Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2007/2274(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0153/2008

Předložené texty :

A6-0153/2008

Rozpravy :

PV 07/05/2008 - 15
CRE 07/05/2008 - 15

Hlasování :

PV 08/05/2008 - 5.7
CRE 08/05/2008 - 5.7
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0193

Přijaté texty
WORD 278k
Čtvrtek 8. května 2008 - Brusel Konečné znění
Dodržování lidských práv ve světě (2007) a politika EU
P6_TA(2008)0193A6-0153/2008

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. května 2008 k výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2007 a politice EU v této oblasti (2007/2274(INI))

Evropský parlament ,

-   s ohledem na devátou výroční zprávu EU o lidských právech (2007),(1)

-   s ohledem na články 3, 6, 11, 13 a 19 Smlouvy o Evropské unii a články 177 a 300 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a veškeré příslušné mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv(2) ,

-   s ohledem na Chartu OSN,

-   s ohledem na veškeré úmluvy OSN o lidských právech a jejich opční protokoly,

-   s ohledem na regionální nástroje v oblasti lidských práv, zejména na Africkou chartu o lidských právech a právech národů, opční protokol o právech žen v Africe, Americkou úmluvu o lidských právech a Arabskou chartu lidských práv,

-   s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (ICC), který vstoupil v platnost 1. července 2002, a na svá usnesení vztahující se k ICC(3) ,

-   s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o opatření proti obchodování s lidmi a plán EU týkající se osvědčených postupů, norem a způsobů práce pro boj proti obchodu s lidmi a jeho předcházení z roku 2005(4) ,

-   s ohledem na protokol č.13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ECHR), který se týká zrušení trestu smrti za všech okolností,

-   s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (úmluva proti mučení),

-   s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte,

-   s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a příslušný opční protokol,

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie(5) ,

-   s ohledem na dohodu o partnerství AKT-ES a její revizi(6) ,

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě(7) (Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, EIDHR),

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech ve světě,

-   s ohledem na svá usnesení přijatá ve dnech 7. června 2007(8) a 21. února 2008(9) o pátém a sedmém zasedání Rady OSN pro lidská práva (UNHRC) a výsledcích jednání UNHRC,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie(10) ,

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 1. února 2007(11) a ze dne 26. dubna 2007(12) o iniciativě na podporu všeobecného moratoria k trestu smrti a na usnesení 62/149 přijaté 18. prosince 2007 na Valném shromáždění OSN o celosvětovém moratoriu užívání trestu smrti,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 20. září 2001 o mrzačení ženských pohlavních orgánů(13) , které potvrzuje, že jakákoli forma a míra tohoto mrzačení je násilným činem spáchaným na ženách a představuje porušení jejich základních práv,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 6. září 2007 o fungování dialogů a konzultací v oblasti lidských práv se třetími zeměmi(14) , včetně práv žen, kterým má být při veškerých jednáních o lidských právech věnována zvláštní pozornost,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2006 o svobodě projevu na internetu(15) ,

-   s ohledem na veškerá usnesení o naléhavých případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu, která přijal,

-   s ohledem na diskusní fórum nevládních organizací EU o lidských právech, které se konalo v Lisabonu v prosinci 2007,

-   s ohledem na Úmluvu OSN o právech zdravotně postižených osob, která byla podepsána Evropským společenstvím a většinou jejich členských zemí dne 30. března 2007 a která zakládá povinnost začlenit zájmy a problémy zdravotně postižených osob do aktivit v oblasti lidských práv zaměřených na třetí země,

-   s ohledem na orientační zprávu o zdravotním postižení a rozvoji pro delegace a služby EU zveřejněnou v červenci 2004,

-   s ohledem na Deklaraci OSN o ochráncích lidských práv a činnost zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro situaci ochránců lidských práv,

-   s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením přijatou v prosinci 2006,

-   s ohledem na obecné zásady Evropské unie na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva(16) , o dětech v ozbrojeném konfliktu a ochráncích lidských práv, jakož i o trestu smrti, mučení a jiném krutém, nelidském či ponižujícím zacházení, rozhovorech o lidských právech se třetími zeměmi a o podpoře a ochraně práv dítěte,

-   s ohledem na článek 45 a čl. 112 odst. 2 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0153/2008),

A.   vzhledem k tomu, že devátá výroční zpráva Evropské unie o stavu lidských práv v roce 2007, kterou vypracovaly Rada a Komise, poskytuje obecný přehled činnosti orgánů a institucí Evropské unie, pokud jde o lidská práva v rámci a mimo rámec Evropské unie,

B.   vzhledem k tomu, že tato výroční zpráva stanovuje za cíl prověřit, zhodnotit a ve zvláštních případech poskytnout konstruktivní kritiku činností Komise, Rady a Parlamentu v oblasti lidských práv,

C.   vzhledem k tomu, že stav lidských práv uvnitř EU má nepochybně přímý vliv na věrohodnost a schopnost EU provádět účinnou zahraniční politiku,

D.   vzhledem k tomu, že lidská práva a jejich ochrana závisí na právním státu, demokratické správě věcí veřejných, zásadě rozdělení moci a politické odpovědnosti, stejně jako na politických právech, která umožňují svým poživatelům být vlastními obhájci lidských práv, a měla by být prosazována paralelně s těmito hodnotami,

E.   vzhledem k tomu, že je třeba věnovat více pozornosti dodržování základních lidských práv, zejména práv politických, při jednání a provádění dvojstranných nebo regionálních obchodních dohod, a to i takových, které jsou uzavírány s důležitými obchodními partnery,

F.   vzhledem k tomu, že spravedlnost, svoboda, demokracie a právní stát zaručující základní svobody a lidská práva jsou pilíři trvale udržitelného míru, a vzhledem ke skutečnosti, že trvale udržitelného míru nemůže být dosaženo prostřednictvím ujednání na ochranu osob odpovědných za systematické zneužívání lidských práv či porušování mezinárodního humanitárního práva,

G.   vzhledem k tomu, že politika na podporu lidských práv je v mnoha oblastech světa stále ohrožena, neboť porušování lidských práv neoddělitelně souvisí s úsilím těch, kdo se tohoto porušování dopouštějí, snížit dopad každé politiky usilující o prosazování těchto práv, především v zemích, kde je porušování lidských práv zásadní při udržování nedemokratické vlády u moci,

H.   vzhledem k tomu, že 82 % zdravotně postižených osob v rozvojových zemích stále žije pod hranicí chudoby a je vystaveno nejzávažnějšímu porušování lidských práv, včetně odepření práva na život a nelidského a ponižujícího zacházení, a vzhledem k tomu, že situace zdravotně postižených dětí je v tomto ohledu obzvláště závažná,

I.   vzhledem k tomu, že podle ústavy Světové zdravotnické organizace "požívání nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví je jedním ze základních práv každého člověka bez rozdílu rasy, náboženství, politické příslušnosti a hospodářských nebo sociálních podmínek", a vzhledem k tomu, že zdraví všech národů je zásadní pro dosažení míru a bezpečnosti,

1.   lituje skutečnosti, že Evropská unie má ještě daleko k jednotné a důsledné politice uplatňování a prosazování lidských práv ve světě, a zdůrazňuje, že je nutné takovou politiku provádět účinněji; domnívá se, že k důslednému dodržování již existujících pravidel Evropské unie v oblasti lidských práv je zapotřebí značného pokroku;

2.   domnívá se, že ke zlepšení podpory lidských práv je zapotřebí upevnit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) EU, která je často omezována z důvodu převahy národních zájmů členských států, aby bylo zajištěno, že podpora lidských práv bude považována za prioritu, a zajistit přísné uplatňování podpory lidských práv jako cíle SZBP, jak je uvedeno v článku 11 Smlouvy o Evropské unii;

3.   vyzývá Radu a Komisi, aby vynaložily větší úsilí ke zlepšení schopnosti Evropské unie rychle reagovat na porušování lidských práv třetími zeměmi a k začlenění politiky týkající se lidských práv do všech vnějších politik EU vůči takovým zemím a systematickému řešení otázek lidských práv v rámci politického dialogu na všech úrovních;

Obecné zásady a návrhy k oblasti lidských práv, demokracie, míru a nenásilí

4.   znovu potvrzuje, že lidská práva – tak jak jsou stanovena v hlavních mezinárodních nástrojích a dohodách, včetně Listiny základních práv Evropské unie – jsou práva univerzální a nedělitelná, jejichž konkrétní a skutečné dodržování je nezbytnou zárukou k provádění a dodržování zákonnosti a mezinárodního právního řádu a také k podporování míru, svobody, spravedlnosti a demokracie;

5.   má za to, že účinná "soudní vymahatelnost" lidských práv na celém světě u místních a vnitrostátních soudů nebo, pokud to není možné, u soudů nadnárodních, by měla být výslovným a zásadním cílem politik EU, a to počínaje SZBP;

6.   domnívá se, že jedním z hlavních politických cílů Evropské unie by měla být podpora soudních orgánů na všech úrovních v rámci úsilí o zajištění účinného dodržování lidských práv, a zejména poskytování podpory pro mezinárodní soudy;

7.   vyzývá proto Radu a Komisi k provedení přednostního opatření týkajícího se podpory – dle modelu použitého pro zřízení ICC – činností veškerých soudů, které se zabývají ochranou lidských práv; domnívá se zejména, že výrazné pracovní vytížení Evropského soudu pro lidská práva musí být řešeno přidělením dalších finančních zdrojů, že je nutné poskytnout maximální podporu činnosti Meziamerického soudního dvora pro lidská práva a Afrického soudu pro lidská práva a práva národů, a stejně tak přispívat ke snadnějšímu vytvoření soudu pro lidská práva pro země v Asii a Tichém oceánu;

8.   má za to, že právo na demokracii – chápáno jako právo každého občana podílet se na výkonu svrchované moci občanů v rámci institucí podřízených právnímu státu – je všeobecné lidské právo historicky nabyté a výslovně uznané Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, Vídeňskou deklarací světové konference o lidských právech z roku 1993 a Deklarací tisíciletí Organizace spojených národů; domnívá se, že s tímto právem na demokracii souvisí povinnost institucí mezinárodního společenství, Evropské unie a všech členských států přičinit se o odstranění překážek bránících jeho plnému užívání na celém světě; domnívá se, že k dosažení tohoto cíle by měl být učiněn další krok, konkrétně vybudování skutečné sítě demokracií po celém světě transformací a posílením stávajících organizací;

9.   považuje nenásilí za nejvhodnější nástroj k plnému užívání, zajištění, podporování a respektování základních lidských práv; domnívá se, že jeho šíření by mělo být prioritním cílem v politice Evropské unie zabývající se podporou lidských práv a demokracie, a má v úmyslu přispět k aktualizaci a studiu moderních teorií a praktik nenásilí, i prostřednictvím srovnávací analýzy nejlepších postupů, které byly použity v minulosti; navrhuje, aby v roce 2009 byla svolána Evropská konference o nenásilí a aby byl rok 2010 vyhlášen "Evropským rokem nenásilí", aby se tato myšlenka stala klíčovým politickým tématem; kromě toho žádá členské státy, aby se zasadily v rámci systému Spojených národů o vyhlášení "desetiletí nenásilí 2010–2020";

Výroční zpráva Evropské unie o stavu lidských práv v roce 2007

10.   zdůrazňuje význam výroční zprávy Evropské unie o stavu lidských práv spočívající v analýze a hodnocení politiky Evropské unie v oblasti lidských práv a oceňuje, že zpráva poskytla přehled o narůstajícím objemu činností Evropské unie v oblasti lidských práv;

11.   domnívá se, že pro účely hodnocení předchozích politik by mělo být k dispozici více kvalitnějších informací a že by měly být předloženy návrhy prvků a pokynů pro změnu obecného přístupu i přizpůsobení politických priorit podle jednotlivých zemí, v zájmu přijetí strategie dané země pro lidská práva nebo alespoň kapitoly o lidských právech ve strategických dokumentech země; znovu opakuje svou žádost o pravidelné hodnocení uplatňování politik, nástrojů a iniciativ Evropské unie v oblasti lidských práv ve třetích zemích a s tím souvisejících výsledků; vyzývá Radu a Komisi, aby vypracovaly konkrétní měřitelné ukazatele a referenční měřítka pro měření účinnosti uvedených politik;

12.   vítá veřejnou prezentaci zprávy za rok 2007, kterou na plenárním zasedání Parlamentu v prosinci 2007 předložila Rada a Komise a jež proběhla současně s každoročním udílením Sacharovovy ceny za svobodu myšlení, kterou letos Parlament udělil panu Salichovi Mahmúdovi Mohamedovi Osmanovi ze Súdánu; zavedl nyní běžnou praxi věnovat prosincové plenární zasedání především činnosti Evropské unie v oblasti lidských práv;

13.   znovu vyzývá Radu a Komisi, aby určily "země vyžadující zvláštní pozornost", ve kterých je prosazování lidských práv zvláště obtížné, a k tomuto účely vyvinuly kritéria pro hodnocení zemí porovnáním jejich stavu lidských práv, což by umožnilo stanovit specifické politické priority;

