. vzhledem k tomu, že navzdory významnému pokroku při sbližování v rámci Unie lze vysledovat tendenci k prohlubování územních rozdílů mezi regiony EU, např. pokud jde o přístupnost zejména strukturálně znevýhodněných regionů, ale i v rámci regionů a územních celků EU, což by mohlo vést k územní segregaci, prohloubit rozdíly v úrovni prosperity mezi regiony EU a oslabit konkurenceschopnost EU v celosvětovém měřítku,

E.  vzhledem k tomu, že organizace OECD ve své výroční zprávě za rok 2009 doporučila, aby se dlouhodobý růst více soustředil na význam daňové oblasti, investic do infrastruktury, vzdělávání a pracovní síly a dále na regulaci výrobních trhů, a zdůraznila se tedy jejich úloha,

F.  vzhledem k tomu, že Světové hospodářské fórum ve své Zprávě o globální konkurenceschopnosti z roku 2009 i v jiných zprávách upozornilo na rozhodující úlohu infrastruktury jako druhého z dvanácti pilířů, podle nichž je posuzována globální konkurenceschopnost, a upřesnilo, že kvalitní infrastruktura je klíčem ke zmírnění dopadu vzdáleností, dokáže přilákat zahraniční investory a zajišťuje možnost hospodářského rozvoje,

G. vzhledem k tomu, že podmínkou dosažení konkurenceschopnosti je skutečně udržitelný hospodářský rozvoj v celé EU,

H. vzhledem k tomu, že nezávislá skupina odborníků jmenovaná po summitu v Hampton Court, které předsedal Esko Aho, ve své zprávě o výzkumu, vývoji a inovacích s názvem „Vytvoření Evropy inovací“ určuje klíčové oblasti – elektronické zdravotnictví, farmaceutické výrobky, dopravu a logistiku, životní prostředí, digitální obsah, energetiku a bezpečnost –, v nichž může v souvislosti s inovacemi fungovat tržní prostředí a v nichž může hrát významnou roli veřejná politika,

I.   vzhledem k tomu, že má-li být dosaženo cílů EU 2020, je nutné uznat, že existuje rozdílná úroveň rozvoje a různě omezené kapacity, a je nezbytné vytyčovat cíle, jež budou odpovídat skutečné situaci a potřebám zjištěným při konzultacích se všemi zúčastněnými stranami na jednotlivých úrovních správy,

J.   vzhledem k tomu, že Evropská rada na svém zasedání v březnu 2010 uznala význam podpory hospodářské, sociální a územní soudržnosti – mimo jiné pomocí rozvoje infrastruktury – pro zajištění úspěchu strategie EU 2020 za okolností, kdy se tato nová strategie bude zabývat překážkami hospodářského rozvoje,

K. vzhledem k tomu, že se politika soudržnosti osvědčila jako účinný a flexibilní nástroj pro zvládání socioekonomických problémů vyplývajících z finanční krize,

L.  vzhledem k tomu, že kromě dobré infrastruktury jsou základními předpoklady konkurenceschopnosti podpora výzkumu, inovací a technologického rozvoje a poskytování náležitě kvalitního vzdělávání obyvatelům v regionech,

M. vzhledem k tomu, že při omezování dopadů krize na veřejnost budou hrát zásadní roli regiony, a že je proto třeba se přihlásit k zásadě partnerství a vytvořit vhodné nástroje pro hodnocení ex-ante územního dopadu různých druhů politik, aby bylo možné řešit hlavní problémy, k nimž patří přizpůsobení se globalizaci, demografické změny a následné vylidňování regionů, změna klimatu, energetické otázky a ochrana biologické rozmanitosti, ale i nové problémy vzešlé z krize;

N. vzhledem k tomu, že na základě výsledků diskusí o strategiích a programech v oblasti politiky soudržnosti na programové období 2007–2013 se ukázalo, že se kvalita programů a zapojení zúčastněných subjektů na všech úrovních správy zlepšily, což je významným krokem vpřed na cestě k dosažení lisabonských cílů hospodářské konkurenceschopnosti a zaměstnanosti,

O. vzhledem k tomu, že reforma politiky soudržnosti musí tuto politiku posílit prostřednictvím lepších vazeb a lepší koordinace a součinnosti evropských politik, aniž by některá politika byla podřízena jiné, a to na základě potřeb a cílů Unie v oblasti udržitelného rozvoje,

