Evropský parlament ,

-   s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky (ECB) za rok 2006,

-   s ohledem na článek 113 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 15 Protokolu o statutu evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který je přílohou Smlouvy,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 1998 o demokratické odpovědnosti ve třetí etapě hospodářské a měnové unie(1) ,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2006 o revizi strategie Mezinárodního měnového fondu (2) ,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o zachycování údajů o bankovních převodech ze systému SWIFT tajnými službami USA(3) a usnesení ze dne 14. února 2007 o SWIFT, dohodě o PNR a transatlantickém dialogu na tato témata(4) ,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2007 o situaci v evropské ekonomice: přípravná zpráva o hlavních směrech hospodářských politik na rok 2007(5) ,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 26. dubna 2007 o veřejných financích v EMU v roce 2006(6) ,

-   s ohledem na sdělení Komise "Pět let eurobankovek a euromincí" (KOM(2006)0862),

-   s ohledem na sdělení Komise k výročnímu prohlášení o eurozóně v roce 2007 (KOM(2007)0231),

-   s ohledem na zprávu ECB o finanční stabilitě z prosince 2006 a na její zprávu o finanční integraci v Evropě z března 2007,

-   s ohledem na jarní hospodářskou prognózu Komise ze dne 7. května 2007,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0266/2007),

A.   vzhledem k tomu, že HDP eurozóny se v roce 2006 zvýšil o 2,7  % z 1,4 % v roce 2005, což i přesto, že se jedná o nejlepší výsledek od roku 2000, nezavdává důvod ke spokojenosti, neboť míra inflace přitom stejně jako v roce 2005 činila 2,2 %,

B.   vzhledem k tomu, že hlavní hnací silou zvyšování tempa růstu v eurozóně byla vnitřní poptávka, zejména investice,

C.   vzhledem k tomu, že nárůst cen energie, který započal v roce 2005, nezpůsobil vnitřní inflační tlak, neboť růst platů zůstal mírný a nebyly pozorovány žádné sekundární dopady,

D.   vzhledem k tomu, že doporučení navržená v předchozích usneseních Parlamentu o výročních zprávách ECB týkajících se průhlednosti schvalování a zveřejňování stručných zápisů dosud nebyla zohledněna,

E.   vzhledem k tomu, že si Parlament přeje přispět k posílení role a mezinárodní autority ECB a eurozóny na mezinárodní úrovni,

F.   vzhledem k tomu, že o vyšší pozice u Mezinárodního měnového fondu (MMF), Světové obchodní organizace nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj požádalo mnoho uchazečů, nehledě na uchazeče Světové banky,

G.   vzhledem k tomu, že ECB i v roce 2006 upravovala úrokové sazby, které byly zvýšeny od prosince 2005 osmkrát o 200 bazických bodů na současná 4 %,

H.   vzhledem k tomu, že se v roce 2007 očekává určité zpomalení růstu na 2,6 %, v němž se odrazí omezení měnové akomodace, a snížení inflace na 1,9 %,

I.   vzhledem k tomu, že schodek běžného účtu USA pokračoval v růstu na 6,5 % HDP v roce 2006 a Eurosystém nepřestával zdůrazňovat rizika a nejistoty související s přetrváváním rozsáhlé globální nerovnováhy běžných účtů,

J.   vzhledem k tomu, že rozsáhlá globální nerovnováha nadále představuje riziko pro vývoj směnných kurzů a celosvětový hospodářský růst a že je nutno se s těmito riziky vypořádat,

K.   vzhledem k tomu, že v roce 2006 směnný kurz eura posílil o 11,4 % vůči americkému dolaru, o 12,4 % vůči japonskému yenu a o 8 % vůči čínskému renminbi,

