Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise s názvem "Podpora afrického zemědělství – Návrh na spolupráci v rámci kontinentu a regionů v oblasti rozvoje zemědělství v Africe" ze dne 24. července 2007 (KOM(2007)0440),

-   s ohledem na závazky plynoucí z berlínského druhého evropského fóra o udržitelném rozvoji, které se konalo ve dnech 18.–21. června 2007,

-   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 27. června 2007 s názvem "Od Káhiry k Lisabonu – Strategické partnerství EU-Afrika" (KOM(2007)0357),

-   s ohledem na společný dokument Komise a sekretariátu Rady s názvem "Lisabonské přesahy: Aby strategické partnerství EU-Afrika fungovalo" ze dne 27. června 2007 (SEK(2007)0856),

-   s ohledem na usnesení o zmírnění chudoby drobných zemědělců v zemích AKT - zejména pokud jde o ovoce, zeleninu a květiny, které přijalo Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU ve Wiesbadenu dne 28. června 2007(1) ,

-   s ohledem na strategický plán Panafrického parlamentu (PAP) pro období 2006–2010: "Jedna Afrika, jeden hlas", přijatý v listopadu 2005,

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Strategie pro Afriku: na cestě ke strategickému partnerství" (Evropská strategie pro Afriku), které Evropská rada přijala ve dnech 15.–16. prosince 2005,

-   s ohledem na výsledky a závěry konzultací organizací africké občanské společnosti o společné strategii EU a AU pro rozvoj Afriky, které pořádala Komise Africké unie v ghanské Akkře ve dnech 26.–28. března 2007,

-   s ohledem na závěrečnou deklaraci "Vize zemědělců o zemědělství vhodném pro NEPAD", kterou přijali zástupci čtyř afrických regionálních sítí zemědělců v Pretorii dne 25. dubna 2004,

-   s ohledem na prohlášení summitu o zabezpečení potravin, který se konal v Abudži v prosinci 2006,

-   s ohledem na své usnesení ze 17. listopadu 2005 o rozvojové strategii pro Afriku (2) ,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o dopadu dohod o hospodářském partnerství (EPA) na rozvoj(3) ,

-   s ohledem na zprávu OSN o zajištění potravin v rozvojových zemích, kterou předložil zvláštní zpravodaj OSN v březnu 2002 Komisi OSN pro lidská práva,

-   s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí přijaté na summitu tisíciletí OSN v září 2000, zejména na rozvojový cíl týkající se vymýcení extrémní chudoby a snížení počtu lidí trpících hladem do roku 2015 na polovinu,

-   s ohledem na výroční zprávy generálního tajemníka OSN o provádění Deklarace tisíciletí OSN, z nichž poslední je z června 2006,

-   s ohledem na Úmluvu o potravinové pomoci podepsanou v Londýně dne 13. dubna 1999, jejímž cílem je přispět k celosvětovému zajištění potravin a zlepšení schopnosti mezinárodního společenství reagovat na nouzové situace a jiné potřeby rozvojových zemí v oblasti výživy,

-   s ohledem na zprávu Komise o rozvojových cílech tisíciletí v období 2000–2004 (SEK(2004)1379),

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 12. dubna 2005 o úloze Evropské unie při dosahování rozvojových cílů tisíciletí(4) a ze dne 20. června 2007 o rozvojových cílech tisíciletí – v půli cesty(5) ,

-   s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady v Bruselu ze 16. a 17. prosince 2004, které plně potvrdily závazek Evropské unie k dosažení rozvojových cílů tisíciletí a k soudržnosti politik,

-   s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: Evropský konsensus (dále jen Evropský konsensus o rozvoji), které bylo podepsáno dne 20. prosince 2005(6) ,

-   s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000(7) , ve znění Dohody, kterou se mění Dohoda o partnerství (dohoda z Cotonou), podepsaná v Lucemburku dne 25. června 2005(8) ,

-   s ohledem na Římskou deklaraci o harmonizaci ze dne 25. února 2003, která navázala na Fórum na vysoké úrovni k harmonizaci, a na Pařížskou deklaraci o účinnosti rozvojové pomoci ze dne 2. března 2005,

