o investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu

(2010/2211(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1),

–       s ohledem na Smlouvu o fungování EU, a zejména na článek 312 této smlouvy,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti vlastních zdrojů Evropské unie(2),

–       s ohledem na rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství(3) a jeho prováděcí předpisy,

–       s ohledem na sdělení Komise o přezkumu rozpočtu EU (KOM(2010)0700),

–       s ohledem na své rozhodnutí ze dne 16. června 2010 o zřízení zvláštního výboru pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013(4),

–       s ohledem na příspěvky od parlamentních komor – rakouské Nationalrat, české Poslanecké sněmovny, dánského Folkentinget, estonské Riigikogu, německého Spolkového sněmu (Bundestag), irské Oireachtas, litevské Seimas, lotyšské Saeima, portugalské Assembleia da República, holandské Tweede Kamer a švédského Riksdagen,

–       s ohledem na článek 184 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu zvláštního výboru pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0193/2011),

A.     vzhledem k tomu, že se Parlament rozhodl zřídit zvláštní výbor s tímto pověřením:

a)   definovat politické priority Parlamentu pro víceletý finanční rámec (VFR) po roce 2013 jak z legislativního, tak rozpočtového hlediska,

b)   provést odhad finančních zdrojů, jež bude Unie potřebovat pro dosažení svých cílů a provádění svých politik v období po 1. lednu 2014,

c)   stanovit dobu trvání příštího víceletého finančního rámce (VFR),

d)   v souladu s uvedenými prioritami a cíli navrhnout strukturu budoucího VFR, v níž budou uvedeny hlavní oblasti činnosti Unie,

e)   v souladu s uvedenými prioritami a navrženou strukturou předložit pokyny pro orientační rozdělení prostředků VFR v rámci jednotlivých výdajových okruhů a mezi nimi,

f)    blíže určit vztah mezi reformou systému financování rozpočtu EU a přezkumem výdajů, aby měl Rozpočtový výbor k dispozici pevný základ pro vyjednávání nového VFR,

B.     vzhledem k tomu, že by zvláštní výbor měl předložit závěrečnou zprávu předtím, než Komise předloží své návrhy příštího VFR,

C.     vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost posiluje politiky Unie a vytváří nové oblasti působnosti, což by se mělo odrazit v příštím VFR,

D.     vzhledem k tomu, že problémy, s nimiž se potýká Unie a její občané, jako je světová hospodářská krize, rychlý růst rozvíjejících se ekonomik, přechod k udržitelné společnosti a hospodářství účinně využívajícímu zdroje, boj proti změně klimatu, demografické výzvy, včetně integrace přistěhovalců a ochrany žadatelů o azyl, posun v globálním rozdělování výroby a úspor k rozvíjejícím se ekonomikám, boj proti chudobě a také hrozby přírodních a člověkem způsobených katastrof, terorismu a organizovaného zločinu, vyžadují rozhodnou reakci ze strany Unie a jejích členských států,

E.     vzhledem k tomu, že Evropská unie má na mezinárodní úrovni větší váhu než součet jejích jednotlivých členských států,

F.     vzhledem k tomu, že hlavním cílem politiky soudržnosti EU by i nadále mělo být zmenšování přetrvávajících sociálních, ekonomických a územních rozdílů uvnitř Unie, a vzhledem k tomu, že viditelná a úspěšná politika soudržnosti má sama o sobě evropskou přidanou hodnotu a měla by sloužit všem členským státům EU,

G.     vzhledem k tomu, že jsou občané EU vůči Unii stále náročnější a také mnohem kritičtější, pokud jde o její výkonnost; vzhledem k tomu, že veřejnost znovu přijme Unii za svou pouze tehdy, až budou její občané přesvědčeni, že Unie jejich hodnoty a zájmy prosazuje lépe,

H.     vzhledem k tomu, že strategie Evropa 2020 by měla Evropě pomoci překonat krizi a vyjít z ní silnější díky vzniku nových pracovních míst a inteligentnímu a udržitelnému růstu, který podporuje sociální začlenění; vzhledem k tomu, že tato strategie je založena na pěti hlavních cílech EU, jimiž jsou podpora zaměstnanosti, zlepšení podmínek pro inovace, výzkum a vývoj, splnění cílů v oblasti změny klimatu a energetiky, zlepšení úrovně vzdělání a podpora sociálního začlenění, a to zejména zmírněním chudoby,

I.      vzhledem k tomu, že rozpočet Unie je mocným činitelem pro reformu a jeho dopad se může zvýšit, jestliže uvolní další prostředky ze soukromých a veřejných zdrojů na podporu investic, a bude tak působit jako katalyzátor multiplikačního efektu výdajů Unie; vzhledem k tomu, že tzv. „zásada spravedlivého vyrovnání“ nemá hospodářské odůvodnění, jelikož nebere řádně v potaz evropskou přidanou hodnotu, vedlejší účinky a potřebu solidarity mezi zeměmi EU,

J.      vzhledem k tomu, že podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii by měl udržitelný rozvoj Evropy vycházet z vyrovnaného hospodářského růstu a cenové stability, vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství, úsilí o plnou zaměstnanost a sociální pokrok a vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí;

K.     vzhledem k tomu, že zásada řádného finančního řízení je jedním ze základních principů plnění rozpočtu Unie a mnohé členské státy provádějí náročné úpravy svých vnitrostátních rozpočtů; a vzhledem k tomu, že řádné finanční řízení – efektivnost, účelnost, hospodárnost – se stává ve veřejných výdajích stále důležitějším, a to na úrovni Unie i členských států,

L.     vzhledem k tomu, že ustanovení pro pravidelnou úpravu výdajových programů podle měnících se potřeb a okolností byla nedostatečná a že složitá povaha předpisů a pravidel je jedním z důvodů málo výkonných řídících a kontrolních systémů,

M.    vzhledem k tomu, že první čtyři roky současného VFR na období 2007–2013 jasně ukázaly omezenou schopnost finančního rámce přizpůsobit se novému vývoji a prioritám, aniž by byly ohroženy ty stávající; a vzhledem k tomu, že současný VFR není schopen rychle reagovat na nové závazky, jako je např. Galileo, ITER, potravinový nástroj nebo plán evropské hospodářské obnovy,

N.     vzhledem k tomu, že zavedení zdroje z HND do systému financování EU v roce 1988 mělo dočasně doplnit snížení vlastních zdrojů, avšak během dalších let bylo používání tohoto zdroje prodlouženo a posíleno a nyní je hlavní složkou rozpočtových zdrojů EU; vzhledem k tomu, že tato převaha umocnila sklon členských států vypočítávat své čisté saldo, v důsledku čehož došlo k řadě rabatů, oprav, výjimek a kompenzací; tato skutečnost vedla k tomu, že současný systém „vlastních zdrojů“ je příliš složitý, neprůhledný, s nedostatečnými vazbami na stávající politiky Unie a postrádá spravedlnost, a není tudíž schopen zajistit transparentní a účinné financování politik Unie v evropském zájmu a je nakonec pro evropské občany zcela nesrozumitelný;

Část I: Klíčové úkoly

1.      je přesvědčen, že problémy, ať již jde o demografii, změnu klimatu nebo dodávky energie, jsou oblastmi, v nichž může Evropská unie, která je mnohem víc než součet svých členských států, prokázat svou hodnotu;

2.      konstatuje, že v důsledku současné krize a silného omezení veřejných výdajů je pro členské státy obtížnější pokročit dále, pokud jde o růst, větší konkurenceschopnost a snahu o hospodářskou a sociální konvergenci, a plně se podílet na vnitřním trhu; je hluboce přesvědčen, že řešením krize je více, a nikoli méně Evropy;

3.      domnívá se, že spojení „udržitelné zdroje pro Evropskou unii“ znamená v první řadě reformu „systému zdrojů“ rozpočtu EU s cílem nahradit stávající příspěvky členských států skutečně evropskými zdroji;

4.      domnívá se, že nedávné události ukázaly, že eurozóna potřebuje pevnější ekonomickou správu a že měnový pilíř bez pilíře sociálního a hospodářského je odsouzen k neúspěchu; považuje za nezbytné, aby Unie posílila svůj systém správy ekonomických záležitostí s cílem zajistit provedení strategie EU 2020 (obnovit a udržet dlouhodobý hospodářský růst), zabránit opakování stávající krize a ochránit evropský projekt;

Budování znalostní společnosti

5.      poukazuje na to, že krize zdůraznila strukturální problémy, které musí řešit hospodářství většiny členských států: neoptimální produktivitu, vysokou míru veřejného dluhu, velké rozpočtové schodky, strukturální nezaměstnanost, přetrvávající překážky na vnitřním trhu, nízkou pracovní mobilitu a zastaralé chápání dovedností, což přispívá k slabému růstu; v zájmu překonání těchto strukturálních problémů podtrhuje nutnost investic do klíčových oblastí, jako je vzdělání, výzkum a inovace, a zdůrazňuje, že je třeba zvrátit trend klesajících veřejných investic;

6.      připomíná, že na základě současných trendů investic může být Asie do roku 2025 v čele vědeckého a technického vývoje; připomíná však, že tyto změny představují nejen velké úkoly, ale také příležitosti, například pokud jde o výrazný růst vývozního potenciálu pro EU; konstatuje, že Unie zaostává v terciárním akademickém a profesním vzdělávání, protože pouze asi 30 evropských univerzit patří mezi prvních 100 tvořících světovou špičku; zdůrazňuje, že Evropa zaostává také v dovednostech, a upozorňuje na skutečnost, že do roku 2020 bude 16 milionů pracovních míst vyžadovat vysokou kvalifikaci, zatímco poptávka po nízké kvalifikaci poklesne o 12 milionů pracovních míst;

Boj proti nezaměstnanosti

7.      domnívá se, že jednou z velkých výzev, před nimiž Evropská unie stojí, je udržení konkurenceschopnosti, zvýšení růstu, boj proti vysoké nezaměstnanosti, zaměření na náležité fungování trhů práce a na sociální podmínky s cílem zlepšit stav zaměstnanosti, podpořit důstojnou práci, zaručit pracovníkům v celé Evropě jejich práva, jakož i pracovní podmínky, a snížit chudobu;

Demografické problémy

8.      trvá na tom, že Unie musí řešit své demografické problémy; konstatuje, že kombinace menšího počtu pracujících a vyššího podílu lidí v důchodu bude stále více zatěžovat její systémy sociálního zabezpečení a ekonomickou konkurenceschopnost;

Výzvy týkající se klimatu a zdrojů

9.      vyjadřuje obavu, že zvýšení světové populace z 6 na 9 miliard zesílí globální konkurenci o přírodní zdroje a ještě více zatíží globální i místní životní prostředí; konstatuje, že do roku 2050 vzroste poptávka po potravinách pravděpodobně o 70 % a že neefektivní a neudržitelné využívání surovin a komodit a hospodaření s nimi vystaví občany škodlivé konkurenci mezi potravinami, ochranou přírody a výrobou energie, a také nákladným cenovým šokům; může to mít závažné důsledky pro průmysl, pokud jde o obchodní příležitosti, včetně omezení přístupu k surovinám, což ohrozí ekonomickou bezpečnost a přispěje ke změně klimatu; zdůrazňuje tudíž, že je potřeba, aby EU přijala okamžitá opatření a aby se ujala vůdčí úlohy v procesu směřujícímu k hospodářství založenému na udržitelném využívání zdrojů;

10.    upozorňuje na rostoucí globální spotřebu energie a na skutečnost, že závislost na dovozu energie se bude dále zvyšovat, přičemž Unie bude do roku 2050 dovozem pokrývat téměř dvě třetiny svých potřeb, pokud nebudou současné energetické politiky adekvátně změněny a pokud EU a členské státy nevyvinou větší úsilí na získání vlastních zdrojů energie a nerealizují svůj vlastní potenciál energetické účinnosti, a to při plném zohlednění závazků EU v oblasti energie a klimatu, jakož i bezpečnostních aspektů; varuje, že v důsledku politické nestability v zemích bohatých na zdroje energie se rovněž zhorší kolísání cen a nejistota dodávek; žádá proto diverzifikaci zásobovacích tras a obchodních partnerů;

11.    podporuje myšlenku, že by veškeré finanční prostředky EU jako celek měly vést ke zlepšení obecného stavu evropského životního prostředí, a tím i ke snížení emisí skleníkových plynů, které bude přinejmenším odpovídat cílům vytýčeným ve stávajících právních předpisech EU; navrhuje proto, aby byla vypracována celková analýza pozitivních a negativních dopadů, jež mají výdaje EU na klima a životní prostředí;

Vnitřní a vnější bezpečnost a osobní svobody

12.    zastává názor, že zrušením hranic mezi vnitřní a vnější formou svobody, spravedlnosti a bezpečnosti zvýšila globalizace pocit zranitelnosti; je přesvědčen, že řešení problémů bezpečnosti 21. století při zachování základních práv a osobních svobod proto vyžaduje globální a preventivní reakce, které může poskytnout jen subjekt o velikosti Evropské unie; je přesvědčen, že vnější rozměr bezpečnosti EU je úzce spojen s demokracií, právním státem a řádnou správou věcí veřejných ve třetích zemích a že EU má zvláštní odpovědnost k nim přispívat;

Evropa ve světě: stát se asertivním hráčem

13.    je přesvědčen, že Evropská unie jako velká politická, hospodářská a obchodní mocnost musí hrát v plné míře svou roli na mezinárodní scéně; připomíná, že Lisabonská smlouva poskytuje nové nástroje k lepšímu prosazování evropských zájmů a hodnot ve světě; zdůrazňuje, že Unie bude znamenat přidanou hodnotu pro globální scénu a bude ovlivňovat globální politická rozhodnutí pouze v případě, že bude jednat kolektivně; trvá na tom, že silnější vnější zastoupení bude muset jít ruku v ruce s větší vnitřní koordinací;

Řádná správa věcí veřejných

14.    je přesvědčen, že upevňování pocitu příslušnosti k Unii musí být hnacím motorem ve společných postupech; věří, že „řádná správa věcí veřejných“ je zdaleka nejsilnějším prostředkem Unie k zajištění trvalé angažovanosti a zapojení občanů;

Část II: Optimalizace výsledků: role rozpočtu EU

Evropská přidaná hodnota a cena neexistence Evropy

15.    zdůrazňuje, že hlavním účelem rozpočtových výdajů EU je vytvářet evropskou přidanou hodnotu, a to díky sdružování zdrojů, katalyzačním účinkům, úsporám z rozsahu a pozitivnímu přeshraničnímu a dominovému efektu, a tím přispívat k dosažení dohodnutých společných politických cílů efektivněji či rychleji a snižovat státní výdaje; připomíná, že je třeba se vyhnout jakémukoli zdvojování výdajů a překrývání přidělených rozpočtových prostředků v rámci různých rozpočtových linií a že cílem výdajů EU musí být vždy vytvoření větší hodnoty, než kolik činí souhrn výdajů jednotlivých členských států; domnívá se, že správně používaný víceletý finanční rámec představuje velmi důležitý nástroj pro dlouhodobé plánování evropského projektu s ohledem na evropskou perspektivu a přidanou hodnotu Unie;

16.    domnívá se, že vedle kontroly subsidiarity prostřednictvím vnitrostátních parlamentů zakotvené v Lisabonské smlouvě musí být u každého legislativního návrhu s rozpočtovým významem provedeno posouzení evropské přidané hodnoty, neboť se jedná o osvědčený postup; trvá však na tom, že posouzení evropské přidané hodnoty vyžaduje víc než „tabulkový přístup“ a že politické hodnocení musí přezkoumat, zda plánované opatření bude účinně a účelně přispívat ke společným cílům EU a zda bude vytvářet veřejné statky EU; konstatuje, že hlavní a nejdůležitější prvky evropské přidané hodnoty, jako je mír, stabilita, svoboda a volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu, nelze kvantifikovat;

17.    zdůrazňuje potřebu prověřovat u všech výdajů EU jejich soulad s povinnostmi, jež vyplývají ze Smlouvy, s acquis communautaire nebo s hlavními cíli evropské politiky; zdůrazňuje, že evropskou přidanou hodnotu lze získat nejen výdaji, ale i evropskou legislativou a koordinací vnitrostátních a evropských politik v hospodářské, daňové, rozpočtové a sociální oblasti; je přesvědčen, že je nutné zvýšit evropskou přidanou hodnotu výdajů budoucího VFR; zdůrazňuje, že finanční prostředky EU by měly, pokud je to možné, přispívat k plnění více než jednoho cíle politiky EU současně (například územní soudržnost, přizpůsobení se změně klimatu, ochrana biologické rozmanitosti);

18.    jednoznačně se domnívá, že investice na úrovni EU mohou vést k výrazně vyšším úsporám na vnitrostátní úrovni, zejména v oblastech, v nichž má EU bezpochyby větší přidanou hodnotu než rozpočty jednotlivých států; je pevně přesvědčen, že by na zásadě evropské přidané hodnoty měla být postavena veškerá budoucí jednání o rozpočtu EU; vítá proto závazek Komise zahájit komplexní analýzu „ceny neexistence Evropy“ pro členské státy a vnitrostátní rozpočty; vyzývá Komisi, aby tuto zprávu zveřejnila včas, aby mohla být zohledněna v průběhu vyjednávacího procesu o příštím VFR;

19.    vyzývá k lepší koordinaci mezi rozpočtem EU a vnitrostátními rozpočty členských států při financování společných politických priorit; znovu opakuje, že je třeba koordinovat veřejné výdaje od plánování až po provádění s cílem zajistit doplňkovost, větší účinnost a viditelnost, jakož i zefektivnění rozpočtu EU; je přesvědčen, že nový mechanismus koordinace hospodářské a rozpočtové politiky („evropský semestr“) by měl hrát důležitou roli při slaďování cílů politik v celé Evropě, a to i s cíli EU, a pomoci tak dosáhnout požadovaných rozpočtových synergií mezi rozpočty EU a členských států;

Efektivní rozpočet

20.    domnívá se, že zatímco by princip evropské přidané hodnoty měl být použit jako vodítko pro budoucí rozhodování o prioritách ve výdajích, efektivní a účelné využívání přidělených prostředků by mělo být určující pro provádění různých politik a činností;

21.    zdůrazňuje, že pro dosažení optimálních výsledků v oblasti udržitelného růstu a vývoje v místních podmínkách, solidarity a soudržnosti by měla být dána přednost zlepšování součinnosti mezi veškerými finančními prostředky rozpočtu EU, jež mají dopad na hospodářský rozvoj, a integrovanému přístupu mezi jednotlivými sektory, vytváření politik zaměřených na dosažení výsledku a v případě potřeby využívání podmíněnosti, zásad „neškodit“ a „znečišťovatel platí“, faktorů úspěšnosti a ukazatelů výkonnosti a výsledků;

Využití rozpočtu na podporu investic

22.    připomíná, že rozpočet EU je v první řadě investičním rozpočtem, který může generovat více investic z veřejných či soukromých zdrojů; domnívá se, že pro dosažení významných investic nezbytných pro splnění cílů politiky EU 2020 bude mimořádně důležité přilákání dalšího kapitálu; zdůrazňuje zejména, že je třeba maximalizovat dopad financování EU uvolněním, spojením a zvýšením veřejných a soukromých finančních zdrojů pro infrastruktury a velké projekty evropského zájmu, aniž by došlo k narušení hospodářské soutěže;

23.    bere na vědomí vývoj institucionalizovaných partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) v Unii od 90. let, zejména v odvětví dopravy, v oblasti výstavby veřejných budov a zařízení a v oblasti životního prostředí, jako formy spolupráce mezi orgány veřejné správy a soukromého sektoru a dodatečného nástroje na poskytování infrastruktury a strategických veřejných služeb; je však znepokojen některými zásadními problémy, které vznikly v důsledku PPP, a trvá na tom, že při navrhování budoucích PPP je třeba zohlednit získané zkušenosti a napravit dřívější nedostatky;

24.    bere na vědomí předchozí všeobecně pozitivní zkušenosti z využívání inovativních finančních nástrojů – včetně mechanismů pro kombinování grantů a půjček a sdílení rizika, jako je například nástroj pro úvěrové záruky pro projekty Transevropské dopravní sítě (LGTT), finanční nástroj pro sdílení rizika (RSFF) a nástroje politiky soudržnosti (JEREMIE, JESSICA, JASMINE a JASPERS) – s cílem řešit konkrétní politické cíle; domnívá se, že by Unie měla přijmout opatření především pro posílení využívání finančních prostředků EU jako katalyzátoru pro získání dalších finančních prostředků z EIB, EBRD, dalších mezinárodních finančních institucí a soukromého sektoru;

25.    vyzývá proto Komisi, aby po důkladném posouzení a přesném zhodnocení veřejných a soukromých investičních potřeb navrhla opatření na rozšíření systému inovativního financování i metodu pro koordinaci financování z různých zdrojů; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby jejich vnitrostátní právní rámec umožnil zavedení těchto systémů; požaduje proto podstatné posílení regulačního, rozpočtového a provozního rámce těchto mechanismů, aby byla zajištěna jejich účinnost, pokud jde o podporu investic, udržitelnost a správné využívání zdrojů EU, a aby bylo zaručeno odpovídající monitorování, podávání zpráv a skládání účtů; kromě toho trvá na tom, že je potřebné zajistit kvantifikaci a náležité zohlednění podkladových rizik;

26.    poukazuje na tradiční problémy s hledáním soukromých investorů pro velké projekty EU; uznává, že se v důsledku finanční krize soukromí investoři více zdráhají financovat projekty EU a že tato krize ukázala, že je nutné obnovit dostatečnou důvěru, aby velké investiční projekty získaly potřebnou podporu; zdůrazňuje, že podpora z rozpočtu EU bude nezbytná v krátkém i delším období, aby byly přilákány a mobilizovány soukromé finanční prostředky na projekty v zájmu EU, zejména na projekty s evropskou přidanou hodnotou, které jsou ekonomicky realizovatelné, ale nejsou považovány za komerčně životaschopné;

27.    vítá proto iniciativu v rámci strategie Evropa 2020 týkající se projektových dluhopisů jako mechanismu sdílení rizika s Evropskou investiční bankou (EIB) s poskytnutím limitované podpory z rozpočtu EU, který by měl využít pákového efektu finančních prostředků EU a vzbudit dodatečný zájem soukromých investorů o účast na prioritních projektech EU v souladu s cíli strategie Evropa 2020; vyzývá Komisi, aby předložila plnohodnotný návrh projektových dluhopisů EU vycházející z dosavadních zkušeností se společnými nástroji EU a EIB, který bude obsahovat jasná a transparentní kritéria pro způsobilost a výběr projektů; připomíná, že projekty v zájmu EU, které generují malé příjmy, budou i nadále vyžadovat financování prostřednictvím grantů; je znepokojen tím, že omezená výše rozpočtu EU by mohla nakonec být důvodem omezeného poskytování dalších finančních prostředků pro nové iniciativy;

28.    znovu opakuje, že je potřeba zajistit maximální transparentnost, odpovědnost a demokratickou kontrolu inovativních finančních nástrojů a mechanismů, na nichž se podílí rozpočet EU; vyzývá Komisi, aby navrhla rámec pro provádění a způsobilost projektů, o němž bude rozhodnuto prostřednictvím řádného legislativního postupu a jenž by zajistil neustálý tok informací a účast rozpočtového orgánu při využívání těchto nástrojů v celé Unii, což by Parlamentu umožnilo ověřovat, zda jsou jeho politické priority plněny, jakož i posílenou kontrolu těchto nástrojů ze strany Evropského účetního dvora;

Zajištění řádného finančního řízení

29.    domnívá se, že zlepšení plnění a kvality čerpání by mělo být hlavním principem pro dosažení optimálního využívání rozpočtu EU a pro návrh a řízení programů a činností po roce 2013;

30.    dále zdůrazňuje, že návrh výdajových programů by měl věnovat maximální pozornost zásadám jasnosti cílů, plného souladu s acquis Společenství a vzájemné doplňkovosti nástrojů a opatření, harmonizaci a zjednodušení pravidel způsobilosti a provádění, transparentnosti a plné a dohodnuté odpovědnosti; zdůrazňuje význam rozpočtu zohledňujícího rovnost žen a mužů jakožto nástroje pro zlepšení účinnosti a spravedlnosti v rámci řádné správy věcí veřejných;

31.    zdůrazňuje zejména, že zjednodušení pravidel a postupů by mělo být klíčovou horizontální prioritou, a je přesvědčen, že revize finančního nařízení by měla hrát v tomto ohledu zásadní roli;

32.    zdůrazňuje, že zlepšení finančního řízení v Unii musí být podpořeno pečlivým sledováním pokroku v Komisi a v členských státech; trvá na tom, že by členské státy měly převzít odpovědnost za řádné používání a správu finančních prostředků a vydávat roční vnitrostátní zprávy o využívání finančních prostředků EU na příslušné politické úrovni;

33.    zdůrazňuje potřebu zabývat se trendem rostoucí úrovně neuhrazených závazků (RAL); připomíná, že podle odhadu Komise dosáhne úroveň RAL na konci roku 2013 výše 217 mld. EUR; konstatuje, že určitá úroveň RAL je při provádění víceletých programů nevyhnutelná, avšak zdůrazňuje, že existence neuhrazených závazků pojmově vyžaduje provedení odpovídajících plateb; nesouhlasí proto s přístupem Rady spočívajícím v rozhodování o úrovni plateb a priori, bez zohlednění přesného posouzení skutečných potřeb; v rámci celého ročního rozpočtového procesu v příštím VFR tudíž učiní maximum pro snížení nesouladu mezi prostředky a závazky na platby prostřednictvím náležitého navýšení úrovně plateb;