Měnový a hospodářský vývoj

1.   konstatuje, že hospodářské oživení v eurozóně se stalo nezávislým na jiných faktorech, přičemž jeho hlavním zdrojem byla domácí poptávka; všímá si toho, že v roce 2006 byly vytvořeny 2 miliony pracovních příležitostí a že nezaměstnanost poklesla z 8,4 % na 7,6 %; poznamenává však, že k této nepřijatelně vysoké nezaměstnanosti nadále přispívají strukturální překážky, zejména nedostatek veřejných a soukromých investic v některých klíčových odvětvích, jako je výzkum, vzdělávání a odborná příprava, a že míra účasti na trhu práce je podle mezinárodních měřítek stále nízká;

2.   zdůrazňuje, že vzhledem k nedávnému pomalému oživení by jakékoli další zvyšování úrokových sazeb mělo být prováděno opatrně, aby nebyl ohrožen hospodářský růst; zdůrazňuje, že aby bylo podpořeno hospodářské oživení, musí členské státy provést nezbytné strukturální reformy a investiční aktivity;

3.   domnívá se, že je zatím příliš brzy na to, aby se v tomto oživení odlišily cyklické příčiny od strukturálních; soudí však, že k růstu již přispěly i některé strukturální reformy, a to více, než se původně odhadovalo; míní, že toto hospodářské oživení by mělo být pobídkou k reformám v jednotlivých státech, které povedou ke zvýšení růstového potenciálu eurozóny; tyto reformy by měly být vždy upraveny podle konkrétní situace dané země a měly by se týkat zejména oblastí výzkumu, inovací a vzdělávání;

4.   všímá si nízkého růstu produktivity práce a považuje za velmi důležité, aby mzdy rostly podle toho, jak se zvyšuje produktivita, což umožní zachovat konkurenceschopnost v členských státech a vznik pracovních míst v neinflačním prostředí; zdůrazňuje však, že je nutné spravedlivěji rozdělovat zisky, které růst přinesl; konstatuje, že v minulých letech byla úroveň růstu mezd nižší než úroveň růstu produktivity; vyzývá akcionáře a výkonné představitele společností, aby prováděli odpovědnou politiku v oblasti odměňování a bonusů na vrcholových postech společností, které mají tendenci nepřiměřeně růst ve srovnání s úrovní běžných mezd, a vysílají tak špatné signály a zrazují od podpory odpovědné mzdové politiky;

5.   připomíná, že ECB považuje vývoj cen za riziko pro cenovou stabilitu; v této souvislosti připomíná, že výroční zpráva Komise o eurozóně za rok 2007 (SEK(2007)0550) uvádí, že mzdy v eurozóně pokračovaly v mírném růstu i přes strmý nárůst cen ropy;

6.   zdůrazňuje, že Smlouva výslovně rozlišuje mezi cíli cenové stability a podpory obecných hospodářských politik, a že tyto dva cíle nemohou být jednoduše posuzovány jako zastupitelné;

7.   domnívá, že prvořadý význam má daňová konsolidace, kterou je nezbytné provádět zejména v ekonomicky příznivém období, aby bylo dosaženo dlouhodobého růstu, a aby se zvýšila kvalita veřejných výdajů, musí být fiskální konsolidace pečlivě naplánována; domnívá se, že jedním z významných kroků v tomto směru je zlaté pravidlo, podle něhož může být fiskální deficit dorovnán pouze investicemi;

8.   připomíná, že pokud jde o hospodářský růst, dosahovaly některé ekonomiky eurozóny mnohem lepších výsledků než jiné, přičemž míry růstu přesahující průměr eurozóny bylo dosaženo zejména v Irsku, Lucembursku, Řecku, Finsku a Španělsku; domnívá se, že z tohoto vývoje bychom se mohli poučit a že by bylo užitečné, kdyby příčinám těchto trendů věnovala ECB zvláštní studii;

9.   konstatuje, že hospodářské cykly, kterými procházejí ekonomiky členských států eurozóny, se nacházejí ve velmi rozdílných fázích; vyzývá ECB, aby přezkoumala, zda by tento velmi odchylný vývoj mohl způsobit v zóně jednotné měny v budoucnosti problém, pokud jde o stabilitu a hospodářský růst;

