Postup : 2013/2082(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0203/2013

Předložené texty :

A7-0203/2013

Rozpravy :

PV 12/06/2013 - 17
CRE 12/06/2013 - 17

Hlasování :

PV 13/06/2013 - 7.8
CRE 13/06/2013 - 7.8

Přijaté texty :

P7_TA(2013)0279

ZPRÁVA     
PDF 193kWORD 123k
5. června 2013
PE 510.559v02-00 A7-0203/2013

s návrhem doporučení Evropského parlamentu Radě k návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

(2013/2082(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodajka: Laima Liucija Andrikienė

POZM. NÁVRHY
NÁVRH DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU RADĚ
 NÁVRH DOPORUČENÍ RADĚ (B7–0164/2013)
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH DOPORUČENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU RADĚ

k návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

(2013/2082(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh doporučení Radě, který k návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení předložila jménem skupiny PPE Laima Liucija Andrikienė (B7-0164/2013),

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře,

–   s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na obecnou připomínku č. 22 vydanou Výborem Organizace spojených národů pro lidská práva(1),

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–   s ohledem na závěry Rady o nesnášenlivosti, diskriminaci a násilí na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté v letech 2009 a 2011(2),

–   s ohledem na strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii, které Rada přijala dne 25. června 2012(3),

–   s ohledem na společné sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 12. prosince 2011 nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

–   s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2012 týkající se zvláštního zástupce EU pro lidská práva(4) a na rozhodnutí Rady 2012/440/SZBP ze dne 25. července 2012 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práva(5),

   s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o přezkoumání strategie EU v oblasti lidských práv(6),

–   s ohledem na svá usnesení o výročních zprávách o stavu lidských práv a demokracie ve světě a o politice Evropské unie v této oblasti(7),

–   s ohledem na článek 36 Smlouvy o Evropské unii,

–   s ohledem na návrh pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení (dále jen „pokyny“),

–   s ohledem na čl. 121 odst. 3 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0203/2013),

A. vzhledem k tomu, že článek 21 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že veškerá činnost EU na mezinárodní scéně spočívá na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, na zásadách rovnosti a solidarity a na dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva;

B.  vzhledem k tomu, že právo na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně teistického, neteistického a ateistického přesvědčení, práva nevěřit a práva své náboženské vyznání nebo přesvědčení změnit, patří mezi základní svobody všech lidských bytostí a je provázáno s dalšími lidskými právy a základními svobodami, jak je zakotveno v článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv;

C. vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzýval k vypracování ambiciózního souboru opatření, která by sloužila k prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci vnější politiky EU;

D. vzhledem k tomu, že Evropský parlament v této souvislosti přivítal snahu EU o vytvoření pokynů ohledně svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v souladu s akčním plánem EU pro lidská práva a demokracii a zdůraznil, že je třeba, aby do přípravy těchto pokynů byly zapojeny Parlament a občanská společnost;

E.  vzhledem k tomu, že na základě standardů mezinárodního práva mají všechny státy povinnost poskytovat ochranu všem svým občanům i všem ostatním osobám ve své jurisdikci; vzhledem k tomu, že existuje mnoho zpráv o tom, že v některých zemích světa dochází v souvislosti s konkrétní náboženskou příslušností, přesvědčením nebo jakýmikoli oprávněnými veřejnými projevy náboženského vyznání nebo přesvědčení k perzekuci osob a jejich rodin a že terčem útoků jsou v této souvislosti i společenství a místa konání náboženských obřadů a příslušné instituce; vzhledem k tomu, že diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení stále existuje ve všech oblastech světa včetně Evropy a že příslušníkům určitých náboženských společenství, včetně příslušníků náboženských menšin či nevěřících, jsou v mnoha zemích i nadále upírána jejich lidská práva a že tito lidé jsou pravidelně diskriminováni, zatýkáni, odsuzováni a v mnoha zemích někdy dokonce popravováni z důvodu svého náboženského vyznání nebo přesvědčení;

