Postup : 2011/2056(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0288/2011

Předložené texty :

A7-0288/2011

Rozpravy :

PV 12/09/2011 - 21
CRE 12/09/2011 - 21

Hlasování :

PV 13/09/2011 - 5.22
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0364

ZPRÁVA     
PDF 424kDOC 377k
25. července 2011
PE 458.600v02-00 A7-0288/2011

o efektivní evropské strategii pro suroviny

(2011/2056(INI))

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

Zpravodaj: Reinhard Bütikofer

Navrhovatelka stanoviska (*): Judith A. Merkies, Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 50 jednacího řádu

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin(*)
 STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci
 STANOVISKO Výboru pro rozvoj
 STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod
 STANOVISKO Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o efektivní evropské strategii pro suroviny

(2011/2056(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. února 2011 nazvané „Řešení výzev v oblasti komoditních trhů a v oblasti surovin“ (KOM(2011)0025),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. listopadu 2008 nazvané „Iniciativa v oblasti surovin – uspokojení kritických potřeb pro růst a zaměstnanost v Evropě“ (KOM(2008)0699),

–   s ohledem na zprávu o „Kritických surovinách pro EU“, kterou vypracovala podskupina v rámci Skupiny pro dodávky surovin generálního ředitelství pro podniky a průmysl(1),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. ledna 2011 nazvané „Evropa účinněji využívající zdroje – stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020“ (KOM(2011)0021),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. března 2011 nazvané „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050“ (KOM(2011)0112/4),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. října 2010 nazvané „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace – konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu“ (KOM(2010)0614),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. listopadu 2010 nazvané „Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 Unie inovací“ (KOM(2010)0546),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2010 nazvané „Obchod, růst a celosvětové záležitosti – obchodní politika jako klíčový prvek strategie EU 2020“ (KOM(2010)0612),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o průmyslové politice pro éru globalizace(2),

–   s ohledem na své sdělení ze dne 3. února 2011 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 16. června 2010 o strategii EU 2020(4),

–   s ohledem na metodický dokument „Těžba neenergetických nerostných surovin a síť Natura 2000“ vypracovaný generálním ředitelstvím pro životní prostředí Evropské komise(5),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise, který doprovází sdělení Komise ze dne 4. listopadu 2008 s názvem „Iniciativa v oblasti surovin – uspokojení kritických potřeb pro růst a zaměstnanost v Evropě“ (KOM(2008)0699) (SEK(2008)2741),

–   s ohledem na výroční zprávu generálního ředitelství pro obchod Evropské komise za rok 2009 o politice v oblasti surovin (6),

–   s ohledem na studii „Vazby mezi životním prostředím a konkurenceschopností“ vypracovanou generálním ředitelstvím pro životní prostředí Evropské komise(7),

–   s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 10. listopadu 2010 nazvanou „Rozvojová politika EU pro udržitelný rozvoj a růst podporující začlenění – zvýšení dopadu rozvojové politiky EU“ (KOM(2010)0629),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. listopadu 2010 o konsolidaci vztahů EU a Afriky (KOM(2010)0634),

–   s ohledem na nadcházející sdělení Komise o obchodu a rozvoji,

   s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2009 nazvané „Soudržnost politik ve prospěch rozvoje – vytvoření politického rámce pro přístup Unie jako celku“ (KOM(2009)0458),

   s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o soudržnosti politik EU ve prospěch rozvoje a o koncepci „oficiální rozvojové pomoci plus“(8),

   s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu(9),

   s ohledem na závěry Rady ze dne 10. března 2011 o řešení výzev v oblasti surovin a komoditních trhů,

   s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (Lisabonská smlouva), který stanoví, že EU přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země,

–   s ohledem na současné kolo jednání z Dohá,

–   s ohledem na společnou strategii EU-Afrika z roku 2007 a Tripoliskou deklaraci z 3. summitu EU-Afrika konaného ve dnech 29. až 30. listopadu 2010,

–   s ohledem na současnou stížnost na Čínu ohledně devíti surovin, kterou u WTO podaly Evropská unie, Spojené státy a Mexiko,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A7-0288/2011),

A. vzhledem k tomu, že EU potřebuje silnou průmyslovou základnu, která z velké míry závisí na odpovídajících dodávkách surovin, zatímco se stává ekologičtější, aby mohla přejít na nízkouhlíkovou ekonomiku a zachovat si konkurenceschopnost,

B.  vzhledem k tomu, že složitost administrativních postupů a nedostatečná koordinace mezi správními orgány mohou vést k několikaletému zpoždění při získávání povolení pro těžbu nerostných zdrojů, vzhledem k tomu, že tato zpoždění jsou nepřiměřená, zvyšují kapitálové náklady na investice a vylučují z trhu malé a střední podniky,

C. vzhledem k tomu, že celosvětová poptávka po surovinách dlouhodobě stoupá, zejména pokud jde o „technologicky hodnotné kovy“,

D. vzhledem k tomu, že členské státy EU, Austrálie a Spojené státy mají potenciál k rozvoji těžby vlastních zdrojů kritických surovin, obecných kovů a prvků vzácných zemin,

E.  vzhledem k tomu, že pokrok při vývoji nových technologií bude nadále zvyšovat poptávku po zdrojích, které jsou pro rozvoj těchto odvětví nezbytné,

F.  vzhledem k tomu, že mezinárodní dodávka je částečně omezena vývozními kvótami a ceny stoupají k rekordním hodnotám,

G. vzhledem k tomu, že ve výrobním odvětví představuje podíl nákladů na materiál v celkových výrobních nákladech výrazně vyšší část než podíl mezd dělníků a že v žádném odvětví se alespoň ve střednědobém horizontu neočekává, že se rostoucí trend zmíněného podílu nákladů na materiál změní,

H. vzhledem k tomu, že trhům prospívají spravedlivé a rovné podmínky pro všechny,

I.   vzhledem k tomu, že zvýšený boj o suroviny může zhoršit mezinárodní vztahy a vést ke sporům o zdroje,

J.   vzhledem k tomu, že tyto výzvy mohou být příležitostí pro nová inovativní partnerství založená na vzájemně výhodné spolupráci mezi EU a třetími zeměmi,

K. vzhledem k tomu, že v mnoha rozvojových zemích nemá obyvatelstvo prospěch z těžby přírodních zdrojů v důsledku existence nedemokratických režimů, podvodů, korupce či ozbrojených konfliktů,

L.  vzhledem k tomu, že opatření navrhovaná Komisí pro posílení efektivního využívání a recyklace zdrojů se z velké části omezují na zhodnocení toho, co by mohlo být uděláno, místo aby byly přijaty konkrétní kroky, a tato opatření tudíž nepostačují k dosažení stanovených cílů,

M. vzhledem k tomu, že Komise uvádí, že lepší provádění a prosazování stávajících právních předpisů v oblasti odpadů je zásadní pro podporu takové Evropy, která efektivněji využívá zdroje,

N. vzhledem k tomu, že zvýšení míry recyklace cenných materiálů, zejména prvků vzácných zemin, vyžaduje intenzivní provádění demontáží,

O. vzhledem k tomu, že zisková recyklace vyžaduje spolehlivou a účinnou technologii klasifikace a separace, neboť hodnota recyklovaných materiálů závisí na čistotě separovaných částí,

P.  vzhledem k tomu, že vyšší míra účinnosti a recyklace podporují udržitelnost, konkurenceschopnost a zabezpečení dodávek,

Q. vzhledem k tomu, že produktivita práce se v posledních desetiletích rozvíjela mnohem rychleji než produktivita zdrojů a že podle odhadů představují náklady na práci méně než 20 % produktu, zatímco náklady na zdroje 40 %; vzhledem k tomu, že tato skutečnost znamená, že je zapotřebí urychlených opatření ke zlepšení účinnosti zdrojů,

R.  vzhledem k tomu, že je mimořádně důležité přijmout včasná a rozhodná opatření pro provádění účinné strategie a realizaci výsledků evropské iniciativy pro oblast surovin,

Strategie pro oblast surovin

1.  domnívá se, že Evropa se v souvislosti se surovinami potýká s problémy, ale zároveň tato oblast skýtá značné příležitosti; zdůrazňuje, že EU má nyní, kdy poptávka po surovinách po celém světě prudce vzrůstá, příležitost těžit ze situace, zvýší-li dodávky surovin a jejich účinnost a zároveň uspokojí potřeby průmyslu v EU a odvětví surovin; zdůrazňuje, že pro rozvojový potenciál, konkurenceschopnost a ochranu evropského průmyslu je nesmírně důležitý spravedlivý přístup k surovinám a jejich stabilní a předvídatelné ceny; omezení přístupu, zejména ke kritickým surovinám, jako jsou prvky vzácných zemin, a omezení jejich dodávek spolu s výrazným kolísáním cen mohou naproti tomu tvořit překážky pro budoucí konkurenceschopnost, ekologickou účinnost a inovace průmyslu EU, zejména malých a středních podniků; vítá skutečnost, že Komise v roce 2008 stanovila ve své iniciativě v oblasti surovin otázku politiky surovin jako prioritu, a důrazně vyzývá Komisi a členské státy, aby přistoupily k urychlenému provedení této iniciativy; je přesvědčen, že politika a diplomacie v oblasti zdrojů mají pro EU velký význam, a to nejen s ohledem na průmyslovou politiku a mezinárodní obchod, ale také jako průřezová otázka týkající se různých oblastí jak domácí, tak i zahraniční a bezpečnostní politiky; žádá Komisi, aby věnovala této otázce stejnou pozornost jako energetice; domnívá se, že je to také úkolem pro Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ);

2.  domnívá se, že odpovědnost za důslednou a účinnou diplomacii EU musí nést ESVČ a příslušné útvary Komise, v případě obchodních otázek zejména GŘ pro obchod, které by působily v úzké spolupráci s Radou a Parlamentem; domnívá se dále, že strategický význam surovin by se měl odrazit v organizaci ESVČ a v personálním zajištění příslušných delegací EU; zdůrazňuje, že je důležité koordinovat zahraniční politiku EU a členských států v oblasti surovin;

3.  vyzývá Komisi, aby věnovala odpovídající pozornost zvlášť komoditním trhům a iniciativě v oblasti surovin, neboť tyto dvě oblasti se svou podstatou liší a pro řešení svých rozdílných problémů si žádají zvláštní opatření; zdůrazňuje skutečnost, že finanční a komoditní trhy jsou v současnosti provázanější než kdy dříve a že kolísavost cen zhoršují spekulace; konstatuje, že řádné fungování trhů se surovinami by zajistilo nezbytné pobídky pro podniky, aby efektivněji využívaly zdroje, nahrazovaly je, recyklovaly a více investovaly do výzkumu a vývoje za účelem získání náhrady; pobízí proto Komisi, aby podpořila řádné fungování trhů se surovinami, a to např. tím, že přistoupí k přezkumu směrnice o trzích finančních služeb s cílem zajistit transparentnější obchodování; zdůrazňuje, že tři pilíře iniciativy v oblasti surovin se při řešení problémů surovin a zajištění dodávek surovin v EU navzájem doplňují; vyzývá Komisi, aby zavedla strategii v oblasti surovin, která bude vyvážená a soudržná, zejména s ohledem na ostatní důležité evropské politiky, především v odvětví průmyslu, výzkumu, životního prostředí a dopravy, a na strategii Evropa 2020; v této souvislosti zejména konstatuje, že významnou úlohu sehrává silná inovační a průmyslová politika;

4.  vítá činnost Komise zaměřenou na určení kritických surovin, z nichž všechny jsou „technologicky hodnotné kovy“ a musí být zohledněny v následných opatřeních; vyzývá Komisi, aby:

 pravidelně aktualizovala seznam kritických surovin a sledovala také suroviny, jež nejsou vzácné, avšak jsou strategicky důležité, s cílem čelit proinflačním trendům vedoucím ke koncentraci vlastnictví dodavatelů;

 vytvořila nástroj pro zjišťování rizika v oblasti kritických surovin a analyzovala stávající i budoucí potřeby a ceny i negativní dopady nedostatku potenciálních kritických surovin, zejména prvků vzácných zemin, s ohledem na odvětví obnovitelné energie, vyspělých technologií, obrany, a dokonce na automobilový průmysl;

 analyzovala dodavatelské řetězce závislé na kritických surovinách, kapacity rafinérií produkujících rovněž polotovary a vzájemný vztah mezi kritickými surovinami a s nimi souvisejícími obecnými kovy;

připomíná, že „kritičnost“ jednotlivých prvků v surovinách, a zejména v kritických surovinách, se liší, stejně jako jejich dostupnost, použití, nutnost zpracování, a tudíž i cena na různých stupních dodavatelského řetězce, což by měla analýza zohledňovat; upozorňuje dále na rozmanitost systémů logistiky pro surovinové toky na společném trhu;

5.  konstatuje, že ne všechny trhy se surovinami reagují stejně a že zejména trhy se surovinami v zemědělském odvětví podléhají silným sezónním a klimatickým faktorům, a vyžadují proto zvláštní pozornost;

6.  vyzývá proto Komisi, aby předložila studii o dovozu surovin do Evropy, které, ač nejsou na seznamu kritických surovin (jako například lithium, hafnium a nikl), mají strategický význam pro uspokojení průmyslových potřeb Evropy a pro výrobu spotřebního zboží s vysokou přidanou hodnotou; tato studie by měla také posoudit závislost našeho průmyslu na těchto surovinách a opatření k zabezpečení jejich dodávek, jakož i dopad jejich těžby na životní prostředí a možné předpokládané alternativy;

7.  vítá skutečnost, že široká škála surovin, jako je přírodní kaučuk, dřevo a kamenivo, jsou zahrnuty do sdělení Komise; vyzývá Komisi, aby analyzovala dostupnost těchto materiálů a případnou poptávku po nich a aby na základě výsledků přijala v případě potřeby vhodná opatření; konstatuje, že tato zpráva se zaměřuje na strategické a kritické suroviny;

8.  poukazuje na to, že pro efektivní strategii v oblasti surovin je klíčovým faktorem účinné řízení politiky v oblasti surovin; poukazuje na to, že účinná strategie musí zahrnovat průběžný dialog s dotčenými zúčastněnými stranami; zdůrazňuje nutnost úzké koordinace mezi Komisí, Evropským parlamentem a členskými státy a nutnost poskytování informací; doporučuje vytvořit v roce 2011 meziresortní pracovní skupinu na vysoké úrovni pro suroviny, jako je tomu ve Francii a Spojených státech, zahrnující relevantní generální ředitelství, Společné výzkumné středisko (JRC), Evropskou agenturu pro životní prostředí a ESVČ, aby vypracovávala, sledovala a přezkoumávala politiky, včetně dohod o partnerství, a aby zajišťovala strategickou soudržnost a podporovala vytvoření systému včasného varování, mj. pro případ narušení trhu a konfliktů týkajících se zdrojů surovin, který by doplňovala monitorovací skupina; vyzývá Komisi, aby vytvořila dlouhodobý „Evropský plán pro suroviny do roku 2050“, který by nastínil budoucí vývoj, hrozby a příležitosti v odvětví surovin a kritických surovin a jenž by pomohl evropskému průmyslu a akademickým a výzkumným institucím se zapojením do dlouhodobého plánování a investic; vyzývá dále Komisi, aby podpořila členské státy při vytváření vlastních strategií pro suroviny a aby posilovala koordinaci a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, a to včetně zaměření na vnější rozměr; navrhuje, aby nadcházející sdělení, které se bude zabývat vnějším rozměrem energetiky, sloužilo jako vzor;

9.  trvá na tom, že Evropský parlament musí být pravidelně informován o vývoji v oblasti neenergetických surovin v rámci iniciativy pro oblast surovin a o plnění jejích cílů prostřednictvím výročních zpráv o pokroku, které se rovněž zaměří na politickou soudržnost v souvislosti s politikami v oblasti obchodu, rozvoje a životního prostředí a se sociálními dopady a na údaje o kritických surovinách;

Od problému k příležitosti pro evropský průmysl: účinnost zdrojů, opětovné použití, recyklace a nahrazování

10. konstatuje, že překonání problémů v oblasti surovin představuje zároveň příležitost k oživení průmyslové základny, technologické kapacity a know-how EU a ke zvýšení konkurenceschopnosti a dosažení stabilní úrovně zaměstnanosti v kvalifikovaných profesích prostřednictvím ambiciózní průmyslové inovační strategie; konstatuje, že bez ohledu na důležitost účinné obchodní politiky a na používání vlastních zdrojů budou řádné řízení v oblasti surovin a zlepšování účinnosti, opětovné používání, energeticky účinná recyklace, snížení množství používaných zdrojů, také případně díky vyšším normám pro kvalitu produktů a zásadě „používej déle“, a využívání zelených technologií ve střednědobém až dlouhodobém horizontu klíčové pro konkurenceschopnost, udržitelnost a zabezpečení dodávek; domnívá se, že jakákoliv iniciativa v tomto ohledu by se měla zakládat na řádném posouzení dopadu, které bude zaměřené na případné dopady na životní prostředí, společnost a konkurenceschopnost; zdůrazňuje význam důsledného uplatňování právně závazné evropské hierarchie nakládání s odpady, stanovené v rámcové směrnici o odpadech, která upřednostňuje prevenci, opětovné použití a recyklaci, po nichž následuje využití a zneškodnění; připomíná, že Komise by měla podporovat sociální inovace, změny životního stylu a nové koncepce, jako je například ekologický leasing, chemický leasing a sdílení;

11. upozorňuje, že faktory, které mají klíčový význam pro přechod na hospodářství účinně využívající zdroje, jsou nižší spotřeba, předcházení vzniku odpadů a opětovné využívání;