34.    je pevně přesvědčen, že pro zlepšení kvality správy a kontroly finančních prostředků EU členskými státy je nezbytné posoudit silné a slabé stránky řídicích a kontrolních systémů každého členského státu v jednotlivých oblastech politiky; dále věří, že lepší řízení, méně byrokracie a více transparentnosti, a také lepší, nikoli početnější, kontroly jsou nezbytné pro zvýšení efektivnosti a účelnosti vynakládaných finančních prostředků EU, a to rovněž s ohledem na míru jejich využití; v této souvislosti se domnívá, že je nutné nalézt rovnováhu mezi úrovní kontroly a jejími náklady;

35.    zdůrazňuje význam právní jistoty a rozpočtové kontinuity pro úspěšné provádění víceletých politik a programů; je tudíž přesvědčen, že by se pravidla během programových období neměla měnit bez řádného odůvodnění a náležitého posouzení dopadů, neboť to může vést k vyšším nákladům spojeným se změnou, k pomalejšímu provádění a vyššímu riziku chyby;

36.    zdůrazňuje, že institucionální kapacita je jedním z klíčových prvků pro úspěšný rozvoj, provádění a sledování politik Unie; domnívá se tedy, že posílení institucionální a administrativní kapacity na vnitrostátní, regionální a místní úrovni by mohlo podpořit strukturální změny a přispět k bezproblémovému a úspěšnému čerpání zdrojů EU;

Část III: Politické priority

37.    připomíná, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost posiluje politiky Unie a dává Unii nové významné pravomoci, zejména v oblasti vnější činnosti, sportu, vesmíru, změny klimatu, energetiky, cestovního ruchu a civilní ochrany; zdůrazňuje, že to vyžaduje dostatečné finanční zdroje; připomíná v této souvislosti článek 311 SFEU, který požaduje, aby si Unie zajistila prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro provádění svých politik;

Rozpočet podporující cíle strategie Evropa 2020                                

38.    je přesvědčen, že strategie Evropa 2020 by měla být politickým východiskem pro další víceletý finanční rámec; současně zastává názor, že strategie Evropa 2020 není univerzální strategií pokrývající všechny oblasti politiky EU; zdůrazňuje, že ostatní strategie vycházející ze Smlouvy a sledující jiné cíle musí být v příštím VFR řádně zohledněny;

39.    zastává názor, že strategie Evropa 2020 by měla EU pomoci překonat krizi a vyjít z ní silnější v důsledku zlepšení podmínek v oblasti inovací, výzkumu a vývoje a výdajů na ně, splnění cílů EU v oblasti změny klimatu a energetiky, zlepšení úrovně vzdělávání a podpory sociálního začlenění, zejména snížením chudoby; konstatuje, že strategie Evropa 2020 není zaměřena pouze na krátkodobý hospodářský růst a finanční stabilitu, ale také na dlouhodobější strukturální transformaci na udržitelnější cestu k růstu založenou na účinnějším využívání zdrojů;

40.    domnívá se, že současný obsah strategie Evropa 2020, např. její hlavní cíle, stěžejní návrhy, problematické oblasti a ukazatele, mají stále velmi obecnou povahu, a vyzývá Komisi, aby předložila konkrétnější návrhy; dále se domnívá, že oživení jednotného trhu je zásadním prvkem strategie Evropa 2020, jež zvyšuje součinnost mezi jejími různými stěžejními iniciativami; zdůrazňuje, že cíle této strategie je možné realizovat jen pomocí konkrétních závazků členských států v jejich národních programech reforem, politik s osvědčenými mechanismy realizace a konkrétních a konzistentních legislativních návrhů;

41.    zdůrazňuje navíc, že strategie Evropa 2020 může být důvěryhodná jen tehdy, bude-li zajištěn soulad mezi jejími cíli a finančními prostředky, které jsou na ně vyčleněny na evropské a vnitrostátní úrovni; zastává názor, že by další VFR měl odrážet ambice strategie Evropa 2020, a vyjadřuje odhodlání spolupracovat s Komisí a členskými státy na vytvoření důvěryhodného rámce financování, který zajistí zejména dostatečné finanční prostředky pro její stěžejní iniciativy a hlavní cíle; tvrdí v této souvislosti, že úkoly, zdroje a povinnosti musí být mezi Unií a jejími členskými státy, včetně místních a regionálních orgánů, jasně definovány a dobře sladěny; vyzývá Komisi, aby objasnila rozpočtové aspekty stěžejních iniciativ, protože tyto prioritní akční plány jdou napříč všemi politikami financovanými z rozpočtu EU;

42.    varuje, že rozvoj desetileté strategie Evropa 2020 vyžaduje dostatečnou rozpočtovou flexibilitu, aby se zajistilo, že rozpočtové prostředky mohou být náležitě sladěny s nově vzniklými situacemi a prioritami;

Rozpočet podporující správu ekonomických záležitostí

43.    zdůrazňuje skutečnost, že v rámci současného evropského mechanismu finanční stabilizace musí být záruky za úvěry ve výši až 60 miliard EUR pokryty rezervou mezi stropem vlastních zdrojů a ročními výdaji z rozpočtu; upozorňuje na další závazky dohodnuté v rámci střednědobé finanční pomoci nečlenským státům eurozóny, které musí být kryty stejnou rezervou;

44.    žádá, aby evropský semestr zajistil lepší rozpočtovou koordinaci a součinnost mezi Unií a členskými státy, a zvýšil tak evropskou přidanou hodnotu; žádá, aby evropský semestr také zvýšil hospodářskou koordinaci mezi členskými státy v souladu se zásadou metody Společenství a zajistil lepší správu ekonomických záležitostí eurozóny a členských států, jež mají v úmyslu k eurozóně přistoupit, čímž se sníží nutnost využít mechanismus finanční stabilizace; je přesvědčen, že by se evropský semestr měl zaměřit na zlepšení součinnosti mezi evropskými a vnitrostátními veřejnými investicemi;

45.    poukazuje na to, že je evropský mechanismus finanční stabilizace po roce 2013 organizován na čistě mezivládním základě; zdůrazňuje své znepokojení nad tímto vývojem a upozorňuje na nedostatek demokratické kontroly, odpovědnosti a vynucování u mezivládního přístupu; zdůrazňuje, že je nezbytné zohlednit metodu Společenství pro evropský mechanismus finanční stabilizace; připomíná, že rozpočet EU poskytuje záruky za půjčky členským státům v rámci evropského mechanismu finanční stabilizace i systému střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států, které nejsou členy eurozóny;

46.    připomíná, že evropská měna byla vytvořena bez reálného hospodářského sblížení států, jež usilovaly o její zavedení, a při neexistenci rozpočtu Unie, který by byl dostatečně velký na to, aby mohl zajistit zavedení vlastní měny; má za to, že má-li se řádně zohlednit metoda Společenství a zajistit fiskální stabilita eurozóny a EU požadovaná pro překonání dluhové krize, vyžadoval by takový rozpočet nahrazení významných částí stávajících výdajů členských států výdaji Unie; žádá Komisi, aby posoudila možný dopad systému evropských dluhopisů na rozpočet EU;

47.    poukazuje na význam výzkumu a inovací při zrychlování přechodu na světově nejsilnější udržitelnou a znalostní ekonomiku; je proto přesvědčen, že v příštím VFR by měly být rozpočtové zdroje více soustředěny do oblastí, jako jsou výzkum a inovace, jež stimulují hospodářský růst a konkurenceschopnost, a to v souladu se zásadami evropské přidané hodnoty a špičkové kvality;

48.    je pevně přesvědčen o přidané hodnotě větší míry sdružování vnitrostátních výdajů na výzkum a inovace v rozpočtu EU, jehož cílem je dosáhnout potřebného kritického množství a úspor z rozsahu, zvýšit účinek a snížit překrývání a plýtvání omezenými finančními prostředky;

49.    je přesvědčen, že je třeba – na evropské i na vnitrostátní úrovni – více koordinovat úsilí veřejné i soukromé sféry k dosažení cíle strategie Evropa 2020, jímž jsou výdaje na výzkum a vývoj ve výši 3 % hrubého domácího produktu (HDP), aby se podařilo vytvořit Evropský výzkumný prostor a „Unii inovací“; vyzývá orgány EU a členské státy, aby se bez dalšího prodlení dohodly na konkrétním plánu pro dosažení tohoto cíle, a poukazuje na obrovský hospodářský závazek, který by s sebou tento cíl nesl a který by pro rozpočet EU a vnitrostátní rozpočty činil každoročně přibližně 130 miliard EUR a pro soukromou sféru dokonce dvojnásobek;

Znalosti pro růst

Výzkum a inovace

50.    je přesvědčen, že veřejné prostředky na výzkum a vývoj musí být výrazně navýšeny, jelikož veřejné investice často fungují jako pobídka pro následné soukromé investice; zdůrazňuje nutnost posílit, stimulovat a zajistit financování výzkumu, vývoje a inovací v Unii prostřednictvím významného navýšení příslušných výdajů od roku 2013, zejména na 8. rámcový program výzkumu; v tomto ohledu zdůrazňuje katalytickou úlohu, kterou hraje politika soudržnosti ve stávajícím programovém období, pokud jde o zvýšení investic do výzkumu a vývoje, a naléhavě vyzývá k pokračování a posílení tohoto trendu v příštím období;

51.    zdůrazňuje, že zvýšení objemu prostředků musí být spojeno s radikálním zjednodušením postupů financování; je obzvláště znepokojen poměrně nízkou mírou využívání finančních prostředků EU evropskou vědeckou komunitou a vyzývá Komisi, aby vytrvala v úsilí o nalezení rovnováhy mezi požadavky na snížení administrativní zátěže a zjednodušení přístupu k finančním tokům pro výzkumné pracovníky, malé a střední podniky a organizace občanské společnosti, při současném zachování dostatečné rozpočtové kontroly; poukazuje na potřebu vyjmout malé a střední podniky z některých administrativních požadavků, a to snížením byrokratické zátěže a podporou inovací prostřednictvím snazšího přístupu k financování;

52.    vyzývá k vytvoření silnější vazby mezi základním výzkumem a průmyslovými inovacemi a mezi inovacemi a výrobním procesem; zejména připomíná, že jedním z hlavních nedostatků programů EU pro výzkum a inovace je skutečnost, že výsledky nejsou účinně převáděny na trh, a zdůrazňuje význam vzniku pobídek pro uvádění produktů vědy a výzkumu na trh, zejména prostřednictvím snazšího přístupu k financování; v tomto ohledu zdůrazňuje význam hladkého společného fungování různých fondů a vyzývá Komisi, aby učinila potřebné úpravy tak, aby se příslušné fondy mohly vzájemně doplňovat;

53.    připomíná, že za účelem splnění cílů EU v oblasti klimatu a energetiky by se měl výrazně urychlit výzkum a vývoj EU, zejména pokud jde o výzkum životního prostředí, energetickou účinnost a technologie výroby energie z obnovitelných zdrojů; dále se domnívá, že si Evropa může udržet vedoucí postavení v oblasti zelených technologií pouze v případě, že toto postavení bude podloženo odpovídajícím úsilím v oblasti výzkumu;

54.    je přesvědčen, že inovativní evropské společnosti potřebují nejen dotace, ale také lepší právní předpisy, lepší propojení s výzkumnou základnou a lepší a rozmanitější přístup k finančním prostředkům a k financování, od grantů až po půjčky a kapitálové financování; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby na vnitrostátní a evropské úrovni vytvořily vhodné podmínky, jež umožní soukromému sektoru zvýšit podíl na investicích do výzkumu a vývoje; zdůrazňuje, že je v této oblasti třeba zlepšit partnerství veřejného a soukromého sektoru omezením byrokracie a zjednodušením stávajících postupů; v této souvislosti zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou by měly hrát EIB a EIF, a domnívá se zejména, že by měly být rozšířeny trvalé nástroje pro sdílení rizika, které nabízí EIB prostřednictvím finančního nástroje pro sdílení rizik (RSFF), zejména za účelem podpory malých a středních podniků;

55.    zdůrazňuje, že inovace jsou jednou z klíčových priorit strategie EU 2020; oceňuje úlohu Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) jako hnací síly udržitelného růstu a konkurenceschopnosti EU, jichž bude dosaženo stimulací inovací na špičkové světové úrovni, a vyzývá, aby by byly rozšířeny a náležitě financovány znalostní a inovační komunity; zdůrazňuje význam Evropské rady pro výzkum v poskytování špičkových znalostí budoucím inovátorům a v podporování nápadů v rámci výzkumu spojeného s vysokým rizikem; podporuje rovněž potřebu vypracovat dlouhodobé finanční strategie pro zajištění financování rozsáhlých projektů v oblasti výzkumu a vývoje;

Průmysl a MSP

56.    zdůrazňuje že, silná a diverzifikovaná průmyslová základna má pro dosažení cíle, jímž je vytvořit konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní evropskou ekonomiku, klíčový význam; připomíná, že malé a střední podniky jsou klíčovými faktory ekonomického růstu, konkurenceschopnosti, inovací a zaměstnanosti, a uznává jejich důležitou úlohu v zajištění obnovy a oživení udržitelné ekonomiky EU; vítá proto důraz, který strategie Evropa 2020 klade na inovace a průmyslovou politiku, především prostřednictvím stěžejních iniciativ „Unie inovací“ a „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace“, a zdůrazňuje potřebu posílit opatření týkající se MSP v ostatních stěžejních iniciativách;

57.    žádá, aby se malé a střední podniky a podnikatelé stali základem strategie Evropa 2020; požaduje proto v příštím VFR větší podporu pro všechny programy a nástroje zaměřené na podporu malých a středních podniků, zejména program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) a iniciativu Small Business Act, a to i s využitím strukturálních fondů EU; navrhuje lépe propojit nástroje Společenství a finanční prostředky pro malé a střední podniky v rozpočtu EU; zdůrazňuje dále, že je třeba více zpřístupnit a přizpůsobit finanční nástroje pro potřeby malých a středních podniků, mimo jiné větším důrazem na mikrofinancování a mezaninové finanční nástroje, prodloužením a rozšířením záručních nástrojů programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) a finančního nástroje pro sdílení rizik (RSFF) v rámci rámcového programu výzkumu;

Digitální agenda

58.    je přesvědčen, že by EU měla hrát vedoucí roli při tvorbě a posilování úlohy informačních a komunikačních technologií a otevřených norem pro inovace; zdůrazňuje, že je třeba umožnit volný pohyb obsahu a znalostí, tzv. „pátou svobodu“; zdůrazňuje význam zajištění rychlého provádění digitální agendy Evropské unie a pokračujícího úsilí o splnění cíle, jímž je do roku 2020 umožnit přístup k vysokorychlostnímu internetu všem občanům EU, a to i v méně rozvinutých regionech;

Nebe a vesmír

59.    je přesvědčen, že aktivity související z výzkumem vesmíru jsou základem inovací a průmyslové činnosti, vysoce kvalifikovaných pracovních míst a zlepšují spokojenost a bezpečnost občanů; zastává názor, že rozvoj nově zavedené politiky EU pro oblast vesmíru by logicky vyžadoval přiměřené financování; zdůrazňuje strategický význam velkých projektů v této oblasti: evropské globální družicové navigační systémy (Galileo a Evropská služba pro pokrytí geostacionární navigací), program globálního monitorování životního prostředí a bezpečnosti (GMES) a evropský systém nové generace pro uspořádání letového provozu (SESAR), který umožní vytvoření jednotného evropského nebe; trvá na tom, že vzhledem k dlouhým lhůtám a výši kapitálových investic, které již byly na tyto projekty poskytnuty, jsou na finanční plánovací období zapotřebí dostatečné a konzistentní finanční závazky;

Správné dovednosti budoucích pracovních sil

60.    zdůrazňuje, že nedostatečné investice do vzdělání a celoživotního učení by v krátkodobém horizontu mohly zkomplikovat a prodloužit krizi, neboť občané nebudou mít nezbytné dovednosti pro pracovní místa v nové znalostní ekonomice; naléhavě proto zdůrazňuje, že je nutné, aby EU podporovala veřejné investice v těchto oblastech; připomíná, že vysoká míra předčasného ukončení školní docházky a omezený přístup k vyššímu a univerzitnímu vzdělání jsou základními faktory, jež se podílejí na vzniku a vysoké míře dlouhodobé nezaměstnanosti a maří šance na sociální soudržnost; je v této souvislosti přesvědčen o nezbytnosti posílení vazby mezi vzděláváním, výzkumem a vývojem a zaměstnaností;

61.    upozorňuje na význam dostatečného financování vzdělávání, programů mobility pro mladé lidi, programů pro odbornou přípravu a celoživotní učení, podpory rovnosti žen a mužů, jakož i opatření zaměřených na přizpůsobení trhu práce, jelikož to výrazně přispívá k boji proti předčasnému ukončování školní docházky a nezaměstnanosti a k dosažení hlavních cílů strategie Evropa 2020; je přesvědčen, že přechod k udržitelné společnosti v nadcházejících letech obnáší řádné zohlednění významu podpory nových zelených pracovních míst, přičemž bude v tomto směru potřeba nová odborná příprava;

62.    zastává názor, že stěžejní iniciativa týkající se nových dovedností a pracovních míst by měla umožnit širší zaměření na nejzranitelnější skupiny a osoby, pro něž je přístup na pracovní trh obtížný, jako jsou např. Romové; zdůrazňuje zásadní úlohu Evropského sociálního fondu (ESF) při plnění cílů strategie Evropa 2020 v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti; domnívá se tudíž, že by se k ESF mělo přistupovat jako k politické prioritě a že by měl být podle toho financován; hájí strategičtější využívání ESF za účelem podpory rovnosti mezi ženami a muži, zlepšení přístupu na trh práce, podpory znovuzačleňování a boje proti nezaměstnanosti, chudobě, sociálnímu vyloučení a všem formám diskriminace;

Soudržnost pro růst a zaměstnanost

63.    zdůrazňuje evropskou přidanou hodnotu politiky soudržnosti, neboť tato politika představuje dobře zavedený mechanismus pro růst a zaměstnanost a hlavní nástroj konvergence, udržitelného rozvoje a solidarity a je po celá desetiletí jednou z nejvýznamnějších, nejviditelnějších a nejúspěšnějších politik Unie; poukazuje však na to, že moderní politika soudržnosti musí projít řadou strukturálních reforem, zejména pokud jde o zjednodušení, musí reagovat na hlavní výzvy, kterým Unie čelí, a v praxi podporovat součinnost s ostatními politikami a nástroji; je přesvědčen, že politika soudržnosti EU by měla zůstat celounijní politikou, která všem regionům EU poskytuje přístup ke zdrojům, zkušenostem a pomoci;

64.    připomíná, že význam politiky soudržnosti se zvýšil poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, v níž je zakotvena územní soudržnost; zastává názor, že v tomto kontextu musí být posíleny všechny formy územní spolupráce (přeshraniční, nadnárodní, meziregionální); zdůrazňuje, že je třeba se rovněž zabývat makroregionální spoluprací a strategiemi;

65.    zdůrazňuje dominantní úlohu politiky soudržnosti pro dosažení cílů strategie Evropa 2020 a zastává názor, že rozumná samostatná politika soudržnosti je nezbytným předpokladem pro úspěšné provádění této strategie; zdůrazňuje, že vzhledem ke svému horizontálnímu charakteru politika soudržnosti významně přispívá ke všem třem prioritám strategie Evropa 2020, jimiž jsou inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst, a to by se mělo odrazit ve struktuře příštího VFR odmítnutím fragmentace této politiky do různých rozpočtových okruhů a podokruhů; připomíná však, že politika soudržnosti EU má své vlastní poslání a cíle stanovené v článku 174 SFEU, jež jdou nad rámec strategie Evropa 2020; zdůrazňuje, že by toto poslání a tyto cíle měly být v příštím programovém období zachovány, zejména vzhledem k přetrvávající potřebě hospodářské, sociální a územní konvergence v Unii;

66.    zdůrazňuje, že úspěch a posílení politiky soudržnosti vyžaduje odpovídající finanční prostředky a že objem prostředků vyčleněných na tuto politiku v současném finančním programovacím období by měl být přinejmenším zachován i v příštím období, aby se zvýšilo úsilí o snižování nerovností v rozvoji mezi regiony EU; připomíná v této souvislosti svůj rozhodný požadavek na zajištění toho, aby nevyčerpané nebo zrušené prostředky z oblasti politiky soudržnosti zůstaly v příštím VFR v rozpočtu EU a nevracely se členským státům; připomíná svůj postoj, že hlavním kritériem pro určování způsobilosti pro čerpání podpory regionální politiky musí zůstat HDP na obyvatele;

67.    je přesvědčen, že členské státy a regiony by měly soustředit unijní a vnitrostátní zdroje na malý počet priorit a projektů, které mají skutečně evropský význam, například výzkum a vývoj a inovace, a tím reagovat na specifické výzvy, kterým čelí; v této souvislosti žádá Komisi, aby vypracovala konkrétní návrhy na zajištění většího tematického zaměření fondů soudržnosti na priority strategie Evropa 2020, a domnívá se, že by měl být zaveden systém, který je více orientován na výsledky, než je současné „vyčlenění prostředků“, přičemž však musí být zajištěno, že budou řádně zohledňovány potřeby a priority konkrétních regionů; vítá v tomto ohledu úmysl Komise dohodnout s každým členským státem a jeho regiony nebo přímo s regiony – v rámci dohod o partnerství v oblasti rozvoje a investic a operačních programů – konkrétní podmínky a podmíněnosti k dosažení stanovených cílů;

68.    je pevně přesvědčen, že je důležité zaujmout integrovaný politický přístup, a domnívá se, že všechny investice pro konkrétní odvětví v příštím VFR by měly být koordinovány s investicemi prováděnými v rámci politiky soudržnosti; zdůrazňuje proto, že je třeba zlepšit koordinaci, omezit zbytečné překrývání činnosti a vytvořit větší součinnost mezi Fondem pro regionální rozvoj (ERDF), Evropským sociálním fondem (ESF), Fondem soudržnosti, Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropským rybářským fondem (ERF); zdůrazňuje, že je třeba zamezit zdvojování činnosti a zlepšit koordinaci také mezi Evropským fondem pro přizpůsobení se globalizaci a ESF; domnívá se proto, že vytváření společného strategického rámce, kterým se stanoví společné investiční priority pro všechny tyto fondy, představuje důležitý krok tímto směrem; je dále přesvědčen, že koordinace musí být zajištěna na všech úrovních tvorby politik, tj. od strategického plánování až po jejich realizaci; je přesvědčen, že ESF musí zůstat nedílnou součástí politiky soudržnosti ve všech fázích jejího programování, provádění a řízení;

69.    domnívá se, že městské oblasti, tedy místa s vysokou koncentrací problémů (nezaměstnanost, sociální vyloučení, zhoršování životního prostředí, migrace), mohou hrát v regionálním rozvoji důležitou úlohu a přispívat k řešení hospodářských a sociálních rozdílů v praxi; zdůrazňuje proto potřebu viditelnějšího a cílenějšího přístupu k městské dimenzi politiky soudržnosti při současném zajištění vyvážených podmínek pro synergický rozvoj městských, příměstských a venkovských oblastí;

70.    uznává, že podle Smlouvy by měla být zvláštní pozornost věnována venkovským oblastem, oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva, ostrovní, přeshraniční a horské regiony a nejvzdálenější regiony; je přesvědčen, že zdroje a kapacity těchto regionů mohou hrát významnou úlohu, pokud jde o konkurenceschopnost Evropské unie v budoucnu; zdůrazňuje proto, že by tyto oblasti, jež se potýkají s problémy, měly být uznány také v budoucím VFR; domnívá se, že pro regiony, které jsou trvale znevýhodněny, je třeba vypracovat zvláštní strategii v souladu s usnesením EP ze dne 22. září 2010;

71.    připomíná, že jedna z hlavní výtek namířených proti politice soudržnosti se týká složitosti jejích pravidel; trvá na tom, že je důležité zvolit postup křížového financování a zjednodušit pravidla a postupy této politiky, snižovat složitost a administrativní zátěž, zvýšit transparentnost a účinnost přidělování zdrojů městům, obcím a regionům; zdůrazňuje, že by systémy auditu a kontroly měly být v souladu s nejvyššími standardy, aby mohlo být odhaleno a neprodleně postihováno zneužívání prostředků; zdůrazňuje, že četnost kontrol by měla být úměrná riziku nesrovnalostí v souladu se zásadou proporcionality;

72.    vyzývá ke zlepšení systémů sledování a hodnocení, pokud jde o jejich provádění; zdůrazňuje, že při zlepšování systémů by měla hrát klíčovou úlohu zásada partnerství, která by měla být v rámci zjednodušování rozšířena; domnívá se, že vypracování konkrétních a měřitelných ukazatelů výsledků by mělo být považováno za nezbytný předpoklad pro měření skutečného pokroku dosaženého na cestě k dohodnutým cílům; vítá návrhy Komise na předběžné a průběžné hodnocení operačních programů a posouzení jejich dopadů; připomíná, že ostatní zásady politiky soudržnosti, jako je například pravidlo spolufinancování, víceúrovňové řízení, přístup zdola nahoru, gender mainstreaming a doplňkovost, prokázaly svůj význam a měly by být zachovány i v příštím VFR;