1.  předkládá Radě tato doporučení:

Důvody k přijetí opatření

a)  jednou z priorit vnější politiky EU musí být prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a zamezení tomu, aby bylo toto právo porušováno;

b)  násilí páchané na příslušnících náboženských společenství a menšin či osobách s nenáboženským přesvědčením, jejich pronásledování a diskriminace jsou jevy, které v mnoha částech světa stále přetrvávají; v důsledku nedostatečné náboženské tolerance a ochoty k dialogu dochází v prostředí, kde nepanuje atmosféra ekumenické pospolitosti, k politickým nepokojům, násilí a otevřeným ozbrojeným konfliktům, které ohrožují lidské životy a podrývají stabilitu příslušného regionu; základním prvkem politiky EU v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení by mělo být jednoznačné a okamžité odsouzení všech forem násilí a diskriminace; zvláštní pozornost by přitom měla být věnována situaci těch osob, které změní své náboženské vyznání nebo přesvědčení, protože v praxi jsou právě ony v mnoha zemích často vystaveny sociálnímu tlaku, zastrašování nebo otevřenému násilí;

Účel a zaměření

c)  účelem a cílem pokynů EU by mělo být podporovat a chránit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení ve třetích zemích, začlenit téma svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení do všech vnějších akcí EU a jejích politik v oblasti lidských práv a stanovit jasné ukazatele, kritéria, standardy a praktické pokyny k výraznějšímu prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci pracovní činnosti úředníků institucí EU a členských států, čímž se přispěje k větší soudržnosti, účinnosti a viditelnosti kroků, které EU činí v rámci svých vnějších vztahů;

Definice

d)  pokyny by se měly vyznačovat jednoznačností všech použitých definic a měly by v souladu s mezinárodním právem poskytovat náležitou a neomezenou ochranu práva na svobodné náboženské vyznání nebo přesvědčení projevované v soukromém i veřejném životě, ale i v individuálním, kolektivním a institucionálním rámci, včetně práva věřit či nevěřit, práva změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení a práva na svobodu projevu, shromažďování a sdružování a práva rodičů vychovávat své děti v souladu se svým morálním přesvědčením – tj. náboženským i nenáboženským; vypracovat jednoznačné definice a zajistit plnou ochranu je nutno, i pokud jde o uznání právní subjektivity náboženských a na vyznání založených institucí a o respektování jejich autonomie, o uznání práva odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí, práva na azyl a práva světit dny odpočinku, slavit svátky a dodržovat obřady v souladu s pravidly stanovenými na základě určitého náboženského vyznání nebo přesvědčení a uznání základního práva na ochranu soukromého majetku;

Zásady praktického postupu

e)  pokyny by měly vycházet z mezinárodního práva a smluv, které byly mezinárodním společenstvím uznány a ratifikovány;

Proporcionalita

f)   jak se stanoví v návrhu pokynů, v souladu se zásadami přijatými mezinárodním společenstvím nelze omezovat svobodu, která tkví v možnosti odmítnout vyznávat nebo přijmout vnucované náboženství, a svobodu rodičů a zákonných zástupců zajistit náboženskou a morální výchovu; jakýkoli jiný projev práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení smí být podroben pouze „takovým omezením, která jsou předepsána zákonem a jsou nutná pro ochranu veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví či morálky nebo základních práv a svobod ostatních“(8); tato omezení musí být zároveň vykládána pouze s ohledem na ochranu práv ostatních osob, přímo s ní souviset a být jí úměrná, přičemž je nutno nalézt mezi právy všech stran příslušnou rovnováhu; v pokynech by proto měl být kladen důraz na kritérium proporcionality;

