Postup : 2010/0065(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0348/2010

Předložené texty :

A7-0348/2010

Rozpravy :

PV 14/12/2010 - 7
CRE 14/12/2010 - 7

Hlasování :

PV 14/12/2010 - 9.20
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0471

ZPRÁVA     ***I
PDF 370kDOC 439k
2. prosince 2010
PE 442.887v02-00 A7-0348/2010

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV

(KOM(2010)0095 – C7-0087/2010 – 2010/0065(COD))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

Zpravodajky: Edit Bauer, Anna Hedh

(Postup společných schůzí výborů – článek 51 jednacího řádu)

POZM. NÁVRHY
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU
 POSTUP

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV

(KOM(2010)0095 – C7-0087/2010 – 2010/0065(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2010)0095),

–   s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 82 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0087/2010),

–   s ohledem na článek 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na příspěvky, které vnitrostátní parlamenty zaslaly k tomuto návrhu legislativního aktu,

–   s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

–   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

–   po konzultaci s Výborem regionů,

–    s ohledem na příslib zástupce Rady obsažený v dopise ze dne 25. listopadu 2010, že postoj Parlamentu bude schválen, v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–   s ohledem na články 55 a 37 jednacího řádu,

–   s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0348/2010),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

POSTOJ EVROPSKÉHO PARLAMENTU*

PRVNÍ ČTENÍ

---------------------------------------------------------

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o boji proti obchodování s lidmi a jeho předcházení a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

po konzultaci s Výborem regionů,

po předání návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)    Obchodování s lidmi je závažný trestný čin, který je často páchán v rámci organizované trestné činnosti, představuje hrubé porušení základních práv a je výslovně zakázán Listinou základních práv Evropské unie. Boj proti obchodování s lidmi a jeho předcházení je pro Unii i její členské státy prioritou.

(1a)  Tato směrnice je součástí celkové činnosti zaměřené proti obchodování s lidmi, která zahrnuje opatření, do nichž jsou zapojeny třetí země v souladu s „dokumentem zaměřeným na konkrétní kroky k posílení vnějšího rozměru Unie ohledně opatření proti obchodování s lidmi; Směrem ke globálnímu opatření EU proti obchodování s lidmi“. V této souvislosti je třeba vyvíjet činnost ve třetích zemích, odkud oběti pocházejí nebo odkud jsou přepravovány, a to za účelem zvyšování informovanosti, snižování zranitelnosti, poskytování podpory a pomoci obětem, a dále za účelem boje proti prvotním příčinám obchodování s lidmi a poskytování podpory zemím při zavádění vhodných právních předpisů proti obchodování s lidmi.

(1b)  V této směrnici je uznán specifický aspekt obchodování s lidmi související s pohlavím a skutečnost, že ženy a muži se stávají oběťmi obchodování s lidmi pro odlišné účely. Z tohoto důvodu by i opatření v oblasti podpory a pomoci měla v případě potřeby zohledňovat aspekt pohlaví. Odrazující a podněcující faktory se mohou lišit v závislosti na dotčených odvětvích, jako je obchodování s lidmi v sexuálním průmyslu nebo pro účely vykořisťování jako pracovní síly, například v odvětví stavebních prací, v zemědělství nebo pro práce v domácnosti.

(2)    Evropská unie je odhodlána obchodování s lidmi předcházet, bojovat proti němu a chránit práva obětí tohoto obchodování. Za tímto účelem bylo přijato rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi(3) a plán EU týkající se osvědčených postupů, norem a způsobů práce pro boj proti obchodu s lidmi(4) a jeho předcházení. Boj proti obchodování s lidmi je jako jednoznačná priorita uveden i ve Stockholmském programu, který přijala Evropská rada. Je třeba zvážit i další opatření, jako je podpora při vytváření obecných společných ukazatelů Unie pro účely identifikace obětí obchodování s lidmi, a to prostřednictvím výměny osvědčených postupů mezi všemi zúčastněnými subjekty, zejména pak veřejnými i soukromými subjekty působícími v odvětví sociálních služeb.

(2a)  Donucovací orgány členských států by měly pokračovat ve spolupráci v zájmu posílení boje proti obchodování s lidmi. V této souvislosti má zásadní význam úzká přeshraniční spolupráce, včetně sdílení informací a osvědčených postupů, jakož i pokračování v otevřeném dialogu mezi policejními, soudními a finančními orgány členských států. Koordinace vyšetřování a trestního stíhání případů obchodování s lidmi by navíc měla být usnadněna posílením spolupráce s Europolem a Eurojustem, zřízením společných vyšetřovacích týmů, jakož i prováděním rámcového rozhodnutí Rady 2009/948/SVV o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení(5).

(2b)  Členské státy by měly podporovat činnost organizací občanské společnosti a úzce s nimi spolupracovat, a to i s uznávanými nevládními organizacemi činnými v této oblasti, které se věnují práci s oběťmi obchodování s lidmi, přičemž tato spolupráce by se měla zaměřit zejména na iniciativy související s vytvářením koncepcí, na informační a osvětové kampaně, na výzkumné a vzdělávací programy, odbornou přípravu, jakož i na monitorování a hodnocení účinku opatření proti obchodování s lidmi.

(3)    Tato směrnice zaujímá k boji proti obchodování s lidmi integrovaný ▌a ucelený přístup zohledňující lidská práva a při jejím provádění by měly být brány v úvahu směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány(6), a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.(7) Hlavními cíli směrnice jsou důslednější prevence a stíhání případů obchodování s lidmi a ochrana práv obětí. Tato směrnice rovněž zohledňuje kontext různých forem obchodování s lidmi a má za cíl zajistit, aby byla každá z těchto forem byla potírána prostřednictvím co nejúčinnějších opatření.

(3a)  Děti jsou zranitelnější, proto jsou obchodováním s lidmi ohroženy více. V souladu s Listinou základních práv Evropské unie a Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte z roku 1989 musí být při uplatňování této směrnice prvořadým hlediskem nejlepší zájmy dítěte.

(4)    Protokol Organizace spojených národů o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000 a Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi z roku 2005 jsou klíčovými dokumenty pro posilování mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti obchodování s lidmi. Je třeba poznamenat, že Úmluva Rady Evropy obsahuje hodnotící mechanismus – Skupinu odborníků pro opatření proti obchodování s lidmi (GRETA) a Výbor smluvních stran. Je třeba podporovat koordinaci činnosti mezinárodních organizací, které jsou příslušné v souvislosti s opatřeními proti obchodování s lidmi, aby se zamezilo zdvojování úsilí.

(4a)  Touto směrnicí není dotčena zásada nenavracení v souladu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků podepsanou dne 28. července 1951 (Ženevská konvence) a v souladu s článkem 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie.

(5)    S cílem reagovat na aktuální vývoj v souvislosti s obchodováním s lidmi obsahuje tato směrnice širší pojetí toho, co by mělo být považováno za obchodování s lidmi, než rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV, a zahrnuje další formy vykořisťování. V kontextu této směrnice by mělo být nucené žebrání považováno za formu nucené práce nebo služby ve smyslu definice uvedené v Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené nebo povinné práci z roku 1930. Využívání jiných osob k žebrání, včetně využívání vyživované osoby, která je obětí obchodování s lidmi, k žebrání tak do rozsahu definice pojmu obchodování s lidmi spadá pouze v případě, že se tato činnost vyznačuje všemi rysy příznačnými pro nucenou práci či služby. V souladu s příslušnou judikaturou by měla být platnost jakéhokoli možného souhlasu s vykonáváním takové služby posuzována na individuálním základě. Pokud se však jedná o dítě, neměl by být jakýkoli případný souhlas nikdy považován za platný. Výraz „využívání k trestné činnosti“ by měl být chápán jako využívání jiných osob k páchání mimo jiné kapesních krádeží, drobných krádeží v obchodech, pro účely obchodování s drogami a dalších podobných činností, které podléhají trestním sankcím a představují způsob finančního obohacení. Tato definice se vztahuje i na obchodování s lidmi za účelem odstraňování orgánů, které ▌představuje závažné porušení lidské důstojnosti a tělesné integrity, jakož i na další jednání, jako jsou například nezákonné adopce nebo nucené sňatky, jestliže naplňují skutkovou podstatu obchodování s lidmi.

