Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/2090(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0010/2010

Předložené texty :

A7-0010/2010

Rozpravy :

PV 25/03/2010 - 3
CRE 25/03/2010 - 3

Hlasování :

PV 25/03/2010 - 8.4
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0090

Přijaté texty
PDF 119kWORD 61k
Čtvrtek 25. března 2010 - Brusel Konečné znění
Výroční zpráva ECB za rok 2008
P7_TA(2010)0090A7-0010/2010

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. března 2010 o výroční zprávě ECB za rok 2008 (2009/2090(INI))

Evropský parlament ,

–   s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky (ECB) za rok 2008,

–   s ohledem na článek 113 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na článek 15 Protokolu o statutu evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který je přílohou Smlouvy,

–   s ohledem na Lisabonskou smlouvu, kterou se mění Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení Evropského společenství,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 1998 o demokratické odpovědnosti ve třetí etapě hospodářské a měnové unie(1) ,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. října 2009 o výročním prohlášení o eurozóně za rok 2009 (KOM(2009)0527) a na pracovní dokument útvarů Komise připojený k tomuto sdělení (SEK(2009)1313/2),

–   s ohledem na předběžnou hospodářskou prognózu Komise ze září 2009,

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)0499), který dne 23. září 2009 předložila Komise,

–   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)0500), který dne 23. září 2009 předložila Komise,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7–0010/2010),

A.   vzhledem k tomu, že se finanční a hospodářská krize projevila nejhorším celosvětovým hospodářským poklesem od 30. let minulého století, jenž bude mít i v příštích letech výrazný dopad na hospodářskou i sociální strukturu v jednotlivých zemích,

B.   vzhledem k tomu, že reálný HDP eurozóny vzrostl v roce 2008 v důsledku finanční a hospodářské krize pouze o 0,7% a že se předpokládá, že v roce 2009 zaznamená výrazný pokles,

C.   vzhledem k tomu, že průměrná roční míra inflace v roce 2008 činila 3,3 %, přičemž její nejvyšší hodnota dosáhla v létě tohoto roku 4,0 %, což je nejvyšší zaznamenaná míra inflace od zavedení eura, a vzhledem k tomu, že se poté inflace v létě 2009 dostala do záporných hodnot,

D.   vzhledem k tomu, že se průměrný schodek veřejných financí v eurozóně zvýšil z 0,6% HDP v roce 2007 na 1,9 % HDP v roce 2008 a že do poloviny října 2009 byl na dvacet členských států uplatněn postup při nadměrném schodku,

E.   vzhledem k tomu, že se průměrná míra veřejného zadlužení v eurozóně zvýšila z 66,2 % HDP na konci roku 2007 na 69,6 % na konci roku 2008 a vzhledem k tomu, že se očekává, že tyto hodnoty budou v příštích letech dále stoupat,

F.   vzhledem k tomu, že směnný kurz eura vůči americkému dolaru v roce 2008 značně kolísal – nejsilnější byl v červenci, kdy činil 1,60 USD/EUR, v říjnu oslabil na 1,25 USD/EUR, ale posléze opět posílil až na 1,50 USD/EUR v říjnu 2009,

G.   vzhledem k tomu, že ECB ponechala úrokové sazby v první polovině roku 2008 na stejné úrovni a v červenci 2008 je zvýšila o 25 bazických bodů na 4,25 %, zatímco v průběhu posledního čtvrtletí roku 2008 je postupně snížila až na 2,5 % a v roce 2009 na 1 %,

H.   vzhledem k tomu, že ECB reagovala na finanční krizi značným navýšením likvidity poskytované bankám v eurozóně a přijala řadu nekonvenčních opatření k nápravě narušeného fungování peněžních trhů, vzhledem k tomu, že podobná opatření ke zvýšení likvidity byla provedena pouze v několika členským státech mimo eurozónu,

Úvod

1.   vítá členství Slovenska v eurozóně a bere na vědomí jeho úspěšný vstup do eurozóny;

2.   upozorňuje na to, že členství v Evropské unii je podmínkou pro členství v eurozóně;

3.   vítá skutečnost, že ECB získává díky Lisabonské smlouvě status orgánu EU; domnívá se, že tato skutečnost zvyšuje odpovědnost Parlamentu jakožto hlavního orgánu, jehož prostřednictvím se ECB zodpovídá evropským občanům;

Reakce ECB na finanční krizi

4.   konstatuje, že ECB musela v roce 2008 v reakci na katastrofální hospodářskou a finanční krizi a na její dalekosáhlé dopady přijmout jedny z nejtěžších rozhodnutí od doby, kdy byla založena;

5.   poznamenává, že ekonomické prognózy ECB či MMF a dalších mezinárodních institucí nepředpokládaly tak prudký hospodářský propad, k němuž došlo v roce 2008;

