o vnějším rozměru sociální politiky, podporování pracovních a sociálních standardů a evropské sociální odpovědnosti podniků

(2010/2205(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na články 2, 3, 6 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

–    s ohledem na články 7, 9, 145–161, 206–209 a 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–    s ohledem na články 5, 12, 14, 15, 16, 21, 23, 26, 27, 28, 29, 31, 32, 33, 34 a 36 Listiny základních práv Evropské unie,

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (1948) a další nástroje Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, zejména Pakt o občanských a politických právech (1966) a Pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace (1965), Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (1979), Úmluvu o právech dítěte (1989), Mezinárodní úmluvu o ochraně práv migrujících dělníků a jejich rodin (1990) a Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (2006)(1),

–   s ohledem na rámcový program OSN pro obchod a lidská práva „Chránit, respektovat a napravovat“, který navrhl zvláštní zmocněnec generálního tajemníka pro lidská práva a nadnárodní společnosti a jiné podniky profesor John Ruggie, jenž v roce 2008 jednomyslně schválila Rada pro lidská práva OSN (usnesení 8/7), na nedávno zveřejněné hlavní zásady provádění rámcového programu(2) a na závěry Rady ve složení pro zahraniční věci ze dne 9. prosince 2009, které poukazují na významnou úlohu podniků v dosahování plného dodržování lidských práv a opětovně zdůrazňují plnou podporu Rady pro práci zvláštního zmocněnce OSN(3);

–   s ohledem na nejnovější zprávu zvláštního zmocněnce generálního tajemníka Organizace spojených národů Johna Ruggieho o otázce lidských práv a nadnárodních společností a jiných podniků(4),

–    s ohledem na Evropskou sociální chartu, zejména na články 5, 6 a 19 této charty(5),

–    s ohledem na Evropskou úmluvu o právním postavení migrujících pracovníků(6),

–    s ohledem na úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP), zejména na osm základních úmluv: o svobodě sdružování a právu organizovat se a kolektivně vyjednávat (úmluvy č. 87 a 98), o odstranění všech forem nucené nebo povinné práce (úmluvy č. 29 a 105), o odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání (úmluvy č. 100 a 111) a o zákazu dětské práce (úmluvy č. 138 a 182)(7),

–   s ohledem také na úmluvy MOP o pracovních ustanoveních (veřejné zakázky) (úmluva č. 94) a o kolektivním vyjednávání (úmluva č. 154)(8),

–    s ohledem na Agendu slušné práce MOP a na Globální pakt o pracovních místech MOP přijaté na základě celosvětového konsenzu dne 19. června 2009 na Mezinárodní konferenci práce(9),

–   s ohledem na Deklaraci o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci, která byla přijata shodou 183 členských států MOP dne 10. června 2008(10),

–    s ohledem na Marrákešskou dohodu, kterou se zřizuje Světová obchodní organizace (WTO)(11), a na prohlášení přijaté na čtvrté ministerské konferenci, která se konala v listopadu 2001 v Dauhá, a zejména na její článek 31(12),

–    s ohledem na Všeobecnou dohodu o obchodu se službami, zejména na její čl. 1 odst. 2 písm. d), tzv. MODE 4(13),

–    s ohledem na zprávu Světové komise pro sociální rozměr globalizace nazvanou „A Fair Globalisation: Creating Opportunities For All“ (Spravedlivá globalizace: vytváření příležitostí pro všechny)(14),

–    s ohledem na prohlášení čelních představitelů na summitu skupiny G-20 konaném v Pittsburghu ve dnech 24.–25. září 2009(15),

–   s ohledem na poslední aktualizaci pokynů OECD pro nadnárodní společnosti(16);

–    s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.°1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(17) a na pozměňující nařízení č. 546/2009,

–    s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(18),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 20. září 1996 o sdělení Komise o zahrnutí dodržování demokratických principů a lidských práv do dohod mezi Společenstvím a třetími zeměmi (KOM(1995)0216)(19) a na své usnesení ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie(20),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2001 o otevřenosti a demokracii v mezinárodním obchodě(21), v němž požaduje, aby WTO dodržovala základní sociální normy Mezinárodní organizace práce (MOP) a aby Evropská unie přijímala rozhodnutí MOP, včetně všech výzev k uvalení sankcí v souvislosti se závažnými případy porušování základních sociálních norem,

–    s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny(22), v němž za tímto účelem požaduje začlenění sociálních norem do obchodních dohod EU, zejména do dvoustranných dohod,

–    s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2005 o sociálním rozměru globalizace(23),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2005 o vykořisťování dětí v rozvojových zemích se zvláštním důrazem na práci dětí(24),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o spravedlivém obchodu a rozvoji(25),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2007 o globální Evropě v souvislosti s vnějšími aspekty konkurenceschopnosti(26) přijaté v reakci na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu. Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2006)0567),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 30. května 2002 o zelené knize Komise o podpoře evropského rámce sociální odpovědnosti podniků(27) a na usnesení ze dne 14. dubna 1999 o normách EU pro evropské podniky působící v nejméně rozvinutých zemích: směrem ke kodexu chování EU(28),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2007 o sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství(29),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu(30),

–    s ohledem na svá usnesení o dohodách o hospodářském partnerství s regiony a státy AKT, a zejména na usnesení ze dne 26. září 2002(31), dne 23. května 2007(32) a ze dne 12. prosince 2007(33),

–    s ohledem na závěry Rady týkající se dětské práce, které byly přijaty dne 14. června 2010(34),

–    s ohledem na závěry Rady ze dne 16. září 2010 na téma „Měnící se svět: výzva pro EU“(35),

–    s ohledem na sdělení Komise s názvem „Sociální rozměr globalizace – jak politika EU přispívá k rozšíření výhod na všechny“ (KOM(2004)0383),

–   s ohledem na obnovenou evropskou sociální agendu ze dne 2. července 2008 (KOM/2008)0412),

–    s ohledem na sdělení Komise nazvané „Podpora slušné práce pro všechny – Příspěvek Unie k provádění agendy slušné práce ve světě“ (KOM(2006)0249),

–   s ohledem na veřejné konzultace o zveřejňování nefinančních informací ze strany firem, které zahájilo Generální ředitelství pro vnitřní trh a služby, oddělení finančního výkaznictví(36),

–    s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obchod, růst a celosvětové záležitosti: Obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ (KOM(2010)0612),

–    s ohledem na systém všeobecných preferencí platný od 1. ledna 2009, který umožňuje osvobození od poplatků nebo jejich snížení pro větší počet výrobků a zahrnuje rovněž nové pobídky ve prospěch zranitelných zemí, které se potýkají se zvláštními obchodními, finančními nebo rozvojovými potřebami(37),

–    s ohledem na všechny dohody mezi Evropskou unií a třetími zeměmi,

–    s ohledem zejména na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) a Evropskou unií podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 a její revize z let 2005 a 2010(38),

–    s ohledem zejména na výsledky jednání mezi EU, Kolumbií a Peru o podepsání mnohostranné obchodní dohody(39),

–    s ohledem na slyšení na téma „Uplatňování sociálních a environmentálních norem v obchodních jednáních“, které Evropský parlament uspořádal dne 14. ledna 2010,

–    s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0172/2011),

A. vzhledem k tomu, že vysoké standardy EU týkající se sociální ochrany a ochrany lidských práv mají rozhodující význam při jednáních Evropské unie o obchodních vztazích se třetími zeměmi,

B.  vzhledem k tomu, že ochrana hospodářských a sociálních práv je povinností všech členských států a všech ostatních států vyplývající ze Všeobecné deklarace lidských práv Organizace spojených národů, a vzhledem k tomu, že tato ochrana zahrnuje dodržování práva každého jednotlivce zakládat odbory a vstupovat do nich z důvodu ochrany svých zájmů,

C. vzhledem k tomu, že klíčové úmluvy MOP jsou mezinárodně uznávány jako základ pro spravedlivý mezinárodní obchod, a vzhledem k tomu, že je bohužel ne všechny členské státy plně dodržují,