Svoboda projevu

g)  svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení a svoboda projevu jsou práva, která se vzájemně posilují, avšak v případě, že uplatňování těchto dvou práv vytváří napětí, měla by EU rovněž mít na paměti, že nástroje moderních sdělovacích prostředků umožňují užší vzájemné propojení mezi kulturami a vyznáními; proto by měla být přijata opatření s cílem zabránit tomu, aby v reakci na kritická, a zvláště pak na posměvačná či zesměšňující vyjádření učiněná v rámci svobody projevu nedocházelo k násilí mezi kulturami; v této souvislosti by EU měla přispět k utlumení podobného napětí, např. prosazováním vzájemného porozumění a dialogu, a jednoznačně odsoudit jakýkoli násilný čin spáchaný v reakci na takové vyjádření a měla by se jasně postavit jakémukoli pokusu trestně postihovat svobodu slova ve vztahu k náboženským otázkám, jaký představují například zákony o rouhačství;

Kolektivní rozměr svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

h)  v pokynech je třeba zdůraznit, že nedílnou součástí svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení je právo každého jednotlivce tuto svobodu projevovat sám nebo spolu s ostatními; k tomu patří:

– svoboda vykonávat obřady nebo se shromažďovat v souvislosti s náboženským vyznáním nebo přesvědčením a budovat a provozovat místa a náboženské objekty pro tyto účely;

– svoboda zřizovat a provozovat příslušné náboženské, mediální, vzdělávací, zdravotnické, sociální, charitativní a humanitární instituce;

– svoboda žádat a přijímat dobrovolné finanční a jiné příspěvky od jednotlivců a institucí;

– svoboda vychovávat, jmenovat, volit nebo určit jako nástupce osoby vhodné k zastávání úlohy vůdce podle požadavků a norem jakéhokoli náboženského vyznání nebo přesvědčení;

– svoboda zřizovat a udržovat styk s jednotlivci a společenstvími v otázkách náboženského vyznání a přesvědčení na vnitrostátní a mezinárodní úrovni; v pokynech by mělo být rovněž uvedeno, že právo praktikovat náboženství ve společenství s ostatními (v jehož rámci se musí vždy respektovat osobní svobody jednotlivce) by se nemělo nutně omezovat na oficiálně uznaná místa náboženských obřadů a že EU by měla odsoudit veškerá nepatřičná omezení svobody shromažďování; v pokynech by se měla vyzdvihnout skutečnost, že povinností členských států je zachovat si vůči náboženským skupinám neutralitu a nestrannost, a to i pokud jde o symbolickou nebo finanční podporu;

Požadavky týkající se registrace

i)   EU by měla zakročit v případě, že požadavky týkající se registrace náboženských organizací a organizací založených na společném přesvědčení nepřiměřeně omezují svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; Registrace by neměla být chápána jako podmínka pro uplatňování lidských práv jednotlivců na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, neboť tato práva nemohou být podmíněna administrativními či právními požadavky; EU by měla vyzvat ke zrušení veškerých právních předpisů, jako je povinnost uvádět náboženské vyznání v dokladech osvědčujících osobní stav, které vedou k diskriminaci osob bez náboženského přesvědčení nebo osob, jež změnily své náboženské vyznání či přesvědčení;

Vzdělávání

j)   jak vyplývá z mezinárodně uznávaných standardů, mají rodiče nebo zákonní zástupci dítěte právo zajistit, aby se jejich dítěti dostalo náboženského vzdělání a mravní výchovy v souladu s jejich vlastním přesvědčením, a dítě nesmí být nuceno účastnit se výuky náboženství proti vůli svých rodičů nebo zákonných zástupců, přičemž hlavní zásadou je postupovat v souladu s nejlepším zájmem dítěte; součástí práva rodičů vychovávat své děti v souladu se svým náboženským nebo nenáboženským přesvědčením je jejich právo odmítnout jakýkoli neoprávněný zásah ze strany státních či nestátních subjektů do jejich výchovy, který by byl v rozporu s jejich náboženským nebo nenáboženským přesvědčením; pokyny by měly na tyto aspekty práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení klást důraz a měly by též zaručit sekularizaci v oblasti veřejného vzdělávání a delegace EU by měly v případě porušování této zásady učinit příslušné kroky;