6.   poznamenává, že ECB i nadále reagovala na finanční krizi tak, že členským státům pomáhala prostřednictvím udržování a navyšování likvidity poskytované úvěrovým institucím; doporučuje, aby ECB rozšířila poskytování této likvidity i mimo eurozónu, a pomohla tak těm členským státům, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí;

7.   vyjadřuje zklamání nad tím, že některé komerční banky nepromítly snížení úrokových sazeb do sazeb pro své zákazníky a že tento postup se obzvláště rozšířil poté, co ECB snížila úrokové sazby na minimum;

8.   vítá skutečnost, že ECB nad rámec svého obvyklého přístupu k měnové politice přijala řadu zvláštních opatření, např. úpravu poskytované likvidity podle skutečných potřeb a její poskytování po delší časová období;

9.   poznamenává, že snížení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou nebylo zdaleka tak radikální, jako tomu bylo v případě jiných centrálních bank, včetně americké centrální banky (US Federal Reserve) a centrální banky Spojeného království (Bank of England), a ve srovnání s tím, co tehdy mnozí ekonomičtí analytici očekávali;

10.   vyjadřuje zklamání nad tím, že mimořádné likvidní prostředky, které ECB uvolnila, aby ulevila úvěrové krizi, s níž se potýká průmysl, a zejména pak malé a střední podniky, nepřinesly očekávané výsledky, a že některé banky je místo toho využily ke zlepšení svých marží a na pokrytí finančních ztrát;

11.   vyjadřuje politování nad tím, že členské státy nedbaly rady ECB, aby se jejich programy na podporu bank řídily podmínkami společně stanovenými na celoevropské úrovni, jež se týkají výplat dividend a odměn, podpory hospodářské činnosti, a to zejména v případě malých a středních podniků, a transakcí prováděných v daňových rájích;

12.   souhlasí s ECB, že narůstající komplexnost finančních nástrojů spolu s nedostatečnou transparentností finančních institucí, selháním regulačních orgánů v oblasti dohledu a nedostatky v regulaci finančního trhu přispěly k vyššímu systémovému riziku; dodává, že tato skutečnost přispěla ke snížení důvěry veřejnosti ve finanční instituce;

13.   žádá, aby ECB vyjádřila svůj názor na zřízení clearingové instituce pro nástroje, jako jsou swapy úvěrového selhání (CDS), v rámci eurozóny;

14.   upozorňuje ECB na riziko vzniku nových spekulativních bublin, zejména na trhu s komoditami; naléhavě ECB žádá, aby v této souvislosti neprodleně varovala vlády;

15.   souhlasí s ECB v tom, že je nezbytné vzít si z této krize ponaučení, že je zejména zapotřebí zlepšit řízení rizik a likvidity ve finančním systému a transparentnost finančních trhů a institucí, aby se už podobná krize neopakovala; připomíná, že celosvětovou nerovnováhu spojenou s kolísáním směnných kurzů mezi eurem a měnami třetích zemí, jako je americký dolar a juan renminbi, je rovněž třeba řešit, má-li se zabránit opakování finančních krizí v budoucnosti;

16.   vítá kroky, které ECB přijala v souvislosti s návrhem podrobných protikrizových opatření (exit strategy ), která budou provedena podle potřeby ve vhodném okamžiku a umožní opustit uvolněnou měnovou politiku; trvá na tom, že zásadní význam mají v tomto ohledu časový plán a koordinace politik mezi členskými státy; vítá v této souvislosti skutečnost, že většina těchto opatření automaticky přestane být uplatňována v případě, že se hospodářská situace bude postupně zlepšovat;

17.   doporučuje, aby jakékoli zvyšování úrokových sazeb bylo prováděno s maximální obezřetností, aby nedošlo k ohrožení budoucího hospodářského růstu;

18.   domnívá se, že členské státy by měly nadále zachovat současná podpůrná fiskální opatření, a chránit tak zaměstnanost, podporovat investice a stimulovat růst, a že by měly tato opatření odvolat, jakmile se vrátí k dlouhodobému růstu, a začít v tom okamžiku řešit nadměrný schodek veřejných financí;

Hospodářská a měnová stabilita

19.   vyjadřuje politování nad téměř úplným odstraněním obchodních norem Společenství v odvětví ovoce a zeleniny; vyzývá členské státy a Komisi, aby důkladně posoudily dopad tohoto opatření; požaduje obnovení obchodních norem pro ovoce a zeleninu, na jejichž základě by byly poskytovány jednotné a objektivní standardizační údaje a jež by ve všech článcích potravinového řetězce posílily transparentnost obchodních operací a stanovily požadavky na kvalitu prospěšné pro spotřebitele;

20.   vyzývá všechny členské státy, které jsou členy eurozóny, aby vzaly na vědomí, že má-li existovat skutečná hospodářská a měnová unie, nelze členství v eurozóně chápat jako cíl sám o sobě, a zdůrazňuje nezbytnost strukturálních reforem; dodává, že pokud by tyto reformy nebyly uskutečněny, mohlo by to ohrozit důvěryhodnost a trvalou udržitelnost Paktu o stabilitě a růstu;

Řízení a rozhodování

21.   zdůrazňuje, že v období značné nestability směnného kurzu euro posílilo zejména vůči americkému dolaru a juanu renminbi, a vyjadřuje své znepokojení nad tím, že by tato skutečnost mohla mít negativní dopad na konkurenceschopnost eurozóny;

22.   doporučuje, aby ECB zlepšila transparentnost své činnosti s cílem zvýšit její legitimitu a předvídatelnost, a to především zveřejňováním zápisů ze zasedání Rady guvernérů v souladu s postupy americké centrální banky (US Federal Reserve System), centrální banky Spojeného království (Bank of England) a japonské centrální banky (Bank of Japan); je toho názoru, že taková transparentnost je nutná rovněž u vnitřních modelů používaných k oceňování nelikvidního zajištění a u hodnocení specifických cenných papírů nabízených jako zajištění;

23.   znovu potvrzuje, že podporuje dialog mezi Parlamentem a ECB o otázkách měnové politiky uskutečňovaný na čtvrtletní bázi; dodává, že dialog je významným mechanismem, díky kterému je možné kontrolovat činnost ECB a přispívat k její odpovědnosti, kterou má vůči veřejnosti, a transparentnosti;

24.   zdůrazňuje nezávislost ECB, k níž postup jmenování členů její Výkonné rady přispívá; domnívá se, že tato nezávislost by se mohla ještě zvýšit, využije-li se nového právního postavení, které bylo ECB uděleno na základě Lisabonské smlouvy – jakož i stávajícího statutu ECB – s cílem hlasovat o kandidátech navržených Radou v Evropském parlamentu;

25.   zavazuje se, že zřídí výběrovou komisi složenou z externích odborníků, díky níž by v roce 2010 bylo možné vybrat několik kandidátů na pozici člena Výkonné rady; zdůrazňuje, že vybraní kandidáti by byli následně vyzváni, aby se zúčastnili slyšení před Hospodářským a měnovým výborem Evropského parlamentu, což by formalizovalo konzultativní roli Evropského parlamentu v procesu hodnocení kandidátů; na základě tohoto slyšení by Evropský parlament přijal na plenárním zasedání usnesení, jež by bylo předáno Radě předtím, než vydá své doporučení určené vládám členských států;

26.   domnívá se, že krize ukázala, že trhy jsou náchylné k systémovým rizikům; vítá návrh na zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB), který bude poskytovat včasná varování před budoucími riziky a nerovnováhou na finančních trzích; konstatuje, že ESRB musí rychle a přiměřeně reagovat na vznikající systémové riziko; poznamenává, že k tomu, aby ESRB mohl účinně fungovat, je nezbytné vytvořit kvalitativní definici systémového rizika; vyzývá proto ECB, aby vytvořila jasné modely a definice a obecně vzato, aby plně podpořila účinné fungování ESRB; dodává, že žádné nové úkoly svěřené ECB a týkající se ESRB by neměly jakkoli omezit nezávislost ECB;

27.   bere na vědomí úlohu, kterou v oblasti rozvoje užší koordinace hospodářských politik v eurozóně plní Euroskupina; v souvislosti s tím vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva uděluje Euroskupině právní subjektivitu; dále doporučuje, aby se ECB nadále plně účastnila neformálních schůzí členů Euroskupiny;

Vnější rozměr eura

28.   vítá skutečnost, že euro přispělo ke zvýšení přeshraničního poskytování finančních služeb v oblasti eurozóny, a tím i k vysoce integrovanému peněžnímu trhu;

29.   konstatuje, že postavení eura jakožto mezinárodní měny se nadále upevňuje a že na konci roku 2008 bylo 26,5 % celosvětových měnových rezerv drženo v eurech;

30.   je přesvědčen o tom, že rostoucí mezinárodní postavení eura přinese na světové scéně výhody i povinnosti; je přesvědčen o tom, že tato skutečnost bude pro členské státy, které dosud nepatří do eurozóny, a pro třetí země i nadále motivací k tomu, aby o členství v eurozóně usilovaly;

31.   domnívá se, že Parlament by měl spolupracovat s ECB a dalšími orgány EU s cílem nadále posilovat úlohu eurozóny na světové měnové a finanční scéně;

32.   domnívá se, že Evropská unie by se měla při formulování své vize budoucí podoby mezinárodního měnového systému inspirovat procesem, který umožnil přijetí eura;

33.   domnívá se, že ECB, národní centrální banky a Rada guvernérů si musí uvědomit a musí plnit své sociální povinnosti vůči svým zaměstnancům a veřejnosti a zohledňovat ve větší míře memorandum o sociálních aspektech, jež vypracoval stálý výbor odborových svazů Evropské centrální banky;

o
o   o

34.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Euroskupině a Evropské centrální bance.

(1) Úř. věst. C 138, 4.5.1998, s. 177.

Poslední aktualizace: 30. listopadu 2010Právní upozornění