73.    vyzývá Komisi, aby po dobu trvání příštího programového období vytvořila přechodnou kategorii pro regiony, jejichž HDP na obyvatele dosahuje 75 % až 90 % HDP EU, s cílem poskytnout jim jasnější status a větší jistotu v jejich rozvoji; žádá Komisi, aby poskytla další informace o rozpočtových dopadech takové možnosti; vyzývá Komisi, aby rovněž vypracovala konkrétní návrhy na posílení rovnosti mezi regiony s přechodnou podporou a ostatními regiony na stejné úrovni rozvoje;

74.    varuje před tím, aby byly prostředky z fondů soudržnosti vystavovány sankcím v rámci makroekonomické podmíněnosti v souvislosti s Paktem o stabilitě a růstu, protože by to bylo v rozporu se základními cíli, které politika soudržnosti sleduje, zejména s cílem snížit regionální rozdíly; zdůrazňuje proto, že je třeba zpřísnit dohled nad strukturálními fondy, aby se fondy používaly v souladu s právem EU a se stanovenými cíli;

75.    je zejména znepokojen pomalým zahajováním operačních programů na počátku každého programového období, a to mimo jiné v důsledku jejich překrývání se závěrečnou fází předchozích projektů; upozorňuje, že je třeba tento problém řešit včas a zaměřit se na faktory, které k takovému zpoždění přispívají; za tímto účelem poukazuje na to, že je nutné zajistit určitou kontinuitu mezi programovými obdobími, pokud jde o vytváření vnitrostátních systémů a orgánů řízení a kontroly;

76.    vybízí místní a regionální orgány, aby co nejvíce využily inovativní finanční nástroje, mj. revolvingové fondy pro opatření v oblasti energetické účinnosti; požaduje, aby tyto nástroje byly zjednodušeny, ale aby také podléhaly větší demokratické kontrole;

Hospodaření s přírodními zdroji a udržitelný rozvoj

Společná zemědělská politika

77.    potvrzuje, že společná zemědělská politika (SZP) by měla přispívat také k dosažení cílů strategie Evropa 2020 a že oba pilíře SZP musí být pro ni jako doplněk cenným a významným přínosem; zdůrazňuje, že SZP je pevně zakotvena v Lisabonské smlouvě, která stanoví její cíle a úkoly;

78.    zdůrazňuje, že zatímco primární úlohou stávající i reformované SZP je zabezpečit dodávky potravin v Evropské unii, jakož i celosvětové dodávky potravin v obdobích růstu cen a nedostatku potravin, SZP zároveň poskytuje mnoho různých veřejných statků mimo zemědělské trhy, např. udržuje produktivitu zemědělské půdy v celé Evropě, vytváří rozmanitost krajiny, zvyšuje biodiverzitu a dobré životní podmínky zvířat, zmírňuje změnu klimatu, chrání půdu a vodu, bojuje proti vylidňování venkova, chudobě a segregaci, poskytuje pracovní místa a služby obecného zájmu ve venkovských oblastech, přispívá k udržitelnější produkci potravin a podporuje obnovitelné zdroje energie;

79.    vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na reformu SZP, jejímž cílem bude efektivnější a účinnější rozdělování a využívání rozpočtu na SZP, mimo jiné na základě spravedlivějšího rozdělování přímých plateb mezi členské státy, regiony a zemědělce, a to zvýšením podmíněnosti ve prospěch poskytování veřejných statků, které společnost očekává, a cílenějších plateb, aby byla zajištěna co nejlepší návratnost veřejných peněz; zdůrazňuje, že je potřeba zachovat dvoupilířový systém SZP a zjednodušit prováděcí mechanismus;

80.    podporuje potravinovou soběstačnost rozvojových zemí; připomíná, že se členové WTO na konferenci ministrů v Hongkongu v roce 2005 zavázali, že docílí zrušení všech forem vývozních dotací; domnívá se, že nová SZP musí být v souladu s koncepcí soudržnosti politik EU v zájmu rozvoje; zdůrazňuje, že Unie nesmí nadále používat vývozní dotace pro zemědělské produkty a musí pokračovat v koordinaci úsilí s hlavními světovými zemědělskými producenty o omezení dotací narušujících obchod;

81.    trvá na tom, že vzhledem k širokému spektru úkolů a cílů, na které musí SZP reagovat, by částky přidělené na SZP v rozpočtovém roce 2013 měly být v průběhu příštího finančního programového období přinejmenším zachovány;

82.    vyzývá k větší koordinaci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a dalších prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti s cílem posílit územní přístup; žádá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy, jak lze dosáhnout lepší součinnosti, pokud jde o financování nezemědělských činností v rámci EZFRV a jiných relevantních nástrojů;

Rybolov

83.    zdůrazňuje, že rybolovné zdroje představují veřejný statek zásadního významu pro celosvětové zabezpečení potravin; upozorňuje na to, že odvětví rybolovu a akvakultury a s nimi spojené činnosti jsou často hlavním zdrojem obživy a udržitelné zaměstnanosti v pobřežních, ostrovních a vzdálených regionech; domnívá se, že má-li být dosaženo střednědobých a dlouhodobých cílů společné rybářské politiky (stabilní a udržitelné odvětví rybolovu) a obnovy populací ryb a mají-li se řešit sociální aspekty spojené se snížením intenzity rybolovu, bude reforma společné rybářské politiky (SRP) potřebovat po roce 2013 náležité finanční zdroje; uznává potřebu posílené koordinace s politikou soudržnosti; zdůrazňuje, že Evropský rybářský fond by se měl využívat k podpoře udržitelných praktik rybolovu, jakož i k zachování mořských ekosystémů, přičemž by se měla věnovat zvláštní pozornost odvětví drobného rybolovu;

Životní prostředí, změna klimatu a efektivnost zdrojů

84.    zdůrazňuje, že by Unie měla stát v čele transformace směrem k udržitelnému hospodářství a podporovat přechod k udržitelné společnosti s konkurenceschopným evropským průmyslem a přijatelnými cenami energie s cílem zajistit čisté a zdravé životní prostředí; zdůrazňuje, že by toho mělo být dosaženo mimo jiné snižováním spotřeby energie ve všech odvětvích, přičemž podmínkou je dobře fungující vnitřní trh s energií a infrastruktura, dále decentralizací dodávek energie, větším využíváním obnovitelných zdrojů energie, zlepšením ochrany biodiverzity a zajištěním odolnosti ekosystémů;

85.    zdůrazňuje, že program LIFE+ byl úspěšně realizován a prokázal svůj význam pro zachování biologické rozmanitosti a ochranu životního prostředí; zdůrazňuje potřebu pokračovat v dobře finančně zajištěných programech zaměřených na přírodu a biologickou rozmanitost v zájmu splnění cílů EU v oblasti životního prostředí, zejména v programech LIFE+ a NATURA 2000;

86.    zdůrazňuje potřebu horizontálního přístupu, který kombinuje opatření k boji proti změně klimatu a snižování emisí skleníkových plynů – zejména opatření pro úsporu energie – ve všech relevantních oblastech politiky, včetně vnějších politik; je přesvědčen, že správně nasměrované podněty, jako je podmíněnost výdajů a právní předpisy EU, jsou klíčovými prvky pro dosažení cílů strategie Evropa 2020 v této oblasti; domnívá se proto, že by opatření v oblasti klimatu měla být začleněna do všech příslušných oddílů výdajů, včetně oddílu vnějších politik, a že by u nových projektů mělo být provedeno hodnocení jejich klimatického dopadu; domnívá se, že do opatření pro zmírňování změny klimatu a do inovací v této oblasti by se měl investovat větší podíl příjmů ze systému EU pro obchodování s emisemi;

87.    zastává názor, že jedním z hlavních cílů strategie Evropa 2020 je řešení problému udržitelnosti, a to zaváděním ekologických kritérií a zvyšováním účinnosti zdrojů a energie s cílem bojovat proti změně klimatu;

88.    podporuje proto návrh vyjádřený v přezkumu rozpočtu Komise zavést povinnost transparentním způsobem uvádět případy, kdy odvětvové programy podpořily cíle 20/20/20 v oblasti klimatu a energetiky stanovené ve strategii Evropa 2020 a přispěly ke splnění cílů stěžejní iniciativy „Evropa účinněji využívající zdroje“;

89.    podtrhuje globální odpovědnost EU v boji proti změně klimatu; připomíná, že přísliby plynoucí z Kodaňské dohody a z dohody z Cancúnu, jejichž cílem je pomoci rozvojovým zemím řešit problém změny klimatu, musí být vzhledem k současné rozvojové pomoci „nové a doplňkové“ a mezi těmito dvěma politikami musí být zachována dostatečná provázanost; navrhuje, aby byl za tímto účelem vytvořen nový program; připomíná postoj Evropského parlamentu k potřebě zachovat financování všech evropských politik v rámci rozpočtu EU; vyzývá k začlenění mezinárodních závazků EU v oblasti změny klimatu do rozpočtu EU s cílem dosáhnout maximálního pákového efektu zdrojů Společenství;

Energetika

90.    je přesvědčen, že podíl energetiky by se měl v příštím VFR zvýšit; domnívá se, že technologie v oblasti energetiky a energie z obnovitelných zdrojů, energetická účinnost a opatření v oblasti energetických úspor by měly být klíčovými prioritami, a vyzývá k odpovídajícímu navýšení evropského financování v těchto oblastech; vyzývá Komisi, aby vypracovala konkrétní kritéria a zajistila, že budou splněny dohodnuté cíle, které mohou být účinně sledovány v rámci evropského semestru pro koordinaci politik a prostřednictvím konkrétních vnitrostátních plánů pro energetickou účinnost;

91.    zdůrazňuje, že třeba zvýšit financování výzkumu, technického rozvoje a demonstrací v oblasti energetiky s cílem vyvinout udržitelnou a finančně dostupnou energii pro všechny; vyzývá k úplné realizaci již přijatého strategického plánu pro energetické technologie (SET-Plan), včetně odpovídajícího financování, během příštího VFR;

92.    vzhledem k obrovským finančním potřebám v oblasti dopravy a energetické infrastruktury a vzhledem k pozitivním externalitám těchto projektů zdůrazňuje potřebu vypracovat motivační regulační rámec na podporu veřejných a soukromých dlouhodobých investic v těchto oblastech; žádá, aby byly ve spolupráci s dlouhodobými investory vytvořeny inovativní finanční nástroje;

Propojená Evropa

Transevropské energetické sítě

93.    zdůrazňuje naléhavou potřebu modernizovat a inovovat evropskou energetickou infrastrukturu, vytvářet inteligentní sítě a budovat propojení, která jsou nezbytná pro realizaci vnitřního trhu s energií, diverzifikaci energetických zdrojů a zásobovacích tras se třetími zeměmi za účelem větší bezpečnosti zásobování, zvýšení podílu obnovitelné energie a splnění cílů v oblasti energetiky a klimatu; bere na vědomí odhady, že v této oblasti jsou do roku 2020 potřeba podstatné investice ve výši přibližně 1000 miliard EUR, zejména pro zajištění přenosové kapacity, včetně nové výrobní kapacity a investic do distribučních sítí elektřiny; připomíná, že při stávajících světových cenách energií lze zásadní potřebné investice financovat ze soukromého sektoru; zdůrazňuje potřebu maximalizovat dopad evropského financování a možnost, kterou nabízí strukturální fondy a inovativní finanční nástroje k financování klíčových přeshraničních evropských prioritních projektů v oblasti energetické infrastruktury; zdůrazňuje, že pro inovační finanční nástroje v této oblasti je třeba uvolnit podstatnou částku z rozpočtu Evropské unie;

Doprava a transevropské dopravní sítě

94.    zdůrazňuje, že investice do účinné dopravní infrastruktury hrají klíčovou úlohu při ochraně konkurenceschopnosti Evropy a při zajišťování dlouhodobého hospodářského růstu v období po krizi; je přesvědčen, že transevropské dopravní sítě (TEN-T) mají zásadní význam pro zajištění správného fungování vnitřního trhu a poskytují důležitou evropskou přidanou hodnotu, neboť přispívají ke zlepšení přístupnosti a interoperability různých částí EU tím, že zajišťují přeshraniční spojení a odstraňují místa s nedostatečnou průchodností, zlepšují využívání systémů řízení dopravy a dopravních informačních systémů a zajišťují intermodalitu přeshraniční infrastruktury, do níž by členské státy samy neinvestovaly; domnívá se, že by TEN-T měly vytvořit skutečně evropskou hlavní síť spíše než souhrn vnitrostátních projektů a že by financování hlavních projektů mělo být posuzováno a přezkoumáváno s ohledem na skutečný pokrok evropské přidané hodnoty; je pevně přesvědčen, že by TEN-T proto měly být klíčovou prioritou v příštím VFR;

95.    domnívá se, že by podmíněnost měla být posílena zavedením zásady „co nebude využito, bude ztraceno“ (zrušení závazku); v případě, že přidělené finanční prostředky na dopravní politiku nebudou vyčerpány či jejich použití bude zrušeno, zůstanou v rozpočtu EU a nevracejí se členským státům;

96.    připomíná, že v období 2007–2020 bude zapotřebí investovat do TEN-T celkem 500 miliard eur; domnívá se proto, že je nezbytné, aby se v příštím VFR navýšily finanční prostředky pro TEN-T a současně zlepšila koordinace mezi EU a členskými státy, jakož i koordinace mezi prostředky, které jsou k dispozici pro TEN-T, a prostředky určenými na dopravní projekty v rámci politiky soudržnosti a územní spolupráce, čímž se zlepší využívání dostupných zdrojů financování; zdůrazňuje roli, již mohou při financování těchto projektů hrát také inovativní nástroje financování, včetně partnerství veřejného a soukromého sektoru a projektových dluhopisů; domnívá se, že výdaje použité z Fondu soudržnosti by proto měly být podmíněny dodržováním obecných zásad evropské dopravní politiky; je přesvědčen, že v zájmu dosažení cílů strategie EU 2020 by měly být do financování TEN-T aktivně začleněny cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti a závazky v oblasti udržitelného rozvoje;

97.    vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu zejména potřebu přesunout přepravu nákladu a osob k udržitelnější a účinnější dopravě a současně zajistit účinnou kombinovanou dopravu; domnívá se, že nadcházející revize hlavních směrů TEN-T musí nalézt řešení pro interoperabilitu mezi vnitrostátními a přeshraničními železničními systémy a zavést podmíněnost výdajů EU v zájmu dosažení skutečné jednotné evropské železniční politiky a zajištění většího využívání vnitrozemských vodních cest a pobřežní plavby;

Cestovní ruch

98.    připomíná, že cestovní ruch je na základě Lisabonské smlouvy novou pravomocí EU, což by mělo být v příštím VFR zohledněno; zdůrazňuje významný přínos cestovního ruchu pro evropské hospodářství a je přesvědčen, že evropská strategie pro cestovní ruch by měla mít za cíl zvýšení konkurenceschopnosti tohoto odvětví a měla by být podpořena přiměřenými finančními prostředky pro příští období;

Námořní politika

99.    uznává, že moře a oceány budou hrát stále významnější roli v budoucím globálním hospodářském růstu; domnívá se, že integrovaná námořní politika musí být vedena a řízena směrem k řešení problémů, s nimiž se potýkají pobřežní oblasti a přímořské oblasti a k podpoře „modrého růstu“ a udržitelného námořního hospodářství; žádá, aby EU zvýšila své úsilí o podporu ambiciózní námořní politiky EU, jež Evropě umožní prosazovat své mezinárodní postavení v tomto strategickém odvětví; trvá na tom, aby byly ve prospěch této politiky uvolněny vhodné rozpočtové prostředky;

Občanství, svoboda, bezpečnost a právo

Podpora evropské kultury a rozmanitosti

100.  zdůrazňuje, že podpora občanství Unie má přímý dopad na každodenní život Evropanů a že přispívá k lepšímu pochopení příležitostí, které politiky Unie skýtají, a k pochopení jejich základních práv zakotvených v Listině základních práv EU a ve Smlouvách; je přesvědčen, že v oblasti občanství je nutné zaručit adekvátní financování;

101.  poukazuje na to, že politiky týkající se mládeže a kultury mají zásadní význam a patří k nejvyšším prioritám, u nichž je třeba ocenit přidanou hodnotu a to, že dokáží oslovovat občany; vyzývá EU a členské státy, aby uznaly, že kulturní a tvůrčí odvětví mají pro evropské hospodářství rostoucí význam a mají pozitivní vliv na další odvětví ekonomiky; důrazně upozorňuje na to, že plný potenciál těchto politik může být realizován pouze v případě, že jim bude poskytnuta odpovídající úroveň financování, a vyzývá k plnému využití tohoto potenciálu v rámci politik rozvoje venkova a soudržnosti;

102.  připomíná význam sportu pro zdraví, hospodářský růst a zaměstnanost, cestovní ruch a sociální začleňování, a skutečnost, že článek 165 SFEU svěřuje EU nové pravomoci v této oblasti; vítá sdělení Komise nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“(5) jako první krok při řešení otázky přidané hodnoty sportu, především každodenního cvičení, a při zaměření pozornosti na společenskou, hospodářskou a organizační dimenzi sportu;

Politika péče o mládež

103.  zdůrazňuje, že mládež by pro Unii měla být rozhodně prioritou a že rozměr problematiky mládeže by měl být v politikách a programech EU viditelný a měl by být posilován; je přesvědčen, že mládež by měla být chápána jako průřezové téma EU a že by měla být rozvíjena součinnost mezi různými oblastmi politik týkajícími se mládeže, vzdělávání a mobility; vítá stěžejní iniciativu „Mládež v pohybu“, která je úhelným kamenem strategie Evropa 2020; poukazuje zejména na to, že programy týkající se mládeže, jako je Celoživotní učení a Mládež v akci, u nichž jsou náklady na jednoho příjemce nízké, a mají tudíž vysokou účinnost, by měly být v příštím VFR zachovány jako samostatné programy a zasloužily by si mnohem více investic;

Prostor svobody, bezpečnosti a práva

104.  zdůrazňuje, že pro Evropu musí zůstat prioritou vytvoření pevné kultury základních práv a rovnosti, jak je zakotvena v Lisabonské smlouvě; zdůrazňuje, že tyto hodnoty musí být začleněny do rozpočtu a zároveň je třeba zajistit příslušné účelové financování;

105.  konstatuje, že hospodářský, kulturní a sociální rozvoj Unie se může úspěšně realizovat jen ve stabilním a bezpečném prostředí podléhajícím právnímu řádu, v němž jsou dodržována a vymáhána základní práva a chráněny občanské svobody; domnívá se proto, že efektivní politiky v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí jsou předpokladem hospodářské obnovy a základním prvkem v širším politickém a strategickém kontextu; zdůrazňuje, že do externího rozměru Unie, včetně evropské politiky sousedství, je důležité začlenit priority EU v oblasti „vnitřních věcí“, zejména s ohledem na dopad, který bude mít sílící migrace na rozvoj politik EU vůči třetím zemím; zdůrazňuje, že je nutné zajistit náležité financování politik v oblasti přistěhovalectví, azylu a bezpečnosti a zohlednit při jejich provádění priority EU;

106.  zdůrazňuje potřebu integrovaného přístupu k naléhavým otázkám přistěhovalectví a azylu a k ochraně vnějších hranic Unie, a to s dostatečnými finančními prostředky a podpůrnými nástroji pro řešení mimořádných situací, které jsou dostupné v duchu dodržování lidských práv a solidarity mezi všemi členskými státy, se zřetelem na vnitrostátní odpovědnost a při jasném vymezení úkolů; poukazuje na to, že je v tomto ohledu potřeba náležitě zohlednit větší výzvy pro agenturu FRONTEX, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a finanční prostředky programu „Solidarita a řízení migračních toků“;

107. konstatuje, že podíl financování v oblasti svobody, bezpečnosti a práva v rozpočtu Unie je relativně malý, a zdůrazňuje, že v budoucím VFR musí být těmto politikám přiděleny přiměřené a objektivně odůvodněné finanční prostředky, aby mohla Unie provádět svou činnost, a to zejména v souvislosti s novými úkoly, jak je uvedeno ve Stockholmském programu a v Lisabonské smlouvě;

108. zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout větší součinnosti mezi jednotlivými fondy a programy, a poukazuje na skutečnost, že zjednodušení správy fondů a zajištění průřezového financování umožní vyčlenění většího množství finančních prostředků na společné cíle; vítá záměr Komise redukovat celkový počet rozpočtových nástrojů v oblasti vnitřních věcí do dvoupilířové struktury, a pokud možno, v rámci sdíleného řízení; je přesvědčen, že tento přístup by měl významně přispět k většímu zjednodušení, racionalizaci, konsolidaci a transparentnosti stávajících fondů a programů; zdůrazňuje však, že je třeba zajistit nesměšování jednotlivých cílů politik v oblasti vnitřních věcí;

Globální Evropa

109.  znovu připomíná své hluboké znepokojení nad chronicky nedostatečným financováním vnějších činností Unie a zvláště akutními problémy týkajícími se flexibility při jejich provádění v důsledku nepředvídatelné povahy vnějších událostí a opakujících se mezinárodních krizí a mimořádných událostí; zdůrazňuje proto, že je třeba překlenout mezeru mezi ambicemi a zdroji EU v oblasti zahraniční politiky, a to zajištěním odpovídajících finančních zdrojů a účinných mechanismů flexibility, což Unii umožní reagovat na globální výzvy a nepředvídané události; znovu opakuje svůj požadavek, aby rozpočtové dopady vyplývající z jakýchkoli nových závazků a úkolů, které Unie přijme, byly doplňkem k plánovaným částkám, aby se tak zabránilo ohrožení stávajících priorit;

110.  poukazuje na rozpor mezi výší globální finanční pomoci Unie a jejím často omezeným vlivem v příslušných jednáních a zdůrazňuje potřebu posílit politickou roli Unie a její vliv v mezinárodních institucích a fórech; je přesvědčen, že by si EU měla zajistit politickou úlohu úměrnou finanční podpoře, kterou poskytuje;

Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

111.  konstatuje, že Evropská služba pro vnější činnost je ve fázi „budování“; zdůrazňuje, že podle rozhodnutí Rady ze dne 20. července 2010 by se „zřízení Evropské služby pro vnější činnost (...) mělo řídit zásadou efektivnosti nákladů, jejímž cílem je rozpočtová neutralita“(6); zdůrazňuje, že je třeba poskytnout nové službě dostatečné finanční prostředky, aby EU mohla splnit své cíle a naplnit svou úlohu globálního hráče; zdůrazňuje proto, že je třeba, aby nová služba plně využívala přínosu z hlediska efektivity, který přináší sdružování zdrojů na úrovni Unie a součinnost s členskými státy, předcházení zdvojování, existujícímu nebo potenciálnímu překrývání prostředků, nedůslednosti a nekonzistentnosti, a který vede ke škrtům a úsporám ve vnitrostátních rozpočtech a prokazuje tak skutečnou přidanou hodnotu diplomacie Evropské unie;

Zmírnění chudoby

112.  připomíná, že lhůta pro splnění rozvojových cílů tisíciletí a kolektivního cíle oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) vyprší v roce 2015, tedy v termínu, který spadá do příštího období VFR; zdůrazňuje proto, že je nutná odpovídající celková výše rozvojové pomoci a financování, aby Unie a členské státy splnily své mezinárodní závazky v oblasti rozvoje, včetně finančních závazků učiněných v rámci Kodaňské dohody i dohody z Cancúnu; dále zdůrazňuje, že i budoucí finanční přísliby zaměřené na pomoc rozvojovým zemím v boji proti změně klimatu nebo na přizpůsobení se jejím dopadům musí být dodatečné a že musí být zachována provázanost mezi oběma politikami; naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly okamžitá opatření pro splnění svých cílů v oblasti oficiální rozvojové pomoci a svých rozvojových závazků;

113.  zdůrazňuje potřebu zajistit náležitou rovnováhu mezi přímou rozpočtovou podporou na jedné straně a financováním udržitelných projektů na straně druhé; zdůrazňuje, že by se rozvojová pomoc měla vynakládat tak, aby se dostala i k nejvíce marginalizovaným a sociálně vyloučeným skupinám obyvatelstva a podporovala jejich začlenění;

114.  opětovně vyzývá k začlenění Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu; trvá však na tom, že začlenění ERF do rozpočtu EU nesmí vést k celkovému snížení výdajů na rozvoj a musí zaručit předvídatelnost;

115.  je přesvědčen, že Evropská komise / EEAS by měly systematicky posuzovat dopad pomoci EU s cílem zlepšit účinnost rozvojové pomoci z EU a součinnost mezi unijní a vnitrostátní rozvojovou pomocí v souladu s Pařížskou deklarací;

116.  považuje za důležité, aby rozvojová pomoc, kterou EU poskytuje, podporovala udržitelný rozvoj v přijímajících zemích; zdůrazňuje, že je potřeba provést hodnocení a stanovit kritéria, jež budou respektovat tento cíl;

117.  poukazuje na to, že nejvyšší podíl nejchudšího obyvatelstva světa žije v rozvíjejících se ekonomikách; trvá však na tom, že by v zájmu motivace vlád těchto zemí k většímu zapojení do snižování chudoby na svém území měly být postupně zavedeny alternativní režimy pro rozvojovou spolupráci s těmito zeměmi, jako je například režim spolufinancování;

Prosazování hodnot a zájmů EU na celém světě

118.  zdůrazňuje, že by zahraniční politika EU měla vycházet ze zásad a hodnot, na nichž je Unie založena, tj. z demokracie, dodržování lidských práv, respektu k rozmanitosti, dodržování základních svobod a zásad právního státu; opakuje, že je třeba Unii vybavit více odpovídajícími a cílenými prostředky k prosazování těchto hodnot na celém světě a k rozšiřování oblasti míru a stability v jejím sousedství; upozorňuje na zvláštní přínos evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