10.   vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícím posilováním eura vůči většině hlavních zahraničních měn; v této souvislosti zdůrazňuje, že článek 111 Smlouvy přiznává odpovědnost za politiku směnných kurzů Radě, avšak bez upřesnění, jak by tato odpovědnost měla být vykonávána; vyzývá euroskupinu, Radu a ECB, aby plně vykonávaly své pravomoci; konstatuje, že posilování eura zatím nemělo negativní dopad na vývozy z eurozóny jako celku, ale že dopady na jednotlivé členské státy se různí; upozorňuje na rizika spojená s výraznou globální nerovnováhou běžných účtů, která by mohla vyústit v další zvyšování směnného kurzu eura; připomíná, že nyní panuje mezi tvůrci politiky široká shoda o tom, jak by měl být problém globální nerovnováhy řešen; upozorňuje na to, že úsilí, které v této souvislosti vynaložilo mezinárodní společenství a mezinárodní finanční instituce, nebylo zdaleka přiměřené; doufá, že provádění opatření ke snížení rozpočtového schodku, na podporu soukromých úspor v USA a k dosažení větší pružnosti směnných kurzů v mnoha přebytkových zemích v rozvíjející se Asii, zejména v Číně, které má být kontrolováno MMF, bude významným příspěvkem k postupnému řešení globální nerovnováhy;

11.   konstatuje, že v celé eurozóně už přibližně 10 let, až na několik výjimek, z nichž nejvýznamnější je Německo, prudce rostou ceny nemovitostí; konstatuje, že ačkoliv se objevují náznaky zpomalování tohoto trendu, úvěry poskytované domácnostem na nabývání majetku stále rostou každý rok přibližně o 10 %; podotýká, že v USA dochází k poklesu cen bydlení a ke zhoršování na trhu hypotečních úvěrů, což by mohlo mít dopad na skutečnou ekonomiku; domnívá se, že by tento vývoj měl být vnímán jako varování před tím, k čemu by mohlo dojít v eurozóně; vyzývá ECB, aby tento vývoj, který může mít důsledky i pro reálnou ekonomiku, bedlivě sledovala; žádá ECB, aby nastínila, jak by mělo být dále postupováno, a objasnila kladné stránky každého z možných opatření; mezi těmito opatřeními by mohlo být začlenění cen nemovitostí do harmonizovaného indexu spotřebitelských cen, vytvoření zvláštního indikátoru nebo navržení zvláštních opatření, která by se přijala na úrovni jednotlivých států, neboť mezi vnitrostátními trhy panují značné rozdíly;

12.   je znepokojen tím, že největší variabilitu vykazují úrokové sazby ze spotřebitelských úvěrů domácnostem; poukazuje zejména na to, že v eurozóně existují značné rozdíly v úrokových sazbách z kontokorentních úvěrů, a to od necelých 7 % až po 13,5 % a více; doporučuje ECB, aby zkoumala příčiny tohoto stavu;

Správa

13.   upozorňuje, že ECB a její Výkonná rada jsou nezávislé orgány; vyzdvihuje nezbytnost respektování ústavní zásady stanovené v čl. 112 odst. 2 písm. b) Smlouvy; opětovně prohlašuje, že podporuje nezávislost ECB a cíl zachování cenové stability a ochrany jejího mandátu pro boj proti inflaci;

14.   domnívá se, že stupeň zralosti dosažený všemi účastníky, kteří se podílí na mechanismu směnných kurzů, by měl usnadnit vznik souboru politik, jež by doprovázel účinné provádění potřebných strukturálních úprav, na němž závisí jakékoli zvyšování potenciálu růstu v eurozóně; obhajuje aktivnější makroekonomický dialog mezi Radou, Komisí, ECB, Parlamentem a evropskými sociálními partnery a podporuje úsilí euroskupiny takový dialog zahájit;