D. vzhledem k tomu, že je v zájmu Unie uzavírat dvoustranné obchodní dohody ve prospěch Unie a obchodních partnerů za předpokladu, že obě strany respektují práva zakotvená ve Všeobecné deklaraci lidských práv,

E.  vzhledem k tomu, že postoj všech členských států má jasně odrážet zásady evropského sociálního modelu, jsou-li v sázce sociální otázky a spolupráce mezi členskými státy založená na otevřené metodě koordinace,

F.  vzhledem k tomu, že demokracie a právní stát potřebují silné a svobodné odborové svazy, sdružení zaměstnanců a sociální hnutí, a vzhledem k tomu, že ta mohou existovat pouze v demokratických společenstvích, kde převažuje oddělení pravomocí,

G. vzhledem k tomu, že některé rozvojové země prohlašují, že jsou pod nátlakem, aby se zřekly své komparativní výhody, když Unie požaduje, aby dodržovaly mezinárodní pracovní normy,

H. vzhledem k tomu, že Deklarace MOP o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci, kterou v roce 2008 přijalo shodou 183 členských států MOP, stanoví, že na porušování základních zásad a práv při práci se nelze odvolávat, ani nemůže být jinak používáno jako legitimní komparativní výhoda a že pracovní normy nemohou být používány k protekcionistickým účelům ochrany obchodu,

I.   vzhledem k úsilí některých třetích zemí prosadit postup MODE 4(40) při vyjednávání obchodních dohod s EU,

J.   vzhledem k tomu, že mnoho podniků převzalo svou sociální odpovědnost a snaží se v rámci oblasti svého vlivu zajistit dodržování sociálních a environmentálních norem, například tím, že se přidaly k iniciativě OSN „Global Compact“ nebo že se účastní dobrovolných iniciativ průmyslu,

K. vzhledem k tomu, že zásady, které definují sociální odpovědnost podniků a jsou zcela uznávány na mezinárodní úrovni, tedy jak organizacemi OECD a MOP, tak i Organizací spojených národů, se týkají odpovědného jednání, jež se od podniků očekává, a předpokládají v první řadě dodržování platných právních předpisů, zejména pokud jde o oblast pracovní, o vztahy se sociálními partnery, o lidská práva, životní prostředí, zájmy spotřebitelů a transparentní přístup k nim a boj proti korupci;

L.  vzhledem k tomu, že by na úrovni EU mělo být doporučení upravující sociální odpovědnost podniků a podpora jeho dodržování realitou,

M. vzhledem k tomu, že globalizace napomáhá mobilitě pracovníků mezi členskými státy a do třetích zemí,

N. vzhledem k tomu, že úloha MOP při stanovování nových norem byla v posledních letech výrazně oslabena a obvykle se omezuje na přijímání deklarací, které nejsou následně dodržovány, i přes zapojení MOP do G20, celosvětové uznání agendy slušné práce a zahrnutí zaměstnanosti a slušné práce do rozvojového cíle tisíciletí č. 1,

O. vzhledem k tomu, že by se mělo připomenout bezpodmínečné dodržování práva na sdružování a účinné kolektivní vyjednávání,

P.  vzhledem k tomu, že by se měla podporovat Agenda slušné práce,

Q. vzhledem k tomu, že je v souladu se zásadou práva na stejnou mzdu za stejnou práci, které požaduje článek 23 Všeobecné deklarace lidských práv, nesmírně důležité předcházet všem typům diskriminace v odměňování,

R.  vzhledem k tomu, že hodnocení všeobecného systému preferencí(41) v polovině období ukazuje, že obchodní režim GSP+, který vyžaduje, aby zvýhodněné země ratifikovaly a účinně uplatňovaly určené mezinárodní úmluvy na poli lidských práv, zásadních pracovních norem, udržitelného rozvoje a řádného řízení, má výrazně kladný dopad na rovnost žen a mužů v těchto zemích;

S.  vzhledem k tomu, že by se měla podporovat sociální ochrana pracujících,

T.  vzhledem k tomu, že byly ratifikovány a uplatněny úmluvy MOP, které MOP klasifikovala jako aktuální, za účelem dosažení postupného zvýšení pokrytí všech čtyř pilířů slušné práce, kterými jsou zaměstnanost, sociální ochrana, sociální dialog a práva na pracovišti, se zvláštním důrazem na Úmluvu č. 81 o správě sociálních věcí a Úmluvu č. 129 o inspekci práce, Úmluvu č. 122 o politice zaměstnanosti a Úmluvu č. 144 o třístranných konzultacích;

U. vzhledem k tomu, že evropská sociální agenda ze dne 2. července 2008 (KOM/2008)0412) vyzývá členské státy EU, aby opětovně vyvinuly úsilí k ratifikaci a provádění úmluv MOP, které byly touto organizací klasifikovány jako aktuální, a posloužily tak jako příklad pro partnery ve světě;

V. vzhledem k tomu, že účinné uplatňování mezinárodních pracovních standardů je v mnoha zemích negativně ovlivněno slabou správou služeb zaměstnanosti a nedostatečnou kapacitou sociálních partnerů,

W. vzhledem k tomu, že zpráva MOP Světové trendy zaměstnanosti 2011 ve světě odhaduje, že v roce 2009 bylo na celém světě 50,1% všech pracovníků, tj. 1,53 miliard, v situaci spadající pod ohroženou zaměstnanost(42), a vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize zastavila a zvrátila pokles ohrožené zaměstnanosti zaznamenaný před rokem 2008,

X. vzhledem k tomu, že zpráva MOP o globální sociální ochraně z roku 2010 uvádí, že více než 50 % všech pracujících nemá sociální ochranu, a vzhledem k tomu, že došlo k obnovení zájmu o větší krytí sociální ochrany včetně podpory systémů sociálního zabezpečení,

Obecné zásady

1.  připomíná, že cílem EU je stát se vedoucí silou v oblasti sociální politiky tím, že bude podporovat sociální cíle na celosvětové úrovni; zdůrazňuje důležitou úlohu Evropského parlamentu vyplývající z Lisabonské smlouvy, která jeho vliv výrazným způsobem posiluje;

2.  připomíná rovněž, že při pečlivém studování politik a cílů Společenství je nezbytné přihlédnout k horizontální sociální doložce článku 9 SFEU, například pokud jde o články 46 a 49 SFEU nebo o obchodní politiku EU, a že Společenství nemůže ignorovat požadavky obecného zájmu(43);

3.  připomíná dále, že článek 7 SFEU požaduje soudržnost politiky EU a že tvůrce právních předpisů musí přihlédnout ke všem cílům EU a musí jednat v souladu se zásadou svěření pravomocí, což znamená, že při přijímání aktu na konkrétním právním základě musí usilovat o správnou rovnováhu mezi různými cíli nebo zájmy(44);

4.  naléhavě žádá členské státy, aby dodržovaly základní úmluvy MOP, zejména pokud jde o odstranění překážek kladených svobodě sdružování a kolektivnímu vyjednávání, vytvořených buď podporou předstírané samostatně výdělečné činnosti nebo nátlakem na jednotlivce, aby se vzdali kolektivních smluv;

5.  vyzývá strany dohod o volném obchodu, aby se v souladu s povinnostmi vyplývajícími z členství v MOP, z Deklarace MOP o základních zásadách a právech při práci přijaté v roce 1998 na 86. zasedání Mezinárodní konference práce a z jejích navazujících zpráv, zavázaly, že budou ve svých právních předpisech a postupech dodržovat, prosazovat a uplatňovat zásady základních práv, konkrétně:

     a)  svobodu sdružování a faktické uznání práva na kolektivní vyjednávání;

     b)  odstranění všech forem nucené nebo povinné práce;

     c)  faktické zrušení práce dětí; a

     d)  odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání;