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (dále jen "nástroj rozvojové spolupráce")(9) ,

-   s ohledem na závazky přijaté v roce 2005 zeměmi skupiny G8 v Gleneagles týkající se objemu pomoci, pomoci subsaharské Africe a kvality pomoci,

-   s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) ze dne 18. prosince 1979,

-   s ohledem na mezinárodní konferenci o financování rozvoje, která se konala v březnu 2002 v Monterrey, a na Světový summit o udržitelném rozvoji konaný v září 2002 v Johannesburgu,

-   s ohledem na Newyorskou deklaraci o boji proti hladu a chudobě ze dne 20. září 2004, kterou podepsalo 111 národních vlád včetně všech členských států EU,

-   s ohledem na závazek Světového potravinového summitu z roku 1996 ke snížení počtu hladovějících lidí do roku 2015 na polovinu,

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Pomoc EU: Poskytovat více pomoci rychleji a lépe" (KOM(2006)0087),

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Urychlení pokroku směřujícího k dosažení rozvojových cílů tisíciletí – financování rozvoje a účinnost pomoci" (KOM(2005)0133),

-   s ohledem na Přezkum dohody o hospodářském partnerství v polovině období, který dne 10. prosince 2006 zveřejnila regionální síť organizací zemědělců zemí AKT, a na pokračující jednání o dohodě o hospodářském partnerství,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A6-0432/2007),

A.   vzhledem k tomu, že zemědělství je pro většinu afrických zemí odvětvím s největším počtem pracovníků a že hlavní zdroj jejich příjmů závisí na zemědělské výrobě a s ní souvisejících činnostech,

B.   vzhledem k tomu, že hlavním cílem sdělení Komise o podpoře afrického zemědělství je navrhnout zásady a klíčové oblasti spolupráce EU a Africké unie (AU) pro rozvoj zemědělství v Africe se zaměřením na regionální a kontinentální úroveň,

C.   vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji i strategie EU pro Afriku opakovaně zdůrazňují, že zemědělství a rozvoj venkova jsou pro zmírňování chudoby zásadně důležité,

D.   vzhledem k tomu, že jen v subsaharské Africe trpí podvýživou více než 200 milionů lidí, což oproti minulému desetiletí znamená nárůst o 30 milionů, a vzhledem k tomu, že většina těchto lidí žije ve venkovských oblastech a jejich příjmy a zajištění potravin závisejí na zemědělství,

E.   vzhledem k tomu, že každý člověk má právo na přístup ke zdravé, bezpečné a výživné stravě a základním právem člověka je nehladovět,

F.   vzhledem k tomu, že vymýcení extrémní chudoby a hladu je prvním rozvojovým cílem tisíciletí OSN,

G.   vzhledem k tomu, že na druhém summitu EU a afrických států, který se uskuteční v prosinci 2007 v Lisabonu, přijmou hlavy států a vlád společnou strategii pro EU a Afriku,

H.   vzhledem k tomu, že deklarace Světového potravinového summitu "Pět let poté" potvrzuje závazek k zajištění potravin pro všechny a k pokračujícímu úsilí o vymýcení hladu ve všech zemích, přičemž bezprostředním cílem je snížit do roku 2015 počet podvyživených lidí na polovinu,

I.   vzhledem k tomu, že až 80 % africké populace žije ve venkovských oblastech a 73 % venkovského obyvatelstva v Africe tvoří drobní samozásobitelští zemědělci, jejichž obživa z velké části závisí na zemědělské produkci potravin či chovu dobytka,

J.   vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje zaměstnání a obživu více než 60 % pracovní síly v rozvojových zemích, v důsledku čehož jsou politiky rozvoje venkova pro účinné řešení chudoby a hladu zásadní,

K.   vzhledem k tomu, že venkovská společenství jsou vystavena obzvláště vysokému nebezpečí konfliktů, přírodních a jiných katastrof,

L.   vzhledem k tomu, že 70 % z 1,3 miliard lidí, kteří žijí v podmínkách extrémní chudoby, jsou ženy a že na celém světě jsou ženám upírány potřebné příležitosti ke zlepšení jejich ekonomické a sociální situace, např. právo na majetek, dědická práva nebo přístup ke vzdělání a zaměstnání,