12. navrhuje, aby Komise vypracovala souhrnnou studii o hospodářských leasingových modelech jako alternativy k vlastnictví zboží a o jejich dopadu na využívání materiálů a jejich sběru; zdůrazňuje, že hlavní výzvou je v tomto ohledu informovanost;

13. zdůrazňuje, že je třeba usilovat o oddělení hospodářského růstu a zvýšeného používání zdrojů, což také přispěje ke snížení relativní závislosti na dovozu; bere na vědomí význam vytvoření strategie pro suroviny i s ohledem na celkový kontext změny klimatu; vítá proto plán Komise zahájit stěžejní iniciativu zaměřenou na účinnost zdrojů; vyzývá Komisi, aby určila překážky pro zvýšení produktivity zdrojů (včetně technických překážek, nákladů atd.) a začlenila a posoudila střednědobé a dlouhodobé cíle v oblasti zlepšování účinnosti zdrojů, které odrážejí nutnost omezit závislost EU na dovozu surovin, neboť dovozy surovin do EU jsou v přepočtu na obyvatele nejvyšší na světě; aby byl pokrok posouzen objektivně a aby bylo možno učinit srovnání s dalšími zeměmi, žádá Komisi, aby vypracovala spolehlivější metodiku pro měření účinnosti zdrojů a zohlednila při tom činnost Eurostatu v této oblasti a také výsledky studie k tomuto tématu, již nechal před nedávnem vypracovat Evropský parlament;

14. vítá vytváření nástrojů a ukazatelů, jako je TEEB (Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti); naléhavě žádá Komisi, aby podporovala a stimulovala rozvíjení těchto nástrojů a jejich používání;

15. domnívá se, že daň z nerostných zdrojů není vhodným fiskálním nástrojem pro zvýšení účinnosti zdrojů, a vyzývá Komisi, aby zadala vypracování studie o dopadech daně z vody a využití půdy, se zvláštním zřetelem na možné nezamýšlené dopady na hospodářské činnosti a výrobu energie z obnovitelných zdrojů v EU;

16. vyzývá Komisi, aby na základě podrobného posouzení dopadu důkladně zvážila rozšíření přístupu k surovinám založeného na ekodesignu, aby posoudila možnost zavedení nových nástrojů, aby spolupracovala s normalizačními orgány, aby vyhodnotila proveditelnost programu vedoucího postavení („top runner“) pro výrobky s ohledem na energetickou účinnost a aby posílila poradenské služby o účinnosti zdrojů, zejména pro malé a střední podniky, např. posílením takových programů v Evropské agentuře pro konkurenceschopnost a inovace (EACI); vyzývá Komisi, aby v této oblasti podporovala malé a střední podniky prostřednictvím podpory sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy a umožněním přístupu k relevantnímu výzkumu v rámci sedmého rámcového programu a budoucích výzkumných programů EU; vyzývá společnosti, aby využily buď Systém environmentálního řízení a auditu (EMAS) nebo normy ISO; vyzývá Komisi a členské státy, aby při zadávání veřejných zakázek zajistily posílení postavení výrobků, které účinně využívají zdroje, a výrobků využívajících druhotné suroviny, jakož i výrobků umožňujících řádnou a transparentní recyklaci po skončení jejich životnosti; poukazuje na to, že při recyklaci je důležitá nejen kvantita, ale také kvalita; zdůrazňuje tudíž význam výrobků navrhovaných tak, aby byly snadno recyklovatelné; zdůrazňuje význam zahrnutí využívání zdrojů do informací o výrobku a ekoznaček s cílem usnadnit rozhodování spotřebitele; vyzývá evropské normalizační orgány, aby při stanovování norem zohlednily otázku účinnosti zdrojů;

17. vyzývá Komisi, aby prověřila možné způsoby úpravy směrnice o ekodesignu, směrnice o vozidlech s ukončenou životností, směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních a směrnice o odpadu z baterií, s cílem zvýšit míru recyklace, a to nejen obecně, ale také pokud jde o cenné suroviny včetně prvků vzácných zemin, např. prostřednictvím konkrétnějších požadavků na demontáž, a aby navrhla příslušné změny těchto předpisů;

18. konstatuje, že recyklace a opětovné použití mohou přispět ke snížení emisí skleníkových plynů, neboť používání surovin je jejich významným zdrojem; dále konstatuje, že v určitých odvětvích, na něž se vztahují právní předpisy upravující recyklaci, je míra recyklace vysoká; žádá Komisi, aby určila způsoby dalšího zvyšování míry recyklace v příslušných odvětvích mj. zdokonalováním právního rámce cyklického hospodářství; zdůrazňuje, že je nutné investovat do recyklace surovin, zejména prvků vzácných zemin; vyzývá Komisi, aby zahájila hloubkovou analýzu materiálového toku v EU, která bude vycházet z celého životního cyklu surovin (od vytěžení až po odpad) v jednotlivých odvětvích a jejím cílem bude posoudit a navrhnout hospodárné způsoby zvyšování míry recyklace surovin při současném respektování dopadu na životní prostředí; vyzývá Komisi, aby harmonizovala evropské právní předpisy a minimální normy recyklace za účelem většího souladu; vyzývá členské státy, aby zajistily řádné provedení stávajících právních předpisů, a dále vyzývá národní průmyslové svazy, aby mezi svými členy aktivně podporovaly recyklaci a usnadnily spolupráci s výzkumnými institucemi a dalšími odvětvími; připomíná, že je důležité oddělit množství vyprodukovaného odpadu od zvýšení zpracovatelské produkce;

19. konstatuje, že je důležité vytvářet průmyslové synergie v souvislosti s recyklací a pomoci společnostem při zjišťování toho, jak jejich odpad a vedlejší produkty mohou sloužit jako zdroje pro jiné; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly takové přístupy jako ve Spojeném království, kde vznikl národní program průmyslové symbiózy;

20. vyzývá Komisi, aby:

 posoudila a propagovala projekty získávání hodnotných látek z městských odpadů, neboť tyto zdroje mohou být mnohem bohatší než primárně těžené rudy a velkou část hodnotných druhotných surovin lze získat, opakovaně použít a recyklovat, a aby investovala do projektů, jež obecně omezují využívání surovin, čímž se podílejí na společenské změně,

 zjistila, mj. prostřednictvím nezávislého posouzení dopadu, zda mohou být již uzavřené skládky odpadu znovu otevřeny s cílem recyklovat případný odpadový materiál za použití nejlepších dostupných technologií, neboť by to vedlo k větší dostupnosti surovin a k vytvoření dalších pracovních míst v Unii,

 prověřila zbývající skládky důlního a metalurgického odpadu,

 do roku 2012 dokončila databázi lokalit důlních odpadů v EU a prosazovala směrnici o nakládání s odpady z těžebního průmyslu,

 zajistila, aby se tento odpad upravoval s využitím nejlepších dostupných technologií,

 podpořila řízení životního cyklu budov a zajistila v případě potřeby recyklovatelnost materiálů použitých při jejich výstavbě,

 postupně zavedla všeobecný zákaz skládek odpadu v celé Evropské unii;

21. je toho názoru, že je zcela nezbytné, aby bylo k dispozici více informací o získávání surovin z městského odpadu, a žádá proto Komisi, aby v této souvislosti posoudila především potenciál tohoto způsobu získávání surovin, ale rovněž i jeho omezení;

22. vybízí Komisi, aby vyvinula recyklační strategii, v jejímž rámci se místo opětovného získávání bude nacházet co nejblíže zdroji odpadu, a to i pokud jde o čištění odpadních vod, čímž by bylo možné docílit získání vyšších koncentrací surovin, zabránit jejich nerecyklovatelnosti, snížit nepříznivý dopad na životní prostředí a případně také dosáhnout vyšší energetické účinnosti;

23. vyzývá dále Komisi, aby předložila návrh na změnu směrnice o skládkách odpadů(10) a rozvinula a rozšířila cíle stanovené v čl. 5 odst. 2 této směrnice; domnívá se dále, že počínaje rokem 2020 by mělo ve smyslu rámcové směrnice o odpadech dojít k rozšíření redukčního cíle spojeného se zákazem ukládání biologicky rozložitelného komunálního odpadu na skládkách na veškerý biologicky rozložitelný odpad, přičemž jako redukční cíl by měla být stanovena hodnota 5 %;

24. vyzývá Komisi, aby podpořila partnerství v oblasti recyklace s rozvojovými zeměmi; žádá Komisi, aby podpořila pilotní projekty, jako jsou zóny nulového odpadu;

25. žádá Komisi, aby posoudila, jak může Evropská investiční banka (EIB) pomoci snížit finanční rizika investic do zařízení pro recyklaci využívajících průlomové technologie a do dalších recyklačních iniciativ;

26. vyzývá Komisi, aby podpořila výzkum a vývoj hospodářských pobídek v oblasti recyklace, včetně recyklace prvků vzácných zemin, a zohlednila rovněž posouzení dopadu; vyzývá dále Komisi, aby prošetřila, jak lze podpořit trhy s recyklovanými materiály, například prostřednictvím osvědčení pro recyklované materiály a požadavků na ekodesign, a aby zajistila, aby rovněž politika soudržnosti a rozpočty podporovaly účinnost zdrojů a recyklaci;

27. zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti nezákonné přepravě recyklovatelných materiálů a odpadu obsahujícího užitečné suroviny, zejména elektronického odpadu, na nějž se vztahuje směrnice o OEEZ (2002/96), a to zlepšením právních předpisů a jejich provádění, a vyzývá členské státy, aby tomuto úkolu věnovaly naléhavou pozornost; žádá Komisi, aby prověřila, zda by další využití koncepce odpovědnosti výrobce podpořilo dosažení tohoto cíle; zdůrazňuje, že je nutné stanovit celosvětový systém udělování osvědčení zařízením pro recyklaci; konstatuje, že je důležité, aby vnitrostátní celní orgány navzájem spolupracovaly; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda je nutné vytvořit kolektivní mechanismus pro informování orgánů o nelegální přepravě odpadu; žádá Komisi, aby analyzovala nelegální odpadové toky a aby pravidelně informovala o úspěších v boji proti nelegálnímu vývozu odpadu; žádá Komisi, aby podporovala účinné rozlišení v celních prohlášeních u nového a použitého zboží a zabývala se tímto problémem v rámci prováděcích pravidel k Modernizovanému celnímu kodexu Společenství;

28. v této souvislosti také vyzývá Komisi, aby – kde je to vhodné – podpořila obchodní partnery EU v tom, aby přijaly příslušné předpisy a uplatňovaly odpovídající kontrolní opatření s cílem předcházet nelegálnímu dovozu jakéhokoli odpadu na jejich území, a především aby aktivně bojovaly proti korupci, která tento nelegální dovoz často umožňuje;

29. vyzývá Komisi, aby zohlednila kritické připomínky některých členských států týkající se nařízení Rady, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového odpadu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice 2008/98/ES, a žádá Komisi, aby zpřísnila požadavky na kvalitu výrobků a zlepšila možnosti kontroly a zajištění požadované kvality odpadu deklarovaného jako odpad, který přestává být odpadem;

30. vyzývá Komisi, aby stanovila priority výzkumu a inovací v oblasti udržitelných průzkumných a výrobních metod, životního cyklu produktů a recyklace („od kolébky ke kolébce“ – cradle-to-cradle), nahrazování a  účinnosti zdrojů, neboť by to rovněž mohlo zmírnit závislost evropského dovozu na monopolních dodavatelích; vyzývá Komisi, aby se v rámcových programech zabývala současnými výzvami, pokud jde o recyklaci, a zdůrazňuje, že pozornost by měla být věnována různým strategiím recyklace pro běžné kovy a pro kritické suroviny, jako jsou prvky vzácných zemin; vyzývá Komisi, aby spojila financování výzkumu v oblasti surovin, jako jsou prvky vzácných zemin, s jasnými cíli, jako je například japonský cíl snížit spotřebu prvků vzácných zemin o jednu třetinu; vyzývá Komisi, aby zohlednila zkušenosti třetích zemí, ve kterých již ve velké míře probíhá opětovný sběr, jako je Norsko, kde je znovu vybíráno přibližně 80 % elektronického odpadu, a stanovila odpovídající vlastní cíle pro opětovný sběr; zdůrazňuje význam partnerství veřejného a soukromého sektoru v této oblasti, zahrnujícího průmysl, akademickou obec a vládu; uznává, že takové instituce prokazují cennou službu také malým a středním podnikům; trvá na tom, že v oblasti strategických surovin je důležité evropské inovační partnerství s cílem podporovat rozvoj účinného využívání zdrojů, klíčových technologií, zabezpečení dodávek a bezpečnosti a domácí odvětví surovin; vyzývá Komisi, aby takové partnerství uzavřela v roce 2011;

31. vyjadřuje politování nad tím, že se sdělení dostatečně nezabývá nahrazováním a opětovným použitím; připomíná, že nahrazování, zejména v případě kritických surovin a prvků vzácných zemin, má velký význam a může případně nabídnout účinné řešení rizik týkajících se dodávek a životního prostředí; vyzývá proto Komisi, aby rozšířila svou činnost v této oblasti využitím financí na výzkum a inovace tím, že by byl v souvislosti s nadcházejícím rámcovým programem pro výzkum případně vytvořen program pro výzkum a inovace zaměřený na nahrazování, přičemž by byla podporována demonstrační zařízení; vybízí Komisi a členské státy k tomu, aby zvážily stanovení cílů v oblasti nahrazování s přihlédnutím k příslušným posouzením dopadů; vyzývá Komisi, aby plně využila stávající odborné způsobilosti týkající se prvků vzácných zemin v rámci EU;

Udržitelné dodávky v EU

32. žádá, aby byla v rámci nefiskálních politik domácí odvětví surovin podporována při získávání investic; vítá proto spolupráci mezi vnitrostátními geologickými průzkumy; žádá posílení jejich spolupráce a vybízí k používání společných standardů a postupů, které by usnadnily výměnu a využívání dostupných geologických údajů; vítá zveřejnění výroční evropské knihy surovin a zdůrazňuje, že by měla zahrnovat i údaje o druhotných surovinách a získávání hodnotných látek z městských odpadů (tzv. urban mining); vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je nutné vytvořit geologickou službu EU, která by propojovala provádění národních průzkumů a spolupracovala s mezinárodními partnery; podporuje činnost Komise v oblasti zlepšování geologické znalostní základny EU; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vytvořila digitální mapu zdrojů v Unii;

33. bere na vědomí význam dodávek domácích surovin v Evropě; žádá proto

- lepší koordinaci s ohledem na průzkum, těžbu, distribuci, zpracování, opětovné využití a recyklaci;

- příslušné orgány veřejné správy (vnitrostátní, regionální a místní), aby uplatňovaly jasné, účinné a koordinované správní postupy udělování povolení k těžbě domácích surovinových zdrojů, případně včetně vytvoření jednotného kontaktního místa, které by usnadnilo a urychlilo postup vydávání povolení;

- členské státy, aby vytvořily politiky tvorby územního plánování, včetně dlouhodobých odhadů pro regionální a místní poptávku po nerostných surovinách, které by měly být zohledněny ve vnitrostátních politikách v oblasti surovin, a aby přitom využily silné geologické know-how v oblasti surovin, kterým disponují různé členské státy, a aby tím současně nebránily obchodu v rámci EU nebo neznemožnily přeshraniční poptávku;

bere na vědomí významnou úlohu, kterou v  souvislosti s domácí těžbou sehrávají společnosti těžebních a dobývacích služeb; zdůrazňuje, že v zájmu udržitelné těžby v Evropě je důležité podpořit regionální nebo vnitrostátní průmyslová seskupení v oblasti surovin sdružující zástupce odvětví, geologické služby, poskytovatele těžebních a dobývacích služeb, výrobce zařízení a těžební a rafinérské společnosti, stejně jako přepravní průmysl a sociální partnery, a to rovněž za použití nových těžebních technologií;

34. vyzývá Komisi, aby zahrnula cíle akčního plánu na zachování biologické rozmanitosti mezi strategické surovinové cíle pro posílení pouta mezi ekonomikou a životním prostředím a pro zohlednění environmentálních dopadů těžby, výroby, využívání a likvidace surovin; naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila rozvoj strategického územního plánování ve všech členských státech, aby došlo k vyvážení těžby surovin s dalšími požadavky na využití půdy a bylo zachováno životní prostředí a biologická rozmanitost;

35. zdůrazňuje, že těžební činnost musí být prováděna s ohledem na co nejvyšší standardy bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí s cílem předcházet nehodám a zajistit rekultivaci dotčených oblastí;

36. vyzývá Komisi, aby věnovala patřičnou pozornost rozvoji oblastí bohatých na zdroje a aby zapojila komplexní přístup na zlepšení dopravní infrastruktury v zájmu propojení oblastí bohatých na zdroje nacházejících se v Unii s jejími průmyslovými oblastmi; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že revidované hlavní směry pro rozvoj transevropské dopravní sítě (TEN-T) budou splňovat potřeby průmyslu a zajistí snadný přístup k surovinám;

37. potvrzuje, že hlavní směry programu NATURA 2000 poskytují kvalitní základ, v jehož mezích musí probíhat těžební činnost k neenergetickým účelům při zohlednění zásady subsidiarity; vyzývá Komisi, aby pravidelně kontrolovala, zda členské státy pokročily v dosahování souladu mezi těžbou surovin a ochranou přírody; konstatuje, že důležitými nástroji jsou kodexy postupů pro dosažení výjimečných technických, sociálních, konkurenceschopných a ekologických vlastností; připomíná usnesení Parlamentu ze dne 20. ledna 2011 o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti(11) a vyzývá v této souvislosti Komisi, aby v souladu se zásadou předběžné opatrnosti posoudila možnosti ekologicky udržitelného využívání citlivých oblastí, které by se mohly stát cennými dodavateli základních surovin, jako je Arktida, Barentsovo moře a Grónsko, a případně aby rozšířila stávající dohody o partnerství se zeměmi v těchto regionech;