Rodinné a sociální právo

k)  EU by měla věnovat patřičnou pozornost diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení v rodinném a sociálním právu třetích zemí, a to zejména, ale nikoli výhradně, pokud jde o právo na uzavření manželství a na výchovu dětí;

Právo odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí

l)   pokyny by měly zahrnovat právo odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí jako legitimní uplatňování práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; EU by měla vyzvat státy s povinnou základní vojenskou službou, které mají zaveden systém povinné vojenské služby, k tomu, aby umožnily náhradní civilní službu ve veřejném zájmu, která nebude mít represivní charakter, a aby ustoupily od ukládání trestů osobám odmítajícím vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí, včetně trestů odnětí svobody; pokyny by rovněž měly zahrnovat právo na jasně vymezené odmítnutí vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí jako legitimní uplatňování práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání v souvislosti s jinými morálně citlivými otázkami;

Azyl

m)            EU by měla vybízet třetí země k tomu, aby přijímaly uprchlíky stíhané na základě jejich náboženského vyznání nebo přesvědčení a aby jim poskytovaly azyl, a to zejména v případě, že těmto uprchlíkům hrozí smrt nebo násilí; členské státy EU by měly své úsilí, jež vynakládají v souvislosti s přijímáním uprchlíků stíhaných na základě jejich náboženského vyznání nebo přesvědčení, ještě zvýšit;

Podpora občanské společnosti a spolupráce s ní

n)  podpora široké škály organizací občanské společnosti, včetně organizací pro lidská práva, náboženských skupin a skupin založených na společném vyznání, a spolupráce s nimi při vypracovávání a provádění pokynů bude mít zásadní význam pro podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; kontaktní místa pro lidská práva v rámci delegací EU by tudíž měla udržovat pravidelné styky s těmito organizacemi, aby mohla co nejdříve určit problémy vznikající v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v příslušných zemích;

Sledování a vyhodnocování

o)  Evropská služba pro vnější činnost musí v rámci odpovědnosti vysoké představitelky / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zajišťovat řádné a pravidelné sledování a vyhodnocování situace v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení ve světě a této otázce by se měl i nadále věnovat oddíl výroční zprávy EU o stavu lidských práv ve světě obsahující doporučení ke zlepšení; sledování situace v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení by vedle dalších lidských práv a základních svobod mělo být jednou z hlavních otázek ve vztazích mezi EU a třetími zeměmi, zejména v souvislosti s evropskou politikou sousedství; to by se mělo odrážet ve všech dohodách a dokumentech o přezkumu i ve zprávách; zvláštní zástupce EU pro lidská práva by měl v rámci veškeré své činnosti věnovat zvláštní pozornost otázkám spojeným s podporou a ochranou svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení a měl by hrát viditelnou úlohu, pokud jde o prosazování této svobody v rámci vnějších vztahů EU; také by měl, co se týče oblastí zájmu a dosaženého pokroku, úzce spolupracovat s Evropským parlamentem a jeho příslušnými výbory a měl by zapojit příslušné nevládní organizace;

p)  měl by být přijat společný oběžník sloužící ke sledování, hodnocení a k podpoře pokynů EU, který by lépe odrážel prioritní oblasti opatření uvedené v pokynech a který by by se zaměřoval na provozní nástroje a mimo jiné:

- poskytoval podrobný soupis analýzy stavu, aby bylo možné sledovat a kontrolovat situaci v oblasti práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v příslušné zemi s cílem určit pokrok/zhoršení;

- požadoval po vedoucích misí EU, aby pravidelně podávali zprávy o otázkách svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení s podrobným zhodnocením situace a výskytu porušování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a pronásledování jeho obránců nebo dalších jednotlivců, přičemž budou určeny konkrétní případy zjevného porušení práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; tyto zprávy vedoucích misí EU by měly mít v co nejvyšší možné míře standardní formu, aby bylo možné je porovnávat;