119.  domnívá se, že EU má v mezinárodním společenství zvláštní odpovědnost za prosazování bezpečnosti, demokracie a prosperity v zemích sousedících s Evropou, na jejichž hospodářském rozvoji a pokroku v oblasti stability má EU přímý zájem; domnívá se proto, že budování úzkých a efektivních vztahů se sousedními zeměmi by mělo zůstat prioritou programu vnější činnosti Unie; zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit finanční závazky, aby byla Unie schopna splnit hlavní úkoly, jimiž je podpora přechodu k demokracii a konsolidaci, dobrá správa věcí veřejných a lidská práva, a naplnit vysoká očekávání vyplývající z této morální odpovědnosti; současně je přesvědčen, že cílenější využití finančních prostředků je přinejmenším stejně důležité jako jejich objem; vyzývá proto k upevnění zásady podmíněnosti programů pomoci EU s cílem zlepšit demokratický rozvoj a řádné rozpočtové řízení, omezit míru korupce a zlepšit schopnost využívat podporu EU transparentně, efektivně a odpovědně;

120.  připomíná, že EU brzy čeká nová vlna rozšíření, zejména směrem na západní Balkán; žádá proto, aby příští VFR zohlednil náklady na budoucí rozšíření, a to konkrétně dostatečným financováním nástroje předvstupní pomoci; domnívá se, že by nástroj předvstupní pomoci měl upřednostnit podporu nezbytných zlepšení v oblasti souladu kandidátských zemí s acquis communautaire a usnadnit využívání finančních prostředků EU, zejména pro občanskou společnost, sociální partnery, menšiny, nevládní organizace, kulturní dědictví a místní a regionální orgány;

121.  zdůrazňuje, že Unie musí rychle přizpůsobit svou politiku vůči rozvíjejícím se zemím a rozvíjet s nimi nová strategická partnerství; vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu navrhla politický nástroj zaměřený na činnosti, které nesouvisejí s veřejnou rozvojovou pomocí, avšak spadají do oblastí společného zájmu;

122.  je toho názoru, že vzhledem ke stále větším globálním výzvám i globálním odpovědnostem Unie, zejména s ohledem na aktuální politický vývoj v arabském světě, se stává restrukturalizace vnějších finančních nástrojů EU nezbytnou; podporuje proto důkladné a strategičtější uplatňování vnějších nástrojů EU a vytváření nových forem spolupráce a mechanismů plnění společně s partnerskými zeměmi s cílem zlepšit účinek a viditelnost vnější činnosti EU a dosáhnout celkového cíle větší jednotnosti a soudržnosti vnější činnosti EU; zdůrazňuje, že by příští VFR měl podporovat soudržnost politik, např. zajistit, aby politiky a výdaje EU v oblasti zemědělství, rybolovu, obchodu a energetiky nebyly v přímém rozporu s cíli rozvojové politiky;

Reakce na krizové situace

123.  opakuje, že prevence a zvládání krizí jsou hlavními prioritami EU; zdůrazňuje proto, že je v tomto ohledu třeba zajistit efektivní a dostatečně financované nástroje; zastává názor, že stávající nástroj stability zůstává důležitým prostředkem pro okamžitou reakci Unie na krizové situace, ale větší důraz by měl být kladen na dlouhodobá preventivní opatření, včetně budování míru a předcházení konfliktům, a to prostřednictvím pružnějších zeměpisných programů;

124.  domnívá se, že humanitární pomoc hraje ve vnějších vztazích EU klíčovou úlohu; připomíná, že přírodní katastrofy jsou čím dál častější a jejich následky čím dál ničivější a že zároveň bude stále častěji docházet ke konfliktům v důsledku boje o zdroje, jako jsou energie, voda a suroviny; zdůrazňuje potřebu zajistit přidělení odpovídajících rozpočtových prostředků pro nástroj humanitární pomoci a rezervu na pomoc při mimořádných událostech, aby se předešlo každoročním jednorázovým žádostem Evropské komise o mimořádné finanční prostředky; tento rozpočet by měl zůstat nezávislý, aby se zajistila neutralita humanitární pomoci, a měl by být oddělen oddělení od jiných (např. geopolitických) aspektů či zájmů;

Správa

125.  domnívá se, že vysoce kvalitní veřejná správa jak na úrovni Unie, tak na úrovni členských států je nezbytným prvkem pro dosažení strategických cílů stanovených ve strategii Evropa 2020; vyzývá Komisi, aby předložila jasnou analýzu správních výdajů po roce 2013, která náležitě zohlední úsilí o konsolidaci veřejných financí, nové úkoly a pravomoci, které Unii přidělila Lisabonská smlouva, a větší efektivitu získanou na základě optimálního využití lidských zdrojů, zejména díky jejich přerozdělení a novým technologiím;

126.  zdůrazňuje, že by taková analýza měla prozkoumat možnosti realizace součinnosti, a zejména úspor, mimo jiné prostřednictvím restrukturalizace, další interinstitucionální spolupráce, přezkumu pracovních postupů a pracovních míst každého orgánu a instituce, lepšího oddělení úkolů orgánů a agentur, a měla by též prozkoumat střednědobé a dlouhodobé finanční dopady politiky v oblasti nemovitostí, důchodových systémů a dalších oblastí právních předpisů týkajících se zaměstnanců pracujících pro orgány EU; je přesvědčen, že tato analýza může prokázat, že celkový rozpočet na správu EU lze snížit, aniž by tím byla ohrožena vysoká kvalita, výkonnost a atraktivita veřejné správy EU;

127.  upozorňuje na značné úspory, jichž by bylo možné dosáhnout, pokud by Evropský parlament měl jediné sídlo;

Část IV: Organizace a struktura finančního rámce

Struktura odrážející priority

128.  domnívá se, že by struktura příštího VFR měla usnadňovat jak kontinuitu plánování, tak i flexibilitu v rámci jednotlivých okruhů i mezi nimi, a měla by se vyhnout chybám současného VFR, zejména s ohledem na deficity v podokruhu 1a „Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost“, podokruhu 3b „Občanství“ a v okruhu 4 „Vnější vztahy“; domnívá se, že by struktura VFR měla ještě více zviditelnit politické a rozpočtové priority EU vůči evropským občanům; v této souvislosti trvá na tom, že je třeba zabránit neodůvodněným radikálním změnám a upevnit a zlepšit stávající strukturu;

129.  znovu opakuje, že strategie Evropa 2020 by měla být hlavním politickým základem příštího VFR; domnívá se, že v důsledku toho by struktura měla odrážet a politicky zviditelnit dimenze strategie Evropa 2020 – inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst; navrhuje proto novou strukturu, která spojuje všechny vnitřní politiky do jednoho okruhu nazvaného „Evropa 2020“;

130.  navrhuje, aby se v rámci okruhu strategie Evropa 2020 vytvořily čtyři podokruhy zahrnující propojené politiky, pro něž by lepší koordinace a vzájemná součinnost při realizaci byla rovněž přínosem; navrhuje tedy, aby jeden podokruh zahrnoval politiky týkající se znalostí, druhý podokruh by byl věnován politice soudržnosti a odrážel by její horizontální povahu a přínos pro všechny cíle strategie Evropa 2020 i sociální politiku; třetí podokruh by obsahoval politiky týkající se udržitelnosti a efektivity zdrojů a čtvrtý podokruh by byl věnován občanství a spojoval by podokruhy současného VFR 3a (občanství) a 3b (svoboda, bezpečnost a právo), s cílem omezit potíže, jež v minulosti vznikaly v souvislosti se sloučením řady menších programů v rámci malého polokruhu;

131.  je přesvědčen, že by příští VFR měl umožnit účelové vázání prostředků na velké projekty, jež mají pro Unii strategický význam, v rámci okruhu „Evropa 2020“; je přesvědčen, že by rozpočet EU měl pro tyto projekty stanovit dlouhodobý příspěvek, aby se zajistila kontinuita jejich plánování a stabilita organizace; domnívá se, že budou-li tyto velké projekty vyžadovat další finanční zdroje, neměly by být nalezeny na úkor menších úspěšných projektů financovaných z rozpočtu EU;

132.  domnívá se, že s ohledem na integrovaný charakter strategie Evropa 2020 a k zabezpečení souladu rozpočtových prostředků s postupným vývojem strategie je nezbytné, aby byl mezi čtyřmi podokruhy strategie Evropa 2020 zajištěn vyšší stupeň flexibility;

133.  připomíná problémy, které vznikají, když je řada poměrně malých programů spojena do malého podokruhu; navrhuje proto spojit podokruhy VFR (2007–2013) 3a (občanství) a 3b (politiky svobody, bezpečnosti a práva) do jediného okruhu;

134.  vyzývá k zachování okruhu pro vnější politiky;

135.  vyzývá k zachování okruhu pro správu;

136.  vyzývá k vytvoření „souhrnné rezervy VFR“, která by sloužila všem okruhům pod celkovým stropem VFR a nad rámec jednotlivých dostupných rezerv jednotlivých okruhů a která by byla uvolněna v rámci ročního rozpočtového postupu; je přesvědčen, že do této rezervy by měly být odváděny také nevyužité rezervy i zrušené či nevyčerpané prostředky (závazky a platby) z předchozího rozpočtového roku;

137.  kromě toho se domnívá, že v zájmu zvýšení transparentnosti a viditelnosti by se měla vytvořit další „rezerva“ pod stropem vlastních zdrojů a nad stropem VFR k zahrnutí rizik neplacení v souvislosti se zárukami za úvěry v rámci evropského mechanismu finanční stabilizace a systému střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států, které nejsou členy eurozóny, a na případný zásah z rozpočtu EU v rámci evropského mechanismu stability po roce 2013;

138.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v příloze k rozpočtu EU uvedla všechny výdaje týkající se EU, uskutečněné – v souladu s mezivládním postupem – mimo rozpočet EU; je přesvědčen, že tyto každoročně poskytované informace umožní vytvořit úplný přehled o veškerých investicích, na jejichž realizaci na úrovni EU se dohodnou členské státy;

139.  navrhuje, aby rozpočet EU jednoznačně identifikoval – pokud možno v příloze – veškeré investice, jež jsou realizovány v každé oblasti politiky EU a pocházejí rovněž z různých stran rozpočtu EU; je zároveň přesvědčen, že by Komise měla poskytnout odhad investičních potřeb, jež jsou plánovány pro celou dobu trvání programového období;

140.  naléhá na Komisi, aby do svého návrhu rozpočtu začlenila podrobné informace o příjmové straně rozpočtu EU v podobě, v jaké jsou předávány rozpočtovému orgánu EU; poukazuje na to, že předkládání příjmové a výdajové strany rozpočtu zároveň je vlastně běžnou praxí u všech vnitrostátních rozpočtů; je pevně přesvědčen, že tímto způsobem bude zachována trvalá diskuse o systému financování Unie, zatímco bude plně uznáno, že rozpočtový orgán nemá v současné době pravomoc k navrhování změn této strany rozpočtu;

141.  navrhuje proto pro další VFR tuto strukturu:

Reakce na měnící se situaci: flexibilita

142.  opakuje své stanovisko obsažené v usnesení ze dne 25. března 2009 o přezkumu finančního rámce na období 2007–2013 v polovině období(7), že větší flexibilita v rámci okruhů a mezi nimi je pro funkční schopnosti Unie absolutně nezbytná, a to nejen proto, aby mohla EU čelit novým výzvám, ale také aby se usnadnil proces rozhodování v orgánech;

Přezkum v polovině období

143.  zdůrazňuje potřebu – v případě, že období VFR bude delší než 5 let – povinného přezkumu v polovině období umožňujícího kvantitativně i kvalitativně analyzovat a přezkoumat fungování VFR; zdůrazňuje, že v budoucnu by se přezkum v polovině období měl stát právně závaznou povinností zakotvenou v nařízení o VFR, a to se specifickým postupem zahrnujícím závazný časový plán, který zajistí plnou účast Parlamentu v jeho úloze legislativního a rozpočtového orgánu; zdůrazňuje, že pokud by přezkum zjistil neadekvátní výši stropů pro zbytek období, měla by být zaručena reálná možnost jejich revize;

Revize stropů

144.  trvá na tom, že stupeň flexibility, kterou revizní mechanismu skutečně poskytuje, závisí na postupu pro jeho využití a setkává se s obecnou neochotou Rady ho použít; považuje za nezbytné – má-li úprava výdajových stropů zůstat reálnou možností –, aby budoucí revizní mechanismy obsahovaly zjednodušený postup pro změny v rámci dohodnutých limitů; vyzývá dále k tomu, aby byla zachována možnost zvýšit celkový strop VFR;

Zajištění dostatečného rozpětí a flexibility v rámci stropů

145.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit pro každý okruh dostatečné rezervy; se zájmem bere na vědomí návrh Komise na zřízení pevného procenta pro rozpětí; domnívá se však, že tato možnost by mohla poskytovat větší flexibilitu pouze tehdy, pokud by stropy v budoucnu byly dostatečně vysoké a takový další manévrovací prostor by umožňovaly;

146.  poukazuje na to, že by měla být všemi možnými způsoby posílena flexibilita v rámci stropů, a vítá návrhy Komise předložené při přezkumu rozpočtu;

147.  domnívá se, že je důležité zachovat možnost přesouvat výdaje v rámci víceletého finančního přídělu dopředu i dozadu, aby bylo možné provádět proticyklická opatření a smysluplně reagovat na závažné krize; domnívá se, že stávající systém flexibility pro právní akty fungoval v tomto ohledu ve stávajícím VFR dostatečně dobře; požaduje proto, aby byl v budoucím VFR zachován práh flexibility ve výši 5 % nad a pod úrovněmi stanovenými postupem spolurozhodování;

148.  je přesvědčen, že nevyužité rezervy, zrušené a nevyčerpané prostředky (prostředky na závazky i na platby) v rozpočtu na určitý rok by měly být převedeny do roku následujícího a měly by představovat souhrnnou rezervu VFR, jež by se přidělovala jednotlivým okruhům v závislosti na jejich odhadovaných potřebách; je tudíž přesvědčen, že finanční prostředky přidělené na rozpočet EU by měly být vynaloženy pouze v jeho rámci a neměly by se vracet členským státům, jak je tomu nyní;

149.  je mimoto přesvědčen, že tyto návrhy musí být doplněny určitou flexibilitou při převodech mezi různými okruhy v daném roce a zvýšenou flexibilitou mezi podokruhy;

150.  znovu opakuje, že rozhodovací proces musí být navržen tak, aby umožňoval efektivní využívání těchto nástrojů;

Mechanismy flexibility

151.  považuje za velmi důležité zachovat zvláštní mechanismy (nástroj pružnosti, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, Fond solidarity Evropské unie, rezerva na pomoc při mimořádných událostech), které mohou být uvolněny jednorázově, tím, že bude dále zjednodušeno jejich využívání, bude jim poskytnuto dostatečné finanční krytí a případně budou vytvořeny nové nástroje v budoucnu; zdůrazňuje, že při uvolnění takových dodatečných zdrojů financování musí být dodržena metoda Společenství;

152.  domnívá se, že Evropskému fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) se daří zajišťovat solidaritu a podporu EU pracovníkům, kteří byli propuštěni z důvodu nepříznivých dopadů globalizace a globální finanční a hospodářské krize, a měl by být tudíž v novém VFR zachován; je nicméně přesvědčen, že postupy pro vyplácení podpory z EGF jsou příliš časově náročné a komplikované; vyzývá Komisi, aby navrhla způsoby, jak by bylo možné tyto postupy do budoucna zjednodušit a zkrátit;

153.  domnívá se, že nástroj pružnosti, který je z mechanismů flexibility využíván v největší míře, je nezbytný při poskytování dodatečné flexibility; navrhuje výrazně navýšit počáteční částku přidělenou na nástroj pružnosti a následně tuto částku každý rok po dobu trvání VFR navyšovat a zachovat možnost převodu části nevyužitých prostředků v daném roce do roku n+2;

154.  konstatuje, že v posledních letech byly finanční prostředky poskytnuté na řešení naléhavých přírodních a humanitárních katastrof nedostatečné; vyzývá proto k podstatnému navýšení přídělu finančních prostředků na pomoc při mimořádných událostech a k možnosti víceletého využívání tohoto nástroje;

Doba trvání VFR

155.  zdůrazňuje, že výběr doby trvání příštího víceletého finančního rámce by měl dosáhnout správné rovnováhy mezi stabilitou pro programový cyklus a pro provádění jednotlivých politik a politického funkčního období orgánů, zejména v Evropské komisi a Evropském parlamentu; připomíná, že delší období vyžaduje větší flexibilitu;

156.  je přesvědčen o tom, že pětiletý cyklus je z důvodu demokratické odpovědnosti a pravomocí plně v souladu s projevenou vůlí Parlamentu co nejvíce sladit dobu trvání víceletého finančního rámce s politickým funkčním obdobím orgánů; je však znepokojen tím, že pětiletý cyklus může být v tomto stadiu příliš krátký pro politiky, které vyžadují dlouhodobější plánování (tj. soudržnost, zemědělství, transevropské sítě), a nemusel by se plně slučovat s požadavky na plánování těchto politik a cyklem jejich provádění;

157.  konstatuje, že desetiletý cyklus VFR, který navrhla Komise v přezkumu rozpočtu, by mohl zajistit výraznou stabilitu a předvídatelnost pro období finančního programování, ale protože by se celkové stropy a hlavní právní nástroje stabilizovaly na období 10 let, zvýšila by se tím nepružnost VFR a přizpůsobení se novým situacím by bylo nesmírně obtížné; domnívá se však, že o cyklu 5+5 let by se dalo uvažovat pouze v případě, že by bylo dosaženo dohody s Radou o maximální úrovni flexibility, včetně přezkumu v polovině období, a že by tato flexibilita byla zakotvena v nařízení o VFR;

158.  zastává názor, že nový sedmiletý cyklus VFR stanovený do roku 2020 by měl být upřednostňovaným přechodným řešením, protože by mohl poskytnout větší stabilitu zajištěním kontinuity programů na delší období a vytvořit také jasnou vazbu na strategii Evropa 2020; zdůrazňuje však, že všechny možnosti týkající se trvání příštího VFR vyžadují dostatečné financování a dobře finančně zajištěnou flexibilitu v tomto rámci i mimo něj, aby se tak předešlo problémům, které se objevily v období 2007–2013;

159.  je přesvědčen, že rozhodnutí o novém sedmiletém VFR by nemělo bránit možnosti zvolit pětileté období nebo období 5+5 let od roku 2021; znovu opakuje své přesvědčení, že sladění finančního plánování s mandátem Komise a Evropského parlamentu zvýší demokratickou odpovědnost, kontrolu a legitimitu;

Část V: Sladění ambicí s finančními prostředky: souvislost mezi výdaji a reformou financování EU

Dostatečné rozpočtové zdroje

160.  je si plně vědom obtížných fiskálních úprav, které členské státy provádějí ve svých státních rozpočtech, a opakuje, že vůdčím principem rozpočtu EU by mělo být více než kdy jindy vytvoření evropské přidané hodnoty a zajištění řádného finančního řízení, tj. efektivity, účinnosti a hospodárnosti;

161.  zdůrazňuje, že ani při realizovatelných úsporách není rozpočet EU ve své celkové výši 1 % HND schopen vyplnit finanční mezeru způsobenou potřebami dodatečného financování vyplývajícího ze Smlouvy a ze stávajících politických priorit a závazků, jako jsou:

– dosažení hlavních cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, výzkumu a vývoje, klimatu a energie, vzdělávání a snižování chudoby;

– zvýšení výdajů na výzkum a inovace ze současných 1,9 % HDP na 3 % HDP, což roční výdaje ze soukromých a veřejných zdrojů zvýší přibližně o 130 miliard eur;

– nezbytné investice do infrastruktury; zásadní plnohodnotné a transparentně propočítané financování velkých projektů přijatých Radou, jako je ITER a Galileo, jakož i evropská politika pro oblast vesmíru;

– dosud nevyčíslené dodatečné prostředky potřebné v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně Evropské služby pro vnější činnost a Evropské politiky sousedství;

– dodatečné finanční potřeby spojené s budoucím rozšiřováním EU;

– financování současného evropského mechanismu finanční stabilizace a evropského mechanismu stability po roce 2013 s cílem zajistit v eurozóně a EU fiskální stabilitu nutnou pro překonání dluhové krize;

– finanční úsilí spojené s dosažením rozvojového cíle tisíciletí spočívajícího ve vynakládání 0,7 % HND na rozvojovou pomoc, tj. ročně přibližně o 35 miliard eur více ve srovnání se současnými výdaji ve výši 0,4 % HND;

– přísliby pomoci učiněné na základě Kodaňské dohody a dohody z Cancúnu, která má rozvojovým zemím pomoci bojovat se změnou klimatu a přizpůsobit se jejím dopadům, přičemž tato pomoc by měla jít nad rámec rozvojových cílů tisíciletí a dosáhnout do roku 2020 výše 100 miliard dolarů ročně, z čehož třetinu by měla nést EU;

162.  je tudíž pevně přesvědčen o tom, že zmrazení příštího VFR na úrovni roku 2013, jak požadují některé členské státy, není schůdným řešením; zdůrazňuje, že i při zvýšení úrovně financování příštího VFR o 5 % oproti úrovni v roce 2013(8) je možné přispět ke splnění dohodnutých cílů a závazků Unie a k zásadě solidarity Unie jen v omezené míře; je proto přesvědčen, že v příštím VFR je potřeba zvýšit objem zdrojů alespoň o 5 %; vyzývá Radu, aby v případě, že nebude sdílet tento přístup, jasně stanovila, od kterých z jejích politických priorit či projektů by bylo možné bez ohledu na jejich prokazatelnou evropskou přidanou hodnotu zcela upustit;

163.  znovu opakuje, že bez dostatečných dalších zdrojů ve VFR po roce 2013, nebude Unie schopna plnit stávající politické priority, které souvisejí především se strategií Evropa 2020, nové úkoly stanovené Lisabonskou smlouvou, natož reagovat na nepředvídané události;

164.  konstatuje, že strop vlastních zdrojů se od roku 1993 nezměnil; je přesvědčen, že strop vlastních zdrojů může vyžadovat některé progresivní úpravy, protože členské státy svěřují více pravomocí Unii a stanovují pro ni více cílů; domnívá se, že současný strop vlastních zdrojů stanovený jednomyslně Radou(9) sice poskytuje dostatečný rozpočtový prostor ke splnění nejnaléhavějších výzev Unie, ale že by stále nepostačoval k tomu, aby se rozpočet EU stal skutečným nástrojem pro evropskou hospodářskou správu nebo aby se významným způsobem podílel na investicích do strategie Evropa 2020 na úrovni EU;

Transparentnější, jednodušší a spravedlivější systém financování

165.  připomíná, že podle Lisabonské smlouvy je rozpočet „financován plně z vlastních zdrojů; jiné příjmy tím nejsou dotčeny“; zdůrazňuje, že způsob, jakým se systém vlastních zdrojů vyvíjel a postupně nahrazoval skutečné vlastní příjmy tzv. „národními příspěvky“, klade nepřiměřený důraz na čistou bilanci mezi členskými státy, a odporuje tak zásadě solidarity EU, oslabuje společný evropský zájem a do značné míry ignoruje evropskou přidanou hodnotu; konstatuje, že v praxi tento stav znamená, že výše rozpočtu je ovlivněna finanční situací jednotlivých členských států a jejich postojem k EU; důrazně proto vyzývá k důkladné reformě finančních zdrojů EU s cílem opětovně sladit financování rozpočtu EU s podstatou a požadavky Smlouvy;

166.  domnívá se, že hlavním cílem reformy je dosažení autonomního, spravedlivějšího, transparentnějšího, jednoduššího a nestranného systému financování, který může být srozumitelnější pro občany a objasní jejich příspěvek do rozpočtu EU; vyzývá v této souvislosti ke zrušení stávajících slev, výjimek a opravných mechanismů; je přesvědčen, že zavádění jednoho nebo několika skutečných vlastních zdrojů s cílem nahradit systém založený HND, je pro Unii nezbytné, má-li Unie někdy získat rozpočet, který potřebuje, aby mohla významně přispět k finanční stabilitě a oživení hospodářství; připomíná, že jakákoli změna vlastních zdrojů by měla být provedena v souladu s daňovou svrchovaností členských států; trvá v této souvislosti na tom, že by Evropská unie měla být schopna vybírat přímo své vlastní finanční zdroje nezávisle na vnitrostátních rozpočtech;

167.  zdůrazňuje, že restrukturalizace systému vlastních zdrojů se jako taková netýká výše rozpočtu EU, ale nalezení efektivnější kombinace zdrojů pro financování dohodnuté politiky a cíle EU; poukazuje na to, že zavedení nového systému by nezvýšilo celkové daňové zatížení občanů, ale namísto toho by snížilo zatížení státní pokladny členských států;

168.  zdůrazňuje, že Evropský parlament je jediným parlamentem, který má slovo při rozhodování o výdajové stránce, avšak nikoli při rozhodování o stránce příjmové; zdůrazňuje proto zásadní potřebu demokratické reformy finančních zdrojů EU;

169.  bere na vědomí potenciální nové vlastní zdroje, které Komise navrhla ve svém sdělení o přezkumu rozpočtu (zdanění finančního sektoru, dražby v rámci systému pro obchodování s emisemi skleníkových plynů, poplatek související s leteckou dopravou, DPH, daň ze energie, daň z příjmů právnických osob); čeká na závěry analýzy dopadu těchto možností, včetně studie proveditelnosti různých možností pro daň z finančních transakcí na úrovni EU, která by měla také zkoumat příslušné mechanismy výběru, a to s ohledem na legislativní návrh, který má Komise předložit do 1. července 2011;

Část VI: Bezproblémový a účinný proces interinstitucionálního vyjednávání

170.  připomíná, že podle Lisabonské smlouvy je souhlas Parlamentu, daný většinou hlasů všech jeho členů, povinný pro jednomyslné přijetí VFR Radou;

171.  zdůrazňuje přísnější požadavky na většinu pro Parlament i Radu a poukazuje na význam plné míry využití ustanovení Smlouvy v čl. 312 odst. 5 SFEU, která požaduje, aby za tímto účelem Parlament, Rada a Komise přijaly v celém postupu vedoucím k přijetí VFR všechna nezbytná opatření; konstatuje, že toto výslovně ukládá orgánům povinnost provádět jednání s cílem nalézt dohodu o textu, ke kterému Parlament může dát svůj souhlas; dále poukazuje na to, že pokud nebude VFR přijat do konce roku 2013, bude platnost stropů a dalších ustanovení odpovídajících roku 2013 prodloužena až do doby, než bude přijat nový VFR;

172.  vítá v tomto ohledu závazek předsednictví Rady(10) zajistit otevřený a konstruktivní dialog a spolupráci s Parlamentem během celého postupu přijetí budoucího VFR a znovu potvrzuje svou ochotu během tohoto vyjednávacího postupu úzce spolupracovat s Radou a Komisí, a to v plném souladu s Lisabonskou smlouvou;

173.  naléhá proto na Radu a Komisi, aby v souladu se Smlouvou vynaložily veškeré úsilí nezbytné pro rychlé dosažení dohody s Parlamentem na praktické pracovní metodě pro proces vyjednávání VFR; znovu připomíná vazbu mezi reformou příjmů a reformou výdajů, a požaduje proto, aby se Komise zavázala projednat v souvislosti s vyjednáváním VFR návrhy nových vlastních zdrojů;

174.  požaduje, aby byla na úrovni EU zahájena rozsáhlá veřejná diskuse o účelu, rozsahu a směru VFR Unie a reformě jejího systému příjmů; navrhuje zejména, aby byla svolána konference typu konventu o budoucím financování Unie, které se musí účastnit poslanci Evropského parlamentu a národních parlamentů;

°

°    °

175.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ostatním dotčeným orgánům a institucím a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (2) Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 214. (3) Úř. věst. L 163, 23.6.2007, s. 17. (4) Přijaté texty, P7_TA(2010)0225. (5) KOM(2011)0012 (6) Rozhodnutí Rady č.11665/1/10 ze dne 20. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (7) Úř. věst. C 117E, 6.5.2010, s. 95. (8) úroveň v roce 2013: 1,06 % HND; úroveň v roce 2013 + 5 %: 1,11 % HND; obojí v položkách závazků ve stálých cenách roku 2013. Tyto údaje vycházejí z předpokladu sedmiletého VFR a z následujících odhadů a předpovědí Komise: – předpověď HND v roce 2012 podle DG BUDG: 13 130 916,3 milionů eur (ceny v roce 2012); – odhad GŘ ECFIN z ledna 2011 pro nominální růst HND ve výši 1,4 % v období 2011–2013 a 1,5 % v období 2014–2020. Upozornění: Číselné údaje se mohou změnit v závislosti na odchylkách v odhadech a předpovědích Komise, i podle referenčnícho roku a typu použitých cen (běžné nebo stálé). (9) 1.23 % celkového HND členských států v položkách plateb a 1,29 % v položkách závazků (10) Dopis předsedy vlády Yvese Letermeho předsedovi Buzkovi ze dne 8. prosince 2010.