38. připomíná potřebu transparentnějšího a předvídatelnějšího rámce podmínek pro postupy schvalování regulačními orgány při zakládání nových dolů na těžbu kovů a nerostných surovin, které by zároveň neporušovaly normy v oblasti životního prostředí;

39. konstatuje, že země severní Evropy a regionu Barentsova moře mají rozsáhlá ložiska rudy a nerostných surovin a rozsáhlé lesní porosty; je přesvědčen, že region severní Evropy může podstatným způsobem přispět k uspokojení surovinových potřeb ostatních evropských společností a tím snížit závislost Evropy na dovozu; je přesvědčen, že v probíhající rozpravě o surovinách je jednoznačně zapotřebí zvýšit povědomí o potenciálu severní Evropy;

40. zdůrazňuje význam výzkumu, vývoje a inovací pro řešení nových výzev; poukazuje na význam výzkumu, vývoje a inovací pro vývoj inovativních technologií a udržitelných metod těžby, rafinace a produkce rud a recyklace s cílem minimalizovat dopady těžby na životní prostředí a případné nežádoucí sociální důsledky;

41. naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala opatření s cílem bezodkladně zvážit znovuotevření některých dolů a zahájit udržitelnou těžbu, jež by omezila riziko, že bude evropský průmysl čelit nedostatku surovin;

42. zdůrazňuje význam dovedností a odborné přípravy a úlohu geologů, inženýrů, horníků a dalších zaměstnanců; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této souvislosti navázaly úzký dialog se sociálními partnery, akademickými pracovišti a zástupci průmyslu; vyzývá Komisi, aby do roku 2012 zjistila potřebu a dostupnost odborného personálu v oblasti výzkumu a vývoje, těžby, rafinace, zpracování a recyklace surovin a sdělila své poznatky Evropskému parlamentu; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s průmyslem a akademickými pracovišti podpořily vzdělávání v oblasti surovin prostřednictvím zavádění zvláštních programů a stipendií na univerzitách; v této souvislosti dále podporuje výměnné programy v této oblasti, jako např. Erasmus Mundus zaměřený na nerosty a životní prostředí;

43. vítá návrh diplomacie EU týkající se surovin a prvků vzácných zemin, jehož cílem je vytvořit mezinárodní regulační platformu, která by zajišťovala přístup k nerostným surovinám a jejich dodávky, zejména pokud jde o suroviny považované za tzv. kritické, zajišťovala otevřené globální trhy a podporovala mezinárodní spolupráci v oblasti udržitelné těžby surovin a účinné využívání zdrojů na základě společných zájmů; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nutné navázat intenzivní diplomatický dialog v oblasti surovin mezi průmyslovými, nově industrializovanými a rozvojovými zeměmi bohatými na zdroje surovin, také s cílem propagovat dodržování lidských práv, řádnou správu věcí veřejných, regionální stabilitu a působit preventivně proti rizikům vzniku sporů o zdroje surovin;

44. vyzývá Komisi, aby zajistila co nejdůslednější vymáhání stávajících právních předpisů EU; aby začlenila bezpečnostní standardy těžby zlata do akcí v rámci stěžejní iniciativy „Unie inovací“; aby zařadila na program mezinárodního panelu o udržitelném využívání zdrojů (UNEP) zvláštní pracovní bod o těžbě zlata, včetně hledisek bezpečnosti, inovací, nakládání s chemickými látkami, nezákonné a řemeslné těžby, s cílem nalézt dlouhodobé udržitelné řešení, které zajistí, že zlato vyráběné nebo dovážené pro použití v EU se těží udržitelným způsobem; a aby zvážila přezkum hlavních směrů Berlín II o těžbě v malém měřítku a řemeslné těžbě;

45. zdůrazňuje, že řemeslná těžba a těžba malého rozsahu může, je-li oficiálně uznána, regulována a podporována, mít zásadní význam pro život v daném místě, být zdrojem pracovních příležitostí a podporovat rozvojové cíle; vyjadřuje politování nad relativním nedostatkem znalostí a analytických nástrojů v této oblasti a zdůrazňuje potřebu zlepšit její viditelnost, usnadnit efektivnější tvorbu a uplatňování politiky řemeslné těžby a těžby malého rozsahu a sledovat úsilí o poskytování pomoci s cílem předcházet vzniku „pastí chudoby“, jako jsou například dětská práce, nebezpečné pracovní prostředí a nucená práce, s nimiž se lze v oblasti řemeslné těžby často setkat, a konfliktů spojených s těžební činností malého rozsahu; vyzývá rovněž EU a členské státy, aby podporovaly rozvojové země na vnitrostátní a místní úrovni tím, že zpřístupní odborné znalosti v oblasti udržitelných těžebních postupů, zvýšení účinnosti zdrojů, opětovného použití a recyklace;

46. vyzývá Komisi, aby zvážila potřebu zavedení mechanismu skladování kritických surovin, zejména prvků vzácných zemin, který by zajistil evropským společnostem přístup ke strategickým materiálům používaným v ekologickém odvětví, odvětví špičkových technologií, odvětví obrany a zdravotnictví a poskytl by ochranu proti monopolním tlakům a růstu cen; vyzdvihuje skutečnost, že úloha EU v jakémkoli případném programu skladování by se měla omezit na zajištění právního rámce a regulačního dohledu;

Spravedlivé a udržitelné dodávky surovin na mezinárodní úrovni

47. bere na vědomí rostoucí počet obchodních omezení a případů narušování hospodářské soutěže v obchodu se surovinami; vyzývá Komisi, aby na regionální, vícestranné i dvoustranné úrovni soustavně monitorovala a řešila otázku vývozních a dovozních omezení; je nezbytné důkladně prošetřit opatření narušující obchod s ohledem na průmyslové suroviny a zejména na kritické suroviny a případně přistoupit k dalším právním krokům v rámci WTO; vyzývá WTO, aby bedlivě sledovala dopad dovozních a vývozních omezení, a v této souvislosti podporuje, aby byl v rámci WTO vytvořen nástroj ke sledování celních i necelních překážek obchodu se surovinami a prvky vzácných zemin a ve skupině G-20 zřízena „Rada pro stabilitu v oblasti surovin a vzácných zemin“; vyzývá Komisi, aby využila všech svých mezinárodních sítí včetně diplomatických služeb ke zlepšení vztahů se zeměmi a regiony, ze kterých jsou dodávány suroviny a kritické suroviny, a usnadnila tak mezinárodní obchod se surovinami a zejména s kritickými surovinami; vítá záměr EU vyvíjet aktivní diplomatickou činnost v oblasti surovin, která zahrne různé politiky, jako např. zahraniční a obchodní politiku, politiku v oblasti životního prostředí a rozvojovou politiku a bude v jejím rámci podporovat a posilovat demokratické principy, lidská práva, regionální stabilitu, transparentnost a udržitelný rozvoj; domnívá se, že je nutné ve velmi krátké době stanovit konkrétní prioritní opatření a komplexní strategii pro udržitelné dodávky prvků vzácných zemin; vyzývá Komisi, aby do stanovení těchto opatření zapojila evropské subjekty působící v oblasti prvků vzácných zemin;

48. uznává, že vlády a parlamenty rozvojových zemí mají legitimní právo, aby po konzultaci s občanskou společností přijaly politiky a regulovaly zahraniční investice ve veřejném zájmu, a to takovým způsobem, aby zahraniční investice znamenaly přínos pro místní hospodářství, vytvářely domácí přidanou hodnotu a podporovaly rozvoj; zdůrazňuje, že by strategie EU v oblasti surovin neměla stát v cestě uplatňování tohoto práva;

49. vítá úsilí EU o podporu udržitelného obchodu se surovinami se třetími zeměmi (např. FLEGT);

50. zdůrazňuje, že je třeba zavést jasná pravidla spolupráce v oblasti obchodu se surovinami mezi všemi zúčastněnými stranami (producenty, vývozci, tranzitními zeměmi a dovozci);

51. vyzývá Komisi, aby zajistila soulad mezi politikou v oblasti rozvoje a Iniciativou v oblasti surovin, přičemž politika EU v oblasti surovin by měla plně zohledňovat udržitelný hospodářský růst rozvojových zemí a důsledně sledovat stěžejní cíl odstranění chudoby zakotvený v článku 208 SFEU; zdůrazňuje, že solidní podpora hospodářského, sociálního a ekologického rozvoje zemí bohatých na zdroje surovin by jim mohla pomoci vytvořit stabilní a demokratické instituce, což bude vzájemně výhodné pro vývozní i dovozní země; požaduje proto, aby byla do budoucích dohod s partnerskými zeměmi vyvážejícími suroviny začleněny doložky o dodržování lidských práv a demokratizaci; je přesvědčen, že EU by měla rovněž podporovat rozvojové země při diverzifikaci jejich hospodářství, snižování závislosti na vývozu surovin a zvyšování hodnoty jejich produktů prostřednictvím domácí výroby a zpracování; vyzývá Komisi, aby při vypracovávání nových nástrojů v rámci vnější činnosti na období po roce 2013 zahrnula do programů zajišťujících demokratickou a hospodářskou stabilitu nestabilních států, které jsou dodavateli surovin, opatření na podporu řádného řízení v oblasti nerostných surovin a udržitelné těžby;

52. považuje obstarání zdrojů za odpovědnost společností; uznává, že pro malé a střední podniky je obstarávání zdrojů obtížné; žádá proto Komisi, aby zvážila, jak by bylo možné nefinančně podporovat koncepty, jako je evropský holding v oblasti surovin; žádá Komisi a členské státy, aby důkladně prostudovaly japonskou společnost JOGMEC;

53. naléhavě vyzývá členské státy, aby v rámci evropské strategie pro suroviny mezi sebou spolupracovaly; žádá, aby tato strategie využívala součinnosti mezi hospodářskými, těžebními, průmyslovými a mezinárodními politikami a snažila se zajistit dodávky strategických látek;

54. vyzývá Komisi, aby zhodnotila výsledek sporu vedeného u WTO proti Číně a, pokud je to vhodné, v budoucnosti využívala mechanismy WTO;

55. konstatuje důležitost vztahů mezi EU a Afrikou a význam dohody uzavřené v červnu 2010 v Addis Abebě; trvá na tom, aby se toto partnerství zakládalo na společných zájmech, poukazuje na to, že ve snaze o prosazování udržitelných postupů těžby je nezbytná výměna osvědčených postupů ohledně řádné správy, vyšší účinnosti zdrojů, opětovného používání a recyklace, nakládání s hlušinou a sutí, rekultivace těžebního místa, zdraví a bezpečnosti, ochrany pracovníků a odstranění dětské práce; zdůrazňuje, že Africká unie v dokumentu nazvaném „Představa o těžbě v Africe“ („African Mining Vision“) uvádí, že africké země doposud nebyly schopné využít své konkurenční výhody v oblasti přírodních zdrojů, a že je proto třeba zvážit opatření s cílem zajistit, že bohatství přírodních zdrojů bude využito ku prospěchu obyvatel zemí bohatých na zdroje;

56. upozorňuje na význam dvoustranné spolupráce v oblasti surovin, jak ukázala EU a Africká unie v červnu 2010, a doporučuje, aby bylo v souvislosti se společným akčním plánem Afriky a EU na období 2011–2013 vyvinuto další úsilí; vyzývá, aby byla podobná spolupráce rozvinuta i s dalšími zeměmi, které patří mezi hlavní producenty kritických surovin; navrhuje, aby se jedním z konkrétních cílů diplomacie v oblasti surovin stala diverzifikace zdrojů určitých surovin, na jejichž dovozu je EU závislá, a to směrem od jihovýchodní Asie k Latinské Americe a Africe;

57. vítá přístup tohoto akčního plánu spočívající v tom, že kromě podpory řádné správy, včetně transparentnosti, bude poskytnuta odborná příprava v oblasti osvědčených postupů pro vyjednávání smluv o nerostných surovinách a posílena vědecká spolupráce v těžebním průmyslu;

58. vyjadřuje politování nad tím, že ve sdělení nejsou jmenovány další regiony nebo země; domnívá se, že by měly být prozkoumány možnosti alternativních zdrojů surovin, aby se Evropa vyvarovala závislosti na omezeném počtu zemí; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby podporovala další vzájemně výhodná partnerství se zeměmi a regiony bohatými na zdroje; domnívá se, že EU by měla nabízet partnerství podle trojúhelníkového modelu infrastruktura – sdílení znalostí – zdroje; vyzývá EU, aby podporovala rozvojové země bohaté na zdroje v rozvíjení jejich znalostí z oblasti geologie, těžby a zpracování nerostných surovin i ve vědeckých a právních otázkách, aby mohly udržitelným způsobem budovat kapacity; navrhuje v této souvislosti vytvoření míst na geologických fakultách financovaných na základě spolupráce; vyzývá Komisi, aby sledovala mezinárodní dohody uzavřené mezi zeměmi bohatými na zdroje a státy, které nejsou členy EU, které zahrnují výlučný přístup ke zdrojům, a aby zajistila spravedlivý přístup ke zdrojům a uplatňování právních předpisů v oblasti mezinárodního obchodu;

59. je znepokojen tím, že dosud nebyla určena strategie pro dialog a spolupráci s Čínou a dalšími klíčovými mezinárodními aktéry; zdůrazňuje, že je nutné vést s Čínou dialog v oblasti obchodu a technologií; vyzývá Komisi, aby prověřila, jak lze s Čínou k oboustrannému prospěchu vytvořit pilotní projekty pro udržitelnou těžbu a zpracování nerostných surovin, nahrazování, účinnost zdrojů či recyklaci kritických surovin; rovněž rozhodně podporuje podobné dvoustranné rozhovory s dalšími klíčovými dodavateli, jako jsou země BRICS, o důležitých otázkách v oblasti surovin, neboť rovněž mají a využívají velké množství surovin; vyzývá Komisi, aby podobným způsobem řešila otázku surovin ve své evropské politice sousedství;

60. domnívá se, že strategie EU pro suroviny by měla odrážet rozdíly mezi vyspělými a předními rozvíjejícími se ekonomikami na straně jedné a nejméně rozvinutými zeměmi na straně druhé;

61. zdůrazňuje, že otázka přístupu k surovinám by měla být postupně zapracována do politických opatření zaměřených na budování míru a předcházení konfliktům, neboť v některých regionech došlo k opětovnému rozpoutání značného počtu konfliktů;

62. souhlasí, že rozvojová politika dokáže pomoci zemím proměnit jejich bohaté zdroje na udržitelný a inkluzívní růst, mimo jiné tím, že podporuje řádnou správu věcí veřejných a transparentnost; zdůrazňuje skutečnost, že rozvojová politika včetně všeobecného systému preferencí není nástrojem diplomacie v oblasti surovin, ale domnívá se, že může sehrát významnou podpůrnou úlohu v evropské politice v oblasti surovin; vyzývá proto Komisi, aby mezi nimi zajistila soulad; vítá, že do obchodních smluv EU byly začleněny explicitní záruky týkající se nediskriminačního přístupu na trh se surovinami, které jsou také základní podmínkou členství v organizaci WTO; souhlasí nicméně s tím, že obchodní dohody by měly být dostatečně pružné, aby podpořily rozvojové země ve vytváření vazeb mezi těžebním průmyslem a místním průmyslem; domnívá se, že je nutné respektovat svrchovanost zemí v nakládání se zdroji, a v této souvislosti žádá Komisi, aby vyvažovala nesouhlas s vývozními cly v rozvojových zemích uplatňováním diferencovaného přístupu zohledňujícího rozdíly v situaci jednotlivých států, aby nebyly ohroženy rozvojové cíle a industrializace rozvojových zemí; zdůrazňuje, že volný a spravedlivý obchod má význam pro rozvoj světového odvětví surovin a pro vytváření bohatství ve všech společnostech; konstatuje, že příjmy ze surovin mohou sehrát významnou úlohu, která umožní nejméně rozvinutým zemím dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí;

63. vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že přepracovaná Iniciativa v oblasti surovin nepočítá se stávajícím ani s rozšířeným systémem všeobecných celních preferencí ani nenavrhuje alternativní obchodní pobídky na podporu lidských práv, environmentálních norem, boje proti dětské práci a domácích reforem pro země, jež budou z těchto systémů vyloučeny; vyzývá Komisi, aby podporovala iniciativy směřující k diverzifikaci hospodářství rozvojových zemí, jež jsou vysoce závislé na některých surovinách, a aby k takovýmto iniciativám vybízela;

64. vyzývá Komisi, aby budováním kapacit pomohla rozvojovým zemím překonat asymetrii informací při jednáních o surovinách a těžebních smlouvách a aby byla nápomocna při jednání o přenosu technologií, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak mezi místními komunitami;