- zdůrazňoval konkrétní opatření na mezinárodních fórech nebo v rámci činností rozvojové spolupráce, které byly zásadní pro ochranu a prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně úspěšného zvládnutí konkrétních případů diskriminace či pronásledování (jednotlivců, skupin, menšin, institucí) na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení;

- připomínal, že podpora obětí diskriminace či pronásledování na základě jejich náboženství nebo přesvědčení může mít mnoho forem, včetně pozvání těchto osob, aby o své situaci podaly svědectví u orgánů EU;

tento oběžník by měl být připraven po konzultaci se zúčastněnými subjekty do konce roku 2013;

Využívání vnějších finančních nástrojů

q)  vnější finanční nástroje EU by měly být s ohledem na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v určité zemi využívány jako pobídky a zároveň jako odstrašující prostředky (např. zmrazení financí), neboť se jedná o nedílnou součást hodnocení celkové situace v oblasti lidských práv v dané zemi; v případě vážného zhoršení situace lidských práv, a to i pokud jde o svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, by EU měla uplatnit stávající doložky o lidských právech v dohodách s dotčenou zemí; používání doložek o lidských právech v dohodách EU se třetími zeměmi musí být závazné a musí být systematicky zahrnováno do všech dohod mezi EU a třetími zeměmi;

Činnost EU v rámci mnohostranných fór

r)  EU by měla pokračovat ve své činnosti na různých mnohostranných fórech s cílem podporovat a chránit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; EU by případně a na požádání měla být nápomocna třetím zemím při vypracovávání právních předpisů na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení;

Hodnocení

s)  v souladu s článkem 36 Smlouvy o Evropské unii by měl být do hodnocení provádění pokynů, které by mělo proběhnout nejpozději tři roky po vstupu pokynů v platnost, zapojen Evropský parlament; Hodnocení by mělo vycházet z analýzy reakce EU na konkrétní situace, kdy došlo k porušení svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení ve třetích zemích; Evropský parlament by měl být pravidelně informován o problematických oblastech nebo vývoji, o kterých podaly zprávy delegace EU; příslušné parlamentní výbory by měly obdržet podrobné informace;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a pro informaci také Komisi.

(1)

Obecná připomínka přijatá Výborem OSN pro lidská práva v souladu s čl. 40 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech CCPR/C/21/Rev.1/Add.4, 27. září 1993

(2)

Rada Evropské unie, 24. 11. 2009, 21. 2. 2011

(3)

Rada Evropské unie, 11855/12.

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0250.

(5)

Úř. věst. L 200, 27.7.2012, s. 21.

(6)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0504.

(7)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0489, P7_TA(2012)0126, P7_TA(2012)0503.

(8)

Deklarace OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře, čl. 1 odst. 3, A/RES/36/55.


NÁVRH DOPORUČENÍ RADĚ (B7–0164/2013) (12. 4. 2013)

podle čl. 121 odst. 1 jednacího řádu

k návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

Laima Liucija Andrikienė

za skupinu PPE

Evropský parlament,

–   s ohledem na strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii, které dne 28. června 2012 přijala Rada,

–   s ohledem na svá usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a o politice Evropské unie v této oblasti(1) a ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a o politice Evropské unie v této oblasti(2),

–   s ohledem na čl. 121 odst. 3 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že součástí základních zásad EU pro veškeré její vnější akce je dodržování lidských práv a základních svobod, demokracie a právního státu, a vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení představuje nedílnou součást základních svobod;

B.  vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzýval k vypracování ambiciózního souboru opatření, která by sloužila k prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci vnější politiky EU;