Mezinárodní spolupráce – sociální aliance

6.  připomíná, že EU je na celém světe vnímána jako magnet a přitažlivý partner díky své jedinečné kombinaci hospodářské dynamiky a sociálního modelu;

7.  zdůrazňuje, že evropský sociální model nabízí rovné příležitosti jak ve vzdělávání, odborné přípravě a na pracovním trhu, tak i rovný přístup k sociálním službám, což jsou hlavní pilíře hospodářského úspěchu;

8.  je přesvědčen, že nedodržování základních mezinárodních sociálních norem je jednou z podob sociálního a environmentálního dumpingu, který evropské podniky i pracovníky poškozuje;

9.  žádá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s mezinárodními organizacemi na zlepšování sociálního rozměru globalizace, přičemž jako reference poslouží evropský sociální model;

10. zdůrazňuje význam soudržného jednání týkajícího se sociální ochrany uvnitř i vně Unie;

11. navrhuje rozvíjet dialog se všemi zúčastněnými stranami, který bude zdůrazňovat význam sociálních otázek a zaměří se na provádění a prosazování pragmatických a trvalých řešení; v tomto ohledu zdůrazňuje význam zvyšování povědomí sociálních partnerů o jejich právech a povinnostech;

12. považuje za nezbytné posílit úlohu příslušných mezinárodních institucí (především MOP, WTO, OECD a OSN), jakož i jejich spolupráci na vypracovávání, uplatňování a propagaci základních mezinárodních sociálních standardů a uplatňování s nimi souvisejících sankcí;

13. vyslovuje se pro to, aby Unie upustila od uzavírání obchodních dohod se zeměmi, které nedodržují lidská práva a zásadní pracovní normy,

14. podporuje vytvoření nástrojů pro trvalý dialog s partnerskými zeměmi, který je založen na vzájemné úctě, snaží se rozvíjet vlastní zdroje partnerských – především rozvojových – zemí a umožňuje jim pečlivě rozvíjet hospodářská odvětví;

15. současně Komisi vyzývá, aby v průběhu jednání přizpůsobila úroveň svých požadavků stupni rozvoje každé partnerské země; v této souvislosti navrhuje, aby Komise vypracovala seznam dalších norem, které je třeba začít postupně a flexibilně uplatňovat s přihlédnutím k vývoji hospodářské, sociální a environmentální situace dané partnerské země;

16. je přesvědčen, že jak na území partnerské země, tak v členských státech by uplatňování těchto základních standardů mělo být neustále monitorováno nezávislými orgány a nedodržení nebo porušení těchto standardů prokázané na základě předem definovaných kritérií by mělo vést k postihům uplatňovaným prostřednictvím účinných a transparentních postupů;

17. je přesvědčen, že tyto normy je třeba uplatňovat beze zbytku a tak, aby se jim nebylo možné vyhnout ani prostřednictvím svobodných pásem, ani dohod o statusu hostitelské země;

18. žádá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s partnerskými zeměmi v boji proti diskriminaci na základě pohlaví a všem formám násilí na ženách a zajistily, aby se rovnost mezi ženami a muži stala v souladu se zásadami rozvojových cílů tisíciletí a Pekingské akční platformy skutečností v Unii i mimo ní; vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy, aby provedly opatření, které výrazným způsobem upevní právní a sociální postavení žen s cílem využít jejich potenciálního příspěvku k hospodářskému a sociálnímu rozvoji;

19. vítá podporu rovnosti mužů a žen v rozvojových zemích a regionech prostřednictvím současných i budoucích obchodních dohod v rámci systému všeobecných preferencí; požaduje, aby ratifikace a účinné uplatňování mezinárodních úmluv o rovnosti žen a mužů byly nutným předpokladem všech vnějších dohod o obchodním a hospodářském partnerství;

20. vyzývá dále Komisi a členské státy, aby spolupracovaly mezi sebou navzájem a s partnerskými zeměmi s cílem chránit zranitelné skupiny a bojovat nejen proti diskriminaci na základě pohlaví, ale také proti diskriminaci na základě rasového či etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku a sexuální orientace; obzvlášť upozorňuje na osoby, které čelí vícenásobné diskriminaci a znevýhodnění, aby bylo možné řešit základní příčiny chudoby;

21. vyzývá Komisi a členské státy, aby se odstranění dětské práce a dodržování práv dětí stalo prioritou v obchodních dohodách, v rozhovorech s jinými zeměmi a v rámci rozvojové spolupráce, a konstatuje, že soukromý sektor hraje při respektování práv dětí klíčovou roli; zastává názor, že opatření pro boj proti dětské práci by měla zahrnovat vytvoření slušných pracovních míst pro dospělé, a umožnit tak dětem získat vhodné vzdělání; požaduje také zřízení horké linky EU pro dětskou práci, na níž budou občané moci podávat zprávy o společnostech, které kdekoli na světě využívají dětskou práci; domnívá se, že by tato horká linka měla mít k dispozici malou, ale dostatečnou kapacitu, která jí umožní zveřejňovat výroční zprávu o svých zjištěních;

22. zdůrazňuje, že výdaje Unie v rámci rozvojové spolupráce, dohod o přidružení nebo dohod o stabilitě a obchodních dohod přinášejí jedinečné možnosti, jak pomáhat partnerským zemím v budování životaschopných struktur vzdělávání, odborného vzdělávání, institucí trhu práce a minimální úrovně sociální ochrany v zájmu větší sociální a hospodářské jistoty a následně většího blahobytu;

23. trvá na tom, aby Komise a členské státy podporovaly v rámci rozvojové spolupráce a vnější pomoci uplatňování programů slušné práce, které odrážejí vnitrostátní potřeby a priority v oblasti politiky zaměstnanosti a sociální politiky a opírají se o třístranné dohody (zaměstnavatelé, zaměstnanci, vlády); dále žádá Komisi a členské státy, aby v rámci rozvojové spolupráce a vnější pomoci lépe začlenily cíle zaměstnanosti a sociální politiky do oblasti ekonomiky a obchodu;

24. žádá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s partnerskými zeměmi na zlepšování kvality dovedností občanů, dovedností, které jsou významné pro nová pracovní místa a zaměstnanost jakožto katalyzátor stability, prosperity, inkluzivních společností a řádné správy věcí veřejných, především v sousedství EU;

25. vyzývá ke zřízení funkce sociálního atašé v rámci nové Evropské služby pro vnější činnost, aby se mohlo účinněji postupovat v oblasti sociální politiky a zejména aby se zajistilo provádění iniciativy slušné práce pro všechny, jež je ústředním cílem této politiky;

26. uznává, že ačkoliv mezinárodní trend panující v souvislosti s dvoustrannými obchodními dohodami postupně směřuje k širšímu uznávání pracovních a sociálních standardů spojených s obchodními programy, dohody o volném obchodu dosud sociální standardy zmiňují jen zřídka; vyjadřuje politování nad tím, že EU nemá k dispozici jednotné znění „sociální klauzule“, která by mohla být začleňována do všech dvoustranných obchodních dohod; naléhavě vyzývá EU, aby v souladu s dalšími mezinárodně přijatými a uznávanými standardy (jako jsou základní pracovní standardy MOP) začlenila do všech dohod EU o vnějším obchodu sociální klauzuli, a to i do dohod vznikajících v rámci WTO;

27. připomíná, že stávající praxe WTO musí být stejně výhodná pro rozvojové i pro rozvinuté země;

28. připomíná, že politika hospodářské soutěže a sociální politika se musí vzájemně doplňovat, a zdůrazňuje, že evropský sociální model nesmí být za žádných okolností oslaben ve prospěch konkurenceschopnosti a údajných hospodářských výhod; znovu opakuje, že evropský sociální model musí být příkladem ochrany pracovníků v rozvojových zemích;

Sociální odpovědnost podniků

29. připomíná, že EU si stanovila za cíl nejen stát se centrem excelence v oblasti sociální odpovědnosti podniků, ale také podporovat tuto odpovědnost ve svých vnějších politikách; uznává úsilí Komise o propagaci osvědčených postupů sociální odpovědnosti podniků mezi společnostmi podnikajícími v zahraničí, avšak zdůrazňuje, že by měla lépe zohledňovat význam osvědčení a označení prokazujících dodržování těchto zásad ze strany dané společnosti;

30. zastává názor, že sociální odpovědnost podniků je užitečná a nezávazná forma závazku ze strany nadnárodních společností; doporučuje dále cílenou podporu sociální odpovědnosti podniků mimo jiné prostřednictvím normy ISO 26000, iniciativy OSN nazvané Global Compact nebo pokynů OECD pro nadnárodní podniky a propojením sociální odpovědnosti podniků s širšími iniciativami podporujícími slušnou práci v určitém odvětví či společenství na místní a regionální úrovni, jako je iniciativa MOP Lepší práce a program SCORE zapojující zaměstnance, zaměstnavatele, úřady a další zainteresované strany;

31. zdůrazňuje, že by na úrovni EU neměla být přijata žádná směrnice upravující sociální odpovědnost podniků;

32. je přesvědčen, že by Komise v připravovaném sdělení o internacionalizaci činnosti malých a středních podniků měla navrhnout opatření umožňující podporovat a propagovat jejich iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, přičemž tato opatření by měla dodržovat zásadu „mysli nejdříve v malém“ a zohledňovat specifické rysy MSP;

33. vyzývá Komisi a členské státy, aby usilovaly o zajištění posílení pokynů OECD pro nadnárodní společnosti v jejich současné aktualizované verzi, o zachování a zlepšení jejich uplatnění na „konkrétní příklady“ a o zavedení osvědčených postupů pro „vnitrostátní kontaktní místa“ včetně posouzení toho, jak by Evropská unie mohla prostřednictvím delegací Evropské služby pro vnější činnost lépe plnit své závazky týkající se vnitrostátních kontaktních míst;

34. poukazuje na to, že sociální odpovědnost podniků by se měla rozšířit o nové oblasti, jako je organizace práce, rovné příležitosti, sociální začlenění, antidiskriminační opatření a rozvoj celoživotního vzdělávání a odborné přípravy; vyzdvihuje, že sociální odpovědnost podniků by měla například pokrývat kvalitu práce, rovnost odměňování a kariérních vyhlídek a podporu inovativních projektů, aby se podpořil posun směrem k udržitelnému hospodářství;

35. žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly obchodní podniky sídlící v EU v otázce dodržování lidských práv, včetně hospodářských a sociálních práv a šetrného přístupu k životnímu prostředí ve svém celosvětovém působení, především při působení jejich poboček a jiných souvisejících právních subjektů;

36. zdůrazňuje, že dodržování přísných ekologických norem ze strany podniků původem z EU ve třetích zemích by mělo být považováno za stejně důležité jako dodržování práv zaměstnanců, neboť škody na životním prostředí téměř vždy ohrožují také zdraví zaměstnanců, ničí zemědělskou půdu, loviště ryb a jiné hospodářské zdroje, a tak připravují mnoho lidí o základ jejich obživy;

37. zdůrazňuje, že evropské podniky, jejich dceřiné společnosti a subdodavatelé hrají vzhledem k svému podílu na mezinárodním obchodu zásadní úlohu z hlediska propagace a šíření sociálních a pracovních standardů ve světě, a proto by jejich chování mělo odpovídat evropským hodnotám a mezinárodně uznávaným standardům; je přesvědčen, že by bylo správné a vhodné, aby evropské podniky, které svou výrobu přemisťují do zemí s nižší úrovní sociálních povinností, nesly odpovědnost za případné škody a negativní externality postihující místní obyvatelstvo, a to i před evropskými soudy;

38. vyzývá Komisi, aby pozměnila svůj návrh nařízení o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2010/0383(COD)) tak, aby umožnilo žalovat společně s mateřskou společností sídlící v Evropě také dceřinou společnost, která má sídlo ve třetí zemi, a to prostřednictvím stanovení doplňkových základů pro vymezení soudní příslušnosti;

39. žádá Komisi, aby podpořila zařazení zásad sociální odpovědnosti podniků do vícestranných obchodních politik a na program mezinárodních fór prosazujících myšlenku sociální odpovědnost podniků, zejména v OECD a v Mezinárodní organizaci práce, ale i ve WTO v souvislosti s opatřeními navazujícími na jednání z Dauhá;

40. vyzývá Komisi, aby do dohod o volném obchodu a investicích, o kterých vyjednává se třetími zeměmi, systematicky začleňovala kapitolu o udržitelném rozvoji s právně závaznou doložkou o sociální odpovědnosti podniků;

41. navrhuje, aby tato doložka o sociální odpovědnosti podniků zahrnovala dodržování osmi základních a čtyř prioritních úmluv MOP, jakož i pobídky vybízející podniky k přijetí závazků v oblasti sociální odpovědnosti a povinnost podniků a skupin podniků postupovat s řádnou péčí, tj. přijmout předběžná opatření s cílem zjišťovat veškeré porušování lidských a environmentálních práv, korupci či daňové úniky a předcházet jim, a to i v rámci jejich dceřiných společností a dodavatelských řetězců, tj. jejich sféry vlivu;

Práva pracujících a pracovní podmínky

42. vyzývá všechny členské státy, aby dodržovaly a podporovaly zásadní pracovní normy stanovené MOP, aby dodržovaly doposud podepsané dohody týkající se sociální oblasti a aby v praxi uplatňovaly zásady v nich obsažené týkající se práv pracujících;

43. zdůrazňuje, že v několika zemích zapojených do systému GSP+ bylo hlášeno opakované porušování základních pracovních standardů, a že to však nevedlo k odnětí preferencí; domnívá se, že nedostatečné prosazování podmínek podkopává úsilí EU o uplatňování sociální politiky a prosazování klíčových pracovních standardů na celém světě a je v rozporu se zásadou soudržnosti rozvojové politiky;

44. vítá systém dohledu MOP pro mezinárodní pracovní standardy, který je na mezinárodní úrovni ojedinělý a jenž pomáhá zajistit, aby země skutečně uplatňovaly úmluvy, které ratifikovaly; zdůrazňuje, že dojde-li v některých zemích k potížím, měla by MOP těmto zemím pomoci prostřednictvím sociálního dialogu a technické podpory;

45. vyzývá Komisi, aby podporovala užší spolupráci mezi WTO a MOP, což by umožnilo MOP předkládat v obchodních sporech WTO zprávy odborníků s cílem zahrnout pracovní normy a slušnou práci do činností WTO a zabránit ohrožení sociálního rozvoje;

46. zastává názor, že politiky Unie by se měly zaměřovat na jednotlivce i na instituce, pokud jde o rozvoj lidského kapitálu a reformy pracovního trhu;

47. vyjadřuje obavu nad praxí některých třetích zemí využívajících pro své obchodní činnosti postup MODE 4; vyzývá spíše Komisi a členské státy, aby se zaměřily na strukturalizaci mezinárodní migrace způsobem, který zabrání vykořisťování a odlivu mozků;

48. podporuje iniciativy, které posilují rozvoj dialogu se sociálními partnery a spolupráci uvnitř partnerských zemí a mezi nimi a žádá Komisi, aby dále rozvíjela stávající programy a aby se přitom zaměřila na programy, jež usilují o posílení institucionální schopnosti sociálních partnerů pro rozvoj a provádění politiky;

49. zasazuje se o zavedení svobody sdružování pro odbory a práva na kolektivní vyjednávání bez výjimky s cílem prosadit, zlepšit a chránit slušné pracovní podmínky;

50. připomíná pokyny EU k různým otázkám týkajícím se lidských práv, které představují silný politický signál, že se jedná o priority Unie; vyzývá proto Radu, aby přijala podobné pokyny vycházející z osmi základních úmluv MOP s cílem používat je jako pragmatický nástroj EU, který pomůže lépe prosazovat vnější sociální politiku Unie; opakuje, že dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv je i nadále v souladu s Všeobecnou deklarací povinností všech společností;

51. vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely proaktivní přístup k řešení sociálních důsledků vyplývajících z úprav a restrukturalizací, které souvisí s globalizací;

Globální správa ekonomických záležitostí

52. vítá uspořádání jednání zemí G-20 na úrovni ministrů sociálních věcí a vyzývá Komisi, aby se jich aktivně účastnila; lituje, že ve všeobecnosti je jejich sledování na úrovni EU stále neuspokojivé;

53. žádá Komisi a členské státy, aby začlenily zaměstnaneckou, sociální a environmentální politiku, včetně aspektů rovnosti pohlaví, do všech jednání týkajících se struktur globální správy ekonomických záležitostí a makroekonomických dialogů;

54. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly řádnou správu ve finančních, daňových a soudních oblastech jako jeden ze způsobů, jímž lze posílit sociální rozměr globalizace;

55. požaduje, aby Komise vydala členským státům EU doporučení ve prospěch provedení a ratifikace úmluv MOP, které MOP klasifikovala jako aktuální, s cílem zlepšit práva pracujících a pracovní podmínky v Unii a partnerských zemích; smyslem tohoto kroku by byla spravedlivá a inkluzivní globalizace pomocí soudržnějšího provádění hospodářské a sociální politiky členských států v rámci vnější činnosti; žádá Komisi, aby ve stejném duchu vybízela členské státy k provádění pravidelných přezkumů, které posoudí dopady hospodářské, finanční a obchodní politiky;

56. domnívá se, že rozrůstání počtu mezinárodních regulačních orgánů přináší naléhavé otázky týkající se soudržnosti a účinnosti mezinárodního právního řádu, zejména pokud jde o ochranu práv pracovníků a základních práv;

57. navrhuje, aby se znovu definovala globální správa tak, aby se zaměřila na větší zapojení regulačních orgánů do právního řádu Organizace spojených národů a na lepší dodržování zásad, které prosazují její specializované agentury, především MOP a WHO;

o

o o

58. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) http://www2.ohchr.org/english/law/ (2) http://www.business-humanrights.org/SpecialRepPortal/Home/Protect-Respect-Remedy-Framework (3) http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/111819.pdf (4) http://www.business-humanrights.org/SpecialRepPortal/Home/Protect-Respect-Remedy-Framework (5) http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/163.htm (6) http://www.coe.int/t/dg3/migration/documentation/Default_conv_en.asp (7) http://www.ilo.org/ilolex/english/convdisp1.htm (8) Tamtéž. (9) http://www.ilo.org/jobspact/labout/ang--en/index.htm (10) http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/@dgreports/@cabinet/documents/publication/wcms_099766.pdf (11) http://www.wto.org/english/docs_e/legal_e/04-wto.pdf (12) http://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min01_e/mindecl_e.htm (13) WTO: GATS, čl. 1 odst. 2 písm. d) = MODE 4. (14) Ženeva, MOP 2004. http://www.ilo.org/jobspact/labout/ang--en/index.htm (15) http://www.pittsburghsummit.gov/mediacenter/129639.htm (16) http://www.oecd.org/document/33/0,3746,en_2649_34889_44086753_1_1_1_1,00.html (17) Úř. věst. L 48, 22.2.2008, s. 82. (18) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1. (19) Úř. věst. C 320, 28.10.1996, s. 261. (20) Úř. věst. C 290E, 29.11.2006, s. 107. (21) Úř. věst. C 112E, 9.5.2002, s. 326. (22) Úř. věst. C 102E, 24.4.2008, s. 321. (23) Úř. věst. C 280E, 18.11.2006, s. 65. (24) Úř. věst. C 157E, 6.7.2006, s. 84. (25) Úř. věst. C 303E, 13.12.2006, s. 865. (26) Úř. věst. C 102E, 24.4.2008, s. 128. (27) Úř. věst. C 187E, 7.8.2003, s. 180. (28) Úř. věst. C 104, 14.4.1999, s. 176. (29) Úř. věst. C 301E, 13.12.2007, s. 45. (30) Přijaté texty, P7_TA(2010)0446. (31) Úř. věst. C 273E, 14.11.2003, s. 305. (32) Úř. věst. C 102E, 24.4.2008, s. 301. (33) Úř. věst. C 323E, 18.12.2008, s. 361. (34) Závěry Rady ze dne 14. 6. 2010 o dětské práci, 10937/1/10. (35) Závěry Rady ze dne 16.9.2010, EUCO 21/1/10 rev. 1. (36) http://ec.europa.eu/internal_market/consultations/2010/non-financial_reporting_en.htm (37) Úř. věst. L 211, 6.8.2008. (38) http://ec.europa.eu/development/icenter/repository/second_revision_cotonou_agreement_20100311.pdf (39) http://trade.ec.europa.eu/doclib/press/index.cfm?id=691 (40) WTO: GATS, čl. 1 odst. 2 písm. d) = MODE 4. (41) http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2010/may/tradoc_146196.pdf (42) Ohrožená zaměstnanost: osoby samostatně výdělečně činné a neplacení rodinní příslušníci. Ukazatel ohrožené zaměstnanosti je jedním z oficiálních ukazatelů zaměstnanosti rozvojových cílů tisíciletí spadajících do cíle 1: vymýtit extrémní chudobu a hlad (43) Stanovisko právní služby EP k oblasti působnosti článku 9 SFEU (horizontální sociální ustanovení), o které požádala předsedkyně výboru EMPL (SJ-00004/10), bod 15. (44) Tamtéž bod 8.

Vnější rozměr sociální politiky zahrnuje aktivity a iniciativy EU, jež mají za cíl prosazovat pracovní a sociální normy ve třetích zemích.

Ačkoli Lisabonská strategie a iniciativa EU 2020 kladou na sociální politiku mnohem větší důraz než kdykoli předtím, v popředí zájmu stále zůstává konkurenceschopnost a hospodářská hlediska.

Základní pracovní normy jsou zakotveny v osmi úmluvách MOP, které se zaměřují na svobodu sdružování a kolektivní vyjednávání, eliminaci nucené a povinné práce, odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání a na zákaz dětské práce. Z těchto úmluv i ze zprávy Světové komise pro sociální rozměr globalizace jasně vyplývá, že úzký zájem o trhy je nutné rozšířit o zájem o lidi, tj. soustředit se na ochranu práv pracujících a na předpisy pracovního práva. EU podmiňuje vyjednávání s třetími zeměmi dodržováním všech výše uvedených norem. Není-li tato podmínka splněna, EU s nimi nemůže zahájit rozhovory. Obchodní politika nemůže přehlížet jakékoli porušování práv pracujících, a proto se společnost může dále rozvíjet pouze tehdy, budou-li tyto nedostatky odstraněny.

Stanovením pracovních norem podporuje EU příležitosti mužů a žen získat dobrou a náležitě ohodnocenou práci v podmínkách zaručujících svobodu, rovnost, bezpečnost a důstojnost. Vzhledem k probíhající globalizaci jsou mezinárodní pracovní normy základním nástrojem k zajištění toho, aby z růstu světového hospodářství měli prospěch všichni lidé.

Mezinárodní pracovní normy by měly v první řadě zajistit lidský rozvoj všech pracovníků. Lidé nejsou zboží, o jehož ceně lze jednat. Práce je součástí našeho každodenního života a má zásadní význam pro důstojnost, blahobyt a rozvoj každého z nás. Tyto hodnoty by měly být hlavními cíli hospodářského rozvoje. Mezinárodní pracovní normy tedy slouží k zajištění toho, aby se hospodářský rozvoj i nadále soustředil na zlepšování lidského života a důstojných podmínek a nikoli na určování práv a povinností zaměstnanců.

Při posuzování situace zemí, s nimiž je vhodné navázat jednání, musíme vycházet ze sociální politiky EU a ze záruk obsažených v Evropské sociální chartě. EU musí vůči třetím zemím vést soudržnou, pragmatickou, jednotnou a fundovanou sociální politiku. V tomto ohledu má zásadní význam vztah k MOP a WTO, který je třeba lépe vyvážit. Je paradoxem, že čím má EU větší vliv na text úmluv MOP, tím méně zemí je ratifikuje. V případě WTO je nezbytné do obchodních jednání více integrovat sociální normy.

Na přelomu století EU změnila v rámci vnějších vztahů svou strategii sociální politiky. Přestala trvat na propojení sociálních norem s obchodními dohodami a spíše se soustředila na mezinárodní spolupráci a dialog.

EU používá k provádění sociální politiky ve třetích zemích různé typy nástrojů: závazná pravidla, právně nevynutitelné nástroje a finanční nástroje. Jejich využívání svědčí o tom, že EU od svých obchodních partnerů očekává určité chování. Slabinou je nicméně jejich uplatňování a prosazování v partnerských zemích. Je tedy naprosto nezbytné, aby se EU těmito problémy důsledněji zabývala, především uplatňováním a prosazováním úmluv MOP a zásad sociální odpovědnosti podniků. Překážkou plnění těchto cílů je často právní řád dotčené země, avšak určitou roli sehrává i slabá politická vůle a vnitřní hospodářský tlak. Dalším důležitým faktorem je neinformovanost pracovníků o jejich právech.

EU přihlíží při výběru vhodných nástrojů pro různé země k jejich zeměpisné poloze, jejich vztahu k EU a v průběhu jednání pak především k jejich případnému přistoupení k EU. Rozhodování ovlivňuje i hospodářská situace dané země a její postavení v rámci celosvětové hospodářské soutěže. Čím blíže leží určitá země k EU, tím jsou zpravidla jejich hospodářské a politické vztahy těsnější a tím intenzivnější je i vliv EU na tuto zemi.

EU stále více používá právně nevynutitelné nástroje, jejichž těžištěm je vedení dialogu a vydávání doporučení (sociální odpovědnost podniků, agenda slušné práce), a proto nemají normativní charakter. EU jejich prostřednictvím usiluje o změnu praxe v dané zemi na základě analýzy jejích možností. Právně vynutitelné nástroje, jako jsou právní a správní předpisy EU (dohody o volném obchodu, úmluvy MOP, obchodní politika WTO), mají právní důsledky a jednotlivé země mohou být za jejich nedodržování potrestány. Jejich používání je proto někdy sporné. Oproti tomu finanční nástroje zahrnují granty, technickou pomoc a finanční prostředky (např. EFG), jež umožňují docílit žádoucího chování. Technická pomoc je např. poskytována zemím, které se připravují na přistoupení k EU, a spočívá v jejich podpoře při přizpůsobování vnitrostátního práva evropským normám, mimo jiné formou různých školení (organizovaných Evropskou nadací odborného vzdělávání).

Čína a ostatní asijské sílící ekonomiky se stávají stále významnějšími aktéry pro zahraniční investice. Tento jev je nicméně spojen s rizikem, že dotčené země a jejich společnosti budou vyvážet nižší pracovní normy. Nesmíme připustit, aby třetí země usilující o uzavření obchodních dohod s EU ignorovala její závazná pravidla.

EU musí být obezřetná vůči projektům, jako je MODE 4. V jeho rámci mohou mezinárodní společnosti přivádět do země, v níž působí, vlastní pracovní sílu, což omezuje práva zaměstnanců přijímajícího státu. Tato praxe de facto přeje sociálnímu dumpingu, proti němuž EU ostře vystupuje. Při vyjednávání jakýchkoli dohod proto nelze přistoupit ani na MODE 4, ani na podobné projekty.

EU se v rámci mezinárodního dialogu o sociálních otázkách těší dobré pověsti. V tomto ohledu je považována za citlivého a důvěryhodného partnera. Toho je třeba využít v zájmu dosažení ambicióznějších cílů EU. Jedním z nich je vytvoření jednotného, celistvého a fundovaného přístupu EU k vnějším aspektům sociální politiky. Klíčovou úlohu sehrává koordinace nejen v rámci Evropského parlamentu, ale i s Evropskou komisí a nově vytvořenou Evropskou službou pro vnější činnost.

Dalším krokem by mělo být vytvoření určité sociální aliance, v níž a jejímž prostřednictvím by EU mohla propagovat vysoké pracovní normy. Čína je jednoznačně příkladem země, která v Asii rychle získává postavení klíčového hráče. Její význam roste, ale pro Číňany má tento vývoj spíše negativní důsledky v oblasti pracovních norem. Přesto není důvod k tomu, abychom nevyužili tradičně dobrých vztahů s Čínou k vytvoření sociální aliance. Měla by se zlepšit i spolupráce s nevládními organizacemi, jako je MOP a WTO. Je nezbytné postupovat uvážlivě, aby MOP nebyla chápána jako pouhý nástroj EU založený na vzájemných úzkých vazbách. O těsnějším provázání obchodních jednání a sociálních norem na půdě WTO již bylo pojednáno.

Hlavními aktéry při uplatňování sociálních norem jsou mezinárodní společnosti. Je tudíž naprosto nezbytné jasně a jednoznačně definovat sociální odpovědnost podniků, abychom zamezili současným odlišným výkladům a abychom v této oblasti stanovili minimální povinnosti a způsob, jak bude sledováno jejich plnění.

Hlavním a jednostranným účelem zakládaných společností a organizací je vytváření zisku. Klesá jejich ochota dodržovat vnitrostátní a mezinárodní právo a smluvní povinnosti. Maximálně využívají místa s nejnižšími daněmi, nejlevnější pracovní silou a nejméně přísnými zákony na ochranu životního prostředí a nejzranitelnějších pracovníků. Nadnárodní společnosti často ovlivňují vlády, které mají zájem na tom, aby tyto firmy působily na jejich území. Počet nejistých pracovních míst, tj. nestálých míst s neadekvátními podmínkami, neustále roste.

Právní předpisy je nemohou automaticky a navzdory jejich zájmům přinutit k tomu, aby sdílely místní, regionální a podnikovou odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí pro zúčastněné strany a zejména pro místo, kde provozují svou činnost. Jedná se o radikální změnu oproti situaci před nastoupením globalizace, kdy společnosti, které v určitém regionu působily desítky let, musely nést odpovědnost za jeho stav a rozvoj.

Termín sociální odpovědnost podniků se používá od sedmdesátých let. Někteří ji definují jako: „koncept, v němž společnosti dobrovolně začleňují sociální a environmentální otázky do svých obchodních operací a do vzájemného působení se zúčastněnými stranami“.

Nadnárodní společnosti zjistily, že převezmou-li část nákladů od státu, posílí své postavení ve společnosti a v konečném důsledku tak zvýší svou ziskovost. V některých zemích napravují sociální nespravedlnosti tam, kde to nečiní stát. Podniky vytvářejí svou politiku sociální odpovědnosti v době hospodářského růstu. Nezmění se to v méně hospodářsky příznivých obdobích?

EKOS a mezinárodní odborové svazy nesouhlasí s využíváním či zneužíváním koncepce sociální odpovědnosti podniků pouze pro nábor nových zaměstnanců a účely marketingu. Sociální odpovědnost podniků schvalují, pokud přispívá k trvalému růstu, nevyhýbá se dialogu se zaměstnanci a pokud není chápána jako alternativa k pracovnímu právu a kolektivnímu vyjednávání.

Mají-li být společnosti veřejně odpovědné, musí nejprve uplatňovat vysoké standardy interně a teprve potom navenek vůči zúčastněným stranám.

Znamená to dodržovat a propagovat zásady důstojných zaměstnaneckých vztahů, prostřednictvím konzultací, informací a kolektivního vyjednávání podporovat účast zaměstnanců, rozvíjet profesní dovednosti zaměstnanců a zajistit jejich celoživotní vzdělávání, dodržovat předpisy v oblasti bezpečnosti práce, podporovat rovné postavení žen a mužů, vytvářet příznivé prostředí pro sociální partnery s cílem předvídat a zvládat změny na trhu práce, včetně restrukturalizace, zvyšovat kvalitu práce, zapojovat a chránit zranitelné skupiny pracovníků, jako je mládež, senioři, postižení a migranti.