65. zdůrazňuje, že podnikové systémy sociální odpovědnosti sehrávají důležitou úlohu z hlediska dodržování vysokých environmentálních, sociálních a pracovních standardů v zahraničí a používání nejlepších dostupných technologií; domnívá se, že tyto standardy by měly být propagovány na příslušných fórech, jako je skupina G-8 a G-20, organizace WTO, OECD, UNCTAD, UNEP a jeho Mezinárodní skupina pro udržitelné řízení zdrojů, mezinárodní skupiny zabývající se studiemi o jednotlivých kovech a jiné orgány; v této souvislosti oceňuje pozitivní přínos iniciativy OSN nazvané Global Compact; vyzývá společnosti v EU, aby vytvořily vhodný kodex chování pro ty, kdo vyvíjejí činnost ve třetích zemích, a aby založily svou činnost na pokynech OECD pro nadnárodní společnosti a na normě ISO 26000; vyzývá Komisi, aby přijala opatření, která zajistí, že evropské společnosti těžící přírodní zdroje ve třetích zemích budou dodržovat sociální, ekologické a pracovní normy; vyzývá Komisi, aby předložila vlastní návrh podávání zpráv o jednotlivých zemích v souvislosti se spornými nerosty a aby zavedla právně závazný požadavek, aby těžební společnosti u každého projektu a země, v nichž investují, zveřejňovaly výši plateb z příjmů, a aby se přitom inspirovala např. právním předpisem Dodd-Frank přijatým ve Spojených státech; podporuje iniciativu pro transparentnost těžebního průmyslu a globální síť Publish What You Pay (PWYP); domnívá se, že tyto standardy by se měly vztahovat v prvé řadě na projekty, které získaly finanční prostředky z EU, například od Evropské investiční banky; naléhavě vyzývá EU, aby prověřila, jakým způsobem je možné zabránit dovozu nezákonně prodávaných nebo vytěžených nerostných surovin; žádá Komisi, aby prověřila možnost využívání technologie „otisků prstů“ v této souvislosti a aby podpořila pilotní projekty založené na zkušenostech, které byly získány v rámci hledání „otisků prstů v případě koltánu“; vyzývá Evropskou investiční banku, aby vypracovávala pravidelné analýzy očekávaného dopadu půjček EIB v těžebním průmyslu;

66. vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně četných prokazatelných případů, kdy společnosti z EU porušovaly normy v oblasti ochrany životního prostředí, pracovní normy a lidská práva;

67. znovu připomíná, že iniciativy v oblasti transparentnosti v odvětví těžebního průmyslu ve svém důsledku podporují obchod, mohou vytvářet právní jistotu a udržitelná dlouhodobá partnerství a mohou sloužit jako záruky proti opětovnému zahájení jednání nebo vyhoštění; poukazuje na to, že existují problémy, které je potřeba řešit, a že některé smlouvy vyžadují důvěrnost, avšak zároveň by měly být pod veřejnou kontrolou; připomíná, že Petroleum Revenue Management Bill (ghanský zákon o správě příjmů z ropy) je dobrým příkladem pro zachování určité důvěrnosti a zároveň zajištění parlamentní kontroly;

68. zastává názor, že by společnosti EU měly být za porušování lidských práv, environmentálních norem a základních pracovních norem MOP jejich zahraničními pobočkami a subjekty, nad nimiž mají kontrolu, ve svých domovských zemích právně odpovědné;

69. vyzývá EIB a Komisi, aby při rozhodování o podpoře těžebního průmyslu v rozvojových zemích důkladněji zvážily, zda příslušné projekty přispívají k vymýcení chudoby, udržitelnému rozvoji a růstu podporujícímu začlenění;

70. je znepokojen pokračujícím obchodováním s nerostnými surovinami z oblastí zasažených konflikty a jejich využíváním, neboť jejich produkce je příčinou nepřijatelného násilí a nezákonných aktivit; vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost, Radu a členské státy, aby tuto situaci zohlednily v rámci svých vztahů se třetími zeměmi; vyzývá Komisi a dodavatelské země se strategickým významem pro EU, aby společně vytvořily efektivní systémy sledování toku surovin, a to od dovozu po recyklaci nebo likvidaci, a aby zavedly společný systém certifikace surovin a obchodních sítí (Certified Trading Chains), čímž by bylo možné zaručit spravedlivé obchodování a zejména zabránit zneužívání spojenému s obchodováním se surovinami z krizových regionů; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s příslušnými mezinárodními orgány (OSN, OECD, MOP) s cílem nalézt osvědčené postupy certifikace a usilovat o jejich harmonizaci;

71. zdůrazňuje, že finanční trhy mohou hrát důležitou úlohu v zajištění rizik pro producenty i spotřebitele surovin i komodit; vyzývá Komisi, aby přijala potřebná opatření s cílem zajistit transparentnost trhů s komoditami a rozhodně zakročit proti neodůvodněným spekulacím, které vedou ke zneužívání trhu s komoditami; ukáže-li se na základě hloubkové empirické analýzy, že je to nutné; poznamenává, že se to týká i vhodných iniciativ v souvislosti s jednáním skupin G-8 a G-20;

72. je znepokojen vlivem trhů s deriváty na vývoj cen surovin; domnívá se, že by na trzích s OTC deriváty měly existovat účinnější kontroly; v tomto kontextu podporuje opatření, jako je zvyšování transparentnosti v souvislosti s OTC deriváty pod dohledem ESMA; domnívá se, že tato opatření by mohla vést k větší bezpečnosti pro investory a malé a střední podniky a umožnit evropským producentům plánovat s větší jistotou;

73. vítá činnost OECD a skupin G-8 a G-20 zaměřenou na oblast surovin a udržitelnosti a zdůrazňuje potřebu dalšího dialogu o surovinách v rámci skupiny G-20 s cílem dospět ke společnému stanovisku; vítá dále odhodlání členů skupin G-8 a G-20 bojovat proti kolísání cen surovin a vyzývá k vytvoření konkrétních opatření, která by zamezila spekulacím v této oblasti; vyzývá Komisi, aby podpořila úsilí OECD v oblasti dopadu vývozních omezení a jejich využití jako politického nástroje; podporuje zahrnutí nečlenských zemí OECD do těchto diskusí; vyzývá k navázání strategické spolupráce mezi EU, Spojenými státy a Japonskem týkající se kritických surovin v úsilí o „globální režim sledování surovin“ spočívající ve sdílení údajů o poptávce a nabídce, společném prognózování, v podpoře výměny osvědčených postupů, technologického know-how a patentů, analyzování dodavatelských řetězců, zkoumání možnosti společných strategických zásob a ve vytvoření společných projektů výzkumu a vývoje; zastává názor, že tyto otázky by měly být součástí pořadu jednání příštích vrcholných schůzek mezi EU a USA; vyzývá Komisi, aby podporovala paralelní diplomatická jednání o problematice surovin, a to podporováním výměny nevládních organizací, akademických pracovníků a skupin expertů z EU a jiných zemí důležitých z hlediska zdrojů; vyzývá Komisi, aby spolu s dalšími zeměmi s významnými zdroji surovin organizovala pravidelné akce, jako je „diskusní skupina o problematice kovů“, kterou organizuje Japonské státní sdružení pro ropu, plyn a kovy (JOGMEC); dále žádá Komisi, aby prověřila proveditelnost mezinárodní iniciativy v oblasti statistiky kritických surovin na základě příkladu Společné iniciativy v oblasti dat (JODI), stejně jako otázku, zda by byl mezinárodní pakt o kovech užitečným nástrojem; vyzývá Evropskou obrannou agenturu, aby v souladu s čl. 42 odst. 3 Smlouvy o EU přispěla ke stanovení opatření, která by upevnila průmyslovou a technickou základnu obranného sektoru, pokud jde o suroviny;

Zemědělské produkty a komoditní trhy

74. podporuje analýzu Komise s ohledem na zemědělské produkty v souvislosti s celosvětovým zabezpečením potravin, snižujícími se celosvětovými zásobami potravin a rostoucím počtem obyvatel a hladověním a s ohledem na tržní hledisko zdůrazňuje mimořádnou kolísavost cen potravin a krmiv, nedostatky v řetězcích potravin a krmiv a roli finančních nástrojů a spekulativního chování jako možných příčin nestability, které je třeba brát vážně; připomíná, že mezi zeměmi, které jsou obzvláště citlivé na rostoucí ceny potravin, jsou čtyři členské státy EU;

75. žádá, aby byla věnována pečlivá pozornost základní nejistotě, pokud jde o stále větší interakci mezi pohyby cen energetických a neenergetických komodit, zvláště potravin;

76. v souladu s názorem Komise trvá na tom, že mezinárodní společenství musí zaujmout dlouhodobý koordinovaný přístup k zajištění potravin po celém světě, včetně většího výzkumného úsilí a investic v zemědělském odvětví v rozvojových zemích, zejména prostřednictvím priorit rozvojové politiky, aby se zvýšila odolnost vůči potravinovým šokům a schopnost přizpůsobit se jim;

77. podporuje nedávné úsilí skupiny G-20 v oblasti politických opatření v reakci na kolísání cen na potravinových a zemědělských trzích, a to i pomocí lepší výměny informací o prognózách v oblasti výroby potravin, a zdůrazňuje potřebu větší transparentnosti a včasnějšího informování o rezervách a zásobách potravinových komodit;

78. vítá společné závěrečné prohlášení 3. berlínského summitu ministrů zemědělství ze dne 22. ledna 2011, které podepsalo 48 zemí a které vyzývá k tomu, aby se zlepšila schopnost zemědělských trhů řádně fungovat, a uznává důležitost obchodu pro nastolení rovnováhy mezi jednotlivými aktéry na zemědělských trzích a zlepšení přístupu zemědělců k surovinám a energii;

79. žádá Komisi o předložení zprávy týkající se regulace finančních derivátů a komodit, aby se zjistilo, zda je nutná zvláštní regulace zemědělských komodit vzhledem ke specifičnosti tohoto odvětví; podporuje nedávný návrh Komise na regulaci OTC derivátů a veřejné konzultace ke směrnici o trzích finančních nástrojů; domnívá se, že je třeba naléhavě řešit škodlivé spekulativní chování, nekalé praktiky a zneužívání na derivátových trzích;

80. žádá Komisi, aby bezodkladně navrhla konkrétní opatření k zajištění dodávek potravin, řešení nestability trhu a posílení funkčnosti derivátových trhů pro zemědělské komodity s udržitelnou celkovou odpovědností;

o

o       o

81. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1)

http://ec.europa.eu/enterprise/policies/raw-materials/files/docs/report-b_en.pdf

(2)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0093.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0037.

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0223.

(5)

http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/management/docs/neei_n2000_guidance.pdf

(6)

http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/trade-topics/raw-materials/

(7)

Studie „Vazby mezi životním prostředím a konkurenceschopností“, Projekt ENV.G.1/ETU/2007/0041, http://ec.europa.eu/environment/enveco/economics_policy/pdf/exec_summary_comp.pdf

(8)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0174.

(9)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0446.

(10)

Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1.

(11)

Přijatý text, P7_TA(2011)0024.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Úvod

Evropský průmysl čelí v otázkách dodávek surovin stále obtížnější situaci. Obzvláště to platí pro 14 kritických surovin, které určila Evropská komise. Nárůst světové poptávky ve spojení s nedostatkem dodávek způsobeným dlouhými lhůtami v těžebním průmyslu a zvýšené uplatňování vývozních omezení ze strany zemí bohatých na zdroje má nejen dopad na to, že ceny stoupají do rekordních výšek, jako v případě mědi, ale také se může potenciálně projevit v nedostatečných dodávkách. Kromě toho je EU u celé řady surovin, zejména u těch kritických, vysoce závislá na dovozu. V případě prvků vzácných zemin je toho názorným příkladem Čína, která v současné době ovládá 97 % světové produkce a snižuje svůj vývoz.

Není to nijak zanedbatelný problém, jelikož budoucnost průmyslu Evropské unie do značné míry závisí na neenergetických, nezemědělských surovinách. Tyto zdroje jsou obzvlášť důležité pro přechod na nízkouhlíkové a udržitelné hospodářství, neboť se používají ve vysoce technicky vyspělých výrobcích, jako jsou katalyzátory, baterie nebo zařízení pro obnovitelné energie.

Kromě toho může nedostatek zdrojů vyostřit vztahy na mezinárodní politické scéně a případně vyústit v boj o zdroje a rozevřít nůžky mezi zeměmi bohatými na zdroje a zeměmi chudými na zdroje. Takový vývoj by nikomu neprospěl. Proto je nutné definovat nové přístupy, které by se inovativním a inovace podporujícím způsobem zabývaly otázkou neenergetických, nezemědělských surovin, zejména zdrojů, které jsou označovány jako nejvíce kritické, aby nakonec nedocházelo k situacím, které nejsou nikomu ku prospěchu.

V této souvislosti představuje Iniciativa v oblasti surovin důležitý první krok. Evropská unie musí vytvořit soudržnou a cílenou strategii s prioritními opatřeními, hlavně pokud jde o ty nejkritičtější druhy surovin. Za tím účelem by Evropská komise měla rozlišovat mezi odpovídajícím zaměřením na Iniciativu v oblasti surovin a na komoditní trhy, a navíc by měla vytvořit pracovní skupinu pro oblast surovin, která by propojovala všechna příslušná generální ředitelství. Taková meziresortní pracovní skupina by měla určovat prioritní opatření pro kritické suroviny, jako jsou vzácné zeminy, a může zajistit strategickou soudržnost. Francie a Spojené státy již takové pracovní skupiny mají.

Průmyslová inovační strategie pro zabezpečení surovin a naší konkurenceschopnosti

Každá strategie pro suroviny se nevyhnutelně musí zaměřit na zvýšení inovací v tom, jak evropský průmysl využívá suroviny, neboť se jedná o zásadní příspěvek k naší konkurenceschopnosti, udržitelnosti a zabezpečení dodávek. Tyto výzvy v oblasti surovin je nutné proměnit v příležitosti, které oživí průmyslovou sílu Evropy využitím našeho potenciálu v oblasti inovací a výzkumu a vývoje, což je jeden z hlavních aspektů stěžejní iniciativy Komise Unie inovací, průmyslové politiky pro Evropu, stěžejní iniciativy v oblasti účinnosti zdrojů a inovačního partnerství zaměřeného na oblast surovin. Jestliže nám ostatní země v oblasti surovin konkurují, je nutné, abychom se zaměřili na vlastní silné stránky, které spočívají především v naší schopnosti inovací a naší silné tradici ve výzkumu a vývoji.

Zásadní význam bude mít naše působení na poli účinnosti zdrojů, recyklace v celém životním cyklu, nahrazování a udržitelné důlní těžby. Německá agentura pro účinnost materiálů například vypočítala, že díky efektivnějším postupům lze ročně ušetřit zhruba 100 miliard EUR. Díky takovému snížení nákladů by se dramaticky zvedla konkurenceschopnost. Obdobně by poklesly emise CO2 a využívání zdrojů a tím by se, kvůli poklesu poptávky, zvýšilo naše zabezpečení zdrojů. Totéž platí pro recyklaci, která pozitivně přispívá k boji proti změně klimatu. Podle údajů průmyslu je například získávání hliníku recyklací o 95 % úspornější, než když hliník pochází z nového materiálu. Pro recyklaci je rovněž k dispozici obrovské množství zdrojů pro získávání hodnotných látek z městských odpadů. Dále lze pokračovat případným znovuotevřením starých skládek. Podle údajů průmyslu by již v případě, že 4 % skládek by tvořily kovy a odpadové materiály, byly jen v Německu k dispozici pro obnovu miliony tun. A v neposlední řadě odvětví recyklace skýtá mnoho pracovních míst a další může vytvořit. Proto je důležité, aby toto odvětví bylo podporováno a posilováno, mimo jiné tím, že se zajistí, aby recyklace měla přednost před spalováním.

Například Japonsko poskytlo téměř 1 miliardu EUR, k níž soukromý sektor přidá další miliardu, pro řešení účinnosti zdrojů, recyklace a dalších opatření na posílení postavení Japonska v oblasti prvků vzácných zemin. Japonsko si v tomto směru vytyčilo předběžný cíl, že v příštích letech sníží své využití vzácných zemin o třetinu.

Evropská unie musí zajistit, aby ji ostatní neporazili v její konkurenceschopnosti díky své vyšší účinnosti. Máme k dispozici celou škálu politických opatření pro zabezpečení naší budoucí konkurenceschopnosti, mimo jiné ekodesign, financování FP7 a FP8, recyklační politiky a další tvůrčí ekonomické pobídky pro stimulaci tolik potřebných inovací v oblasti zdrojů i materiálů.

V této souvislosti nabývá vytvoření inovačního partnerství zaměřeného na oblast surovin na mimořádné naléhavosti. Dalším klíčovým aspektem, který je třeba lépe zakotvit do Iniciativy Evropské komise v oblasti surovin, je nahrazování. Totéž platí pro změny životního stylu a sociální inovace, například ekologický leasing a sdílení. K tomu, abychom měli vizi, je dále důležité vytyčit předběžné cíle. EU by měla stanovit roční cíl pro účinnost zdrojů v objemu 3 % a zaměřit se na snížení svého využívání zdrojů o 6 až 10 tun ročně na osobu do roku 2050.

Důležitou roli hraje v tomto kontextu i udržitelná těžba. Evropská unie má přirozeně rovněž své zásoby surovin, například vzácných zemin ve Švédsku, a soustavně zlepšuje svou geologickou znalostní základnu prostřednictvím projektů, jako je PRO-MINE. Tuto činnost lze rovněž posílit zlepšením spolupráce mezi jednotlivými národními geologickými průzkumy, které má Komise v plánu uskutečnit. Obdobně má EU dobrý základ pro šetrnou těžbu neenergetických surovin v podobě svého dokumentu obsahujícího hlavní směry programu Natura 2000. I zde může Evropská unie pokročit vpřed díky rozvíjení lepších a udržitelnějších těžebních technologií. Obzvláště důležité budou těžební technologie šetrné k životnímu prostředí, jelikož těžba některých zdrojů, například vzácných zemin, může mít za následek radioaktivitu. Tyto technologie ve spojení s vysokými environmentálními a sociálními standardy zajistí rovnováhu mezi udržitelností a zabezpečením dodávek a navíc zlepší pověst evropských firem v zahraničí, za předpokladu, že budou tyto podmínky soustavně dodržovány a zdokonalovány. Bezesporu tak vzniknou i lepší obchodní příležitosti v zemích bohatých na zdroje, neboť ty si uvědomí, že je výhodné, aby evropské společnosti v jejich zemi vyvíjely činnost podle přísných norem EU, nikoli korporace ze třetích zemí.