M.   vzhledem k tomu, že tradiční finanční instituce se spíše vyhýbají poskytování úvěrů do venkovských oblastí z důvodu vysokých nákladů a rizik i z toho důvodu, že neexistují formální katastrální úřady,

N.   vzhledem k tomu, že podle druhé zprávy OSN o světovém vývoji v hospodaření s vodou z roku 2006 žije 75 % afrického obyvatelstva v suchých a polosuchých oblastech a přibližně 20 % v oblastech s rozsáhlými výkyvy podnebí v průběhu roku,

O.   vzhledem k tomu, že vzdálené venkovské oblasti trpí obzvláště vážným nedostatkem fyzické energetické, dopravní a telekomunikační infrastruktury a že jejich zdroje vody bývají často nedostačující či nespolehlivé,

P.   vzhledem k tomu, že choroby související s chudobou, zejména HIV/AIDS, tuberkulóza a malárie jsou hlavní příčinou i důsledkem značné chudoby v mnoha Afrických zemích,

Q.   vzhledem k tomu, že evropské nevládní organizace po léta budovaly partnerské vztahy s organizacemi obyvatel afrického venkova, napomáhaly přitom dialogu s evropskou společností a vzájemnému pochopení a nashromáždily velké zkušenosti s podporou drobného zemědělství,

R.   vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 6. července 2006 o spravedlivém obchodu a rozvoji(10) uznal úlohu, kterou hraje spravedlivý obchod pro zlepšování životních podmínek drobných zemědělců a výrobců v rozvojovém světě tím, že poskytuje udržitelný model výroby se zaručenými příjmy pro výrobce,

S.   vzhledem k tomu, že současná jednání o dohodě o hospodářském partnerství představují pro země AKT jak příležitosti, tak výzvy, zejména pro odvětví zemědělství mnoha afrických zemí,

T.   vzhledem k tomu, že parlamenty musí být jako primární aktéři rozvojového procesu aktivně zapojeny do strategií a akčních plánů, které mají dopad na obyvatelstvo, jež zastupují,

1.   vítá výše zmíněném sdělení o podpoře afrického zemědělství a zejména prohlášení, že zemědělství a rozvoj venkova mají rozhodující význam pro snižování chudoby a podporu růstu, souhlasí, že má-li růst napomáhat snižování chudoby, musí být široce orientovaný a zaměřený na drobné zemědělce a jeho výsledkem musí být více pracovních příležitostí; lituje však, že toto prohlášení se objevuje pouze v přiloženém pracovním dokumentu, nikoli v textu sdělení;

2.   vítá uznání rozdílů mezi africkými zeměmi, protože je nezbytné přihlížet k odchylkám a nerovnostem, které v Africe existují nejen na regionální úrovni, ale i v rámci jednotlivých zemí;

3.   souhlasí s názorem uvedeným v diskusním dokumentu zveřejněném Komisí v lednu 2007, předcházejícím výše zmíněné sdělení o podpoře afrického zemědělství, podle něhož "... má Afrika dlouhou historii často nákladných státních zásahů do zemědělství, jež mívaly různou účinnost, a následující proces liberalizace rovněž často nebyl úplný, přesvědčivý ani úspěšný";

4.   souhlasí s tím, že konkurenceschopnost na regionálních a mezinárodních trzích je prioritou; v této souvislosti zdůrazňuje význam poskytování podpory a pomoci drobným producentům, která jim umožní dostatečný přístup na tyto trhy;

5.   zdůrazňuje, že je důležité integrovat regionální trhy v Africe a postupně odstraňovat překážky mezi africkými zeměmi v zájmu rozšíření trhů pro producenty;

6.   zdůrazňuje významnou úlohu, kterou by EU měla hrát v mezinárodních institucích, jako je Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond a Světová banka, při důrazné obhajobě práv afrických států na ochranu vnitrostátních a regionálních trhů na africkém kontinentu proti dovozům ohrožujícím přežití místních producentů základních zemědělských výrobků;

7.   vítá přístup širokosáhlých konzultací, který Komise při sestavování sdělení zaujala;