P.  vzhledem tomu, že zapojení místních a regionálních subjektů do politiky soudržnosti se odráží v jejich místních a regionálních strategiích, jejichž cílem je dosáhnout pokroku v hospodářském rozvoji a sociálním začlenění,

Q. vzhledem k tomu, že hospodářskou konkurenceschopnost zaostávajících regionů podporuje rozvoj jejich kapacit, včetně rozvoje všech typů infrastruktury umožňující přístup ke vzdělání, výzkumu a inovacím,

R.  vzhledem k tomu, že ačkoli některé prvky těchto nástrojů, jako je společný časový rámec a sladění s lisabonskou agendou, umožňují součinnost, zároveň přetrvávají rozdíly, jako jsou odlišné právní základy, tematické versus územní zaměření a sdílené versus centralizované řízení,

Politika soudržnosti jako nevyhnutelná podmínka globální konkurenceschopnosti

1.  zdůrazňuje výsledky politiky soudržnosti EU a skutečnost, že její provádění je nezbytné pro úspěch strategie EU 2020, neboť jde o nástroj k odstranění rozdílů mezi regiony, posílení jejich konkurenceschopnosti, usnadnění zahájení strukturálních reforem a zvýšení schopnosti regionů přizpůsobovat se globálnímu hospodářskému klimatu;

2.  oceňuje skutečnost, že v období 2007–2013 vydávají všechny členské státy významnou část svých celkových finančních prostředků na výzkum, vývoj, inovace a rozvoj znalostní ekonomiky, výsledkem čehož je celkem 246 vnitrostátních nebo regionálních operačních programů s přibližně 86 miliardami EUR vyčleněnými na výzkum a inovace, z nichž již bylo 50 miliard EUR vyčleněno na základní výzkum a rozvoj a na inovační činnosti; zdůrazňuje, že jelikož při zlepšování konkurenceschopnosti EU tváří v tvář globálním výzvám hrají výzkum a inovace zásadní roli, musí investice do těchto oblastí pokračovat a zároveň je nutné provádět pravidelné hodnocení pokroku, jež bude založeno na výsledcích; doporučuje proto, pokud jde o příští programové období, aby členské státy a Komise vyčlenily na výzkum a inovace dostatečné zdroje ze strukturálních fondů, zejména na udržitelné inovace, a aby posílily výzkumné kapacity; zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat a uplatňovat úspěšné modely znalostního trojúhelníku s cílem zajistit udržitelný rozvoj regionálních výzkumných a strategických rámců pro inovaci ve spolupráci s podniky, výzkumnými středisky, univerzitami a veřejnými orgány; zdůrazňuje potenciál regionálních inovativních uskupení využívajících ve vysoké míře znalostí pro mobilizaci regionální konkurenceschopnosti a požaduje lepší koordinaci strukturálních fondů a sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj;

3.  zdůrazňuje, že větší koncentrací zdrojů politiky soudržnosti lze zajistit, aby tato politika významně přispěla k posílení konkurenceschopnosti, inovací a zaměstnanosti v EU;

4.  zdůrazňuje klíčovou úlohu veřejného sektoru na všech úrovních správy i soukromého sektoru při provádění politiky soudržnosti, obnově důvěry a solidarity v období recese i po ní tím, že zaručí rovné podmínky přístupu k veřejným investicím, zvláště do infrastruktury, nových technologií a lidského kapitálu, a zajistí udržitelný rozvoj;

5.  zdůrazňuje skutečnost, že hospodářská konkurenceschopnost regionů EU úzce souvisí s náležitou úrovní zaměstnanosti, vzdělanou a kvalifikovanou pracovní silou, sociálním zabezpečením a přístupem k veřejným službám; konstatuje v této souvislosti, že podpora sociální soudržnosti poskytovaná politikou soudržnosti nabývá na významu pro celkovou regionální konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku;

6.  zastává názor, že se v souladu s duchem Smluv prokázalo, že klíčovou roli v procesu evropské integrace hraje taková politika soudržnosti, která se zaměřuje na snižování rozdílů v úrovni rozvoje a na přípravu regionů na to, aby se byly schopny vyrovnat s krátkodobými i dlouhodobými problémy (globalizací, demografickými změnami, vylidňováním venkovských oblastí, změnou klimatu a ochranou biologické rozmanitosti), tím, že přihlíží k jejich specifickým silným a slabým stránkám;