Diplomacie v oblasti surovin

Kromě průmyslové inovační strategie, jejímž cílem je snížit spotřebu a zvýšit recyklaci, navíc k udržitelnému domácímu potenciálu EU, bude Evropská unie muset přirozeně i nadále spoléhat při dodávkách surovin na vnější dodavatele. Zásadní význam tedy má diplomacie v oblasti surovin.

V této souvislosti musí Evropská unie uzavřít oboustranně výhodná partnerství skýtající vzájemný prospěch pro země bohaté na zdroje i EU samotnou. Kromě partnerství mezi EU a Afrikou by EU mohla prosazovat i partnerství se zeměmi východní Evropy, Latinské Ameriky nebo Asie. V úvahu přichází hlavně Čína, neboť je producentem většiny kritických prvků vzácných zemin. Rovněž bude nutné rozlišovat mezi jednotlivými zeměmi a jejich hospodářským rozvojem. Přístup pod heslem „infrastruktura výměnou za zdroje“ kupříkladu lze uplatňovat jen na některé rozvojové státy. Zde by evropský průmysl mohl vytvářet průmyslové klastry tvořené těžebními a stavebními společnostmi. Pro jiné země, především ty bohaté na zdroje na vyšší úrovni rozvoje, takový model zkrátka není zajímavý. Pro tyto země zní taktika „zdroje za technologii a know-how“. Takový přístup by bylo možné zaujmout i v případě našich vztahů s Čínou. Dejme tomu, že po určité krátké období potřebujeme přístup k čínským vzácným zeminám, dokud nebudou uvedena do provozu nová těžební zařízení například ve Spojených státech, v Kanadě a Austrálii. Stejně tak Peking má v tomto období nesmírný zájem o moderní technologie, než zahájí vlastní vnitrostátní vývoj technologií. V takovém případě může na základě těchto okolností vzniknout dobrý obchod.

Současně by EK mohla posoudit, jak jinak než finančně podporovat surovinové holdingy, které spojují velký počet evropských společností za účelem získání surovin. Obdobně mohou mít jiné společnosti zájem přijmout strategii vertikální integrace, aby si lépe zabezpečily dodávky surovin.

Evropská komise by měla rovněž zajistit, aby společnosti EU při své činnosti realizované v zahraničí dodržovaly ekologické a sociální normy, a tak dále upevňovaly dobré vztahy EU se zeměmi bohatými na zdroje. V této problematice by Evropská unie měla následovat příkladu Spojených států v podobě zákona Dodd-Frank a požadovat, aby v zájmu transparentnosti a zajištění řádné správy společnosti zveřejnily, zda čerpají své zdroje z regionů, kde se odehrávají konflikty, a aby těžební průmysl zveřejňoval své platby zahraničním vládám. Při nabízení důvěryhodného partnerství zemím bohatým na zdroje nesmí Evropská unie také pro takové účely zneužívat nástroj rozvojové politiky. Platí to zejména pro obecný systém obchodních preferencí nebo Evropský rozvojový fond. Namísto toho by EU měla zemím bohatým na zdroje pomoci překonat dlouhodobé problémy, jako je asymetrie informací při jednáních o surovinách a těžebních smlouvách, neboť mnohým vládám chybí odbornost k náležitému posouzení jejich přírodních zdrojů a následně je pro ně obtížné uzavřít výhodný obchod.

V neposlední řadě by Evropská unie měla propojovat svou činnost s dalšími průmyslově vyspělými i rozvíjejícími se zeměmi s cílem vytvářet synergie. Kromě OECD a G-8/G-20 by Komise měla navázat konkrétní spolupráci se Spojenými státy a s Japonskem. Ta by mohla spočívat mimo jiné ve sdílení dat nebo ve vytváření společných programů výzkumu a vývoje.

A konečně pro úspěšné řešení výzev v oblasti surovin potřebuje Evropská unie komplexní a integrovanou strategii zaměřenou na krátkodobá i dlouhodobá opatření, která lze provádět na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, zejména ve vztahu ke kritickým surovinám, jako jsou vzácné zeminy. Jádrem musí být průmyslová inovační strategie založená na účinnosti zdrojů a recyklaci, což jsou jediná opatření, která odpovídajícím způsobem řeší trojnásobnou výzvu zajistit budoucí konkurenceschopnost, udržitelnost a zabezpečit dodávky.


STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin(*) (28. 6. 2011)

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

o efektivní evropské strategii pro suroviny

(2011/2056(INI))

Navrhovatelka: Judith A. Merkies

(*)Postup s přidruženými výbory – článek 50 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá sdělení Komise s názvem „Řešení výzev v oblasti komoditních trhů a v oblasti surovin“ (KOM(2011)0025), zejména to, že se široce zaměřuje na suroviny a druhotné suroviny z minerálních a biotických zdrojů, že klade důraz na účinné využívání zdrojů a na recyklování a že uznává důležitost „těžby“ surovin v městském prostředí jako cenného zdroje jejich získávání, tj. nového využívání a recyklování surovin, a její odhodlání zabývat se všemi třemi pilíři této široké výzvy, zejména otázkou zabezpečení spravedlivého a udržitelného způsobu dodávání surovin z mezinárodních trhů, podporování udržitelných dodávek v rámci EU a podpory účinného využívání zdrojů a recyklace; konstatuje, že recyklace často snižuje hodnotu daného materiálu a že větší pozornost by se měla věnovat přepracování a novému využívání materiálů, které umožňuje sběrné suroviny lépe zhodnotit; zdůrazňuje potenciál opětovného využívání jakožto zvláštní kategorie, jak zvýšit životnost produktů, a naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila opětovné využívání, zejména prostřednictvím ekodesignu a odpadové politiky; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že návrhy Komise neobsahují konkrétní opatření, a upozorňuje na to, že bez takových opatření není dosažení vytyčených cílů pravděpodobné;

2.  zdůrazňuje, že zejména v souvislosti s otázkou surovin je nanejvýš důležité, aby existovala soudržná politika, strategická a dlouhodobá vize a koordinovaný postup všech zúčastněných stran, obzvláště pak v rámci Komise;

3.  zdůrazňuje, že k dosažení cílenějšího přístupu jsou nezbytné další údaje a další studie, zejména pokud jde o analýzy odpadových toků, ale také o potenciál inovativních technologií využitelných pro recyklování a nahrazování;

4.  vítá skutečnost, že Komise uznává důležitost získávání surovin z městského prostředí jako důležitého zdroje pro sběr, recyklaci a přepracování a nové využívání surovin, a je toho názoru, že je naléhavě nezbytné, aby bylo k dispozici více informací o získávání surovin z městského prostředí, a žádá proto Komisi, aby v této souvislosti posoudila především potenciál tohoto způsobu získávání surovin, ale rovněž i jeho omezení; zdůrazňuje potenciál opětovného využívání jak zvláštní kategorii, jak zvýšit životnost produktů, a naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila opětovné využívání;

5.  upozorňuje, že faktory, které mají klíčový význam pro přechod na hospodářství účinně využívající zdroje, jsou nižší spotřeba, předcházení vzniku odpadů a opětovné využívání;

6.  zdůrazňuje, že růst světové populace, zvyšování spotřeby a cíle hospodářského růstu EU činí z oddělení růstu a užívání surovin ještě zásadnější otázku; zdůrazňuje proto, že by měly být stanoveny cíle, které povedou ke snížení využívání materiálů, a navrhuje robustní a spolehlivou metodika na měření účinnosti při využívání zdrojů, jež by vyústila ve stanovení ročních cílů EU na snížení spotřeby zdrojů v jednotlivých odvětvích; domnívá se, že pokrok členských států při plnění těchto cílů a jejich provádění podpůrných politik by měly být evidovány v rámci evropského semestru, informačního systému pro koordinaci a sledování rozpočtových a strukturálních politik členských států; uznává, že tři „pilíře“ sdělení budou potřebné ke zvládání poptávky po surovinách, která se bude do budoucna zvyšovat, navrhuje však, aby tyto pilíře byly jednoznačně hierarchicky odstupňovány, kdy na prvním místě bude stát účinné využívání zdrojů a recyklování, na druhém místě rozvoj udržitelné těžby v EU a na třetím místě spravedlivý a udržitelný přístup k surovinám ze třetích zemí; zdůrazňuje, že efektivní surovinová politika musí být součástí celkového přístupu, vypracovaného na základě nejlepších stávajících evropských předpisů v oblasti životního prostředí, jež regulují účinné využívání zdrojů v mnoha odvětvích; podtrhuje rovněž potřebu jednoznačné definice „účinného využívání zdrojů“, která by se opírala o vědecký základ;

7.  naléhavě vyzývá všechny zúčastněné strany, aby zvyšovaly povědomí o hospodářské soutěži v oblasti využívání surovin; naléhavě vyzývá Komisi, aby zkoumala rozvoj hierarchie surovin a zasadila se o zahájení široké diskuse věnované otázce co nejvyšší přidané hodnoty surovin bez poškozování životního prostředí; vyzývá Komisi, aby zmapovala hospodářskou soutěž pro tytéž materiály a řešila nikoli nutnou spotřebu surovin;

8.  vyzývá Komisi, aby shromažďovala, analyzovala a uveřejňovala údaje o dostupnosti, přístupnosti a obchodní směně prvotních i druhotných surovin na úrovni EU; je dále toho názoru, že je třeba sbírat údaje, které by umožňovaly srovnávat vlastnosti materiálů, seznamovat se s možnostmi jejich nahrazení, jejich co nejúčinnější využívání a výměnu osvědčených postupů;

9.  zdůrazňuje důležitost rozvoje, podpory a provádění přístupu založeného na životním cyklu surovin, aby tak došlo k zjištění environmentálních dopadů a internalizaci externích environmentálních nákladů spojených se získáváním a využíváním surovin a k co největšímu rozšíření kvality a životnosti takových materiálů, a potřebu indikátorů na měření účinného a efektivního využívání zdrojů;

10. zdůrazňuje význam plného provádění směrnice o Ecodesignu(1) v tomto ohledu, které by se ve větší míře zaměřovalo na účinné využívání zdrojů a další environmentální dopady vedle energetické účinnosti; požaduje také, aby součástí všech prováděcích opatřeních od roku 2013 bylo povinné recyklování a požadavky týkající se využívání surovin; je přesvědčen, že v rámci snahy o zajištění účinného a efektivního využívání surovin během celého životního cyklu produktů je třeba aktivně zohledňovat úlohu návrhářů a vědců, protože recyklace může být kvalitní jen za předpokladu, že celý dodavatelský řetězec je uzavřený a že všechny zúčastněné strany spolupracují na tom, aby sběr surovin dosahoval co nejvyšší míry;

11. zdůrazňuje, že inovace jsou zásadním předpokladem pro zvládání nových výzev a že efektivní využívání zdrojů se musí stát nedílnou součástí politiky zaměřené na podporu výzkumu a inovací schopných stimulovat konkurenceschopnost evropských podniků;

12. vybízí Komisi, aby vyvinula recyklační strategii, která bude požadovat, aby se sběrné místo nacházelo co nejblíže zdroji odpadu, a to i pokud jde o čištění odpadních vod, čímž by bylo možné docílit zachycení vyšších koncentrací surovin, zabránit jejich nerecyklovatelnosti, snížit nepříznivý dopad na životní prostředí a případně také dosáhnout vyšší energetické účinnosti;

13. vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále zvýšily používání a rozvoj vhodných ekonomických nástrojů včetně pobídek na stimulaci odpovědnosti výrobců s cílem podpořit efektivní využívání surovin a zajistit vyšší úroveň opětovného použití surovin, jejich recyklování, přepracování a zpětného získávání; zejména vyzývá Komisi, aby přezkoumala směrnice o Ecodesignu, vozidlech s ukončenou životností(2), odpadních elektrických a elektronických zařízeních(3), a bateriích a akumulátorech(4); v této souvislosti zdůrazňuje význam účinného kruhového hospodářství;

14. vyzývá Komisi a členské státy, aby organizovaly vzdělávací a informační kampaně zaměřené na spotřebitele a používání výrobků z recyklovaných materiálů;

15. je toho názoru, že recyklování materiálů (které by mělo být pokud možno úplné) kromě toho, že snižuje nepříznivé environmentální dopady výrobků po skončení jejich životnosti (znečišťující odpad) a pomáhá řešit problém vzácnosti mnoha primárních surovin, vytváří rovněž specifické možnosti pro rozvoj průmyslu; vyzývá Komisi, aby podpořila opatření pro konkretizaci těchto možností, obzvláště důležitých v době současné krize;

16. vyzývá Komisi, aby vyvinula, po vhodné analýze dopadů, systém řetězové správy všech surovin, který povede výrobce k tomu, aby zaznamenávali původ všech surovin prostřednictvím transparentního systému na základě stávajících příkladů (např. dřevařského nařízení (EU) č. 995/2010), umožňující budoucí rozvoj kritérií udržitelnosti pro suroviny;

17. vyzývá k řádnému a rychlému provedení rámcové směrnice o odpadech(5) a postupnému zavedení zákazu ukládání recyklovatelných surovin, rozvoji kritérií o ecodesignu pro zajištění recyklovatelnosti velké většiny výrobků uváděných na trh a přijetí přísných a ambiciózních kritérií účinnosti pro spalování odpadu se získáváním energie, která by měla být zaměřena na nové využití a recyklaci surovin, namísto na jejich spalování, jako nástroj umožňující provádět sběr mnoha užitečných surovin, který by probíhal co možná nejdříve a nejblíže zdroji odpadu, tak aby bylo možné zabránit jeho nerecyklovatelnosti, snížit veškeré negativní dopady na životní prostředí a zvýšit energetickou účinnost;

18. vyzývá dále Komisi, aby přeložila návrh na změnu směrnice o skládkách odpadů(6) a rozvinula a rozšířila cíle stanovené v čl. 5 odst. 2 této směrnice; domnívá se dále, že počínaje rokem 2020 by mělo ve smyslu rámcové směrnice o odpadech dojít k rozšíření redukčního cíle spojeného se zákazem ukládání biologicky rozložitelného komunálního odpadu na veškerý biologicky rozložitelný odpad, přičemž jako redukční cíl by měla být stanovena hodnota 5 %;

19. shoduje se s analýzou Komise, která tvrdí, že lepší provádění a vymáhání platných právních předpisů v oblasti nakládání s odpadem má podstatný význam pro snahu, jejímž cílem je Evropa schopná efektivnějšího využívání zdrojů, a vyzývá proto Komisi, aby do konce roku 2011 předložila návrh na zřízení agentury EU pro provádění právních předpisů v oblasti nakládání s odpadem, která by byla spojena se zvláštním evropským orgánem provádějícím přímé environmentální inspekce, protože lepší provádění platných právních předpisů by vedle přínosu pro životní prostředí a lidské zdraví mělo významný hospodářský přínos a zvýšilo by možnosti využití cenných druhotných surovin;

20. domnívá se, že by mělo dojít k dalšímu rozpracování cílů, které již byly stanoveny v několika směrnicích týkajících se sběru a třídění odpadu, a že tyto cíle by měly být stanoveny s ohledem na co nejdůkladnější a nejkvalitnější využití materiálů ve všech fázích recyklace: sběru, demontáži, předběžného zpracování a recyklování, resp. čištění;

21. vyzývá Komise, aby zahrnula cíle akčního plánu na zachování biologické rozmanitosti mezi strategické surovinové cíle pro posílení pouta mezi ekonomikou a životním prostředím a pro zohlednění environmentálních dopadů těžby, výroby, využívání a likvidace surovin; naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila rozvoj strategického územního plánování ve všech členských státech, aby došlo k vyvážení těžby surovin s dalšími požadavky na využití půdy a bylo zachováno životní prostředí a biologická rozmanitost;

22. vítá vytváření nástrojů a ukazatelů, jako je TEEB (Hospodářství ekosystémů a biologické rozmanitosti), který umožňuje na základě internalizace externích nákladů posuzovat finanční hodnotu biologické rozmanitosti a ekosystémů a poskytnout důležitý údaj o reálné hodnotě těžby, užívání a likvidace surovin; naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala a stimulovala rozvíjení těchto nástrojů a jejich používání;

23. zdůrazňuje, že těžební činnost musí být prováděna s ohledem na co nejvyšší standardy bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí s cílem předcházet nehodám a s cílem rekultivace dotčených oblastí;

24. zdůrazňuje, že těžební činnost musí probíhat s patřičným ohledem k nejvyšším normám bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí, tak aby nedocházelo k nehodám a aby postižená území byla obnovena; konstatuje, že zatímco těžební technologie používající kyanid, které představují vážnou hrozbu pro životní prostředí, umožňují získat z jedné tuny rudy pouhé dva gramy zlata, lze z jedné tuny použitých mobilních telefonů získat bez použití kyanidu stopadesátinásobné množství – téměř 300 gramů zlata; připomíná proto Komisi usnesení Parlamentu ze dne 5. května 2010, které požaduje, aby byl do konce roku 2011 vyhlášen v EU úplný zákaz těžebních technologií používajících kyanid(7);