Činnost Rady a Komise v oblasti lidských práv na mezinárodních fórech

14.   domnívá se, že kvantitativní a kvalitativní zlepšení sekretariátu Rady pro lidská práva by Evropské unii umožnilo zviditelnění a upevnění její úlohy při prosazování lidských práv a jejich dodržování ve vnější politice EU; očekává, že jmenování vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, který bude i místopředsedou Komise, značně posílí soulad a efektivitu EU v této oblasti;

15.   domnívá se, že pokrok dosažený při zřizování Agentury pro základní práva je prvním krokem v reakci na výzvu Parlamentu k vytvoření integrovaného rámce pravidel a institucí, které by měly učinit Listinu základních práv závaznou a měly by zajistit soulad se systémem stanoveným v Evropské úmluvě o lidských právech, a také vypracovat komplexní politiku EU pro práva menšin; zdůrazňuje, jak je významné, že mandát agentury zahrnuje i země, které s EU uzavřely dohodu o stabilizaci a přidružení;

16.   považuje za nezbytné, aby zvláštní zástupci Evropské unie měli v budoucnosti mandát konkrétně zmiňující podporu a zajištění dodržování lidských práv;

17.   domnívá se, že schopnost Evropské unie předcházet krizím, reagovat na ně, řešit a zvládat je se ukázala být nedostatečnou, a návazně na svá doporučení ke zřízení evropských civilních mírových jednotek žádá Radu, aby civilní aspekty evropské bezpečnostní a obranné politiky postupně přeměnila na "civilní mírovou službu", která bude řešit krátkodobé civilní krize a dlouhodobější mírovou obnovu; zastává názor, že Evropská unie by v tomto rámci měla posílit sítě občanské společnosti na místě – na nižší než celostátní úrovni a na národní a regionální úrovni – za účelem posílení budování důvěry a kapacit, sledování a zvyšování informovanosti, čímž by se podpořila institucionalizace účasti občanské společnosti na regionálních a podoblastních mírových a bezpečnostních strukturách;

18.   znovu opakuje svou žádost, aby Komise vybídla členské státy Evropské unie a třetí země, se kterými probíhají jednání o budoucím přistoupení, aby podepsaly a ratifikovaly všechny stěžejní úmluvy Spojených národů a Rady Evropy v oblasti lidských práv a jejich opční protokoly; obrací pozornost členských států Evropské unie zejména na potřebu ratifikovat Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990, kterou až do dnešního dne žádný členský stát neratifikoval(17) ;

19.   žádá, aby Evropské společenství a jeho členské státy okamžitě ratifikovaly Úmluvu OSN o právech zdravotně postižených osob; trvá na tom, že opční protokol k úmluvě by měl být chápán jako její nedílná součást, a žádá současné přistoupení jak k úmluvě, tak k protokolu;

20.   zdůrazňuje, že je třeba dále posílit aktivní zapojení Evropské unie a jejích členských států do otázek lidských práv a demokracie, pokud jde o jejich účast na různých mezinárodních fórech v roce 2008, včetně práce UNHRC, Valného shromáždění OSN, Rady ministrů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Rady Evropy;

21.   vyzývá k lepší spolupráci a koordinaci mezi Radou Evropy a Evropskou unií; vítá skutečnost, že dne 11. května 2007 bylo podepsáno memorandum o porozumění mezi Radou Evropy a Evropskou unií, a vyzývá obě strany k jeho uplatňování; zejména se odvolává na tato doporučení obsažená v Junckerově zprávě ze dne 11. dubna 2006 nazvané "Rada Evropy - Evropská unie: jedno úsilí pro evropský kontinent":

   - doporučení, aby byl zvlášť vytvořen mechanismus, kterým by Evropská unie mohla postoupit problémy komisaři pro lidská práva, což by doplnilo činnost stávajících orgánů Evropské unie, ať už v kontextu rozšíření, evropské politiky sousedství nebo procesu stabilizace a přidružení;
   - doporučení, aby byl navržen mechanismus, který by podporoval a posiloval demokracii a plně využíval odborných znalostí benátské komise Rady Evropy;
   - doporučení, aby byl vytvořen systém pro postoupení problémů odborníkům Rady Evropy, aby byl zajištěn soulad a doplňkovost práce Evropské unie a Rady Evropy;

22.   požaduje zvýšenou spolupráci mezi Radou Evropy a Evropskou unií v oblasti prosazování práv menšin a ochrany regionálních a menšinových jazyků; požaduje využívání právně závazných úmluv Rady Evropy, například Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a Evropské charty regionálních a menšinových jazyků a jejich dobře fungujících mechanismů sledování; naléhavě žádá, aby bylo při práci orgánů EU, a zejména v procesu přistoupení v případě kandidátských zemí, bráno v úvahu stanovisko poradního výboru úmluvy k opatřením přijatým státy, které předkládají zprávy, a zprávy výboru expertů charty o plnění závazků států, které podepsaly chartu;

23.   bere na vědomí, že UNHRC je na nejlepší cestě stát se hodnotným systémem pro mnohostranné úsilí Evropské unie v oblasti lidských práv; bere se znepokojením na vědomí, že během posledního roku své činnosti tento nový orgán neprokázal svojí věrohodnost, ale opětovně zdůrazňuje zásadní úlohu UNHRC jako jediného orgánu v celkové struktuře OSN, který sleduje a řeší porušování lidských práv; věří, že díky uplatňování mechanismu všeobecného pravidelného přezkumu bude dosaženo prvních konkrétních výsledků a zlepšení; vyzývá Radu a Komisi, aby úzce sledovaly tento proces a zajistily tak, že uvede do praxe rezoluci 60/251 Valného shromáždění OSN ze den 15. března 2006, která zřizuje všeobecný pravidelný přezkum založený na objektivních a spolehlivých informacích a zaměřený na plnění závazků a povinností v oblasti lidských práv ze strany každého státu způsobem, který zaručuje všeobecnou platnost působení a rovné zacházení s ohledem na všechny státy; vyzývá Radu, aby v této věci Parlament konzultovala;

24.   vítá skutečnost, že postup podávání stížností založený na dřívějším "postupu 1503" bude jednotlivcům a organizacím nadále umožňovat podávání stížností týkajících se hrubého a hodnověrně prokázaného porušování lidských práv u Rady OSN pro lidská práva, a vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily, že Rada OSN pro lidská práva bude nevládním organizacím naslouchat i nadále, mají-li využít výsad, které jim poskytuje jejich poradní status a který spočívá v předkládání písemných sdělení a činění ústních prohlášení;

25.   potvrzuje důležitost zvláštních postupů a mandátů pro jednotlivé země v rámci Rady pro lidská práva; trvá na tom, že proces obnovení mandátů musí být transparentní a že je třeba se snažit o jmenování nezávislých a zkušených kandidátů, kteří budou řádnými zástupci z hlediska geografického i z hlediska rovnosti mužů a žen; konstatuje, že mandát expertní komise pro Dárfúr musel být sloučen se zvláštním zpravodajem pro Súdán; rovněž bere na vědomí rozhodnutí Evropské unie podporující usnesení, které požaduje neobnovení mandátu expertům pro lidská práva v Dárfúru, stejně jako rozhodnutí Rady pro lidská práva neobnovit mandáty pro Bělorusko a Kubu;

26.   vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby nadále vyvíjely tlak na stanovení kritérií členství pro volbu do UNHRC včetně trvalých pozvání do mechanismu zvláštních postupů; rovněž požaduje, aby bylo sledováno skutečné provádění volebních slibů vlád členských států OSN; požaduje, aby tato zásada byla uplatňována při rozhodování, zda by EU měla poskytnout podporu kandidátským zemím;

27.   v této souvislosti vyzývá Evropskou unii, aby navázala formální kontakt s demokratickými vládami ostatních regionálních skupin za účelem formální spolupráce a konzultací v rámci UNHRC a s cílem zajistit úspěšnost iniciativ zaměřených na dodržování principů obsažených ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů; domnívá se, že, jak již prokázalo nedávné úspěšné přijetí výše zmíněné rezoluce Valného shromáždění OSN 62/149 z 18. prosince 2007 o moratoriu na používání trestu smrti, mnohostranné úsilí EU v oblasti lidských práv ve fórech Spojených národů může být efektivní pouze díky společnému jednání meziregionální aliance demokratických států;

28.   vítá skutečnost, že Komise využila své funkce předsednictví kimberleyského procesu v roce 2007 k posílení mechanismů na zastavení toku konfliktních diamantů; znovu zdůrazňuje význam kimberleyského procesu vzhledem k souvislosti mezi zastavením obchodu s konfliktními diamanty a dosažením udržitelného míru a bezpečnosti; rovněž vítá Turecko a Libérii jakožto nové účastníky v roce 2007 a opětovné přijetí Konžské republiky do kimberleyského procesu (do něhož je zapojeno celkem 48 účastníků, včetně Evropského společenství zastoupeného 27 členskými státy);

29.   vítá skutečnost, že v prosinci 2007 se za plné podpory Evropské unie ve Vídni konala třetí mezinárodní konference zaměřená na uzavření mezinárodní smlouvy zakazující výrobu, používání, přepravu nebo skladování kazetových bomb v souladu se zásadami mezinárodního humanitárního práva(18) ; vyzývá Rumunsko a Kypr jakožto jediné dva členské státy EU, které tak dosud neučinily, aby podpořily prohlášení z Osla o kazetové munici učiněné dne 23. února 2007; plně podporuje konference o procesu dohodnutém v Oslu, které se budou konat ve dnech 18.–22. února 2008 ve Wellingtonu a 19.–30. května 2008 v Dublinu; očekává, že všechny členské státy Evropské unie budou moci smlouvu na konci roku 2008 v Oslu slavnostně podepsat;

30.   vyzývá Radu a Komisi, aby pokračovaly ve svém energickém úsilí zaměřeném na podporu všeobecné ratifikace Římského statutu a na přijetí nezbytných vnitrostátních prováděcích právních předpisů v souladu se společným postojem Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu(19) a akčním plánem; zdůrazňuje, že ne všechna předsednictví Rady sledují tento cíl se stejným elánem; žádá, aby všechna předsednictví uváděla statut spolupráce s Mezinárodním trestním soudem na všech summitech se třetími zeměmi; žádá, aby se toto úsilí dále zaměřilo na ratifikaci a uplatňování dohody o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, která je důležitým prováděcím nástrojem soudu; bere na vědomí, že dne 8. prosince 2007 vstoupila v platnost dohoda se Spojeným královstvím o výkonu trestů (a v roce 2005 podobná dohoda uzavřená s Rakouskem), a naléhavě žádá všechny členské státy, aby zvážily uzavření podobných dohod s ICC; uznává, že dohoda o spolupráci a pomoci mezi Evropskou unií a ICC je významným nástrojem doplňujícím povinnosti jednotlivých členských států;

31.   vítá skutečnost, že Japonsko v červenci 2007 ratifikovalo Římský statut, čímž bylo dosaženo počtu 105 smluvních států v prosinci 2007; naléhavě žádá Českou republiku jakožto poslední členský stát Evropské unie, který dosud Římský statut neratifikoval, aby tak neprodleně učinila; znovu vyzývá všechny země, které Římský statut dosud neratifikovaly, aby tak neprodleně učinily(20) , vyzývá Rumunsko, aby vypovědělo svou dvoustrannou dohodu o imunitě se Spojenými státy americkými;

32.   naléhavě žádá všechny členské státy, aby plně spolupracovaly na mezinárodních mechanismech trestního soudnictví a zejména při předávání uprchlých viníků spravedlnosti; v této souvislosti bere s uspokojením na vědomí spolupráci Konžské demokratické republiky při předání Germaina Katangy Mezinárodnímu trestnímu soudu, spolupráci Srbska při zatýkání a předání Zdravka Tolimira Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a spolupráci Srbska a Černé Hory při zatýkání a předání Vlastimira Đjorđjeviće ICTY; bere ovšem se znepokojením na vědomí neschopnost Súdánu spolupracovat s ICC při zatýkání a vydání Ahmeda Muhammada Haruna a Aliho Muhammada Aliho Abd-Al-Rahmana; se znepokojením bere na vědomí, že dosud nebyl vykonán příkaz ICC zatknout čtyři členy Armády božího odporu v Ugandě; rovněž bere se znepokojením na vědomí, že Radovan Karadžić a Ratko Mladić zůstávají na svobodě a nebyli předáni ICTY; v této souvislosti vyzývá srbské orgány, aby zajistily plnou spolupráci s ICTY, která by měla vést k zatčení a předání všech zbývajících obžalovaných, aby se tak otevřela cesta k ratifikaci dohody o stabilizaci a přidružení; dále se domnívá, že současné řízení proti bývalému liberijskému prezidentu Charlesi Taylorovi vedené zvláštním soudem pro Sierru Leone v Haagu představuje významný krok ve vývoji k ukončení beztrestnosti;