8.   doufá, že tento přístup nezůstane ojedinělý, ale že se naopak stane součástí mechanismu účasti občanské společnosti a evropských a afrických demokratických institucí, jak k tomu vybízí výše uvedený společný dokument Komise a sekretariátu Rady s názvem "Lisabonské přesahy: aby strategické partnerství EU-Afrika fungovalo"; žádá, aby Komise zahájila proces vyjednávání s parlamenty a zástupci občanské společnosti o jejich úloze při provádění a sledování společné strategie EU-Afrika;

9.   vyzývá Africkou unii, aby se znovu aktivně vrátila ke svému závazku k hodnotám, které zastává Africká charta lidských práv a práv národů, kterou prosadila Organizace africké jednoty, předchůdkyně AU, a kterou podepsalo i Zimbabwe;

10.   zdůrazňuje, že je důležité podpořit větší zapojení vlád a orgánů místní správy, a rovněž vnitrostátních a místních parlamentů, do rozhodovacích procesů v oblasti zemědělské politiky a zajišťování potravin a umožnit větší účast občanské společnosti; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby podpořila vyvážení a uplatňování regionálních společných zemědělských politik, na kterých se budou zúčastněné strany účinně podílet;

11.   je znepokojen, že rozhodovací proces spojený s tímto sdělením není dostatečně jasný, a to jak v Evropské unii, tak mimo ni (vzhledem k tomu, že jde o jednání s africkými vládami); požaduje proto větší průhlednost jednání Komise s africkými vládami za účelem zřízení spolupráce mezi EU a AU pro rozvoj afrického zemědělství;

12.   zdůrazňuje, že návrh spolupráce zejména s africkými kontinentálními a regionálními organizacemi, konkrétně s Komisí AU, Novým partnerstvím pro rozvoj Afriky (NEPAD) a Regionálními hospodářskými společenstvími (REC), by měl rovněž zahrnovat mechanismy, které zapojí zájmové skupiny, místní hnutí a občanskou společnost s cílem umožnit chudým venkovským zemědělcům významným způsobem ovlivňovat politické procesy;

13.   lituje, že problém rozvoje venkova a zajišťování potravin je ve společné strategii EU-Afrika zmiňován pouze stručně; doufá, že to bude vyváženo větším prostorem v akčním plánu, který má společnou strategii doprovázet;

14.   považuje za nutné, aby členské státy a Komise zajistily lepší koordinaci a harmonizaci rozvojové pomoci a obecně lépe plnily ostatní cíle stanovené v rámci procesu zvyšování účinnosti evropské rozvojové spolupráce;

15.   zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise a členské státy jasně ukázaly, jakým způsobem získají země, které jsou příjemci pomoci, a občanská společnost plnou kontrolu nad svými rozvojovými politikami, a aby zavedly ukazatele výkonu, které národním a regionálním parlamentům a občanské společnosti umožní sledovat dopad rozvojové pomoci;

16.   zdůrazňuje význam jednání na evropské úrovni a výměny názorů se spotřebiteli, producenty a odvětvovými organizacemi včetně subjektů pocházejících z rozvojových zemí, aby bylo zajištěno, že zemědělské, průmyslové a zpracovatelské odvětví budou hrát plnohodnotnou a nikoli podružnou úlohu;

17.   zdůrazňuje, že je nutné posílit africké biohospodářství založené na znalostech, a proto vyzývá členské státy, aby se podělily o své agronomické know-how s africkými výzkumnými pracovníky a zemědělci a aby se s africkými zeměmi podělily o technologii i jiné inovační metody v zemědělství, a zvýšily tak jejich konkurenceschopnost a přidanou hodnotu zemědělství na tomto kontinentu;

18.   zdůrazňuje, že je nutné dodržovat práva duševního vlastnictví k africkému výzkumu a znalostem; vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby zlepšily evropské právní předpisy tak, aby zisky z někdy prastarých znalostí potenciálu rostlin (jako například léčiv) plynuly k těm, kdo je objevili na prvotní úrovni;