25. zdůrazňuje úlohu sociální odpovědnosti podniků a dodržování nevyšších sociálních a environmentálních standardů a norem bezpečnosti práce a používání nejlepších dostupných technik; zdůrazňuje dále, že podniky provádějící těžbu mají velkou odpovědnost za to, aby zdraví obyvatel bydlících v blízkosti místa nebylo těžbou nepříznivě ovlivněno; vyzývá Komisi, aby se v souvislosti se spornými nerosty inspirovala duchem právního předpisu Dodd-Frank přijatým ve Spojených státech, a naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh; podporuje iniciativu pro transparentnost těžebního průmyslu;

26. zdůrazňuje, že rozvojová politika není diplomatickým nástrojem pro získávání surovin; souhlasí s tím, že dohody o obchodu by měly skýtat potřebnou pružnost, jestliže mají podpořit rozvojové země ve vytváření vazeb od těžebního k domácímu průmyslu; je přesvědčen, že je nutno respektovat surovinovou suverenitu zemí, a žádá v této souvislosti Komisi, aby uplatňovala diferencovaný přístup, který bude schopen zohledňovat různé národní podmínky, tak aby nebyly ohroženy rozvojové cíle a industrializace rozvojových zemí;

27. zdůrazňuje, že je třeba jednat v souladu s proklamovanými cíli v oblasti spolupráce a politiky rozvojové pomoci; zastává názor, že rozvojové země, které mají bohatství surovin, by neměly být odkázány do role pouhých vývozců surovin, ale měly by naopak rozvíjet své vlastní průmyslové a rozvojové politiky, aby se posunuly na vyšší úroveň hodnotového řetězce; odmítá neokolonialistickou představu, která se skrývá v tzv. surovinové diplomacii;

28. vyzývá k aktivnějšímu zavádění a podpoře udržitelnějších hospodářských modelů oddělených od využití materiálů, pro zajištění budoucí dostupnosti surovin v EU; vyzývá Komisi, aby vyvinula nové nástroje (například „zelené certifikáty“ zaměřené na zvyšování využívání druhotných surovin), jejichž cílem je dosáhnout účinnějšího využívání zdrojů, vyhýbající se přitom jevu kolísání; navrhuje, aby Komise vypracovala souhrnnou studii o hospodářských leasingových modelech jako alternativy k vlastnictví zboží a jejich dopadu na využívání materiálů a jejich sběru; zdůrazňuje, že hlavní výzvou je v tomto ohledu informovanost;

29. zdůrazňuje, že k oddělení hospodářského růstu a využívání materiálů je nezbytné zavedení nového ukazatele, který bude překračovat omezení HDP a měřit spotřebu a produktivitu zdrojů;

30. upozorňuje na zhoubné následky spekulace v oblasti surovin; zastává názor, že fyzický trh by neměl být zastíněn trhem s tzv. finančními deriváty, jehož objem zaznamenal v posledních letech neúměrný nárůst, takže je nutné a naléhavě potřebné přijmout na tomto poli vhodná opatření; zdůrazňuje, že je důležité, aby byly k dispozici spolehlivé oficiální informace o tocích a fyzických zásobách surovin;

31. naléhavě vyzývá Komisi, aby přezkoumala dopady daně z minerálních zdrojů,nevyužívaných vytěžených surovin, neenergetických surovin, vody a využití půdy a zejména jakýchkoli vedlejších efektů, jako je neudržitelné nahrazování, daňové úniky a přesun hospodářských činností do třetích zemí, a aby v tomto smyslu navrhla ve shodě s prioritou efektivního využívání zdrojů nástroje EU; zdůrazňuje, že zdanění primárních surovin, jako jsou například kovy, by napomohlo přesunutí komparativní výhody ve prospěch recyklování surovin namísto těžby přírodních surovin a napomohlo by také přenesení daňové zátěže z práce na zdroje;

32. vybízí Komisi, aby pokračovala v přípravách na partnerství pro inovace v oblasti surovin v rámci stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020 – Unie inovací, a zdůrazňuje, že již v počáteční fázi by měla v tomto ohledu probíhat mezi všemi dotčenými orgány úzká spolupráce;

33. domnívá se, že je třeba podporovat prodloužení životnosti výrobků, a tedy i surovin a biotických materiálů, protože jejich těžba, používání a likvidace mají značný vliv na užívání půdy a na vodu, energie a dopravu; zdůrazňuje, že strategie pro suroviny se musí stát podstatnou součástí širšího rámce strategie EU 2020 a jejích celkových cílů; požaduje inovace, které budou ve větší míře zaměřeny na účinné využívání zdrojů, a poukazuje na to, že vyšší míra účinnosti využívání materiálů má značný vliv na odvětví průmyslu a dopravy;

34. vyzývá Komisi, aby shromažďovala údaje o tom, jaké jsou v EU možnosti zpětného získávání surovin vytěžováním skládek, a aby vytvořila normy, které stanoví podmínky, za nichž bude možné takové vytěžování skládek probíhat, včetně možností získávání dalších surovin, energetické účinnosti ve srovnání s těžbou primárních surovin, možných vedlejších účinků na životní prostředí a lidské zdraví (jako je uvolňování skleníkových plynů a jedovatých látek) a možností výroby energie a obnovy krajiny.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

21.6.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

42

2

0

Členové přítomní při konečném hlasování

János Áder, Kriton Arsenis, Sophie Auconie, Pilar Ayuso, Nessa Childers, Chris Davies, Esther de Lange, Bas Eickhout, Edite Estrela, Jill Evans, Karl-Heinz Florenz, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Julie Girling, Françoise Grossetête, Cristina Gutiérrez-Cortines, Satu Hassi, Jolanta Emilia Hibner, Karin Kadenbach, Linda McAvan, Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė, Gilles Pargneaux, Antonyia Parvanova, Mario Pirillo, Pavel Poc, Vittorio Prodi, Oreste Rossi, Dagmar Roth-Behrendt, Daciana Octavia Sârbu, Carl Schlyter, Horst Schnellhardt, Richard Seeber, Theodoros Skylakakis, Åsa Westlund, Glenis Willmott, Marina Yannakoudakis

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

João Ferreira, Jutta Haug, Marisa Matias, Judith A. Merkies, Miroslav Mikolášik, Bill Newton Dunn, Birgit Schnieber-Jastram, Michail Tremopoulos

(1)

           Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na eko-design výrobků spojených se spotřebou energie. Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10.

(2)

           Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností; Úř. věst. L 269, 21.10.2000, s. 34.

(3)

           Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 24.

(4)

           Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS; Úř. věst. L 266, 26.9.2006, s. 1.

(5)

           Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic. Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3.

(6)

           Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1.

(7)

           Usnesení Evropského parlamentu o všeobecném zákazu těžebních technologií používajících kyanid v Evropské unii; Přijaté texty, P7_TA(2010)0145.


STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (31. 5. 2011)

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

o efektivní evropské strategii v oblasti surovin

(2011/2056(INI))

Navrhovatel: Elmar Brok

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že v souvislosti s vícepolárním celosvětovým řádem členské státy jednající samostatně již nemohou zajistit dostatečný přístup k neenergetickým komoditám, jako jsou nerostné suroviny a vzácné zeminy; vzhledem k tomu, že pouze společný postoj na úrovni EU může zajistit jejich strategické a bezpečné dodávky pro evropská průmyslová odvětví,

B.  vzhledem k tomu, že dodávky nerostných surovin jsou pro řadu průmyslových aplikací naprosto zásadní; vzhledem k tomu, že omezení vývozu brání vytvoření otevřených a transparentních trhů, mohou vést k závažným problémům s dodávkami nerostných surovin, omezovat inovační potenciál evropských průmyslových odvětví a vytvářet problémy na pracovním trhu,

C. vzhledem k tomu, že se 50 % nerostných surovin a vzácných zemin na celém světě, včetně naprosto nezbytných nerostných surovin, nachází v nestabilních státech či regionech,

1.  vítá návrh diplomacie EU týkající se nerostných surovin a vzácných zemin, jehož cílem je vytvořit mezinárodní regulační platformu, která by zajišťovala přístup k nerostným surovinám a jejich dodávky, zejména pokud jde o nerostné suroviny, které jsou považovány za naprosto nezbytné, zajišťovala otevřené globální trhy a podporovala mezinárodní spolupráci v oblasti udržitelné těžby nerostných surovin a účelné využívání zdrojů na základě společných zájmů; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nutné vytvořit intenzivní diplomatický dialog v oblasti nerostných surovin mezi průmyslovými, nově industrializovanými a rozvojovými zeměmi bohatými na nerostné suroviny také s cílem propagovat dodržování lidských práv, řádná správa věcí veřejných , regionální stabilitu a působit preventivně proti rizikům vzniku sporů o zdroje nerostných surovin;

2.  domnívá se, že vyjednávací pozici Evropské unie by mohlo rovněž ve všech fázích posílit, pokud by se v rámci strategie nerostných surovin na úrovni EU kladl větší důraz na inovace a možnost jejich náhrady, což by mohlo zabránit závislosti na monopolních dodavatelích;

3.  vyzývá Komisi, aby podporovala paralelní diplomatická jednání o problematice nerostných surovin, a to na základě finanční podpory poskytované na výměnu nevládních organizací, akademických pracovníků a skupin expertů (think tanks) z EU s jinými zeměmi bohatými na nerostné suroviny;

4.  vyzývá Komisi, aby spolu s dalšími zeměmi bohatými na nerostné suroviny organizovala pravidelné akce, jako je „diskusní skupina o problematice kovů“, kterou organizuje Japonské státní sdružení pro ropu, plyn a kovy (JOGMEC), kterých by se účastnila široká škála zainteresovaných osob;

5.  podotýká, že přestože je politika v oblasti nerostných surovin nezávislá, měla by být v souladu s jinými politikami EU, zejména s politikami zaměřenými na jiné než nerostné suroviny (např. zemědělské produkty) a na dodávky energie;

6.  domnívá se, že diplomacie v oblasti nerostných surovin a rozvoje a rozvojové politiky zaměřené na podporu demokratizace by měly být ku prospěchu obou stran a vést k synergickému působení; požaduje proto, aby byla do budoucích dohod s partnerskými zeměmi začleněna podmínka dodržování lidských práv a demokratizace;

7.  zdůrazňuje, že v rámci strategické spolupráce mezi EU a příslušnými klíčovými aktéry z průmyslových, rychle se rozvíjejících a rozvojových zemí, zejména se Spojenými státy, Ruskem, Čínou, Japonskem a oblastí Arktidy, je nutné vytvořit systém včasného varování před narušením trhu, nedostatečnými dodávkami a konflikty týkajícími se zdrojů nerostných surovin, který by doplňovala monitorovací skupina na úrovni EU, jež by se skládala ze zástupců orgánů a institucí EU, členských států a příslušných průmyslových odvětví;

8.  poukazuje na význam vztahů se zeměmi BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika), jelikož mají rozsáhlé zásoby nerostných surovin, budou však v budoucnu samy potřebovat více nerostných surovin, čímž vznikne evropským společnostem větší konkurence;

9.  vyzývá k vytvoření mezinárodních regulačních norem v oblasti recyklace, udržitelné těžby a řádné správy v daném odvětví, včetně sociálních, pracovních a lidských práv, sociální odpovědnosti podniků a ekologických norem, které by měly být propagovány na příslušných fórech, jako je skupina G8 a G20 a organizace WTO, OECD, UNCTAD a UNEP, Mezinárodní panel o udržitelném využívání zdrojů (UNEP) a jeho Mezinárodní skupina pro udržitelné řízení zdrojů, mezinárodní skupiny zabývající se studiemi o jednotlivých kovech a jiné orgány činné při propagování udržitelné celosvětové struktury řádné správy věcí veřejných pro využívání a těžbu nerostných surovin a obchod s nimi, která by se zakládala na dodržování práva jiných zemí na rozvoj v rámci mezinárodních pravidel;

10. vítá ochotu členů skupiny G8 a G20 bojovat proti kolísání cen nerostných surovin a vyzývá k vypracování konkrétních opatření, který by zajistila dodávky nerostných surovin a zabránila spekulacím s těmito komoditami;

11. vyzývá organizaci WTO, aby pečlivě sledovala dopad omezení vývozu a dovozu a jiných překážek na cenu nerostných surovin; v této souvislosti podporuje vytvoření nástroje na sledování celních i jiných překážek obchodu s nerostnými surovinami a vzácným zeminami v rámci organizace WTO a vznik Rady pro stabilitu v oblasti nerostných surovin a vzácných zemin v rámci skupiny G20; vyzývá rovněž GŘ pro obchod, aby i nadále sledovalo vliv vývozních omezení a dalších překážek na cenu nerostných surovin;

12. vítá, že do obchodních smluv EU byly začleněny explicitní záruky týkající se nediskriminačního přístupu na trh s nerostnými surovinami, které jsou také základní podmínkou členství v organizaci WTO; vyzývá k tomu, aby vzhledem k vzrůstající vzájemné provázanosti mezi zeměmi bylo zajištění přístupu k nerostným surovinám a udržitelná řádná správa této problematiky začleněna do všech dohod mezi EU a příslušnými třetími zeměmi, zdůrazňuje však, že je nutné rozlišovat mezi různými druhy diplomacie v oblasti nerostných surovin v závislosti na příslušné situaci dané země;

13. zastává názor, že EU a příslušné třetí země by měly spolupracovat na základě dohody, v duchu skutečného partnerství a ku prospěch obou stran, pokud jde o dodávky nerostných surovin; vyzývá proto, aby byla rozvojovým zemím poskytnuta podpora, která by zahrnovala předávání poznatků v oblasti vědy a práva, aby si mohly udržitelným způsobem vybudovat vlastní kapacitu, a dále vyzývá k vytvoření společných norem v oblasti těžby a produkce, které by zahrnovaly i normy týkající se dodržování lidských práv;

14. upozorňuje na význam dvoustranné spolupráce v oblasti nerostných surovin, jak ukázala EU a Africká unie v červnu 2010, a doporučuje, aby bylo v souvislosti se společným akčním plánem Afriky a EU na období 2011–2013 vyvinuto další úsilí; vyzývá, aby byla podobná spolupráce rozvinuta i s dalšími zeměmi, které patří mezi hlavní producenty důležitých nerostných surovin; navrhuje, aby se jedním z hlavních cílů diplomacie v oblasti nerostných surovin stala diverzifikace zdrojů určitých nerostných surovin, na jejichž dovozu je EU závislá, a to směrem od jihovýchodní Asie k Latinské Americe a Africe;

15. domnívá se, že významný potenciál oblasti Arktidy je spojen s přírodními zdroji a s průmyslovými odvětvími, která jsou na jich založena; zdůrazňuje, že v souladu s usnesením Parlamentu ze dne 20. ledna 2011 o udržitelné politice EU pro nejsevernější oblasti (P7_TA(2011)0024) je nutné zajistit spravedlivý přístup k nerostným surovinám v oblasti Arktidy; zdůrazňuje, že je v souladu se zásadou předběžné opatrnosti nutné zajistit udržitelný rozvoj a bezpečné a kontrolované využívání přírodních zdrojů v oblasti Arktidy;

16. poukazuje na význam transparentnosti a opakovaně vyjadřuje svou podporu iniciativě pro transparentnost těžebního průmyslu a globální síti „Zveřejněte, kolik platíte“ (Publish what you pay), které představují vhodný příklad mezinárodních norem transparentnosti, a vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby přijaly opatření na zvýšení transparentnosti v oblasti dodávek nerostných surovin; zastává názor, že pokud se má udržitelným postupům v oblasti těžby v příslušných třetích zemích dostat podpory, měly by se tyto normy vztahovat na investice podporované Evropskou investiční bankou;

17. vítá přípravné práce Komise na legislativním návrhu týkajícím se požadavků, aby těžební společnosti obchodované na burzách EU zveřejňovaly určité informace; doporučuje Komisi, aby vycházela z ustanovení o zveřejňování určitých informací obsažených v oddíle 1504 amerického zákona Dodda a Franka, a vyzývá k zavedení požadavků na podávání zpráv o jednotlivých zemích;

18. vyzývá Komisi, aby při vypracovávání nových nástrojů v rámci vnější činnosti na období po roce 2013 zahrnula do programů zajišťujících demokratickou a hospodářskou stabilitu nestabilních států, které jsou dodavateli nerostných surovin, opatření na podporu řádné správy věcí veřejných v oblasti nerostných surovin a udržitelné těžby;

19. domnívá se, že odpovědnost za důslednou a účinnost diplomacii EU musí nést Evropská služba pro vnější činnost a příslušné útvary Komise, v případě obchodních otázek zejména GŘ pro obchod, které by působily v úzké koordinaci s Radou a Parlamentem; domnívá se dále, že strategický význam nerostných surovin by se měl odrazit v organizaci Evropské služby pro vnější činnost a v personálním zajištění příslušných delegací EU; zdůrazňuje, že je důležité koordinovat zahraniční politiku EU a členských států v oblasti nerostných surovin;

20. domnívá se, že EU by měla při hledání možností diverzifikace zdrojů vzácných zemin a snižování závislosti na hlavních dodavatelích nerostných surovin a vzácných zemin koordinovat činnost s americkými i dalšími partnery; zastává názor, že tyto otázky by měly být součástí programu jednání na nadcházejících vrcholných schůzkách mezi EU a USA;

21. vyzývá Evropskou obrannou agenturu, aby v souladu s čl. 42 odst. 3 Smlouvy o EU přispěla ke stanovení opatření, která by upevnila průmyslovou a technickou základnu obranného sektoru, pokud jde o nerostné suroviny.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.5.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