(6)    Výše sankcí v této směrnici je výrazem rostoucího znepokojení členských států v souvislosti s vývojem týkajícím se obchodování s lidmi. Z tohoto důvodu směrnice vychází ze závěrů Rady ze dne 24. a 25. dubna 2002 o přístupu, jenž je třeba uplatnit ve vztahu k harmonizaci trestních sankcí, konkrétně ze sankcí úrovně 3 a 4. Pokud je trestný čin spáchán za určitých okolností, například na osobě obzvláště zranitelné, sankce by měla být přísnější. V kontextu této směrnice zahrnují obzvláště zranitelné osoby přinejmenším všechny děti ▌. Mezi další faktory, které lze zohlednit při posuzování zranitelnosti oběti, patří například pohlaví, těhotenství, zdravotní stav a postižení. Pokud se jedná o obzvláště závažný trestný čin, např. pokud jím byl ohrožen život oběti nebo byl spáchán za užití hrubého násilí, které zahrnovalo například mučení, nucené požití drog/léků, znásilnění nebo jiné závažné formy psychologického, fyzického nebo sexuálního násilí, nebo jím byla oběti způsobena obzvláště závažná újma, je třeba tuto skutečnost zohlednit zvláště přísnou sankcí. Pokud je v této směrnici odkaz na předávání, je třeba takový odkaz vykládat v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy(8). Závažnost spáchaného trestného činu lze brát v úvahu v rámci výkonu trestu.

(6a)  V rámci boje proti obchodování s lidmi je třeba v plné míře využívat existující nástroje zaměřené na zajišťování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti, jako je Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovaném zločinu a protokoly k této úmluvě, Úmluva Rady Evropy z roku 1990 o praní, vysledování, zajištění a propadnutí výnosů z trestné činnosti, rámcové rozhodnutí Rady (2001/500/SVV) ze dne 26. června 2001 o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní(9) a rámcové rozhodnutí Rady (2005/212/SVV) ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti(10). Je třeba podporovat využívání zajištěných a konfiskovaných nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní uvedených v této směrnici na pomoc obětem a jejich ochranu, mimo jiné k odškodnění obětí a k podpoře činností souvisejících s přeshraničním vymáháním práva v rámci Unie v souvislosti s bojem proti obchodování s lidmi.

(7)    Obětem obchodování s lidmi by měla být v souladu se základními zásadami právních systémů příslušných členských států poskytnuta ochrana před trestním stíháním nebo trestem za trestnou činnost, jako je používání falešných dokladů či trestné činy podle právních předpisů týkajících se prostituce či přistěhovalectví, kterou byly tyto osoby přinuceny spáchat v přímém důsledku toho, že byly oběťmi obchodování s lidmi. Cílem takové ochrany je zabezpečit lidská práva obětí, zabránit další viktimizaci obětí a podporovat oběti v tom, aby se účastnily trestního řízení proti pachatelům jako svědci. Toto zabezpečení nevylučuje trestní stíhání a trest za trestné činy, které osoba svévolně spáchala nebo se jich účastnila.

(8)    V zájmu zajištění úspěšného vyšetřování a trestního stíhání trestných činů obchodování s lidmi by jejich zahájení nemělo v zásadě záviset na oznámení nebo obvinění ze strany oběti. V případech, kdy to vyžaduje povaha činu, by trestní stíhání mělo být umožněno dostatečně dlouhou dobu poté, co oběť dosáhla zletilosti. Délka trvání dostatečně dlouhé doby pro stíhání by měla být stanovena v souladu s právními předpisy jednotlivých členských států. Příslušníci donucovacích orgánů a státní zástupci by měli být náležitě proškoleni, mimo jiné s cílem posílit mezinárodní spolupráci v oblasti vymáhání práva a justiční spolupráce. Osoby a subjekty odpovědné za vyšetřování a trestní stíhání takových trestných činů by rovněž měly mít přístup k nástrojům, jež se používají k vyšetřování případů organizované či jiné závažné trestné činnosti. Mezi tyto nástroje mohou patřit odposlech, tajné sledování včetně elektronického sledování, monitorování bankovních účtů a jiné finanční vyšetřování.

(9)    V zájmu zajištění účinného trestního stíhání mezinárodních zločineckých skupin, jejichž centrum působení se nachází v některém členském státě a které provozují obchodování s lidmi ve třetích zemích, by měla být stanovena soudní příslušnost k projednávání trestných činů obchodování s lidmi, pokud je pachatelem státní příslušník tohoto členského státu ▌a trestný čin je spáchán mimo území tohoto členského státu. Podobně může být stanovena soudní příslušnost v případech, kdy pachatel je osoba s obvyklým bydlištěm v určitém členském státě nebo kdy obětí je státní příslušník určitého členského státu nebo osoba s obvyklým bydlištěm v určitém členském státě, nebo v případech, kdy je trestný čin spáchán ve prospěch právnické osoby usazené na území určitého členského státu, a trestný čin je spáchán mimo území tohoto členského státu.

(10)  Zatímco směrnice Rady 2004/81/ES upravuje vydávání povolení k pobytu obětem obchodování s lidmi, jež jsou státními příslušníky třetích zemí, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států(11) upravuje výkon práva občanů Unie a jejich rodin na volný pohyb a pobyt na území členských států včetně ochrany před vyhoštěním, tato směrnice stanoví specifická ochranná opatření pro všechny oběti obchodování s lidmi. Z toho vyplývá, že tato směrnice se nezabývá podmínkami pro jejich pobyt na území členských států.

(11)  Obětem obchodování s lidmi musí být umožněno účinné uplatňování jejich práv. Před trestním řízením, v jeho průběhu a přiměřenou dobu po jeho skončení by proto oběti měly mít k dispozici pomoc a podporu. Členské státy by měly na podporu pomoci obětem a jejich ochranu poskytnout příslušné prostředky. Poskytovaná pomoc a podpora by měla zahrnovat alespoň minimální soubor opatření nutných k tomu, aby se oběti mohly zotavit a uniknout obchodníkům s lidmi. Praktické provádění daných opatření by mělo probíhat na základě individuálního posouzení v souladu s vnitrostátními postupy a mělo by zohlednit podmínky, kulturní kontext a potřeby dotyčné osoby. Takové osobě by se měla pomoc a podpora poskytnout, jakmile vznikne důvodné podezření, že může být obětí obchodování s lidmi, a bez ohledu na její ochotu nebo neochotu vystupovat jako svědek. V případech, že oběť nemá zákonné bydliště v dotyčném členském státě, měla by být pomoc a podpora poskytována bezpodmínečně alespoň během lhůty na rozmyšlení ▌. V případě, že po identifikaci nebo po uplynutí doby na rozmyšlenou není dotyčná osoba považována za oprávněnou k získání povolení k pobytu v tomto členském státě nebo nemá v dané zemi zákonný pobyt na základě jiného postupu či pokud oběť území tohoto členského státu opustila, není příslušný členský stát nadále povinen poskytovat této osobě pomoc a podporu podle této směrnice. Pomoc a podpora by měla být v případě potřeby nadále poskytována ještě přiměřenou dobu po trestním řízení, například pokud probíhá léčba související s vážnými tělesnými nebo psychickými následky trestného činu, nebo je-li ohrožena bezpečnost oběti z důvodu její výpovědi během trestního řízení.

(12)  Práva obětí v trestním řízení, včetně práva na ochranu a odškodnění, jsou stanovena v rámcovém rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení(12). Kromě toho by měl být obětem obchodování s lidmi neprodleně umožněn přístup k právnímu poradenství a v souladu s úlohou oběti v příslušném justičním systému rovněž k právnímu zastoupení, a to mimo jiné za účelem požadování odškodného. Tuto právní pomoc by mohly také poskytovat příslušné orgány za účelem požadování odškodného od daného státu. Právní poradenství má obětem umožnit přístup k informacím a získání poradenství o různých možnostech, které mají. Právní poradenství by měla poskytovat osoba, která absolvovala příslušnou odbornou přípravu, přičemž se nemusí nutně jednat o profesionálního právníka. Právní poradenství a, v souladu s úlohou oběti v příslušném justičním systému, právní zastoupení by mělo být poskytováno bezplatně, a to alespoň v případě, že oběť nemá dostatečné finanční prostředky, a způsobem, který je v souladu s vnitrostátními postupy členských států. Zejména u dětských obětí je nepravděpodobné, že by tyto prostředky měly, a proto by v praxi v jejich případě mělo být právní poradenství a právní zastoupení zdarma. Dále by na základě individuálního hodnocení rizika, prováděného podle vnitrostátních postupů, měla být obětem poskytnuta ochrana před odplatou, před zastrašováním a před rizikem, že se znovu stanou obětí obchodování s lidmi.

(13)  Obětem obchodování s lidmi, které již postihlo zneužívání a ponižující zacházení, k nimž patří sexuální vykořisťování, sexuální zneužívání, znásilnění, praktiky podobné otroctví či odebrání orgánů a jež obchodování s lidmi běžně obnáší, by měla být poskytována ochrana před sekundární viktimizací a dalším traumatem v průběhu trestního řízení. Je třeba zamezit zbytečnému opakování výslechů během vyšetřování, trestního stíhání a hlavního líčení, a to například tím, že se v případě potřeby co nejdříve v průběhu řízení pořídí videozáznam těchto výslechů. Za tímto účelem by se mělo obětem obchodování s lidmi při vyšetřování a trestním řízení dostávat zacházení odpovídajícího jejich individuálním potřebám. Při individuálním posouzení potřeb by se měly brát v úvahu okolnosti, jako je věk, těhotenství, zdravotní stav, zdravotní postižení a jiné osobní okolnosti, jakož i tělesné a psychické následky trestné činnosti, jíž daná osoba byla obětí. O tom, zda se obětem obchodování s lidmi tohoto odpovídajícího zacházení dostane a jakým způsobem, bude rozhodnuto případ od případu na základě vnitrostátních právních předpisů, pravidel pro soudní rozhodování, soudní praxe či pokynů pro práci soudů.