C. vzhledem k tomu, že Parlament v této souvislosti přivítal snahu EU o vytvoření pokynů ohledně svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v souladu s akčním plánem EU pro lidská práva a demokracii a zdůraznil, že je třeba, aby Parlament a občanská společnost byly do přípravy těchto pokynů zapojeny;

1.  předkládá Radě tato doporučení:

     a)  Důvody k přijetí opatření

Svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení představuje v souboru všech lidských práv zásadní a základní právo, které je třeba dodržovat. Diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení dosud existuje ve všech oblastech světa a příslušníkům určitých náboženských společenství včetně náboženských menšin jsou v mnoha zemích i nadále upírána jejich lidská práva.

b)  Účel a oblast působnosti

Účelem a oblastí působnosti pokynů EU je: podporovat a chránit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; začlenit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení do politik a činností EU v oblasti lidských práv; vytvořit jasné referenční úrovně, kritéria a standardy na podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení pro činnost státních úředníků a úředníků EU.

c)  Definice

Úspěšné provádění pokynů bude záviset na srozumitelnosti použitých definic, včetně práva na náboženské vzdělávání dětí, svobody shromažďování a sdružování, svobody projevu, práva odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí, práva na azyl a základního práva na ochranu majetku.

d)  Zásady praktického postupu

Základní zásady pro akce EU v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení i prioritní oblasti pro tyto činnosti jsou stanoveny v části 2 návrhu pokynů EU. Pokyny jsou založeny na mezinárodním právu a smlouvách uznávaných mezinárodním společenstvím a ratifikovaných členskými státy.

e)  Kolektivní rozměr svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

Nedílnou součástí svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení je právo tuto svobodu projevovat spolu s ostatními. K tomu patří svoboda budovat a provozovat místa náboženských obřadů, zřizovat a provozovat příslušné instituce s právní subjektivitou a jmenovat vůdce těchto institucí bez vnějšího zasahování státu.

f)   Podpora občanské společnosti a spolupráce s ní

Podpora občanské společnosti a spolupráce s ní při provádění pokynů má klíčový význam při podpoře a ochraně svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení.

g)  Využívání vnějších finančních nástrojů EU

Vnější finanční nástroje EU by měly být s ohledem na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v určité zemi využívány jako pobídky a zároveň jako odstrašující prostředky (zmrazení financí), vzhledem k tomu, že úzce souvisejí s tím, jak je v dané zemi hodnocena situace v oblasti lidských práv jako celku.

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci také Komisi.

(1)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0489.

(2)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0503.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

29.5.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

32

22

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Pino Arlacchi, Franziska Katharina Brantner, Elmar Brok, Jerzy Buzek, Arnaud Danjean, Susy De Martini, Mark Demesmaeker, Michael Gahler, Ana Gomes, Andrzej Grzyb, Richard Howitt, Anna Ibrisagic, Liisa Jaakonsaari, Jelko Kacin, Tunne Kelam, Nicole Kiil-Nielsen, Maria Eleni Koppa, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Alexander Graf Lambsdorff, Krzysztof Lisek, Ulrike Lunacek, Francisco José Millán Mon, María Muñiz De Urquiza, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Norica Nicolai, Raimon Obiols, Kristiina Ojuland, Pier Antonio Panzeri, Mirosław Piotrowski, Hans-Gert Pöttering, Cristian Dan Preda, Fiorello Provera, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Nikolaos Salavrakos, György Schöpflin, Laurence J.A.J. Stassen, Charles Tannock, Johannes Cornelis van Baalen, Geoffrey Van Orden, Sir Graham Watson, Boris Zala, Karim Zéribi

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Laima Liucija Andrikienė, Jean-Jacob Bicep, Véronique De Keyser, Elisabeth Jeggle, Emilio Menéndez del Valle, Traian Ungureanu, Ivo Vajgl, Paweł Zalewski, Janusz Władysław Zemke

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Leonidas Donskis, Miroslav Mikolášik, Andreas Pitsillides

Poslední aktualizace: 10. června 2013Právní upozornění