58

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Sir Robert Atkins, Dominique Baudis, Frieda Brepoels, Elmar Brok, Arnaud Danjean, Michael Gahler, Marietta Giannakou, Ana Gomes, Andrzej Grzyb, Heidi Hautala, Anna Ibrisagic, Anneli Jäätteenmäki, Jelko Kacin, Othmar Karas, Ioannis Kasoulides, Tunne Kelam, Nicole Kiil-Nielsen, Evgeni Kirilov, Andrey Kovatchev, Paweł Robert Kowal, Eduard Kukan, Alexander Graf Lambsdorff, Krzysztof Lisek, Sabine Lösing, Ulrike Lunacek, Mario Mauro, Kyriakos Mavronikolas, Willy Meyer, Francisco José Millán Mon, María Muñiz De Urquiza, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Norica Nicolai, Raimon Obiols, Kristiina Ojuland, Ria Oomen-Ruijten, Cristian Dan Preda, Fiorello Provera, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Nikolaos Salavrakos, Jacek Saryusz-Wolski, Werner Schulz, Hannes Swoboda, Charles Tannock, Inese Vaidere, Kristian Vigenin, Graham Watson, Boris Zala

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Reinhard Bütikofer, Nikolaos Chountis, Véronique De Keyser, Tanja Fajon, Kinga Gál, Elisabeth Jeggle, Georgios Koumoutsakos, Norbert Neuser, Doris Pack, Vittorio Prodi, Dominique Vlasto, Luis Yáñez-Barnuevo García

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Joachim Zeller


STANOVISKO Výboru pro rozvoj (14. 6. 2011)

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

o efektivní evropské strategii v oblasti surovin

(2011/2056(INI))

Navrhovatelka: Birgit Schnieber-Jastram

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že EU je závislá na dovozu surovin pro svůj průmysl, zejména pro odvětví špičkových technologií, a že iniciativa EU v oblasti surovin má za cíl zajistit k nim přístup;

2.  připomíná, že iniciativa v oblasti surovin byla kritizována některými nevládními organizacemi za podkopávání rozvojových cílů chudých zemí a za nesoulad se závazky EU v oblasti soudržnosti politik v zájmu rozvoje; dále připomíná závazky týkající se soudržnosti politik v rámci rozvoje zakotvené v článku 208 SFEU; vyzývá Komisi, aby sestavila meziresortní pracovní skupinu, která navrhne konkrétnější strategii v oblasti surovin v souladu s těmito závazky; připomíná, že nelegální obchod se surovinami stále patří k hlavním příčinám trvalých či dlouhodobých konfliktů v rozvojových zemích;

3.  zdůrazňuje, že je důležité, aby evropská politika v oblasti surovin plně zohledňovala udržitelný hospodářský růst v rozvojových zemích a jejich specifické sociální standardy (jak požaduje článek 208 SFEU) a zajistila soulad mezi politikou v oblasti rozvoje a iniciativou v oblasti surovin; je tudíž přesvědčen, že by EU měla rozvojové země podporovat také při výstavbě zpracovatelských zařízení, v diverzifikaci jejich hospodářství, snižování jejich závislosti na vývozu surovin a zvyšování přidané hodnoty jejich produktů prostřednictvím domácí výroby a zpracování;

4.  vyzývá Komisi, aby usilovala o dosažení dalších klíčových cílů iniciativy v oblasti surovin, tedy aby se zasadila o a) snížení spotřeby surovin v EU, b) snížení závislosti EU na dovážených surovinách a c) vytvoření udržitelného a spravedlivého systému řízení světových přírodních zdrojů;

5.  trvá na tom, aby byl Evropský parlament pravidelně informován o vývoji iniciativy v oblasti surovin a plnění jejích cílů prostřednictvím výroční zprávy o pokroku; žádá, aby tato zpráva zahrnovala také hodnocení iniciativy v oblasti surovin z hlediska závazku EU k soudržnosti politik v zájmu rozvoje;

6.  vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že přepracovaná iniciativa v oblasti surovin nepočítá se stávajícím ani s rozšířeným systémem všeobecných celních preferencí, ani nenavrhuje alternativní obchodní pobídky na podporu lidských práv, environmentálních norem, boje proti dětské práci a domácích reforem pro země, jež budou z těchto systémů vyloučeny; vyzývá Komisi, aby podporovala iniciativy směřující k diverzifikaci hospodářství rozvojových zemí, jež jsou vysoce závislé na některých surovinách, a aby k takovýmto iniciativám vybízela;

7.  konstatuje, že příjmy ze surovin mohou hrát významnou úlohu v tom smyslu, že umožní nejméně rozvinutým zemím dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí; vyzývá Komisi, aby pomohla rozvojovým zemím diverzifikovat jejich hospodářství a snížit závislost na surovinách s cílem chránit vyčerpatelné přírodní zdroje a aby podporovala nejméně rozvinuté země poskytováním poradenství a budováním kapacit a umožnila jim tak zavedení účinných alternativních mechanismů generujících daňové příjmy;

8.  vyzývá Komisi, aby zvážila přínos vývozních omezení na suroviny pro nejméně rozvinuté země, neboť vývozní cla jsou důležitým zdrojem příjmů, zejména pro nejméně rozvinuté země a poskytují pobídky pro vytvoření domácího výrobního nebo zpracovatelského průmyslu s potenciálem pro vývozy s vyšší přidanou hodnotou; zdůrazňuje, že je důležité zlepšit ochranu životního prostředí tím, že se zamezí neomezenému využívání přírodních zdrojů;

9.  připomíná, že kolísání cen komodit je do určité míry způsobeno spekulacemi;

10. vyzývá Komisi, aby urychleně předložila legislativní návrh týkající se výkaznictví podle jednotlivých zemí, které bude vycházet ze standardů iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) a z článku 1502 amerického zákona „Dodd-Frank“; připomíná, že Výbor pro rozvoj navrhoval výše uvedené jako prioritu Parlamentu v rámci strukturovaného dialogu o pracovním plánu Komise na rok 2012; naléhá na Komisi, aby do svého návrhu zahrnula požadavek, aby těžební společnosti vedly výkazy o prodeji a zisku v každé zemi a o daních a příjmech s cílem odradit je od korupce a zabránit vyhýbání se daňovým povinnostem; zdůrazňuje, že transparentnost, sociální odpovědnost podniků a fungující administrativa jsou v rozvojových zemích bohatých na nerostné zdroje prospěšné jak pro těžební společnosti, tak i pro celou společnost; vyzývá Komisi, aby vypracovala legislativní návrh odpovídající článku 1502 amerického zákona „Dodd-Frank“, který požaduje po společnostech, jež odebírají nerostné suroviny z Demokratické republiky Kongo a sousedních zemí, aby doložily, jaká opatření činí pro zajištění toho, aby z jejich nákupů těchto nerostných surovin neměly prospěch ozbrojené skupiny porušující lidská práva; v této souvislosti žádá Evropskou unii a její členské státy, aby vyvinuly tlak na evropské podniky působící v rozvojových zemích a šly příkladem v oblasti sociální odpovědnosti a podpory důstojné práce;

11. vyzývá k předložení legislativního návrhu, který společnostem z EU, které v rámci svého působení v rozvojových zemích neuplatňují standardy EU, zamezí v přístupu k veškerým formám financování evropských prostředků, a vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně četných prokazatelných případů, kdy společnosti z EU porušovaly standardy v oblasti ochrany životního prostředí, pracovní normy a lidská práva;

12. uznává, že vlády a parlamenty rozvojových zemí mají legitimní právo, aby po konzultaci s občanskou společností přijaly politiky a regulovaly zahraniční investice ve veřejném zájmu, a to takovým způsobem, aby zahraniční investice znamenaly přínos pro místní hospodářství, vytvářely domácí přidanou hodnotu a podporovaly rozvoj; zdůrazňuje, že by strategie EU v oblasti surovin neměla stát v cestě uplatňování tohoto práva;

13. vyzývá EU a Africkou unii, aby ve spolupráci s členskými státy, průmyslem a zainteresovanými stranami navrhly a zavedly konkrétní opatření v oblasti pomoci rozvojovým zemím bohatým na zdroje při budování kapacit, a to na základě druhého akčního plánu 2011–2013 v rámci společné strategie Afrika-EU; vítá přístup tohoto akčního plánu spočívající v tom, že kromě podpory řádné správy, včetně transparentnosti, bude poskytnuta odborná příprava v oblasti osvědčených postupů pro vyjednávání smluv o surovinách a posílena vědecká spolupráce v těžebním průmyslu;

14. znovu připomíná, že iniciativy v oblasti transparentnosti v odvětví těžebního průmyslu ve svém důsledku podporují obchod, vytvářejí právní jistotu a udržitelná dlouhodobá partnerství a představují záruky proti opětovnému zahájení jednání nebo vyhoštění; poukazuje na to, že existují problémy, které je potřeba řešit, a že některé smlouvy vyžadují důvěrnost, avšak zároveň by měly být pod veřejnou kontrolou; připomíná, že Petroleum Revenue Management Bill (ghanský zákon o správě příjmů z ropy) je dobrým příkladem pro zachování určité důvěrnosti a zároveň zajištění parlamentní kontroly;

15. vítá podporu širšího zveřejňování finančních informací a návrh Komise zavést výkaznictví těžebního průmyslu podle jednotlivých zemí a se zájmem očekává, že Komise v zájmu boje proti zneužívání daňových rájů, daňovým únikům a nezákonnému úniku kapitálu předloží legislativní návrh o automatickém zveřejňování zisků a daňových odvodů nadnárodních podniků v každé jednotlivé rozvojové zemi, kde tyto podniky působí; žádá rovněž větší transparentnost pro všechny podniky těžící nerostné suroviny v rozvojových zemích, a to prostřednictvím platby příslušných daní a otevřeného vykazování jejich činnost; zdůrazňuje význam spolupráce mezi EU a OSN, pokud jde o kimberleyský proces;

16. vyzývá EU, aby uzavírala s rozvojovými zeměmi dohody o spravedlivém obchodu, a to včetně přenosu technologií v případě nejméně rozvinutých zemí, které by měly sloužit jako model pro udržitelnou obchodní politiku zahrnující soubor sociálních a environmentálních kritérií;

17. vyzývá k užší mezinárodní spolupráci v oblasti strategických zdrojů, v jejímž rámci bude zahájen otevřený, začlenění podporující a transparentní proces konzultací o budoucím celosvětovém využívání surovin, a to za účasti sítí občanské společnosti, jako je například iniciativa Publish What You Pay (PWYP); zastává názor, že globální iniciativy v této citlivé oblasti mohou posloužit jako opatření k budování důvěry mezi EU a rozvíjejícími se ekonomikami, jako jsou Čína, Brazílie a Indie;

18. vyzývá EU, aby pro investory působící v rozvojových zemích stanovila povinnost dodržovat lidská práva, environmentální normy a základní pracovní normy MOP; zastává názor, že by společnosti EU měly být ve svých domovských zemích právně odpovědné za porušování těchto práv jejich zahraničními pobočkami a subjekty, nad nimiž mají kontrolu;

19. domnívá se, že evropská strategie pro suroviny by měla odrážet rozdíly mezi vyspělými a významnými ekonomikami na straně jedné a nejméně vyspělými zeměmi na straně druhé;

20. vyzývá EIB a Komisi, aby při rozhodování o podpoře těžebního průmyslu v rozvojových zemích důkladněji zvážily, zda příslušné projekty přispívají k vymýcení chudoby, k udržitelnému rozvoji a růstu podporujícímu začlenění; vyzývá k moratoriu na financování těžebních projektů z veřejných prostředků EU, a to až do přijetí nařízení proti daňovým únikům a na podporu transparentnosti, náležité péče a dodržování sociálních a environmentálních norem;

21. připomíná, že těžba přírodních zdrojů by měla být prováděna s cílem pomoci dotyčné zemi plnit širší sociální a hospodářské cíle, a nikoli jako cíl sám o sobě;

22. zdůrazňuje, že řemeslná těžba a těžba malého rozsahu může mít zásadní význam pro život v místě, být zdrojem pracovních příležitostí a podporovat rozvojové cíle, za předpokladu, že je oficiálně uznána, regulována a podporována; vyjadřuje politování nad relativním nedostatkem znalostí a analytických nástrojů v této oblasti a zdůrazňuje potřebu zlepšit její viditelnost, usnadnit efektivnější tvorbu a uplatňování politiky řemeslné těžby a těžby malého rozsahu a sledovat úsilí o poskytování pomoci s cílem předcházet vzniku „pastí chudoby“, jako jsou například dětská práce, nebezpečné pracovní prostředí a nucená práce, s nimiž se lze v oblasti řemeslné těžby setkat, a konfliktů spojených s těžební činností v malém rozsahu; vyzývá rovněž EU a členské státy, aby podporovaly rozvojové země na vnitrostátní a místní úrovni tím, že zpřístupní odborné znalosti v oblasti udržitelných těžebních postupů, zvýšení účinnosti zdrojů, opětovného použití a recyklace;

23. zdůrazňuje, že otázka přístupu k surovinám by měla být postupně zapracována do politických opatření zaměřených na budování míru a předcházení konfliktům, neboť v jistých regionech se objevil významný počet konfliktů; domnívá se, že mezi dlouhodobé cíle EU by měl patřit systém včasného varování a předcházení konfliktům, který by měl umožnit včasné odhalení skutečnosti, že zdrojem jistých konfliktů jsou suroviny.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

14.6.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Michael Cashman, Ricardo Cortés Lastra, Corina Creţu, Leonidas Donskis, Charles Goerens, Catherine Grèze, András Gyürk, Filip Kaczmarek, Franziska Keller, Miguel Angel Martínez Martínez, Gay Mitchell, Norbert Neuser, Bill Newton Dunn, Maurice Ponga, Birgit Schnieber-Jastram, Michèle Striffler, Alf Svensson, Eleni Theocharous, Ivo Vajgl, Anna Záborská, Iva Zanicchi

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Kriton Arsenis, Isabella Lövin


STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (23. 6. 2011)

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

k efektivní evropské strategii v oblasti surovin

(2011/2056(INI))

Navrhovatel: Bernd Lange

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že obchodní politika EU musí být významnějším prostředkem ke zlepšení přístupu EU k surovinám na světových trzích a k zajištění spolehlivosti a bezpečnosti dodávek surovin evropskému průmyslu a musí umožnit, aby vznikala skutečná partnerství v souladu s politikou udržitelného rozvoje, která je uskutečňována ve vztahu k zemím, které vlastní tento druh přírodních zdrojů;

2.  konstatuje, že ne všechny trhy se surovinami reagují stejně a že zejména trhy se surovinami v odvětví zemědělství podléhají silným sezonním a klimatickým faktorům, a vyžadují proto zvláštní pozornost;

3.  zdůrazňuje význam legálního obchodu se surovinami pro udržitelný hospodářský růst a žádá, aby EU vypracovala ucelenou strategii v oblasti surovin, jejíž součástí bude diplomacie zaměřená na strategické dodavatelské země a která bude vycházet z jejich politického programu v oblasti průmyslu a zemědělství a bude v souladu s politikami v oblasti rozvoje a životního prostředí EU; vyzývá také Komisi, aby vytvářela součinnost mezi všemi evropskými politikami a zúčastněnými stranami, například zřizováním vnitrostátních výborů pro strategické kovy, v nichž se budou setkávat zástupci veřejných orgánů, společností činných v tomto odvětví, včetně malých a středních podniků, a občanské společnosti;

4.  vyzývá proto Komisi, aby předložila studii o dovozu surovin do Evropy, které, ač nejsou na seznamu kritických surovin (jako například lithium, hafnium a nikl), přesto mají strategický význam pro uspokojení průmyslových potřeb Evropy a pro výrobu spotřebního zboží s vysokou přidanou hodnotou; tato studie by měla také posoudit závislost našeho průmyslu na těchto surovinách a opatření k zabezpečení jejich dodávek, jakož i dopad jejich těžby na životní prostředí a možné předpokládané alternativy;

5.  vyzývá Komisi, aby zajistila řádný a zabezpečený přístup k surovinám a vzácným zeminám důležitým pro průmysl prostřednictvím obchodních a investičních dohod, které jsou oboustranně výhodné a spravedlivé, a dlouhodobých strategických obchodních partnerství, které rozvojovým zemím umožní diverzifikaci a industrializaci jejich hospodářství, vytváření pracovních míst a udržitelný hospodářský rozvoj a průmyslu EU z těchto zemí zajistí nepostradatelné zdroje; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby ve všech obchodních dohodách zakotvila ustanovení o dodržování standardů Mezinárodní organizace práce a mezinárodních standardů v oblasti životního prostředí;

6.  vyzývá Komisi, aby zvážila vypracování obecných zásad sociální odpovědnosti evropských podniků, které se podílejí na těžbě surovin v zemích jejich původu; vyzývá podniky, aby bezodkladně převzaly sociální odpovědnost formou dobrovolného závazku; žádá, aby tyto závazky byly v souladu s pokyny OECD pro nadnárodní podniky a se zásadou náležité péče dodavatelského řetězce, jak stanoví pokyny OECD pro náležitou péči z roku 2010; vyzývá Komisi, aby společně s podniky sledovala a podporovala účinnost tohoto procesu dobrovolného závazku; v této souvislosti připomíná, že by všechny podniky měly dodržovat právní předpisy platné v příslušných hostitelských zemích;