Zpravodaj se v tomto návrhu zprávy pokusil shrnout podstatu a vyvodit závěry z diskusí, které se dosud uskutečnily ve zvláštním výboru pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 (SURE) s cílem poskytnout první odpovědi a politickou orientaci v některých otázkách spadajících do působnosti výboru. Vzhledem k tomu, že výbor ještě nedokončil zkoumání všech aspektů, neklade si tento návrh zprávy za cíl formulovat konečná stanoviska, ale nabízí vyvážený základ, na němž by se mohl v Parlamentu vybudovat široký konsensus.

Úvod

Evropané jsou vůči EU stále náročnější a také kritičtější k její výkonnosti. Veřejnost znovu přijme EU za svou pouze tehdy, až budou naši občané přesvědčeni o tom, že Unie jejich hodnoty a zájmy prosazuje lépe. Příští víceletý finanční rámec (VFR) by měl pomoci ukázat evropským občanům, že Unie je schopna myslet a jednat v jejich dlouhodobém zájmu a dosahovat efektivních výsledků v zajišťování solidního růstu a vnitřní soudržnosti.

Krize a tvrdá omezení veřejných výdajů způsobily, že pro některé členské státy je obtížné zajistit dostatečné prostředky nejen na rozvoj jejich vlastní ekonomiky, ale také jí pomoci plně se zapojit do vnitřního trhu. To je jeden z důvodů, proč je dnes zásah EU potřebný více než kdykoli předtím. EU, která je ve své činnosti méně omezena každodenní ekonomickou, finanční a politickou realitou, má nejlepší předpoklady k provádění dlouhodobého plánování a k uvolnění prostředků na potřebné výdaje.

Úloha rozpočtu EU

V situaci, kdy mnoho členských států provádí náročné fiskální úpravy, musí být rozpočet EU lépe odůvodněn než kdykoli předtím. Rozpočet EU by měl poskytovat nejvyšší stupeň evropské přidané hodnoty (EPH), měl by být řádně spravován a co nejvíce podporovat investice z veřejných a soukromých zdrojů.

Výzvy a politické priority

Ať už se podíváme na relativní demografický a hospodářský pokles, změnu klimatu nebo nedostatek energie, problémy lze správně pochopit a řešit pouze tehdy, jsou-li zasazeny do regionálního a globálního kontextu. A právě zde může EU jako celek, který je mnohem víc než souhrn jejích členských států, prokázat svou hodnotu. Úspěch bude možný, pouze pokud budeme pracovat společně – výzvy, před nimiž stojíme, jsou příliš velké na to, aby je kterákoli evropská země řešila sama.

Reakcí EU na tyto výzvy je strategie Evropa 2020. Je to strategie, která by měla Evropě pomoci zotavit se z krize a vyjít z ní silnější, a to vytvářením pracovních míst a inteligentním, udržitelným a inkluzivním růstem. Zpravodaj se proto domnívá, že strategie Evropa 2020 by měla být politickým východiskem pro příští VFR, který by měl odrážet ambice této strategie. Ve VFR by se kromě toho měl projevit vstup v platnost Lisabonské smlouvy, která posiluje politiky EU a vytváří nová pole působnosti.

V této souvislosti zpravodaj stanovil několik klíčových priorit pro příští VFR seskupených kolem těchto témat: znalosti pro růst, soudržnost pro růst a zaměstnanost, hospodaření s přírodními zdroji a udržitelný rozvoj, občanství a globální Evropa. Pro každou prioritu stanoví zpravodaj rozpočtové a legislativní zaměření. Konstatuje zejména, že částky vyčleněné na společnou zemědělskou politiku (SZP) a na politiku soudržnosti v příštím VFR nesmí být nižší než v současném období finančního programování.

Struktura

Struktura příštího VFR by měla být realistická, měla by usnadňovat kontinuitu plánování a vyhnout se nedostatkům současného VFR, zejména nedostatečné flexibilitě v rámci okruhů. Jak již bylo zdůvodněno, měla by rovněž odrážet a politicky zviditelnit aspekty strategie Evropa 2020, tj. inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst. S ohledem na tyto požadavky zpravodaj navrhuje:

- sloučit do jednoho okruhu všechny politiky vztahující se ke strategii Evropa 2020;

- vytvořit v rámci okruhu pro strategii Evropa 2020 čtyři podokruhy týkající se souvisejících politik; s cílem poskytnout hlavním výdajovým politikám stabilní rámec finančního plánování navrhuje pro tyto čtyři podokruhy větší flexibilitu, aby byl zajištěn náležitý soulad rozpočtových prostředků s postupným rozvojem strategie Evropa 2020;

- zachovat okruhy „vnější činnost“ a „správa“.

Flexibilita a doba trvání

Zpravodaj se domnívá, že větší flexibilita v rámci okruhů a mezi nimi je absolutně nezbytná pro zachování funkčních schopností Unie. Přezkum v polovině období by se měl stát právně závaznou povinností s reálnou možností revize stropů v souladu s rozhodnutím o vlastních zdrojích. Mechanismy revize by měly stanovit zjednodušený postup pro změny v rámci dohodnutého limitu. Dále by měla být všemi možnými způsoby posílena flexibilita v rámci stropů. V neposlední řadě je velmi důležité zachovat a posílit současný systém mimorozpočtových nástrojů pro flexibilitu dalším zjednodušením jejich využívání a zajištěním dostatečné výše finančních prostředků.

Příští VFR by měl usilovat o správnou rovnováhu mezi stabilitou, střednědobou předvídatelností a flexibilitou. Flexibilita a doba trvání tak spolu úzce souvisejí.

Zpravodaj připomíná dlouholeté odhodlání Parlamentu co nejvíce sladit, z důvodů demokratické kontroly a odpovědnosti, dobu trvání víceletého finančního rámce s politickými funkčními obdobími orgánů a současně se domnívá, že pětiletý cyklus by mohl být příliš krátký pro politiky, které potřebují dlouhodobější cykly plánování a provádění. Na druhé straně by desetiletý cyklus přicházel v úvahu jen v případě dosažení dohody s Radou o maximální úrovni flexibility. Zpravodaj proto zastává názor, že nový sedmiletý VFR stanovený do roku 2020 by mohl poskytnout větší stabilitu zajištěním kontinuity programů v delším období a také vytvořit jasnou vazbu na strategii EU 2020. Zdůrazňuje však, že tato možnost je podmíněna dostatečně vysokými celkovými stropy a adekvátními a dobře zajištěnými zdroji flexibility ve finančním rámci i mimo něj, aby se zabránilo problémům, které se vyskytly v období 2007–2013.

Sladění ambicí se zdroji

Bez dostatečných dalších zdrojů ve VFR po roce 2013 nebude EU schopna splnit jak stávající politické priority, tak nové úkoly stanovené Lisabonskou smlouvou. Zpravodaj odmítá výzvu některých členských států na zmrazení rozpočtu EU. To by ohrozilo dosažení dohodnutých cílů Unie, vedlo k méně efektivním výdajům jednotlivých členských států a neřešilo tyto společné výzvy, kterým občané EU čelí nebo budou čelit.

Reforma vlastních zdrojů

Vzhledem ke způsobu, jakým se vyvíjel systém vlastních zdrojů, který byl postupně nahrazován příspěvky členských států a následně byl vnímán jako nadměrná zátěž vnitrostátních veřejných financí, je jeho reforma ještě potřebnější než kdykoli předtím. Klade nepřiměřený důraz na čisté peněžní toky do členských států a z nich, čímž oslabuje společný evropský zájem.

Zpravodaj souhlasí s tím, že lepší systém, který zajišťuje nestrannost, transparentnost a dostatečné rozpočtové příjmy, by umožnil, aby se proces rozhodování o rozpočtu více zaměřil na klíčové priority EU se skutečnou přidanou hodnotu než na čistou bilanci mezi členskými státy. Domnívá se zejména, že stávající výjimky a korekční mechanismy by měly být postupně odstraňovány jako nezbytný krok ke spravedlivějšímu a transparentnějšímu rozpočtu EU.

Proces vyjednávání

Příští VFR je první, který má být přijat na základě nové Lisabonské smlouvy, která právně vyžaduje souhlas Parlamentu (většinou všech jeho členů) dříve, než může být VFR přijat Radou (jednomyslně). S ohledem na úspěch v tomto náročném procesu a v souladu s čl. 312 odst. 5 Smlouvy o fungování EU vyzývá zpravodaj Radu a Komisi, aby vynaložily veškeré nezbytné úsilí na rychlé dosažení dohody s Parlamentem o praktické pracovní metodě pro proces vyjednávání o VFR, která by také měla obsahovat pevný závazek Rady projednat návrhy týkající se nových vlastních zdrojů.

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá zvláštní výbor pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že v mnoha částech světa je zhoršování stavu životního prostředí hlavní příčinou strádání lidí; a vzhledem k tomu, že nevěnování patřičné pozornosti environmentálním základům rozvoje může značně snížit nebo dokonce ohrozit účinnost pomoci, naopak řešení problémů životního prostředí hodnotu této pomoci zvýšit,

B.   vzhledem k tomu, že vedoucí skupina pro inovativní financování rozvoje odhaduje, že na snahy splnit rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015, cíl oficiální rozvojové pomoci (ODA) ve výši 0,7 % HND a cíle environmentální krize bude v období 2012–2017 chybět mezi 324 a 336 miliardami dolarů ročně,

C.  vzhledem k tomu, že růst globální ekonomiky nebyl provázen zavedením odpovídajících  účinných prostředků výběru daní z globální ekonomické činnosti k úhradě globálních veřejných statků,

D.  vzhledem k tomu, že pro splnění rozvojových cílů tisíciletí a našich závazků ohledně zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně jsou zapotřebí inovativní mechanismy financování,

1.   připomíná, že rok 2015 jako termín pro splnění rozvojových cílů tisíciletí a kolektivního cíle ODA ve výši 0,7 % HND spadá do období, na které se bude vztahovat příští víceletý finanční rámec, a že hrozí reálné nebezpečí, že EU své mezinárodní závazky v oblasti rozvoje nesplní; připomíná, že rozvojové cíle tisíciletí představují pouhé minimum aspirací a že i v případě, že se všechny tyto cíle podaří splnit, bude stále ještě zapotřebí značné množství dalších prostředků k boji proti chudobě a ke zlepšení zdravotních a vzdělávacích standardů chudých na celém světě; trvá proto na tom, aby 20% míra pomoci, jež je přidělována Komisí jednotlivým zemím v rámci programů nástroje pro financování rozvojové pomoci, byla vyčleněna na základní a střední vzdělávání a základní zdravotní péči;

2.   připomíná, že od doby, kdy byly rozvojové cíle tisíciletí poprvé dohodnuty, svět prošel zrychleným procesem globalizace a čelí nebývalé finanční krizi; zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy nadále usilovaly o dosažení těchto cílů;

3.   upozorňuje, že je třeba vytvořit globální mechanismus solidarity, který by umožnil dosažení rozvojových cílů tisíciletí; současně však poukazuje na to, že daňové ráje, stanovování nepřiměřených cen v obchodních vztazích a nezákonný odliv finančních prostředků jsou obrovskými překážkami pro rozvoj chudých zemí; znovu proto naléhavě vyzývá EU, aby vyvinula iniciativu v rámci skupiny G20 a OECD i v samotné EU s cílem tvrdě zasáhnout proti daňovým rájům a škodlivým daňovým systémům;

4.   zdůrazňuje, že zpráva, kterou na žádost vedoucí skupiny pro inovativní financování rozvoje vypracovala pracovní skupina pro finanční transakce, dospívá k závěru, že zavedení mezinárodního poplatku za měnové převody a daně ze všech finančních transakcí by bylo technicky, ekonomicky i právně proveditelné;

5.   vyzývá Komisi, aby navrhla zavedení daně z finančních transakcí na evropské úrovni vzhledem k jejím četným výhodám: daň může přispět ke stabilizaci trhů a k získání prostředků na vnitrostátní daňovou konsolidaci a na opatření k vymýcení chudoby a k řešení problému změny klimatu;

6.   připomíná, že inovativní financování rozvoje nemá nahradit ODA, ale má ji doplňovat; zastává názor, že zavedení daně z finančních transakcí by proto mělo být spojeno se závaznějším příslibem všech členských států dosáhnout cíle ODA ve výši 0,7 % a poskytnout dodatečné finanční prostředky na přizpůsobení se změně klimatu;

7.   upozorňuje, že jedním z důvodů, proč nebyly rozvojové cíle tisíciletí splněny, je neochota přiznat, že životní prostředí, přírodní zdroje a ekosystémy přispívají k lidskému rozvoji a vymýcení chudoby; v této souvislosti vyjadřuje lítost nad tím, že ze současné evropské oficiální rozvojové pomoci směřují na problémy životního prostředí pouhá 3 %; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, aby otázky životního prostředí byly systematicky součástí všech vnějších politik a finančních nástrojů, zejména vzhledem k současným problémům, kterými jsou změna klimatu a úbytek biologické rozmanitosti;

8.   zdůrazňuje, že víceletý finanční rámec by se měl zabývat mimo jiné těmito otázkami: plněním rozvojových cílů tisíciletí, změnou klimatu, zastavením úbytku biologické rozmanitosti a nadměrnou spotřebou zdrojů; zejména zdůrazňuje, že příští víceletý finanční rámec by měl podporovat koherenci politiky, např. zajistit, aby některé formy výdajů EU na zemědělství, rybolov, obchod a energetiku nebudou nebyly v přímém rozporu s cíli rozvojové politiky;

9.   žádá znatelné zvýšení stropu v okruhu 4, zejména u nástroje pro rozvojovou spolupráci, vzhledem k tomu, že v posledních sedmi letech je i přes určitý pokrok při odstraňování chudoby kvůli nedostatečné efektivnosti a koordinaci pomoci a následkům různých přírodních katastrof a energetické, potravinové, finanční a hospodářské krize, zejména v subsaharské Africe a v jihovýchodní Asii, zapotřebí učinit daleko více; poukazuje rovněž na to, že některé zdroje pro nástroj DCI byly přesunuty na nové činnosti nespadající pod oficiální rozvojovou pomoc;

10. zdůrazňuje skutečnost, že mechanismy rozvojové pomoci by se rovněž měly snažit podporovat vytváření bohatství, jelikož vytváření bohatství je klíčovým nástrojem při zmírňování chudoby; připomíná, že podle odhadů každý rok z rozvojových zemí zmizí nezákonnými roky kapitálu 800 miliard EUR, a pokud by se podařilo tomuto jevu zabránit, mělo by to rozhodující význam pro zmírnění chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

11. konstatuje, že v posledních letech nebyly prostředky na reakci na naléhavé přírodní a humanitární katastrofy dostatečné, a poukazuje na to, že vlivem změny klimatu dochází k přírodním katastrofám mnohem častěji; žádá proto více prostředků pro nástroj pro humanitární pomoc a rezervu na pomoc při mimořádných událostech;

12. vyzývá k tomu, aby byl v rámci okruhu 4 zřízen mechanismus pružnosti s dostatečným přídělem prostředků, aby bylo v budoucnu možné efektivně a pohotově reagovat na nepředvídané události, jako je potravinová krize nebo celosvětová hospodářská krize;

13. zdůrazňuje, že jakékoli další prostředky v oblasti rozvojové politiky by měly být koordinovány a účinně propojeny s rozvojovými programy členských států a se snahami širšího mezinárodního společenstvím s cílem zajistit skutečnou přidanou hodnotu na evropské úrovni;

14. trvá na tom, že stávající a budoucí přísliby vynaložení prostředků na pomoc rozvojovým zemím v boji proti změně klimatu nebo na přizpůsobení se dopadům této změny musí být financovány z nově přidělených prostředků, nesmějí čerpat ze současných rozpočtových prostředků na rozvoj, že však musí být mezi oběma politikami zachována přiměřená míra koherence; požaduje samostatnou rozpočtovou položku pro financování opatření pro boj proti změně klimatu;

15. je přesvědčen, že postup, kdy do Afriky proudí finanční prostředky ze tří různých nástrojů, je neúčinný a neodpovídá přání Afriky rozvíjet se jako sjednocený kontinent; doporučuje proto vytvořit jediný nástroj financování pro Afriku, a to se zřetelem ke společnému strategickému partnerství Afriky a EU; mimoto žádá o větší pomoc na budování kapacit pro instituce Africké unie;

16. vyzývá EU, aby zvýšila úsilí s cílem zmírnit tíživou humanitární situaci ve všech oblastech konfliktů, včetně Palestiny, zejména poskytováním podpory úřadu UNRWA a pomocí při přípravě palestinského lidu na vznik samostatného státu;

17. trvá na tom, aby v souladu s článkem 208 SFEU Evropská unie dodržovala své závazky v oblasti koherence politik ve prospěch rozvoje, včetně toho, aby výrazně zreformovala a snížila zemědělské dotace, a zejména ukončila praxi vývozů přebytků stažených z evropského trhu v důsledku působení inovativních mechanismů stanovování cen a vývozních náhrad, a to s ohledem na jejich škodlivé dopady na zemědělce v rozvojovém světě;

18. se znepokojením konstatuje, že pomoc EU má proporčně větší přínos pro země se středními příjmy než pro země s nízkými příjmy; poukazuje zejména na to, že plánování pomoci EU, jehož cílem je umožnit rozvojovým zemím přizpůsobit se požadavkům mezinárodní soutěže, má přínos zejména pro země se středními příjmy spíše než pro země s nízkými příjmy, které jsou méně atraktivní pro zahraniční investice;

19. navrhuje, aby EU přehodnotila svůj dárcovský vztah k zemím se středně vysokými příjmy, protože u mnoha rychle se rozvíjejících ekonomik už vzhledem k jejich růstu ztratila tradiční forma rozvojové spolupráce opodstatnění; přeje si, aby se EU místo toho při financování soustředila na ty vrstvy obyvatelstva, které nejvíce potřebují pomoc, a na nejchudší země, zejména na nejméně rozvinuté země;

20. zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise vytvářela a podporovala inovativní mechanismy financování v mnohem větším měřítku než dnes s cílem vytvořit inkluzivní financování a poskytovat účelnou podporu MSP a mikrosubjektům v rozvojovém světě; je přesvědčen, že tak lze učinit pomocí různých nástrojů, jako jsou úvěrové záruky a revolvingové fondy, ve spolupráci s místními bankami a organizacemi, které mají specifické know-how v oblasti mikrofinancování, čímž by se výrazně zvýšil pákový efekt rozvojového rozpočtu EU, a že to vyžaduje úzkou spolupráci s mezinárodními finančními institucemi a dvoustrannými finančními institucemi;

21. vyzývá Radu a Komisi, aby podporovaly zavedení následujících inovačních nástrojů financování rozvoje a pracovaly na něm: daň z finančních transakcí, dopravní poplatky, opatření pro boj proti nezákonným kapitálovým tokům, omezení nebo zmírnění nákladů na remitence a dluhové moratorium nebo zrušení dluhu;

22.  upozorňuje, že ačkoli pomoc může u rozvojových zemí působit jako určitá forma pákového efektu, nestačí k zajištění udržitelného a trvalého rozvoje; vyzývá proto rozvojové země, aby posílily a mobilizovaly své domácí zdroje, účinně zapojovaly svůj domácí soukromý sektor a místní samosprávu do agendy rozvojových cílů tisíciletí a s větší vlastnickou odpovědností pracovaly na svých projektech v rámci rozvojových cílů tisíciletí;

23. připomíná, že Lisabonská smlouva odstranila formální překážku pro začlenění Evropského rozvojového fondu (ERF) do souhrnného rozpočtu EU; požaduje proto začlenění ERF do rozpočtu, aby se zvýšila parlamentní kontrola výdajů na rozvoj v zemích AKT a aby se rozvojová politika EU stala konzistentnější a efektivnější; trvá však na tom, že začlenění ERF do rozpočtu EU nesmí vést k celkovému snížení výdajů na rozvoj u dvou stávajících samostatných nástrojů a musí zaručovat předvídatelnost; zdůrazňuje rovněž, že je nezbytné zabezpečit zájmy zemí AKT, např. prostřednictvím účelově vázaných prostředků na rozvoj zemí AKT v rámci rozpočtu EU;

24. žádá, aby při vypracovávání nového víceletého finančního rámce byl podstatně zvýšen počet půjček EIB, na něž se vztahuje záruka EIB, s cílem podpořit účinnost a viditelnost činnosti EU za jejími hranicemi a splnit cíle zahraniční politiky EU zakotvené v Lisabonské smlouvě;

25. vyzývá EIB, aby poskytla Komisi všechny nezbytné informace a věnovala pro tento účel zvláštní oddíl výroční zprávy EIB o finančních operacích podrobnému hodnocení opatření, která EIB přijala, aby dodržela ustanovení současného mandátu, který vylučuje z nároku na záruku veškeré operace, které by umožňovaly jakoukoli formu daňových úniků nebo k ní přispívaly, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována operacím, při nichž EIB využívá finanční nástroje z offshorových finančních center;

26. se znepokojením konstatuje, že pomoc EU nemá jednoznačné zaměření na vymýcení chudoby; připomíná, že koncept „rozvoje“, který odkazuje na kvalitativní kritéria zahrnující kvalitu života a zlepšení životních podmínek, by neměl být zaměňován s konceptem hospodářského růstu, který se měří růstem HDP; v souladu s tím naléhá na Komisi, aby se vyvarovala rozvojové politiky soustředěné pouze na vývoz nebo zaměřené pouze na růst, nýbrž zaměřila svou pomoc na ty, kteří jsou nejvíce zranitelní, což vyžaduje vypracování proaktivní strategie boje proti chudobě prostřednictvím financování dlouhodobých cílů, jako jsou zdravotní péče, vzdělávání, přístup k energiím ve venkovských oblastech, drobní zemědělci atd.;