7.  upozorňuje na to, že posílení součinnosti mezi politikami v oblasti výzkumu, vývoje a inovací a politikou soudržnosti umožní lépe splnit cíle strategie EU 2020; zdůrazňuje, že politika soudržnosti musí hrát při naplňování strategie EU 2020 významnou úlohu, neboť povzbuzuje strukturální změny v celé Evropě a podporuje klíčové investiční priority na všech úrovních – místní, regionální, vnitrostátní a přeshraniční – a současně zajišťuje sociální, hospodářskou a územní soudržnost; poukazuje však na skutečnost, že navzdory tomu, že priority politiky soudržnosti by měly být sladěny s cíli strategie EU 2020, musí politika soudržnosti zůstat nezávislou politikou schopnou zohledňovat specifika jednotlivých regionů, podporovat slabší a nejchudší regiony, aby překonaly socioekonomické obtíže a přírodní znevýhodnění, a zmírňovat rozdíly mezi regiony; domnívá se, že zajištěním kontinuity stávajících hlavních směrů politiky soudržnosti se zaručí regionální rozměr výzkumu, vývoje a inovací a vytváření pracovních míst v inovativních odvětvích;

Územní soudržnost – úvahadopadu politik EU na místní úrovni

8.  podporuje názory vyjádřené v zelené knize o územní soudržnosti v souvislosti s konkurenceschopností, jež „závisí i tom, zda jsou navazovány kontakty s jinými oblastmi s cílem zajistit, aby byly společné prostředky využívány koordinovaným a udržitelným způsobem“, aby mohl být uvolněn potenciál, který přirozeně vyplývá z územní různorodosti EU; v tomto ohledu zdůrazňuje, že základní podmínkou dalšího posílení konkurenceschopnosti je hladké a koordinované fungování dopravních služeb, dostatečný přístup k telekomunikacím a případné sdílení zdrojů v oblasti energetiky, zdravotní péče, výzkumu, vzdělávání, ochrany životního prostředí a infrastruktury; vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy ohledně definice a konzistentního naplňování cíle územní soudržnosti;

9.  zastává názor, že členské státy musí při vymezení a provádění politiky soudržnosti podporovat místní přístup; uznává, že úloha regionů se v jednotlivých členských státech liší v závislosti na jejich politické a správní struktuře; požaduje, aby bylo řádně uplatňováno posílené a rozšířené pojetí zásady subsidiarity, jak je definuje SFEU, a aby bylo vynaloženo úsilí o zlepšení oproti současnému programovému období spočívající v tom, že se v zájmu lepšího využití finančních prostředků podpoří zásada decentralizace až na úroveň místních samospráv; považuje v této souvislosti za kontraproduktivní, aby regiony spravovaly v průměru pouze 30,5 % celkového rozpočtu určeného na politiku soudržnosti a zbytek spravovaly centrální vlády; domnívá se proto, že je nutné v budoucnu zásadu partnerství výrazně posílit;

10. zastává názor, že problémy, jimž EU čelí v souvislosti s otvíráním hranic, dotvářením vnitřního trhu a globalizací, jsou zvláště patrné v příhraničních územích; zdůrazňuje, že soupeřící fiskální a sociální systémy, složitá správní opatření a migrační toky mezi regiony a státy mohou oslabit konkurenceschopnost těchto území; zdůrazňuje význam rozvoje nástrojů nezbytných pro přeshraniční spolupráci a víceúrovňovou správu a žádá Komisi, aby podporovala výměnu informací a osvědčených postupů;

11. konstatuje, že územní soudržnost má horizontální a víceodvětvový charakter, a je tedy nutné, aby k jejímu dosažení napomohly politiky Unie; opakuje, že toto pojetí se neomezuje na účinky regionální politiky, ale plyne z něj i potřeba koordinace s dalšími politikami Unie zaměřenými na udržitelný rozvoj a přinášejícími hmatatelné výsledky na regionální úrovni, aby bylo možné rozvíjet a plně využívat konkrétní formy regionálního potenciálu a zvyšovat jejich účinek v praxi, což posílí konkurenceschopnost a atraktivitu regionů a povede k územní soudržnosti; domnívá se, že v zájmu dosažení vyváženějšího územního rozvoje v EU jsou nejdůležitějšími souřadnicemi územní soudržnosti pojmy „koncentrace, spolupráce a propojení“;