33.   zdůrazňuje nutnost posílit systém mezinárodního trestního soudnictví a v této souvislosti oceňuje, že v listopadu 2007 byl vytvořen mechanismus rychlé reakce v oblasti spravedlnosti jakožto nový mezinárodní mechanismus spolupráce při poskytování odborných znalostí a pomoci, v rámci kterého bude zjišťování totožnosti, sběr informací a jejich uchovávání pomocným prostředkem v širokém spektru mezinárodních a přechodných možností soudnictví; naléhavě žádá ICC, aby zintenzívnil své široké úsilí s cílem zapojit společenství v situacích, které jsou předmětem šetření, do procesu konstruktivní interakce s ICC navrženého na podporu porozumění a podporu jeho mandátu, který by pomohl naplnit očekávání a umožnil by těmto společenstvím sledovat proces mezinárodní trestní spravedlnosti a rozumět mu; zdůrazňuje úlohu, kterou při řešení porušování lidských práv a mezinárodního trestního práva může plnit mechanismus nesoudní povahy, za předpokladu, že takovéto snahy budou respektovat řádný proces a nebudou předstírané;

34.   vítá přijetí deklarace Valného shromáždění OSN o právech původních obyvatel a blahopřeje Radě a členským státům, že podpořily přijetí tohoto textu, který vytvoří rámec, na jehož základě mohou státy bránit a prosazovat práva původních obyvatel, a zamezit tak vyloučení a diskriminaci; zároveň bere se znepokojením na vědomí, že bez nových nástrojů, které by zaručily uplatňování uvedené deklarace, nelze očekávat, že v životech původních obyvatel dojde ke skutečnému zlepšení, zejména pak u těch, kteří žijí v autoritativním a diktátorském režimu; naléhavě proto žádá Komisi, aby sledovala provádění výše uvedené deklarace OSN, zejména prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, a aby nařídila všem členským státům, aby urychleně ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 169 o domorodcích a příslušnících kmenů, která podporuje zásady stanovené v dotčené deklaraci právně závazným nástrojem;

35.   ještě jednou vyzývá Komisi, aby vypracovala evropskou rámcovou strategii pro Romy, vzhledem ke zvláštní sociální situaci společenství Romů v Evropské unii, v kandidátských zemích a v zemích účastnících se procesu stabilizace a přidružení na západním Balkánu;

36.   naléhavě žádá EU, aby hrála klíčovou úlohu na navazující konferenci v Durbanu a prosadila vyvážený text, který bude bojovat proti rasismu a nebude se snažit odebrat legitimitu demokratickým státům a podporovat nenávist, jak tomu bylo v Durbanu v roce 2001;

37.   s politováním konstatuje, že i přesto, že Komise při několika příležitostech doporučila ratifikaci úmluvy MOP č. 169, v současné době, téměř dvacet let po jejím vstupu v platnost, ji ratifikovaly pouze tři členské státy – Dánsko, Nizozemsko a Španělsko; povzbuzuje proto iniciativy pro zlepšení informovanosti o tomto důležitém právním nástroji a zvýšení jeho účinnosti na celém světě tím, že bude zajištěna jeho ratifikace všemi členskými státy;

Provádění obecných zásad EU v oblasti lidských práv

38.   znovu vyzývá Komisi, vyslanectví a konzuláty členských států, aby zajistily plnou informovanost veškerých svých zaměstnanců ohledně obecných zásad v oblasti lidských práv; domnívá se, že vytvoření nového evropského útvaru pro vnější činnost by mělo aktivně sloužit k harmonizaci přístupu misí členských států a Komise v oblasti lidských práv v zahraničí prostřednictvím společných struktur a zaměstnanců za účelem vytvoření skutečných "vyslanectví Evropské unie";

39.   bere na vědomí impuls německého a portugalského předsednictví k dokončení obecných zásad EU pro lidská práva v oblasti práv dítěte; těší se, že v příštím roce obdrží návrhy konkrétních prováděcích opatření, která se zaměří na provádění holistického a komplexního přístupu, který rozvíjí základní obecné zásady;

40.   vyzývá předsednictví Rady, aby nalezlo způsoby zlepšení koordinace a spolupráce mezi pracovními skupinami v Radě v souvislosti s vydáváním demarší v oblastech společného zájmu, např. mezi pracovní skupinou pro lidská práva (COHOM) a pracovní skupinou pro mezinárodní právo veřejné (COJUR), které se zabývají ICC, pokud jde o mezinárodní trestní soudnictví a děti v ozbrojených konfliktech;

41.   naléhavě vyzývá Radu, aby provedla aktualizaci obecných zásad, která by umožnila plné uznání důležitosti požívání nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví jako základního práva, se zvláštní pozorností věnovanou zmírňování bolesti;

Trest smrti

42.   vítá výše uvedenou rezoluci 62/149 přijatou Valným shromážděním OSN dne 18. prosince 2007, která vyzývá k zavedení všeobecného moratoria na užívání trestu smrti, a uznává pozitivní meziregionální charakter této iniciativy;

43.   naléhavě žádá Radu, aby provedla aktualizaci obecných zásad pro trest smrti za účelem podpořit veškeré aktivity směřované k plnému provedení rezoluce Valného shromáždění OSN, jež mimo jiné vyzývá všechny státy, které ještě užívají trest smrti, k dodržování mezinárodních norem poskytujících záruky na ochranu práv osob odsouzených k trestu smrti, obzvláště minimálních norem stanovených v příloze k rezoluci Hospodářské a sociální rady č.1984/50 ze dne 25. května 1984; zdůrazňuje, že tato rezoluce poskytuje generálnímu tajemníkovi informace o používání trestu smrti a dodržování záruk na ochranu práv osob odsouzených k trestu smrti, zároveň usiluje o omezení trestu smrti a snížení počtu trestných činů, ze jejichž spáchání může být tento trest uložen; dále klade důraz na to, že závěr rezoluce tvoří výzva všem členským státům OSN, aby zavedly moratorium na popravy s cílem trest smrti zrušit;

44.   vyzývá předsednictví Rady, aby přimělo Itálii, Lotyšsko, Polsko a Španělsko, jež dosud neratifikovaly protokol č.13 k EÚLP týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností, aby tak učinily(21) ; v tomto ohledu uznává, že obecné zásady v oblasti trestu smrti by bylo možné provádět soustavnějším způsobem, pokud by členské státy protokoly a úmluvy tohoto typu podepsaly a ratifikovaly;

45.   vítá rozhodnutí Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 7. prosince 2007 připojit se ke společnému prohlášení Rady Evropy a Evropské unie zavádějícímu Evropský den proti trestu smrti slavený každoročně 10. října; vítá postup evropské konference v Lisabonu, jež se konala 9. října 2007, znovu volající po odstranění trestu smrti v Evropě a podpoře všeobecného zrušení tohoto trestu;

46.   vítá zrušení trestu smrti v Albánii dne 25. března 2007 (pro všechny typy trestných činů), v Kyrgyzstánu dne 27. června 2007, ve Rwandě dne 26. července 2007, ve státě New Jersey (USA) dne 13. prosince 2007 a v Uzbekistánu dne 1. ledna 2008; vyjadřuje své znepokojení ohledně možnosti, že by mohl být v Guatemale znovu uplatňován trest smrti; naléhavě žádá guatemalskou vládu, aby se naopak zavázala k všeobecnému moratoriu na trest smrti; vítá rozhodnutí Číny nechat všechny tresty smrti přezkoumat nejvyšším soudem, ale je stále znepokojen tím, že Čína nadále provádí nejvyšší počet poprav na celém světě; odsuzuje používání trestu smrti v Bělorusku, které odporuje evropským hodnotám; odsuzuje, že íránský režim v rostoucí míře uplatňuje trest smrti; je velmi znepokojen tím, že íránský režim stále odsuzuje k smrti i osoby mladší 18 let;

Mučení a další kruté, nelidské a ponižující zacházení

47.   bere na vědomí, že Řecko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Slovensko dosud nepodepsaly ani neratifikovaly opční protokol k Úmluvě proti mučení (OPCAT); bere na vědomí, že Rakousko, Belgie, Kypr, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko tento protokol sice podepsaly, ale ještě neratifikovaly; vyzývá všechny členské státy EU, které dosud nepodepsaly nebo neratifikovaly opční protokol k Úmluvě proti mučení, aby tak bez prodlení učinily;

48.   je znepokojen ohledně skutečné angažovanosti v oblasti lidských práv těch členských států EU, které odmítají podepsat výše uvedenou Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením; žádá všechny členské státy EU, které tak ještě neučinily, aby ji bez prodlení podepsaly a ratifikovaly(22) ;

49.   odkazuje Radu a Komisi na aktuální studii s názvem "Provádění obecných zásad EU týkajících se mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání", jež byla předložena podvýboru Evropského parlamentu pro lidská práva dne 28. června 2007 a pracovní skupině pro lidská práva v prosinci 2007; vyzývá Komisi i Radu, aby se řídily příslušnými doporučeními, např. doporučením vytvořit jasnou globální vizi zaměřenou na jednotlivé státy a průzkum jejich politického, sociálního, kulturního a právního kontextu; vyzývá Radu a Komisi, aby po rozboru zaslaly instrukce svým delegacím a misím členských států s cílem poskytnout jim pomoc při provádění obecných zásad;

50.   vyzývá Radu a Komisi, aby zesílily spolupráci s Radou Evropy pro účely vytvoření celoevropské zóny bez mučení a jiných forem špatného zacházení, což by bylo jasným signálem toho, že evropské země jsou pevně odhodlány i uvnitř svých hranic tyto postupy vymýtit;

51.   s radostí očekává hodnocení provádění obecných zásad EU týkajících se mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání, které se připravuje k předložení pracovní skupině pro lidská práva; v souvislosti s revizí těchto obecných zásad očekává, že pracovní skupina pro lidská práva projedná zvláštní kritéria činnosti, která budou vycházet z jednotlivých případů a napomohou lepšímu provádění těchto zásad; doporučuje přijetí opatření, která zajistí dodržování absolutního zákazu mučení a jiných nelidských a ponižujících trestů a zamezí jakémukoli pokusu o vytvoření postoje Evropské unie, jenž by potvrzoval oprávněnost užívání diplomatických záruk umožňujících přesun osob do země, kde by mohly čelit riziku mučení nebo jiných nelidských a ponižujících trestů;

52.   žádá o provedení aktualizace vodítek Evropské unie týkajících se mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání na základě článku 15 Úmluvy OSN o právech zdravotně postižených osob, jenž se týká osvobození od mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání;

53.   žádá pravidelnou účast předsednictví nebo sekretariátu Rady na zasedání příslušných výborů OSN a další spolupráci s Radou Evropy a jejím výborem pro předcházení mučení za účelem dosažení značného a přínosného věcného vkladu při rozhodování o demarších vůči některým zemím;

54.   naléhavě žádá Radu a Komisi, aby pokračovaly v politice demarší vůči všem mezinárodním partnerům EU ve věci ratifikace a uplatňování mezinárodních úmluv týkajících se zákazu mučení a špatného zacházení a zajištění rehabilitační pomoci pro osoby, které mučení přežily; vyzývá Evropskou unii, aby považovala boj proti mučení a špatnému zacházení za úkol prvořadého významu své politiky v oblasti lidských práv, zejména prostřednictvím zesíleného uplatňování obecných zásad EU a ostatních nástrojů EU, jako je evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, a zajištěním toho, aby se členské státy vyvarovaly přijímání diplomatických záruk třetích zemí, kde existuje reálné nebezpečí, že lidé jsou vystavováni mučení a špatnému zacházení;

Děti v ozbrojených konfliktech

55.   vítá zprávu zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro děti v ozbrojených konfliktech zveřejněnou 13. srpna 2007, jejímž závěrem je, že členské státy OSN by měly uplatnit konkrétní a cílená opatření proti těm, kdo opakovaně příslušná práva porušují;

56.   vítá zprávu a doporučení generálního tajemníka OSN o dětech v ozbrojeném konfliktu v Barmě; odsuzuje závažné porušování práv dětí v této zemi a vyzývá COHOM, aby při provádění svých hlavních směrů pro děti a ozbrojené konflikty upřednostnil Barmu;

57.   vítá pokrok, který byl učiněn při uplatňování mezinárodních norem pro ochranu dítěte ohledně povolání údajných pachatelů k odpovědnosti, jako v případě obvinění vznesených Mezinárodním trestním soudem vůči vůdcům nejrůznějších ozbrojených skupin v Konžské demokratické republice a obvinění vůči čtyřem vůdcům Armády božího odporu; pokládá za výrazný úspěch rozhodnutí Zvláštního soudu pro Sierra Leone, že najímání či využívání dětí mladších 15ti let při násilných konfliktech je válečným zločinem podle mezinárodního zvykového práva, a nedávné odsouzení vojenských velitelů za najímání dětí;

58.   vítá zvýšenou pozornost věnovanou právům dětí v širokém spektru jednání, dohod, snah o vytvoření a udržení míru, programech a smlouvách; klade však důraz na to, že ustanovení týkající se dětí v mírových dohodách by měla být konkrétní a jejich cíle dosažitelné;

59.   vítá zvýšenou pozornost věnovanou právům dětí v mechanismech odpovědnosti za trestné činy podle mezinárodního práva (uznává v tomto ohledu snahy liberijské Komise pro pravdu a usmíření zaměřené k tomuto cíli v roce 2007) jako důležitý prostředek k uplatnění práv dětí účastnit se rozhodnutí, jež ovlivňují jejich život; avšak zdůrazňuje, že taková účast musí sledovat nejlepší zájmy dítěte, včetně zavedení politik a postupů odpovídajících věku dětí a podpory rehabilitace a opětovné integrace dětských obětí;

60.   vítá pokrok, jehož bylo dosaženo ve formulování politiky ve věci integrovaných norem pro odzbrojení, demobilizaci a opětovné začlenění do společnosti (2006), pařížských zásad a pokynů týkajících se dětí spojených s ozbrojenými silami a s ozbrojenými skupinami (2007); zdůrazňuje však, že je nyní nutné je účinně provádět;

61.   vítá skutečnost, že dalších sedm zemí (Argentina, Chorvatsko, Guatemala, Laos, Mauritánie, Maroko a Ukrajina) se připojilo k mezinárodnímu závazku zastavit najímání dětí do ozbrojených konfliktů známému jako pařížské závazky, a vyjadřuje politování nad tím, že Spojené státy nepřipojily svůj podpis z důvodu nesouhlasu s ustanovením týkajícím se ICC;

62.   vítá skutečnost, že 11 členských států Evropské unie podepsalo Ženevskou deklaraci o ozbrojeném násilí a rozvoji, čímž bylo dosaženo počtu 42 smluvních států; naléhavě žádá zbylých 16 členských států Evropské unie, které dosud Ženevskou deklaraci neratifikovaly, aby tak neprodleně učinily;

63.   vyzývá ty členské státy, které ještě nepodepsaly a neratifikovaly opční protokoly k Úmluvě o právech dítěte, aby tak bez prodlení učinily(23) ;

64.   připomíná, že nedošlo ke konečnému urovnání neřešených konfliktů v zemích evropské politiky sousedství (EPS); zdůrazňuje, že takové situace vytvářejí podmínky, ve kterých je v daných oblastech zanedbáván právní stát a porušování lidských práv a které představují zásadní překážku zajišťování a dodržování všech práv dítěte; požaduje, aby byla v rámci opatření EU v této oblasti přednostně řešena zvláštní situace dětí a jejich rodin v oblastech neukončených konfliktů v zemích EPS;

65.   bere na vědomí, že portugalské předsednictví pokračovalo v německých iniciativách dle vodítek a udělilo pokyny všem diplomatickým misím EU v zemích, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost, aby považovaly zvláštní strategie pro danou zemi přijaté skupinou COHOM dne 15. června 2007 za stálé pokyny, jež tvoří součást práce vedoucích těchto misí v oblastech, kde se děti nacházejí v ozbrojených konfliktech; vítá skutečnost, že úřadující předsednictví Rady také předalo místním předsednictvím zprávy, jež obdržely příslušné nevládní organizace ohledně konkrétních zemí; vítá iniciativu slovinského předsednictví ve věci zadání studie dopadu opatření EU na děti postižené ozbrojeným konfliktem; v této souvislosti zdůrazňuje omezený dopad, který obecné zásady mají na děti a ozbrojené konflikty, zejména díky tomu, že většina delegací Komise a velvyslanectví členských států nebyla informována o tom, že jejich hostitelská země je pro uplatnění těchto obecných zásad považována za zemi prioritní;

66.   vyzývá Radu a Komisi, aby do své humanitární a obchodní politiky začlenily úsilí o boj s nucenou dětskou prací;

Obránci lidských práv

67.   vyzývá Radu a Komisi, aby se zasadily o průhlednější a systematičtější provádění vodítek EU týkajících se obránců lidských práv, vzhledem k tomu, že tato vodítka jsou důležitým inovativním nástrojem navrženým za účelem podpory ochránců lidských práv a ochrany těch, kteří čelí ohrožení;

68.   očekává, že uznání vodítek týkajících se obránců lidských práv za přednostní součást zahraniční politiky EU v oblasti lidských práv bude doplněno účinným prováděním těchto zásad v místních strategických postupech zahrnujících 120 zemí; upozorňuje na to, že nedostatečná aktivita, kterou Evropská unie vyvíjí jménem obránců lidských práv v určitých zemích, jako je Čína, Tunisko, Etiopie, Írán a Rusko, patrně odráží nedostatečnou shodu mezi členskými státy Evropské unie zapříčiněnou rozdílnými prioritami jednotlivých členských států ohledně zájmů zahraniční politiky, což vylučuje možnost společného jednání;

69.   je toho názoru, že soustavný přístup by se měl také zaměřit na posílení vytváření kapacit mezi aktivisty v oblasti lidských práv, včetně obhájců hospodářských, sociálních a kulturních práv, a posílení mechanismů konzultace a interakce těchto aktivistů a příslušných vlád ohledně problematiky demokratické reformy a podpory lidských práv, zejména pokud jde o demokratizační procesy;

70.   vyzývá Radu a Komisi, aby aktivně povzbuzovaly obránce lidských práv k šíření informací o teorii a praxi nenásilí a snažily se podporovat znalosti a výměnu zkušeností mezi těmito ochránci lidských práv ohledně správných postupů na základě zkušeností přímo z praxe;

71.   vyzývá Radu a členské státy, aby bezodkladně zvážily otázku vydávání mimořádných víz pro obránce lidských práv a začlenily jasnou zmínku o specifické situaci ochránců lidských práv do nového společného vízového kodexu, a vytvořily tak zvláštní a urychlený postup vydávání víz, který by mohl čerpat ze zkušeností irské a španělské vlády v této věci; domnívá se, že důvěrnost demarší Evropské unie ve prospěch obránců lidských práv je někdy účelná, ale žádá, aby i přes tuto důvěrnost místní zaměstnanci Evropské unie vždy o takových demarších důvěrně informovaly nevládní organizace na místě;

72.   konstatuje, že i přes významné hospodářské reformy v Číně stále přetrvává systematické porušování politických a lidských práv v podobě věznění z politických důvodů, útoků a zastrašování namířených proti právníkům, obráncům lidských práv a novinářům včetně hnutí Wei Quan , absence nezávislých soudů, nucené práce, potlačování svobody projevu a náboženského vyznání a práv náboženských a etnických menšin, svévolných zadržení, systému pracovních táborů laogai a údajného násilného odebírání orgánů; stejně tak je stále znepokojen tím, že jsou na "černé listině" evidováni novináři a aktivisté za lidská práva, Dalajláma a jeho přívrženci a příslušníci hnutí Falun Gong;

73.   lituje toho, že v Bělorusku zůstává registrováno pouze pět organizací pro lidská práva a že se úřady trvale snaží tyto skupiny kontrolovat a zastrašovat a současně opakovaně zamítají žádosti o zákonnou registraci jiných skupin pro lidská práva; vítá rozhodnutí Valného shromáždění OSN z května 2007 odmítnout žádost Běloruska o křeslo v Radě pro lidská práva s poukazem na špatnou situaci lidských práv v této zemi; opakovaně naléhá na běloruské orgány, aby přestaly využívat zastrašování, obtěžování, cíleného věznění a politicky motivovaného trestního stíhání ochránců lidských práv a aktivistů občanské společnosti v Bělorusku;

74.   je velmi znepokojen tím, že v roce 2007 zesílily íránské orgány obtěžování ochránců lidských práv a právníků, kterým se pokoušejí zabránit zveřejňovat a sledovat porušování lidských práv; lituje toho, že íránská vláda uzavřela nevládní organizace, které podporují účast občanské společnosti a zvyšují informovanost o porušování lidských práv, včetně organizací poskytujících právní a sociální pomoc ženám, které se staly oběťmi násilí;

75.   ještě jednou zdůrazňuje, že je důležité vypracovat příručku k provádění těchto zásad, kterou by měli zastánci lidských práv k dispozici; vybízí skupinu COHOM k rozšíření překladů vodítek ohledně obránců lidských práv v těch jazycích zemí Evropské unie, které jsou používanými jazyky ve třetích zemích, a v důležitých neunijních jazycích používaných regionálními odděleními a vyslanectvími / delegacemi; vítá skutečnost, že překlady jsou dosud k dispozici v jazycích, jako je ruština, arabština, čínština a farsí, ale zdůrazňuje, že je zapotřebí více překladů vyhotovených přímo na místě; naléhavě žádá členské státy, aby zjednodušily vydávání víz pro obránce lidských práv, kteří jsou pozváni k účasti na akcích pořádaných v rámci Evropské unie, nebo těm, kteří utíkají před zhoršujícími se bezpečnostními podmínkami;

Vodítka pro dialogy o lidských právech a uznané konzultace se třetími zeměmi

76.   vyzývá Radu a Komisi k zahájení komplexního hodnocení vodítek pro dialogy o lidských právech a k vytvoření jasných ukazatelů dopadu všech jednání a kritérií pro zahájení, ukončení a opětovné zahájení jednání;

77.   znovu opakuje svou žádost, aby dialogy o lidských právech byly rozšířeny tak, aby zahrnovaly situaci ve třetích zemích i v Evropské unii s cílem posílit důvěryhodnost daných jednání;

78.   znovu opakuje svou žádost, aby otázky související s lidskými právy byly přezkoumány na nejvyšší politické úrovni, čímž se záležitostem v této oblasti dostane větší politické váhy a členské státy nebo třetí země nebudou z politických dialogů vynechávat otázky související s lidskými právy; z těchto důvodů považuje za nezbytné, aby se takové jednání nikdy neomezovalo pouze na setkání odborníků, což by jej vůči ostatním politickým tématům vytlačovalo do poněkud okrajové pozice; vyzývá proto Radu a Komisi k přijetí následujících opatření:

   - zveřejnit, co bude cílem každého jednání, a dohlížet nad jeho uskutečněním;
   - stanovit, že hodnocení každého jednání bude prováděno pokud možno každý rok a alespoň každé dva roky;
   - zaručit, aby každé setkání v rámci jednání vedle fáze "technického" zdokonalování na úrovni úředníků zahrnovalo politickou fázi, která se týká přímo odpovědných osob na "ministerské" úrovni;

79.   v této souvislosti znovu zdůrazňuje návrhy obsažené ve výše zmíněném usnesení Parlamentu ze dne 6. září 2007 o fungování dialogů a konzultací se třetími zeměmi v oblasti lidských práv; v tomto ohledu zdůrazňuje, že v lednu 2008 byl zahájen dialog mezi Radou, Komisí a podvýborem Parlamentu pro lidská práva, který má provést doporučení uvedeného usnesení ve věci obecné účasti Parlamentu v jednáních; v této souvislosti připomíná povinnost Rady konzultovat s Parlamentem a důsledně přihlížet k jeho názorům podle článku 21 Smlouvy o Evropské unii;

80.   klade důraz na potřebu radikálního posílení dialogu o lidských právech mezi Evropskou unií a Čínou, a je znepokojen tím, že Čína odpověděla pouze na dvě třetiny otázek, které EU položila v jednotlivých případech v rámci tohoto dialogu; vyjadřuje své znepokojení nad závažným porušováním lidských práv v Číně a zdůrazňuje, že i přes sliby, jež tento režim učinil v souvislosti s blížícími se olympijskými hrami v souladu s olympijskou chartou, se situace v oblasti lidských práv v zemi nezlepšila; vítá skutečnost, že Čína se v souladu s olympijskou chartou snaží provádět doporučení zvláštního zpravodaje ve věci mučení a nedávno nařídila soudům, aby se nespoléhaly na přiznání; bere na vědomí, že přestože čínská vláda opakovaně potvrdila svůj záměr ratifikovat Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, k ratifikaci dosud nedošlo; lituje, že na summitu Evropské unie a Číny, který se konal dne 28. listopadu 2007 v Pekingu, nebylo přijato společné prohlášení Evropské unie a Číny o lidských právech, a to i přes to, že původně byl oznámen záměr takové prohlášení vydat; vyzývá Radu, aby Parlamentu poskytla podrobnější informace návazně na jednání, včetně podrobného seznamu demarší vydaných v jednotlivých případech Radou a členskými státy; bere na vědomí, že tyto obavy by měly být zdůrazněny při přípravách na olympijské hry v Pekingu, které jsou důležitou historickou příležitostí pro zlepšení stavu lidských práv v Číně; v tomto ohledu vyjadřuje obavy ohledně čínských právních předpisů, včetně systému státních tajemství, který neumožňuje průhlednost potřebnou pro rozvoj dobré správy věcí veřejných a režim právního státu; je znepokojen limity stanovenými pro svobodu čínských a mezinárodních médií, včetně omezení přístupu čínského a mezinárodního tisku k internetu, blogům a informacím; stejně tak je i nadále znepokojen vytvářením černých listin se jmény novinářů a zastánců lidských práv, včetně Dalajlámy, jemu přidružených osob a stoupenců hnutí Falun Gong; v tomto ohledu vyzývá k okamžitému propuštění předního aktivisty v boji proti AIDS Chu Žia; zdůrazňuje, že je potřeba i po olympijských hrách pečlivě sledovat situaci ohledně lidských práv a změny právních předpisů v této otázce; naléhavě vyzývá Evropskou unii, aby zajistila podmíněnost svých obchodních vztahů s Čínou reformami v oblasti lidských práv, a v této souvislosti vyzývá Radu, aby před konečným schválením jakékoli nové rámcové dohody o partnerství a spolupráci provedla komplexní hodnocení stavu lidských práv; vyzývá Radu a Komisi, aby vznesly otázky autonomní oblasti vnitřního Mongolska, Východního Turkestánu a autonomní oblasti Tibetu, aby aktivně podpořily průhledný dialog mezi čínskou vládou a vyslanců tibetské vlády v exilu a přivedly pozornost k otázce důsledků čínské politiky v oblasti lidských práv v Africe; je i nadále znepokojen systematickým porušováním lidských práv ujgurského etnika v ujgurské autonomní oblasti Xinjiang;

81.   je znepokojen i tím, že v roce 2004 došlo k přerušení dialogu o lidských právech s Íránem v důsledku absence pozitivního vývoje ve zlepšování stavu lidských práv a nedostatečné spolupráce ze strany Íránu; vyzývá íránské orgány, aby tento dialog obnovily s cílem podpořit všechny zúčastněné subjekty občanské společnosti oddané demokracii a aby prostřednictvím mírových prostředků a bez použití násilí posílily existující postupy, které mohou podpořit demokratické, institucionální a konstituční reformy, zajistily životnost těchto reforem a upevnily zapojení íránských ochránců lidských práv a představitelů občanské společnosti v postupech utváření politiky a posílily úlohu, kterou hrají v obecném politickém dialogu; je hluboce znepokojen tím, že i v roce 2007 se v Íránu zhoršovalo dodržování lidských práv, zejména práva svobody projevu a sdružování; odsuzuje novou kampaň za morálku zahájenou íránskými úřady počátkem dubna 2007, v jejímž důsledku byly tisíce mužů a žen uvězněny z důvodu "boje proti nemorálnímu chování"; odsuzuje skutečnost, že íránský režim stále více využívá trestu smrti;

82.   vyjadřuje politování nad nedostatkem výsledků jednání mezi Evropskou unií a Ruskem o lidských právech a vyzývá Parlament, aby se do tohoto procesu zapojil; podporuje snahy Rady a Komise o vytvoření stavu, kdy by se jednání střídavě konala v Rusku a Evropské unii, kromě ministra zahraničí by se jich účastnili i ostatní ruští ministři a ruská delegace by se účastnila schůzek ruských a evropských parlamentních orgánů nebo nevládních organizací pořádaných současně se zmíněnými jednáními; vyjadřuje politování nad tím, že ve snaze dosáhnout změny politiky v Rusku, zejména s ohledem na citlivé otázky, jako je situace v Čečensku a ostatních kavkazských republikách, beztrestnost a nezávislost soudnictví, zacházení s ochránci lidských práv a politickými vězni, včetně Michaila Chodorkovského, nezávislost sdělovacích prostředků a svoboda projevu, situace etnických a náboženských menšin, dodržování právního státu a ochrana lidských práv v ozbrojených složkách, diskriminace na základě sexuální orientace i jiné problémy, EU neuspěla; je přesvědčen, že dlouhodobá diskuse o problému Čečenska by měla být rozšířena o znepokojující situaci v Ingušsku a Dagestánu; vyzývá ruské orgány, aby chránily národnostní menšiny v republice Marij El a zajistily dodržování lidských práv a práv menšin v souladu s ústavou Marij El a evropskými standardy; vyjadřuje politování nad pokračujícím pronásledováním novinářů, ochránců lidských práv, politických vězňů a nevládních organizací, např. nedávné obtěžování zaměřené na noviny Novaja Gazeta a nadaci Nižného Novgorodu pro podporu snášenlivosti; je znepokojen tím, že se v roce 2007 ukázalo, že nové ruské právní předpisy o nevládních organizacích, které vstoupily v platnost v roce 2006, umožňují svévolné a selektivní provádění a byly využity k bránění, omezování a postihování zákonné činnosti nevládních organizací, a tím přispěly k rostoucí nejistotě a zranitelnosti nevládních organizací; dále v souladu se zprávou Amnesty International z prosince 2007 vyjadřuje své obavy z toho, že úřad státního zástupce trvale nerespektuje právo Michaila Chodorkovského a jeho spolupracovníka Platona Lebeděva na spravedlivý proces v souladu s mezinárodními normami, a znepokojení nad tím, že i přes opakované výzvy ze strany Evropského soudu pro lidská práva a předsedy Parlamentního shromáždění Rady Evropy bylo odmítnuto poskytnout životně důležitou léčbu Vasiliji Alexanjanovi, bývalému viceprezidentovi společnosti Jukos; naléhavě vyzývá Rusko, aby přijalo další opatření na ochranu svobody projevu a bezpečnosti novinářů a zastánců lidských práv; v tomto ohledu je toho názoru, že Evropská unie by měla považovat spolupráci Ruska s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Radou Evropy a mechanismy OSN v oblasti lidských práv a spolu s ratifikací veškerých příslušných úmluv týkajících se lidských práv za prioritní, zejména ratifikaci protokolu č. 14 k EÚLP, který mění kontrolní mechanismy obsažené v úmluvě; lituje neochoty Ruska přizvat v dostatečném předstihu vhodný počet mezinárodních volebních pozorovatelů, kterým by bylo umožněno řádně sledovat volby v souladu se standardy OBSE, což znemožňuje organizacím, jako je úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), aby uskutečnily svou plánovanou misi pro sledování průběhu voleb v souladu se svým mandátem, a je proto nucen pochybovat o demokratické legitimitě parlamentních voleb v roce 2007 a prezidentských voleb v roce 2008; naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby vyzdvihly problematiku lidských práv, včetně konkrétních případů, při jednání s ruskými orgány na nejvyšší úrovni a v nové dohodě o partnerství a spolupráci s Ruskem; naléhavě žádá Komisi, aby kromě doložky o lidských právech stanovila jasnější závazky a zavedla účinnější monitorovací mechanismy za účelem dosažení skutečného zlepšení stavu lidských práv;

83.   naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby vytvořily podvýbory pro lidská práva se všemi sousedními státy; znovu opakuje svou výzvu, aby poslanci byli zahrnuti do příprav schůzí těchto podvýborů a informováni o jejich výsledcích; je toho názoru, že zatímco počáteční etapy jednání, jako tomu bylo v případě Tuniska, by se mohly zaměřit na založení životnosti podvýboru a posílení důvěry mezi partnery, tyto podvýbory, v současné době zejména podvýbor vytvořený s Marokem, by měly vstoupit do fáze zaměřené na výsledky a stanovit si konkrétní kritéria a ukazatele učiněného pokroku a možnost zabývat se jednotlivými případy; zdůrazňuje, že jednání o lidských právech by se zcela jistě neměla omezovat na tyto podvýbory, a upozorňuje na potřebu začlenění těchto otázek do politického dialogu sahajícího až na nejvyšší úroveň, aby se zvýšila soudržnost politiky EU v této oblasti a snížily rozdíly v prohlášeních o stavu lidských práv, která obě strany poskytují tisku; vítá prohlášení Rady ze dne 16. října 2007, podle kterého se jednání o budoucí rámcové dohodě EU a Libye budou mimo jiné konkrétně zabývat spoluprací a pokrokem v oblasti lidských práv;

84.   připomíná zhoršující se situaci v Sýrii, kde orgány režimu odmítají udělovat oficiální status skupinám pro lidská práva a kde jsou skupiny pro lidská práva pronásledovány bezpečnostními službami a jejich členové jsou vězněni z důvodu nelegitimity; odsuzuje uvěznění disidentů a lidí z opozičních stran a naléhavě žádá Radu a Komisi, aby vyzvaly syrskou vládu k propuštění takto uvězněných novinářů, aktivistů za lidská práva a nezávislých právníků a k odvolání výjimečného stavu;

85.   odsuzuje opatření, která proti opozici přijaly běloruské orgány; konstatuje, že tato opatření mají ve stále větší míře podobu systematických pokusů o ponížení a špatné zacházení s členy opozice; poukazuje například na nedávné uvěznění nositele Sacharovovy ceny Alexandera Milinkeviče; konstatuje, že Evropská unie nedosáhla žádného úspěchu ve zlepšování situace ve věci reforem lidských práv v Bělorusku;

86.   vyjadřuje hluboké znepokojení nad katastrofickou humanitární krizí v pásmu Gazy; vyzývá všechny zúčastněné strany k dodržování Všeobecné deklarace lidských práv; potvrzuje obsah svého usnesení ze dne 21. února 2008 o situaci v Gaze(24) ;

87.   uznává pokusy Rady a Komise uspořádat druhou etapu dialogů o lidských právech mezi Evropskou unií a Uzbekistánem v květnu 2008 a chválí snahu Komise o uspořádání semináře občanské společnosti o mediálním vyjadřování v mezích dialogu, který by se mohl konat v Taškentu; znovu vyzdvihuje, že vedení dialogu o lidských právech a schůzky odborníků ohledně masakru v Andižanu v roce 2005 samy o sobě nevytvářejí pokrok a nemohou být použity jako odůvodnění pro rušení sankcí; bere na vědomí, že neexistence nezávislého mezinárodního vyšetřování masakru v Andižanu a nedostatek jakéhokoli zlepšení stavu lidských práv v Uzbekistánu, což jsou podmínky stanovené Evropskou unií pro zrušení sankcí, mají samozřejmě za následek prodloužení sankcí vůči Uzbekistánu; vítá skutečnost, že závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy z 15.–16. října 2007 zavedly zvláštní podmínky, které je třeba splnit do šesti měsíců, za účelem prodloužení pozastavení vízových omezení; vyzývá Radu a Komisi, aby provedly vážné zhodnocení vlivu rozhodnutí o šestiměsíčním pozastavení některých vízových omezení, která jsou součástí sankcí EU vůči Uzbekistánu, a přezkoumaly celkovou situaci lidských práv v této zemi; lituje toho, že Uzbekistánu se dosud nepodařilo dosáhnout pokroku v žádné z příslušných oblastí; oceňuje práci svého podvýboru pro lidská práva, který každých šest měsíců pečlivě sleduje stav lidských práv, aby podal Radě pravidelná parlamentní hodnocení a doporučení ve věci politiky EU, která má být v této oblasti přijata; je rozhořčen prezidentskými volbami v Uzbekistánu dne 23. prosince 2007, které se podle ODIHR "konaly v přísně sledovaném politickém prostředí, kde nebyl ponechán prostor pro skutečnou opozici, a obecně nesplnily mnoho požadavků na demokratické volby stanovené Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě"; odsuzuje vraždu zakladatele a uměleckého ředitele nezávislého divadla Ilkhom Marka Weila dne 9. září 2007 a vraždu novináře a kritika uzbeckého režimu Ališera Sajpova dne 24. října 2007 v kyrgyzském městě Oš; znovu opakuje svou výzvu k okamžitému propuštění politických vězňů(25) ;

88.   podporuje ochotu Rady zahájit dialog o lidských právech se všemi čtyřmi zbývajícími středoasijskými státy; vyzývá k tomu, aby dialogy byly zaměřeny na výsledek a byly v plném souladu s obecnými zásadami Evropské unie pro dialogy o lidských právech s třetími zeměmi a zaručovaly zapojení občanské společnosti a Evropského parlamentu; žádá, aby zahájení dialogů bylo v rámci sekretariátů Rady a Komise doprovázeno dostatečnými zdroji;

89.   uznává význam závazku Turecka i EU ve věci pokračování reforem v oblasti lidských práv v Turecku v rámci procesu přistoupení Turecka;

90.   vyjadřuje naději, že osoby odpovědné za zavraždění Benazir Bhuttové budou co nejdříve identifikovány a pohnány k odpovědnosti; zaznamenává zhoršení stavu lidských práv v Pákistánu v průběhu roku 2007, které se týká zejména ohrožení nezávislosti soudů a svobody sdělovacích prostředků; s ohledem na tuto skutečnost odsuzuje pomlouvačnou kampaň proti Iftikharu Mohammadovi Choudhrymu, bývalému předsedovi Nejvyššího pákistánského soudu, i to, že byl odvolán z funkce a umístěn do domácího vězení; vyzývá Radu a Komisi k podpoře hnutí za demokracii, které zahájili soudci a advokáti, zejména rozšířením pozvání pro některé jejich zástupce včetně pana Choudhryho; požaduje, aby byli všichni odvolaní soudci znovu dosazeni do svých funkcí; bere na vědomí přijetí nového strategického dokumentu pro zemi týkající se Pákistánu a vítá zaměření pozornosti na předcházení konfliktům a lidská práva v tomto dokumentu; zaznamenává, že první schůzka společného výboru Evropského společenství a Pákistánu se konala v Islámábádu dne 24. května 2007, a zdůrazňuje nutnost toho, aby lidská práva byla na popředí programu všech následujících schůzek;

Mrzačení ženských pohlavních orgánů a nepřípustné tradiční zvyklosti

91.   zdůrazňuje, že úsilí o odstranění všech forem mrzačení ženských pohlavních orgánů by mělo být posíleno jak na místní úrovni, tak v rámci procesu utváření politik, aby byla zdůrazněna skutečnost, že takovéto mrzačení je jak otázkou rovnosti mužů a žen, tak i porušováním lidských práv ve věci tělesné integrity;

92.   trvá na tom, aby se všechna jednání o lidských právech výslovně zaměřila na otázku práv žen, konkrétně na boj a odstranění všech forem diskriminace a násilí páchaného na ženách a dívkách, což se týká především potratů volených podle pohlaví dítěte, veškerých nepřípustných tradičních zvyklostí a praktik jako například mrzačení ženských pohlavních orgánů a předčasné nebo vynucené sňatky, všech forem obchodování s lidmi, domácího násilí a vraždění žen, vykořisťování na pracovišti a hospodářského vykořisťování, a aby byly odmítnuty jakékoli pokusy státu odvolávat se na zvyklosti, tradice nebo náboženské aspekty k tomu, aby se vyhnuly své povinnosti takovou brutalitu a veškeré praktiky, které by mohly ohrozit život žen, vymýtit;

93.   vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby uplatňovaly doložku o lidských právech, a učinily tak boj proti všem formám mrzačení ženských pohlavních orgánů úkolem prvořadého významu ve vztazích s nečlenskými státy, zejména těmi, které v rámci Dohody z Cotonou (nyní podle evropských dohod o partnerství) udržují s Evropskou unií preferenční vztahy, a aby je přiměly přijmout nezbytná právní, správní, soudní a preventivní opatření, která by tyto praktiky ukončila;

94.   připomíná rozvojové cíle tisíciletí a zdůrazňuje, že přístup ke vzdělání a zdravotní péči jsou základní lidská práva; je přesvědčen, že zdravotní programy, včetně programů týkajících se sexuálního zdraví, podpory rovnosti pohlaví a posílení pravomocí žen a práv dětí by měly v rozvojové politice a v politice v oblasti lidských práv EU stát na předním místě, zejména tam, kde přetrvává násilí založené na pohlaví a kde jsou ženy a děti vystaveny nebezpečí HIV/AIDS, či tam, kde je jim bráněno v přístupu k informacím, prevenci nebo k léčbě; vyzývá Komisi, aby základní práva pracovníků a agendu důstojné práce zahrnula do své rozvojové politiky, zejména do programů obchodní pomoci;

95.   vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby propagovaly zejména ratifikaci a uplatňování Protokolu Africké unie o právech žen v Africe členskými státy Africké unie;

96.   vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby posílily Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a zajistily přidělení finančních prostředků na činnosti zabývající se odstraněním všech forem mrzačení ženských pohlavních orgánů;

Všeobecný přezkum činností Rady a Komise, včetně výsledků obou předsednictví

97.   vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že vojenská junta v Barmě neustále porušuje lidská práva a demokracii, a podporuje závazek Evropské unie dosáhnout svých vytyčených cílů, a to všem přístupného a skutečně "třístranného dialogu" mezi vojenským režimem, demokratickou opozicí (jmenovitě Národní ligou za demokracii, která zvítězila ve volbách v roce 1990) a etnickými národnostmi v zájmu dosažení národního smíření nutného pro přechod k demokracii v Barmě a vytvoření legitimní, demokratické civilní vlády, která bude dodržovat lidská práva svého lidu a která obnoví normální vztahy s mezinárodním společenstvím; vítá přijetí společného postoje Rady v listopadu 2007, kterým byla obnovena existující omezující opatření a zavedena dodatečná restriktivní opatření, ale lituje, že z těchto opatření byla vyloučena taková klíčová odvětví jako energetika a finanční a bankovní sankce proti vojenskému režimu; v této souvislosti se domnívá, že přijetí omezujících opatření by mělo být samozřejmě doprovázeno důslednou podporou občanské společnosti, která v Barmě neexistovala; odsuzuje brutální reakci barmských orgánů na demonstrace buddhistických mnichů a všechny ostatní mírové demonstrace; lituje pokračujícího věznění a zadržování demokratických aktivistů a novinářů a vyzývá Radu, aby nadále upozorňovala na stav lidských práv v Barmě jako na prioritní otázku v UNHRC a aby vyvíjela trvalý tlak ve věci druhé návštěvy pana Tomase Ojei Quintany, zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v Barmě, v zájmu dalšího posouzení porušování lidských práv; vítá jmenování Piera Fassina zvláštním vyslancem Evropské unie v Barmě a žádá Komisi, aby aktivně podporovala barmské prodemokratické hnutí v rámci EIDHR; odsuzuje vraždu Padoha Mahna Sha, generálního tajemníka Národní unie Karenů, který byl 14. února 2008 zavražděn ve svém domově v Thajsku; požaduje, aby proběhlo vyšetřování okolností této vraždy a aby EU vyjádřila rozhořčení vůči vojenskému režimu a naléhala na lepší ochranu pro demokratické vůdce z Barmy žijící v exilu v Thajsku; je znepokojen tím, že barmští uprchlíci v Malajsii jsou mimořádně zranitelní a ze strany malajsijských orgánů jsou ohroženi uvězněním, zadržením, bitím a vyhoštěním; naléhavě žádá Radu, aby vyzvala malajsijské orgány k ukončení jejich brutálního zacházení s uprchlíky, aby povzbudila Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky k registraci všech uprchlíků v zájmu zajištění větší ochrany a aby naléhavě požádala další země o přijímání barmských uprchlíků z Malajsie k přesídlení;

98.   vyzývá předsednictví Rady, aby se v oblasti lidských práv zaměřilo na země vyžadující zvláštní pozornost; zejména vybízí Radu, aby plně uplatňovala obecné zásady Evropské unie pro ochránce lidských práv a aby vyčlenila dodatečné finanční prostředky na projekty v rámci EIDHR, zejména na propagaci demokracie v Bělorusku, Barmě, na Kubě, v Eritreji, Laosu, Severní Koreji, Uzbekistánu, Vietnamu a Zimbabwe; domnívá se, že koncepce a uplatňování těchto projektů by neměly záviset na souhlasu nebo spolupráci příslušných režimů;

99.   vítá skutečnost, že Evropská unie dne 18. října 2007 uspořádala první Den proti obchodování s lidmi, jehož účelem bylo zvýšit informovanost o obchodování s lidmi a zdůraznit dlouhodobý závazek Evropské unie toto obchodování vymýtit;

100.   vítá fórum o lidských právech EU s nevládními organizacemi, které pořádalo portugalské předsednictví a Komise a které se konalo v prosinci 2007 v Lisabonu a zabývalo se hospodářskými, sociálními a kulturními právy; souhlasí s doporučeními fóra, které znovu potvrdilo nedělitelnost a univerzálnost lidských práv a kterému se podařilo propojit vnější a vnitřní aspekty politik Evropské unie; proto podněcuje Radu a Komisi, aby posílily současné hodnocení dopadů na udržitelnost, které provádí generální ředitelství Komise pro obchod, prostřednictvím vhodného posouzení dopadu na lidská práva;

101.   vítá čtvrté zasedání Evropské sítě kontaktních míst týkající se osob zodpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které se konalo v Haagu ve dnech 7. a 8. května 2007; bere na vědomí činnost tohoto zasedání, která byla v plném rozsahu věnována Rwandě a vyšetřování podezřelých osob z Rwandy evropskými státy; lituje, že se za portugalského předsednictví nepodařilo uspořádat páté zasedání sítě; připomíná Radě závazek uspořádat takové zasedání v rámci každého předsednictví;

102.   vyzývá předsednictví Rady, aby se zabývalo nedostatečnou činností Evropské unie v Dárfúru; vítá smíšenou operaci Africké unie / Spojených národů v Dárfúru (UNAMID), kterou jednomyslně schválila rezoluce 1769 (2007) Rady bezpečnosti OSN přijatá dne 31. července 2007 jako krůček správným směrem; bere na vědomí, že ke dni 31. prosince 2007 UNAMID nahradila misi Africké unie v Súdánu (AMIS) a že její první mandát vyprší dne 31. července 2008; očekává, že AMIS o síle 7 000 mužů, který byl doposud odpovědný za udržování míru, se stane součástí tohoto nového útvaru a že budou provedena veškerá nezbytná opatření, včetně pravidelného přezkumu počtu vyslaných příslušníků mírových sil, která zajistí, aby UNAMID mohl plnit svůj mandát; trvá nicméně na tom, že zatykače vydané ICC v souvislosti s Dárfúrem musí být vykonány co nejdříve; konstatuje, že nedostatečnost opatření pro boj s humanitární katastrofou v Dárfúru byla jednou z příčin zhoršení politické a sociální situace v Čadu; požaduje přijetí okamžitých opatření pro větší pomoc této zemi;

103.   vyjadřuje znepokojení nad povstaleckým útokem v N'Djameně v Čadu na počátku února 2008; upozorňuje na význam účasti EU při zvyšování diplomatického tlaku na dosažení příměří v Čadu pro ochranu obléhaných občanů a při podpoře jednání zaměřených na mír a národní usmíření v této zemi; odsuzuje zásahy čadské vlády proti politickým odpůrcům v N'Djameně po únorovém pokusu o státní převrat; naléhavě žádá Radu, aby učinila vše pro zajištění svobody politické opozice v Čadu; zdůrazňuje závažnost krizové situace uprchlíků a vnitřně vysídlených osob ve východním Čadu, kde je více než 400 000 uprchlíků a vnitřně vysídlených osob ubytováno ve 12 táborech podél čadské východní hranice; vítá zřízení mírové mise sil EU v Republice Čad a Středoafrické republice (EUFOR TCHAD/RCA) a její nejdůležitější cíl spočívající v ochraně uprchlíků, vnitřně vysídlených osob a humanitárních pracovníků v tomto krizovém regionu;

104.   vítá skutečnost, že Spojené národy zahájily činnost zaměřenou na dosažení jednotné normy chování pro všechny kategorie zaměstnanců zapojených do mírových misí; bere na vědomí, že akční plán pracovní skupiny uvádí požadavek, aby do všech kodexů chování Meziagenturního stálého výboru bylo zahrnuto šest hlavních zásad, včetně zásady zakazující sexuální aktivitu s osobami mladšími 18 let bez ohledu na věkovou hranici zletilosti nebo věk pohlavní dospělosti platný na daném místě; vítá skutečnost, že tento kodex chování se nyní vztahuje na všechny pracovníky mírových sil a humanitární pracovníky Spojených národů; vítá vytvoření jednotek osobního chování v rámci misí Spojených národů v Burundi, Pobřeží slonoviny, Konžské demokratické republice a Haiti, které mají prošetřovat případy obvinění a pomáhat obětem; očekává úplné uplatňování kodexu chování ve všech misích Spojených národů, včetně případných trestních sankcí uložených zaměstnancům usvědčeným ze znásilnění či sexuálního zneužití dětí;

105.   vítá skutečnost, že Rada sestavuje a pravidelně aktualizuje seznamy zemí, které jsou ohniskem jejího zájmu a ve kterých mimořádně intenzívně usiluje o uplatňování obecných zásad EU o dětech v ozbrojených konfliktech, o trestu smrti (takzvané "země na prahu změny") a o ochráncích lidských práv; bere na vědomí, že o podobné praxi se uvažuje také v rámci prováděcí strategie nových obecných pokynů Evropské unie pro podporu a ochranu práv dítěte; vybízí Radu a Komisi, aby tyto osvědčené postupy šířila, což Evropské unii mimo jiné umožňuje prostřednictvím demarší, prohlášení a jiných aktivit účinněji reagovat na obecné zásady Evropské unie týkající se mučení; vybízí Radu a Komisi, aby při zjišťování zemí, na které je třeba se zaměřit, uplatňovaly zvláštní mechanismus Spojených národů a zohledňovaly doporučení a naléhavá usnesení Evropského parlamentu;

106.   znovu opakuje svou žádost, aby veškeré diskuse o lidských právech a demokracii se třetími zeměmi, nástroje, dokumenty a zprávy včetně výročních zpráv o lidských právech výslovně řešily problém diskriminace včetně otázky etnických, národnostních a jazykových menšin, problém náboženské svobody včetně nesnášenlivosti vůči jakémukoli náboženskému vyznání a diskriminace vůči menšinovým náboženstvím, diskriminace podle kast, problém ochrany a podpory práv původních obyvatel, lidských práv žen, práv dětí, zdravotně postižených lidí včetně mentálně postižených lidí a lidí se všemi formami sexuální orientace, a aby byly v plné míře zapojovány jejich organizace, a to jak v rámci Evropské unie, tak případně i v rámci třetích zemí;

Programy Komise zaměřené na vnější pomoc a EIDHR

107.   vyjadřuje znepokojení nad zjevnou manipulací s prezidentskými volbami v Keni v prosinci 2007, po kterých v zemi vypuklo násilí, a požaduje, aby byla zaručena lidská práva včetně svobody projevu, práva na shromažďování a práva na sdružování i na svobodné a spravedlivé volby; je znepokojen skutečností, že Keni byly vyplaceny finanční prostředky EU den po volbách v prosinci 2007; naléhavě žádá, aby v budoucnosti nebyly platby vládám prováděny tak brzy po všeobecných volbách, a zejména, aby tyto platby nebyly prováděny do obdržení zprávy mise volebních pozorovatelů EU; v kontextu mírových jednání upozorňuje na to, že je významné, aby se EU i nadále podílela na podpoře trvalého úsilí o dosažení fungující a stabilní demokratické vlády a úřadu prezidenta v Keni;

108.   vítá přijetí finančního nástroje pro vnější pomoc EIDHR, který konkrétně podporuje lidská práva a demokracii, a skutečnost, že v programových dokumentech na léta 2007 a 2008 byly zohledněny priority Parlamentu;

109.   žádá naprostou průhlednost ve způsobech použití peněžních prostředků a ve způsobech výběru a hodnocení projektů v rámci EIDHR; žádá, aby všechny vybrané projekty byly zveřejňovány na internetu, pokud je to slučitelné s ochranou příjemce;

110.   vítá zahájení nového projektu v rámci EIDHR, který umožňuje podniknout naléhavé kroky na ochranu ochránců lidských práv; vyzývá Komisi, aby tento nový projekt provedla rychle a účinně;

111.   navrhuje, aby byl od roku 2009 rozpočet EIDHR navýšen, zejména s ohledem na zpřístupnění dalších prostředků na projekty v "problematických" zemích i projekty přímo řízené delegacemi Komise s místními organizacemi občanské společnosti, aby mohly mít všechny země, ve kterých jsou takové projekty prováděny, přístup k finančním prostředkům Společenství;

112.   vyzývá Komisi, aby upravila počet zaměstnanců pověřených prováděním EIDHR v ústředí i v delegacích s cílem zohlednit zvláštnosti a problémy tohoto nového nástroje, a zpřístupnit tak nutné zdroje a odborné zkušenosti s ohledem na velmi citlivou povahu projektů, které nástroj podporuje, potřebu chránit subjekty občanské společnosti, které tyto projekty provádějí, a význam politického cíle, který představuje;

113.   požaduje, aby bylo zaměstnancům delegací EU ve třetích zemích zajištěno zvláštní vzdělávání v oblasti lidských práv a demokracie s možností dosáhnout i nejvyšší úrovně, zejména s ohledem na projekty prováděné podle obecných zásad a na naléhavou potřebu podpory pro ochránce lidských práv; rovněž požaduje, aby odborné školení vedoucích delegací, které probíhá každé dva roky, zahrnovalo s ohledem na nové povinnosti delegací v této oblasti i problematiku lidských práv;

114.   vyzývá Komisi, aby zajistila, že projekty a programy, které Unie podporuje, budou v souladu s jejími politickými prioritami, zejména v souvislosti s jejím dvoustranným plánováním se třetími zeměmi; dále požaduje, aby byl zaručen soulad mezi programy a tématickými nástroji a aby byly tyto nástroje posíleny, neboť jsou jediným prostředkem, který Unii umožňuje provádět projekty ve třetích zemích bez podpory ze strany orgánů dotčených zemí;

115.   bere na vědomí, že finanční prostředky EIDHR vyčleněné na mise Evropské unie pro sledování průběhu voleb v roce 2007 dosáhly 23 % všech využitých finančních prostředků EIDHR (30,1 milionů EUR) a že bylo uskutečněno 11 takových misí;

116.   bere na vědomí, že velká část (kolem 50 %) všech finančních prostředků EIDHR na projekty zadané v roce 2007 byla vynaložena na velké tématické projekty a pouze malá část (24 %) na režim podpory jednotlivých zemí (odpovídající mikroprojektům); také bere na vědomí, že pouze malá část finančních prostředků byla určena Asii, a navrhuje přehodnocení geografické rovnováhy;

117.   bere na vědomí, že je třeba přistupovat obezřetně k financování mezinárodních organizací, jejichž finanční prostředky pocházejí ze stanovených příspěvků členských států, jako je tomu v případě ICC, neboť finanční prostředky poskytované těmto organizacím odpovídají dotacím smluvních států, jejichž povinností je těmto organizacím takovéto finanční prostředky poskytovat, a ohrožují ostatní projekty a orgány, které se spoléhají na finanční prostředky EIDHR, jako jsou například projekty nevládních organizací a přejatý program a kontaktní práce Zvláštního soudu pro Sierra Leone;

Pomoc při volbách a sledování průběhu voleb

118.   s uspokojením konstatuje, že EU ve stále větší míře využívá pomoc při volbách a sledování průběhu voleb k prosazování demokracie ve třetích zemích a že kvalita a nezávislost těchto misí jsou široce uznávány;

119.   naléhavě požaduje zvýšenou bdělost ohledně kritérií pro výběr zemí, ve kterých probíhá pomoc při volbách / sledování průběhu voleb, a ohledně dodržování metod a pravidel stanovených na mezinárodní úrovni, zejména pokud jde o nezávislost mise;

120.   domnívá se, že v této fázi je s ohledem na předchozí zkušenosti třeba pomoc při volbách / sledování průběhu voleb začlenit do trvalého procesu včetně předvolební fáze podpory budování demokracie a lidských práv, a především povolební fáze podpory a hodnocení demokratického procesu s cílem posílit právní stát, upevnit demokratické instituce, politický pluralismus, nezávislost soudů a úlohu občanské společnosti;

121.   připomíná, že potřeba povolební politiky je součástí právního základu EIDHR;

122.   žádá, aby byl volební proces včetně fáze před volbami a po nich začleněn do jednotlivých úrovní politického dialogu s dotčenými třetími zeměmi s cílem zajistit soulad politik EU a potvrdit zásadní úlohu lidských práv a demokracie;

123.   dále připomíná Radě a Kamisi, že – jak již začaly provádět některé členské státy – je nutno strategie demokracie a lidských práv připravovat pro každou zemi zvlášť, neboť jsou nezbytným prostředkem k zajištění souladu uskutečňovaných politik i během volebních procesů;

124.   vyzývá výbor pro zahraniční věci, aby před přezkumem v polovině období zrekapituloval provádění jednotlivých složek EIDHR;

Uplatňování doložek o lidských právech a demokracii ve vnějších dohodách

125.   lituje skutečnosti, že doložka o lidských právech a demokracii, která je velmi důležitým prvkem všech dohod o spolupráci a partnerství se třetími zeměmi, stále není konkrétně prováděna, neboť chybí mechanismus, který by umožnil její vymahatelnost;

126.   v této souvislosti znovu zdůrazňuje návrhy obsažené ve výše zmíněném usnesení Parlamentu ze dne 14. února 2006 o doložkách o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie; zdůrazňuje zejména nutnost začlenit takové doložky do všech dohod EU včetně dohod pro konkrétní odvětví;

127.   vyzývá Radu a Komisi, aby využily toho, že v současné chvíli končí platnost dohod o partnerství a spolupráci s několika sousedními zeměmi a Ruskem a probíhá jednání o nových dohodách, a začlenily lidská práva a účinný dialog o lidských právech do budoucích dohod, a to i využitím mechanismu následných opatření;

128.   naléhavě žádá Komisi, aby v rámci politiky zahraničního obchodu, investiční a rozvojové politiky EU zajistila, že soukromé podniky z EU při vykonávání své hospodářské činnosti ve třetích zemích dodržují mezinárodní normy v oblasti lidských práv, zejména pokud jde o využívání přírodních zdrojů, a mezinárodní závazek získat předem informovaný souhlas místních společenství a zainteresovaných původních obyvatel; domnívá se, že Parlament by měl pokrok v této otázce sledovat a podávat o něm zprávu;

129.   znovu opakuje svou žádost, aby doložky o lidských právech byly prováděny průhlednějším postupem konzultace mezi stranami a aby byly podrobně stanoveny politické a právní mechanismy, které budou použity v případě žádosti o pozastavení oboustranné spolupráce podané na základě opakovaného a/nebo systematického porušování lidských práv, které je v rozporu s mezinárodním právem; domnívá se, že tyto doložky by měly zahrnovat také podrobnosti o mechanismu, který by umožnil dočasné pozastavení dohody o spolupráci, a také o "mechanismu varování";

130.   bere na vědomí, že Evropská unie v roce 2007 neuzavřela žádnou novou dohodu obsahující doložky o lidských právech;

131.   vítá skutečnost, že Rada a Komise pozastavily v červnu 2007 Bělorusku obchodní preference na základě Všeobecného systému preferencí (GSP) pro neschopnost běloruské vlády provádět doporučení, která v roce 2004 předložila MOP;

132.   je přesvědčen, že zajištění účinné demokracie a ochrany lidských práv na vnějších hranicích EU by mělo být nejvyšší prioritou snahy EU o prosazování lidských práv; vyzývá Radu a Komisi, aby dále upevnily své úsilí o prosazování lidských práv v rámci Evropské politiky sousedství, strategického partnerství s Ruskem a vztahů s Tureckem a zeměmi západního Balkánu, a aby přitom plně využily existující regionální rámce spolupráce v těchto regionech; znovu opakuje, že je zvlášť nutné zabývat se porušováním lidských práv v oblastech neřešených konfliktů v dotčených zemích, které značně narušují upevňování právního státu a demokracie na současných vnějších hranicích EU;

Prosazování lidských práv

133.   vyzývá Komisi, aby vzhledem k porušování občanských a politických práv či využívání práce vězňů nadále pečlivě sledovala udělování výhod v rámci "všeobecného systému preferencí plus" zemím, které vykazují vážné nedostatky v provádění osmi doporučení MOP, jež se týkají základních pracovních norem; žádá Komisi, aby vytvořila kritéria pro odebrání GSP na základě nedodržování lidských práv;

134.   připomíná Deklaraci o právu na rozvoj, kterou dne 4. prosince 1986 přijalo Valné shromáždění OSN ve své rezoluci č. 41/128, která uznává, že právo na rozvoj je nezcizitelným lidským právem a že státy nesou prvořadou odpovědnost za vytvoření podmínek příznivých pro uskutečnění práva na rozvoj a musí se zasadit o vytvoření mezinárodních politik rozvoje za účelem usnadnění plného uskutečnění tohoto práva; vyzývá k přijetí opatření, která zajistí, aby mezinárodní programy rozvoje, které tuto odpovědnost států řeší, zahrnovaly osoby se zdravotním postižením a aby tyto osoby měly k těmto programům přístup v souladu s článkem 32 Úmluvy OSN o právech zdravotně postižených osob, kterou Evropské společenství podepsalo dne 30. března 2007;

135.   připomíná Radě její závazek k prosazování lidských práv v celé SZBP a ostatních politikách EU, jak je uvedeno ve zprávě, kterou potvrdil politický a bezpečnostní výbor dne 7. června 2006; požaduje další pokrok v provádění doporučení obsažených v uvedené zprávě; připomíná Radě zejména povinnosti zeměpisných pracovních skupin ohledně určení klíčových problémů, priorit a strategií lidských práv v rámci jejich celkového plánování a zavedení systematičtější výměny s mezinárodními nevládními organizacemi a ochránci lidských práv;

136.   připomíná, že souhrnný rozpočet Evropské unie na rok 2008 stanovuje, aby prostředky určené na zdravotní postižení podléhaly kontrole, a to s cílem zajistit, aby tyto prostředky byly jako pomoc Společenství v souladu s článkem 32 Úmluvy OSN o právech zdravotně postižených osob, a žádá, aby tato ustanovení rozpočtu byla pečlivě prováděna a dodržována;

137.   vyzývá Radu, aby učinila maximum pro uplatňování základního práva na zdraví, pokud jde o léčbu bolesti a dostupnost opiových analgetik; poznamenává, že Mezinárodní úřad pro kontrolu omamných látek požádal mezinárodní společenství, aby za podmínek přísné kontroly ze strany uznávaných mezinárodních a národních subjektů dohledu, například specializovaných agentur vnitrostátních vlád a OSN, podporovalo předepisování léků proti bolesti, zejména v chudých zemích, neboť informace z více než 150 zemí vykazují vážné nedostatky v léčbě; vyzývá Radu a Komisi, aby spolupracovaly ve prospěch otevření členství ve Světové zdravotnické organizaci všem státům, jak stanoví článek 3 její ústavy, a tím zvýšily efektivitu a univerzálnost programů Světové zdravotnické organizace;

138.   bezpodmínečně odsuzuje všechny formy vykořisťování dětí, ať v podobě sexuálního zneužívání včetně dětské pornografie a na děti zaměřené sexuální turistiky nebo povinné práce, spolu se všemi formami obchodování s lidmi; žádá Komisi a členské státy, aby uznaly problém tisíců dětí žijících na ulici a dětí nucených žebrat za problém závažný z hlediska sociálního a z hlediska lidských práv a přijaly opatření pro jeho řešení, a vyzývá členské státy k zavedení sankcí proti subjektům odpovědným za špatnou situaci dětí nucených žebrat;

139.   naléhavě žádá Komisi, aby nadále podporovala sociální odpovědnost evropských a místních podniků; žádá Radu, aby Parlamentu podávala informace, které poskytuje zvláštní zástupce OSN pro podnikání a lidská práva v zájmu vyjasnění norem odpovědnosti podniků a povinnosti nadnárodních společností a jiných podniků zodpovídat se ze své činnosti, pokud jde o lidská práva;

140.   je si vědom toho, že vnitřní a vnější program EU se přednostně zaměřuje na přistěhovaleckou politiku a že EU se ve svých textech snaží propojit otázku přistěhovalectví a rozvoje a zajistit, aby základní práva přistěhovalců byla dodržována; trvá ovšem na tom, že ve skutečnosti jsou tyto texty v podstatě přehlíženy; zdůrazňuje, že readmisní dohody týkající se nezákonných přistěhovalců musí být uzavírány se zeměmi, které mají právní a institucionální mechanismus pro přebírání vlastních státních příslušníků a ochranu jejich práv; zdůrazňuje potřebu zajistit, aby při uplatňování těchto readmisních dohod byla plně dodržována zásada nevracení, a potřebu zajistit přístup ke spravedlivému azylovému řízení; požaduje účinné sledování způsobu, jakým se zachází s osobami navrácenými na základě dohod o zpětném přebírání, zejména v souvislosti s případným "řetězovým vracením";

141.   vyzývá Radu, aby při zvýšené spolupráci se třetími zeměmi v oblasti přistěhovalecké a azylové problematiky zajistila plné dodržování práv uprchlíků, žadatelů o azyl a přistěhovalců; zdůrazňuje, že v této oblasti by měl sloužit k dohlížení nad dodržováním lidských práv obzvláště mechanismus evropské politiky sousedství; vyzývá Radu a Komisi, aby se v rámci politiky spolupráce v oblasti boje s nedovoleným přistěhovalectvím ujistily, že je prováděno vše pro zajištění toho, aby policie a soudní orgány ve třetích zemích dodržovaly lidská práva, a vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily, že v žádné míře nebudou podporovány policejní a soudní složky zemí, které vážným a systematickým způsobem porušují lidská práva nebo které nevykazují způsoby využití zmiňovaných prostředků;

142.   vyzývá Radu a Komisi, aby se chopily iniciativ Evropské unie na mezinárodní úrovni a zakročily proti pronásledování a diskriminaci založené na sexuální orientaci a pohlavní identitě, např. propagací usnesení na toto téma na úrovni Spojených národů a podporou nevládních organizací a subjektů propagujících rovnost a nediskriminaci; odsuzuje skutečnost, že mnoho zemí považuje homosexualitu za trestný čin, že Írán, Saúdská Arábie, Jemen, Súdán, Mauritánie, Spojené arabské emiráty a některé oblasti Nigérie ukládají za projevy homosexuality trest smrti, že 77 zemí má zákony, jež povolují státním úřadům stíhat občany za vztahy s osobou téhož pohlaví, a případně jim také uložit trest odnětí svobody, a že některé země, jako Pákistán, Bangladéš, Uganda, Keňa, Tanzanie, Zambie, Malawi, Niger, Burkina Faso, Sierra Leone, Malajsie a Indie (kde je v současné době prováděn soudní přezkum příslušných ustanovení trestního zákoníku), mají zákony požadující uvalení délky trestu od deseti let až na doživotí; při uplatňování mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv v souvislosti s otázkou sexuální orientace a pohlavní identity plně podporuje zásady z Yogyakarty; naléhavě žádá členské státy, aby udělily azyl osobám, kterým v zemích původu hrozí pronásledování kvůli jejich sexuální orientaci a pohlavní identitě;

143.   vyzývá Radu a Komisi, aby s ohledem na plánované setkání ministrů Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu, které se uskuteční v roce 2009, zajistily, že prostředky poskytnuté mezinárodním agenturám, jako jsou agentury Spojených národů zabývající se bojem proti nelegálním drogám, nebudou nikdy přímo nebo nepřímo použity k podpoře bezpečnostních orgánů zemí, jež závažně a systematicky porušují lidská práva či které ukládají za případy spojené s drogami trest smrti; žádá rovněž přípravu dokumentu, který by u příležitosti příštího zasedání Komise OSN pro omamné a psychotropní látky komplexním a podrobným způsobem uváděl nejvhodnější postupy uplatňované všemi členskými státy Evropské unie v oblasti lidských práv a protidrogové politiky;

144.   znovu opakuje důležitost vnitřní politiky Evropské unie propagující dodržování mezinárodních právních předpisů týkajících se lidských práv a potřebu toho, aby členské státy vydávaly zákony v souladu s povinnostmi vyplývajícími z Ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů, čili úmluvy proti mučení a úmluvy proti genocidě a Římského statutu; vítá pokrok, který byl učiněn při uplatňování všeobecné soudní pravomoci v některých členských státech; ve snaze o větší koherenci vnitřních a zahraničních politik vybízí Radu, Komisi a členské státy, aby začlenily boj proti beztrestnosti za vážné mezinárodní zločiny do vytváření Evropské unie jako společného prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti;

145.   znovu opakuje své znepokojení nad omezeními obsahu internetu, ať už jde o šíření či příjem informací, která ukládají vlády a jež nejsou plně v souladu se zaručením svobody projevu; v tomto ohledu žádá Radu a Komisi, aby vypracovaly pravidla Společenství pro obchod se třetími zeměmi týkající se zboží, včetně softwaru, hardwaru a dalších podobných položek, určeného výhradně k provádění obecného dohledu a omezování přístupu k internetu způsobem neslučitelným se svobodou projevu, a dovozu a vývozu takového zboží, s výjimkou výrobků výlučně určených k ochraně dětí; domnívá se, že totéž by mělo platit i pro technologii dohledu a vojenskou technologii určenou pro země, které systematicky porušují lidská práva. vyzývá rovněž k nalezení konkrétních řešení, která zabrání evropským podnikům v tom, aby poskytovaly osobní údaje zemím, které by je mohly využít k porušení těchto práv, zejména svobody projevu;

Účinnost zásahů Evropského parlamentu v oblasti lidských práv

146.   žádá Radu, aby se účastnila diskusí o usneseních o naléhavýchp případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu, a vyzývá k tomu, aby podvýboru pro lidská práva byla přidělena konstruktivnější úloha při vytváření jednotných a průhledných kritérií pro výběr bezodkladných témat;

147.   doporučuje, aby usnesení a další důležité dokumenty týkající se otázky lidských práv byly přeloženy do jazyka používaného v cílové oblasti, zejména do těch jazyků, jejichž užívání není uznáno státními úřady, které mají na svědomí porušování lidských práv;

148.   vyjadřuje hluboké politování nad tím, že barmské a kubánské úřady zamítly žádost Parlamentu o povolení vyslat delegaci, která měla navštívit bývalé laureáty Sacharovovy ceny; domnívá se, že Parlament by měl umožnit vytvoření sítě laureátů Sacharovovy ceny, kteří by se pravidelně scházeli na jeho půdě;

149.   rozhodně odmítá systematické násilí vůči držitelkám Sacharovovy ceny "Ženám v bílém ("Damas de Blanco)" a jejich opakované obtěžování, když klidně demonstrují a žádají propuštění svých příbuzných, kteří jsou na Kubě vězněni více než pět let; vyzývá svého předsedu, aby kubánským orgánům znovu přednesl svůj požadavek, aby Oswaldu Payá, držiteli Sacharovovy ceny z roku 2002, umožnily v návaznosti na pozvání evropských orgánů osobně v nich vystoupit a vysvětlit současnou politickou situaci na Kubě; dále vyzývá svého předsedu, aby kubánským orgánům sdělil velké přání a odhodlání Parlamentu přivítat v následujících týdnech v jednom z pracovních sídel Parlamentu "Ženy v bílém", aby jim mohl oficiálně předat Sacharovovu cenu za rok 2005;

150.   připomíná parlamentním delegacím, že by do programu svých návštěv třetích zemí měly soustavně zahrnovat meziparlamentní diskusi týkající se situace v oblasti lidských práv;

151.   uznává práci svého dočasného výboru pro domnělé využívání evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů a zprávu tohoto výboru, ze které vychází usnesení přijaté v tomto ohledu Parlamentem dne 14. února 2007(26) ; žádá Evropskou unii a členské státy, aby se společně na všech úrovních snažily odhalit praktiky mimořádného vydávání osob, a to jak nyní, tak i v budoucnu; v této souvislosti žádá Komisi, aby podala Parlamentu zprávu o odpovědích na jeho dopis polské a rumunské vládě ze dne 23. července 2007, požadující podrobné informace o výsledku šetření, které proběhlo v obou zemích, a o výsledcích dotazníku zaslaného všem členským státům EU ve věci jejich příslušných právních předpisů proti terorismu, jak bylo oznámeno v plénu v září 2007;

o
o   o

152.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Organizaci spojených národů, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a vládám zemí a území uvedených v tomto usnesení.

(1) Dokument Rady 13288/1/07.
(2) Pro všechny příslušné základní texty, viz tabulka uvedená v příloze III ke zprávě Výboru pro zahraniční věci A6-0128/2007.
(3) Úř.věst. C 379, 7.12.1998, s.265; Úř.věst. C 262, 18.9.2001, s.262; Úř. věst. C 293 E, 28.11.2002, s. 88; Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 576.
(4) Úř. věst. C 311, 9.12.2005, s. 1.
(5) Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1.
(6) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3; Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 27.
(7) Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1.
(8) Přijaté texty, P6_TA(2007)0235.
(9) Přijaté texty, P6_TA(2008)0065.
(10) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 107.
(11) Úř. věst. C 250 E, 25.10.2007, s. 91.
(12) Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 775.
(13) Úř. věst. C 77 E, 28.3.2002, s. 126.
(14) Přijaté texty, P6_TA(2007)0381.
(15) Úř. věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 879.
(16) Úř. věst. C 327, 23.12.2005, s. 4.
(17) Stav k červnu 2007.
(18) Zúčastnilo se jí více než 140 zástupců občanské společnosti a 138 států ( z nichž 94 podpořilo Prohlášení z Osla neboli proces dohodnutý v Oslu).
(19) Úř. věst. L 150, 18.6.2003, s. 67.
(20) Ke 13. březnu 2008 Římský statut neratifikovalo ještě 87 zemí: Alžírsko, Angola, Arménie, Ázerbájdžán, Bahamy, Bahrajn, Bangladéš, Bělorusko, Bhútán, Brunej, Kamerun, Kapverdy, Chile, Čína, Pobřeží Slonoviny, Kuba, Česká republika, Korejská lidově demokratická republika, Egypt, Salvador, Rovníková Guinea, Eritrea, Etiopie, Grenada, Guatemala, Guinea-Bissau, Haiti, Indie, Indonésie, Írán, Irák, Izrael, Jamajka, Kazachstán, Kiribati, Kuvajt, Kyrgyzstán, Laos, Libanon, Libye, Madagaskar, Malajsie, Maledivy, Mauritánie, Federativní státy Mikronésie, Moldavsko, Monako, Maroko, Mosambik, Myanmar/Barma, Nepál, Nikaragua, Omán, Pákistán, Palau, Papua-Nová Guinea, Filipíny, Katar, Ruská federace, Rwanda, Svatá Lucie, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Saúdská Arábie, Seychely, Singapur, Šalamounovy ostrovy, Somálsko, Srí Lanka, Súdán, Surinam, Svazijsko, Sýrie, Thajsko, Togo, Tonga, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Tuvalu, Ukrajina, Spojené arabské emiráty, Spojené státy americké, Uzbekistán, Vanuatu, Vietnam, Jemen, Zimbabwe.
(21) Ke dni 10. ledna 2008 Itálie, Lotyšsko, Polsko a Španělsko protokol č. 13 podepsaly, ale dosud neratifikovaly.
(22) Signatáři (k prosinci 2007): Rakousko, Belgie, Kypr, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Malta, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko. (Pouze dvě země – Albánie a Argentina – ratifikovaly tuto úmluvu, která vyžaduje 20 ratifikací, aby mohla vstoupit v platnost.)
(23) Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se obchodu s dětmi, dětské prostituce a dětské pornografie (stav k listopadu 2007): neratifikovaly Česká republika, Finsko, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Lucembursko, Malta a Spojené království.Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (stav k říjnu 2007); neratifikovaly Estonsko, Řecko, Maďarsko, Nizozemsko; neratifikoval ani nepodepsal Kypr.
(24) Přijaté texty, P6_TA(2008)0064.
(25) Zejména Mutabar Tadžibajevové, předsedkyně organizace pro lidská práva Plamenoje serdce a 9 zastánců lidských práv, jimiž jsou: Nosim Isakov, Norboj Choldžigitov, Abdusattor Irzajev, Chabibulla Akpulatov, Azam Formonov, Ališer Karamatov, Mamaradžab Nazarov, Dilmurad Muchitdinov a Rasul Chudajnasarov.
(26) Úř. věst. C 287 E, 29.11.2007, s. 309

Poslední aktualizace: 25. listopadu 2008Právní upozornění