27. trvá na tom, že veškeré výdaje z rozpočtových položek souvisejících s rozvojem musí být zaměřeny na hospodářský a sociální rozvoj příjemců a musí splňovat kritéria oficiální rozvojové pomoci ODA podle definice Výboru pro rozvojovou pomoc OECD, a požaduje naprosto důsledná právní opatření, která zajistí, aby rozpočtové prostředky na rozvoj nemohly být odčerpávány na jiné účely;

28. trvá na tom, aby měl Parlament skutečné a efektivní kontrolní pravomoci nad plněním všech rozvojových programů EU, jak stanoví článek 290 SFEU;

29. žádá, aby byly postupy zadávání veřejných zakázek a mechanismy výplaty prostředků zjednodušeny a zrychleny a aby byly transparentnější;

30. žádá, aby byly vypracovány závazné právní předpisy na úrovni členských států i EU, které zajistí, aby byly splněny přísliby, pokud jde o cílové výsledky pomoci;

31. žádá, aby byla větší část prostředků na pomoc poskytována na drobné zemědělství, rozvoj venkova, zdravotní péči a vzdělávání.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá zvláštní výbor pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že budoucí udržitelné hospodářství není pouze morálním cílem, ale přímo ekonomickou nutností; domnívá se, že EU by měla být v čele této transformace a podporovat přeměnu na udržitelnou společnost s nízkými emisemi uhlíku díky menší spotřebě energie, decentralizaci dodávek energie, většímu využívání energie

z obnovitelných zdrojů a zajištění odolnosti ekosystémů, aby zachovala konkurenceschopnost evropského průmyslu a zajistila čisté a zdravé životní prostředí;

2.  připomíná, že v rámci příštího finančního výhledu by mělo být dosaženo cílů strategie EU 2020, především cílů 20/20/20 v oblasti klimatu a energetiky, včetně zvýšení cíle v oblasti omezení emisí na 30 %, a měly by být naplněny cíle stěžejní iniciativy „Evropa méně náročná na zdroje“;

3.  znovu zdůrazňuje význam přeměny hospodářství EU na hospodářství méně náročné na zdroje; proto se domnívá, že EU by měla využívat svůj rozpočet tak, aby se omezilo čerpání zdrojů a snížila závislost na dovozu a zintenzivnila recyklace odpadu, vody, materiálů a obnova půdy;

4.  zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit začleňování právních předpisů a cílů EU v oblasti životního prostředí, veřejného zdraví a klimatu do odvětvových politik (včetně SZP, politiky soudržnosti, SRP a rozvojové politiky); navrhuje proto integraci finančních prostředků EU s cílem zajistit soulad s právními předpisy EU v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví a aktivně přispívat k čerpání prostředků z celého rozpočtu EU na politické cíle EU v oblasti životního prostředí a v souladu s doporučením Komise, které uvedla v rámci přezkumu rozpočtu, stanovit povinnost transparentním způsobem určit případy, kdy odvětvové programy podpořily klimatické cíle, jež jsou součástí strategie Evropa 2020; zdůrazňuje význam budoucích výzkumných a inovačních programů při plnění cílů EU, pokud jde o inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst;

5.  je přesvědčen, že rozpočet EU by měl podporovat zajištění veřejných statků, u nichž není pravděpodobné, že by je dostatečně zajistil trh; mezi veřejné statky v oblasti životního prostředí patří zachování biologické rozmanitosti a ekosystémů, volná příroda, stabilita klimatu a schopnost absorbovat uhlík, dostupnost a kvalita vody, kvalita ovzduší a půdy, odolnost vůči požárům a záplavám, stejně jako zachování hodnotné kulturní a historické krajiny; domnívá se proto, že společná zemědělská politika by měla zemědělce a jiné subjekty hospodařící s půdou za zajištění veřejných statků, jako je atraktivní a biologicky rozmanitá krajina, odměňovat, a že strukturální fondy a Fond soudržnosti by měly napomáhat ekologicky udržitelnému rozvoji a přeměně na společnost s nízkou spotřebou energie, která bude účinně využívat zdroje;

6.  žádá, aby byly v novém finančním období veškeré nástroje strukturální politiky a politiky soudržnosti zaměřeny na nákladově efektivní snižování emisí skleníkových plynů v souladu s vyšším cílem, který byl pro omezování emisí stanoven na rok 2020 v návaznosti na cíl 2 °C;

7.  zdůrazňuje, že je nutné navýšit prostředky určené na životní prostředí na vnitrostátní i evropské úrovni s cílem usnadnit ekologickou přeměnu evropského hospodářství, která povede k dlouhodobému hospodářskému růstu a prosperitě, jak se uvádí mimo jiné ve zprávě Evropské agentury pro životní prostředí o stavu životního prostředí – „Stav

a výhled (2010)“;

8.  je přesvědčen, že pouze provázaný rozpočet EU může skutečně přinést maximální výsledky; znovu opakuje, že provázanější rozpočtová politika znamená, že provázané jsou nejen jednotlivé politiky, ale také rozpočty členských států a EU;

9.  zdůrazňuje, že výdaje EU musí být jednoznačněji zacíleny a soustředěny na projekty, které jsou nejvíce přínosné pro veřejnost na evropské úrovni a které napomáhají dosažení hlavních evropských cílů, jako je přeměna na hospodářství s nízkými emisemi uhlíku a promyšlená podpora čistého zeleného růstu;

10. je znepokojen finančními a politickými důsledky poskytování dotací, které negativně ovlivňují životní prostředí; je toho názoru, že financování z evropských zdrojů by nemělo mít negativní dopady na životní prostředí, změnu klimatu, ekosystémy a biologickou rozmanitost v EU i mimo ni; vyzývá proto Komisi, aby zjistila, které dotace vyplácené v EU mají negativní dopad na životní prostředí, a do roku 2020 tyto dotace postupně zrušila v souladu se závazkem přijatým na konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v Nagoji a aby zajistila, aby rozpočet jako celek negativně neovlivňoval klima a biologickou rozmanitost; zrušením těchto dotací s negativním dopadem se uvolní finanční prostředky, které budou použity například na vytváření zelených pracovních míst; žádá také, aby bylo u evropských plateb dříve, než budou provedeny, prověřeno a zajištěno, že nemají nepříznivý vliv na evropské cíle v oblasti klimatu, energetiky, biologické rozmanitosti a zdrojů a že naplňování těchto cílů nebrání;

11. je proto přesvědčen, že veškeré finanční prostředky musí EU dříve, než je vynaloží, prověřit s ohledem na otázky klimatu a životního prostředí, aby bylo zajištěno, že jejich využití nebude mít negativní dopady na evropské cíle v oblasti životního prostředí, klimatu, biologické rozmanitosti či čerpání zdrojů; znovu opakuje, že v návaznosti na výše uvedené musí existovat odpovídající následné kontroly s cílem zjistit, zda byly stanovené cíle dosaženy a stanovené požadavky dodrženy, a aktivně prosazovat dosažení cílů v oblasti klimatu, energetiky a biologické rozmanitosti, jež byly do roku 2020 stanoveny;

12. vyjadřuje znepokojení nad nedostatkem transparentnosti, pokud jde o výdaje z rozpočtu EU, a je přesvědčen, že otevřené a transparentní předávání informací všem občanům posílí budoucnost společenství, a že by tedy měly být výdaje z rozpočtu EU plně a včas zveřejňovány, a to v přístupné podobě;

13. znovu upozorňuje na důležitost dosažení cílů EU v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti, a naléhavě vyzývá EU, aby zajistila zohlednění těchto cílů ve všech ostatních politikách; vyzývá EU, aby přidělila na strukturálním základě na splnění těchto cílů dostatečnou výši finančních prostředků a aby dále zvyšovala kapacitu rozvojových zemí pro začleňování environmentálních hledisek a hlediska zmírňování změny klimatu – a přizpůsobení se této změně – napříč odvětvími a plány hospodářského rozvoje;

14. žádá, aby EU ze svého rozpočtu strukturálně vyčlenila dostatečné prostředky, které jí umožní dosáhnout jejích klíčových cílů v oblasti životního prostředí, a aby v rámci jednotlivých fondů EU vyhradila finanční zdroje na oblasti šetrné k životnímu prostředí, jako jsou úspory energie, energie z obnovitelných zdrojů, udržitelné zemědělství a veřejná doprava, které přispívají k silnějšímu a odolnějšímu hospodářství EU;

15. i nadále zastává názor, že má-li být dosaženo cílů v oblasti biologické rozmanitosti stanovených v rámci EU a na celosvětové úrovni, je nutné v novém rozpočtovém rámci EU zajistit spolufinancování programu Natura 2000 ze zdroje vyčleněného pouze pro tento účel; zdůrazňuje, že podle zprávy o ekonomice ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB) je návratnost investice do zachování biologické rozmanitosti až stokrát vyšší;

16. zdůrazňuje, že v příštím víceletém finančním rámci (VFR) je nutno zajistit dlouhodobé poskytování finančních prostředků na priority v oblasti veřejného zdraví, podporu zdraví a prevenci nemocí, a to především prostřednictvím strategického a účinněji řízeného programu opatření v návaznosti na stávající program EU v oblasti veřejného zdraví;

17. uznává pozitivní dopad investic do zdravotnické infrastruktury na strukturální reformy ve zdravotnictví a zdůrazňuje, že je nutné zachovat a posílit strukturální fondy určené na tuto infrastrukturu a tak podpořit adaptaci a inovaci zdravotnických systémů v zájmu růstu a udržitelnosti;

18. vyzývá k tomu, aby příští VFR zajistil vhodné odborné školení, výzkum a financování agentury s cílem podporovat integrovaný přístup EU k bezpečnosti potravin, a zabezpečil tak v celé EU v dlouhodobém časovém horizontu vysokou úroveň bezpečnosti potravin a zdraví a dobrých životních podmínek zvířat;

19. žádá, aby byly za klíčové faktory pro zlepšení veřejného zdraví považovány vzdělávání a celoživotní učení;

20. zdůrazňuje význam programu LIFE+ coby hlavního nástroje EU, který je plně věnován financování ochrany životního prostředí, a poukazuje na nutnost posílit tento program v příštím VFR, aby byly dosaženy environmentální cíle EU, přičemž je třeba podporovat součinnost i s ostatními finančními nástroji EU;

21. zdůrazňuje, že Evropský účetní dvůr a příslušné vnitrostátní orgány musí posoudit nejen oprávněnost, ale také efektivitu evropských výdajů, stejně jako míru, ve které daná opatření přispívají k dosahování environmentálních cílů;

22. vyzývá Komisi, aby dále vypracovávala a pravidelně předkládala Parlamentu klíčové kvalitativní a kvantitativní výkonnostní ukazatele plnění rozpočtu v příštím VFR, které doplňují informace o RAL a RAC;

23. naléhavě vyzývá Komisi, aby zvýšila účinnost a efektivitu budoucích finančních nástrojů, a to jejich lepším sledováním a předkládáním kvalitativních ukazatelů výkonnosti;

24. vyzývá Komisi, aby představila roční politické cíle pro příští VFR, jehož prostřednictvím bude možné lépe sledovat, jakých výsledků bylo ke konci období VFR dosaženo;

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá zvláštní výbor pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá stěžejní iniciativy vytýčené v rámci strategie EU 2020; vyzývá k vytvoření široké politické osnovy EU zaměřené na konkurenceschopnou, sociální a udržitelnou budoucnost pro EU a zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout sociální, hospodářské a územní soudržnosti EU; zdůrazňuje, že stěžejní iniciativy EU , z nichž většina spadá do politik EU v oblasti průmyslu, výzkumu a energie a které jsou popsány ve strategii 2020, vyžadují spolehlivou, důvěryhodnou a udržitelnou finanční podporu ze strany EU, mají-li být splněný klíčové cíle strategie EU 2020 a má-li se současně vyřešit stávající problém roztříštěnosti finančních nástrojů EU; vyzývá proto, aby byly referenční částky týkající se stěžejních iniciativ zařazeny do víceletého finančního rámce(VFR) na období po roce 2013;

2.  zdůrazňuje potřebu zajistit dlouhodobé finanční zdroje v příštím VFR pro stávající a nové stěžejní programy v oblasti konkurenceschopnosti pro růst a rozvoj a zejména pro jakákoli strategická opatření navazující na stávající dlouhodobé programy; připomíná, že jejich provedení vyžaduje intenzivní monitorování a hodnocení a rovněž rozpočtovou flexibilitu a zjednodušení rozpočtu s cílem dosáhnout lepšího provádění evropských programů; zdůrazňuje, že je třeba provést analýzu výdajů prováděných v rámci fondů EU z hlediska přínosů, a to včetně lepší koordinace národních rozpočtů a rozpočtu EU;

3.  zdůrazňuje, že dlouhodobé výzvy v oblasti konkurenceschopnosti a udržitelného rozvoje EU musí být zohledněny v rozpočtových zdrojích, přičemž by tím nemělo být ohroženo stávající financování probíhajících programů EU; zdůrazňuje význam výzkumu, inovace, informační společnosti a energie při řešení zásadních společenských otázek, jako je hospodářský růst, změna klimatu, energie a nedostatek zdrojů, zdraví a stárnutí obyvatelstva;

4.  je přesvědčen, že výdaje EU by se měly zaměřit na politiky, které mají pro Evropu přínos, a to v souladu se zásadami subsidiarity, proporcionality a solidarity; zdůrazňuje, že infrastruktury v oblasti výzkumu, energetiky a informačních a komunikačních technologií jsou příkladem evropské přidané hodnoty;

5.  naléhavě vyzývá Komisi, aby zvýšila účinnost a efektivitu budoucího souboru finančních nástrojů, a to jejich lepším sledováním a předkládáním kvalitativních ukazatelů výkonnosti;

6.  je přesvědčen, že je třeba zajistit patřičné financování, aby tak EU mohla dodržet mezinárodní dohody;

Energetická politika

7.  domnívá se, že by nový víceletý finanční rámec měl zohlednit politické priority EU a cíle v oblasti energetiky a změny klimatu v podobě uvedené v několika usneseních Evropského parlamentu, jako je usnesení nazvané „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011−2020“(1) a zejména usnesení EU o strategii EU 2020(2); zdůrazňuje, že Unie potřebuje krátkodobou, střednědobou i dlouhodobou vizi pro účinnou a udržitelnou energetickou politiku do roku 2050; konstatuje, že je třeba značně investovat do evropských energetických infrastruktur s cílem vyhnout se riziku, že nebudou splněny cíle stanovené ve strategii EU 2020 a dlouhodobé cíle stanovené pro rok 2050;

8.  vyzývá ke zvýšení podílu rozpočtu EU vyčleněného na oblast energetiky a všímá si dalších finančních nástrojů, které mají účinnou evropskou přidanou hodnotu při financování klíčových prioritních projektů týkajících se energetické infrastruktury v rámci regionálně vyváženého přístupu, v případech, kdy takovéto projekty nemohou být například financovány trhem, a rovněž k navýšení evropských finančních prostředků na financování nových technologií v oblasti energetiky a energie z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a politik a opatření v oblasti energetických úspor; zdůrazňuje, že posledně jmenované oblasti by měly představovat i nadále priority, měly by být důkladně zohledněny a získat řádnou podporu v rámci budoucího finančního výhledu EU a měly by snížit potřeby, pokud jde o další nové energetické infrastruktury , produkci energie a výrobní zařízení v rámci jakékoli budoucí energetické strategie;

9.  zdůrazňuje potřebu zajistit dlouhodobé financování pro rozvoj inovativních a udržitelných energetických technologií, kterých bude v dlouhodobém horizontu třeba a které mají zásadní význam pro udržitelný rozvoj a vytvoření nových trhů pro průmysl EU; vyzývá k okamžitému provádění Evropského strategického plánu pro energetické technologie (plán SET), v němž jsou uvedeny konkrétní opatření v oblasti výzkumu čistých, udržitelných a účinných nízkouhlíkových energetických technologií, který představuje významný krok v rámci energetického systému EU; vyzývá rovněž k tomu, aby se financování EU orientovalo na malé a decentralizované projekty v této oblasti; zdůrazňuje, že je třeba této oblasti poskytnout podporu z veřejných financí; zdůrazňuje, že třeba zvýšit financování výzkumu, technologického rozvoje a demonstrací v oblasti energetiky s cílem rozvíjet čistou a finančně dostupnou energii pro všechny;

10. zdůrazňuje, že je třeba maximalizovat dopad evropského financování , a to tím, že bude plnit katalytickou úlohu při mobilizaci, shromažďování a investování veřejných a soukromých finančních zdrojů pro infrastruktury obecného evropského zájmu, a to včetně jižního koridoru pro přepravu plynu a další trasy sloužící k diverzifikaci dodávek plynu;

Průmyslová politika

11. vítá skutečnost, že strategie EU 2020 zdůrazňuje význam průmyslové politiky pro udržitelný růst, sociální a hospodářskou prosperitu a zaměstnanost v Evropě; vyzývá k vytvoření komplexní vize pro evropský průmysl v roce 2020, aby se zajistilo, že bude zachována a dále rozvíjena diverzifikovaná a konkurenceschopná a udržitelná průmyslová základna s nízkými emisemi uhlíku a budou vytvářena „zelená“pracovní místa; rozhodně podporuje další pokračování záručních nástrojů spadajících do rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a vyzývá k tomu, aby bylo financování tohoto programu prodlouženo a značně rozšířeno; žádá Komisi, aby u programů příští generace kladla větší důraz na mezaninové finanční nástroje a podpořila je prostřednictvím fondů a nástrojů pro sdílení rizik;

12. připomíná výzvu, kterou Parlament učinil dne 10. března 2009, k posílení viditelnosti politických opatření v souvislosti s malými a středními podniky a povědomí o těchto opatřeních, a to vytvořením zvláštní kapitoly rozpočtu EU pro nástroje a finanční prostředky Společenství určené pro malé a střední podniky;

13. zdůrazňuje potřebu zajistit, aby byly patřičné rozpočtové nástroje vyčleněny na podporu cílů stěžejní iniciativy, kterou představuje strategie pro efektivnější využívání zdrojů předložená v roce 2011 Komisí;

14. zdůrazňuje, že je třeba aby Evropská investiční banka (EIB) plnila významnou úlohu při financování činností v oblasti výzkumu a inovací, zejména pokud jde o projekty týkající se inovací v průmyslu;

15. vítá návrh Komise ohledně prozkoumání nových zdrojů financování hlavních evropských investičních projektů v oblastech, jako je energetika, doprava a IKT, které mají jednoznačnou evropskou přidanou hodnotu;

Výzkum, inovace a rozvoj

16. je přesvědčen, že úspěšný výzkum, inovace a rozvoj musí napomáhat při řešení zásadních společenských otázek dneška, včetně změny klimatu, efektivního využívání zdrojů, zdraví a stárnoucí populace, řízení měst a mobility, potravin a vody; připomíná cíl EU, který spočívá v posílení vědecké a technologické základny vytvořením Evropského výzkumného prostoru; uznává zásadní úlohu programů EU, které jsou zaměřeny na politiku, mají nadnárodní přesah a jsou vytvářeny ve spolupráci, v rámci nichž dochází k propojování dovedností v oblastí výzkumu a inovace s cílem reagovat na politické výzvy v evropském měřítku a řešit zásadní společenské otázky; uznává úlohu Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) jako hnací síly udržitelného růstu a konkurenceschopnosti EU, jichž bude dosaženo podnícením inovace na nejlepší světové úrovni, a vyzývá, aby by byla rozšířeny a náležitě financovány prioritní oblasti v rámci znalostních a inovačních společenství; zdůrazňuje význam pokračujícího úsilí o zjednodušení financování výzkumu, inovací a rozvoje a toho, aby se zajistil přístup menším výzkumným ústavům, podnikům a organizacím občanské společnosti;

17. zdůrazňuje, že konkurenceschopnost EU značně závisí na její inovační kapacitě, na výzkumu a vývoji a na propojení mezi inovacemi a výrobním postupem;

18. zdůrazňuje, že je třeba zachovat, stimulovat a zabezpečit financování výzkumu, inovací a rozvoje v EU prostřednictvím významného navýšení výdajů v oblasti výzkumu po roce 2013 a nadále usilovat o zjednodušení financování v oblasti výzkumu, inovace a rozvoje a řádné řízení programů; vyzývá zejména, aby se budoucí programy financování v oblasti výzkumu, rozvoje a inovací zaměřovaly na hlavní společenská témata, čímž se dosáhne větší jistoty, zejména pokud jde o prostředky a účinnost; vyzývá k hlubší mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu a rozvoje a k větším prostředkům na programy v oblasti mobility; domnívá se, že podpora EU poskytovaná rozsáhlým projektům by neměla omezovat prostředky vyčleněné na výzkum v dalších oblastech a že provádění takovýchto projektů by mělo být náležitě sledováno;

19. zdůrazňuje, že inovace je jedním z hlavních faktorů přispívajících ke konkurenceschopnosti a růstu; vyzývá k vytvoření silnější vazby mezi základním výzkumem a průmyslovou inovací; vyzdvihuje úspěch finančního nástroje pro sdílení rizik a podporuje zajištění dalších finančních prostředků na tento nástroj; je přesvědčen, že je třeba zohlednit celý inovační řetězec od hraničního výzkumu přes technický rozvoj, demonstrace, šíření, zhodnocení výsledků až po rychlé začleňování výsledků výzkumu na trhy; podporuje návrhy Komise na jednotný systém patentové ochrany, který by výrazně snížil výdaje na překlady a administrativu;

20. zdůrazňuje, že je třeba zlepšit partnerství veřejného a soukromého sektoru, včetně omezení byrokracie a zjednodušení stávajících postupů; vyzývá Komisi k tomu, aby v souvislosti se svými programy uplatňovala přístup, který bude více zaměřen na výsledky a výkonnost;

Informační společnost

21. je přesvědčen o tom, že by Evropa měla mít vedoucí úlohu při vytváření a uplatňování informačních a komunikačních technologií (IKT); vzhledem k tomu, že využívání IKT pomáhá při řešení současných strukturálních úkolů a  umožňuje dosáhnout udržitelného hospodářského růstu; zdůrazňuje význam dalšího úsilí o to, aby do byl do roku 2020 zajištěn univerzální a vysokorychlostní přístup všech občanů a spotřebitelů k internetu, a to prostřednictvím pevného a mobilního připojení, a to zejména v méně rozvinutých členských státech, a rovněž podpory tzv. e-iniciativ, které by zajistily rychlé provedení Digitální agendy EU;

22. vyzývá Komisi, aby navázala užší spolupráci s regiony s cílem pomoci regionům posílit jejich kapacitu, pokud jde o využití strukturálních prostředků a prostředků na rozvoj venkova vyčleněných na investice od širokopásmového připojení, a aby poskytla další pokyny k využívání prostředků plynoucích z partnerství veřejného a soukromého sektoru a z dalších finančních nástrojů;

23. zdůrazňuje, že náklady na inženýrské stavby představují vysoké procento nákladů na zprovoznění nové stálé a mobilní infrastruktury, které by mohly být sníženy prostřednictvím lepšího plánování a součinnosti programů; vyzývá proto k  tomu, aby byly programy zaměřené na infrastruktury lépe koordinovány a ve větší míře integrovány, a to prostřednictvím lepšího plánování na vnitrostátní, regionální a místní úrovni s cílem zajistit snížení nákladů a podporu investicí;

24. podporuje iniciativu Komise ohledně spolupráce s EIB při zlepšení dostupnosti financování pro sítě nové generace a zdůrazňuje, že je třeba, aby bylo takovéto financování orientováno na projekty otevřených infrastruktur, které podporují rozmanitost služeb;

25. vyzývá Komisi a EIB, aby předložily nejpozději na jaře roku 2011 konkrétní návrhy na nové finanční nástroje, které by doplňovaly stávající způsoby financování infrastruktury širokopásmového připojení, včetně záručních a kapitálových nástrojů a dluhových cenných papírů;

Politika pro oblast vesmíru

26. zdůrazňuje strategický význam evropských systémů globální družicové navigace (Galileo a EGNOS) a programu globálního sledování životního prostředí a bezpečnosti (GMES) a je přesvědčen o tom, že jejich provoz si vyžádá intenzivní monitorování a hodnocení; požaduje, aby jakékoli další prostředky, které budou v budoucnosti vyčleněny na iniciativy EU v oblasti vesmíru, jako je Galielo, spadaly pod samostatnou kapitolu a obdržely dodatečné prostředky mimo prostředky určené na výzkum a inovace; zdůrazňuje, že veřejné investice do takovýchto projektů musí následně přinést prospěch veřejnému sektoru EU formou finanční návratnosti a příznivých cenových politik vůči občanům EU.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

(1) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2010 nazvané „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 20111−2020“, P7_TA-PROV(2010)0441. (2) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. června 2010 o strategii EU 2020 , P7_TA(2010)0223.

NÁVRHY

Výbor pro dopravu a cestovní ruch vyzývá zvláštní výbor pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

Úvod

1.  připomíná, že doprava je páteří evropské hospodářské a sociální aktivity, že odvětví dopravy představuje 4,6 % HDP Evropské unie a zaměstnává 9,2 milionu osob a kromě toho, že umožňuje komunikaci mezi jednotlivci a komunitami a poskytuje síť, která umožňuje růst vnitroevropského obchodu a následně dokončení jednotného trhu, je významné i z hlediska svého potenciálního příspěvku k zajištění sociální, hospodářské a územní soudržnosti, neboť podporuje zaměstnanost a obchod a posiluje odvětví cestovního ruchu; účinný a spolehlivý dopravní systém navíc může přispět ke snížení počtu dopravních nehod a emisí uhlíku, k omezení závislosti na ropě a znečištění a k menšímu dopravnímu zahlcení;

2.  poukazuje na význam dopravy v průmyslové politice EU, a to jak z hlediska jejího podílu na hrubém domácím produktu, tak z hlediska pracovních míst; mimoto se domnívá, že Evropská unie by měla být průmyslovým lídrem v oboru dopravních technologií (letectví, vysokorychlostní železniční doprava, inteligentní systémy řízení dopravy, pokročilé systémy kontroly, bezpečnosti a interoperability, ERTMS, SESAR, budování bezpečné a udržitelné infrastruktury atd.), a že by proto měla schválit finanční rámec, který jí umožní udržet si a dále posílit své vedoucí postavení v tomto průmyslovém odvětví; je přesvědčen, že příští finanční období by mělo dát odvětví dopravy EU příležitost, aby si upevnilo své vedoucí postavení, které zaujímá v oblasti zelených, bezpečných a inteligentních dopravních technologií, jež přispívají k dalšímu hospodářskému rozvoji a k větší hospodářské a sociální soudržnosti;

3.  domnívá se, že z hlediska politických výzev a rozpočtových prostředků pro období po roce 2013 je zřejmé, že téměř všechny cíle, které EU přijala, ať již byly vyjádřeny v Evropě 2020 či v jiných rámcích, závisejí na účinném, udržitelném a z environmentálního hlediska přijatelném a dostupném odvětví dopravy;

4.   poukazuje na to, že strategie EU 2020 usiluje o dosažení inteligentního a udržitelného růstu, který podporuje začlenění, a to prostřednictvím znalostí a inovací, energetické účinnosti, která může vytvořit zelené – a přesto konkurenceschopné – hospodářství, a podpory územní a sociální soudržnosti, což jsou průřezové faktory, jež jsou přímo svázány s podporou odvětví dopravy a cestovního ruchu;

5.  trvá na tom, že zejména z hlediska efektivity vynakládání finančních prostředků je prvořadé zajistit, aby rozpočtové výdaje EU na záležitosti dopravní politiky přinášely skutečnou přidanou hodnotu; konstatuje, že ačkoli musí být zabráněno zdvojování či přemísťování investic a výdajů, které by byly lépe uskutečňovány na vnitrostátní a regionální úrovni, je nezbytné nepromeškat příležitosti k usnadnění udržitelného růstu, které může poskytnout pouze přidaná hodnota výdajů EU na dopravu na vnitrostátní, regionální a přeshraniční úrovni;

6.   zdůrazňuje prvořadou úlohu agentur při propojování dopravních systémů z hlediska bezpečnosti, interoperability a fungování; vyjadřuje znepokojení nad tím, že se stále prohlubuje nepoměr mezi jejich povinnostmi a rozpočtovými prostředky, které jsou jim přidělovány;

7.  souhlasí s názorem Komise, že přeshraniční infrastruktura je jedním z nejlepších příkladů toho, jak může EU překlenout mezery a dospět k lepším výsledkům; domnívá se, že cílená finanční podpora na úrovni EU může napomoci k nastartování dalších důležitých projektů, které mají z dlouhodobého hlediska často velký obchodní potenciál; bere na vědomí, že mnohé země nyní zahajují obrovské a ambiciózní systémy pobídek pro investice do infrastruktury a že snaha o zachování konkurenceschopnosti znamená, že Evropa má zvláště silný strategický zájem na efektivní infrastruktuře, aby mohla položit základy dlouhodobému hospodářskému růstu, přičemž výsledkem by byla základní evropská dopravní síť zajišťující energeticky účinnější dopravu, jež by mohla také umožňovat přechod na udržitelnější a dostupnější způsob přepravy nákladu a cestujících; konstatuje, že se tato podpora musí zaměřit na klíčové priority: odstraňování míst s nedostatečnou průchodností na strategických transevropských osách, podporu jejich rozšiřování a budování přeshraničních a intermodálních spojů;

8.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily vytvoření integrované politiky EU pro vnitrozemní vodní cesty – přičemž je nutné mít na zřeteli výhody lodní dopravy po evropské integrované síti řek a kanálů a skutečnost, že EU má více než 37 000 vodních cest, které spojují stovky měst a průmyslových oblastí, a že vnitrozemské vodní cesty má 20 z 27 členských států –, a žádá, aby byly za tímto účelem vyčleněny dostatečné prostředky z rozpočtů EU a členských států;

9.   zdůrazňuje, že s ohledem na potenciál, který má doprava šetrná k životnímu prostředí v oblasti vytváření nových pracovních míst, je nutné podporovat prostřednictvím politik a finančních nástrojů EU rozvoj náležité infrastruktury pro elektrická vozidla a jejich začlenění do celoevropské inteligentní energetické sítě, která by byla schopna využívat i energii vyrobenou lokálně z obnovitelných zdrojů;

Transevropské sítě

10. zvláště upozorňuje na přidanou hodnotu transevropské dopravní sítě (TEN-T), jejíž všechny prioritní projekty jsou nadnárodní a jejíž přidaná hodnota je zejména patrná v kontextu rozvoje účinné, multimodální a komplexní dopravní sítě EU. při řešení malé dostupnosti a nedostatečné interoperability mezi jednotlivými částmi EU, včetně spojení mezi vnitrozemím a přístavy, dále na přeshraničních částech projektů a na pákovém efektu, který mají investice EU při získávání soukromého a veřejného financování pro strategické projekty;

11. připomíná, že finanční prostředky potřebné na realizaci projektů TEN-T v období 1996–2020 se odhadují na 900 miliard EUR, přičemž ještě zbývá získat finanční prostředky ve výši 500 miliard EUR, a u 30 stávajících prioritních projektů TEN-T na 395 miliard EUR, u nichž ještě zbývá získat prostředky ve výši 270 miliard EUR;

12. v této souvislosti konstatuje, že u prioritních projektů TEN-T, vyjma projektu Galileo, přilákaly celkové výdaje EU ve výši 47,4 miliardy eur (30,8 %) v rámci současného finančního výhledu investice do stejných projektů ve výší 106,6 miliardy eur z jiných zdrojů a že odpovídající částky pro sítě TENT-T jako celek činí 105 miliard EUR (27 %) a 285 miliard EUR (73 %);

13. připomíná, že hlavními přispěvateli finančních prostředků do TEN-T jsou členské státy, regiony a Unie, přičemž ta tak činí prostřednictvím rozpočtu sítě TEN-T, Fondu soudržnosti a strukturálních fondů; dále připomíná, že ve stávajícím rozpočtovém období (2007–2013) je 15 % financovaných investic nezbytných k tomu, aby byly dokončeny práce, jež měly být v tomto časovém rámci provedeny, a že jelikož náklady na realizaci velkých infrastrukturních projektů pravděpodobně porostou, bude pro provádění TEN-T kritické celkové množství prostředků, které budou pro investice do dopravy k dispozici ve víceletém finančním rámci pro období po roce 2014;

14. konstatuje zejména, že strategie Evropa 2020, která se zaměřuje na inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst, obsahuje ustanovení týkající se TEN-T, jež stanoví tyto úkoly:

- ... „mobilizovat finanční nástroje EU (mimo jiné transevropské sítě) jakožto součást systematické strategie financování, jež spojí financování ze zdrojů EU, členských států a ze soukromých prostředků“,

- „... urychlit provádění strategických projektů, kde má EU přidanou hodnotu, aby bylo možné odstraňovat zásadní překážky, zejména v přeshraničním styku a u intermodálních uzlů (města, přístavy, logistická centra)“;

15. vyzývá proto k navýšení celkových prostředků i k lepší koordinaci mezi finančními prostředky, které jsou pro TEN-T k dispozici, a prostředky na podporu soudržnosti určenými na dopravní projekty (v současné době 23,7 % zdrojů na podporu soudržnosti) a žádá, aby uvolnění této částky z Fondu soudržnosti bylo podmíněno dodržením obecných zásad evropské dopravní politiky a aby byly finanční prostředky na TEN-T podmíněny soustředěním finančních prostředků z vnitrostátních zdrojů na základní síť TEN-T a komplexní sítě, jakož i systematickým uplatňováním nástrojů směrnice 2008/96/ES v této oblasti;

16. žádá vytvoření dalších nástrojů financování TEN-T, zejména alokací (vyčleňováním) vlastních prostředků odvozených od činností souvisejících s dopravou, využíváním zvláštních nástrojů EIB a zdokonalením a podporou vytváření mechanismů partnerství soukromého a veřejného sektoru (PPP);

17. domnívá se, že výnosy z internalizace vnějších nákladů by měly být věnovány především na mobilitu, a podporovat tedy PPP – mimo jiné v dopravních projektech;

18. zdůrazňuje, že v rámci nového finančního výhledu by mělo být zachováno financování dopravních projektů z prostředků určených na podporu soudržnosti, přičemž členské státy by se měly výslovně zavázat ke spolufinancování a realizaci těchto dopravních projektů; dále zdůrazňuje, že pro země, jež usilují o splnění konvergenčních kritérií, zůstává politika soudržnosti i nadále klíčovou a že na dostupnosti prostředků na podporu soudržnosti do značné míry závisí úspěšnost realizace dopravních projektů v těchto zemích;

19. bere na vědomí, že jen 0,5 % prostředků v rozpočtu TEN-T na období 2007–2013 zůstává nepřidělených, trvá však na tom, že závazek EU týkající se financování nemůže být neomezený u těch projektů, které nepostupují, protože pro ně není do roku 2015 zajištěna nezbytná finanční spoluúčast z vnitrostátních rozpočtů;

Marco Polo

20. připomíná, že cílem programu Marco Polo je osvobodit silnice v Evropě od 20 miliard tunokilometrů nákladní dopravy ročně, což odpovídá každoroční cestě více než 700 000 nákladních vozidel mezi Paříží a Berlínem, a to tak, že budou převedeny na jiný druh dopravy; bere na vědomí význam tohoto programu pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství, jenž si vyžádá značné a dobře koordinované financování; dále připomíná, že každé euro vynaložené z rozpočtu programu na období 2007–2013, jehož výše činí 450 milionů eur, přináší přínosy v sociální a environmentální oblasti v hodnotě přibližně 10 eur a že na úrovni členských států nemá program Marco Polo žádnou bezprostřední obdobu;

21. doporučuje, aby byla prověřena možnost zavést jako jeden z nástrojů v rámci programu Marco Polo záruky za úvěry;

22. upozorňuje, že nařízení Marco Polo II, které Parlament schválil v roce 2009, má za cíl usnadnit přístup k finančním prostředkům z tohoto programu malým a středním podnikům a že kritéria pro financování byla přizpůsobena tržním podmínkám;

Galileo

23. trvá na tom, že Galileo je projektem, který má pro Evropskou unii mimořádný strategický význam, zejména s ohledem na odhodlání investovat do podobných systémů z národních vojenských rozpočtů, které projevily jiné ekonomiky, jako např. Čína, Indie a Rusko, a že není žádoucí scénář, podle nějž by evropské podniky nemohly těžit z mnoha příležitostí v oblasti hospodářství, životního prostředí, inovací, výzkumu a zaměstnanosti, které by vyvstaly, pokud by Evropa měla vlastní satelitní navigační systém; domnívá se navíc, že pokud by měly být poskytované služby omezeny nebo zrušeny, byly by případné rušivé důsledky mimo jiné pro podniky, bankovnictví, dopravu, leteckou dopravu a komunikaci atd. velmi nákladné (např. v souvislosti s příjmy podniků, bezpečností silničního provozu atd.); připomíná, že rozpočtový orgán tuto skutečnost uznal, když v tomto finančním výhledu zvýšil stropy pro okruh 1A tak, aby pokryly pokračující investice do programu Galileo;

24. vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily výrazné navýšení prostředků na financování výzkumu systému GNSS s cílem poskytnout evropskému průmyslu, malým a středním podnikům a všem zúčastněným stranám příležitost více se zapojit do celosvětového trhu GNSS a zajistit nezávislost EU v odvětví, na němž závisí více než 6 % celkového HDP Unie;

25. konstatuje, že program Galileo významně přispěje k rozvoji a praktickému uplatňování inteligentních dopravních systémů a globálních navigačních satelitních systémů;

26. trvá na tom, že s ohledem na dlouhé realizační lhůty, které s sebou projekty jako Galileo či „jednotné evropské nebe“ s jeho technologickou součástí SESAR nesou, a na úrovně kapitálových investic, které již byly těmto projektům poskytnuty, je pro jejich úspěšné provádění a pro s nimi spojené přínosy a konkrétně pro zajištění spuštění projektu SESAR, které je podmínkou pro úplné dokončené „jednotného evropského nebe“, nezbytné, aby byl vůči nim při finančním plánování v rámci finančních plánovacích období demonstrován dostatečný a konzistentní závazek;

27. poukazuje na to, že zrychlené provádění projektu „jednotné evropské nebe“ a konkrétněji zavádění jeho technologické součásti SESAR, které má být zahájeno v roce 2014, bylo označeno za klíčovou prioritu pro dosažení účinného a udržitelného systému letecké dopravy v Evropě, a že projekt SESAR umožní snížení nákladů na řízení letového provozu o 50 %, zlepšení bezpečnosti v řádu desetinásobku a snížení dopadu každého letu na životní prostředí o 10 %;

ERTMS

28. poukazuje na význam projektu ERTMS pro interoperabilitu železnice a pro skutečný posun směrem k tomuto druhu dopravy; je přesvědčen, že zavádění systému ERTMS, stejně jako v případě mnoha dalších projektů dopravní infrastruktury, v poslední době zasáhly dopady hospodářské recese, které ovlivňují míru a objem veřejných investic; uznává evropský rozměr a přínos tohoto projektu, a žádá proto, aby se v nadcházejících letech stal ERTMS, a zejména jeho přeshraniční části, rozpočtovou prioritou EU;

Námořní politika

29. domnívá se, že integrovaná námořní politika musí usilovat a být zaměřena na řešení problémů, jimž čelí pobřežní zóny a přímořské oblasti, a na podporu „modrého růstu“ a udržitelného námořního hospodářství v souladu se strategií EU 2020; trvá na tom, že musí být na tuto politiku poskytnuty náležité rozpočtové prostředky;

Nové nástroje financování

30. žádá vytvoření nových nástrojů financování, a to jak revizí politiky Evropské investiční banky s cílem poskytovat více úvěrů na inovační dopravní projekty, tak využitím výnosů ze zdanění těžkých vozidel a z dražeb povolenek na emise CO2 z letectví, aby bylo možné financovat společné projekty zaměřené na snížení dopadu těchto druhů dopravy na životní prostředí;

Cestovní ruch

31. připomíná význam cestovního ruchu pro evropské hospodářství, evropské přírodní a kulturní dědictví a pro konkrétní země a regiony, v nichž je hlavním hospodářským a sociálním pilířem; upozorňuje na význam nového ustanovení o cestovním ruchu, které je nyní součástí Lisabonské smlouvy a které Parlamentu poprvé uděluje v oblasti cestovního ruchu legislativní pravomoci, a na nutnost svěřené pravomoci uplatňovat v zájmu konkurenceschopnosti tohoto odvětví; opakovaně vyjadřuje znepokojení nad tím, že nebyla zřízena žádná rozpočtová položka na pomoc rozvoji cestovního ruchu, která by tuto novou výzvu zohledňovala, a trvá na tom, že v budoucnu musí být odpovídající úroveň podpory EU v oblasti cestovního ruchu poskytována prostřednictvím rozpočtové položky, která bude vyčleněna na udržitelný hospodářský rozvoj, průmyslové dědictví a na ochranu přírodního a kulturního dědictví a která bude v případě potřeby doplňována o prostředky ze strukturálních a jiných fondů.  

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá zvláštní výbor pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost nabyla politika soudržnosti na významu a rozšířila se o třetí pilíř – územní soudržnost, a domnívá se, že tuto politiku mohou aktivně provádět členské státy, regiony a města, a proto by rozčlenění na odvětví bylo kontraproduktivní a bylo by v rozporu se Smlouvou o fungování Evropské unie;

2.  je toho názoru, že politika soudržnosti je pro splnění strategie EU 2020 klíčovým prvkem a že účinná autonomní politika soudržnosti je předpokladem pro úspěch společných činností EU, neboť jako účinný nástroj přispívá k dosažení společných cílů této strategie na regionální a místní úrovni a umožňuje sloučení strategických cílů a místních potřeb s potenciálem, který je k dispozici; zdůrazňuje, že politika soudržnosti se díky svému horizontálnímu charakteru podílí na všech cílech EU 2020 – inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění – a že by to mělo být zohledněno ve struktuře víceletého finančního rámce po roce 2013; zdůrazňuje, že by měly být rovněž splněny cíle začleněné do Lisabonské smlouvy, které nepatří k cílům strategie EU 2020, a vyjasněn vztah mezi cíli strategie EU 2020 a dalšími cíli; podporuje Komisi v optimalizaci využívání synergie mezi stávajícími fondy;

3.  považuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost za zásadní předpoklad pro dosažení cíle v oblasti konkurenceschopnosti, zejména prostřednictvím podpory hospodářského růstu a vytváření pracovních míst;

4.  poukazuje na to, že úspěch politiky pro hospodářskou a sociální soudržnost je ve všech 271 regionech 27 členských států zcela zjevný, a domnívá se, že důležitým předpokladem tohoto úspěchu je princip subsidiarity, princip partnerství a víceúrovňová správa; znovu opakuje svůj postoj k osvědčeným postupům uvedený v usnesení ze dne 24. března 2009 o osvědčených postupech v oblasti regionální politiky a překážkách při využívání strukturálních fondů(1);

5.  zdůrazňuje, že evropská přidaná hodnota politiky soudržnosti, jež disponuje největším jednotlivým rozpočtem, je nesporná, neboť tato politika představuje dobře zavedený mechanismus plnění evropských cílů a je jednou z nejdůležitějších, nejviditelnějších a nejúspěšnějších politik EU za posledních několik desetiletí se schopností podporovat součinnosti mezi ostatními evropskými vnitřními politikami;

6.  poukazuje na to, že moderní politika soudržnosti se musí postavit dosud nenaplněným potřebám strukturálních reforem a novým výzvám; domnívá se, že proto je třeba stanovit následující priority:

     –   potřebujeme udržitelný hospodářský růst s pozitivními dopady na pracovní trh jak v městských, tak ve venkovských oblastech;

     –   potřebujeme inteligentní, dobře fungující a moderní infrastrukturu (doprava, komunikace, voda/odpadní voda, odpady, energie);

     –   v rámci politiky soudržnosti stavíme na významné podpoře:

     i)        inteligentního růstu založeného na výzkumu, vývoji, inovacích a zavádění informačních a komunikačních technologií,

     ii)       vzdělání, odborné přípravy a celoživotního vzdělávání,

     iii)      zaměstnanosti,

     iv)      integrovaného rozvoje měst (včetně např. podpory energetické účinnosti budov),

     v)       posilování sociálního rozměru, včetně služeb obecného zájmu a otázek týkajících se demografických změn,

     vi)      malých a středních podniků jakožto motoru hospodářského a sociálního rozvoje regionů,

     vii)     cílů v oblasti změny klimatu,

     viii)    regionů, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony,

     ix)      vytvoření integrovanějších a vyváženějších regionálních hospodářských struktur jako záruky harmoničtějšího hospodářského a sociálního vývoje;

7.  upozorňuje na skutečnost, že způsob dosažení větší konkurenceschopnosti závisí na zvláštnostech každého regionu, k nimž patří úroveň jeho rozvoje, a je tudíž nutné věnovat patřičnou pozornost poskytování flexibility členským státům a regionům s cílem vytvořit co nejlepší kombinaci politik;

8.  podporuje, aby ESF zůstal ucelenou součástí politiky soudržnosti a byl posílen; vyzývá k větší koordinaci jak s politikou soudržnosti, tak s opatřeními pro rozvoj venkova v rámci ERDF a EZFRV s cílem využít zdroje co nejefektivněji a nejúčinněji, a to nejen zohledněním charakteru a konvergenčních problémů každého regionu, ale také náležitým zapojením venkovských oblastí;

9.  domnívá se, že musí být posíleny všechny formy územní spolupráce (přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce) a  rozpočty, které jsou jim přidělovány;

10. požaduje v duchu solidarity zvláštní podporu nejméně rozvinutých a nejvíce znevýhodněných regionů EU 27 (Cíl 1); zároveň zdůrazňuje, že je nutno stanovit pevný Cíl 2 pro rozvinutější regiony a vhodná přechodná pravidla; domnívá se však, že v zájmu zajištění harmonického a vyváženého vývoje ve všech regionech EU se politika soudržnosti musí nutně vztahovat na celé území EU;

11. připomíná, že mezi regiony, jež jsou způsobilé k podpoře v rámci cíle konvergence, a ostatními regiony existuje výrazný prahový efekt a domnívá se, že by tento efekt měl být zmírněn;

12. zdůrazňuje, že úspěšná, posílená politika soudržnosti vyžaduje odpovídající finanční prostředky, které nesmí být v žádném případě nižší než prostředky na současné programové období 2007–2013;

13. připomíná, že jedna z hlavní výtek namířených proti politice soudržnosti souvisí se složitostí jejích pravidel; trvá na tom, že je důležité zjednodušit pravidla a postupy této politiky a snížit složitost a administrativní zátěž s cílem zajistit transparentnější a účinnější přidělování zdrojů městům, obcím a regionům, přičemž četnost kontrol by měla odpovídat riziku nesrovnalostí v souladu se zásadou proporcionality;

14. podtrhuje, že účinnější využití prostředků může být podpořeno lepší kombinací různých finančních nástrojů, jako jsou dotace, úvěry nebo revolvingové fondy; vybízí místní a regionální orgány, aby v co nejvyšší míře využívaly nástrojů finančního inženýrství a technické podpory, jež zavedla Komise, a to za účelem zvýšení investic na místní a regionální úrovni;

15. zdůrazňuje, že je potřeba prostřednictvím lepšího zadávání veřejných zakázek posílit pákový efekt strukturálních fondů; zdůrazňuje v tomto ohledu potřebu dalšího vytváření a uplatňování pravidel zadávání zakázek se sníženými dopady na životní prostředí (ekologické zadávání zakázek); vybízí Komisi a členské státy, aby dále podporovaly využívání předkomerčního zadávání zakázek s cílem přispět k posílení výzkumu a vývoje a inovací v EU;

16. požaduje, aby byla kontrola výdajů do budoucna více zjednodušena a zaměřena na výsledky, aby pro koncové příjemce neznamenala nepřiměřenou administrativní zátěž;

17. zdůrazňuje, že podmíněnost dohodnutá ex ante v oblastech přímo souvisejících s politikou soudržnosti a vhodné ukazatele výsledku by měly být koncipovány tak, aby poskytovaly příležitost ke zlepšení tvorby regionální politiky a k otevřenější diskusi za účelem posílení účinnosti soudržnosti;

18. poznamenává, že období pěti let je příliš krátké, neboť schvalovací postupy by byly příliš dlouhé a neumožnily by účinné využití prostředků; poukazuje na to, že v minulosti se osvědčilo období v délce sedmi let a že by toto období nemělo v žádném případě být kratší; zdůrazňuje, že sedmiletý či po roce 2020 dokonce ještě delší víceletý finanční rámec by tuto účinnosti zajistil; zdůrazňuje, že takto stanovené lhůty by měly být navrženy tak, aby odpovídaly plánování financování priorit s volebním obdobím Parlamentu a Komise;

19. trvá na tom, že by mělo být zachováno spolufinancování a také pravidlo n+2 nebo n+3, s možným rozšířením flexibility pro nepředvídatelné situace, které by mohly podle očekávání nastat v příštím programovém období; domnívá se, že by finanční spoluúčast pro příští programové období měla zůstat celkově podobná finanční spoluúčasti vyčleněné pro stávající období; trvá na tom, že by měla být zaručena určitá míra flexibility při využívání zdrojů a nevázané finanční prostředky vyplývající z výše uvedených pravidel by měly zůstat v rozpočtu politiky soudržnosti a neměly by se vracet členským státům a zároveň;

20. poznamenává, že prostředky z fondů, které jsou poskytovány v rámci politiky soudržnosti, by neměly být používány jako „sankční nástroj“ v rámci Paktu o stabilitě a růstu; trvá na tom, že by to bylo pro postižené regiony, členské státy a EU kontraproduktivní a že taková opatření by vedla k rozdílnému zacházení s členskými státy a regiony, protože by nejvíce trestala ty nejchudší;

21. zdůrazňuje, že působnost jakýchkoli stanovených podmínek by měla být omezena na rámec opatření a nástrojů politiky soudržnosti;

22. požaduje návrh, jehož cílem je přísnější finanční postih členských států, jež nesplňují kritéria stability, a navrhuje proto, aby byl zajištěn automatičtější mechanismus;

23. zastává názor, že kromě podpory regionů umožní opatření v oblasti politiky soudržnosti větší zviditelnění EU v regionech a poukazuje na to, že větší zviditelnění v regionech by ještě jasněji ukázalo a zvýšilo přínos evropského opatření;

24. zdůrazňuje zejména, že politika soudržnosti, která je zároveň „inteligentní“, „udržitelná“ a „podporující začlenění“, hraje v rámci strategie EU 2020 zásadní roli a může ve všech oblastech politiky přispět ke splnění těchto cílů; poznamenává, že je to další jasný důkaz významu politiky soudržnosti jako celku, a odmítá jakékoli rozdělování této politiky do různých rozpočtových položek, protože politika soudržnosti by měla mít v rozpočtu EU svou vlastní položku.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

(1) Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s. 38.