(13a) Opatření na pomoc obětem a jejich podporu by měla být prováděna konsensuálním způsobem a na informovaném základě. Oběti by proto měly být informovány o důležitých aspektech těchto opatření a opatření by jim neměla být vnucována. Jestliže oběť opatření na podporu a pomoc odmítne, nemělo by to pro příslušné orgány dotčeného členského státu znamenat, že mají povinnost oběti navrhnout alternativní opatření.

(14)  Členské státy by měly zajistit, aby kromě opatření dostupných všem obětem obchodování s lidmi byla k dispozici i zvláštní opatření na pomoc dětským obětem a na jejich podporu a ochranu. Tato opatření by měla být prováděna s ohledem na nejlepší zájmy dítěte a v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte. Není-li s jistotou znám věk osoby, která je obětí obchodování s lidmi, a existují-li důvody k domněnce, že se jedná o osobu mladší 18 let, měla být považována za dítě a měla by jí být okamžitě poskytnuta pomoc, podpora a ochrana. Opatření na pomoc dětským obětem a jejich podporu by se měla zaměřit na tělesné a psychosociální zotavení obětí a na nalezení trvalého řešení pro dotyčnou osobu. Přístup ke vzdělání by dětem pomohl opětovně se začlenit do společnosti. Vzhledem k tomu, že dětské oběti obchodování s lidmi jsou obzvláště zranitelné, měla by být k dispozici další opatření na jejich ochranu v průběhu výslechů při vyšetřování a trestním řízení.

14a) Zvláštní pozornost je třeba věnovat dětským obětem obchodování s lidmi, které nemají doprovod; tyto oběti jsou zvlášť zranitelné, a potřebují proto specifickou pomoc a podporu. Od okamžiku, kdy je dětská oběť obchodování s lidmi, jež nemá doprovod, identifikována, až do okamžiku, kdy je nalezeno trvalé řešení, by členské státy měly uplatňovat taková opatření související s přijímáním těchto obětí, která budou zohledňovat potřeby dítěte, a zajistit dítěti přístup k příslušným procesním zárukám. Je třeba přijmout nezbytná opatření, aby se zajistilo, že nezletilé osobě bude v případě potřeby přidělen opatrovník nebo zástupce s cílem zabezpečit ochranu jejích nejlepších zájmů. Rozhodnutí o budoucnosti každé dětské oběti bez doprovodu je třeba přijmout co nejrychleji s cílem nalézt trvalé řešení založené na individuálním posouzení nejlepších zájmů dotčeného dítěte; právě tyto zájmy by měly být prvořadým hlediskem. Trvalé řešení by mohlo spočívat v návratu a integraci do země původu nebo do země návratu, v integraci do hostitelské společnosti, v udělení mezinárodního ochranného statusu nebo jiného statusu v souladu s vnitrostátními právními předpisy členských států.

(14b) Jestliže má být v souladu s touto směrnicí jmenován opatrovník nebo zástupce dítěte, může tyto funkce vykonávat tatáž fyzická osoba nebo právnická osoba, instituce či orgán.

(15)  Členské státy by prostřednictvím výzkumu, včetně výzkumu nových forem obchodování s lidmi, šíření informací, zvyšování povědomí a vzdělávání měly zavést a/nebo posílit politiky pro prevenci obchodování s lidmi, včetně odrazujících opatření a opatření na snížení poptávky, která podporuje všechny formy vykořisťování, a opatření na snižování rizika, že se lidé stanou oběťmi obchodování s lidmi. V rámci těchto iniciativ by měly členské státy uplatňovat hledisko rovnoprávnosti žen a mužů a dbát na dodržování práv dětí. Všichni úředníci, kteří pravděpodobně přijdou do styku s oběťmi nebo potenciálními oběťmi obchodování s lidmi, by měli být odpovídajícím způsobem proškoleni, aby mohli tyto oběti rozpoznat a jednat s nimi. Povinnost absolvovat tuto odbornou přípravu by měla být prosazována zejména v případě dále uvedených různých profesních kategorií, pokud je u nich pravděpodobné, že budou v kontaktu s oběťmi obchodování: policisté, příslušníci pohraniční stráže, imigrační úředníci, státní zástupci, právníci, soudci a soudní úředníci, inspektoři práce, zaměstnanci sociálních služeb a služeb péče o dítě a zdravotnický personál a konzulární pracovníci, ale mohla by se v závislosti na místních podmínkách vztahovat také na jiné skupiny veřejných činitelů, kteří se pravděpodobně v rámci své práce s oběťmi obchodování s lidmi setkají.

(16)  Směrnice 2009/52/ES zavádí tresty pro zaměstnavatele neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, kteří sice nebyli obviněni či usvědčeni z obchodování s lidmi, ale využívají práce nebo služeb osoby, o které je jim známo, že je obětí obchodování s lidmi. Kromě toho by členské státy měly zvážit možnost ukládat sankce uživatelům jakýchkoli služeb poskytovaných osobou, o které je jim známo, že je obětí obchodování s lidmi. Tato další kriminalizace by se mohla týkat i zaměstnavatelů oprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a zaměstnavatelů občanů Unie, jakož i osob zakupujících sexuální služby od oběti obchodování s lidmi, bez ohledu na jejich státní příslušnost.

(17)  Členské státy by měly způsobem, který považují za vhodný v souladu se svou vnitřní organizací, a s přihlédnutím k potřebě minimální struktury s konkrétními úkoly, zřídit vnitrostátní systémy sledování, jako jsou například národní zpravodajové nebo obdobné mechanismy, za účelem posuzování tendencí v obchodování s lidmi, shromažďování statistických údajů, měření výsledků opatření na boj proti obchodování s lidmi a předkládání pravidelných zpráv ▌. Tito národní zpravodajové a obdobné mechanismy jsou již sdruženi v rámci neformální sítě Unie, která byla zřízena závěry Rady ze dne 4. června 2009. Součástí této sítě, která Unii a jejím členským státům poskytuje objektivní, spolehlivé, srovnatelné a aktualizované strategické informace z oblasti obchodování s lidmi a zajišťuje výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti boje proti tomuto jevu a jeho předcházení na úrovni Unie, by se mohl stát i koordinátor pro boj proti obchodování s lidmi. Evropský parlament by měl mít právo účastnit se společných činností národních zpravodajů nebo obdobných mechanismů.

(17a) Za účelem vyhodnocování výsledků opatření proti obchodování s lidmi by Unie měla pokračovat ve vytváření metodik a postupů pro shromažďování údajů, aby bylo možné vypracovat srovnatelné statistické údaje.

(17b)   S ohledem na Stockholmský program a v zájmu vytvoření konsolidované strategie Unie v oblasti boje proti obchodování s lidmi, jehož cílem je dále posilovat závazky a úsilí Unie a jejích členských států, pokud jde o boj proti tomuto jevu a jeho předcházení, by členské státy měly usnadňovat činnost koordinátora pro boj proti obchodování s lidmi, a to například posilováním koordinace a soudržnosti a zamezením zdvojování úsilí mezi orgány a agenturami Unie i mezi členskými státy a mezinárodními subjekty a přispěním k rozvíjení stávajících nebo nových politik a strategií Unie, které mají význam pro boj proti obchodování s lidmi, nebo informováním orgánů EU.

(17c) Cílem této směrnice je pozměnit a rozšířit ustanovení rámcového rozhodnutí 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi(13). Jelikož je připravovaných pozměňovacích návrhů značný počet a jsou nejrůznější povahy, mělo by být rámcové rozhodnutí v zájmu jasnosti nahrazeno v plném rozsahu.

(18)  Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Unie sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

(19)  Vzhledem k tomu, že cíle této směrnice, tedy boje proti obchodování s lidmi, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejího rozsahu a účinku, jej může být dosaženo na úrovni Evropské unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(20)  Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznané především Listinou základních práv Evropské unie, zejména lidskou důstojnost, zákaz otroctví, nucené práce a obchodování s lidmi, zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, práva dítěte, právo na svobodu a bezpečnost, svobodu projevu a informací, ochranu osobních údajů, účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů. Cílem této směrnice je zejména zajistit plné dodržování těchto práv a zásad a v souladu s nimi musí být provedena.

(21) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, pokud jde o prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámilo Irsko své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice. ▌

(22)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska, pokud jde o prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro něj není závazná ani použitelná.

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro něj není závazná, ani použitelná,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví minimální pravidla týkající se definice trestných činů a sankcí v oblasti obchodování s lidmi. Rovněž zavádí společná ustanovení, ve kterých zohledňuje hledisko pohlaví a která posílí prevenci této trestné činnosti a ochranu jejích obětí.

Článek 2

Trestné činy spojené s obchodováním s lidmi

1.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění trestnosti těchto úmyslných jednání:

najímání, převoz, převod, ukrývání nebo příjem osob, včetně výměny či předání kontroly nad těmito osobami, za použití hrozeb či síly nebo jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou, za účelem vykořisťování.

2.      Zranitelným postavením je taková situace, v níž dotyčná osoba nemá jinou skutečnou nebo přijatelnou možnost, než podvolit se zneužívání.

3.      Vykořisťování zahrnuje přinejmenším zneužívání prostituce jiných osob nebo jiné formy pohlavního vykořisťování, nucenou práci či služby, včetně žebrání, otroctví či praktiky podobné otroctví, nevolnictví nebo využívání jiných osob k trestné činnosti či odstraňování orgánů.

4.      Souhlas oběti obchodování s lidmi s vykořisťováním, ať už zamýšleným či skutečným, je nepodstatný, pokud bylo použito kteréhokoli ze způsobů uvedených v odstavci 1.

5.      Pokud se jednání uvedené v odstavci 1 týká dítěte, je postihováno jako trestné obchodování s lidmi i tehdy, nebylo-li použito žádného ze způsobů uvedených v odstavci 1.

6.      Pro účely této směrnice se „dítětem“ rozumí osoba mladší 18 let.

Článek 3

Návod, pomoc, účastenství a pokus

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby návod, pomoc, účastenství či pokus o spáchání trestného činu uvedeného v odstavci 2 byly trestné.

Článek 4

Sankce

1.      Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby bylo možné za trestné činy uvedené v článku 2 uložit sankce s horní hranicí trestu odnětí svobody ve výši nejméně pěti let.

2.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby bylo možné za trestné činy uvedené v článku 2 uložit sankce s horní hranicí trestu odnětí svobody ve výši nejméně deseti let, pokud byly spáchány za těchto okolností:

a)      ▌

trestný čin byl spáchán na oběti, která je zvlášť zranitelná, což v kontextu této směrnice zahrnuje přinejmenším všechny dětské oběti ▌;

b)      trestný čin byl spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti(14).

c)      trestným činem došlo úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti k ohrožení života oběti;

d)      trestný čin byl spáchán za užití hrubého násilí nebo jím byla oběti způsobena obzvláště závažná újma.

3.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby skutečnost, že trestný čin uvedený v článku 2 spáchal veřejný činitel při výkonu svých povinností, byla považována za přitěžující okolnost.

4.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby bylo možné za trestné činy uvedené v článku 3 uložit účinné, přiměřené a odrazující sankce, což může mít za následek předání.

Článek 5

Odpovědnost právnických osob

1.      Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby právnické osoby mohly být činěny odpovědnými za trestné činy uvedené v článcích 2 a 3 spáchané v jejich prospěch osobou jednající samostatně nebo jako člen orgánu dané právnické osoby, která v rámci této právnické osoby působí ve vedoucím postavení na základě

a)    plné moci k zastupování této právnické osoby nebo

b)    pravomoci činit rozhodnutí jménem této právnické osoby nebo

c)    pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.

2.      Členské státy rovněž zajistí, aby právnickou osobu bylo možno činit odpovědnou v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání trestných činů uvedených v článcích 2 a 3 ve prospěch této právnické osoby osobou jí podřízenou.

3.      Odpovědnost právnické osoby podle odstavců 1 a 2 nevylučuje trestní stíhání fyzických osob, které jsou pachateli, podněcovateli či spolupachateli trestných činů uvedených v článcích 2 a 3.

4.      Pro účely této směrnice se „právnickou osobu“ rozumí každý subjekt, který má podle příslušné právní úpravy právní subjektivitu, s výjimkou států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a s výjimkou veřejných mezinárodních organizací.

Článek 6

Sankce vůči právnickým osobám

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnické osoby odpovědné podle čl. 5 odst. 1 a 2 podléhaly účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím, které zahrnují pokuty trestní nebo jiné povahy, a mohou zahrnovat i jiné sankce, například:

a)      zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;

b)      dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;

c)      uložení soudního dohledu;

d)      likvidace rozhodnutím soudu;

e)      dočasné nebo trvalé uzavření provozoven použitých ke spáchání trestného činu.

Článek 6a

Zajištění a konfiskace

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že jejich příslušné orgány budou oprávněny zajistit a konfiskovat nástroje trestné činnosti uvedené v této směrnici a výnosy z ní.

Článek 7

Nezahájení trestního stíhání obětí a neukládání trestů obětem

Členské státy v souladu se základními zásadami svého právního systému přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby příslušné orgány měly pravomoc trestně nestíhat oběti obchodování s lidmi nebo jim neukládat tresty za jejich účast na trestné činnosti, kterou byly přinuceny spáchat v přímém důsledku toho, že byly oběťmi kteréhokoli z jednání uvedených v článku 2.

Článek 8

Vyšetřování a trestní stíhání

1.      Členské státy zajistí, aby vyšetřování nebo stíhání trestných činů podle článků 2 a 3 nebylo podmíněno oznámením nebo obviněním ze strany oběti a aby se v trestním řízení mohlo pokračovat i tehdy, pokud oběť svou výpověď stáhla.

2.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby v případě, že to vyžaduje povaha trestného činu, bylo možné trestně stíhat trestné činy podle článků 2 a 3 dostatečně dlouhou dobu poté, co oběť dosáhla zletilosti.

3.      Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že osoby, útvary a služby odpovědné za vyšetřování nebo stíhání trestných činů podle článků 2 a 3 byly odpovídajícím způsobem vyškoleny.

4.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, útvary a služby odpovědné za vyšetřování nebo trestní stíhání trestných činů podle článků 2 a 3 měly k dispozici účinné nástroje, jako jsou například ty, které se používají v boji proti organizované trestné činnosti nebo jiné závažné trestné činnosti.

Článek 9

Soudní příslušnost

1.      Každý členský stát přijme opatření nezbytná ke stanovení své soudní příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 2 a 3, které byly spáchány

a)    zcela nebo částečně na jeho území, nebo

b)    pachatelem, který je státním příslušníkem tohoto státu ▌.

2.      Členské státy informují Komisi, pokud se rozhodnou stanovit další soudní příslušnost ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 2 a 3, které byly spáchány mimo jejich území, například v případě, kdy:

a)    je trestný čin spáchán na státním příslušníkovi tohoto státu nebo na osobě, která má místo obvyklého pobytu na území dotčeného členského státu, nebo

b)    je trestný čin spáchán ve prospěch právnické osoby usazené na území tohoto členského státu, nebo

c)          pachatel má místo obvyklého bydliště na území tohoto členského státu.▌

3.      Při trestním stíhání trestného činu uvedeného v článcích 2 a 3 a spáchaného mimo území dotčeného členského státu přijme každý členský stát, pokud jde o případy uvedené v odst. 1 písm. b),může přijmout, pokud jde o případy uvedené v odstavci 2, nezbytná opatření, aby zajistil, že▌ jeho soudní příslušnost nepodléhá podmínce, že:

a)    takové jednání je trestným činem v místě, v němž bylo spácháno, nebo

b)    stíhání může být zahájeno pouze na základě oznámení podaného obětí v místě, kde byl trestný čin spáchán, nebo na základě oznámení státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.

Článek 10

Pomoc a podpora poskytovaná obětem obchodování s lidmi

1.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby před trestním řízením, v jeho průběhu a přiměřenou dobu po jeho skončení byla obětem poskytnuta pomoc a podpora s cílem umožnit jim uplatňovat práva stanovená v rámcovém rozhodnutí 2001/220/SVV a v této směrnici.

2.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byla dané osobě poskytnuta pomoc a podpora, jakmile příslušné orgány získají důvodné podezření, že se uvedená osoba mohla stát obětí trestného činu podle článků 2 a 3.

3.     Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby pomoc a podpora oběti nebyla podmíněna její ochotou spolupracovat na vyšetřování trestného činu, trestním řízení a soudním procesu, aniž je dotčena směrnice 2004/81/ES nebo obdobné vnitrostátní právní předpisy.

4.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby ve spolupráci s příslušnými podpůrnými organizacemi byly vytvořeny vhodné mechanismy, jejichž cílem je oběti včas rozpoznat a poskytnout jim pomoc a podporu.

5.      Opatření na pomoc obětem a jejich podporu uvedená v odstavcích 1 a 2 jsou prováděna konsensuálním způsobem a na informovaném základě a zahrnují alespoň takovou životní úroveň, která obětem zajistí existenci prostřednictvím takových opatření, jako je poskytování vhodného a bezpečného ubytování a hmotné pomoci, jakož i nezbytné lékařské péče včetně psychologické pomoci, poradenství a poskytování informací ▌a v případě potřeby přístup k překladatelským a tlumočnickým službám▌.

6.      Informace uvedené v odstavci 5 v případě potřeby zahrnují informace o lhůtě na rozmyšlenou a zotavenou podle směrnice 2004/81/ES, informace o možnosti poskytnutí mezinárodní ochrany podle směrnice Rady 2004/83/ES(15) a směrnice Rady 2005/85/ES(16) nebo jiných podle mezinárodních nástrojů či jiných obdobných vnitrostátních předpisů.

7.      Členské státy poskytují pomoc obětem ze zvláštními potřebami, které mohou souviset zejména s těhotenstvím, zdravotním stavem, postižením, duševní či psychickou poruchou nebo se závažnými formami psychologického, fyzického nebo sexuálního násilí.

Článek 11

Ochrana obětí obchodování s lidmi při vyšetřování trestných činů a trestním řízení

1.      Opatření na ochranu obětí uvedená v tomto článku se uplatňují spolu s právy stanovenými v rámcovém rozhodnutí 2001/220/SVV.

2.      Členské státy zajistí, aby oběti obchodování s lidmi měly neprodleně přístup k právnímu poradenství ▌a v souladu s úlohou oběti v příslušném justičním systému rovněž k právnímu zastoupení, a to mimo jiné za účelem požadování odškodného. V případě, že oběť nemá dostatečné finanční prostředky, je právní poradenství a právní zastoupení poskytováno bezplatně. ▌

3.      

Členské státy zajistí, aby obětem obchodování s lidmi byla na základě individuálního hodnocení rizika poskytnuta náležitá ochrana, mimo jiné tím, že oběti mají, v případě potřeby a v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech nebo postupech přístup k programům na ochranu svědků.

4.      Aniž je dotčeno právo na obhajobu a v souladu s individuálním posouzením osobní situace oběti provedeným příslušnými orgány, členské státy zajistí, aby se obětem obchodování s lidmi dostalo zvláštního zacházení s cílem předejít jejich sekundární viktimizaci tak, že se v největší možné míře a v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátními právními předpisy, jakož i s pravidly pro soudní rozhodování, soudní praxi či pokyny pro práci soudů, zamezí:

         a)    zbytečně opakovaným výslechům během vyšetřování, trestního stíhání a soudního procesu;

         b)    vizuálnímu kontaktu mezi oběťmi a obžalovanými mimo jiné během podávání výpovědi, například výslechů a křížových výslechů, a to pomocí odpovídajících prostředků, včetně použití vhodných komunikačních technologií;

         c)    tomu, aby oběť vypovídala při veřejném soudním jednání; a

         d)    zbytečným dotazům na soukromý život.

Článek 12

Obecná ustanovení o opatřeních na pomoc dětským obětem obchodování s lidmi, na jejich podporu a ochranu

1.      Dětským obětem obchodování s lidmi je poskytována pomoc, podpora a ochrana ▌. Při uplatňování této směrnice je prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte.

2.  Členské státy zajistí, aby osoba, která se stala obětí obchodování s lidmi a jejíž věk není znám a u níž existují důvody k domněnce, že se jedná o dítě, byla považována za dítě, a mohla tak získat okamžitý přístup k ochraně, podpoře a pomoci v souladu s články 13 a 14.

Článek 13

Pomoc a podpora určené dětským obětem ▌

1.     Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby po provedení individuálního posouzení konkrétní situace jednotlivých dětských obětí, při řádném zohlednění jejich názorů, potřeb a připomínek a v zájmu nalezení trvalého řešení situace daného dítěte byla přijata konkrétní opatření, která mají dětským obětem obchodování s lidmi krátkodobě i dlouhodobě pomoci a podpořit je při jejich fyzickém a psychosociálním zotavování. Členské státy zajistí v rozumné době dětským obětem a dětem obětí, kterým je poskytována pomoc a podpora v souladu s článkem 10 této směrnice, přístup ke vzdělání podle vnitrostátních právních předpisů.

1a.   V případě, že osoby, které mají za dítě rodičovskou zodpovědnost, podle vnitrostátního práva nesmějí z důvodu střetu zájmů mezi nimi a dětskou obětí prosazovat nejlepší zájem dítěte nebo jej zastupovat, členské státy určí opatrovníka nebo zástupce dětské oběti obchodování s lidmi, a to od okamžiku, kdy je dětská oběť příslušnými orgány identifikována.

2.      Členské státy přijmou v případech, kdy je to vhodné a možné, opatření na poskytnutí pomoci a podpory určených rodině dětské oběti obchodování s lidmi, pokud se její rodina nachází na území dotyčného členského státu. Ve vztahu k této rodině uplatní členské státy v případech, kdy je to vhodné a možné, zejména článek 4 rámcového rozhodnutí Rady 2001/220/SVV.

3.      Tento článek se použije, aniž je dotčen článek 10.

Článek 14

Ochrana dětských obětí obchodování s lidmi při vyšetřování trestných činů a trestním řízení

1.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, že osoby, které mají za dítě rodičovskou zodpovědnost, podle vnitrostátního práva nesmějí z důvodu střetu zájmů mezi nimi a dětskou obětí dítě zastupovat, ▌příslušné orgány při vyšetřování a trestním řízení určily ▌zástupce dětské oběti obchodování s lidmi, a to v souladu s úlohou oběti v příslušném justičním systému.

1a.   Členské státy zajistí, aby dětské oběti, jestliže nemají dostatečné finanční prostředky, měly ▌v souladu s úlohou oběti v příslušném justičním systému neprodleně přístup k  bezplatnému právnímu poradenství a bezplatnému právnímu zastoupení, a to i za účelem požadování odškodného.

2.      Aniž je dotčeno právo na obhajobu, členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování kteréhokoli z trestných činů uvedených v článcích 2 a 3:

a)    proběhly výslechy dětských obětí bez zbytečného prodlení poté, co byly skutečnosti oznámeny příslušným orgánům;

b)    v případě potřeby proběhly výslechy dětských obětí v prostorách určených nebo upravených k tomuto účelu;

c)    v případě potřeby byly výslechy dětských obětí prováděny odborníky vyškolenými k tomuto účelu nebo jejich prostřednictvím;

d)    v případě potřeby, a pokud je to možné, vedly všechny výslechy dětských obětí tytéž osoby;

e)    byl počet výslechů co nejnižší a výslechy byly prováděny pouze tehdy, pokud je to naprosto nezbytné pro účely trestního řízení;

f)     mohla být dětská oběť doprovázena svým zástupcem nebo případně dospělou osobou podle svého výběru, pokud nebylo v souvislosti s touto osobou přijato odůvodněné rozhodnutí v opačném smyslu.

3.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování kteréhokoliv trestného činu uvedeného v článcích 2 a 3 mohly být všechny výslechy dětských obětí nebo případně dítěte, které vystupuje jako svědek, zaznamenány na video a aby tyto videozáznamy mohly být v souladu s pravidly vnitrostátního práva členských států přijímány jako důkazy při soudním řízení.

4.      Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby při soudním řízení souvisejícím s kterýmkoliv trestným činem uvedeným v článcích 2 a 3 mohlo být nařízeno, aby

a)    výslech proběhl s vyloučením veřejnosti; a

b)    dětská oběť mohla být vyslýchána v soudní síni, aniž by byla přítomna, především s využitím vhodných komunikačních technologií.

5.      Tento článek se použije, aniž je dotčen článek 11.

Článek 14a

Pomoc, podpora a ochrana určené dětským obětem obchodování s lidmi, které jsou bez doprovodu

1.        Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby konkrétní opatření na pomoc a podporu určená dětským obětem obchodování s lidmi podle čl. 13 odst. 1 řádně zohledňovala osobní a konkrétní situaci dané dětské oběti, která je bez doprovodu.

2.        Členské státy přijmou opatření nezbytná k nalezení trvalého řešení, které bude založeno na individuálním posouzení nejlepších zájmů dítěte.

3.        Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl v případě potřeby určen opatrovník dětské oběti obchodování s lidmi, která je bez doprovodu.

4.        Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, že je dítě bez doprovodu nebo odděleno od rodiny, příslušné orgány v rámci vyšetřování trestných činů a trestním řízení a v souladu s úlohou oběti v příslušném justičním systému určily dítěti zástupce.

5.        Tento článek se použije, aniž jsou dotčeny články 13 a 14.

Článek 14b

Odškodnění obětí

Členské státy zajistí, aby oběti obchodování s lidmi měly přístup k systémům odškodnění obětí úmyslně spáchaných násilných trestných činů.

Článek 15

Prevence

1.      Členské státy přijmou vhodná odrazující opatření zaměřená na snížení poptávky, která podporuje všechny formy vykořisťování spojené s obchodováním s lidmi; tato opatření mohou mít například podobu vzdělávání a odborné přípravy.

2.      Členské státy – případně ve spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti a dalšími zúčastněnými stranami – přijmou vhodná opatření, mimo jiné s využitím internetu, jako jsou informační a osvětové kampaně, výzkumné a vzdělávací programy, zaměřená na zvyšování informovanosti a snižování rizika, že se lidé, zejména děti, stanou oběťmi obchodování s lidmi.

3.      Členské státy podporují pravidelnou odbornou přípravu státních zaměstnanců, včetně policistů v přímém výkonu služby, ▌kteří se pravděpodobně dostanou do styku s oběťmi a potenciálními oběťmi obchodování s lidmi, a to s cílem umožnit jim rozpoznat oběti a potenciální oběti a jednat s nimi.

4.      S cílem zvýšit účinnost boje proti obchodování s lidmi i účinnost prevence prostřednictvím odrazujících opatření zaměřených na snížení poptávky členské státy zváží, zda přijmou opatření, jejichž cílem je označit jako trestný čin využívání služeb, které jsou předmětem vykořisťování podle článku 2, s vědomím, že dotčená osoba je obětí trestného činu uvedeného v článku 2.

Článek 16

Národní zpravodajové nebo obdobné mechanismy

Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby ustanovily národní zpravodaje nebo obdobné mechanismy. Mezi úkoly těchto mechanismů patří posuzování tendencí v obchodování s lidmi, měření výsledků opatření na boj proti němu, včetně shromažďování statistických údajů v úzké spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti působícími v této oblasti, a podávání zpráv ▌.

Článek 16aKoordinace strategie EU v oblasti boje proti obchodování s lidmi

S cílem přispět ke koordinovanému a konsolidovanému přístupu Evropské unie v oblasti boje proti obchodování s lidmi členské státy usnadní činnost koordinátora pro boj proti obchodování s lidmi. Členské státy koordinátorovi zejména předávají informace uvedené v článku 16, aby mohl na jejich základě předkládat Komisi příspěvek k její dvouleté zprávě o pokroku dosaženém v oblasti boje proti obchodování s lidmi.

Článek 17

Nahrazení rámcového rozhodnutí 2002/629/SVV

Rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV o boji proti obchodování s lidmi se tímto ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice, nahrazuje, aniž jsou tím dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení ve vnitrostátním právu.

Ve vztahu k členským státům, které se účastní přijímání této směrnice, se odkazy na rámcové rozhodnutí považují za odkazy na tuto směrnici.

Článek 18

Provádění

1.      Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do dvou let od jejího přijetí. ▌

2.      Členské státy předloží Komisi znění právních předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z této směrnice.

3.      Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. ▌Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 19

Předkládání zpráv

1.      ▌Komise předloží do dvou let po uplynutí lhůty stanovené v článku 18 Evropskému parlamentu a Radě zprávu ▌, v níž posoudí rozsah, v jakém členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí, včetně popisu opatření uplatňovaných podle čl. 15 odst. 4, a v případě potřeby přiloží legislativní návrhy.

2.      Komise předloží do tří let po uplynutí lhůty stanovené v článku 18 Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které posoudí účinky stávajících vnitrostátních právních předpisů, které stanoví povinnost trestně stíhat osoby využívající služby, jež jsou předmětem vykořisťování v rámci obchodování s lidmi, na prevenci obchodování s lidmi, a v případě potřeby připojí vhodné návrhy.

Článek 20

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost ▌dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 21

Příjemci

Tato směrnice je v souladu se Smlouvami určena členským státům.

V … dne …

Za Evropský parlament                                Za Radu

předseda nebo předsedkyně                          předseda nebo předsedkyně

___________

(1)

             Stanovisko ze dne 21. 10. 2010.

(2)

           Stanovisko ze dne 21. října 2010.

(3)

             Úř. věst. L 203, 1.8.2002, s.1

(4)

             Úř. věst. C 311, 9.12.2005, s. 1

(5)

             Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 42.

(6)

             Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 19.

(7)

             Úř. věst. L 168, 30.6.2009, s. 24.

(8)

             Úř. věst. L 190, 18.7. 2002, s. 1.

(9)

              Úř. věst. L 182, 5.7.2001, s. 1.

(10)

           Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49.

(11)

            Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.

(12)

          Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 1.

(13)

           Úř. věst. L 203, 1.8.2002, s. 1.

(14)

          Úř. věst. L 300, 11.11.2008, s. 42.

(15)

           Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.

(16)

           Směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení ve členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Obchodování s lidmi je novodobou formou otroctví, závažným zločinem a hrubým porušením základních lidských práv; lidské bytosti přivádí do stavu závislosti prostřednictvím výhrůžek, násilí a ponižování.

Obchodování s lidmi představuje rovněž mimořádně výnosnou živnost pro organizovaný zločin s možnostmi velkého zisku a omezenou rizikovostí, a může mít řadu podob souvisejících např. s pohlavním zneužíváním, nucenou prací, nezákonným obchodováním s lidskými orgány, žebráním, včetně využívání závislé osoby k žebrání, nezákonnými adopcemi a prací v domácnosti.

Závažnost tohoto fenoménu je rozsáhlá, avšak bezpochyby ještě ne zcela známá.

Lisabonská smlouva posílila působnost EU v oblastech soudní a policejní spolupráce v trestních věcech, včetně boje proti obchodování s lidmi, a Evropský parlament, který se stal spolutvůrcem právních předpisů, se bude moci v plné míře zhostit své role.

V Lisabonské smlouvě je boj proti obchodování s lidmi mnohokrát zmíněn. Články 82 a 83 určují právní základ pro stanovení minimálních pravidel ohledně vymezení trestných činů a sankcí v oblasti obchodování s lidmi a pohlavního zneužívání žen a dětí. Článek 79 je však rovněž třeba zohlednit, a to vzhledem k tomu, že stanoví právní základ v rámci společné přistěhovalecké politiky, včetně otázky obchodování s lidmi.

Právní rámec EU pro obchodování s lidmi je v současné době převážně založen na:

– rámcovém rozhodnutí 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi, jehož cílem je minimální harmonizace vnitrostátních právních předpisů;

– směrnici Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu vydávaném státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány.

Zkušenosti ukázaly, že tento právní rámec není dostatečně účinný a že je třeba, aby EU dělala více. V této souvislosti představila Evropská komise v roce 2009 návrh na nové rámcové rozhodnutí. V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, který přerušil všechny probíhající legislativní postupy, nemohlo jednání v Radě vést k formálnímu přijetí rámcového rozhodnutí a Evropská komise předložila nový návrh směrnice o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV(KOM(2010)0095 v konečném znění).

Evropský parlament jako spolutvůrce právních předpisů je pevně odhodlán ke spolupráci s Komisí a Radou pokud jde o posilování účinné politiky EU proti obchodování s lidmi.

V usnesení přijatém dne 10. února 2010 (P7_TA(2010)0018) vyjádřil Evropský parlament mezi jiným názor, že:

a) opatření proti obchodování s lidmi by měla být vytvářena na základě uceleného přístupu soustředěného kolem lidských práv a zaměřeného na boj proti obchodování, prevenci a ochranu obětí;

b) je třeba přijmout přístup zaměřený na oběti, což znamená, že je nutné stanovit všechny možné kategorie obětí, zaměřit se na ně a chránit je, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat dětem a dalším ohroženým skupinám;

c) měl by být zřízen úřad koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi, který by koordinoval činnost a politiky EU v této oblasti, včetně činností sítě zpravodajů jednotlivých členských států, a podával zprávy Evropskému parlamentu i stálému výboru pro operativní spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti (COSI);

d) politiky v oblasti boje proti obchodování s lidmi by měly zahrnovat i aspekty se vztahem k sociálním věcem a sociálnímu začleňování, včetně vhodných programů a účinných metod zajišťujících opětovné začlenění obětí do společnosti, včetně opatření souvisejících s pracovním trhem a systémem sociálního zabezpečení;

e) náležitá pozornost by měla být věnována otázce vnějších vztahů v souvislosti s problematikou obchodování s lidmi a na otázkám přistěhovalectví, azylu a reintegračních politik;

f) v zemích původu, tranzitu a destinace obětí obchodování s lidmi by se měly prostřednictvím vzdělávacích a školních systémů realizovat informační kampaně;

Evropský parlament se domnívá, že trestní sankce pro obchodníky je třeba zvýšit na úroveň obsaženou v návrhu z roku 2009 a stejným způsobem by mělo probíhat zabavování majetku.

Kromě toho je Evropský parlament přesvědčen, že je potřeba dále rozvíjet pomoc obětem, zejména dětským obětem. V případě dětských obětí by měl být prvořadý nejlepší zájem dítěte.

Kromě toho by se EU a členské státy měly více snažit o snižování poptávky včetně informačních kampaní, vzdělávání, odborné přípravy atd., přičemž by do této činnosti mělo být plně začleněno genderové hledisko. Členské státy zavedou vědomé využívání služeb obětí obchodování s lidmi jako trestný čin. Taková kriminalizace je v souladu s jinými politikami EU, v nichž právní předpisy pokutují zaměstnavatele, kteří využívají práci obětí obchodování s lidmi, a bude mít velmi silný preventivní účinek.

S cílem získat lepší a přesnější obraz o tomto jevu je potřeba shromažďovat harmonizované údaje, které by měly obsahovat přinejmenším informace o počtu lidí, se kterými je obchodováno, včetně údajů o pohlaví, věku, národnosti oběti, jako i o formě obchodování, druhu služby, kterou oběti vykonávaly, počtu zadržených, stíhaných a odsouzených obchodníků a mechanismy předávání pro vnitrostátní azylové služby.

A konečně by měl být prostřednictvím jasného právního rámce zřízen úřad koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi.


STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU

Pan Juan Fernando López Aguilar

předseda

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

BRUSEL

a

paní Eva-Britt Svensson,

předsedkyně

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

BRUSEL

Věc:                Stanovisko k právnímu základu návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti obchodování s lidmi a jeho předcházení, kterým se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV (KOM(2010)0095 – C7-0087/2010 – 2010/0065(COD))

Vážený pane Lópezi Aguilare, vážená paní Svenssonová,

dopisem ze dne 7. září 2010 požádaly na základě článku 37 jednacího řádu Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Výbor pro právní záležitosti, aby přezkoumal právní základ návrhu směrnice o boji proti obchodování s lidmi a jeho předcházení, kterým se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV.

Právním základem navrženým Komisí je čl. 82 odst. 2 SFEU společně s čl. 83 odst. 1 SFEU.

Výbor se touto otázkou zabýval na své schůzi konané dne 20. září 2010.

I. Souvislosti

Na úrovni EU sestává stávající právní rámec boje proti obchodování s lidmi z rámcového rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(1) a směrnice Rady 2004/81/ES(2), a na mezinárodní úrovni pak z Úmluvy OSN o právech dítěte, Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu – především jejího Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi – a Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi.

V roce 2009 představila Komise návrh nového rámcového rozhodnutí, který stáhla pro vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Jak je známo, Lisabonská smlouva zrušila systém „pilířů“ a v současnosti musí být téměř všechny právní předpisy v dnešním prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, včetně předpisů založených na článcích 82 a 83 SFEU (hlava II, kapitola IV) o spolupráce v trestních věcech, přijímány řádným legislativním postupem.

Dne 29. března 2010 představila Komise návrh směrnice (KOM(2010)0095), jehož účelem je zrušit rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV.

V průběhu společné schůze výborů, která se konala dne 2. září 2010, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci spolupracující na základě postupu stanoveného v článku 51 jednacího řádu navrhly začlenit do preambule navrhované směrnice odkaz na čl. 79 odst. 2 jakožto dodatečný právní základ.

Článek 79 SFEU (hlava V, kapitola 2) obsahuje ustanovení o přistěhovalecké politice, která již byla začleněna do „pilíře Společenství“ před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost.

Podle uvedené zprávy je důvodem připojení článku 79 SFEU potřeba dosáhnout souladu se Smlouvami, neboť ucelený přístup navrhované směrnice musí vést i k souladu s dalšími souvisejícími právními nástroji: směrnice se nemůže týkat pravidel azylové politiky obecně a je třeba posílit soulad s azylovými politikami. Zpráva dále odkazuje na stále častější jev obchodování s lidmi a vykořisťování pracovníků a na cíl, jímž je co nejširší ochrana obětí.

II. Příslušné články SFEU

Komise navrhuje jako právní základ články 82 a 83. Tyto články znějí:

Článek 82(3)

1. Justiční spolupráce v trestních věcech je v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a zahrnuje sbližování právních předpisů členských států v oblastech uvedených v odstavci 2 a v článku 83.

Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem opatření, která mají za cíl:

a) ...;

b) ...;

c) ...;

d) ....

2. V rozsahu nezbytném pro usnadnění vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráce v trestních věcech s přeshraničním rozměrem mohou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem stanovit formou směrnic minimální pravidla. Tato minimální pravidla přihlížejí k rozdílům mezi právními tradicemi a systémy členských států.

Týkají se:

a) ...;

b) práv osob v trestním řízení;

c) práv obětí trestných činů;

d) ....

3. Pokud se člen Rady domnívá, že by se návrh směrnice podle odstavce 2 dotkl základních aspektů jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby se návrhem zabývala Evropská rada. V takovém případě se řádný legislativní postup pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení řádného legislativního postupu.

...

Článek 83

(bývalý článek 31 Smlouvy o EU)

1. Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem stanovit formou směrnic minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat ji na společném základě.

Jsou to tyto oblasti trestné činnosti: terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami, nedovolený obchod se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání platebních prostředků, trestná činnost v oblasti výpočetní techniky a organizovaná trestná činnost.

...

2. ...

3. Pokud se člen Rady domnívá, že by se návrh směrnice podle odstavce 1 nebo 2 dotkl základních aspektů jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby se návrhem zabývala Evropská rada. V takovém případě se řádný legislativní postup pozastaví. Po projednání, a pokud bylo dosaženo konsensu, Evropská rada do čtyř měsíců od tohoto pozastavení vrátí návrh zpět Radě, která ukončí pozastavení řádného legislativního postupu.

Není-li dohody dosaženo a pokud si alespoň devět členských států přeje navázat posílenou spolupráci na základě dotčeného návrhu směrnice, oznámí to ve stejné lhůtě Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V takovém případě se povolení k zavedení posílené spolupráce podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 329 odst. 1 této smlouvy považuje za udělené a použijí se ustanovení o posílené spolupráci.

Příslušné výbory navrhují připojit následující ustanovení jakožto dodatečný právní základ:

Článek 79

1. Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem.

2. Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření v těchto oblastech:

a) podmínky vstupu a pobytu a pravidla, podle nichž členské státy udělují dlouhodobá víza a vydávají dlouhodobá povolení k pobytu, včetně těch, která jsou udělována a vydávána za účelem slučování rodin;

b) vymezení práv státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících v členském státě, včetně podmínek upravujících svobodu pohybovat se a pobývat v ostatních členských státech;

c) nedovolené přistěhovalectví a nedovolený pobyt včetně vyhoštění a vracení osob s neoprávněným pobytem;

d) boj proti obchodu s lidmi, především se ženami a dětmi.

3. ....

4. ...

5. ...

III. Judikatura týkající se právního základu(4)

Pokud dané opatření sleduje dvojí účel nebo dvojí složku, a pokud lze jeden účel nebo jednu složku označit jako hlavní nebo převažující, musí akt vycházet z jediného právního základu, a sice z článku Smlouvy odpovídajícího účelu či složce, který nebo která je hlavní či převažující. Je-li například harmonizace vnitrostátních právních předpisů pouze vedlejším dopadem opatření, které sleduje primárně jiný cíl, opatření může být přijato výhradně na základě specifického článku Smlouvy, který odpovídá účelu či složce, který nebo která je hlavní či převažující(5). O tomto kritériu se často hovoří jako o „kritériu těžiště“.

Odpovídajícím způsobem pak obecný článek Smlouvy tvoří postačující právní základ v případě, že dané opatření usiluje o harmonizaci vnitrostátních opatření, i když se příslušné opatření, byť v podřízeném postavení, současně zaměřuje na dosažení cíle, o který usiluje konkrétní článek Smlouvy(6). Podle ustálené judikatury se musí volba právního základu aktu Společenství zakládat na objektivních faktorech, které podléhají soudnímu přezkumu a mezi něž patří zejména cíl a obsah aktu(7).

Akt se má v zásadě opírat pouze o jeden právní základ. Pokud totiž přezkum cíle a obsahu opatření Společenství ukáže, že tento akt sleduje dvojí účel nebo že má dvě složky, které spadají do působnosti rozdílných právních základů, a pokud jeden z těchto účelů je možno identifikovat jako hlavní, zatímco druhý je pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základu, a sice na tom, který si vyžaduje hlavní či převažující účel nebo složka(8).

Pouze výjimečně, prokáže-li se, že opatření sleduje současně několik cílů nebo že má několik složek, které jsou navzájem neoddělitelně spjaty, aniž by jeden z cílů nebo jedna ze složek byly ve vztahu k druhým druhořadé nebo nepřímé, bude se takový akt muset zakládat na různých příslušných právních základech, pokud jsou jejich postupy slučitelné(9).

Použití dvojího právního základu je v zásadě vyloučeno, pokud jsou postupy stanovené pro každý z těchto základů neslučitelné(10).

IV.      Volba právního základu ze strany Komise

Komise obhajuje použití dvojího právního základu takto:

V boji proti obchodování s lidmi je pro zlepšení spolupráce v trestních otázkách nutné sbližování trestněprávních předpisů členských států. Pro tento účel je ve Smlouvě konkrétně stanoveno pouze přijímání směrnic.

Návrh povede ke sblížení trestního práva hmotného a procesních pravidel členských států ve větším rozsahu než stávající rámcové rozhodnutí, což bude mít příznivý dopad na prosazování práva a soudní spolupráci na mezinárodní úrovni a na ochranu a pomoc poskytované obětem.

V. Posouzení cíle a obsahu navrhované směrnice

S cílem analyzovat účel a obsah navrhované směrnice je nezbytné přezkoumat její ustanovení.

Článek 1 uvádí, že cílem této směrnice je stanovit minimální pravidla týkající se definice trestných činů a sankcí v oblasti obchodování s lidmi. Jejím cílem je rovněž zavést společná ustanovení za účelem posílení prevence této trestné činnosti a ochrany jejích obětí.

Článek 2 stanoví, že členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění trestnosti určitých úmyslných jednání, jakožto trestných činů spojených s obchodováním s lidmi.

Článek 3 ze zabývá návodem, pomocí, účastenstvím a pokusem.

Článek 4 obsahuje ustanovení týkající se sankcí.

Články 5 a 6 se zabývají odpovědností a sankcemi týkajícími se právnických osob.

Článek 7 se týká nezahájení trestního stíhání obětí a neukládání trestů obětem.

Článek 8 obsahuje ustanovení o vyšetřování a trestním stíhání.

Článek 9 se zabývá soudní příslušností.

Článek 10 upravuje pomoc a podporu poskytovanou obětem obchodování s lidmi.

Článek 11 obsahuje ustanovení o ochraně obětí obchodování s lidmi při vyšetřování trestných činů a trestním řízení.

Článek 12 stanoví obecná ustanovení o opatřeních na pomoc dětským obětem obchodování s lidmi, na jejich podporu a ochranu.

Článek 13 se zabývá pomocí a podporou poskytovanou dětským obětem obchodování s lidmi a článek 14 ochranou dětských obětí obchodování s lidmi při vyšetřování trestných činů a trestním řízení.

Článek 15 obsahuje ustanovení o prevenci, mj. o tom, že členské státy přijmou opatření na snížení poptávky, která podporuje všechny formy vykořisťování spojené s obchodováním s lidmi, a vhodná opatření, jako jsou informační a osvětové kampaně, výzkumné a vzdělávací programy a pravidelná odborná příprava úředníků, kteří se pravděpodobně dostanou do styku s oběťmi a potenciálními oběťmi obchodování s lidmi, s cílem umožnit jim rozpoznat oběti a potenciální oběti obchodování s lidmi a jednat s nimi. Článek dále stanoví, že členské státy zváží, zda přijmou opatření, jejichž cílem je označit jako trestný čin využívání služeb, které jsou předmětem vykořisťování, s vědomím, že dotčená osoba je obětí trestného činu uvedeného v článku 2 směrnice.

Článek 16 zavádí národní zpravodaje nebo rovnocenné mechanismy za účelem posuzování tendencí v obchodování s lidmi, měření výsledků opatření na boj proti němu a poskytování pravidelných zpráv příslušným vnitrostátním orgánům.

Článek 17 zrušuje rámcového rozhodnutí 2002/629/SVV. Článek 18 se zabývá provedením směrnice, článek 19 podáváním zpráv a článek 20 vstupem směrnice v platnost.

VI. Hodnocení

Z výše uvedeného rozboru obsahu tohoto návrhu směrnice vyplývá, že se téměř výhradně zabývá otázkami spadajícími do oblasti působnosti článků 82 a 83 SFEU, a to především vymezením trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem, zde konkrétně obchodování s lidmi, z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat je na společném základě. Tento závěr nezpochybňují ani pozměňovací návrhy začleněné do textu oběma příslušnými výbory.

Z tohoto důvodu a s ohledem na podmínky stanovené Soudním dvorem by měl být tento návrh směrnice založen na ustanoveních Smlouvy, která se zabývají trestním právem, a není důvod zmiňovat se o ustanovení týkajícím se přistěhovalecké politiky.

V. Závěry a doporučení

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se domníváme, že připojení dodatečného právního základu – čl. 79 odst. 2 SFEU – není opodstatněné.

Na své schůzi dne 20. září 2010 proto Výbor pro právní záležitosti v souladu s výše uvedeným rozhodl (jeden člen se zdržel hlasování)(11) předložit Vám následující doporučení: návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti obchodování s lidmi a jeho předcházení a o ochraně obětí, kterým se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV by měl být založen na právním základu čl. 82 odst. 2 a 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

S úctou

Klaus-Heiner Lehne

(1)

Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi (Úř. věst. L 203, 1.8.2002, s. 1).

(2)

Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány, (Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 19).

(3)

Zvýraznění doplněno.

(4)

Následující část vychází z knihy Constitutional Law of the European Union, Lenaerts a Van Nuffel, Sweet & Maxwell, Londýn. Zvýraznění doplněno.

(5)

Věc 68/86, Spojené království v. Rada, 1988, Sb. rozh. s. 855, body 14–16; věc C-70/88, Evropský parlament v. Rada, 1991, Sb. rozh. s. I-4529, body 16–18; věc C-155/91, Komise vs. Rada, 1993, Sb. rozh. s. I-939, body 18–20; věc C-187/93, Evropský parlament v. Rada, 1994, Sb. rozh. s. I-2857, body 23–26; věc C-426/93, Evropský parlament v. Rada, 1995, Sb. rozh. s. I-3723, bod 33; věc C-271/94, Evropský parlament v. Rada, 1996, Sb. rozh. s. I-1689, body 28–32; věc C-84/94, Spojené království v. Rada, 1996, Sb. rozh. s. I-5755, body 11–12 a 22; spojené věci C-164/97 a C-165/97, Evropský parlament v. Rada, 1999, Sb. rozh. s. I-1339, bod 16; věc C-36/98, Španělsko v. Rada, 2001, Sb. rozh. s. I-779, bod 59; věc C-281/01, Komise v. Rada, 2002, Sb. rozh. s. I-12649, body 33–49; věc C-338/01, Komise v. Rada, 2004, Sb. rozh. s. I-4829, bod 55.

(6)

Věc C-377/98, Nizozemsko v. Evropský parlament a Rada, 2001, Sb. rozh. s. I-7079, body 27–28; věc C-491/01, British American Tobacco (Investments) a Imperial Tobacco, 2002, Sb. rozh. s. I-11453, body 93–94.

(7)

Věc C-440/05, Komise v. Rada, 2007, Sb. rozh. s. I-9097.

(8)

Věc C-91/05, Komise v. Rada, 2008, Sb. rozh. s. I-3651.

(9)

Věc C-338/01, Komise v. Rada, 2004, Sb. rozh. s. I-4829.

(10)

Věc C-178/03 Komise v. Evropský parlament a Rada, 2006, Sb. rozh. s. I-107.

(11)

Závěrečného hlasování se zúčastnili tito poslanci: Klaus-Heiner Lehne (předseda), Luigi Berlinguer (místopředseda), Raffaele Baldassarre (místopředseda), Evelyn Regner (místopředsedkyně), Sebastian Valentin Bodu (místopředseda), Eva Lichtenberger (zpravodajka), Françoise Castex, Marielle Gallo, Kurt Lechner, Francesco Enrico Speroni, Dimitar Stoyanov, József Szájer, Alexandra Thein, Cecilia Wikström a Tadeusz Zwiefka.


POSTUP

Název

Obchodování s lidmi

Referenční údaje

KOM(2010)0095 – C7-0087/2010 – 2010/0065(COD)

Datum predložení EP

29.3.2010

Příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

LIBE

21.4.2010

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

LIBE-FEMM (Postup společných schůzí výborů – článek 51)

21.4.2010

 

 

 

Zpravodaj(ové)

       Datum jmenování

Anna Hedh

27.4.2010

Edit Bauer

27.4.2010

 

Zpochybnění právního základu

       Datum, kdy výbor JURI zaujal stanovisko

JURI

20.9.2010

 

 

 

Projednání ve výboru

27.4.2010

13.7.2010

25.11.2010

29.11.2010

Datum přijetí

29.11.2010

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

51

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Regina Bastos, Emine Bozkurt, Simon Busuttil, Andrea Češková, Carlos Coelho, Marije Cornelissen, Silvia Costa, Tadeusz Cymański, Cornelia Ernst, Edite Estrela, Iratxe García Pérez, Ágnes Hankiss, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Lívia Járóka, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Philippe Juvin, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Juan Fernando López Aguilar, Astrid Lulling, Claude Moraes, Elisabeth Morin-Chartier, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Raül Romeva i Rueda, Judith Sargentini, Nicole Sinclaire, Birgit Sippel, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Eva-Britt Svensson, Britta Thomsen, Wim van de Camp, Axel Voss, Renate Weber, Marina Yannakoudakis, Anna Záborská

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Izaskun Bilbao Barandica, Ioan Enciu, Ana Gomes, Franziska Keller, Kartika Tamara Liotard, Rovana Plumb, Kyriacos Triantaphyllides, Cecilia Wikström, Glenis Willmott

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Arlene McCarthy, Judith A. Merkies, Peter Skinner, Jutta Steinruck

Poslední aktualizace: 7. prosince 2010Právní upozornění