12. zdůrazňuje, že z víceúrovňové správy plyne decentralizace odpovědnosti za programy, jež umožní lepší využívání potenciálu územní spolupráce, a má-li tudíž být Unie schopna sledovat společné cíle a uplatňovat přitom koherentní a na výsledky orientovaná opatření a současně si vytyčovat konkrétní regionální a místní priority, je třeba realizovat zásady víceúrovňové správy;

13. vítá výsledky iniciativ URBAN a LEADER a zdůrazňuje, že při tvorbě rámce pro integrovaný rozvoj městských a venkovských oblastí, v závislosti na potřebách každého regionu, je zapotřebí využívat minulých zkušeností a souvisejících příkladů osvědčených postupů; vyzývá Komisi, aby posoudila a navrhla pracovní metodiky pro podporu partnerství městských a venkovských oblastí, pro boj proti odlivu obyvatelstva z venkovských oblastí a současně pro podněcování udržitelného rozvoje měst, neboť téměř 80 % obyvatel EU žije v městských oblastech; upozorňuje, že městské i venkovské oblasti hrají v regionálním hospodářském rozvoji dynamickou roli, a zdůrazňuje proto, že v příštím programovém období je třeba investovat do městských a příměstských projektů a zlepšit koordinaci s programy rozvoje venkova;

Maximalizace vlivu politiky soudržnostiposílení hospodářské konkurenceschopnosti

14. považuje partnerství za klíčovou zásadu pro vymezení obsahu politiky soudržnosti, kdy přístup zdola nahoru posiluje správní kapacity a kvalitu procesu plánování; domnívá se, že všechny úrovně správy musí při posilování hospodářské konkurenceschopnosti EU hrát soudržnou, vzájemně se doplňující a produktivní úlohu; vyzývá Komisi, aby v zájmu vytvoření opravdového partnerství s regionálními a místními orgány a v zájmu snazší výměny osvědčených postupů mezi regiony definovala zásadu partnerství jasněji;

15. upozorňuje, že základní zásadou řádného řízení politiky soudržnosti je spolufinancování; žádá tedy, aby bylo i nadále používáno, navzdory omezením veřejných výdajů způsobeným hospodářskou krizí;

16. zdůrazňuje, že je třeba podporovat podnikání a malé a střední podniky, a uznává klíčovou roli, již tyto podniky hrály při posilování konkurenceschopnosti hospodářství a vytváření pracovních míst; zdůrazňuje, že je třeba přezkoumat a konsolidovat úlohu nástrojů EU podporujících evropskou konkurenceschopnost s cílem racionalizovat správní postupy, usnadnit přístup k financování, zvláště pro malé a střední podniky, zavést inovativní mechanismy pobídek založené na plnění cílů spojených s inteligentním, udržitelným a integrujícím růstem a podpořit užší spolupráci s Evropskou investiční bankou a dalšími finančními institucemi; oceňuje v této souvislosti přínos nástrojů finančního inženýrství a v zájmu dosažení pozitivní součinnosti a maximalizace výsledků vybízí k co největšímu využívání těchto nástrojů, jakož i revolvingových fondů a globálních grantů; dále žádá, aby se zjednodušil přístup k rizikovému kapitálu a mikrofinancování;

17. navíc zdůrazňuje, že účinné provádění politiky soudržnosti podstatně závisí na tom, jak je tato politika pojata, a že má tudíž zásadní význam, aby byly do formování a realizace budoucí politiky soudržnosti již v rané fázi zapojeny místní a regionální orgány; podobně zdůrazňuje, že v zájmu dosažení maximálně účinné víceúrovňové správy je rovněž třeba rozvíjet horizontální a vertikální partnerství mezi veřejnými orgány na všech úrovních; připomíná, že víceúrovňová správa patří ke klíčovým principům politiky soudržnosti a že je zásadně důležité zajistit kvalitu rozhodovacího procesu; zdůrazňuje v této souvislosti i význam partnerství regionálních orgánů s Výborem regionů;

18. vítá změnu nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, která zjednodušuje postupy pro využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, a vybízí Komisi, aby pokračovala ve zjednodušování těchto postupů a zajistila tak jejich pružnost a omezila administrativní zátěž příjemců finančních prostředků, aby orgány mohly řešit zásadní otázky včas a s využitím odpovídajících prostředků; je toho názoru, že partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou poskytnout skutečnou podporu tím, že budou doplňovat činnost na místní a regionální úrovni, a vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na upevnění partnerství soukromého a veřejného sektoru v rámci politiky soudržnosti;