NÁVRHY

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova vyzývá zvláštní výbor pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že vzhledem k významné úloze zemědělství jako strategického odvětví Evropské unie je současná diskuse o nové společné zemědělské politice (SZP, jež je jedinou politikou, která byla přenesena na úroveň EU) naprosto zásadní, má-li si EU i nadále uchovat svou produkční kapacitu v kontextu změny klimatu a sílícího tlaku na přírodní zdroje s cílem zabezpečit potraviny v evropském i celosvětovém měřítku;

2.  připomíná, že SZP plní kromě svých základních cílů různé úlohy při poskytování veřejných statků, jako je ochrana životního prostředí, výroba velmi kvalitních potravin, zachování biologické rozmanitosti a vysoké standardy pro dobré životní podmínky zvířat a také tvorba hodnotné krajiny v EU a zachování její rozmanitosti a kvality, a to zejména ve znevýhodněných a horských oblastech, kde zemědělství představuje jedinou hospodářskou činnost, kterou tam lze provozovat; konstatuje, že SZP sehrává významnou úlohu při plnění cílů EU v oblasti energetiky, má klíčový význam v prevenci nerovnoměrného vývoje jednotlivých území a v boji proti opouštění zemědělské půdy, vylidňování venkova a stárnutí venkovské populace v EU, protože venkovským komunitám poskytuje potřebné finanční prostředky, a je nevyhnutelnou podmínkou k zajištění udržitelného rozvoje v mnoha regionech Evropské unie;

3.  zdůrazňuje význam inovací a udržitelných řešení v evropském zemědělství a jejich důležitý přínos k uskutečňování cílů Evropské unie; požaduje větší konzistentnost politik a lepší využívání stávajících nástrojů politiky soudržnosti a politiky v oblasti výzkumu s cílem zvýšit investice do zemědělského výzkumu;

4.  připomíná velký úspěch iniciativy JEREMIE, v jejímž rámci bylo malým a středním podniků poskytnuto více než šest miliard EUR, a navrhuje vypracování podobného finančního mechanismu, který by se mohl nazývat JERICHO (Joint European Rural Investment CHOice, tj. výběr společných evropských investic do venkova) a který by byl určen na programy pro rozvoj venkova v příštím programovém období;

5.  konstatuje, že Evropská unie bude potřebovat efektivní zemědělství i po roce 2013; kromě toho se domnívá, že potravinová soběstačnost musí zůstat jedním z hlavních cílů Evropské unie;

6.  připomíná, že Evropská unie a zbytek světa budou muset během příštích desetiletí čelit novým problémům, jako je zabezpečení dodávek potravin a nedostatek vody a energie; domnívá se, že zemědělství by mohlo přispět ke zmírnění případných nepříznivých důsledků těchto problémů;

7.  konstatuje, že se jedná o první reformu SZP v EU tvořené 27 členskými státy a že v zájmu zabezpečení potravin v evropském i celosvětovém měřítku je důležité podporovat a udržet všechny typy zemědělské činnosti tím, že se umožní jejich provozování a že budou vzaty v úvahu odlišné stupně rozvoje v různých evropských zemích a územích, a zabránit jakýmkoli snahám o navrácení společné politiky do pravomoci jednotlivých států; zdůrazňuje, že nová SZP musí zaručit rozumné rozdělení zdrojů mezi členské státy;

8.  zdůrazňuje, že jsou zapotřebí jak přímé platby (1. pilíř), které umožňují provozovat zemědělskou činnost ve všech oblastech Evropy a které zemědělcům zajišťují adekvátní obživu, tak programy na podporu venkova (2. pilíř), zejména související se zemědělstvím; žádá snížení administrativních nákladů (zejména v souvislosti se zásadou podmíněnosti) a zjednodušení postupů, aby se zemědělci mohli soustředit na své hlavní úkoly a získali co největší jistoty pro plánování;

9.  konstatuje, že podíl SZP na celkovém rozpočtu EU se soustavně snižuje a že tento trend bude pokračovat, kdy původní 75% podíl v roce 1985 klesne do roku 2013 podle odhadů na 39,3 %, což představuje méně než 0,45 % celkového HDP EU, a to přesto, že zemědělská politika zajišťuje základní dodávky potravin pro 500 milionů Evropanů a že zemědělství poskytuje 13,6 milionu pracovních míst, je základem pro 5 milionů pracovních míst v potravinářském průmyslu EU a přímo chrání a udržuje 47 % rozlohy Evropské unie;

10. domnívá se, že vezme-li se v úvahu široká škála cílů, které zemědělská politika musí plnit ve strategii Evropa 2020 a v dalších směrech, a potřeba rozšířit je s cílem zohlednit škálu nových naléhavých úkolů vyžadujících opatření na evropské úrovni a zajistit skutečnou přidanou hodnotu, je třeba vyhradit na zemědělskou politiku EU minimálně stejný podíl rozpočtových prostředků jako ve stávajícím rozpočtu;

11. připomíná, že zemědělství negativně pocítilo důsledky nedávné hospodářské krize;

12. zdůrazňuje, že evropští producenti jsou povinni dodržovat přísné normy Evropské unie, zejména pokud jde o vysokou kvalitu výrobků, bezpečnost potravin, životní prostředí, právní předpisy v sociální oblasti a dobré životní podmínky zvířat; domnívá se, že nebudou-li na SZP z rozpočtu vyčleněny dostatečné prostředky, nebudou evropští producenti nadále schopni tyto normy dodržovat;

13. shledává, že Evropská unie neustále zvyšuje schodek obchodní bilance, pokud jde o zemědělské produkty, a že během posledních deseti let ztratila významnou část trhu; zdůrazňuje, že evropské hospodářství je silně závislé na dovozu v takových oblastech, jako jsou suroviny bohaté na rostlinné bílkoviny;

14. domnívá se, že je třeba zvolit takovou délku víceletého finančního rámce, aby bylo možné řádně a účinně plnit rozpočet, a tak dosáhnout cílů silné Evropy; domnívá se také, že tento rámec musí být velmi flexibilní vzhledem k novým naléhavým úkolům, před nimiž SZP již stojí;

15. na základě nabytých zkušeností se domnívá, že krátká programová období mohou být z hlediska výdajů a plnění cílů neúčinná, a proto navrhuje minimálně sedmileté období, aby se neopakovaly nedávné problémy a chyby a aby se vytvořil stabilní rámec podporující investice do zemědělství;

16. žádá, aby byl zachován víceletý finanční rámec a stávající struktura rozpočtu, a také dvoupilířová struktura zemědělského rozpočtu s cílem zajistit, aby zemědělství a rozvoj venkova spadaly pod jeden okruh;

17. doporučuje, aby se úroveň spolufinancování z prostředků Evropské unie v budoucnu odvíjela od přidané evropské hodnoty různých investic uskutečněných v rámci programů pro rozvoj venkova.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Zvláštní výbor pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

Struktura a trvání VFR

1.  poznamenává, že existence malých okruhů, jako je okruh 3b ve stávajícím VFR, je překážkou při přerozdělování zdrojů mezi jednotlivými programy; naléhavě vyzývá k tomu, aby byl v příštím VFR proveden přezkum těchto malých okruhů či podokruhů;

2.  zdůrazňuje význam, který má dosažení náležité rovnováhy mezi předvídatelností a flexibilitou v oblasti víceletých výdajů; je přesvědčen, že této rovnováhy lze dosáhnout prostřednictvím sedmiletého VFR; domnívá se, že vhodný by mohl být i pětiletý VFR prodloužený o dalších pět let, a to za podmínky, že by zahrnoval komplexní přezkum v polovině období, do nějž by byl v plném rozsahu zapojen i Parlament;

Evropská přidaná hodnota: všeobecná rovina

3.  zdůrazňuje, že stávající programy financování pro oblasti vzdělávání, mládeže, sdělovacích prostředků a kultury přinášejí přidanou evropskou hodnotu tím, že sdružují prostředky a posilují spolupráci; zdůrazňuje, že tyto programy jsou přínosem pro hospodářství EU a konstatuje, že byly vytvořeny na základě potřeb dotčených odvětví, mají vysokou míru plnění a přinášejí nezanedbatelný pákový efekt a mají vedlejší přínosy;

4.  připomíná, že jedním z pěti stěžejních cílů strategie Evropa 2020 je snížení míry předčasného ukončení školní docházky na méně než 10 % a zvýšení podílu příslušníků mladší generace s ukončeným vyšším vzděláním či řádným odborným vzděláním na minimálně 40 %; vyjadřuje znepokojení nad tím, že dosud neexistují žádné vnitrostátní programy určené k dosažení těchto cílů; zdůrazňuje, že vzdělání, odborné vzdělávání a mobilita mladých a rovněž mobilita v oblasti vzdělávání dospělých a odborného vzdělávání mají zásadní význam pro tvorbu a ochranu pracovních míst a snižování chudoby, a mají proto rozhodující význam pro hospodářské oživení v Evropě v krátkodobém měřítku a pro růst a produktivitu v dlouhodobém měřítku; poukazuje na to, že nezaměstnanosti mezi mladými lidmi ve věku do 25 let dosahuje v současnosti v EU téměř 20 %; připomíná, že politické iniciativy EU napomohly ve spolupráci s členskými státy při modernizaci politik v oblasti vzdělání a odborného vzdělávání;

5.  zdůrazňuje, že vzdělávání, odborné vzdělávání, mobilita a investice do výzkumu a vývoje jsou základní kameny inovace, zaměstnanosti a hospodářského růstu v Evropě;

6.  domnívá se, že programy EU plní významnou úlohu při nasměrování vnitrostátních politik směrem, který byl dohodnut na mezivládní úrovni, a ke splnění cílů strategie Evropa 2020; připomíná, že politické iniciativy EU napomohly při modernizaci politik v oblasti vzdělávání a odborného vzdělávání a institucí v rámci členských států;

7.  zdůrazňuje význam, který mají kulturní, kreativní a mediální odvětví coby důležité součásti řetězce hospodářské hodnoty při plnění cílů strategie Evropa 2020, pokud jde o zaměstnanost, produktivitu a sociální soudržnost; konstatuje, že kromě svého přímého příspěvku k HDP mají kreativní a kulturní odvětví rovněž pozitivní vedlejší přínosy pro další odvětví ekonomiky, jako je cestovní ruch a odvětví digitálních technologií; domnívá se, že politické iniciativy a programy EU v těchto oblastech mají prokazatelně evropskou přidanou hodnotu;

Evropská přidaná hodnota: jednotlivé programy

Celoživotní vzdělávání

8.  konstatuje, že program celoživotního vzdělávání přispívá v širším smyslu k individuálnímu rozvoji evropských občanů tím, že organizuje programy mobility na úrovni EU, čímž zajišťuje maximální součinnost; konstatuje, že členské státy by nebyly schopny podobné programy bez pomoci financovat a že program tudíž usnadňuje všem občanům EU přístup ke vzdělávací mobilitě; konstatuje, že mezinárodní zkušenosti a mnohojazyčnost jsou na trzích práce stále více ceněny; je proto přesvědčen, že studium v zahraničí zvyšuje šanci na získání zaměstnání;

9.  konstatuje, že podprogramy v rámci programu Erasmus dosahují téměř 100% míry plnění; připomíná, že jsou k dispozici doložitelné důkazy o tom, že program Erasmus výrazně usnadňuje studium v zahraničí a vybavuje studenty širokou škálou dovedností, čímž následně výrazně zvyšuje šance studentů, kteří se programu Erasmus účastní, na získání zaměstnání a přispívá tak znatelně ke zvýšení konkurenceschopnosti Evropy;

10. konstatuje, že podprogramy Comenius, Leonardo da Vinci a Grudntviw podporují partnerství a výměny osvědčených postupů v rámci celé Evropy, přičemž napomáhají jak vzdělávacím pracovníkům, tak studujícím získat nové dovednosti; uznává proto, že tyto podprogramy vnášejí do škol a do odborného vzdělávání a vzdělávání dospělých lepší pochopení kulturní a jazykové rozmanitosti a zlepšují základní dovednosti evropských občanů, čímž přímo přispívají ke zvýšení konkurenceschopnosti Evropy; všímá si úspěchu, který má program Erasmus Mundus (2009−2013) při vytváření partnerství s univerzitami mimo EU a zdůraznění specifické povahy evropského vyššího vzdělávání, které je schopno přilákat talentované mladé lidi s cílem zvýšit konkurenceschopnost EU v celosvětovém měřítku;

11. zdůrazňuje, že internacionalizace vzdělávání má společensko-kulturní a hospodářský význam; uznává to, že evropské university ztrácejí svou pozici coby centra excelence, a je přesvědčen, že by měla být přijata opatření k přilákání těch nejtalentovanější studentů ze zemí mimo EU; trvá na tom, aby Komise posílila přeshraniční mobilitu výzkumných pracovníků, studentů, vědců a pedagogů, a to v rámci EU i mimo ni;

Kultura 2007

12. konstatuje, že program Kultura 2007 plní unikátní úlohy při podpoře přeshraniční a celoevropské spolupráce v kulturní oblasti a podporuje kulturní a jazykovou rozmanitost Evropy; připomíná významné vedlejší hospodářské přínosy tohoto programu; zdůrazňuje transverzální povahu kultury a podporuje ji jako zásadní prvek vnějších vztahů Unie;

13. zdůrazňuje, že tento program má dopad na širokou veřejnost, plní významnou úlohu při rozvoji občanství a sociálním začleňování a tudíž v plném rozsahu podporuje proces evropské integrace;

14. konstatuje, že v rámci tohoto programu se rozlišuje mnoho kategorií příjemců a činností, čímž je zčásti zajištěno jeho úspěšné provádění;

Mládež v akci

15. připomíná, že Lisabonská smlouva podněcuje mladé lidi k účasti na demokratickém životě v Evropě; domnívá se, že program „Mládež v akci“ v této věci přispívá a posiluje obnovenou strategii EU pro mládež (2010−2018);

Evropa pro občany

16. připomíná, že program Evropa pro občany podporuje občanskou angažovanost v Evropě prostřednictvím nadnárodních projektů spolupráce (partnerství měst) a tudíž přispívá k rozvoji aktivního evropského občanství; zdůrazňuje, že dobrovolnická činnost má zásadní význam pro aktivní občanství a demokracii, neboť je konkrétním vyjádřením evropských hodnot, jako je solidarita a nediskriminace, a přispívá tak k harmonickému rozvoji evropské společnosti; znovu opakuje význam obnoveného závazku k dobrovolnické činnosti jako součásti programu „Evropa pro občany“;

Sdělovací prostředky

17. zdůrazňuje významnou úlohu, kterou plní programy MEDIA a MEDIA Mundus při posilování konkurenceschopnosti evropského audiovizuálního průmyslu a při zvyšování počtu jeho diváků po celém světě; konstatuje především, že zatímco se vnitrostátní mechanismy podpory zaměřují především na výrobní etapu, tyto programy prokázaly výraznou přidanou evropskou hodnotu podporou přeshraniční (a dokonce globální) distribuce evropských audiovizuálních děl; trvá tedy na tom, aby tyto programy byly zachovávány/obnovovány jako individuální programy, čímž se zajistí jejich přidaná hodnota a viditelnost;

18. uznává, že digitalizace tohoto odvětví má význam pro programy MEDIA;

Budoucí programy v oblasti sportu

19. připomíná význam, který má sport pro zdraví, hospodářský růst a zaměstnanost, cestovní ruch a sociální začleňování, a skutečnost, že článek 165 SFEU svěřuje EU nové pravomoci v této oblasti; vítá sdělení Komise nazvané „Rozvoj evropského rozměru v oblasti sportu“ (KOM (2011)0012) jako první krok při řešení otázky přidané hodnoty sportu, především každodenního cvičení, a při zaměření pozornosti na společenskou, hospodářskou a organizační dimenzi sportu;

Rozpočtové důsledky

20. domnívá se, že vyčlenění dostatečných prostředků pro oblast vzdělávání, která je součástí strategie Evropa 2020, by mohlo významně přispět ke splnění jejích cílů;

21. konstatuje, že programy EU v oblasti vzdělávání, mládeže, sdělovacích prostředků a kultury jsou úspěšné, neboť dosahují vysoké míry plnění a přinášejí jednoznačně evropskou přidanou hodnotu, kterou lze vyjádřit pomocí ekonomických ukazatelů, a vyzývá k patřičnému financování, tzn. podstatnému navýšení prostředků;

22. vyzývá, aby byly řádně financovány ambiciózní programy v oblasti sportu, a to v souladu s novými povinnostmi Unie v této oblasti;

23. zdůrazňuje význam maximálního využití součinnosti a multiplikačních efektů mezi jednotlivými částmi rozpočtu, zejména mezi strukturálními politikami na straně jedné a projekty v oblasti celoživotního vzdělávání, mládeže a kultury na straně druhé;

24. domnívá se, že je nezbytné přijmout opatření zaměřená na veřejnou podporu programů v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a hromadných sdělovacích prostředků.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Zvláštní výbor pro politické výzvy a rozpočtové prostředky pro udržitelnou Evropskou unii po roce 2013 jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že problémy, s nimiž se potýká Unie a její občané, jako je celosvětová hospodářská krize, rychlý růst nastupujících ekonomik, přechod k nízkouhlíkové společnosti, stárnutí obyvatelstva ohrožující udržitelnost sociálního systému Unie, potřeba skutečné rovnosti mezi ženami a muži, posun v celosvětovém rozdělení výroby a úspor ve prospěch nastupujících ekonomik a hrozby terorismu a organizovaného zločinu, vyžadují rozhodnou reakci ze strany Unie a jejích členských států,

B.  vzhledem k tomu, že strategie Evropa 2020 by měla Evropě pomoci vzpamatovat se z krize a vyjít z ní silnější, a to prostřednictvím tvorby pracovních míst a inteligentního, udržitelného a inkluzivního růstu; vzhledem k tomu, že tato strategie je založena na pěti hlavních cílech zaměřených na podporu zaměstnanosti, zlepšení podmínek pro inovace, výzkum a vývoj, dosažení cílů v oblasti změny klimatu a energie, zlepšení úrovně vzdělanosti a na podporu sociálního začlenění, zejména tím, že dojde k omezení chudoby a nerovnosti mezi ženami a muži,

C. vzhledem k tomu, že strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015 vyžaduje, aby následující víceletý finanční rámec podporoval provádění kroků, s nimiž strategie počítá,

Demografická výzva

1.   trvá na tom, že Unie musí řešit svou demografickou výzvu; konstatuje, že snížení počtu aktivního obyvatelstva ve spojení s nárůstem počtu důchodců vyvolá další tlak na systémy sociální péče a na hospodářskou konkurenceschopnost, a vzhledem k vysokému počtu starších žen a aktuální nerovnosti v sociální péči budou vznikat stále závažnější problémy spojené s chudobou žen,

2.  zdůrazňuje, že prioritou by měl být komplexní soubor opatření, který by propojil tématiku rovných příležitostí s ukazateli růstu jednotlivých zemí a soustředil by se na souvislosti mezi ženami, prací, hospodářstvím, plodností a stárnutím obyvatelstva, a prolomil by tak bludný kruh mezi zapojením žen do pracovního procesu, nízkou porodností, nedostatečným růstem a neudržitelností systémů sociální péče,

3.  poukazuje na značné rozdíly v možnostech a příležitostech žen a mužů ovlivňovat hospodářské struktury, ale i vytvářet finanční, měnovou a obchodní politiku a další hospodářské politiky, neboť ženy jsou v oblasti hospodářského rozhodování slabě zastoupeny,

4.  zdůrazňuje význam sestavování rozpočtu s ohledem genderovou problematiku jako nástroje řádné správy, který má zlepšit efektivitu a spravedlnost, řádné sledování toho, jak přidělování prostředků z rozpočtu ovlivňuje hospodářské a sociální příležitosti žen a mužů, a flexibilitu při restrukturalizaci těch příležitostí, které negativně ovlivňují dosažení rovnosti pohlaví; je přesvědčen, že důkladná analýza genderové problematiky v evropském procesu přípravy rozpočtu zlepší zaměření zdrojů tak, aby byla posílena rovnost a sociální soudržnost,

5.  žádá, aby se ústředními body strategie Evropa 2020 staly malé a střední podniky a podnikatelé, a zejména podnikatelky, které jsou statisticky ochotnější podstoupit riziko, jsou však silně diskriminovány v přístupu k finančním prostředkům; v rámci příštího víceletého finančního rámce tedy požaduje lepší podporu všech programů a nástrojů určených na podporu malých a středních podniků, zejména programu pro konkurenceschopnost a inovace; dále zdůrazňuje, že je nezbytné, aby byly nástroje financování lépe přístupné bez rozdílu mezi ženami a muži a aby byly přizpůsobené potřebám malých a středních podniků, mimo jiné prostřednictvím rozšíření záručních nástrojů programu pro konkurenceschopnost a inovace a mechanismu financování s rozdělením rizik v rámci rámcového programu pro výzkum,

6.  zdůrazňuje význam dostatečného financování vzdělávání, mobility, podpory rovnosti pohlaví a programů celoživotního vzdělávání, které by významně přispělo k boji proti nezaměstnanosti a k dosažení hlavního cíle strategie Evropa 2020, jímž je 75% zaměstnanost; zdůrazňuje, že dosažení tohoto cíle bude vyžadovat nejen snížení nezaměstnanosti, ale i to, aby mnoho ekonomicky neaktivních osob, většinou žen, vstoupilo na trh práce,

7.  uznává, že integrací genderového hlediska lze posílit účinnost politik zaměřených na růst a zaměstnanost, neboť často dochází k tomu, že analýze z hlediska pohlaví se nevěnuje dostatečná pozornost, což znamená, že se nevěnuje odpovídající pozornost zapojení žen a jejich zájmům,

8.  je toho názoru, že stěžejní iniciativa zaměřená na nové dovednosti a pracovní místa by měla umožnit větší zaměření na mládež, na osoby předčasně ukončující školní docházku, na matky samoživitelky, na starší, znevýhodněné a postižené osoby a na migranty; zdůrazňuje, že Evropský sociální fond (ESF) by měl poskytovat dostatečné zdroje na opatření zaměřená na zlepšení přístupu na trh práce a na boj proti nezaměstnanosti a sociálnímu vyloučení;

9.  zastává názor, že do rámce evropského plánu investic do zaměstnanosti, životního prostředí a inovací je třeba začlenit konkrétní opatření, jejichž cílem bude rozvoj technických a odborných schopností mladých žen s cílem zlepšit jejich kvalifikovanost a zaměstnatelnost, a to zejména v oborech strategických pro růst, kde nejsou dostatečně zastoupeny,

10. upozorňuje, že hospodářský, kulturní a společenský růst Unie může probíhat pouze ve stabilním, legálním a bezpečném prostředí, které zaručuje občanské svobody a podporuje rovnost mezi ženami a muži a rovné příležitosti; domnívá se proto, že efektivní politiky v oblasti vnitřních věcí jsou předpokladem hospodářské obnovy a základním prvkem v širším politickém a strategickém kontextu; zdůrazňuje významnou úlohu domácích politik ve vnějším rozměru politik Unie,

11. zdůrazňuje, že v průběhu následujícího programového období je potřeba silněji a účinněji integrovat politiky v oblasti rovnosti pohlaví a nástroje k prosazování rovnosti mezi nimi,

12. zdůrazňuje, že zahraniční politika EU by měla stavět na zásadách a hodnotách Unie, zejména na demokracii, dodržování lidských práv a principu právního státu a na podpoře rovnosti mezi ženami a muži; opakovaně uvádí potřebu vybavit Unii odpovídajícími a cílenými prostředky na podporu těchto hodnot v globálním měřítku,

13. opakovaně uvádí, že předcházení krizi a krizové řízení jsou zásadními prioritami EU; zdůrazňuje tudíž potřebu zajistit v tomto ohledu účinné a dostatečně financované nástroje; je toho názoru, že stávající nástroj stability je nadále důležitým prostředkem pro okamžitou reakci Unie na krizové situace, ale větší důraz by se měl klást na dlouhodobější preventivní kroky, zejména formou citlivějších zeměpisných programů a programů na podporu rovnosti mezi ženami a muži,

14. vyzývá Komisi, aby prostřednictvím Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova přišla s proaktivními opatřeními, a podpořila tak zaměstnanost žen ve venkovských oblastech,

15. zdůrazňuje, že je nezbytné zvýšit rozpočtové příděly do ESF, aby byly k dispozici odpovídající zdroje pro opatření na zlepšení vzdělávání a odborné přípravy, jejichž cílem je zlepšení přístupu na trh práce a boj proti nezaměstnanosti, a pro opatření a kroky v rámci strategie sociálního začleňování a stěžejní iniciativy strategie EU 2020 v oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení ve prospěch znevýhodněných a zranitelných osob, zejména žen, včetně osob s nezajištěnými a nejistými smlouvami,

16. proto pro další víceletý finanční rámec navrhuje následující strukturu:

1.  Inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst (Evropa 2020)

1a. Znalosti pro růst a zaměstnanost

včetně politiky v oblastech výzkumu a inovací, vzdělávání a celoživotního učení, vnitřního trhu a oblasti sociální.

1b. Udržitelný rozvoj

včetně politiky v oblastech zemědělství, rybolovu, životního prostředí, změny klimatu, energetiky a dopravy.

1c. Soudržnost pro růst a zaměstnanost

včetně politiky soudržnosti (hospodářské, sociální a územní)

2.  Občanství

včetně politik v oblasti kultury, mládeže, rovnosti mezi ženami a muži, komunikace a svobody, bezpečnosti a spravedlnosti

3.  Globální Evropa

včetně politik v oblasti vnější činnosti, sousedství a rozvojové politiky

4.  Finanční správa

včetně propojení s evropským mechanismem stability

5.  Správa

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU