Postup : 2013/2040(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0306/2013

Předložené texty :

A7-0306/2013

Rozpravy :

PV 21/10/2013 - 16
CRE 21/10/2013 - 16

Hlasování :

PV 22/10/2013 - 8.3
PV 22/10/2013 - 8.9
CRE 22/10/2013 - 8.3
CRE 22/10/2013 - 8.9

Přijaté texty :


ZPRÁVA     
PDF 333kWORD 277k
26. září 2013
PE 513.082v02-00 A7-0306/2013

o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech

(2013/2040(INI))

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

Zpravodajka: Edite Estrela

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 STANOVISKO Výboru pro rozvoj
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech

(2013/2040(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou v roce 1948, zejména na její články 2 a 25,

–   s ohledem na čl. 2 odst. 2 a články 3 a 12 Mezinárodního paktu Organizace spojených národů o hospodářských, sociálních a kulturních právech přijatého v roce 1966 a na jejich výklad v obecné poznámce č. 14 Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva,

–   s ohledem na článek 2, čl. 12 odst. 1 a čl. 16. odst. 1 Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979, která obsahuje ustanovení týkající se zdraví žen, manželství a rodinného života, a s ohledem na obecné doporučení č. 21 z roku 1994 a č. 24 z roku 1999,

–   s ohledem na články 2, 12 a 24 Úmluvy OSN o právech dítěte, která byla přijata v roce 1989 a která obsahuje ustanovení týkající se ochrany před diskriminací, práva dítěte být vyslechnuto a ochrany zdraví matky a dítěte v jeho raném i pozdějším věku a také ustanovení týkající se i rozvoje výchovy k plánovanému rodičovství a souvisejících služeb,

–   s ohledem na prohlášení a akční program mezinárodní konference Organizace spojených národů o populaci a rozvoji, která se konala v Káhiře dne 13. září 1994, na dokumenty, které byly výsledkem hodnotících konferencí, na rezoluci zvláštního zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů z června 1999 (ICPD+5) a na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 65/234 z prosince 2010 o opatřeních přijatých v návaznosti na mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji po roce 2014,

–   s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, na usnesení Parlamentu ze dne 18. května 2000 o opatřeních navazujících na pekingskou akční platformu1, na usnesení ze dne 10. března 2005 o akční platformě přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách (Peking +10)(1) a na usnesení ze dne 25. února 2010 o akční platformě OSN pro rovnost mužů a žen (Peking +15)(2),

–   s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí přijaté na summitu tisíciletí Organizace spojených národů v září roku 2000,

–   s ohledem na závazná prohlášení o „provádění akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji“ z Ottawy (2002), Štrasburku (2004), Bangkoku (2006), Addis Abeby (2009) a Istanbulu (2012),

–   s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje Organizace spojených národů o „právu na vzdělání“ (A 65/162 (2010)),

–   s ohledem celosvětovou strategii Světové zdravotnické organizace pro zdraví žen a dětí, jejíž provádění bylo zahájeno v roce 2010 v roce 2010,

–   s ohledem na dokument regionálního úřadu pro Evropu Světové zdravotnické organizace a německého Spolkového střediska pro zdravotní výchovu (BZgA) nazvaný „Standardy pro sexuální výchovu v Evropě: rámec pro politické činitele, vzdělávací a zdravotnické orgány a odborníky“, který byl vydán v roce 2010,

–   s ohledem na bod 16 předběžné zprávy zvláštního zpravodaje Organizace spojených národů o „právu každého jednotlivce na nejvyšší dosažitelnou úroveň tělesného a duševního zdraví“ (A 66/254 (2011)),

–   s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje Organizace spojených národů o „právu každého jednotlivce na nejvyšší dosažitelnou úroveň tělesného a duševního zdraví“ (A/HRC/17/25 (2011)),

–   s ohledem na zprávu vysoké komisařky OSN pro lidská práva nazvanou „Diskriminační zákony a praktiky a násilné činy zaměřené proti osobám z důvodu jejich sexuální orientace a pohlavní identity“ ze dne 17. listopadu 2011 (A/HR/C/19/41),

–   s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 21/6 ze dne 21. září 2012 o „úmrtnosti a nemocnosti rodiček, kterým lze předcházet, a o lidských právech“,

–   s ohledem na zprávu Populačního fondu Organizace spojených národů nazvanou „Stav světové populace 2012: z vlastního rozhodnutí, nikoli náhodou“ ze dne 14. listopadu 2012,

–   s ohledem na body č. 45–50 zprávy zvláštního zpravodaje Organizace spojených národů o „mučení a jiném krutém, nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání“, (A/HRC/22/53 (2013)),

–    s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zvláště pak na článek 9 týkající se práva na svobodu náboženského vyznání a svědomí,

–   s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1399 z roku 2004 o evropské strategii pro podporu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv,

–   s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1607 z roku 2008 o přístupu k bezpečnému a legálnímu potratu,

–   s ohledem na články 2, 5 a 152 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na články 8, 9 a 19 Smlouvy o fungování Evropské unie, které se týkají boje proti diskriminaci na základě pohlaví a ochrany lidského zdraví,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–   s ohledem na Evropský konsenzus o rozvoji z roku 2005,

–   s ohledem na závěry zasedání Rady o úloze EU v oblasti celosvětového zdraví přijaté na 3011. zasedání Rady pro zahraniční věci konaném dne 10. května 2010,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1567/2003 ze dne 15. července 2003 o podpoře politik a opatření, která se týkají reprodukčního a sexuálního zdraví a s ním souvisejících práv v rozvojových zemích(3),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1922/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů(4),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 ze dne 21. dubna 2004 o zřízení Evropského střediska pro prevenci a léčbu nemocí(5),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 1994 o výsledcích káhirské Mezinárodní konference o populaci a rozvoji(6) a na usnesení ze dne 4. července 1996 o opatřeních navazujících na tuto konferenci(7),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2002 o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech(8),

–   s ohledem své usnesení ze dne 10. února 2004 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského střediska pro prevenci a léčbu nemocí(9),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2008 o zhodnocení dosažených výsledků rozvojových cílů tisíciletí v oblasti mateřské úmrtnosti před summitem OSN konaném dne 25. září 2008(10),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách(11),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2012 o rovnoprávnosti žen a mužů v Evropské unii – 2011(12),

–   s ohledem na zprávu vysoké komisařky OSN pro lidská práva nazvanou „Diskriminační zákony a praktiky a násilné činy zaměřené proti osobám z důvodu jejich sexuální orientace a pohlavní identity“ (A/HR/C/19/41),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0306/2013),

A. vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční práva patří mezi lidská práva, jejichž porušování znamená jednání v rozporu s právem žen a dívek na rovnost, nediskriminaci, důstojnost a zdraví a na ochranu před nelidským a ponižujícím zacházením;

B.  vzhledem k tomu, že v článku 8 SFEU je stanoveno, že Unie v rámci veškeré své činnosti usiluje o odstranění nerovností a o podporu rovného zacházení s muži a ženami;

C. vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční zdraví a práva se týkají každé lidské bytosti v každém stádiu života, a že se tudíž jedná o otázku, jejíž význam přetrvává po celý život žen i mužů; vzhledem k tomu, že programy v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví musejí být přizpůsobeny rozmanitým potřebám a problémům, s nimiž se lidé potýkají v různých fázích svého života;

D. vzhledem k tomu, že v článku 168 SFEU je stanoveno, že při provádění všech činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví a že Unie usiluje o zlepšování veřejného zdraví;

E.  vzhledem k tomu, že ženy a muži mají bez ohledu na svůj věk, pohlaví, rasu, etnický původ, třídu, kastu, náboženskou příslušnost, rodinný stav, zaměstnání, postižení, nákazu HIV (nebo jinou pohlavně přenosnou nemocí), původní státní příslušnost, imigrační status, jazyk, sexuální orientaci a genderovou identitu právo rozhodovat se v záležitostech týkajících se jejich sexuálního a reprodukčního zdraví na základě vlastní informované a odpovědné volby a že by jím měly být k dispozici veškeré příslušné metody a možnosti;

F.  vzhledem k tomu, že nerovnost pohlaví je jedním z hlavních důvodů, proč nejsou plněny potřeby žen a dospívajících dívek v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví; vzhledem k tomu, že stereotypní vnímání ženství a mužství obecně, a obzvláště vnímání dívčí a ženské sexuality, je podstatnou překážkou naplnění potřeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

G. vzhledem k tomu, že ve zprávě zvláštního zpravodaje OSN z roku 2010 o právu na vzdělání se uvádí, že právo na komplexní sexuální výchovu je lidským právem;

H. vzhledem k tomu, že neplánované a nechtěné těhotenství je dodnes v EU problematickou realitou v případě mnoha žen, včetně dospívajících dívek;

I.   vzhledem k tomu, že téměř v jedné třetině členských států není antikoncepce proplácena z veřejného zdravotního pojištění, což je vážnou překážkou znesnadňující přístup k antikoncepci určitým skupinám žen, včetně žen s nízkými příjmy, dospívajících dívek a žen, které žijí v násilném partnerském vztahu;

J.   vzhledem k tomu, že nedostatečné zajištění sexuálního a reprodukčního zdraví a práv má kvůli charakteru lidské reprodukce a sociálních, právních a ekonomických podmínek žen a mužů, za jakých k ní dochází, neúměrně horší dopad na ženy;

K. vzhledem k tomu, že sexuální výchova, která je komplexní, přiměřená věku, založená na vědecky prokázaných poznatcích a oproštěná od předsudků, kvalitní služby plánování rodiny a přístup k antikoncepci napomáhá předcházení neplánovanému a nechtěnému těhotenství, omezuje nutnost podstupovat potrat a napomáhá předcházení nákaze virem HIV a jinými pohlavně přenosnými nemocemi; dále vzhledem k tomu, že naučit mladé lidi tomu, aby k vlastnímu sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví přistupovali zodpovědně, má dlouhodobé pozitivní účinky, které trvají po celý život a jsou přínosem pro společnost;

L.  vzhledem k tomu, že podle Populačního fondu OSN i Světové zdravotnické organizace umírá každoročně 287 000 žen v důsledku komplikací spojených s těhotenstvím a porodem;

M. vzhledem k tomu, že podle odhadů je přibližně pět milionů lidí ve věku 15–24 let a dva miliony dospívajících ve věku 10–19 let nakaženo virem HIV(13) a že tyto osoby obvykle nemají přístup ke službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a HIV a nevyužívají je, neboť tyto služby jen zřídka zcela odpovídají specifickým potřebám mladých lidí v této oblasti;

N. vzhledem k tomu, že navzdory mezinárodním závazkům existují mezi členskými státy i v nich samých rozdíly ve standardech týkajících se sexuálního a reprodukčního zdraví a v Evropě panuje v závislosti na zemi, v níž žijí, jejich příjmu, věku, migračním statusu a dalších faktorech nerovnost sexuálních a reprodukčních práv žen, včetně práv, pokud jde o přístup ke službám v oblasti reprodukčního zdraví;

O. vzhledem k tomu, že u mladistvých matek se snižuje pravděpodobnost, že dokončí středoškolské vzdělání, a zvyšuje pravděpodobnost, že budou žít v chudobě;

P.  vzhledem k tomu, že migrující ženy, ženy z řad uprchlíků a ženy bez dokladů čelí nejisté ekonomické a sociální situaci, v níž jsou obavy týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví často minimalizovány nebo ignorovány;