19.   žádá, aby členské státy každoročně a zcela transparentně uváděly své finanční závazky, pokud jde o rozvojovou pomoc, a aby prostředky určené na iniciativy, které přímo nesouvisejí s rozvojem (např. mechanismy oddlužení), byly jasně vyloučeny z výčtu celkových nákladů na rozvojovou pomoc způsobilých pro klasifikaci jako oficiální rozvojová pomoc podle pravidel Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD/DAC); v této souvislosti poukazuje na to, že Parlament bude pečlivě sledovat diskuse v OECD/DAC o této otázce;

20.   požaduje, aby se politiky a programy rozvojové pomoci nestaly faktory bránícími rozvoji místních a vnitrostátních kapacit produkce potravin ani nepodporovaly závislost, narušení národních a místních trhů, korupci nebo používání potravin škodlivých pro lidské zdraví (GMO);

21.   žádá mezinárodní organizace, aby prováděly politiky, jež postupně nahradí potravinovou pomoc, a prosazovaly podporu a rozvoj místního zemědělství; požaduje, aby v případě, že potravinová pomoc bude jedinou alternativou, byly upřednostňovány nákupy v místě nebo v sousedních oblastech poblíž hranic postižené země nebo v regionu;

22.   zdůrazňuje, že je důležité navýšit finanční zdroje pocházející od dárců, které jsou určeny na rozvoj venkova a zajišťování potravin, a upozorňuje na to, že aby získaly africké vlády podporu z ERF, musí do svých politických priorit zahrnout zemědělství;

23.   zdůrazňuje, že obecné cíle politik EU v různých oblastech by měly být vzájemně sladěny, trvá na tom, že obchodní politika EU a společná zemědělská politika by měly být v souladu s rozvojovou politikou EU, a proto zdůrazňuje, že je nutné odstranit celní překážky u všech zemědělských produktů (surovin i zpracovaného zboží), aby se evropský trh rychle otevřel pro všechny zemědělské produkty z afrického kontinentu;

24.   žádá EU, aby stanovila časový harmonogram pro zrušení zemědělských vývozních politik, které škodí křehkým zemědělským podnikům rozvojových zemí, a aby vyvinula tlak na ostatní mezinárodní subjekty, aby učinily totéž;

25.   uznává možnosti, které skýtají dohody o hospodářském partnerství při usnadnění obchodu zemědělskými produkty, ale připomíná v této souvislosti Komisi, že tyto dohody dosud nebyly podepsány a že stále existuje řada sporných otázek, které je třeba vyřešit;

26.   uznává, že dohody o hospodářském partnerství se mohou stát důležitým nástrojem pro africký obchod a regionální integraci, avšak pouze za předpokladu, že budou příznivé pro rozvoj a v případě potřeby umožní výjimky a dlouhá přechodná období, aby se domácí producenti a "mladá" průmyslová odvětví přizpůsobili novým situacím na trhu;

27.   zdůrazňuje, že je nezbytné provádět politiky, které nepovedou k dovozům potravin, jež ničí a poškozují místní produkci, ale které budou brát v úvahu geografickou, historickou a kulturní rozmanitost afrických zemí a zvyšovat příspěvek venkovských a místních komunit k zajišťování udržitelné správy zdrojů;

28.   lituje, že ve výše uvedeném sdělení "Podpora afrického zemědělství" byl trh s biopalivy zařazen mezi další klíčové trhy, vzhledem k tomu, že rozmach vznikajícího odvětví biopaliv by mohl mít i negativní dopady na dodávky potravin, protože pěstování biomasy by mohlo připravit zemědělskou produkci o půdu, vodu a další zdroje; souhlasí však naopak s tím, že je důležité podpořit trhy s bioprodukty a spravedlivý a vzájemně výhodný obchod;

29.   potvrzuje, že je nutné, aby politiky a programy rozvojové pomoci podporovaly právo každého národa stanovit si v potravinové oblasti vlastní strategie, chránit a regulovat zemědělskou produkci země a místní trh;

30.   poukazuje na nedůslednost výše uvedeného sdělení "Podpora afrického zemědělství", které, přestože zdůrazňuje významnou úlohu žen v africké zemědělské produkci, se naproti tomu nezmiňuje v kapitole týkající se oblastí spolupráce; zdůrazňuje naopak, že opatření pro zemědělský rozvoj v Africe by se měla zaměřovat na ženy v první řadě a že by měly být zaváděny zvláštní politiky zajišťující jim přístup k výrobním zdrojům a kontrolu nad nimi, budování kapacit, financování mikropodniků, lepší životní podmínky, zabezpečení potravin a zdravotní péče, vzdělávání a aktivnější účast na společenském a politickém životě;

31.   zdůrazňuje, že je nutné na vnitrostátní a regionální úrovni podporovat vznik, organizaci a posilování skupin zemědělců, zvláště žen;

32.   zdůrazňuje, že ve sdělení chybí zcela zřejmý bod o tom, že pomoc by se měla přednostně přesměrovat nejdříve na znevýhodněné slupiny a do znevýhodněných oblastí (vzdálené venkovské oblasti), jejichž geografická izolace a fyzické překážky zemědělské produktivity prohlubují chronickou chudobu;

33.   znovu uvádí, že je nezbytné, aby členské státy respektovaly úsilí o trvalý mír v Africe jako základní podmínku pro zajištění potravin, a proto zvlášť upřednostňovaly podporu míru; vybízí vlády Severu i Jihu, aby hledaly mírové řešení konfliktů, a znovu opakuje, že je třeba ukončit obchodování se zbraněmi a protipěchotními minami;

34.   zdůrazňuje, že pro solidní a účinný boj proti chudobě je nezbytné podporovat nástroje mikrofinancování, zvláště programy mikroúvěrů, které představují zásadní složku politik hospodářského rozvoje zemědělského odvětví;

35.   znovu opakuje, že zemědělství musí zajistit chudému venkovskému obyvatelstvu spravedlivý přístup k půdě, vodě a dalším zdrojům nezbytným pro jejich trvale udržitelnou obživu, jakož i kontrolu nad těmito zdroji;

36.   požaduje, aby bylo na mezinárodní úrovni zaručeno právo na vodu pro všechny, protože vodní zdroje jsou veřejným statkem, který je třeba chránit především pro budoucí generace;

37.   vyzývá africké vlády, aby ve svých zemích podpořily agrární reformy s cílem zajistit venkovskému obyvatelstvu, a zejména venkovským rodinám, které nevlastní půdu, přístup k půdě a k výrobním prostředkům; v této souvislosti žádá, aby akční plán doprovázející společnou strategii EU a Afriky upřednostnil zřizování a zdokonalování katastrálních úřadů a posilování právních systémů, které soudům umožní účinné vymáhání majetkového práva;

38.   znovu upozorňuje na klíčovou otázku pozemkových práv při maximalizaci rozvojového potenciálu, uznává, že doklady o vlastnictví umožňují půjčky s přiměřeným úrokem, které pak lze využít pro zakládání a rozvoj podniků; a proto jako prioritní záležitost naléhavě požaduje zřizování nebo zdokonalování katastrálních úřadů a zajištění zdrojů pro mapování a registraci půdy a pro soudní vymáhání majetkových práv;

39.   žádá africké vlády, aby podpořily větší diversifikaci produkčních modelů, nepoužívaly monokulturní a intenzivní systémy a aby prosazovaly udržitelné modely produkce, jež se více hodí do jejich podmínek;

40.   trvá na tom, že produkce biopaliv má pro zemědělství afrických zemí potenciálně velký význam, ale že výhody pro ochranu životního prostředí závisí do velké míry na druhu energetické plodiny i energii spotřebované v celém produkčním řetězci, zatímco skutečné přínosy z hlediska snížení emisí CO2 je ještě třeba zjistit, vzhledem k tomu, že by mělo být upřednostněno předcházení možnému poškození přírody a životního prostředí v důsledku nekontrolovaného nárůstu produkce biopaliv;

41.   žádá Komisi a členské státy, aby zaváděly účinnější rozvojové politiky zajišťující výstavbu rozsáhlejších a základních infrastruktur pro zemědělství (zavlažování, elektřina, doprava, silniční sítě aj.) a lepší rozdělování prostředků určených na tyto základní veřejné služby;

42.   je přesvědčen, že je třeba dát drobným zemědělcům k dispozici přístupné a dobře cílené informace, které je nutno co nejvíce šířit v místních jazycích, například prostřednictvím místních rozhlasových stanic, a zdůrazňuje, že je nutné rozvíjet informační a komunikační technologie, aby se zmenšil rozdíl ve využívání digitálních technologií ve venkovských oblastech;