19. zdůrazňuje, že je důležité, aby byla v zájmu odstraňování rozdílů i nadále poskytována prvořadá podpora projektům zaměřeným na zaostávající regiony, s cílem dosáhnout dopadu očekávaného v tomto programovém období, jenž by byl v souladu s původními odhady; konstatuje, že zlepšení dostupnosti a infrastrukturní vybavenosti přispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti zaostávajících regionů na vnitřním trhu a přispěje tak k vnější konkurenceschopnosti EU jako celku; zastává názor, že odnětí této podpory by omezilo dopad počátečních příznivých výsledků;

20. zdůrazňuje, že i když se politika soudržnosti zaměřuje na nejméně prosperující regiony, týká se všech regionů bez ohledu na míru jejich rozvoje; podtrhuje proto, že je třeba i nadále podporovat cíl regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti; opakuje, že silná a dobře financovaná politika soudržnosti, s rozpočtem absolutně i relativně rovným minimálně tomu současnému, je podmínkou dosažení cílů strategie EU 2020, neboť umožní dosáhnout inteligentního a udržitelného hospodářství podporujícího začlenění, jež učiní EU globálně konkurenceschopnou, a současně umožní zajistit, aby se všechny regiony harmonicky rozvíjely, a tím se naplnily cíle sociální, hospodářské a územní soudržnosti;

21. domnívá se, že HDP musí zůstat hlavním kritériem pro určování způsobilosti regionů pro pomoc v rámci politiky soudržnosti, že však mohou být přidány další měřitelné ukazatele, pokud se prokáže jejich význam, přičemž vnitrostátním orgánům se ponechá prostor, aby mohly na příslušné rozhodovací úrovni používat další ukazatele, jež zohledňují specifické rysy regionů a měst;

22. zdůrazňuje, že při přidělování finančních prostředků je třeba zohledňovat specifické rysy např. pobřežních či horských nejvzdálenějších regionů, regionů trpících odlivem obyvatel nebo odlehlých příhraničních regionů a měst; vybízí regiony, aby předložily iniciativy, které zlepší využívání jejich regionálních specifik; vyzývá Komisi, aby jednotlivé finanční nástroje přizpůsobila účelu vytváření přidané hodnoty v krátkodobém a střednědobém výhledu a brala přitom v úvahu také důsledky hospodářské a finanční krize;

23. vybízí Komisi, aby prozkoumala, jak mohou nové techniky finančního inženýrství zlepšit efektivitu a účinek politiky soudržnosti, aby vybrané projekty přinášely nejlepší možné výsledky;

24. zdůrazňuje pozitivní důsledky rovnosti mužů a žen pro hospodářský růst EU, sociální soudržnost, a tedy i její konkurenceschopnost;

Politika soudržnosti jakožto klíčová politika pro období po roce 2013

25. klade důraz na rozhodující úlohu, kterou díky svému evropskému přínosu hrají regionální rozvoj a územní soudržnost v celé Evropě při zvyšování hospodářské konkurenceschopnosti EU a při naplňování cílů EU 2020, kdy je jedním z hlavních prostředků dosažení hospodářské rovnováhy místní přístup;

26. zdůrazňuje, že ke strukturálním fondům je třeba přistupovat integrovaně, neboť se jedná o důležitý nástroj pomoci regionům v jejich snaze o dosažení udržitelného růstu, zaměstnanosti a prosperity;

27. zdůrazňuje, že v zájmu upevnění a zlepšení stávající úrovně rozvoje je třeba zachovat přechodná opatření, neboť kdyby se finanční prostředky po dosažení daného cíle podstatně snížily, mohla by dosažená míra rozvoje klesnout; upozorňuje, že tím by se zajistilo rovné zacházení s regiony, jež se nacházejí v podobné situaci, což by následně vedlo k účinné organizaci programů;

28. připomíná Komisi a členským státům, že očekávání evropské veřejnosti vychází z potřeb lidí, zejména z přání mít přístup k adekvátní infrastruktuře a kvalitním veřejným službám, které je nutné poskytovat spravedlivým způsobem a za ceny přijatelné pro všechny evropské občany bez ohledu na to, kde žijí a pracují; trvá na tom, že je nutné respektovat právo na rovné příležitosti, a zdůrazňuje, že je třeba, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup k veškeré infrastruktuře a projektům financovaným ze strukturálních fondů;

29. zdůrazňuje, že v zájmu konsolidace znalostí a inovací, které jsou motorem budoucího hospodářského růstu a evropské konkurenceschopnosti, je nutné zlepšit kvalitu vzdělání, opírat se o výsledky výzkumu, podporovat inovace a přenos znalostí v celé Unii, maximálně využívat informační a komunikační technologie, zajistit uplatnění inovativních myšlenek v nových výrobcích a službách, jež podněcují vytváření růstu a kvalitních pracovních míst a pomohou překonat problémy spojené se sociálními změnami v Evropě a ve světě, podporovat podnikání, upřednostňovat potřeby uživatelů a příležitosti spojené s trhem a zaručit dostupné a adekvátní financování, v němž budou hrát zásadní roli strukturální fondy;

30. zdůrazňuje, že hospodářská, sociální a územní soudržnost skýtá příležitost k plnému využití možností výzkumu, vývoje a inovací a k zajištění lepších životních podmínek evropských občanů a jejich větší důvěry v EU; adresné a kombinované investice do výzkumu, vývoje a inovací musí zohledňovat kapacity a možnosti regionů a měst a pomáhat rozvíjet klíčové oblasti, k nimž patří elektronické zdravotnictví, farmaceutické výrobky, doprava a logistika, životní prostředí, digitální obsah, energetika a bezpečnost, prostřednictvím institucionálního rozvoje a programů v oblasti budování kapacit;

31. zastává názor, že některé finanční prostředky vyčleněné v rámci politiky soudržnosti na výzkum, vývoj a inovace je třeba použít na dosažení a udržení předního světového postavení v odvětvích, v nichž již má Evropa konkurenční výhodu, a v odvětvích, v nichž Evropa získala novou příležitost tohoto předního světového postavení dosáhnout;

32. zastává názor, že má-li být konsolidován vnitřní trh, je zapotřebí přijmout specifická opatření ke stimulaci hospodářské soutěže na evropské úrovni, aniž by přitom mezi členskými státy došlo ke vzniku nerovnováhy; domnívá se, že tímto způsobem je možné dosáhnout na evropské úrovni přijatelné míry stability a ekonomické prosperity;

33. doporučuje, aby členské státy a Komise věnovaly větší pozornost podpoře velkých projektů pokrývajících dva nebo více operačních programů, jež mají významný dopad na evropské úrovni a jež povedou k tvorbě přidané hodnoty a kvalitních pracovních míst a zabezpečí udržitelný rozvoj regionů;

34. zastává názor, že politika soudržnosti by měla i nadále podporovat opatření, která vytvoří co největší počet pracovních míst, čímž umožní využít místní lidské zdroje a zároveň zajistí jejich další rozvoj a vysokou produktivitu;

35. trvá na tom, že dosažení ekonomické, sociální a územní soudržnosti je sice nutnou podmínkou, avšak samo o sobě nezaručí konkurenceschopnost na světové úrovni, neboť k té jsou nutné značné investice v klíčových oblastech, jako je energetika, životní prostředí, infrastruktura, vzdělávání, výzkum a vývoj, kreativní průmyslová odvětví a služby, logistika a doprava;

o

o o

36. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2009)0165.

(2)

Přijaté texty, P6_TA(2009)0156.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2008)0492.

(4)

Přijaté texty, P6_TA(2009)0163.

(5)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0223.

(6)

Úř. věst. C 290E, 29.11.2006, s. 97.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Hlavním důvodem, proč veřejnost podporovala proces evropské integrace, bylo zlepšení kvality života prostřednictvím vytvoření bezpečných a kvalitnějších pracovních míst a zajištění přístupu ke všem typům infrastruktury – ať již dopravní, sociální, vzdělávací nebo spjaté s výzkumem, vývojem a inovacemi.

Politika soudržnosti dokáže pomocí svých zvláštních cílů a nástrojů zajistit soudržný rozvoj EU, a uspokojit tudíž hospodářské a sociální potřeby evropských občanů. Členské státy EU, zejména ve východní a jihovýchodní Evropě, se zároveň přímo potýkají s dopady globalizace.

Způsob, jakým jednotlivé členské státy využívají příležitosti, jež jim poskytuje účast na jednotném evropském trhu, závisí na jejich vyspělosti a úrovni rozvoje, a ty se země od země liší. Vyplývá z toho, že každý členský stát je odpovědný za přesné vymezení těch nejúčinnějších opatření, díky nimž dokáže jeho hospodářství v rámci tohoto globálního systému fungovat.

Cílem této zprávy nazvané „Dosažení skutečné územní, sociální a hospodářské soudržnosti v EU – nevyhnutelná podmínka pro globální konkurenceschopnost?“ je vyvolat mezi poslanci Evropského parlamentu diskusi o provázanosti a vzájemném doplňování opatření přijatých na evropské i vnitrostátní úrovni pro naplňování cílů politik EU, včetně zvýšení hospodářské konkurenceschopnosti na světové úrovni. Cílem zprávy je poskytnout rámec pro zdůraznění integrační funkce politiky soudržnosti a jejího příspěvku ke zvýšení konkurenceschopnosti EU na světové úrovni.

Přístup zpravodaje

Situace ve světě i v Evropě postavila regiony do popředí zájmu vzhledem k výzvám, jimž jsou vystaveny, ať už se jedná o změnu klimatu, stárnutí populace, sociální migraci či energetiku nebo otázky plynoucí z hospodářské a finanční krize, a jejichž dopad je na místní úrovni pociťován.

Zpravodaj je toho názoru, že politika soudržnosti je klíčovou politikou EU, která umožní regionům, aby se s těmito problémy vyrovnaly co nejlépe, a tím pomůže i zlepšit hospodářskou konkurenceschopnost EU na světové úrovni, pomocí:

- zajištění stejné životní úrovně pro všechny občany EU; a

- podpory rozvoje s využitím místních a regionálních zvláštností, což přinese přidanou hodnotu a hospodářskou produktivitu.

Politika soudržnosti sice rozhodujícím způsobem přispívá k naplnění cílů Lisabonské strategie, pro upevnění dosažených výsledků a jejich očekávaného dopadu je však podle názoru zpravodaje nezbytné dále investovat do všech typů infrastruktury jako do základu zvyšující se hospodářské konkurenceschopnosti.

Infrastruktura – klíčový faktor při zvyšování konkurenceschopnosti na světové úrovni

Infrastruktura je jedním z hlavních pilířů, jež jsou na mezinárodní úrovni hodnoceny při stanovení míry hospodářské konkurenceschopnosti; umožňuje zmírnit dopad vzdáleností a zajistit mobilitu investic a pracovní síly.

Konkurenceschopného, provázaného a ekologičtějšího hospodářství, jež je cílem strategie EU 2020, lze dosáhnout prostřednictvím modernizace a propojování infrastruktury a podpory investičních plánů a rozvojových projektů, a to v souladu se zvláštními rysy jednotlivých regionů. V praxi lze tento přístup provádět inovativními metodami a nástroji.

Podle názoru zpravodaje je nezbytné zajistit územní soudržnost, jelikož pouze na územní úrovni lze sledovat:

- do jaké míry odpovídalo programování týkající se procesu regionálního rozvoje potřebám a konkrétním možnostem dané oblasti;

- to, zda zapojení partneři mají dostatečnou institucionální kapacitu pro zajištění co nejlepšího využití finančních prostředků EU;

- to, zda podpora poskytovaná Evropskou unií je dlouhodobou podporou, která rozvíjí výsledky získané při provádění projektů financovaných EU a zajišťuje udržitelnost.

Rozdíly v míře decentralizace a mezi víceúrovňovými systémy správy vytvářejí situace, jež jsou právě na místní a regionální úrovni nejlépe viditelné – a skutečnou výzvou, kterou je třeba řešit na místní úrovni, je to, jak zajistit, aby se opatření financovaná z veřejných prostředků na evropské a vnitrostátní úrovni vzájemně doplňovala a zároveň nepřekrývala.

Je nutné zajistit horizontální a vertikální koordinaci mezi jednotlivými úrovněmi správy a oblastmi činnosti a druhy intervencí. V souvislosti se zajištěním jednotných standardů rozvoje prostřednictvím hospodářské, sociální a územní soudržnosti, zejména v příhraničních oblastech, vyžaduje:

- vysoce kvalitní programování založené na zapojení zúčastněných subjektů ze všech příslušných úrovní a odvětví;

- využití odpovídajících a jednotných statistických údajů a ukazatelů ve fázi programování i provádění;

- zavedení systému sledování, který bude výslovně vytvořen tak, aby umožňoval sledování a analýzu škály ukazatelů a dopadů;

- informování o výsledcích hodnocení na všech úrovních správy a ve všech regionálních odvětvích.

Vzhledem k tomu, že strukturální fondy a Fond soudržnosti jsou hlavními finančními nástroji dosahování rozvojových cílů stanovených na regionální úrovni, by bylo žádoucí jimi vytvářenou přidanou hodnotu zvýšit tím, že:

- bude vynaloženo větší úsilí místních a regionálních orgánů umožňující rozvoj správních kapacit, neboť při plánování je průkazně zapotřebí odbornost a kvalita; členské státy a Komise budou muset zaručit kvalitní technickou pomoc a bude nutné posílit proces provádění hospodářské, sociální a územní soudržnosti na místní a regionální úrovni;

- zjednoduší se postupy pro přidělování finančních prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti;

- bude vytvořen rámec nezbytný k tomu, aby partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem byla pro regiony životaschopnou a realistickou možností.

V mnohých členských státech jsou sice partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem považována za alternativu, avšak na regionální úrovni neexistuje dostatečně jasný právní rámec a know-how, aby byl takový přístup možný. Je například nezbytné, aby Evropská investiční banka poskytovala orgánům potřebnou technickou pomoc, aby mohly taková partnerství vytvářet.

Je třeba zohlednit všechny tyto body tak, aby mohly regiony v příštím programovém období pod zastřešujícím rámcem cílů EU 2020 samy přispět k udržitelnému rozvoji a zajistit dosažení jednotné životní úrovně.

Po roce 2013 se politika soudržnosti musí stát hlavní politikou, neboť má rozhodující úlohu ve zmenšování rozdílů mezi jednotlivými evropskými regiony. Je pravda, že nástup hospodářské a finanční krize by mohl zapříčinit jisté změny, při rozumném a pružném přístupu však bude možné uspokojit i velmi rozmanité potřeby regionů. To je jeden z důvodu, proč jsou podle zpravodaje nutné třístranná dohoda/závazek mezi Komisí, členskými státy a regiony, které by jasně stanovily, kdo má jaké povinnosti při naplňování stanovených cílů.

Regionální politiky a opatření se zaměří na podporu výzkumu, vývoje a inovací a na rozvoj vzdělávání a dovedností nutných pro zajištění trhu práce přístupného pro všechny. Zajištění jednotné úrovně rozvoje a přístupu k základní infrastruktuře a kvalitním službám zvyšuje schopnost vyrovnat se se závažnými problémy. Touto schopností reagovat na globalizaci je podporována hospodářská konkurenceschopnost na světové úrovni.

Využívání evropských i vnitrostátních finančních prostředků, které jsou k dispozici pro projekty výzkumu, vývoje a inovací, neprobíhá všude stejně – je tedy nutné posílit správní kapacity na regionální úrovni, abychom tak mohli pro současné problémy nalézt nová řešení.

Zpravodaj je toho názoru, že jakmile bude naplněn cíl zajištění podobné životní úrovně prostřednictvím zpřístupnění infrastruktury a kvalitních služeb, regiony se budou moci soustředit na opatření zaměřená na rozvoj místního hospodářského potenciálu a důležitou etapou přitom bude vytvoření místních politik pro výzkum, vývoj a inovace a odpovídající regionální infrastruktury.


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

28.10.2010

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

38

5

1

Členové přítomní při konečném hlasování

François Alfonsi, Luís Paulo Alves, Sophie Auconie, Catherine Bearder, Jean-Paul Besset, Victor Boştinaru, Zuzana Brzobohatá, John Bufton, Alain Cadec, Salvatore Caronna, Ricardo Cortés Lastra, Francesco De Angelis, Rosa Estaràs Ferragut, Elie Hoarau, Danuta Maria Hübner, Filiz Hakaeva Hyusmenova, Seán Kelly, Evgeni Kirilov, Constanze Angela Krehl, Petru Constantin Luhan, Riikka Manner, Iosif Matula, Erminia Mazzoni, Miroslav Mikolášik, Jan Olbrycht, Wojciech Michał Olejniczak, Markus Pieper, Tomasz Piotr Poręba, Monika Smolková, Csanád Szegedi, Nuno Teixeira, Lambert van Nistelrooij, Oldřich Vlasák, Hermann Winkler, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Karima Delli, Jens Geier, Ivars Godmanis, Lena Kolarska-Bobińska, James Nicholson, Elisabeth Schroedter, László Surján, Patrice Tirolien

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Andrea Češková

Poslední aktualizace: 11. listopadu 2010Právní upozornění