Finanční stabilita a integrace

15.   vítá zveřejnění nové výroční zprávy ECB o finanční integraci v Evropě jakožto užitečného příspěvku k pokroku v evropské finanční integraci;

16.   plně podporuje ECB v jejím úsilí o zvýšení finanční integrace v eurozóně, zejména pak v její funkci katalyzátoru iniciativ soukromého sektoru, jako je jednotný evropský platební prostor (SEPA) a iniciativa Short-Term European Paper (STEP); uznává důležitost další finanční integrace pro ochranu Evropské unie před vnějšími hospodářskými otřesy;

17.   domnívá se, že služby ECB mohou podporovat evropskou finanční integraci, a poukazuje v této souvislosti na to, že ve snaze o dosažení vysoké integrace peněžních trhů a repo trhu se osvědčil systém Target; domnívá se, že projekt Target 2 Securities by mohl napomoci zvýšit integraci, účinnost a bezpečnost infrastruktury zúčtování a vypořádání cenných papírů, která v současné době není dostatečně integrovaná a interoperabilní; zdůrazňuje však, že to z ECB učiní aktivního účastníka trhu, což si vyžádá přiměřenou kontrolu ECB mimo její oblast odpovědnosti v měnové politice; připomíná, že vhodný systém správy je prezentován opožděně; bere tedy se zájmem na vědomí projekt Target 2 Securities a bude nadále bedlivě sledovat vývoj tohoto projektu; považuje za zásadní, aby byly zavedeny přiměřené systémy řízení;

18.   je si plně vědom prudkého nárůstu alternativních investičních nástrojů – zajišťovacích fondů (hedge funds) a fondů soukromého kapitálu (private equity); uznává, že tyto nástroje zajišťují likviditu a diversifikaci trhu a vytvářejí příležitost pro zvýšení efektivnosti podniků, nicméně sdílí obavy některých centrálních bank a orgánů dohledu, že tyto nástroje mohou znamenat trvalé nebezpečí a vysoký stupeň ohrožení jiných finančních institucí; vítá studie, které o zajišťovacích fondech a fondech soukromého kapitálu vypracovala v poslední době Komise, lituje však, že se tyto studie doposud zabývaly pouze překážkami, které těmto fondům brání v růstu; vyzývá Komisi, aby monitorovala veškeré případné nedostatky politiky, a požaduje širší a kritičtější přístup, který zohlední rozsah rizika, jejž zajišťovací fondy představují pro finanční stabilitu, a řízení rizik daných mírou podpory a diverzifikace trhu; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila kvalitu dohledu v daňových rájech a aby urychlila spolupráci s orgány dohledu působícími v těchto jurisdikcích;

19.   všímá si toho, že na kapitálových trzích v Evropské unii roste úloha nebankovních úvěrových institucí (fondy soukromého kapitálu), které jsou v mnoha případech ochotné převzít vyšší riziko než tradiční bankovní instituce; dále konstatuje, že nebankovní úvěrové instituce výrazně přispěly k větší zaměstnanosti a růstu společností působících v jejich odvětví; domnívá se, že by to mohlo vést k problémům v okamžiku uzavření úvěrového cyklu, kdy může vzniknout mnohem složitější cyklus restrukturalizace dluhů velkých podniků; žádá ECB a ostatní zúčastněné subjekty, aby zhodnotily, zda jsou současné procesy restrukturalizace dluhu v tomto novém kontextu adekvátní;

20.   bere na vědomí, že ECB se ostře staví proti podrobným plánům na veřejnou finanční pomoc určité upadající bance v EU; domnívá se, že je třeba zvýšit úsilí v rámci zlepšování spolupráce a plánování zátěžových testů, ale že je správné, když při krizovém řízení mají přednost řešení v rámci soukromého sektoru, aby se minimalizoval morální hazard a aby banky nebyly v pokušení neuváženě riskovat;

21.   v souvislosti s předáváním údajů společností SWIFT orgánům USA opakovaně žádá Radu a ECB, aby se společně zamyslely nad možnostmi zlepšení systému dohledu nad SWIFT, a znovu vyzývá ECB, aby jako orgán dohledu nad SWIFT, jako jeho uživatel a jako tvůrce politik přijala náležitá opatření;

Vnější role eura

22.   konstatuje, že euro prodělalo úspěšnou fázi vývoje směrem k celosvětově používané rezervní a referenční měně; zdůrazňuje, že je třeba učinit další kroky, aby byl prodloužen pozitivní trend používání eura při hotovostním styku (např. fakturace produktů v leteckém průmyslu a komodit v eurech);

23.   opakovaně žádá, aby byly učiněny kroky, kterými se sjednotí zastoupení eurozóny v rámci mezinárodních finančních institucí, aby byly její zájmy bráněny silou odpovídající jejímu ekonomickému významu;

24.   vyzývá ECB, aby pečlivěji sledovala vývoj používání eura jakožto rezervní měny pro centrální banky a aby v souvislosti se svou výroční zprávou o mezinárodní roli eura tento vývoj kvantifikovala a analyzovala, zejména pokud jde o směnné kurzy;

Demokratická kontrola

25.   domnívá se, že pokud jde o postup jmenování členů Výkonné rady ECB, zlepšila by se demokratická odpovědnost a transparentnost, pokud by Rada posuzovala několik možných kandidátů a pokud by kandidát navržený Radou následně podléhal schválení Parlamentem; zdůrazňuje svou ochotu zapojit ostatní orgány do zkoumání možných zlepšení postupu jmenování dříve, než dojde ke změně složení Výkonné rady v roce 2010;

26.   zdůrazňuje, že důvěryhodnost ECB závisí rovněž na vysoké průhlednosti jejích rozhodovacích procesů; proto znovu žádá, aby byl krátce po schůzích Rady guvernérů ECB zveřejněn stručný zápis, který by obsahoval jasný soupis argumentů pro kladná i záporná stanoviska k přijatým rozhodnutím a skutečnost, zda tato rozhodnutí byla přijata jednomyslně či nikoli;

27.   zdůrazňuje, že jako příliš složitý odmítl systém rotujících hlasovacích práv, který byl přijat v roce 2003 pro rozhodování v Radě guvernérů; domnívá se, že by s ohledem na budoucí rozšíření eurozóny měl být zaveden systém, který spojuje spravedlnost a účinnost;

28.   žádá ECB, aby ve své komunikační strategii přiznala větší váhu slyšením svého prezidenta před Hospodářským a měnovým výborem Parlamentu;

29.   žádá ECB, aby Parlamentu a veřejnosti předkládala stručný výroční souhrn opatření přijatých ke zlepšení jejího fungování v souladu s tímto usnesením;

Pět let eurobankovek a euromincí

30.   konstatuje, že objem eurobankovek, které jsou v oběhu, rychlým tempem nepřetržitě vzrůstal a v roce 2006 dosáhl nárůstu o 11,2 %; připomíná, že tento nepřetržitý růst byl patrný především u bankovek vyšších hodnot, zejména bankovek v hodnotě 500 EUR, jejichž počet v oběhu se zvýšil o 13,2 %; znovu připomíná svou výzvu ECB, aby zjistila příčiny tohoto citelného nárůstu, analyzovala druhy transakcí provedených s těmito bankovkami a specifikovala poptávku po těchto bankovkách podle zemí s cílem určit veškerá související rizika;

o
o   o

31.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, předsedovi euroskupiny a Evropské centrální bance.

(1) Úř. věst. C 138, 4.5.1998, s. 177. (2) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 118. (3) Přijaté texty , P6_TA(2006)0317. (4) Přijaté texty , P6_TA(2007)0039. (5) Přijaté texty , P6_TA(2007)0051. (6) Přijaté texty , P6_TA(2007)0168.