Úskalí sociální odpovědnosti podniků může spočívat v tom, že se stále jedná o dobrovolnou iniciativu, takže může postrádat objektivní, pevná a transparentní kritéria pro zaměstnance, spotřebitele a ostatní zúčastněné strany, na jejichž základě by bylo možné měřit pokrok podniků v této oblasti.

Další diskutabilní bod souvisí s obavami, že se z koncepce sociální odpovědnosti podniků může stát určitá forma právně nevynutitelných předpisů. Zřeknou-li se vlády odpovědnosti za zachování evropského sociálního modelu, bude hrozit privatizace pracovního práva a systémů a služeb sociálního zabezpečení. Jejich ochranu nelze očekávat od dobrovolné a právně nevynutitelné iniciativy, jakou je sociální odpovědnost podniků.

Existuje také nebezpečí chybného výkladu institucionálně zakotveného sociálního partnerství, sociálního dialogu, účasti zaměstnanců a práv odborových svazů a jejich nahrazení dobrovolnými a nezávaznými iniciativami.

Celosvětová hospodářská soutěž vede společnosti k expanzi na nové trhy. K tomu jsou zapotřebí rozsáhlé investice. Do obchodu tedy vstupuje svět financí a ovlivňuje rozhodování společnosti ve prospěch rychlého, pokud možno okamžitého a spekulativního zisku prostřednictvím burzovních transakcí.

Mezinárodní finanční prostředky / instituce / investoři se tak stávají jakýmisi dohlížiteli nad hospodářskou činností podniků. Finanční trh se stává trhem pro kontrolování podniků.

Touto otázkou se začala zabývat i Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), jež připravila konečnou podobu návrhu tzv. normy ISO 26 000, kterou měly členské státy ratifikovat do konce roku 2010. Text vznikl ve spolupráci vlád, zástupců zaměstnanců (odborů), podnikatelských kruhů, zástupců spotřebitelů a zákazníků, nevládních organizací, odvětví služeb a výzkumných organizací, akademické obce a mnoha dalších subjektů. Tito odborníci pocházejí z více než 90 zemí a 40 mezinárodních nebo regionálních organizací. Některé subjekty usilovaly o to, aby výsledkem nebyla pouze obvyklá, velmi technická koncepce ISO.

Tato norma „obsahuje pokyny pro uživatele a není určena, ani není vhodná pro účely osvědčování. Jakákoli nabídka k vydání osvědčení nebo jakákoli žádost o certifikát ISO 26 000 by se považovala za chybný výklad úmyslu a účelu této mezinárodní normy“.

Do budoucna je nezbytné, aby EP a mezinárodní a evropské odborové svazy spojily své síly a do iniciativy vnesly vlastní přínosná a naléhavá doporučení.

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že dodržování klíčových pracovních standardů, agendy MOP, která se týká důstojné práce, pokynů OECD pro nadnárodní společnosti a iniciativy OSN nazvané Global Compact může mít pozitivní dopad na hospodářství státu, jelikož tak bude zajištěna sociální a politická stabilita a dojde ke zvýšení úrovně kvalifikace pracovní síly tohoto státu; v této souvislosti se domnívá, že mimořádný význam má začlenění sociální klauzule do smluv WTO, neboť pracovní standardy jsou nezbytné k dosažení rozvojových cílů tisíciletí a k posílení vnitřního rozvoje chudých zemí; poznamenává, že sociální ustanovení obsažená v preferenčních obchodních dohodách EU jsou prezentována spíše jako cíle, které mají být dosaženy, než jako právní závazky, jež je třeba prosazovat, jelikož neexistuje žádné opatření zajišťující skutečné mechanismy k vymáhání dodržování; podtrhuje proto význam přijímání konkrétních opatření, jimiž bude zajištěno plnění sociálních ustanovení obsažených v preferenčních obchodních dohodách EU a rovněž jejich přiměřené sledování, vymáhání a přiměřená kontrola;

2.  vyzývá Evropskou unii a její členské stát, aby vyvíjely tlak na evropské podniky se sídlem v rozvojových zemích, který by je přiměl jít příkladem v oblasti sociální odpovědnosti a důstojné práce;

3.  zdůrazňuje, že v několika zemích zapojených do systému GSP+ bylo hlášeno opakované porušování základních pracovních standardů, a že to však nevedlo k odnětí preferencí; domnívá se, že nedostatečné prosazování podmínek podkopává úsilí EU o uplatňování sociální politiky a prosazování klíčových pracovních standardů na celém světě a je v rozporu se zásadou soudržnosti rozvojové politiky;

4.  uznává, že ačkoliv mezinárodní trend panující v souvislosti s dvoustrannými obchodními dohodami postupně směřuje k širšímu uznávání pracovních a sociálních standardů spojených s obchodními programy, dohody o volném obchodu dosud sociální standardy zmiňují jen zřídka; vyjadřuje politování nad tím, že EU nemá k dispozici jednotné znění „sociální klauzule“, která by mohla být začleňována do všech dvoustranných obchodních dohod; naléhavě vyzývá EU, aby v souladu s dalšími mezinárodně přijatými a uznávanými standardy (jako jsou základní pracovní standardy MOP) začlenila do všech dohod EU o vnějším obchodu sociální klauzuli, a to i do dohod vznikajících v rámci WTO;

5.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly iniciativy zaměřené na podporu produktivní zaměstnanosti, investic do lidských zdrojů, mechanismů přerozdělování, sociální ochranu, rovnost žen a mužů, sociální dialog a na efektivní uplatňování práv na pracovišti;

6.  vybízí strany dohod o volném obchodu, aby nadále uznávaly, že plná a produktivní zaměstnanost a důstojná práce pro všechny představuje klíčový prvek udržitelného rozvoje ve všech zemích a prvořadý cíl v oblasti mezinárodní spolupráce, a aby podporovaly rozvoj mezinárodního obchodu způsobem, který povede k plné a produktivní zaměstnanosti a důstojné práci pro všechny v souladu s prohlášením ministrů o plné zaměstnanosti a důstojné práci přijatým v roce 2006 na zasedání Ekonomické a sociální rady OSN;

7.  vyzývá strany dohod o volném obchodu, aby se v souladu s povinnostmi vyplývajícími z členství v MOP, z Deklarace MOP o základních zásadách a právech při práci přijaté v roce 1998 na 86. zasedání Mezinárodní konference práce a z jejích navazujících zpráv, zavázaly, že budou ve svých právních předpisech a postupech dodržovat, prosazovat a uplatňovat zásady základních práv, konkrétně:

     a)  svobodu sdružování a faktické uznání práva na kolektivní vyjednávání;

     b)  odstranění všech forem nucené nebo povinné práce;

     c)  faktické zrušení práce dětí a

     d)  odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání;

8.  poukazuje na skutečnost, že je věcí jednotlivých zemí a členských států, zda se zapojí do úmluv Mezinárodní organizace práce; vyjadřuje politování nad nedostatečným uplatňováním a prosazováním sociálních standardů v řadě partnerských zemí EU, především úmluv MOP a zásad sociální odpovědnosti podniků; vybízí proto EU k přijetí opatření, kterými by zajistila účinné uplatňování sociálních standardů; zdůrazňuje, že MOP povoluje ukládání obchodních sankcí zemím, které neplní své mezinárodní povinnosti; vyzývá EU, aby v souvislosti s dvoustrannými a regionálními dohodami uplatňovala přístup založený na pobídkách a sankcích, a zajistila tak účinné prosazování sociálních ustanovení obsažených v preferenčních dohodách EU; zdůrazňuje, že systémy GSP a GSP+ by měly být soudržně sledovány a že proces sledování by měl být transparentnější;