Q. vzhledem k tomu, že v Evropě i v celosvětovém měřítku sílí hlasy, které se staví proti sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům a které chtějí ženám a mužům upřít základní sexuální a reprodukční práva, k jejichž ochraně se všechny členské státy EU zavázaly v mezinárodních dohodách;

R.  vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou klíčovým faktorem pro dosažení rovnosti žen a mužů, odstranění chudoby, hospodářský růst a rozvoj;

S.  vzhledem k tomu, že ženy a muži by měli nést stejný díl odpovědnosti za předcházení nechtěnému otěhotnění; vzhledem k tomu, že antikoncepci používají převážně ženy;

T.  vzhledem k tomu, že přecházení nechtěnému otěhotnění není pouze otázkou antikoncepčních služeb a informací, ale zahrnuje rovněž poskytování komplexní sexuální výchovy a hmotnou a finanční pomoc poskytovanou těhotným ženám, které ji potřebují;

U. vzhledem k tomu, že přístup k bezpečnému potratu je s výjimkou velmi úzce vymezených okolností zakázán ve třech členských státech EU (v Irsku, na Maltě a v Polsku); vzhledem k tomu, že v několika členských státech není potrat protizákonný, ale přístup k němu je čím dál tím obtížnější z důvodu právních nebo praktických překážek, jako je zneužívání práva odmítnout provádění těchto zákroků z důvodu svědomí, zákonné čekací lhůty a zaujaté poradenství, a jiné členské státy dokonce zvažují omezit přístup k provádění potratů;

V. vzhledem k tomu, že socio-ekonomické okolnosti a okolnosti spojené s pracovním životem způsobují, že je pro mnoho žen a mladých partnerských dvojic obtížné stát se rodiči;

W. vzhledem k tomu, že některé členské státy se i nadále potýkají s problémem úmrtnosti rodiček a že se jedná o problém, s nímž se potýká evropská rozvojová politika;

X. vzhledem k tomu, že sexuální násilí představuje vážné porušení lidských práv s ničivým dopadem na sexualitu, důstojnost, psychickou rovnováhu, autonomii a reprodukční zdraví žen a dívek; vzhledem k tomu, že škodlivé tradiční praktiky, jako je například mrzačení či pořezání ženských genitálií nebo předčasné a nucené manželství, mají škodlivý dopad na osobní pohodu a sebedůvěru, sexuální vztahy, těhotenství a porod a představují celoživotní riziko pro zdraví dotyčných žen, ale také pro společenství a společnost jako celek;

Y. vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách, obzvláště pak domácí násilí a znásilňování, je široce rozšířeným jevem, přičemž vzrůstající počet žen čelí riziku nákazy AIDS nebo jinou pohlavně přenosnou nemocí způsobenému vysoce rizikovým chováním jejich partnera; vzhledem k tomu, že toto násilí je pácháno také vůči těhotným ženám, čímž se zvyšuje riziko, že samovolně potratí, porodí mrtvé dítě nebo budou muset podstoupit potrat;

Z.  vzhledem k tomu, že rozdíly, které jsou mezi členskými státy v počtu potratů, a obecně nízká úroveň reprodukčního zdraví v některých částech EU naznačují, že je třeba nediskriminačním způsobem zajistit poskytovaní cenově dostupných, přístupných, přijatelných a kvalitních služeb, včetně plánování rodiny a služeb pro mládež, a také poskytování komplexní sexuální výchovy;

AA. vzhledem k tomu, že rozpočtové škrty ve veřejném zdravotnictví dále omezují přístup ke zdravotní péči a zdravotním službám;

AB. vzhledem k tomu, že ženy a dívky, které pracují jako prostitutky, užívají drogy, příp. jsou transsexuálové, čelí největšímu riziku, že onemocní pohlavně přenosnou infekcí – včetně HIV – a že jsou jejich potřeby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví často zanedbávány;

AC. vzhledem k tomu, že podle výsledků studií komplexní sexuální výchova a kvalitní služby plánování rodiny reálně zvyšují pravděpodobnost odpovědného a bezpečného chování plného respektu při prvním i dalších sexuálních kontaktech;

AD. vzhledem k tomu, že lesbické ženy, gayové, bisexuálové, transsexuálové a intersexuálové (LGBTI) dodnes čelí ve všech členských státech diskriminaci, násilí a předsudkům ohledně své sexuality a genderové identity;

AE. vzhledem k tomu, že je třeba věnovat pozornost nikoli pouze ukončování nechtěných těhotenství, ale zejména také jejich předcházení, vzhledem k tomu, že přecházení nechtěnému těhotenství není pouze otázkou antikoncepčních metod a informací, ale zahrnuje rovněž poskytování komplexní sexuální výchovy a hmotnou a finanční pomoc poskytovanou těhotným ženám a partnerským dvojicím, které ji potřebují;

AF. vzhledem k tomu, že mladí lidé mají již od útlého věku široký přístup k pornografickému obsahu, zejména prostřednictvím přístupu k internetu, ať už ve škole, či doma;

AG. vzhledem k tomu, že potraty, které nejsou prováděny bezpečným způsobem, představují vážné nebezpečí pro fyzické a duševní zdraví žen a mohou ohrozit i jejich život;

AH. vzhledem k tomu, že „sexualizace“ mladých dívek ve sdělovacích prostředcích je fenoménem, který má určité dopady na citový rozvoj a sexuální život žen i mužů a napomáhá udržovat při životě genderové stereotypy a různé druhy diskriminace a sexuálního násilí;

AI. vzhledem k tomu, že v některých členských státech jsou stále ještě na romských a zdravotně postižených ženách a na transsexuálech prováděny nucené sterilizace či sterilizace pod nátlakem;

AJ. vzhledem k tomu, že výměna osvědčených postupů mezi členskými státy je prostředkem umožňujícím najít nejvhodnější řešení a účinněji chránit zájmy všech občanů EU;

AK. vzhledem k tomu, že existují příklady členských států, v nichž existuje současně liberální právní úprava potratů a účinná sexuální výchova, kvalitní služby plánování rodiny a dostupná antikoncepce různého druhu, přičemž tyto státy mají současně nižší míru potratů a vyšší míru porodnosti;

Obecně k politice sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU

1.  připomíná, že „zdraví je základní lidské právo, které je nezbytné k výkonu ostatních lidských práv“ a že EU může dosáhnout nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví jen za předpokladu plného uznání a prosazování sexuálního a reprodukčního zdraví a práv;

2.  zdůrazňuje, že porušování zásad sexuálního a reprodukčního zdraví a práv má přímý dopad na život žen a dívek, na ekonomickou nezávislost žen, na schopnost žen využívat sociální služby, na jejich přístup k rozhodovacímu procesu a účasti na veřejném životě, na zranitelnost žen vůči mužskému násilí, na přístup žen ke vzdělání a na jejich schopnost užívat si soukromého života, a že má tudíž dopad na společnost jako celek;

3.  zdůrazňuje, že emancipace žen a dívek je klíčem ke zlomení začarovaného kruhu diskriminace a násilí a k podpoře a ochraně lidských práv, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví;

4.  uznává, že sexuální a reprodukční zdraví a práva tvoří podstatný prvek lidské důstojnosti a je třeba je řešit v širších souvislostech strukturální diskriminace a nerovností mezi ženami a muži; vyzývá členské státy, aby sexuální a reprodukční zdraví a práva chránily za pomoci Agentury pro základní práva a Evropského institutu pro rovnost žen a mužů v neposlední řadě zajišťováním programů a služeb v oblasti reprodukčního zdraví, včetně takových druhů péče a léků, které jsou předpokladem pro dobrovolné plánování rodičovství a pro zdraví matek a novorozenců, a bedlivým sledováním politik, příp. právních předpisů, které by mohly porušovat zásady sexuálního a reprodukčního zdraví a práv;

5.  vyzývá členské státy, aby zajistily kvalitní služby v oblasti sexuálního zdraví a reprodukční medicíny, které by byly uzpůsobeny potřebám konkrétních skupin obyvatelstva, jejichž příslušníci (např. mládež a ohrožené skupiny atd.) by je mohli využívat bez diskriminace či strachu, že budou souzeni; zdůrazňuje, že tyto služby se musejí zaměřovat také na aktivní úlohu mužů a chlapců při rozdělení odpovědnosti za sexuální chování a jeho následky a tuto jejich aktivní úlohu usnadňovat;

6.  zdůrazňuje, že politika Evropské unie a jejích členských států musí zajišťovat respektování, ochranu a uplatňování práv na sexuální a reprodukční zdraví ve vztahu ke všem obyvatelům, a to na základě toho, že budou propagovat, aby se lidská sexualita vnímala jako pozitivní aspekt života, a vytvoří otevřenou kulturu založenou na respektu, nediskriminaci a nenásilí;

7.  zdůrazňuje, že uvnitř EU a případně i v rámci své vnější politiky musí EU zajistit změnu, přijetí či zrušení zákonů a politik v zájmu respektování a ochrany sexuálního a reprodukčního zdraví a s ním spojených práv a umožnit všem jednotlivcům, aby tato svá práva uplatňovali bez jakékoli diskriminace;

8.  zdůrazňuje, že reprodukční možnosti, stejně jako služby týkající se plodnosti, by měly být upravovány nediskriminačními předpisy, a vyzývá členské státy, aby zajistily přístup k léčbě neplodnosti a k asistované reprodukci také pro ženy bez partnera a lesbické ženy;

9.  zdůrazňuje, že náhradní mateřství představuje zásah do těla matky i dítěte a ohrožuje tělesnou integritu a lidská práva příslušných žen;

10. zdůrazňuje, že nucená sterilizace či sterilizace prováděná pod nátlakem u kterýchkoli osob, včetně transsexuálů, představuje porušení jejich lidských práv a tělesné integrity, a vyzývá členské státy, aby zrušily stávající zákony, které sterilizaci nařizují;

11. vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v návrhu nového programu „Zdraví pro růst na období 2014–2020“ není zmíněno sexuální a reprodukční zdraví a práva, a naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby téma sexuálního a reprodukčního zdraví a s ním spojených práv zahrnula do příští strategie EU pro oblast veřejného zdraví;

12. vyzývá členské státy, aby zajistily geograficky přiměřené rozmístění kvalitních zdravotních služeb a kvalitních a bezpečných možností převozu s cílem zaručit, aby k nim mělo rovný přístup veškeré obyvatelstvo, včetně žen a dívek žijících na venkově;

13. poukazuje na to, že i když je vytváření a uplatňování politiky sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v pravomoci členských států, může EU uplatňovat pravomoc, která jí umožňuje vytvářet politiku v oblasti veřejného zdraví a ochrany před diskriminací v rámci strategií a iniciativ v této oblasti, včetně otázek spojených s problematikou sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, a podporovat tím lepší prosazování právních předpisů a politiky v oblasti sexuálních a reprodukčních práv, zvyšovat povědomí o nich a podporovat výměnu osvědčených postupů;

14. vyzývá členské státy, aby zajistily přístup ke službám sexuálního a reprodukčního zdraví na základě práv a bez jakékoli diskriminace, ať už z důvodu etnického původu daných osob, jejich situace ohledně bydlení, jejich migračního statusu, věku, zdravotního postižení, sexuální orientace, genderové identity nebo zdravotního či občanského stavu;