7.  je znepokojen pokračujícím obchodováním s nerostnými surovinami z oblastí zasažených konflikty a jejich využíváním, neboť jejich těžba je příčinou nepřijatelného násilí a nezákonných aktivit; vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost, Radu a členské státy, aby tuto situaci zohlednily v rámci svých vztahů se třetími zeměmi; vyzývá Komisi a dodavatelské země se strategickým významem pro EU, aby společně vytvořily efektivní systémy sledování toku surovin, a to od dovozu po recyklaci nebo likvidaci, a zavedly závazný systém certifikace surovin a všech fází obchodování (Certified Trading Chains), čímž by bylo možné zaručit spravedlivé obchodování a zejména zabránit zneužívání spojenému s obchodováním s nerostnými surovinami z regionů zasažených krizí; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s příslušnými mezinárodními organizacemi (OSN, OECD, ILO) s cílem nalézt osvědčené postupy certifikace a usilovat o jejich harmonizaci; vyzývá Komisi, aby se v souvislosti s obchodováním s nerostnými surovinami pocházejícími z nelegálních zdrojů inspirovala zákonem Dodd-Frank přijatým ve Spojených státech;

8.  zdůrazňuje, že finanční trhy mohou hrát důležitou úlohu v zajištění rizik pro producenty i spotřebitele surovin i komodit; vyzývá Komisi, aby přijala potřebná opatření s cílem zajistit transparentnost trhů se surovinami a rozhodně předcházet neodůvodněným spekulacím, které vedou ke zneužívání trhu se surovinami, ukáže-li se na základě hloubkové empirické analýzy, že je to nutné; poznamenává, že se to týká i vhodných iniciativ v souvislosti s jednáním skupin G-8 a G-20; domnívá se zejména, že by se s ohledem na tento cíl měly prozkoumat možnosti recyklace, nahraditelnosti a účinného využívání zdrojů a že by Komise měla v těchto oblastech podporovat a iniciovat projekty výzkumu a vývoje;

9.  je znepokojen vlivem trhů s deriváty na vývoj cen surovin; domnívá se, že by na trzích s OTC deriváty měly existovat účinnější kontroly; v této souvislosti podporuje opatření, jako je posilování transparentnosti v souvislosti s OTC deriváty pod dohledem ESMA; domnívá se, že tato opatření by mohla vést k větší bezpečnosti pro investory a malé a střední podniky a umožnit evropským producentům plánovat s větší jistotou;

10. odsuzuje přístup třetích zemí, zejména některých nově se rozvíjejících ekonomik, které využívají svého postavení dominantních dodavatelů k narušování světového trhu se surovinami; vyzývá Komisi, aby hledala řešení na bilaterální úrovni a aby v případě potřeby konzultovala dotyčné země, popřípadě aby použila nástroje na ochranu obchodu v souladu s pravidly a zásadami WTO, a podporuje nedávné úsilí Evropské komise o svolání skupiny odborníků WTO; vyzývá WTO, aby zvážila vyslání jasného signálu svým členům, aby nezneužívali politiky v oblasti rozvoje a životního prostředí jako záminky pro omezení vývozu, kromě případů, kdy je omezení vývozu v tomto smyslu řádně zdůvodněno WTO; naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby označila klíčové zdroje se strategickým významem pro EU a zabezpečila k nim přístup;

11. bere na vědomí strategii Komise v jednáních s rozvojovými zeměmi o dohodách o volném obchodu, dohodách o hospodářském partnerství a dohodách o partnerství a spolupráci, která usiluje o zákaz zdanění vývozu surovin; domnívá se, že je nutné respektovat svrchovanost zemí v nakládání se zdroji, a v této souvislosti žádá Komisi, aby vyvažovala svůj nesouhlas s vývozními cly v rozvojových zemích uplatňováním diferencovaného přístupu zohledňujícího rozdíly v situaci jednotlivých států, aby nebyly ohroženy rozvojové cíle a industrializace rozvojových zemí; zdůrazňuje, že volný a spravedlivý obchod má zásadní význam pro rozvoj světového odvětví surovin a pro vytváření bohatství ve všech společnostech;

12. zdůrazňuje, že se z EU stále nelegálně vyvážejí velká množství recyklovatelných odpadů a odpadů obsahujících suroviny; vyzývá Komisi, aby přijala veškerá možná opatření s cílem odhalit nelegální vývozy a učinit jim přítrž a aby v mezinárodních dohodách prosazovala normy pro recyklaci odpovídající standardům EU; vyzývá členské státy, aby podstatně posílily režimy vývozní kontroly, a Komisi, aby napravila existující mezery v nařízení o přepravě odpadů, zejména pokud jde o celní kontroly na vnějších hranicích EU; v této souvislosti také vyzývá všechny obchodní partnery EU, a zejména rozvojové země, aby přijaly příslušné předpisy a uplatňovaly odpovídající kontrolní opatření s cílem předcházet nelegálnímu dovozu jakéhokoli odpadu na své území, a především aktivně bojovat proti korupci, která tento nelegální dovoz často umožňuje;

13. vyzývá Komisi, aby zajistila odpovídající financování výzkumu recyklace odpadů obsahujících suroviny; zdůrazňuje, že recyklovaný průmyslový odpad by neměl být považován za odpad, ale za nový zdroj; navrhuje proto Komisi, aby byl povzbuzen vnitřní trh EU se surovinami a legální vývoz recyklovaných surovin a souvisejících produktů z EU prostřednictvím vhodných pobídek, které podpoří využívání recyklovaných surovin a souvisejících produktů v EU i obchod s recyklovanými průmyslovými výrobky;

14. zdůrazňuje, že postupy recyklace lze zlepšovat a že Komise a členské státy by měly vystupňovat své úsilí o zavedení účinných pobídek a podporovat a rozvíjet výzkum, zejména v oblasti rostlinné biochemie a recyklace chemických látek, s cílem omezit závislost EU na zemích dodávajících suroviny a vzácné zeminy;

15. zdůrazňuje, že obchod se surovinami by měl mít pouze hospodářský rozměr a nelze ho používat jako nástroj k dosahování politických cílů; zdůrazňuje, že by měl podléhat všeobecným hospodářským pravidlům a neměl by být využíván k vytváření politické závislosti; vítá úsilí EU o podporu udržitelného obchodu se surovinami s třetími zeměmi (např. FLEGT);

16. zdůrazňuje, že je třeba zavést jasná pravidla spolupráce v oblasti obchodu se surovinami mezi všemi zúčastněnými stranami (producenty, vývozci, tranzitními zeměmi a dovozci); současně se domnívá, že by se Komise měla postavit proti projektům, které této zásadě odporují; vybízí Komisi a společnosti v EU, aby podporovaly technologie šetrné k životnímu prostředí a investovaly do nich.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

21.6.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

William (The Earl of) Dartmouth, Laima Liucija Andrikienė, Kader Arif, David Campbell Bannerman, Daniel Caspary, Marielle De Sarnez, Christofer Fjellner, Yannick Jadot, Bernd Lange, David Martin, Emilio Menéndez del Valle, Vital Moreira, Paul Murphy, Cristiana Muscardini, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Niccolò Rinaldi, Tokia Saïfi, Helmut Scholz, Peter Šťastný, Robert Sturdy, Keith Taylor, Iuliu Winkler, Pablo Zalba Bidegain, Paweł Zalewski

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Josefa Andrés Barea, George Sabin Cutaş, Syed Kamall, Maria Eleni Koppa, Elisabeth Köstinger, Jörg Leichtfried, Jarosław Leszek Wałęsa


STANOVISKO Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (28. 6. 2011)

pro Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku

k efektivní evropské strategii pro suroviny

(2011/2056(INI))

Navrhovatelka: Daciana Octavia Sârbu

NÁVRHY

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova vyzývá Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá sdělení Komise a přístup, který Komise v tomto sdělení zaujala a který suroviny a zemědělské komodity definuje jako záležitost, která má pro EU zásadní význam; všímá si, že většina tohoto sdělení se zabývá surovinami, a lituje toho, že jen malá část se věnuje zemědělství;

2.  v této souvislosti upozorňuje na důležitost toho, aby se předcházelo plýtvání se surovinami a živinami z chlévské mrvy, a vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly zpracování chlévské mrvy; v této souvislosti poukazuje na význam definování produktů vyhnívání jako náhrady za hnojivo;

3.  podporuje analýzu Komise s ohledem na zemědělské produkty v souvislosti s celosvětovým zabezpečením potravin, snižující se celosvětové zásoby potravin a rostoucí počet obyvatel a hlad a s ohledem na tržní hledisko zdůrazňuje mimořádnou volatilitu cen potravin a krmiv, nedostatky v řetězcích potravin a krmiv a roli finančních nástrojů a spekulativního chování jako možných příčin nestability, které je třeba brát vážně; připomíná, že mezi zeměmi, které jsou obzvláště citlivé na rostoucí ceny potravin, jsou čtyři členské státy EU;

4.  žádá, aby byla věnována velká pozornost základní nejistotě, pokud jde o stále větší interakci mezi pohyby cen energetických a neenergetických komodit, zvláště potravin;

5.  upozorňuje na vážnou situaci v případě nabídky dovážených zemědělských produktů s ohledem na omezení vývozu, jež nedávno zavedly některé země; domnívá se, že EU musí své občany chránit před důsledky takovýchto jevů omezením závislosti;

6.  domnívá se, že členské státy se musí posunout směrem k optimálnímu využívání dostupné zemědělské půdy tím, že obnoví poškozenou půdu a začnou znovu zemědělsky využívat opuštěnou nebo neobdělávanou půdu;

7.  je si vědom toho, jaký dopad má na zemědělskou výrobu rozsáhlé využívání zemědělské půdy pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů; domnívá se nicméně, že zemědělsko-potravinářské odvětví může ve výrobě bioenergie rovněž sehrát důležitou roli, a požaduje proto, aby byly nalezeny možné synergie mezi těmito dvěma oblastmi;

8.  vyzývá Komisi, aby do SZP a do strategie týkající se surovin zahrnula iniciativy založené na pobídkách s cílem rozvinout úplný potenciál zemědělců ke zvýšení produkce udržitelné energie, který v současné době není plně využíván, a tím vytvořit nová pracovní místa na venkově a přidat zemědělcům další zdroj příjmů;

9.  s ohledem na zabezpečení potravin podporuje zjištění obsažené v uvedeném sdělení, podle nějž by bez společné zemědělské politiky a přímého podpůrného mechanismu byla kapacita pro výrobu potravin ohrožena; proto zdůrazňuje, že je do budoucna třeba koherentní SZP, která zachová současnou úroveň financování; souhlasí dále s tím, že EU by měla i nadále hrát významnou roli při zajišťování dostatečného množství potravin pro rostoucí světovou populaci; podporuje tudíž strategii v oblasti surovin a komodit založenou na integrovaném přístupu, který zahrnuje otázky spadající jak do zemědělské a finanční politiky, tak do politiky životního prostředí, obchodu, energetiky a rozvoje;

10. v souladu s názorem Komise trvá na tom, že mezinárodní společenství musí zaujmout dlouhodobý koordinovaný přístup k zajištění potravin po celém světě, včetně většího výzkumného úsilí a investic v zemědělském odvětví v rozvojových zemích, zejména prostřednictvím priorit rozvojové politiky, aby se zvýšila odolnost vůči potravinovým šokům a schopnost přizpůsobit se jim;

11. znovu potvrzuje svou podporu systému celosvětových nouzových zásob potravin pod záštitou systému institucí OSN a domnívá se, že EU by měla sehrát vedoucí úlohu při podpoře této iniciativy; podporuje nedávné úsilí skupiny G20 o politiky řešící cenovou volatilitu na potravinových a zemědělských trzích, včetně lepší výměny informací o prognózách v oblasti výroby potravin, a zdůrazňuje potřebu větší transparentnosti a včasnějšího informování o rezervách a zásobách potravinových komodit; dále se domnívá, že by měly vzniknout i nouzové zásoby v jednotlivých státech, aby se zajistily spolehlivé dodávky potravin;

12. vítá společné závěrečné prohlášení 3. berlínského summitu ministrů zemědělství ze dne 22. ledna 2011, které podepsalo 48 zemí a které vyzývá k tomu, aby se zlepšila schopnost zemědělských trhů řádně fungovat, a uznává důležitost obchodu pro nastolení rovnováhy mezi jednotlivými aktéry na zemědělských trzích a zlepšení přístupu zemědělců k surovinám a energii;

13. očekává, že strategie týkající se surovin bude v souladu s prioritami strategie Evropa 2020, jako je inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění; domnívá se, že návrhy by se měly týkat i využívání surovin, půdy a vodních zdrojů v zemědělství;

14. znovu opakuje, že je odhodlán řešit mimořádnou volatilitu cen, která by mohla vážně ohrozit zajištění potravin, s ohledem na tržní chování v případě zemědělských komodit; jedním z možných řešení je například zvýšení zemědělské produktivity a schopnosti přizpůsobit se změnám klimatu; konstatuje, že volatilita je někdy zhoršována obchodními překážkami, jež jsou často zaváděny jednostranně;

15. připomíná, že trh se zemědělskými produkty je strukturálně kolísavý vzhledem k sezónnosti produkce, klimatickým událostem a jiným faktorům, které producentům znemožňují se během krátké doby přizpůsobit výkyvům v poptávce; připomíná, že zemědělství je strategické odvětví a že jeho fungování nelze ponechat pouze na působení trhu; zdůrazňuje, že reformy v potravinovém řetězci by měly usilovat o zajištění toho, aby vyšší ceny zemědělských komodit vedly k vyšším příjmům pro zemědělce, kteří se potýkají se zvýšenými vstupními výrobními náklady a zvýšenou volatilitou cen;

16. žádá Evropskou komisi o předložení zprávy týkající se regulace finančních derivátů a komodit, aby se zjistilo, zda je nutná zvláštní regulace zemědělských komodit vzhledem ke specifičnosti tohoto odvětví; podporuje nedávný návrh Komise na regulaci OTC derivátů a veřejné konzultace ke směrnici o trzích finančních nástrojů; domnívá se, že je třeba naléhavě řešit škodlivé spekulativní chování, nekalé praktiky a zneužívání na derivátových trzích;

17. připomíná, že trhy s komoditními deriváty původně plnily účel ochrany proti riziku a poskytovaly možnost získat finanční prostředky na trhu, což bylo v zájmu zemědělců; s obavami však bere na vědomí, že mnoho investorů již nyní nemá žádný přímý vztah k zemědělství a že počet uzavřených smluv mnohokrát převyšuje celosvětovou produkci potravin, a vyzývá Komisi, aby prošetřila, zda tato skutečnost vytváří prostor pro spekulativní bubliny;

18. vyjadřuje politování nad skutečností, že příliš mnoho zemědělského odpadu se v současné době plně nevyužívá; domnívá se, že zemědělský odpad by měl být vnímán jako užitečná věc, a proto žádá Komisi, aby prozkoumala nové způsoby jeho využití jako suroviny pro jiná odvětví;

19. konstatuje, že efektivní strategie vyžaduje účinné monitorování politiky v oblasti zemědělských surovin; zdůrazňuje potřebu užší koordinace v rámci Komise a mezi členskými státy a trvá na tom, že Parlament musí být pravidelně informován o vývoji iniciativy v oblasti zemědělských surovin prostřednictvím výroční zprávy o činnosti;

20. žádá Komisi, aby tyto postřehy zahrnula do své strategie a naléhavě navrhla konkrétní opatření k zajištění dodávek potravin, řešení nestability trhu a posílení funkčnosti derivátových trhů pro zemědělské komodity s udržitelnou celkovou odpovědností.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

27.6.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

32

1

0

Členové přítomní při konečném hlasování

John Stuart Agnew, Liam Aylward, Luis Manuel Capoulas Santos, Michel Dantin, Paolo De Castro, Albert Deß, Diane Dodds, Herbert Dorfmann, Iratxe García Pérez, Béla Glattfelder, Sergio Gutiérrez Prieto, Martin Häusling, Esther Herranz García, Peter Jahr, Elisabeth Jeggle, Jarosław Kalinowski, Elisabeth Köstinger, Agnès Le Brun, George Lyon, Gabriel Mato Adrover, Mariya Nedelcheva, James Nicholson, Georgios Papastamkos, Marit Paulsen, Britta Reimers, Czesław Adam Siekierski, Sergio Paolo Francesco Silvestris, Alyn Smith, Marc Tarabella, Janusz Wojciechowski

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Luís Paulo Alves, Pilar Ayuso, Salvatore Caronna, Maria do Céu Patrão Neves, Dimitar Stoyanov, Milan Zver

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Oreste Rossi


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

30.6.2011

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

43

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Jean-Pierre Audy, Ivo Belet, Reinhard Bütikofer, Maria Da Graça Carvalho, Pilar del Castillo Vera, Lena Ek, Ioan Enciu, Gaston Franco, Adam Gierek, Fiona Hall, Jacky Hénin, Romana Jordan Cizelj, Krišjānis Kariņš, Lena Kolarska-Bobińska, Béla Kovács, Philippe Lamberts, Bogdan Kazimierz Marcinkiewicz, Marisa Matias, Judith A. Merkies, Jaroslav Paška, Herbert Reul, Teresa Riera Madurell, Michèle Rivasi, Jens Rohde, Paul Rübig, Amalia Sartori, Francisco Sosa Wagner, Konrad Szymański, Britta Thomsen, Patrizia Toia, Ioannis A. Tsoukalas, Claude Turmes, Marita Ulvskog, Vladimir Urutchev, Kathleen Van Brempt, Alejo Vidal-Quadras, Henri Weber

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Francesco De Angelis, Ilda Figueiredo, Jolanta Emilia Hibner, Ivailo Kalfin, Marian-Jean Marinescu, Vladko Todorov Panayotov, Algirdas Saudargas, Hannu Takkula, Silvia-Adriana Ţicău

Poslední aktualizace: 1. září 2011Právní upozornění