43.   zdůrazňuje, že je nutné provádět politiky podporující praktiky a techniky slučitelné s životním prostředím a se správou přírodních zdrojů, jež jsou nezbytné pro harmonický a udržitelný rozvoj a jež by zaručily lepší správu zemědělské půdy a zemědělských ekosystémů a zabránily zhoršování probíhající desertifikace;

44.   vyzývá EU, aby podporovala účinnější začlenění národních plánů Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci (UNCCD) do vnitrostátních rozvojových strategií afrických partnerů;

45.   vyzývá Komisi, aby rozvinula účinnou spolupráci s Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) a Mezinárodním fondem pro zemědělský rozvoj (IFAD), neboť tyto instituce mají v oblasti zemědělství a rozvoje venkova komparativní výhody;

46.   žádá mezinárodní společenství a africké vlády, aby společně vyvinuly úsilí v boji proti pandemii HIV/AIDS;

47.   podporuje na vnitrostátní a regionální úrovni snahy o zapojení venkovských zúčastněných subjektů a jejich zastupujících organizací do procesu konzultací o politických otázkách, které se jich dotýkají; konstatuje, že v tomto procesu je nezbytné budování kapacit pro hájení zájmů obyvatel venkova; zdůrazňuje, že podpora drobného rodinného zemědělství i agroekologických postupů jsou klíčové strategie pro zmírnění chudoby a zajištění potravin;

48.   zdůrazňuje, že využívání a zneužívání dětí pro zemědělské práce v Africe je široce rozšířeno a není regulováno, a vyzývá Společenství, aby podpořila mezinárodní úsilí v boji s tímto závažným problémem, zejména prostřednictvím Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Mezinárodní organizace práce;

49.   naléhavě vyzývá k přijetí opatření na zlepšení odborné přípravy mladých lidí, aby mohli absolvovat vyšší vzdělání v oblasti zemědělské vědy a technologie a na vytváření pracovních příležitostí pro absolventy zemědělských oborů s cílem omezit migraci z venkovských oblastí do měst, a zdůrazňuje, že tato opatření musí být spojena s posílením místních vlád a úřadů s cílem dosáhnout územní správy, kterou budou provádět místní společenství;

50.   požaduje společnou strategii, která se bude zabývat základními příčinami migrace a bude věnovat zvláštní pozornost otázce "odlivu mozků"; a zdůrazňuje, že omezení migrace do EU by nemělo být považováno za podmínku pomoci, přesto naléhavě žádá o věnování větší pozornosti rozsáhlým škodám, které migrace způsobuje sociální struktuře v Africe, a jejím škodlivým důsledkům, které zpomalují pokrok při dosahování plného rozvojového potenciálu Afriky;

51.   upozorňuje, že je nutné podporovat globální přístup k migrační politice založený na zásadách solidarity s africkými zeměmi a na společném rozvoji, a vyzývá proto k posílení partnerství mezi místními institucemi a institucemi členských států;

52.   podporuje návrh Komise na usnadnění kruhové migrace s cílem stimulovat předávání znalostí a nabytých zkušeností a podporuje iniciativy společného rozvoje s cílem zvýšit přínos komunit migrantů pro rozvoj jejich původní vlasti;

53.   vybízí k šíření pravdivých informací o akcích na podporu zemědělství, rozvoje venkova a zajišťování potravin pro africký kontinent, aby vzrostlo povědomí o této problematice, a tím i úsilí dárců;

54.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Komisi Africké unie, Výkonné radě Africké unie, Panafrickému parlamentu, Radě ministrů zemí AKT a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

(1) Úř. věst. C 254, 26.10.2007, s. 25. (2) Úř. věst. C 280E, 18. 11. 2006, s. 475. (3) Úř. věst. C 292E, 1.12.2006, s.121. (4) Úř. věst. C 33E, 9.2.2006, s. 311. (5) Přijaté texty, P6_TA(2007)0274. (6) Úř. věst. C 46, 24. 2. 2006, s. 1. (7) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. (8) Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 27. (9) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41. (10) Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 865.