15. zdůrazňuje, že politika týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví a s ním spojených práv musí zohledňovat specifickou situaci některých skupin obyvatel a rizika související s jejich identitou či situací, zejména pokud jde o etnické menšiny, těhotné či lesbické ženy, bisexuální ženy a transsexuálky, děti a mládež, osoby ze skupiny LGBTI, osoby zabývající se prostitucí, vězně, migranty a uživatele injekčně aplikovaných drog;

16. vyzývá vlády členských států a kandidátských zemí, aby vypracovaly vysoce kvalitní vnitrostátní politiku pro oblast sexuálního a reprodukčního zdraví, a to ve spolupráci s organizacemi pluralitní občanské společnosti, a aby zajistily komplexní informace ohledně účinných a seriózních metod plánování rodičovství, rovný přístup k množství kvalitních antikoncepčních metod a povědomí o zákonitostech plodnosti;

17. vyzývá EU a členské státy sestavovaly a sledovaly rozsáhlejší údaje a statistiky o ukazatelích sexuálního a reprodukčního zdraví (o sexuálně přenosných infekcích, množství potratů a antikoncepce, neuspokojené poptávce po antikoncepci, otěhotnění u nezletilých atd.), které by byly rozlišeny přinejmenším podle pohlaví a věku;

18. vyjadřuje znepokojení nad omezenou dostupností služeb péče o sexuální a reprodukční zdraví a antikoncepce v přistupujících zemích; vyzývá vlády těchto zemí, aby přijaly právní předpisy a koncepce zajišťující všeobecný přístup ke službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a aby systematicky shromažďovaly údaje nutné ke zlepšení situace, pokud jde o sexuální a reprodukční zdraví;

19. vyzývá členské státy, aby zaručily udržitelné financování veřejných služeb a organizací občanské společnosti poskytujících služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví;

20. vyzývá členské státy, aby s Komisí, Evropským institutem pro rovnost žen a mužů (EIGE) a občanskou společností spolupracovaly na vytvoření evropské strategie pro podporu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a aby podporovaly vypracování a provádění komplexních vnitrostátních strategií v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví; navrhuje, aby byl tento institut zmocněn ke shromažďování, analyzování a kompilaci údajů a osvědčených postupů v celé Evropě, aby bylo možné lépe pochopit překážky začlenění preventivních a léčebných programů v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví do systémů základní zdravotní péče;

21. zdůrazňuje, že současná úsporná opatření, která si orgány EU vymohly na členských státech, mají nepříznivý dopad na kvalitu, cenovou dostupnost a přístupnost veřejných zdravotních služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, a na informační akce a programy v této oblasti, což se dotýká především žen, a také na organizace působící v oblasti plánování rodiny a podpůrné organizace, na poskytovatele služeb z řad nevládních organizací a na ekonomickou nezávislost žen; upozorňuje na to, že členské státy by měly podniknout kroky nutné k zajištění toho, aby přístup ke službám sexuálního a reprodukčního zdraví nebyl ohrožen;

22. vyzývá členské státy, aby vyvinuly strategii pro oblast sexuálního a reprodukčního zdraví a s ním spojených práv, aby pro tuto strategii vyčlenily příslušný rozpočet a aby pro ni vypracovaly prováděcí plán a monitorovací systém;

23. zdůrazňuje, že je absolutně nezbytné, aby měly ženy možnost podstupovat každoročně gynekologické prohlídky a mamografická vyšetření, a že je proto nepřijatelné, aby členské státy tyto možnosti omezovaly s odvoláním na krizi a rozpočtové škrty;

24. vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy a sdílely soubory opatření v oblasti politiky zaměřené na sexuální a reprodukční zdraví obyvatelstva;

25. s ohledem na dopad finanční a hospodářské krize na odvětví veřejného zdraví naléhavě vyzývá členské státy, aby bezplatně a finančně dostupným způsobem poskytovaly všem skupinám obyvatelstva, včetně mládeže, etnických menšin, migrantů, osob se zdravotním postiženým a sociálně vyloučených obyvatel, uzpůsobené informace o antikoncepci a s ní související služby a další služby týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví, jako jsou každoroční gynekologické prohlídky a mamografická vyšetření a další opatření zaměřená na prevenci, diagnostiku a léčbu pohlavně přenosných nemocí, která zahrnují i kvalitní profesionální poradenství;

26. zdůrazňuje, že právo na sexuální a reprodukční zdraví je základním právem žen a mužů, které by nemělo být z náboženských důvodů nijak omezováno, například uzavíráním konkordátů;

27. trvá na tom, že umožnění toho, aby ženy, dívky a partnerské dvojice požívaly své základní svobody rozhodovat o svém sexuálním a reprodukčním životě, včetně otázky, zda a kdy budou mít děti, vytváří příležitosti k tomu, aby se věnovaly činnostem, jako je vzdělávání a výkon zaměstnání, což přispívá k rovnosti žen a mužů, ke zmírňování chudoby a k udržitelnému rozvoji podporujícímu začlenění; konstatuje, že možnost rozhodnout se pro méně dětí s většími odstupy mezi jejich narozením rodinám potenciálně umožňuje investovat více do vzdělání a zdraví každého dítěte;

K otázce neplánovaného a nechtěného otěhotnění: přístup k antikoncepci a službám umožňujícím provádění bezpečných potratů

28. zdůrazňuje, že s ohledem na individuální, sociální a ekonomický rozvoj má zásadní význam, aby v souladu s mezinárodními předpisy v oblasti lidských práv měly ženy právo se svobodně a odpovědně rozhodnout o tom, kolik budou mít dětí, kdy je budou mít a v jakém časovém odstupu;

29. zdůrazňuje, že díky dobrovolnému plánování rodičovství lze předcházet neplánovanému a nechtěnému těhotenství a omezit množství případů, kdy se ženy uchylují k umělému přerušení těhotenství;

30. vyzývá členské státy, aby nebránily těhotným ženám, které chtějí uměle přerušit své těhotenství, aby tak učinily v jiných členských státech nebo v rámci jiného právního systému, který tento zákrok považuje za legální;

31. naléhavě vyzývá členské státy, aby podporovaly vědecký výzkum metod mužské a ženské ochrany před početím s cílem usnadnit rozdělení zátěže spojené s odpovědností za ochranu před početím;

32. zdůrazňuje, že jako metoda plánovaného rodičovství nesmí být v žádném případě propagován potrat;

33. členské státy by měly zavést politiky a opatření, kterými by se docílilo, aby se lidé neuchylovali k umělému přerušení těhotenství ze sociálních nebo ekonomických důvodů a aby matkám a partnerským dvojicím v nouzi byla poskytnuta pomoc;

34. doporučuje, aby bylo s ohledem na lidská práva a veřejné zdraví kvalitní provedení umělého přerušení těhotenství zákonem povolenou, bezpečnou a všem přístupnou službou poskytovanou v rámci systému zdravotnictví členských států všem, včetně žen, které mají bydliště jinde a které často vyhledávají tyto služby v jiném členském státě z důvodu restriktivních zákonů týkajících se potratů ve vlastní zemi, a aby se zamezilo tajným potratům, které závažným způsobem ohrožují fyzické a duševní zdraví žen;

35. zdůrazňuje, že i když je potrat zákonem povolen, jeho provádění bývá často znemožňováno či odkládáno vytvářením překážek bránících v přístupu k příslušným službám, například prostřednictvím široce využívaného odvolávání se na důvody svědomí, dlouhých čekacích lhůt, které nejsou z lékařského hlediska nezbytné, či předpojatého poradenství; zdůrazňuje, že členské státy by měly regulovat a monitorovat využívání možnosti odvolávat se na důvody svědomí v klíčových profesích, tak aby zajistily, že bude zaručena péče o reprodukční zdraví jako individuální právo a současně zajištěn přístup k zákonným službám a zavedení odpovídajících a kvalitních veřejných systémů pro předávání sporných případů k přezkoumání; zdůrazňuje, že právo na odvolávání se na důvody svědomí je právem jednotlivce, a nikoli součást kolektivní politiky a že se poradenství se musí odehrávat na důvěrném základě, aniž by byly nad klientem vynášeny soudy; je znepokojen tím, že zdravotnický personál v církevních nemocnicích a klinikách po celé EU je nucen odmítat poskytování služeb zajišťujících sexuální a reprodukční zdraví a s ním spojená práva;

36. naléhavě vyzývá členské státy, aby učinily cílené kroky směrem k naplnění specifických potřeb zranitelných obyvatel, kterým hrozí marginalizace a sociální a ekonomické vyloučení, jako jsou zejména mladé ženy na venkově, pro něž může být především během současné hospodářské krize obtížné získat přístup k moderním antikoncepčním prostředkům v důsledku finančních a sociálních problémů;

37. vyzývá všechny členské státy, aby zajistily, že zdravotničtí pracovníci, kteří provádějí umělé přerušení těhotenství a poskytují s ním související služby za to nebyli v rámci trestního zákona nijak stíháni ani trestáni;

38. odsuzuje nerovnost a diskriminaci, která panuje v zemích, jež neumožňují snadný přístup k umělému přerušení těhotenství a kde jsou ženy, které si přejí své těhotenství ukončit, rozděleny do dvou skupin: ženy z první skupiny si mohou dovolit vycestovat a zaplatit poplatky za svobodné a zákonné podstoupení umělého přerušení těhotenství ve kterékoli evropské zemi, kde jsou tyto služby dostupné a zákonné, zatímco ženy z druhé skupiny, které nemají žádné finanční prostředky, jsou nuceny se jako zločinci uchýlit k tajnému potratu, což vážným způsobem ohrožuje jejich zdraví a život;

39. vyzývá vlády členských států a kandidátských zemí, aby ženy, které podstoupily nezákonné přerušení těhotenství, nepronásledovaly;

40. doporučuje, aby členské státy poskytovaly i nadále informace a služby, které jsou nezbytné k zachování nízké míry úmrtnosti rodiček, a aby se dále snažily snižovat úmrtnost rodiček a zaručily kvalitní předporodní a poporodní péči;

K otázce komplexní sexuální výchovy a služeb pro mládež

41. vyzývá členské státy, aby zajistily všeobecný přístup ke komplexním informacím, výchově a službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv; naléhavě je vyzývá, aby zajistily, že tyto informace budou zahrnovat celou řadu různých moderních metod plánovaného rodičovství a poradenství v této oblasti, odborně asistovaný porod a právo na akutní gynekologickou a porodnickou péči, a že tyto informace se budou týkat i operací souvisejících se změnou pohlaví, a že ve vztahu k provádění potratů nebudou tyto informace předpojaté a budou z vědeckého hlediska přesné;

42. zdůrazňuje, že aby byla komplexní sexuální výchova účinná, je velmi důležité zapojit do vypracovávání, provádění a hodnocení těchto programů mládež ve spolupráci s dalšími zainteresovanými osobami, jako jsou rodiče; vybízí k tomu, aby informace při sexuální výchově předávali i vrstevníci příslušných žáků a studentů, což je dobrý způsob, jak mládež v této oblasti naučit odpovědné emancipaci, a vyzývá členské státy a kandidátské země, aby využívaly dalších metod, jak oslovit mládež, jako jsou reklamních kampaně, sociální marketing pro používání kondomů a využívání dalších metod antikoncepce, a iniciativ, jako jsou telefonické linky důvěry;