9.  vítá systém dohledu MOP pro mezinárodní pracovní standardy, který je na mezinárodní úrovni ojedinělý a jenž pomáhá zajistit, aby země skutečně uplatňovaly úmluvy, které ratifikovaly; zdůrazňuje, že dojde-li v některých zemích k potížím, měla by MOP těmto zemím pomoci prostřednictvím sociálního dialogu a technické podpory;

10. konstatuje, že se EU zejména ve svých obchodních dohodách již zavázala k prosazování důstojné práce a k boji proti vykořisťování; poukazuje však také na skutečnost, že EU nevymáhá dodržování případných podmínek, které jsou součástí řady dvoustranných a regionálních dohod o volném obchodu; naléhavě vyzývá EU, aby v kontextu služby pro vnější činnost začlenila do hlavního proudu činnosti sociální politiku a zajistila ratifikaci a uplatňování klíčových pracovní standardů a aby při tom nepřipouštěla výjimky z obecných předpisů, například pokud jde o vývozní zpracovatelské zóny, jelikož tyto výjimky s sebou nesou riziko neustálého zhoršování, a tím oslabují určité sociální standardy;

11. trvá na tom, že obchodní jednání probíhající v rámci WTO nesmí ohrozit sociální rozvoj; opět poukazuje na to, že by mělo být povoleno, aby MOP při obchodních sporech předkládala WTO zprávy vypracované odborníky;

12. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly řádnou správu ve finančních, daňových a soudních oblastech jako jeden ze způsobů, jímž lze posílit sociální rozměr globalizace;

13. připomíná, že sociální odpovědnost podniků představuje koncepci, díky níž podniky do svých podnikatelských strategií dobrovolně zahrnují sociální a ekologická hlediska; poznamenává, že uplatňování postupů spojených se sociální odpovědností podniků může vést k obnovení důvěry v oblast obchodu, což má pro evropské sociálně tržní hospodářství klíčový význam; poznamenává však, že nesourodost koncepce sociální odpovědnosti podniků vedoucí k situaci, kdy si různé podniky vyvinuly různé normy pro sociální odpovědnost, kontrolu a podávání zpráv, nastoluje otázku srovnatelnosti; oceňuje úsilí EU o uplatňování obecnějších pokynů pro vymezení a využívání koncepce sociální odpovědnosti podniků; upozorňuje však na to, že přetrvává různorodost a nesourodost jejího pojetí; naléhavě vyzývá EU, aby v rámci mezinárodních fór přijala konkrétní kroky vedoucí k tomu, že se v pojetí sociální odpovědnosti podniků upustí od čistě dobrovolného přístupu a že budou stanoveny jasné právní povinnosti podniků týkající se lidských práv a sociální odpovědnosti podniků, a aby současně určila účinné způsoby, jak je v případě porušení povinností pohnat k odpovědnosti; domnívá se například, že požádá-li nadnárodní společnost některý členský stát o investiční záruky, měl by je tento stát podmínit uplatňováním oficiálních pokynů koncepce sociální odpovědnosti podniků;

14. vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely proaktivní přístup k řešení sociálních důsledků vyplývajících z úprav a restrukturalizací, které souvisí s globalizací;

15. vyzývá Komisi, aby aktivněji podporovala základní úmluvy MOP a aby zřídila horkou linku pro dětskou práci, na níž budou občané moci podávat zprávy o evropských společnostech, které kdekoli na světě využívají dětskou práci; domnívá se, že tato horká linka by měla mít k dispozici malou, ale dostatečnou výzkumnou kapacitu, která jí umožní a) vydávat výroční zprávu o svých zjištěních a b) pomáhat evropským společnostem v úsilí o odstranění dětské práce ze svých dodavatelských řetězců;

16. naléhavě vyzývá EU, aby na mezinárodní úrovni přijala vhodná opatření k boji proti sociálnímu dumpingu, který lze pozorovat v obchodních postupech některých zemí EU i třetích zemí, jimž EU poskytuje rozvojovou pomoc;

17. poukazuje na nutnost nalézt patřičnou rovnováhu mezi posilováním konkurenceschopnosti průmyslu a řešením dopadů této oblasti na životní prostředí a společnost; vítá iniciativu Komise začlenit sociální odpovědnost podniků do strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že EU si stanovila za cíl nejen stát se vlajkovou lodí v oblasti sociální odpovědnosti podniků, ale také podporovat tuto odpovědnost ve svých vnějších politikách; uznává úsilí Komise o propagaci osvědčených postupů sociální odpovědnosti podniků mezi společnostmi podnikajícími v zahraničí, avšak zdůrazňuje, že by měla lépe zohledňovat význam osvědčení a označení prokazujících dodržování těchto zásad ze strany dané společnosti;

2.  je přesvědčen, že nedodržování základních mezinárodních sociálních norem je jednou z podob sociálního a environmentálního dumpingu, který evropské podniky i pracovníky poškozuje;

3.  považuje za nezbytné posílit úlohu příslušných mezinárodních institucí (především MOP, WTO, OECD a OSN), jakož i jejich spolupráci na vypracovávání, uplatňování a propagaci základních mezinárodních sociálních standardů a uplatňování s nimi souvisejících sankcí;

4.  vyzývá Komisi, aby do dohod o volném obchodu a investicích, o kterých vyjednává se třetími zeměmi, systematicky začleňovala kapitolu o udržitelném rozvoji s právně závaznou doložkou o sociální odpovědnosti podniků;

5.  navrhuje, aby tato doložka o sociální odpovědnosti podniků zahrnovala dodržování osmi základních a čtyř prioritních úmluv MOP, jakož i pobídky vybízející podniky k přijetí závazků v oblasti sociální odpovědnosti a povinnost podniků a skupin podniků postupovat s řádnou péčí, tj. přijmout předběžná opatření s cílem zjišťovat veškeré porušování lidských a environmentálních práv, korupci či daňové úniky a předcházet jim, a to i v rámci jejich dceřiných společností a dodavatelských řetězců, tj. jejich sféry vlivu;

6.  současně vyzývá Komisi, aby v průběhu jednání přizpůsobila úroveň svých požadavků stupni rozvoje každé partnerské země; v této souvislosti navrhuje, aby Komise vypracovala seznam dalších norem, které je třeba začít postupně a flexibilně uplatňovat s přihlédnutím k vývoji hospodářské, sociální a environmentální situace dané partnerské země;

7.   je přesvědčen, že jak na území partnerské země, tak v členských státech by uplatňování těchto základních standardů mělo být neustále monitorováno nezávislými orgány a nedodržení nebo porušení těchto standardů prokázané na základě předem definovaných kritérií by mělo vést k postihům uplatňovaným prostřednictvím účinných a transparentních postupů;

8.  je přesvědčen, že tyto normy je třeba uplatňovat beze zbytku a tak, aby se jim nebylo možné vyhnout ani prostřednictvím svobodných pásem, ani dohod o statusu hostitelské země;

9.  zdůrazňuje, že evropské podniky, jejich dceřiné společnosti a subdodavatelé hrají vzhledem k svému podílu na mezinárodním obchodu zásadní úlohu z hlediska propagace a šíření sociálních a pracovních standardů ve světě, a proto by jejich chování mělo odpovídat evropským hodnotám a mezinárodně uznávaným standardům; je přesvědčen, že by bylo správné a vhodné, aby evropské podniky, které svou výrobu přemisťují do zemí s nižší úrovní sociálních povinností, nesly odpovědnost za případné škody a negativní externality postihující místní obyvatelstvo, a to i před evropskými soudy;

10. je přesvědčen, že Komise by v připravovaném sdělení o internacionalizaci činnosti malých a středních podniků měla navrhnout opatření umožňující podporovat a propagovat jejich iniciativy v oblasti sociální odpovědnosti podniků, přičemž tato opatření by měla dodržovat zásadu „mysli nejdříve v malém“ a zohledňovat specifické rysy MSP.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU