Přijaté texty - Lisabonská smlouva - Středa, 20. února 2008

Choisissez la langue de votre document :

Seznam

Předchozí

Další

Úplné znění

Postup : 2007/2286(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu : A6-0013/2008
Předložené texty : A6-0013/2008		Rozpravy : PV 20/02/2008 - 3 CRE 20/02/2008 - 3		Hlasování : PV 20/02/2008 - 4.1 CRE 20/02/2008 - 4.1 Vysvětlení hlasování Vysvětlení hlasování		Přijaté texty : P6_TA(2008)0055

Přijaté texty

305k

76k

Středa, 20. února 2008 - Štrasburk

Lisabonská smlouva

P6_TA(2008)0055

A6-0013/2008

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. února 2008 o Lisabonské smlouvě (2007/2286(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsanou dne 13. prosince 2007,

- s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ve znění Jednotného evropského aktu, Maastrichtské a Amsterodamské smlouvy a Niceské smlouvy,

- s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie ze dne 12. prosince 2007(1),

- s ohledem na prohlášení z Laekenu ze dne 15. prosince 2001 o budoucnosti Evropské unie,

- s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu podepsanou v Římě dne 29. října 2004,

- s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2007 o plánu ústavního procesu Evropské unie(2) a na své usnesení ze dne 11. července 2007 o svolání mezivládní konference(3),

- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Rozpočtového výboru, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0013/2008),

vzhledem k těmto důvodům:

A. v posledních 50 letech prošla Evropská unie zásadním vývojem a vytvořila prostor míru a stability na kontinentu zpustošeném válkou, upevnila demokracii, svobodu a občanská práva, zvýšila prosperitu a solidaritu a zlepšila životní podmínky vybudováním největšího jednotného trhu na světě se společnými pravidly pro sociální normy, ochranu životního prostředí a spotřebitelů a spravedlivou hospodářskou soutěž a s hospodářskou a měnovou unií, členským státům umožnila spolupráci při řešení otázek, jejichž význam přesahuje hranice jednoho státu, a posílila vliv Evropy na světové dění,

B. existuje zřejmá potřeba reformovat a posílit struktury Unie, aby se tyto úspěchy upevnily a aby se zvýšila schopnost Unie sdružující dvacet sedm, a výhledově možná i více, členských států fungovat efektivně, což by jí umožnilo řešit nové společné problémy a mít větší demokratickou odpovědnost,

C. tato potřeba byla důvodem postupných reforem, jež se už od Maastrichtské smlouvy, která vytvořením hospodářské a měnové unie a přechodem od v podstatě hospodářského společenství k politické unii znamenala posun v evropské integraci, snažily upevnit institucionální strukturu Unie a vedly k prohlášení z Laekenu, které rovněž otevřelo cestu k jiné formě reformního procesu, jehož základem již nebyly výlučně mezivládní konference, ale metoda konventu,

D. návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu vypracoval Konvent složený ze dvou zástupců každého národního parlamentu, 16 poslanců Evropského parlamentu, dvou zástupců Komise a jednoho zástupce z každé vlády členského státu, kteří připravili návrh v rámci veřejné diskuse a dosáhli konsenzu, který mezivládní konference v roce 2004 v podstatě ponechala beze změny, zatímco následná Lisabonská smlouva, která vypustila některé prvky Ústavy, vznikla na základě tradičních mezivládních pracovních metod, i když s plnou účastí tří zástupců Evropského parlamentu,

E. předchozí snahu reformovat Unii nahrazením Smluv Ústavou podpořila převážná většina zvolených zástupců evropských občanů v Evropském parlamentu(4) a ratifikovaly ji 2/3 členských států, ale byla odmítnuta dvěma (Francií a Nizozemskem), a po období reflexe, v němž se jasně ukázalo, že nezbytného schválení všemi členskými státy nelze dosáhnout, bylo od tohoto přístupu upuštěno a namísto toho byly pozměněny dřívější smlouvy,

F. tento posun, pokud jde o metodu a proces, sice v nové podobě zachoval mnoho z praktických úprav institucionální struktury Unie, které si předsevzala, znamenal však zmírnění ambicí a vzdání se některých prvků Ústavy, odložení vstupu některých nových mechanismů v platnost a začlenění konkrétních opatření specifických pro různé členské státy do Smluv,

G. schválení této smlouvy všemi vládami členských států Unie nicméně ukazuje, že všechny zvolené vlády členských států pokládají tento kompromis za základ, na němž by chtěly postavit svou budoucí spolupráci a který bude od každé z nich vyžadovat, aby prokázala maximální politickou angažovanost v úsilí o zajištění ratifikace této smlouvy do 1. ledna 2009,

H. je nezbytné, aby byla Lisabonská smlouva ratifikována všemi členskými státy do konce roku 2008, aby občané mohli ve volbách v roce 2009 volit na základě úplné znalosti nového institucionálního rámce Unie

Pozitivní krok pro budoucnost Unie

1. dospěl k závěru, že jako celek představuje Lisabonská smlouva podstatné zlepšení existujících smluv, které Unii přinese větší demokratickou odpovědnost a zlepší její způsob rozhodování (posílením úlohy Evropského parlamentu a národních parlamentů), posílí práva evropských občanů ve vztahu k Evropské unii a zefektivní fungování orgánů Unie;

Více demokratické odpovědnosti

2. vítá skutečnost, že bude posílena demokratická odpovědnost a rozhodovací pravomoci umožňující občanům větší kontrolu činností Unie, a to zejména díky těmto zlepšením:

přijímání právních předpisů Evropské unie bude podléhat takové úrovni parlamentní kontroly, jaká neexistuje v žádné jiné nadnárodní nebo mezinárodní struktuře:

	-	veškeré právní předpisy EU budou až na několik výjimek předkládány k dvojímu schválení, a to za stejných podmínek Radě (složené z národních ministrů odpovědných svým parlamentům) a Evropskému parlamentu (složenému z přímo volených poslanců),
	-	předchozí posouzení všech právních předpisů Unie národními parlamenty bude posíleno, neboť parlamenty obdrží všechny evropské legislativní návrhy v takovém předstihu, aby je mohly se svými ministry projednat předtím, než k nim Rada zaujme postoj, a získají také právo požadovat nové posouzení návrhu, pokud se domnívají, že není v souladu se zásadou subsidiarity;

předsedu Komise bude volit Evropský parlament na základě návrhu Evropské rady, který zohlední volby do Evropského parlamentu;

vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku bude jmenován Evropskou radou a předsedou Komise a jakožto člen Komise bude muset v Parlamentu podstoupit stejnou proceduru uvedení do úřadu jako všichni ostatní komisaři: vysoký představitel musí jako místopředseda Komise při svém uvedení do funkce a při jejím výkonu podléhat stejným pravidlům jako kterýkoli jiný komisař;

zavádí se nový, jednodušší a demokratičtější rozpočtový proces, který sestává z jediného čtení: ruší se rozlišení mezi povinnými a nepovinnými výdaji, čímž je zajištěna úplná rovnost Parlamentu a Rady při schvalování celého ročního rozpočtu, a Parlamentu je rovněž přiznáno právo udílet souhlas s právně závazným víceletým finančním rámcem;

demokratická kontrola legislativních pravomocí svěřených Komisi bude posílena novým systémem dohledu, v rámci něhož může Evropský parlament nebo Rada odvolat rozhodnutí Komise nebo zrušit svěření těchto pravomocí;

souhlas Evropského parlamentu bude nutný pro schválení řady mezinárodních dohod podepsaných Unií, včetně dohod týkajících se oblastí podléhajících řádnému legislativnímu postupu ve vnitřních politikách Unie;

při projednávání návrhů legislativních aktů a hlasování o nich budou zasedání Rady veřejná, což umožní občanům sledovat postup svých vlád v Radě;

agentury, zejména Europol a Eurojust, budou podléhat větší parlamentní kontrole;

Výbor regionů bude moci podávat žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie, funkční období jeho členů bude prodlouženo na pět let a jeho vztahy s Evropským parlamentem budou jednoznačněji definovány;

postup pro změny Smluv bude v budoucnu otevřenější a demokratičtější, jelikož Evropský parlament získá pravomoci předkládat návrhy i v tomto směru a každá navrhovaná změna bude muset být posouzena konventem, v němž budou zástupci národních parlamentů a Evropského parlamentu, pokud se Parlament nerozhodne, že to není nutné; zavedou se také nové, zjednodušené postupy pro přijímání změn některých ustanovení Smlouvy jednomyslným rozhodnutím se souhlasem národních parlamentů;

Potvrzení hodnot, posílení práv občanů, větší jednoznačnost

3. vítá, že v důsledku níže uvedených zlepšení budou posílena práva občanů:

	a)	Listina základních práv EU, která stanoví úplný aktualizovaný seznam občanských, politických, ekonomických a sociálních práv, se stane právně závaznou; poskytne občanům Unie právní jistotu, neboť zajistí, aby všechna ustanovení práva EU a všechny kroky podniknuté orgány EU nebo vycházející z práva EU dodržovaly tyto standardy a zároveň respektovaly zásadu subsidiarity;
	b)	Unie si rovněž podá žádost o připojení k Evropské úmluvě o lidských právech, takže povinnost dodržovat občanská práva v Unii bude podléhat stejné vnější kontrole jako v členských státech;
	c)	nová ustanovení usnadní účast občanů a reprezentativních sdružení občanské společnosti v diskusích Evropské unie, vycházejíce z jejich významného přínosu při přípravě Smlouvy; bude podporován dialog se sociálními partnery a dialog s církvemi, náboženskými obcemi a nekonfesními organizacemi;
	d)	zavedení iniciativy občanů EU poskytne občanům možnost předkládat návrhy v otázkách, k nimž je podle jejich mínění nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv;
	e)	zlepší se soudní ochrana občanů, jelikož pravomoci Soudního dvora se rozšíří na otázky týkající se svobody, bezpečnosti a práva i na akty Evropské rady, Evropské centrální banky a agentur Unie, a bude také zajištěn snadnější přístup fyzických a právnických osob na jednání soudu;

4. vítá skutečnost, že Smlouva jasněji a viditelněji stanoví hodnoty, které jsou společné všem členským státům a na nichž je Unie založena, i cíle Unie a zásady, jimiž se řídí její činnost a vztahy s členskými státy:

jsou jasně vymezeny pravomoci Unie vůči členským státům, přičemž se vychází ze zásady, že veškeré pravomoci, které nejsou Smlouvami svěřeny Unii, náležejí členským státům;

je kladen větší důraz na politiky, které jsou viditelně ve prospěch občanů: jsou zde nová ustanovení s obecnou působností týkající se podpory vysoké úrovně zaměstnanosti, záruky přiměřené sociální ochrany, boje proti sociálnímu vyloučení a vysoké úrovně všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany zdraví, odstranění všech druhů diskriminace a podpory rovnosti žen a mužů; nová ustanovení zvyšují podporu udržitelného rozvoje a ochranu životního prostředí, včetně boje proti změně klimatu, a ochranu služeb obecného zájmu; hospodářská, sociální a územní soudržnost je znovu potvrzena jako cíl EU;

skončí nejasnosti s názvy "Evropské společenství" a "Evropská unie", protože se Evropská unie stane jediným právním subjektem a strukturou;

díky doložce solidarity mezi členskými státy mohou občané očekávat, že v případě teroristického útoku nebo přírodní či člověkem způsobené pohromy obdrží pomoc ze všech částí Unie;

je potvrzena specifičnost institucionální organizace Unie, jíž členské státy svěřují některé ze svých pravomocí, o nichž se domnívají, že budou lépe vykonávány s použitím společných mechanismů, přičemž k vyloučení veškerých pochybností jsou poskytnuty dostatečné záruky, že se Unie nestane centralizovaným všemocným "superstátem":

	-	povinnost respektovat národní identitu členských států, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy, a základní funkce státu, včetně zajištění územní celistvosti, udržení veřejného pořádku a ochrany národní bezpečnosti;
	-	zásady svěřených pravomocí (podle nichž jsou jedinými pravomocemi Unie ty, které jí jsou svěřeny členskými státy), subsidiarity a proporcionality;
	-	účast samotných členských států v systému rozhodování Unie a schvalování všech jeho změn,
	-	uznání práva kteréhokoliv členského státu, který si to přeje, vystoupit z Unie;

Větší efektivita

5. vítá skutečnost, že nová smlouva posílí schopnost orgánů EU efektivněji plnit úkoly, a to zejména z těchto důvodů:

oblasti, v nichž budou zástupci vlád zasedající v Radě rozhodovat kvalifikovanou většinou, nikoli jednomyslně, se podstatně rozšíří, což Unii složené z 27 členských států umožní fungovat ve více oblastech, aniž by byla blokována právem veta;

nový systém dvojí většiny při hlasování usnadní přijímání rozhodnutí v Radě;

Evropská rada se stane plnoprávným orgánem Evropské unie a její předsednictví rotující každých šest měsíců bude nahrazeno funkcí předsedy voleného členy Evropské rady na dobu dva a půl roku, což umožní větší soulad při přípravě a kontinuitě její práce;

počínaje rokem 2014 se počet členů Komise sníží na dvě třetiny počtu členských států, což Komisi usnadní práci, a navíc bude ještě zjevnější, že komisaři zastupují evropské zájmy, a ne zájmy svých zemí původu, přičemž rovnoprávnou účast všech členských států i nadále zajistí systém rotace;

významně se zvýší viditelnost a potenciál Unie jako globálního aktéra:

	-	dvě funkce – vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a komisař pro vnější vztahy – které se překrývají a způsobují nejasnosti, budou sloučeny, čímž vznikne funkce místopředsedy Komise / vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který bude předsedat Radě pro zahraniční věci a bude moci jménem Unie jednat o otázkách, k nimž Unie zaujala společný postoj, což zajistí větší koherentnost vnější činnosti Unie,
	-	bude ustavena jednotná služba pro vnější činnost složená z úředníků Komise a Rady a národních diplomatických služeb, kterou může Rada zřídit pouze se souhlasem Komise a po konzultaci s Parlamentem; tato vnější služba bude řízena místopředsedou Komise / vysokým představitelem, měla by být připojena ke Komisi a má zajistit větší konzistentnost ve vytváření a provádění zahraniční politiky Unie;
	-	bude posílena schopnost Unie vytvářet společné struktury v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, mimo jiné začleněním doložky o poskytnutí vzájemné pomoci a podpory v případě ozbrojeného napadení, což posílí pocit bezpečí na straně občanů, ale současně bude zajištěna i nezbytná pružnost při zohledňování různých přístupů členských států k těmto otázkám;

budou vyjasněny rozdíly mezi legislativními a výkonnými nástroji a nová definice aktů v přenesené pravomoci zjednoduší a zefektivní legislativu Unie;

ruší se pilířová struktura, což umožní jednotný postup v různých oblastech činnosti Unie se zjednodušenými mechanismy a nástroji, i když specifická povaha zahraniční a bezpečnostní politiky vyžaduje specifické postupy v těchto oblastech;

činnost v oblasti svobody, bezpečnosti a práva bude mít ambicióznější cíle a účinnější postupy, nebude už používat samostatné mezivládní nástroje a postupy a bude podléhat soudní kontrole, což je příslibem hmatatelného pokroku v otázkách spravedlnosti, bezpečnosti a přistěhovalectví;

jsou jasněji definovány cíle a pravomoci Unie v oblasti změny klimatu, práv dětí, evropské politiky sousedství, humanitární pomoci, energetiky (včetně odkazu ve Smlouvě na solidaritu mezi členskými státy v této oblasti), vesmíru, výzkumu, cestovního ruchu, sportu, veřejného zdraví a civilní ochrany; společná obchodní politika je uznána jako oblast ve výlučné pravomoci Unie;

v celé řadě jiných záležitostí bude možné používat účinnější způsoby rozhodování, jakmile k tomu bude politická vůle;

existuje větší prostor pro flexibilní režimy, pokud některé členské státy nebudou chtít nebo moci provádět některé politiky zároveň s ostatními státy;

Obavy

6. uvědomuje si, že všeobecně panuje lítost nad tím, že po výsledcích referend ve Francii a Nizozemsku bylo v zájmu nalezení nové shody mezi 27 členskými státy třeba:

	-	vzdát se ústavního přístupu a některých jeho prvků, např. představy Unie vycházející z vůle svých občanů a členských států, jediného a strukturovaného textu, jasnější terminologie k označení legislativních nástrojů, zakotvení vlajky a hymny ve Smlouvě a označování "vysokého představitele" jako "ministra zahraničí";
	-	odložit provádění důležitých částí nové smlouvy, např. vstupu v platnost nového systému hlasování v Radě (doprovázeného zvláštními ustanoveními o odkladu hlasování známými jako tzv. ioanninský kompromis), a doplnit do řádného legislativního postupu v některých oblastech pravomocí jako "záchrannou brzdu" určité omezující mechanismy;
	-	začlenit do Smlouvy opatření specifická pro určité členské státy, např. rozšíření ujednání o možné účasti na oblast policejní spolupráce a spolupráce v trestních věcech u dvou členských států, protokol omezující vliv Listiny základních práv na vnitrostátní právní předpisy dvou členských států a přidělení jednoho parlamentního křesla navíc jednomu členskému státu jako výjimku ze zásady klesající proporcionality;
	-	upravit znění některých částí Smlouvy nebo protokolů a prohlášení k ní připojených, což znamenalo neodůvodněný posun k negativnímu tónu, který vyvolává dojem nedůvěry vůči Unii a jejím orgánům, a vysílá tak směrem k veřejnosti špatný signál;

Závěry

7. schvaluje Smlouvu a zdůrazňuje, že je nutné, aby ji všechny členské státy Unie ratifikovaly včas před jejím vstupem v platnost dne 1. ledna 2009;

8. je přesvědčen, že Lisabonská smlouva bude představovat pevný rámec, který umožní v budoucnosti další vývoj Unie;

9. je si vědom toho, že pozměňující smlouva je nepochybně méně přehledná a srozumitelná než kodifikovaná smlouva, a proto vyzývá k okamžitému zveřejnění konsolidované verze Smluv ve znění uvedeném v Lisabonské smlouvě, jež občanům poskytne přehlednější základní text Unie;

10. připomíná svůj požadavek, aby orgány EU a vnitrostátní orgány vyvinuly v souladu se zásadou upřímné spolupráce veškeré úsilí k tomu, aby byli evropští občané o obsahu Smlouvy srozumitelně a objektivně informováni;

11. pověřuje příslušný výbor, aby připravil nezbytné změny jednacího řádu a posoudil potřebu dalších prováděcích opatření;

o
o o

12. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a zprávu Výboru pro ústavní záležitosti, národním parlamentům členských států, Radě, Komisi a bývalým členům Konventu o budoucnosti Evropy a aby zajistil, že administrativní útvary Parlamentu, včetně jeho informačních kanceláří, budou poskytovat dostatečné informace o postoji Parlamentu ke Smlouvě.

(1)	Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1.
(2)	Přijaté texty, P6_TA(2007)0234.
(3)	Přijaté texty, P6_TA(2007)0328.
(4)	Pro 500 hlasů, proti 137 a 40 se zdrželo hlasování (Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. ledna 2005 o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (zpráva Corbetta/Méndeze de Viga), Úř. věst. C 247 E, 6.10.2005, s. 88).

Právní upozornění - Ochrana soukromí