43. vyzývá členské státy, aby na všech základních a středních školách zavedly povinné vyučování sexuální výchovy a aby zajistily, že bude ve školních osnovách uvolněn na tento předmět dostatečný prostor; zdůrazňuje, že je důležité pravidelně přehodnocovat a aktualizovat metody výuky sexuální výchovy a klást zvláštní důraz na úctu k ženám a na rovnost pohlaví;

44. zdůrazňuje, že sexuální výchovu je zapotřebí pojímat a provádět komplexním a pozitivním způsobem vycházejícím z práva, při zdůraznění rozvoje životních dovedností a při zahrnutí psychosociálních i biolékařských hledisek sexuálního a reprodukčního zdraví a práv; zdůrazňuje, že sexuální výchovu je třeba mezi studenty a učiteli zajišťovat v bezpečné atmosféře vzájemného dialogu bez jakýchkoli tabu;

45. zdůrazňuje, že potřeby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví jsou jiné u dospívající mládeže a jiné u dospělých osob; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby dospívající mládež měla možnost využívat uživatelsky vstřícných služeb, při jejichž poskytování budou náležitým způsobem zohledněny jejich obavy a právo na důvěrnost a soukromí;

46. vyzývá členské státy, aby zajistily, aby byly služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví vstřícné k dospívající mládeži, aby odpovídaly jejich věku, vyzrálosti a rozvíjejícím se schopnostem, aby nebyly diskriminační s ohledem na jejich pohlaví, rodinný stav, zdravotní postižení, sexuální orientaci / identitu a aby byly dostupné bez souhlasu rodičů nebo zákonných zástupců;

47. vyzývá členské státy, aby zajistily povinnou sexuální a partnerskou výchovu všech dětí i dospívající mládeže zajišťovanou ve smíšených skupinách (jak v rámci školní výuky, tak i mimo ni), která by zohledňovala jejich věk a pohlaví;

48. vyzývá členské státy, aby pro studenty medicíny a zdravotnické pracovníky navrhly a zavedly postgraduální vzdělávací a školicí programy a kurzy o otázkách souvisejících se sexuálním zdravím a s reprodukčními právy s cílem zajistit, aby ženy a partnerské dvojice obdržely na základě svého zdravotního stavu a osobních a profesních požadavků kvalitní poradenství o tom, jak velkou by měli mít rodinu;

49. naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly opatření k odstranění veškerých překážek, které dospívajícím dívkám a chlapcům brání v přístupu k bezpečné, účinné a cenově dostupné antikoncepci, včetně kondomů, a aby poskytovaly jasné informace o antikoncepčních prostředcích;

50. připomíná členským státům, že musejí zajistit, aby děti a mladí lidé mohli využívat svého práva vyhledávat, dostávat a vyměňovat si informace týkající se sexuality, včetně sexuální orientace, genderové identity a genderového vyjádření, způsobem odpovídajícím věku a zohledňujícím rovnost žen a mužů;

51. trvá na tom, aby členské státy vypracovaly opatření týkající se práce s mladými a nezletilými matkami a nastávajícími matkami s cílem podpořit je při řešení problémů časného těhotenství a předcházet případům zabíjení novorozenců;

52. zdůrazňuje, že součástí sexuální výchovy musí být i boj proti stereotypům a předsudkům, všem formám násilí na základě pohlaví a násilí vůči ženám a dívkám, poučení o diskriminaci na základě pohlaví a sexuální orientace a její odsouzení a o strukturálních překážkách bránících skutečné rovnosti, zvláště rovnosti mezi ženami a muži, a že je nutné klást rovněž důraz na vzájemnou úctu a společnou odpovědnost;

53. zdůrazňuje, že sexuální výchova musí zahrnout nediskriminační informace o lesbických ženách, homosexuálech, bisexuálech, transsexuálech a intersexuálech a předávat pozitivní pohled na ně, aby se účinně podporovala a chránila práva těchto mladých osob;

54. poukazuje v této souvislosti na to, že sexuální výchova je zvláště nezbytná, neboť mladí lidé mají již od útlého věku přístup k pornografickému a ponižujícímu obsahu, zejména prostřednictvím internetu; zdůrazňuje proto, že sexuální výchova musí být součástí širšího přístupu podporujícího emoční vývoj mladých lidí, aby si mohli vytvářet vztahy s osobami opačného pohlaví založené na vzájemné úctě; vybízí členské státy, aby zahájily kampaně zaměřené na rodiče a dospělé, kteří pracují s mladými lidmi, s cílem zvýšit jejich povědomí o škodlivém vlivu pornografie na dospívající mládež;

55. žádá také členské státy, aby řešily základní potřebu komplexní sexuální výchovy, která by zahrnovala emoční hlediska vztahů, a to vzhledem k „sexualizaci“ mladých děvčat v audiovizuálním a digitálním obsahu, k němuž mají přístup mladí lidé;

56. žádá členské státy, aby se v souvislosti se sexuální výchovou zaměřily na prevenci sexuálně přenosných nemocí včetně HIV, a to podporou zdravého sexuálního chování a usnadněním dostupnosti ochranných prostředků;

K otázce prevence a léčby pohlavně přenosných nemocí

57. naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily neprodlený a všeobecný přístup k léčbě pohlavně přenosných nemocí, která by byla poskytována bezpečně a bez odsuzování;

58. vyzývá členské státy, aby na základě nejnovějšího lékařského vývoje a praxe zachovaly a zvýšily kvalitu a úroveň informací poskytovaných široké veřejnosti o pohlavně přenosných nemocech, a zejména o HIV/AIDS, o způsobech přenosu těchto nemocí a také o metodách prevence, aby posílily svou politiku zaměřenou na zvyšování povědomí o těchto chorobách a také aby zabránily nechtěným těhotenstvím;

59. vyzývá členské státy, aby kromě dobrovolného poradenství a testování zajišťovaly také činnost zaměřenou na prevenci;

60. vyzývá Komisi a členské státy, aby řešily specifický problém sexuálního a reprodukčního zdraví a práv osob s HIV/AIDS se zvláštním zaměřením na potřeby žen a rizikových skupin obyvatelstva včetně mužů, kteří mají sex s muži, na osoby zabývající se prostitucí, vězně, migranty a uživatele injekčně aplikovaných drog, a to především tak, že mezi tato práva zahrnou i přístup k testování a léčbě a že eliminují základní socioekonomické faktory, jež u žen a rizikových skupin obyvatelstva zvyšují riziko nákazy HIV/AIDS, jako je jejich nerovné postavení a diskriminace;

61. vyzývá EU, aby prosazovala výzkum a vývoj nových a lepších preventivních metod, diagnostiky a léčebných postupů, které by byly přijatelné, finančně dosažitelné a dostupné, a zaměřila se přitom na HIV a AIDS a další pohlavně přenosné nemoci i na opomíjené tropické nemoci, a aby do těchto oblastí investovala s cílem snížit zátěž, kterou tyto nemoci představují pro zdraví matek a dětí;

62. vyzývá členské státy, aby zavedly účinné strategie podporující začlenění v souvislosti s prevencí HIV, které by zrušily právní předpisy a zákony penalizující a stigmatizující osoby žijící s HIV/AIDS, jako jsou zákony, které přenos HIV nebo vystavení osoby nákaze HIV trestně postihují, neboť tyto zákony se pro prevenci HIV považují za neúčinné či dokonce kontraproduktivní;

63. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily snadnější přístup k informacím, očkování a léčbě s cílem chránit malé děti před nákazou HIV během těhotenství a aby v případě infekce zajistily poskytnutí odpovídající neodkladné péče po narození;

K násilí páchanému v souvislosti se sexuálními a reprodukčními právy

64. odsuzuje jakékoli narušování tělesné integrity žen a poškozování žen za účelem ovládání jejich sexuality a sebeurčení v souvislosti s reprodukcí, zejména mrzačení ženských pohlavních orgánů; zdůrazňuje, že jednání tohoto druhu představuje závažné porušování lidských práv a že členské státy nesou zodpovědnost za naléhavé řešení takových případů;

65. doporučuje členským státům, aby zajistily, že ženy a muži ze všech sociálních a etnických skupin musejí udělit svůj plně informovaný souhlas se všemi lékařskými službami a postupy, jako je antikoncepce, sterilizace a potraty; vyzývá členské státy, aby zavedly postupy, které by zaručily osvobození od nehumánního a ponižujícího zacházení v zařízeních péče o reprodukční zdraví, se zvláštním zaměřením na detenční střediska, vězení a ústavy pečující o duševní zdraví a starší osoby;

66. připomíná, že sexuální násilí páchané na ženách, jako je znásilnění, včetně znásilnění v manželství, mrzačení ženských pohlavních orgánů, sexuální zneužívání, incest, sexuální vykořisťování, sexuální obtěžování a vynucené sňatky / sňatky dětí, a sexuální ovládání žen má dlouhodobý negativní vliv na sexuální a reprodukční zdraví žen a dívek i na jejich sebedůvěru a posilování jejich postavení; vyzývá členské státy, aby se zabývaly potřebou ochrany žen a dívek před tímto zneužíváním, aby jeho obětem poskytovaly v tomto směru podporu v podobě vzdělávacích programů na úrovni států i Společenství a aby se zaměřily na opatření, která za tímto účelem umožní postihovat pachatele těchto činů přísnými tresty, včetně kriminalizace sexuálního nátlaku;

67. vyzývá členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu;

68. vyzývá členské státy a kandidátské země, aby zaručily, aby žena, která otěhotněla následkem znásilnění, a také ženy v případech, kdy je vážně ohroženo jejich zdraví nebo život, mohly podstoupit potrat s plnými zdravotními a právními zárukami, bez jakéhokoli omezování;

69. trvá na tom, že sexuální a reprodukční zdraví a práva musejí být zakotvena ve stávajících mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv a v klíčových dokumentech politického konsenzu; vyjadřuje politování nad tím, že postoj EU formulovaný v rámci přípravy na konferenci OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20), jenž sexuální a reprodukční zdraví a práva uznal za průřezovou otázku, klíčovou pro další aspekty rozvoje, nebyl kvůli nejednotnému vystupování EU v konečném dokumentu OSN zohledněn;

70. vyzývá členské státy, aby zajistily integraci procesů ICPD+20, Peking+20 a Rio+20 do rámce pro období po roce 2015;

K otázce sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a oficiální rozvojové pomoci (ODA)

71. připomíná členským státům, že investice do reprodukčního zdraví a plánovaného rodičovství patří z hlediska rozvoje k nákladově nejefektivnějším a představují jeden z nejúčinnějších způsobů podpory udržitelného rozvoje země;

72. zdůrazňuje význam vzdělávání a zvyšování informovanosti v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví jako nedílné součásti programu zaměřeného na zdraví žen v rozvojových zemích;

73. žádá Komisi, aby v rámci tematických okruhů nástroje pro rozvojovou spolupráci umožnila vytvoření zvláštního okruhu pro sexuální a reprodukční zdraví a práva a aby zajistila dostatečné financování pro širokou agendu související s tímto tématem v rámci všech příslušných nástrojů;

74. připomíná naléhavou potřebu vyškolených zdravotnických pracovníků v rozvojových zemích a také nutnost předcházet odlivu mozků vyškolených zdravotnických pracovníků pomocí finančních pobídek a podpory vzdělávání; zdůrazňuje význam integrovaných zdravotnických služeb zaměřených na HIV a sexuální a reprodukční zdraví a práva a také zapojení občanské společnosti, místních orgánů, obcí, neziskových organizací v oblasti veřejného zdraví a organizací dobrovolníků na všech úrovních při vytváření zdravotnických služeb; zdůrazňuje zvláště potřebu zjednodušit přístup k péči související se sexuálním a reprodukčním zdravím a právy ve venkovských a odlehlých oblastech;

75. podporuje doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1903/2010, podle něhož má být na oficiální rozvojovou pomoc vyčleněno 0,7 % hrubého domácího důchodu; vyzývá EU, aby tento závazek plnila v rámci financování a uplatňování nástrojů evropské vnější činnosti a Evropského rozvojového fondu v období let 2014–2020;

76. zdůrazňuje, že epidemie, jimiž trpí některé rozvojové země, které jsou partnery EU, včetně epidemie HIV, vedou k podstatnému narušení rozvoje;

77. naléhavě vyzývá organizace, které dostávají finanční prostředky EU na HIV/AIDS, příp. na ochranu zdraví, aby vypracovaly jasnou, stručnou a transparentní strategii týkající se toho, jak mohou do své práce začlenit sexuální a reprodukční zdraví a práva a prvotní prevenci proti viru HIV;

78. naléhavě vyzývá EU, aby zajistila, že v rámci evropské rozvojové spolupráce bude uplatňován přístup zohledňující dodržování lidských práv a kladen silný a výslovný důraz na záležitosti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a že budou v této oblasti stanoveny konkrétní cíle se zvláštním zaměřením na služby plánování rodiny, úmrtnost matek a kojenců, bezpečné potraty, antikoncepci, prevenci HIV/AIDS a dalších pohlavně přenosných nemocí a boj proti nim, odstranění praktik, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, rané, příp. vynucené sňatky, potraty na základě pohlaví plodu a nucená sterilizace;

79. vyzývá delegace EU, aby spolupracovaly s příslušnými vládami za účelem vypracování a provádění politik, které by se zaměřovaly na prosazování hodnoty žen a dívek pro společnost, a to s cílem bojovat proti nerovnosti žen a mužů, diskriminaci žen a dívek a sociálním normám stanovujícím upřednostňování synů, jež jsou prvotní příčinou prenatálního výběru pohlaví plodu, zabíjení novorozených dívek a potratů plodů ženského pohlaví a také nucených sňatků v útlém věku a mrzačení ženských pohlavních orgánů; zdůrazňuje, že úsilí o omezení výběru dítěte podle pohlaví nesmí ohrozit ani omezit právo žen na přístup k legitimním zákrokům a službám v oblasti sexuální a reprodukční zdravotní péče;

80. naléhavě žádá, aby se na humanitární pomoc EU a jejích členských států fakticky nevztahovala omezení, která na humanitární pomoc uvalily USA nebo jiní dárci, zejména pokud jde o zajištění přístupu k potratům v případě žen a dívek, které se staly oběťmi znásilnění v ozbrojených konfliktech;

81. naléhavě vyzývá Komisi a evropskou službu pro vnější činnost, aby při rozhovorech o lidských právech řešily překážky, jimž lidé čelí, když se pokoušejí získat přístup ke službám reprodukčního zdraví a uplatňovat svá sexuální a reprodukční práva;

82. konstatuje, že provádění akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD), který byl přijat v Káhiře v roce 1994, uznává, že sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou základem pro dosažení udržitelného rozvoje;

83. naléhavě vyzývá Komisi, aby v této souvislosti mezi svými rozvojovými prioritami zachovala odstranění všech překážek s cílem umožnit přístup ke kvalitním, cenově dostupným, přijatelným a dosažitelným službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, ke službám prenatální zdravotní péče a zdravotní péče o matku, včetně dobrovolného plánování rodiny, přístupu k antikoncepci a bezpečnému umělému přerušení těhotenství a služeb vstřícných k mladým lidem, a aby zároveň bojovala proti diskriminaci na základě pohlaví, která vede k umělému přerušování těhotenství prováděnému kvůli pohlaví plodu, případům nucených potratů a nedobrovolné sterilizace a k sexuálnímu násilí, a aby rovněž zajistila nediskriminační zásobování produkty souvisejícími se sexuálním a reprodukčním zdravím a s prenatální zdravotní péčí a zdravotní péčí o matku, stejně jako nediskriminační prevenci, léčbu, péči a podporu v oblasti HIV;

84. naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, že operativní přezkum cílů ICPD+20 povede ke komplexnímu přehodnocení všech aspektů spojených s plným uplatňováním sexuálních a reprodukčních práv, znovu potvrdí rozhodný a progresivní přístup k sexuálním a reprodukčním právům pro všechny v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a zvýší odpovědnost vlád za dosažení dohodnutých cílů; vyzývá zejména EU a její členské státy, aby zajistily, že přezkumný postup bude prováděn za účasti dotyčných stran a poskytne příležitost různým zúčastněným stranám, včetně občanské společnosti a žen, dospívajících a mládeže, aby se na něm smysluplně podíleli; opakuje, že rámec pro takové přehodnocení musí být založen na lidských právech se zvláštním zaměřením na sexuální a reprodukční práva;

85. žádá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, a zejména delegace EU na místě, aby si byly plně vědomy významu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, stejně jako prenatální zdravotní péče a zdravotní péče o matku, co se týče udržitelného rozvoje podporujícího začlenění, a to v souvislosti s lidským rozvojem, řádným vládnutím, rovností žen a mužů a lidskými právy, posílením ekonomického postavení mladých lidí a žen na úrovni států, stejně jako jejich významu pro stávající proces sestavování programu EU na období 2014–2020;

86. naléhavě vyzývá EU, aby zajistila, že při tvorbě rámce celosvětového vývoje po roce 2015 budou prioritou vazby mezi populační dynamikou a udržitelným rozvojem podporujícím začlenění a sexuální a reprodukční zdraví a práva, aby všichni jednotlivci mohli uplatňovat svá lidská práva, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, bez ohledu na své společenské postavení, věk, sexuální orientaci, genderovou identitu, rasu, etnickou příslušnost, zdravotní postižení či náboženské vyznání nebo přesvědčení; trvá na tom, že EU se musí k této otázce vyjadřovat jednotným a uceleným způsobem a zastávat při jejím prosazování vedoucí úlohu;

87. připomíná, že ženy, které nechtěně otěhotní, by měly mít na celém světě snadný přístup ke spolehlivým informacím a poradenství; připomíná, že by jim měly být rovněž nabízeny kvalitní a komplexní služby zdravotní péče a zdravotní pomoci;

88. vyzývá EU a její členské státy, aby dodržely svůj závazek účinně uplatňovat celý akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji a výsledky hodnotících konferencí;

89. naléhavě vyzývá Komisi a ESVČ, aby napomáhaly tomu, aby se vlády členských států, místní orgány i občanská společnost hlásily k zajišťování a propagaci sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a poskytovaly vedení v této oblasti, neboť tato práva jsou univerzální a musejí vycházet ze společné odpovědnosti;

90. vyzývá Parlament, aby se otázkou porušování zásad sexuálního a reprodukčního zdraví a práv zabýval ve své výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě a o politice Evropské unie v této věci;

91. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

Úř. věst. C 320 E, 15.12.2005, s. 12.

(2)

Úř. věst. 348 E, 21.12.2010, s. 11.

(3)

Úř. věst. L 224, 6.9.2003, s. 1.

(4)

Úř. věst. L 403, 30.12.2006, s. 9.

(5)

Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 1.

(6)

Úř. věst. C 305, 31.10.1994, s. 80.

(7)

Úř. věst. C 211, 22.7.1996, s. 31.

(8)

Úř. věst. C 271, 12.11.2003, s. 219.

(9)

Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 1.

(10)

Úř. věst. C 295, 4.12.2009.

(11)

Přijaté texty, P7-TA(2011)0127.

(12)

Úř. věst. C 251 E, 31.8.2013, s.1.

(13)

Viz zprávu organizace UNICEF nazvanou „Příležitost v krizi: předcházení HIV od raného dospívání po počátky dospělosti“ 2011.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V rámci Rozvojového programu OSN probíhá každoroční hodnocení zemí podle stupně nerovnosti žen a mužů. Index nerovnosti žen a mužů se měří podle znevýhodnění určitého pohlaví ve třech aspektech života: v oblasti reprodukčního zdraví, zlepšování postavení a trhu práce.(1) Tato zpráva se zaměřuje na první aspekt a na práva, která s ním souvisejí, a to nejen jako na problém dodržování lidských práv, ale též jako na způsob dosažení rovnosti žen a mužů.

Jako jedny z nejrozvinutějších zemí světa zaujímají členské státy přední místa v celosvětovém pořadí zemí hodnocených z hlediska reprodukčního zdraví svých obyvatel.(2) Na základě údajů poskytnutých členskými státy vyšlo nicméně najevo, že v rámci Evropy existují v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví žen velké rozdíly.

Evropský parlament již u různých příležitostí vyjádřil podporu investicím do sexuálního a reprodukčního zdraví a práv. Jeho důrazné úsilí v této věci je také nezbytným předpokladem toho, aby EU byla schopna zaujmout k otázce sexuálního a reprodukčního zdraví a práv rozhodný postoj.

Tato zpráva přichází ve velmi důležitém okamžiku. Respektování sexuálního a reprodukčního zdraví a práv je v současné politické a hospodářské situaci ohroženo. V důsledku současné finanční krize a hospodářského útlumu a s nimi souvisejícího krácení veřejných rozpočtů v členských státech vzniká tendence k urychlování privatizace zdravotnických služeb a omezování jejich přístupnosti a snižování kvality(3). V celé Evropě se navíc začaly objevovat velmi konzervativní postoje k otázce sexuálního a reprodukčního zdraví a práv. V zemích, jako je Španělsko či Maďarsko, na regionálních fórech, jakým je Parlamentní shromáždění Rady Evropy, Evropský výbor pro sociální práva, ba i v Evropském parlamentu se lze setkat s jasnými doklady toho, že opozice proti možnosti volby je stále silnější a její názory jsou stále více slyšet. Vzhledem k těmto útokům záleží nyní víc než kdy jindy na tom, aby Evropský parlament vystoupil na obhajobu sexuálních a reprodukčních práv jakožto lidských práv a přinesl užitečné shrnutí současné situace v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv na evropské úrovni.

Sexuální a reprodukční zdraví

Světová zdravotnická organizace uvádí, že „reprodukční zdraví spočívá v péči o reprodukční procesy, funkce a systém ve všech fázích života. [Pojem reprodukčního zdraví] tudíž předpokládá, že lidé jsou schopni vést odpovědný, uspokojivý a bezpečný sexuální život a že mají schopnost reprodukce a svobodu, aby se rozhodli zda, kdy a jak často tuto schopnost naplní. Předpokládá rovněž právo mužů a žen na informace o bezpečných, účinných, cenově dostupných a přijatelných metodách regulace plodnosti a na to, aby jich podle svého uvážení využívali, jakož i právo na využívání odpovídajících služeb zdravotní péče, které ženám umožní bezpečný průběh těhotenství a porodu a zajistí partnerským dvojicím co nejlepší vyhlídky na to, že budou mít zdravého potomka.“(4)

Sexuální zdraví je definováno jako „stav fyzického, psychického a sociálního blaha, nikoli pouze nepřítomnost nemoci, poruchy nebo neduhu, ve všem, co se týká sexuality. Podmínkou sexuálního zdraví je pozitivní a ohleduplný přístup k sexualitě a sexuálním vztahům a možnost uspokojujících a bezpečných sexuálních zážitků, které nejsou provázeny nucením, diskriminací či násilím. K dosažení a zachování sexuálního zdraví je nezbytné respektovat, chránit a naplňovat sexuální práva všech osob.“(5)

Sexuální a reprodukční práva

Sexuální a reprodukční zdraví je chráněno sexuálními a reprodukčními právy. Článek 96 Pekingské akční platformy (1995) uznává, že základem těchto práv je lidské právo na rovnost a důstojnost.

Sexuální a reprodukční práva, včetně práva na zdravotní péči v mateřství a plánované rodičovství, v sobě zahrnují svobody a nároky spojené s celou řadou již zavedených občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv. Ačkoli jsou reprodukční a sexuální práva navzájem nezaměnitelná, jsou reprodukční práva jedním aspektem práv sexuálních a stejně tak i práva sexuální jsou součástí práv reprodukčních.(6)

Úmrtnost rodiček

Přestože ve většině členských států se daří i nadále udržovat velmi nízkou míru úmrtnosti rodiček (v rozmezí od 2 do 10 úmrtí matek na 100 000 narozených živých dětí)(7), v některých členských státech je tato míra výrazně vyšší (34 v Lotyšsku, 27 v Rumunsku, 21 v Maďarsku a 20 v Lucembursku). V některých členských státech lze v této oblasti sledovat slibný vývoj: například v Rumunsku se úmrtnost rodiček v období od roku 1990 do roku 2010 snížila ze 170 na 27, v Lotyšsku z 54 na 34, v Bulharsku z 24 na 11, na Litvě z 34 na 8. Jiné členské státy však v témže období začaly vykazovat znepokojivé trendy a výkyvy; v Lucembursku se podle odhadů úmrtnost rodiček trvale zvyšovala z 6 v roce 1990 na 20 v roce 2010, zatímco v Maďarsku se podařilo úmrtnost snížit z 23 v 90. letech minulého století na 10 během prvního desetiletí století nového, v roce 2010 však opět prudce vzrostla na 21.(8) Ve svém usnesení ze dne 13. prosince 2012 k výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a politice EU v této oblasti Evropský parlament připomněl, že prevence úmrtnosti rodiček a nemocnosti vyžaduje účinné prosazování a ochranu lidských práv žen a dívek, zejména jejich práva na život, vzdělání, informace a zdraví. Evropský parlament zdůraznil, že EU musí proto hrát důležitou úlohu při přispívání ke snižování komplikací, jimž lze předcházet a ke kterým dochází před těhotenstvím a porodem, během něj a po něm.

Shromažďování údajů

Mnohé členské státy neshromažďují údaje, které jsou potřebné k provedení úplného měření reprodukčního a sexuálního zdraví. Více než dvě třetiny členských států nemají žádné informace o procentuálním poměru těhotných žen, které měly před porodem alespoň jednu prohlídku, a více než jedna čtvrtina členských států nemá žádné údaje o poměrném počtu porodů, při nichž asistoval zdravotnický pracovník s příslušnou kvalifikací.(9) Některé z nejrozvinutějších zemí mohou zpracovávání takových údajů považovat za zbytečné, jedná se však o důležité ukazatele, které umožňují souvislé sledování úrovně reprodukčního zdraví. Je nezbytné, aby členské státy sestavovaly a sledovaly rozsáhlejší údaje a statistiky o ukazatelích sexuálního a reprodukčního zdraví (sexuálně přenosných infekcích, množství potratů a antikoncepce, neuspokojené poptávce po antikoncepci, otěhotnění u nezletilých atd.), které by byly rozlišené přinejmenším podle pohlaví a věku. V zájmu získání lepšího přehledu o situaci v celé Unii by mělo být proto Evropskému institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) umožněno, aby zajišťoval shromažďování a analýzu údajů a osvědčených postupů.

Sexuální výchova

Ve většině členských států je sexuální výchova na základě vnitrostátních předpisů povinným předmětem, její obsah a kvalita se ovšem různí. Podle jedné nedávno provedené studie lze osvědčené postupy v oblasti sexuální výchovy hledat v zemích Beneluxu, v severských zemích, ve Francii a v Německu. V členských státech východní a jižní Evropy bývají programy sexuální výchovy často nedostatečné nebo zcela chybí.(10)

Vyšší míra porodů, potratů a sexuálně přenosných infekcí u nezletilých často souvisí se zanedbávanou či nedostatečnou sexuální výchovou. Aktuální údaje z EU tuto hypotézu potvrzují, jak o tom svědčí skutečnost, že nejvyšší míra porodů a potratů u nezletilých je v členských státech východní Evropy(11).

Panuje sice obecný trend, že se kvalita programů sexuální výchovy pomalu zlepšuje, plnění společných cílů a sdílení osvědčených postupů mezi jednotlivými členskými státy EU by však umožnilo snadnější harmonizaci norem v oblasti sexuální výchovy a přispělo by k vyrovnanějšímu stavu sexuálního a reprodukčního zdraví všech mladých Evropanů.

Počty porodů u nezletilých a nechtěná otěhotnění

Počty porodů u mladistvých(12) se v jednotlivých členských státech výrazně liší. Nejnižší počet porodů u mladistvých (v rozmezí 5 až 9 porodů za rok) je v současnosti v Nizozemsku, Slovinsku, Dánsku, Švédsku, na Kypru, v Itálii, Lucembursku a ve Finsku. O něco vyšší počet porodů mladistvých (v rozmezí 10 až 20 porodů) je ve většině členských států: v Německu, Rakousku, Francii, Belgii, Řecku, Španělsku, České republice, Lotyšsku, Polsku, Portugalsku, Irsku, na Litvě, v Maďarsku a na Maltě. Nejvyšší počet porodů u mladistvých je na Slovensku (22), v Estonsku (24), ve Spojeném království (26), v Rumunsku (40) a v Bulharsku (44).

I přesto, že některé členské státy vykazují slibné vývojové trendy, prudký rozdíl mezi počtem porodů u nezletilých v Nizozemsku (5) a ve Spojeném království (26) či Bulharsku (44) svědčí o tom, že značné části mládeže v EU stále chybí nezbytné dovednosti a znalosti, které jsou předpokladem odpovědného sexuálního a reprodukčního rozhodování.

Kromě neplánovanosti většiny těhotenství, k nimž dochází v mladistvém věku, a obecné nepřipravenosti mladých dívek na roli matky mají porody u mladistvých často dlouhodobé následky. V průběhu těhotenství se u mladistvých ve srovnání s dospělými častěji objevují zdravotní komplikace související s těhotenstvím (např. samovolné potraty, úmrtí novorozence). Ze studií rovněž vyplývá, že u mladistvých matek je nižší pravděpodobnost dokončení vysokoškolského vzdělání a vyšší pravděpodobnost života v chudobě. Děti mladistvých rodičů se navíc často rodí s podváhou a mívají zdravotní a vývojové problémy.(13)

S problémem nechtěného otěhotnění se ovšem potýkají i dospělé ženy. Může k němu dojít z mnoha důvodů: v důsledku selhání antikoncepce, jejího nesprávného či nesoustavného užívání, odmítání jejího používání ze strany sexuálních partnerů, vynuceného pohlavního styku či znásilnění nebo ze zdravotních důvodů. Jak poznamenává Světová zdravotnická organizace, „změní-li se okolnosti, může se i plánované otěhotnění stát nechtěným“.(14)

Potraty

Potraty prováděné na vlastní žádost jsou zákonem povolené ve dvaceti členských státech. Ze sedmi zbývajících umožňují tři členské státy (Velká Británie, Finsko a Kypr) širší výklad důvodů, které provádění potratů omezují, a tři další členské státy (Irsko, Polsko a Lucembursko) připouštějí restriktivní výklad omezujících důvodů s tím, že obecná neochota provádět potraty či strach z jejich provádění vedou k tomu, že (hlášené) zákonné potraty jsou prováděny jen zřídkakdy, anebo nejsou prováděny vůbec. Jediným členským státem, jehož zákony provádění potratů bez výjimky zakazují, je Malta.(15) Mezi důvody omezující provádění potratů může patřit situace, kdy je ohrožen život ženy nebo její tělesné či duševní zdraví, případy poškození plodu, znásilnění nebo lékařské či socioekonomické důvody. Ve většině členských států lze potrat provádět nejpozději do 12 týdnů gestačního stáří plodu. Výše poplatků za provedení zákroku se v jednotlivých členských státech výrazně liší; v zemích, kde jsou potraty hrazeny v rámci vnitrostátního pojištění, se jedná obvykle jen o potraty prováděné z lékařských důvodů. V některých členských státech je stanovena povinná čekací doba, a žádají-li o provedení potratu nezletilé osoby, může být vyžadován souhlas rodičů.(16)

Je třeba poznamenat, že opatření bránící provádění potratů jsou stále větší měrou přijímána i v zemích s volnějšími předpisy o interrupci. Ženy narážejí hlavně na neregulované využívání možnosti odmítnout provedení zákroku z důvodu svědomí ze strany poskytovatelů péče v oblasti reprodukčního zdraví, na povinné čekací lhůty či na předpojaté poradenství(17). Praxe využívající možnosti odvolat se na důvody svědomí vede k tomu, že mnohým ženám byl znemožněn přístup ke službám v oblasti reprodukčního zdraví, jako je poskytnutí informací o antikoncepci, prenatálních testech a zákonném přerušení těhotenství, přístup k těmto službám a možnost jejich zakoupení. Ze Slovenska, Maďarska, Rumunska, Polska, Irska a Itálie jsou hlášeny případy, kdy téměř 70 % všech gynekologů a 40 % všech anesteziologů odmítá z důvodů svého svědomí poskytovat interrupční služby. Tyto překážky jsou ve zjevném rozporu s normami v oblasti lidských práv a mezinárodními lékařskými normami.(18)

Nejsou to jen ojedinělé případy, kdy ženy žijící v zemích s restriktivní interrupční politikou cestují kvůli provedení potratu do jiných členských států. Pro určité skupiny obyvatel však tato praxe představuje velkou ekonomickou zátěž, nemluvě o možnosti trestního stíhání, které těmto ženám hrozí v zemi bydliště. Komplikuje se tím také shromažďování spolehlivých údajů o potratech. Také ženy, které žijí na venkově, musejí v některých členských státech často cestovat, aby si zajistily provedení zákonného potratu.(19) Zákaz tak v praxi postihuje větší měrou ženy, které jsou již beztak marginalizované – ženy, pro které je cestování do jiných členských států EU, kde by mohly využít interrupčních služeb, spojeno s nesnázemi, například proto, že se ocitají ve finančně obtížné situaci, žádají o azyl, jedná se o ženy v péči nebo opatrovnictví státu atd. –, což přispívá k prohlubování nerovností v oblasti zdraví v Unii.

Členské státy s nejnižším počtem hlášených potratů(20) jsou Německo, Řecko, Dánsko a Portugalsko (v rozmezí od 7 do 9 legálně provedených potratů připadajících na 1 000 žen ve věku od 15 do 44 let). Členské státy, kde je naopak nejvyšší počet hlášených potratů, jsou Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Lotyšsko, Maďarsko a Švédsko (v rozmezí od 35 do 21 potratů), za nimiž následuje Spojené království (17) a Francie (18).(21)

Vzhledem k důsledkům, jaké může mít zákaz potratů na veřejné zdraví, se zdá být zcela zřejmé, že zakazování potratů nepovede ke snížení jejich počtu; tento účel by splnila spíše opatření, která by se zaměřila na prevenci případů nechtěného otěhotnění.(22) Existuje konečně také velmi volný vztah mezi zákonností potratů a jejich počtem, ale naopak silný vztah mezi zákonností potratů a jejich bezpečností. Podle Světové zdravotnické organizace navíc „náklady na provedení bezpečného potratu […] představují jednu desetinu nákladů na léčbu následků potratu provedeného neodborně“.(23)

Je také nutno konstatovat, že na politická rozhodnutí, k nimž dochází v souvislosti se sexuálním a reprodukčním zdravím a právy, má přímý i nepřímý vliv rodinná politika, která je nyní vzhledem k demografické krizi předmětem velkého zájmu. Zdá se, že existuje představa, že zákaz potratů povede ke zvýšení porodnosti a že jejich povolení by naopak přispělo ke snížení počtu obyvatel. Tato představa se neopírá o konkrétní údaje. Evropskou porodnost by podle našeho názoru bylo možné podpořit zcela jistě účinněji tím, že by matky a otcové měli lepší možnosti, jak nalézt rovnováhu mezi svým soukromým a pracovním životem.

Sexuálně přenosné infekce

EU systematicky sleduje výskyt některých sexuálně přenosných infekcí: HIV, syfilidy, vrozené syfilidy, kapavky, chlamydiózy a venerického lymfogranulomu (LGV). Na základě rozhodnutí č. 2119/98/ES mají členské státy poskytovat údaje o všech požadovaných proměnných; ve skutečnosti se tak ovšem někdy neděje, a některé vnitrostátní systémy sledování sexuálně přenosných infekcí nejsou navíc dostatečně komplexní. Srovnávání a zjišťování vývojových trendů může proto vycházet z nedostatečných či neexistujících údajů.

Průměrný roční počet nových případů nákazy virem HIV je v členských státech 5,7 na 100 000 obyvatel, přičemž nejnižší počty případů byly v roce 2010 hlášeny ze Slovenska (0,5) a Rumunska (0,7), nejvyšší naopak z Estonska (27,8), Lotyšska (12,2), Belgie (11) a Spojeného království (10,7). Podle věkově rozlišených údajů se v 11 % nových případů nákazy virem HIV jednalo o mladé lidi ve věku od 15 do 24 let.(24)

Je třeba, aby se Evropská komise a členské státy v rámci holistického přístupu k zamezení epidemického šíření tohoto onemocnění zabývaly i otázkou sexuálního a reprodukčního zdraví a práv žen s HIV a jejich potřebami. Toho lze docílit tím, že bude zajištěn širší přístup k programům sexuálního a reprodukčního zdraví a integrovaný přístup k testování a léčbě HIV/AIDS, vzájemná podpora a služby v oblasti poradenství a prevence a že budou eliminovány socioekonomické faktory, jež u žen zvyšují riziko HIV/AIDS, jako je jejich nerovné postavení a diskriminace a nedostatečná ochrana jejich lidských práv.

Násilí páchané v souvislosti se sexuálními a reprodukčními právy

Odhaduje se, že sedm z deseti žen je během svého života vystaveno fyzickému anebo sexuálnímu násilí. Násilí na základě pohlaví je jednou z forem diskriminace představující závažnou překážku, která ženám brání využívat svých práv a svobod rovnocenně s muži. Sexuální násilí má celoživotní zničující dopady na duševní i tělesné zdraví a dobrý stav obětí a osob, které takové násilí přežijí. Respektování a propagování sexuálního a reprodukčního zdraví a ochrana a naplňování reprodukčních práv je nezbytnou podmínkou dosažení rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen, a tedy i toho, aby mohly využívat všech svých lidských práv a základních svobod, a je rovněž i nezbytnou podmínkou předcházení násilí páchanému na ženách a jeho omezování.

Zvláštní pozornost by měla být rovněž věnována tradičním praktikám, které ženy poškozují, jako je mrzačení či řezání ženských pohlavních orgánů nebo předčasné a nucené sňatky, protože tyto praktiky mohou mít negativní dopady na blaho žen, jejich sexuální vztahy, těhotenství a porod, ale i na společenství, ve kterém žijí.

Sexuální a reprodukční zdraví a práva v rámci oficiální rozvojové pomoci

Sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou základní součástí lidské důstojnosti a lidského rozvoje a představují vlastní základ společenského a hospodářského pokroku. Z aktuálních sebraných údajů vyplývá, že v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví přetrvávají na celém světě závažné problémy, a to především v rozvojových zemích.

Kromě vytváření pevných politických závazků by se EU měla též chopit úlohy aktivního rozvojového a politického činitele v boji za sexuální a reprodukční zdraví a práva. EU má významnou úlohu v oblasti prosazování, vymáhání a obrany sexuálního a reprodukčního zdraví a práv na mezinárodní úrovni včetně rozvojové rámce pro období po roce 2015, a měla by proto zajistit, aby se otázky populace a sexuálního a reprodukčního zdraví a práv staly při vytváření globálního rozvojového rámce pro období po roce 2015 a v opatřeních navazujících na konferenci Rio+20 jednou z priorit.

Členské státy by měly přispívat k urychlení pokroku směřujícího k dosažení rozvojového cíle tisíciletí č. 5 a jeho dvou dílčích úkolů tím, že budou komplexním způsobem řešit problém reprodukčního zdraví a zdraví rodiček, novorozenců a dětí. Součástí této snahy by mohlo být poskytování služeb v oblasti plánovaného rodičovství, předporodní péče, odborně asistovaného porodu, akutní porodnické a novorozenecké péče, poporodní péče a metod prevence sexuálně přenosných onemocnění a infekcí, jako je HIV. Členské státy by měly rovněž podporovat systémy, které zajišťují rovný přístup k cenově dostupným, spravedlivým a kvalitním integrovaným službám v oblasti zdravotní péče a zahrnují komunitně založenou preventivní a klinickou péči.

Evropská komise může sehrát důležitou úlohu tím, že zajistí, aby byl v rámci evropské rozvojové spolupráce uplatňován přístup zohledňující dodržování lidských práv a kladen výslovný důraz na záležitosti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a aby v této oblasti byly stanoveny konkrétní cíle.

(1)

Rozvojový fond OSN, 2011. Zpráva o lidském rozvoji v roce 2011: Udržitelnost a rovnost. Lepší budoucnost pro všechny („Sustainability and Equity: A Better Future for All“), technická poznámka 3.

(2)

Tato skutečnost vyplývá z indikativních údajů, na jejichž základě se počítá index rovnosti žen a mužů. Rozvojový fond OSN, 2011. Zpráva o lidském rozvoji v roce 2011: Udržitelnost a rovnost. Lepší budoucnost pro všechny („Sustainability and Equity: A Better Future for All“). Statistická příloha, tabulka 4.

(3)

Usnesení EP ze dne 12. března 2013 o dopadech hospodářské krize na rovnost mužů a žen a na práva žen.

(4)

Výbor pro celosvětovou politiku Světové zdravotnické organizace, 1994. Dokument o stanovisku ke zdraví, populaci a rozvoji pro potřeby mezinárodní konference o populaci a rozvoji („Position Paper on Health, Population and Development for the International Conference on Population and Development“), Káhira 5.–13. září 1994, s. 24, odst. 89.

(5)

Světová zdravotnická organizace (WHO), 2006. Definice sexuálního zdraví: Zpráva z technických konzultací o sexuálním zdraví („Defining sexual health: Report of a technical consultation on sexual health“); 28.–31. ledna 2002, Ženeva.

(6)

Yamin, A. E. (ed.), 2005. Učit se tančit: Zlepšování reprodukčního zdraví a dobrých životních podmínek žen z hlediska veřejného zdraví a lidských práv („Learning to dance: Advancing women’s reproductive health and well-being from the perspectives of public health and human rights“), Cambridge, Harvard University Press.

(7)

Předpokládá se, že „země, ve kterých připadá 1–10 úmrtí na 100 000 porodů, mají v podstatě tytéž výsledky a že rozdíly mezi nimi jsou dány náhodou,“ viz poznámku pod čarou č. 1.

(8)

Meziagenturní skupina OSN pro odhadování úmrtnosti rodiček, 2012. Trendy ve vývoji úmrtnosti rodiček v období 1990–2010 („Trends in maternal morbidity 1990 to 2010.“). Odhady Světové zdravotnické organizace (WHO), Dětského fondu OSN (UNICEF), Populačního fondu OSN (UNFPA) a Světové banky.

(9)

Rozvojový fond OSN, 2011. Zpráva o lidském rozvoji v roce 2011: Udržitelnost a rovnost. Lepší budoucnost pro všechny („Sustainability and Equity: A Better Future for All“). Statistická příloha, tabulka 4.

(10)

Beaumont, K; Maguire, M; Schulze, E; Evropský parlament, 2013. Politika v oblasti sexuální výchovy v Evropské unii („Policies for Sexuality Education in the European Union“), k dispozici na internetové adrese: http://www.europarl.europa.eu/committees/en/femm

(11)

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, červen 2012. Sexuálně přenosné infekce v Evropě v letech 1990–2010 („Sexually Transmitted Infections in Europe 1990-2010“).

(12)

Počet porodů u dívek ve věku od 15 do 19 let připadajících na 1 000 dívek této věkové skupiny v daném roce.

(13)

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, červen 2012. Sexuálně přenosné infekce v Evropě v letech 1990–2010 („Sexually Transmitted Infections in Europe 1990-2010“).

(14)

Světová zdravotnická organizace, 2012. Sexuální a reprodukční zdraví: fakta a čísla o potratech v evropském regionu („Sexual and reproductive health: facts and figures about abortion in the European region“).

(15)

Viz Analýza vývoje po roce 2014 vypracovaná v rámci Mezinárodní konference OSN o populaci a rozvoji, („UN ICPD Beyond 2014 Review“), červenec 2012. Profily provádění v jednotlivých zemích („Country Implementation Profiles“); Mezinárodní federace pro plánované rodičovství („International Planned Parenthood Federation“, květen 2012), Evropské právní předpisy týkající se provádění potratů („Abortion Legislation in Europe“).

(16)

Mezinárodní federace pro plánované rodičovství, květen 2012. Evropské právní předpisy týkající se provádění potratů („Abortion Legislation in Europe“).

(17)

Zpráva Rady Evropy, kterou vypracovala Christine McCaffertyová, Přístup žen k zákonné lékařské péči: problém neregulovaného využívání možnosti odvolání na důvody svědomí („Women’s access to lawful medical care: the problem of unregulated use of conscientious objection“), 20. července 2010, a rezoluce č. 1763 (2010) Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

(18)

Světová zdravotnická organizace (2. vyd., 2012), Bezpečný potrat: technický a politický průvodce pro systémy zdravotní péče („Safe abortion: technical and policy guidance for health systems“).

(19)

Mezinárodní federace pro plánované rodičovství (květen 2012). Evropské právní předpisy týkající se provádění potratů („Abortion Legislation in Europe“).

(20)

Kromě členských států s nejvíce restriktivní politikou (Irsko, Polsko, Lucembursko a Malta).

(21)

Údaje za Rakousko, Kypr, Lucembursko a Maltu nejsou k dispozici. Odbor OSN pro ekonomické a sociální otázky: Rozdělení populace („Population Division“, březen 2011), Interrupční politika ve světě 2011 („World Abortion Policies 2011“).

(22)

Mezinárodní federace pro plánované rodičovství, květen 2012. Evropské právní předpisy týkající se provádění potratů („Abortion Legislation in Europe“).

(23)

Světová zdravotnická organizace, 2012. Sexuální a reprodukční zdraví: fakta a čísla o potratech v evropském regionu („Sexual and reproductive health: facts and figures about abortion in the European region“).

(24)

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) / Regionální úřad Světové zdravotnické organizace pro Evropu, Sledování onemocnění HIV/AIDS v Evropě v roce 2011 („HIV/AIDS surveillance in Europe 2011“).


MENŠINOVÉ STANOVISKO

Anny Záborské

Toto nezávazné usnesení porušuje Smlouvu o EU a nelze jej použít k zavedení práva na potrat a proti řádnému uplatňování občanské iniciativy ECI(2012)000005. Není v žádném případě možné uvést, že by jakákoli mezinárodně závazná smlouva, ani Evropská charta lidských práv či mezinárodní zvykové právo zakládaly toto právo či jej uznávaly. Všechny orgány, instituce a agentury EU musejí zůstat ve věci potratů neutrální. Evropský soudní dvůr (C-34/10) potvrdil, že oplodněné lidské vajíčko představuje embryo, které je nutné chránit. V deklaraci práv dítěte OSN se uvádí, že každé dítě má právo na právní ochranu, a to před narozením i po něm. Pomoc Unie by neměla být poskytnuta žádnému orgánu nebo organizaci, které prosazují, podporují nebo se účastní na řízení jakéhokoli opatření, jež zahrnuje potraty. Je nutné prosazovat právo odmítnout vykonávat potraty z důvodu svědomí společně s odpovědností státu za to, aby pacienti měli včasný přístup k lékařské péči, zejména v případech, kdy se jedná o akutní prenatální péči a péči o zdraví matky. Žádná osoba, nemocnice ani instituce nemůže být jakkoli nucena, činěna odpovědnou či diskriminována, pokud z jakéhokoli důvodu odmítne provést umělé přerušení těhotenství či jakýkoli zákrok, který by mohl způsobit smrt lidského embrya, nebo těmto zákrokům vyhovět, napomoci či se jim podrobit.


STANOVISKO Výboru pro rozvoj (10. 7. 2013)

pro Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům

(2013/2040(INI))

Navrhovatel: Michael Cashman

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  trvá na tom, že univerzální přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům je základním lidským právem, a žádá Komisi, aby zajistila, že rozvojová spolupráce a budoucí rámec celosvětového rozvoje budou zaujímat přístup vycházející z lidských práv a rovnosti žen a mužů a že se budou na výše uvedenou oblast sexuálního a reprodukčního zdraví a práv rozhodně a jasně zaměřovat a mít v souvislosti s ní konkrétní cíle a měřitelné ukazatele, přičemž bude kladen důraz na posílení postavení žen a mladých lidí a na rovnost žen a mužů;

2.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v této souvislosti mezi svými rozvojovými prioritami zachovala odstranění všech překážek s cílem umožnit přístup ke kvalitním, cenově dostupným, přijatelným a dosažitelným službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, ke službám prenatální zdravotní péče a zdravotní péče o matku, včetně dobrovolného plánování rodiny, přístupu k antikoncepci a bezpečnému umělému přerušení těhotenství a služeb vstřícných k mladým lidem, a aby zároveň bojovala proti diskriminaci na základě pohlaví, která vede k umělému přerušování těhotenství prováděnému kvůli pohlaví plodu, případům nuceného umělého přerušení těhotenství, nedobrovolným sterilizacím a k sexuálnímu násilí, a aby rovněž zajistila nediskriminační zásobování produkty souvisejícími se sexuálním a reprodukčním zdravím a s prenatální zdravotní péčí a zdravotní péčí o matku, stejně jako nediskriminační prevenci, léčbu, péči a podporu v oblasti HIV;

3.  žádá Komisi, aby umožnila vytvoření zvláštního okruhu pro sexuální a reprodukční zdraví a práva v rámci tematických okruhů nástroje pro rozvojovou spolupráci a aby zajistila dostatečné financování pro širokou agendu související s tímto tématem v rámci všech příslušných nástrojů;

4.  vyzývá členské státy, aby zajistily integraci procesů ICPD+20, Peking+20 a Rio+20 do rámce pro období po roce 2015;

5.  uznává, že univerzální přístup ke vzdělávání a ke kvalitní zdravotní péči a službám, včetně služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, prenatální zdravotní péče a zdravotní péče o matku, přispívá k udržitelnému rozvoji podporujícímu začlenění a ke snížení úmrtnosti kojenců, dětí a matek, jakož i k posílení postavení žen a mladých lidí, a že se tudíž jedná o velmi nákladově efektivní strategii pro oblast veřejného zdraví a rozvoje;

6.  trvá na tom, že sexuální a reprodukční zdraví a práva musí být zakotveny ve stávajících mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv a v klíčových dokumentech politického konsenzu; vyjadřuje politování nad skutečností, že postoj EU formulovaný v rámci přípravy na konferenci OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20), jenž sexuální a reprodukční zdraví a práva uznával za průřezovou otázku, klíčovou pro další aspekty rozvoje, nebyl kvůli nejednotnému vystupování EU v konečném dokumentu OSN zohledněn;

7.  naléhavě vyzývá EU, aby zajistila, že při tvorbě rámce celosvětového vývoje po roce 2015 budou prioritou vazby mezi populační dynamikou a udržitelným rozvojem podporujícím začlenění a sexuální a reprodukční zdraví a práva, aby všichni jednotlivci mohli uplatňovat svá lidská práva, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, bez ohledu na své společenské postavení, věk, sexuální orientaci, genderovou identitu, rasu, etnickou příslušnost, zdravotní postižení či náboženské vyznání nebo přesvědčení; trvá na tom, že EU se musí k této otázce vyjadřovat jednotným a uceleným způsobem a zastávat při jejím prosazování vedoucí pozici;

8.  trvá na tom, že umožnění toho, aby ženy, dívky a partnerské dvojice požívaly své základní svobody rozhodovat o svém sexuálním a reprodukčním životě, včetně otázky, zda a kdy budou mít děti, vytváří příležitosti k tomu, aby se věnovaly činnostem, jako je vzdělávání a vykonávání zaměstnání, které přispívají k rovnosti žen a mužů, zmírňování chudoby a k udržitelnému rozvoji podporujícímu začlenění; konstatuje, že možnost rozhodnout se pro méně dětí s většímu odstupy mezi jejich narozením rodinám potenciálně umožňuje investovat více do vzdělání a zdraví každého dítěte;

9.  vyzývá EU a její členské státy, aby dodržely svůj závazek plně a efektivně provádět akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji a výsledky hodnotících konferencí;

10. žádá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), a zejména delegace EU na místě, aby si byly plně vědomy významu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, stejně jako prenatální zdravotní péče a zdravotní péče o matku, co se týče udržitelného rozvoje podporujícího začlenění, a to v souvislosti s lidským rozvojem, správou věcí veřejných, rovností žen a mužů a lidskými právy, posílením ekonomického postavení mladých lidí a žen na úrovni států, stejně jako jejich významu pro stávající proces sestavování programu EU na období 2014–2020;

11. vyzývá delegace EU, aby spolupracovaly s příslušnými vládami za účelem vypracování a provádění politik, které se budou zaměřovat na prosazování hodnoty žen a dívek pro společnost, a to s cílem bojovat proti nerovnosti žen a mužů, diskriminaci žen a dívek a sociálním normám stanovujícím upřednostňování synů, jež jsou prvotní příčinou prenatálního výběru pohlaví plodu, zabíjení novorozených dívek a potratů plodů ženského pohlaví, jakož i nucených sňatků v útlém věku a mrzačení ženských pohlavních orgánů; zdůrazňuje, že úsilí o omezení výběru podle pohlaví nesmí ohrozit ani omezit právo žen na přístup k legitimním technologiím a službám v oblasti sexuální a reprodukční zdravotní péče;

12. naléhavě vyzývá organizace, které dostávají finanční prostředky EU na HIV/AIDS a/nebo ochranu zdraví, aby vypracovaly jasnou, stručnou a transparentní strategii týkající se toho, jak mohou do své práce začlenit sexuální a reprodukční zdraví a práva a prvotní prevenci proti viru HIV;

13. naléhavě vyzývá Komisi a ESVČ, aby napomáhaly tomu, aby se vnitrostátní vlády, místní orgány i občanská společnost hlásily k zajišťování a propagaci sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a poskytovaly vedení v této oblasti, neboť tato práva jsou univerzální a musí vycházet ze sdílené odpovědnosti;

14. vyzývá EU, aby podporovala výzkum a vývoj v oblasti nových a zlepšených preventivních technologií, diagnostiky a léčebných postupů, které budou přijatelné, finančně dosažitelné a dostupné a zaměří se na sexuální a reprodukční zdraví a práva a na nemoci související s chudobou a opomíjené tropické nemoci (PRND), které těžce poškozují sexuální a reprodukční zdraví a práva v rodinách s nízkými a středně vysokými příjmy a dohromady představují jednu z hlavních příčin mateřské a dětské úmrtnosti;

15. vyzývá Parlament, aby se otázkou porušování zásad sexuálního a reprodukčního zdraví a práv zabýval ve své výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě a o politice Evropské unie v této věci;

16. připomíná, že ženy, které nechtěně otěhotní, by měly mít na celém světě snadný přístup ke spolehlivým informacím a poradenství; připomíná, že by měly být rovněž nabízeny kvalitní a komplexní služby zdravotní péče a zdravotní pomoci.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

9.7.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

18

6

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Thijs Berman, Michael Cashman, Véronique De Keyser, Nirj Deva, Leonidas Donskis, Mikael Gustafsson, Miguel Angel Martínez Martínez, Gay Mitchell, Norbert Neuser, Bill Newton Dunn, Maurice Ponga, Jean Roatta, Michèle Striffler, Keith Taylor, Ivo Vajgl, Anna Záborská, Iva Zanicchi

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Emer Costello, Santiago Fisas Ayxela, Enrique Guerrero Salom, Edvard Kožušník, Isabella Lövin, Cristian Dan Preda

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Jan Kozłowski


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

18.9.2013

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

17

7

7

Členové přítomní při konečném hlasování

Regina Bastos, Edit Bauer, Emine Bozkurt, Andrea Češková, Tadeusz Cymański, Edite Estrela, Zita Gurmai, Mikael Gustafsson, Mary Honeyball, Sophia in ‘t Veld, Lívia Járóka, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Astrid Lulling, Ulrike Lunacek, Elisabeth Morin-Chartier, Norica Nicolai, Angelika Niebler, Siiri Oviir, Antonyia Parvanova, Joanna Senyszyn, Joanna Katarzyna Skrzydlewska, Britta Thomsen, Marina Yannakoudakis, Anna Záborská, Inês Cristina Zuber

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Izaskun Bilbao Barandica, Minodora Cliveti, Mariya Gabriel, Nicole Kiil-Nielsen, Christa Klaß, Katarína Neveďalová, Antigoni Papadopoulou, Michèle Striffler

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Eva Lichtenberger

Poslední aktualizace: 11. října 2013Právní upozornění